11461–11520 z 153386 Autoři
M. J Summers (6)
MJ Summers je úspěšná autorka romantických novel, pod jménem Melanie Summers píše i romantické komedie a beletrii pro ženy. Její první tři knihy přeložila EuroMedia do češtiny a slovenštiny. Od roku 2013 napsala a vydala 11 románů a tři novely. Po celém světě prodala více než čtvrt milionu výtisků. Absolvovala bakalářské studium na University of Alberta a poté pokračovala v práci v odvětví zákaznických služeb. Ve svém volnu absolvovala kurzy mediace a začala pracovat pro Kanadskou královskou policii jako mediátorka alternativního řešení sporů pro divizi „K“, až měla sporů mezi policisty dost a rozhodla se, že pro další studium konfliktů je mnohem bezpečnější mít děti . Žije v Edmontonu s manželem a třemi dětmi.
Více od autora
M. C Beaton (6)
M. C. Beaton, vlastním jménem Marion Chesney, se narodila roku 1936 ve skotském Glasgow. V zahraničí je známá zejména jako autorka více než stovky historických romantických románů, které vydala nejen pod svým vlastním jménem, ale také pod četnými pseudonymy: Helen Crampton, Ann Fairfax, Jennie Tremaine či Charlotte Ward. Jméno M. C. Beaton si ponechává pouze pro své detektivky. M. C. Beaton svou kariéru začala jako prodavačka knih. Brzy však dostala nabídku přivydělávat si psaním recenzí pro Scottish Daily Mail, kde se úspěšně uchytila a vypracovala na pozici divadelní kritičky. Následně opustila svou práci v knihkupectví a zamířila do časopisu Scottish Field magazine, kde se ucházela o pozici sekretářky v inzertním oddělení, a to aniž by ovládala těsnopis či psaní na stroji. Zaměstnavatele nicméně zaujala a zakrátko se stala redaktorkou módy. U dalších novinových plátků vystřídala pozice reportérky kriminálních zpráv a vedoucí redaktorky. Poté co se provdala za Harryho Scotta Gibbonse a narodil se jí syn Charles, Marion se i s rodinou přestěhovala do Spojených států, kde manželovi nabídli pozici editora v Oyster Bay Guardian, která mu však nakonec nevyšla. Aby se uživili, našel si práci jako umývač nádobí a Marion pracovala jako servírka v podřadné putyce. Na oba se ale brzy usmálo štěstí a získali zaměstnání v nových bulvárních novinách The Star a přestěhovali se do New Yorku. Aby mohla trávit více času se svým malým synem, rozhodla se Marion věnovat se psaní historických romancí. Vydala jich více než sto. Poté co měla pocit, že téma vyčerpala, a co se přestěhovala s rodinou zpět do Skotska, začala se věnovat psaní detektivních příběhů a stvořila hrdinku Agathu Raisinovou, která je známá už i u nás.
Více od autora
Lyndon Stacey (3)
Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.
Více od autora
Lukáš Novotný (7)
Je vědeckým pracovníkem Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Přednáší politologii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole J. A. Komenského v Praze. Publikuje hlavně k česko německým vztahům, národnostní problematice ČR a interkulturním problémům mezi Čechy a Němci.
Více od autora
Lukáš Fišer (5)
Narozen 3. 7. 1964. Spisovatel, scenárista, hudební skladatel, producent, kapelník a textař. Autor knih pro děti. Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka, obor Tvorba textu a scénáře. Absolvent architektury.
Více od autora
Ludwig Feuerbach (7)
Ludwig Andreas Feuerbach byl německý materialistický filozof a antropolog. Feuerbachův otec, Paul Johann Anselm rytíř von Feuerbach, zámožný německý právník, dopřál svému čtvrtému synovi velmi dobré vzdělání a syn se mu odvděčil vzorným plněním svých školních povinností. Feuerbach studoval v Heidelbergu teologii, ale rozčarován z ní přešel na filosofii. Na univerzitě v Berlíně se dostal pod Hegelův vliv , ačkoliv sám se k delšímu rozhovoru se svým předchůdcem dostal pouze jednou. Kromě filozofie se zabýval také církevními dějinami, matematikou a fyzikou. V roce 1826 se vrátil do Erlangenu a o dva roky později tam obhájil disertaci pod názvem O jednom univerzálním a nekonečném rozumu . Postupně se vzdaloval od Hegelovy idealistické filozofie. Získal titul doktora filozofie a stal se tam soukromým docentem, ovšem po vydání spisu Myšlenky o smrti a nesmrtelnosti se musel s akademickou dráhou rozloučit. „Zapáchám ošklivým svobodomyšlenkářstvím, ateismem, ba dokonce jsem snad ztělesněný antikrist,“ napsal tehdy své sestře. V roce 1832 Feuerbach univerzitu opustil a rozhodl se věnovat výhradně spisovatelské činnosti. Po smrti otce, který ho dlouho finančně podporoval, prožíval neutěšené období existenčních starostí. V roce 1837 oženil s Bertou Löwovou, dcerou majitele zámku a porcelánky v bavorském Bruckbergu. To mu přineslo kromě finančního zajištění i klid na práci v žádoucím ústraní v zámeckých pokojích ve věži. Na venkovské samotě prožil více než dvacet let, narodily se mu dvě dcery. Kromě filozofie se věnoval také přírodovědeckým studiím, zejména ho zajímala entomologie. Zde napsal svou nejvýznamnější knihu, Podstatu křesťanství . Byl si plně vědom kvalit svého díla, cítil se jako „první, na nejpřednější pozici...
Více od autora
Ľudovít Rajter (7)
Ľudovít Rajter byl slovenský dirigent a hudební skladatel, narozený 30. července 1906 v Banské Bystrici, která byla tehdy součástí Rakouska-Uherska a dnes leží na Slovensku. Významně ovlivnil hudební život na Slovensku a byl známý svou prací s různými orchestry. V roce 1944 Rajter založil Slovenský komorní orchestr, který se pod jeho vedením stal významným tělesem. Po určitou dobu působil také jako šéfdirigent Slovenské filharmonie.
Více od autora
Ludmila Vrkočová (6)
Narozena 29. 4. 1937 v Táboře, zemřela 1. 4. 2021. Hudební teoretička a historička, redaktorka, autorka a samonakladatelka prací z oboru.
Více od autora
Ludmila Tomandlová (5)
Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.
Více od autora
Ludmila Jančiková (4)
Narozena 13. 7. 1930 v Praze. Překladatelka z ukrajinštiny. Autorka prózy a pohádek pro děti.
Více od autora
Luděk Šnepp (5)
Luděk Šnepp ) byl český spisovatel, od roku 1968 žil v emigraci. Po dětství v Novém Strašecí studoval v letech 1933–1936 na reálce v Praze, studium nedokončil. Po odchodu z domova pracoval jako dělník v lese a na stavbách. Za německé okupace byl totálně nasazen v Berlíně, odkud v roce 1944 uprchnul. Podařilo se mu získat novou pracovní knížku a pracoval jako horník na Kladně. Po válce odjel v květnu 1945 do Křešic u Děčína, kde se stal mistrem v továrně na umělé tuky. Když v roce 1960 vyšla jeho první kniha Život na třetí, stal se profesionálním spisovatelem, v roce 1967 ředitelem chebského kulturního střediska. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy emigroval v říjnu 1968 do Kanady. Usadil se v městě London, kde vystřídal několik zaměstnání a v roce 1987 odešel do penze. Zemřel v roce 1999 na mozkovou mrtvici. Byl ženat, manželka Libuše Šneppová přeložila některá jeho díla do angličtiny. Luděk Šnepp psal poezii i prózu. Po emigraci se Šneppovo dílo dostalo na seznam zakázaných knih a nebylo do roku 1989 zveřejňováno. V emigraci vyšla jedna z jeho povídek anglicky v překladu manželky Libuše Šneppové. K dohodě o českém vydání v exilovém nakladatelství ’68 Publishers přes původní zájem nedošlo. V Česku nebyla díla Luďka Šneppa vydána ani po roce 1989 . V 60. letech 20. století přijímala kritika jeho díla s výhradami. V roce 1963 hodnotil literární kritik Jan Petrmichl českou povídku, která se snažila překonat schematismus 50. let 20. století . V porovnání uvedl o Šneppově novele Sedmkrát na stupni, že „...se víc než často uchýlí k docela banálním frázím“. V roce 1964 dospěl Zdeněk Heřman k závěru, že jeho „...elementární literární kvality jsou ještě nevyzrálé.“ Příznivěji hodnotil povíd...
Více od autora
Luděk Procházka (5)
Luděk Procházka je bývalý český fotbalista a trenér. V sezoně 1985/86 byl asistentem Dušana Uhrina staršího u prvoligové Rudé hvězdy Cheb. V sezonách 1974/75 – 1976/77 hrál divizi za Královodvorské železárny, v ročníku 1987/88 hrál krajské soutěže za Lokomotivu Cheb. Jako trenér působil u mládeže v Králově Dvoře, Chebu, Slavii a Spartě, od roku 2008 je šéftrenérem a místopředsedou v klubu SK FŠ Třebíč. Spoluzakládal Uhrinovu českou fotbalovou akademii, byl ředitelem a šéftrenérem její Střední pedagogické školy pro fotbalisty a fotbalistky. Věnoval se též individuálnímu tréninku žáků a dorostenců. V třetiligovém Králově Dvoře dělal asistenta Františku Myslivečkovi st. .
Více od autora
Luděk Nekuda (5)
Luděk Nekuda byl český hudebník-trumpetista, zpěvák, televizní a rozhlasový moderátor, bavič, textař, scenárista a dramaturg. Během studií na ostravské pedagogické fakultě v roce 1961 spolu s Pavlem Veselým a Eduardem Schiffauerem založil v Ostravě dnes již legendární divadélko malých forem Pod okapem, ve kterém účinkoval coby zpěvák a trumpetista . V té době začal nejprve textovat převzaté melodie, později i skládat vlastní písničky a objevoval se i v tehdejší Československé televizi. Od roku 1967 hostoval v divadle Semafor, kde účinkoval v hrách Poslední štace a Tak co, pane barone. V roce 1969 po ukončení činnosti divadélka Pod okapem přesídlil do Prahy. Nejprve pracoval jako rozhlasový moderátor v pořadu Mikrofórum a Dobré ráno na rozhlasové stanici Hvězda, zároveň vystupoval pohostinsky s kapelou Rangers – Plavci, v níž hrál, zpíval a působil jako konferenciér na koncertech. Od roku 1980 byl dramaturgem v redakci zábavy Československé televize; vytvářel a uváděl společně s Jiřím Císlerem vlastní, tehdy poměrně nekonvenčně pojatý, zábavní pořad Sešlost, do kterého zval různé zajímavé hosty. Zemřel na následky nehody, která se mu stala na schodech domu, kde bydlel. Od roku 1972 byl aktivním spolupracovníkem StB s krycím jménem „Jan“ v kategorii „informátor“ a „agent“.
Více od autora
Luděk Marold (2)
Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...
Více od autora
Lucie Jonová (5)
Narozena 1972. Mgr., cykloturistka, spoluautorka cestopisů a publikací o cykloturistice. Též germanistka.
Více od autora
Luboš Dobrovský (3)
Narozen 3. 2. 1932 v Kolíně, zemřel 30. 1. 2020 v Praze. Publicista, literární kritik, překladatel z ruštiny a polštiny, politik.
Více od autora
Luboš Bartošek (6)
PhDr.Luboš Bartošek,CSc., je zkušeným filmovým historikem a pedagogem. Přednášel na katedře divadelní a filmové vědy FFUK o dějinách československého filmu. Se svou manželkou PhDr. Šárkou Bartoškovou soustavně pořádal filmografii čs. filmu a profily filmových tvůrců. Napsal knihy "Ponrepo" a "Desátá múza Vladislava Vančury". Je autorem mnoha článků, studií a monografií v odborných článcích a publikacích a dvoudílných skript "Dějiny československé jinematografie 1896 - 1945.
Více od autora
Lubomír Machala (5)
Lubomír Machala je český vysokoškolský profesor, literární historik a kritik a překladatel ze slovenštiny. Zaměřuje se zejména na poválečnou a současnou českou literaturu, začínající autory, regionální olomouckou literární scénu a na současnou slovenskou literaturu. Působí na Katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kterou mezi lety 2004 a 2011 vedl. Po absolvování střední průmyslové školy studoval v letech 1977–1982 bohemistiku a občanskou nauku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Od roku 2004 působil jako vedoucí tamější katedry bohemistiky, v roce 2011 byl však odvolán děkanem, což vyvolalo jistou kontroverzi. Jako hlavní editor se podílel na souhrnné publikaci Panorama české literatury, která v roce 2016 získala Cenu poroty za biografický slovník v soutěži Slovník roku. Je ženatý se slavistkou Milenou Machalovou.
Více od autora
Lubomír Kubík (7)
Od šedesátých let publikoval časopisecky kratší i rozsáhlejší povídky pro mládež ve foglarovském duchu a zároveň články s historickou tématikou zejména z doby první a druhé světové války. V roce 1991 vycházely na pokračování jeho novinové reportáže pod názvem Tomáš Baťa, legenda moderního podnikání. Knižně dosud vydal román Hilsnerova aféra , Těšínský konflikt , či fotografickou publikaci Druhá světová válka 1939 - 1940 . V nakladatelství Prostor mu roku 2006 vyšel román o atentátu na Heydricha pod názvem Proč Gabčík nestřílel a roku 2009 pak román o J.Foglarovi Jestřábův let.
Více od autora
Lubomír Král (5)
Fotbalový historik, člen Fotbalové asociace ČR - komise pro historii a statistiku. Žije v Písku.
Více od autora
Loverboy (5)
Loverboy je kanadská rocková skupina, která vznikla v roce 1979 v Calgary v Albertě. Kapela dosáhla značné popularity na počátku 80. let 20. století díky řadě hitů, mezi něž patří "Turn Me Loose", "Working for the Weekend" a "Lovin' Every Minute of It". Původní sestavu tvořili zpěvák Mike Reno, kytarista Paul Dean, klávesista Doug Johnson, baskytarista Scott Smith a bubeník Matt Frenette. Jejich debutové album s názvem " Loverboy ," vyšlo v roce 1980 a rychle je vyneslo na výsluní. Následující album "Get Lucky", vydané v roce 1981, upevnilo jejich místo v rockové historii díky nezapomenutelným hymnám a stalo se nejprodávanějším albem skupiny. Během své kariéry získala skupina Loverboy několik ocenění a pokračovala v koncertování a nahrávání nové hudby. Zůstávají stálicí klasických rockových rádií a svými energickými vystoupeními a chytlavými melodiemi zanechali v tomto žánru trvalou stopu.
Více od autora
Louis Guilloux (4)
Louis Guilloux byl francouzský spisovatel a narodil v Saint-Brieuc , Bretaň , kde žil celý svůj život. Je známý pro jeho sociálně realistické romány popisující život pracujících a jejich třídní a politické boje v polovině dvacátého století.
Více od autora
Louis Charpentier (3)
Francouzský novinář, cestovatel, spisovatel a redaktor. Pěšky prošel Libanon a Egypt. V Tangeru pro mezinárodní správu zkoumal dějiny římské provincie Mauretania Tingitana na místě boje mezi Héraklem a Antaiem. Zajímal se o posvátnou geometrii. Psal i o původu Basků a kritizoval konzumní způsob života a kapitalismus.
Více od autora
Louie Stowell (7)
Britská spisovatelka, editorka a ilustrátorka, především knih pro děti a mládež, učitelka kreslení, dříve vyučovala angličtinu a francouzštinu.
Více od autora
Lorenzo Da Ponte (7)
Lorenzo Da Ponte, původním jménem Emanuele Conegliano byl italský básník a libretista. Da Ponte byl původem Žid, který konvertoval k římskokatolické církvi. Jméno, pod kterým je znám, je jméno biskupa, který ho pokřtil. Změnu víry vzal natolik vážně, že vstoupil do semináře a byl vysvěcen na kněze. V roce 1774 se stal profesorem klasické literatury v Trevisu. Jeho duch však byl příliš neklidný a za své názory, které veřejně hlásal, se mu dostalo opakovaných napomenutí jak od moci církevní, tak i světské. Roku 1776 mu byla za rousseauovskou kritiku tehdejších společenských poměrů výuka zakázána a v roce 1779 byl dokonce v nepřítomnosti odsouzen k patnáctiletému vyhnanství. Nejprve odešel do Drážďan, ale roku 1781 se usadil ve Vídni a podařilo se mu dosáhnout nejvyššího možného postavení. Stal se dvorním básníkem císaře Josefa II. na místě uvolněném Pietrem Metastasiem. Nesmrtelným se stal librety, které napsal pro Wolfganga Amadea Mozarta . V době příprav premiéry Dona Giovanniho pobýval s Mozartem v Praze. O tomto pobytu napsal spisovatel František R. Kraus povídku "Mozart ve Staronové synagoze". Kromě toho však da Ponte napsal řadu libret i pro Antonia Salieriho, Vicenta Martína y Solera, F. G. Bianchiho a řadu dalších skladatelů jejichž jména již upadla v zapomenutí. Byl zřejmě neobyčejně jazykově vybaven, neboť psal s hlubokým citem pro jazyk v několika řečech: italsky, latinsky, německy, francouzsky i anglicky. Po smrti Josefa II. ještě krátce pracoval pro jeho nástupce Leopolda II. Z neznámých důvodů však byl propuštěn a odešel do Londýna, kde kromě toho, že pokračoval v dráze libretisty v divadle King’s Theatre se stal i knihkupcem, antikvářem a nakladatelem. Dostal se do finančních potíží a protože se musel starat o početnou rodinu hledal možnost lépe honorované činnosti za mořem. V roce 1804 odjel do New Yorku s úmyslem pobýt tam jen nějaký čas, al...
Více od autora
Liza Minnelli (9)
Liza Minnelli je americká herečka a zpěvačka proslulá svým silným hlasem a dynamickým vystupováním na jevišti. Narodila se 12. března 1946 a je dcerou legendární herečky Judy Garlandové a filmového režiséra Vincenta Minnelliho. Lizina kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž dosáhla úspěchů ve filmu, televizi i na divadle. Za svůj výkon ve filmu Kabaret režiséra Boba Fosseho z roku 1972 získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Její postava Sally Bowlesové se stala jednou z jejích nejikoničtějších rolí a ukázala její herecké umění a pěvecký talent.
Více od autora
Liszt Ferenc Chamber Orchestra (8)
The Liszt Ferenc Chamber Orchestra , který sídlí v Budapešti v Maďarsku, je klasický soubor proslulý svými vystoupeními komorní hudby. Orchestr byl založen v roce 1963 bývalými studenty Hudební akademie Franze Liszta a byl pojmenován po slavném maďarském skladateli Franzi Lisztovi. Soubor si rychle získal pověst díky své technické preciznosti a expresivní interpretaci. V průběhu let spolupracovali s mnoha významnými sólisty a dirigenty a rozšířili svůj repertoár o širokou škálu hudebních období a stylů, od baroka až po současná díla. Orchestr absolvoval rozsáhlá turné, během nichž vystupoval ve významných koncertních sálech v Evropě, Asii a Americe. Na svém kontě mají také řadu nahrávek, které dokládají jejich všestrannost a hudební dokonalost.
Více od autora
Lisa See (7)
Lisa See se narodila v Paříži, ale vyrostla v Los Angeles. Žila sice s matkou, ale mnoho času strávila i s otcovou rodinou v Čínské čtvrti. Své vzpomínky zachytila ve své první knize věnované jejímu stoletému čínskému dědečkovi a jeho nelehkému životu, která se stala okamžitě bestsellerem, Na zlaté hoře: Stoletá odysea mé čínsko-americké rodiny . Při sbírání materiálů v Čínské čtvrti našla i téma pro svůj první román Flower Net , který se také stal bestsellerem a byl nominován na cenu Edgar Award. Poté vydala dva detektivní romány The Interior a Dragon Bones , které získaly přízeň čtenářů i chválu kritiky, a v roce 2005 svůj zatím nejslavnější román Snow Flower and the Secret Fan. Lisa See žije v Los Angeles, kde se věnuje mnoha kulturním a společenským aktivitám. Čínsko-americká organizace žen ji v roce 2001 vyhlásila Ženou roku.
Více od autora
Lionel Messi (4)
Argetinský fotbalista, kapitán argentinského národního týmu, hraje též za FC Barcelona.
Více od autora
Lilia Khousnoutdinova (6)
Lilia Khousnoutdinova je designérka, dula, cestovatelka a publicistka, která se dlouhodobě věnuje ženské, partnerské a reprodukční tematice. Pochází z tatarské rodiny, z otcovy strany má také ruské předky. Vyrůstala v Česku, ve Francii, ve Velké Británii a v USA. Je spoluautorkou několika knih a kolekce šperků. Zaměřuje se na kulturu Bhútánu, kam organizuje výpravy a vypomáhá s několika projekty v rozvojovém a charitativním sektoru. Je členkou správní rady Nadace Šťastné Česko a v roce 2016 iniciovala vznik Spolku přátel Bhútánu v České republice. V letech 2005–2008 vystudovala politologii a moderní historii na Oxfordské univerzitě, kde získala titul BA a následně MA . V letech 2014–2015 absolvovala magisterský obor Gender, Globalisation & Development na London School of Economics and Political Sciences, se zaměřením na programy Sexual and Reproductive Health , kde obdržela titul M.Sc. Přednášela v rámci projektů TEDx Prague Women, Ženy Ženám, Inspired Women, Světový týden respektu k porodu a pro Českou asociaci dul. Od roku 2015 je členkou správní rady a zakládajícího týmu Nadace Šťastné Česko a v roce 2016 iniciovala vznik Spolku přátel Bhútánu v České republice. Je spoluzakladatelkou prvního výcviku ceremonialistek v ČR, a zaměřuje se na rozvíjení ženského potenciálu, archetypy ve slovanské mytologii a výuku novodobých rituálů a ceremonií. Jako certifikovaná instruktorka SUNDOOR provází firewalking, glasswalking a další přechodové rituály. Vede projekt Cesta Extáze a Ženské příběhy, kde provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života a uchopení své jedinečnosti. Spoluautorka projektu #jsemzenajsembohyne, který se opírá o staroslovanské ženské archetypy. Podporuje projekt Ať stojí, který napomáhá vzniku porodních domů a center, a jiné iniciativy a organizace (např. Čes...
Více od autora
Lída Rakušanová (5)
Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská , je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii. Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou. V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hla...
Více od autora
Libor Prudký (8)
Narozen 1944 v Brně. Ing., Ph.D., sociolog a politolog, zabývá se sociologickým zkoumáním hodnotových struktur a otázkami religiozity v české společnosti.
Více od autora
Lev Semenovič Dvoreckij (4)
Plukovník sovětské armády, doktor filozofie, autor prací o přestavbě a novém myšlení v SSSR, publikace z oboru vojenství.
Více od autora
Lev Nikolajevič Gumiljov (2)
Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika. Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové. Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956. Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu Requiem. Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž. Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě. Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím. V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán. Jeho prezident Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova, nechal po něm v nově budovaném městě Astaně pojmenovat univerzitu . Podle...
Více od autora
Les Brown (3)
Les Brown , narozený 14. března 1912 jako Lester Raymond Brown, byl americký jazzový hudebník a kapelník proslulý svou prací v éře big bandu. Jeho kapela Les Brown and His Band of Renown se stala jednou z nejvýznamnějších skupin swingové éry. Les Brown proslavilo zejména jeho spojení se zpěvačkou Doris Day a společně vytvořili klasický hit "Sentimental Journey", který se stal jakousi hymnou vojáků vracejících se domů z druhé světové války. Úspěch této písně pomohl upevnit Brownovu i Dayinu kariéru.
Více od autora
Leon Garfield (5)
Leon Garfield byl anglický spisovatel, známý především svými historickými dobrodružnými romány pro děti a mládež. Po dokončení střední školy v Brightonu roku 1938 začal Garfield studovat umění na Regent Street Polytechnic . Studia však musel přerušit, nejprve z finančních důvodů, později pro vypuknutí druhé světové války. Sloužil v britské armádě u zdravotnického sboru umístěného v Belgii, kde se seznámil s Vivien Alcockovou , se kterou se roku 1948 oženil . Vivien se později stala také spisovatelkou knih pro mládež, ovlivňovala Garfieldovo psaní a dodala mu i náměty pro některé jeho knihy. Po válce pracoval Garfield jako technik v biochemické laboratoři v nemocnici Whittington Hospital v Islingtonu a ve svém volném čase psal knihy. Časem se stal tak úspěšným, že se mohl literatuře věnovat plně. Debutoval roku 1964 historickým dobrodružným románem s pirátskou tematikou ve stylu Roberta Louise Stevensona Jack Holborn, který byl původně určen pro dospělé, ale vydavatel jej přesvědčil, aby jej přizpůsobil dětskému čtenáři. Jeho druhá kniha, Devil in the Fog , získala prestižní cenu Guardian Award, určenou pro britské autory dětských knih. Většina jeho dalších knih se odehrává v Anglii 18. nebo 19. století a jejich hrdiny jsou chlapci odkázaní na dobročinnost svého okolí, kteří prožívají tajemná a nebezpečná dobrodružství. Tím a především důrazem na sociální a morální aspekty se jeho romány přibližují dílům Charlese Dickense. Neméně významnou součástí autorovy tvorby pro děti jsou adaptace dramat Williama Shakespeara pro dvanáctidílný animovaný televizní seriál Shakespeare: The Animated Tales , které vyšly také knižně. Roku 1985 byl Garfield zvolen členem Royal Society...
Více od autora
Lenka Sakařová (9)
Mgr., autorka pracovních sešitů pro výuku vlastivědy a přírodovědy na základní škole.
Více od autora
Lenka Fukalová (1)
Editorka a korektorka, spolupracuje s nakladatelstvím Krásná paní.
Více od autora
Lenka Bobková (6)
Lenka Bobková je česká historička působící na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se především na dějiny vedlejších zemí Koruny české ve 14.–16. století. Zabývá se také regionálními dějinami severních Čech a vládou Jana Lucemburského a Karla IV. Po studiu na střední škole v Liberci absolvovala studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Diplomovou práci na téma České državy v Horní Falci za vlády Karla IV. vypracovala pod vedením Františka Kavky a obhájila ji v roce 1970. Po studiu pracovala jako středoškolská učitelka a od roku 1973 byla zaměstnána jako odborná pracovnice v oblastní galerii v Liberci. V roce 1974 získala titul PhDr. a od roku 1979 pracovala jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V roce 1991 dokončila aspiranturu obhajobou práce Územní politika prvých Lucemburků na českém trůně a získala titul CSc. V roce 1991 byla také zvolena proděkankou Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně . V roce 1992 se habilitovala v oboru československé dějiny. Od roku 1993 pracuje v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zároveň v letech 1999–2003 působila také jako vědecká pracovnice Historického ústavu AV ČR. V roce 2005 byla jmenována profesorkou českých a československých dějin. V letech 2000–2007 působila jako zástupkyně ředitele Ústavu českých dějin FF UK, v letech 2010–2016 pak jako vedoucí Semináře středověkých dějin téhož ústavu. V roce 2009 obdržela čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 2009–2016 zastávala také pozici předsedkyně redakční rady časopisu Historie – Otázky – Problémy, který vydává Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Více od autora
Lenka Bednářová (7)
Lenka Bednářová je česká výtvarnice, výrobkyně háčkovaných pohádkových postaviček a šperků a autorka knih a kurzů o technice háčkování. Je „celebritou“ mezi lidmi zabývajícími se ručními pracemi, věnuje se především háčkování hraček a postaviček, ale své umělecké sklony nechává vyniknout i ve vyšívání, paličkování nebo pletení. Její jméno je dvakrát uvedeno v Knize českých rekordů. Před lety v Pelhřimově při Dni rekordů představila největší háčkované české dějiny, ale i dětmi oblíbené postavičky z večerníčků, které byly vystaveny v Muzeu rekordů v Pelhřimově k 50. výročí Večerníčka. Hodně ze svého umění se snaží předávat na kurzech háčkování, které probíhají v Praze a těší se velkému zájmu. Její výtvory si našly cestu i do zahraničí, postavičky a zvířátka jsou oblíbená například v Německu, Rakousku, USA, Thajsku nebo v Japonsku.
Více od autora
Leisa Rayven (4)
Australská spisovatelka romantických románů, filmová producentka a herečka.
Více od autora