106261–106320 z 158988 Autoři
Nikolaj Vnukov (1)
Nikolaj Andrejevič Vnukov byl ruský a sovětský spisovatel především knih pro děti a mládež. Od čtyř let žil u svého strýce, který sloužil jako druhý inženýr na carské jachtě Polární hvězda a byl za to po revoluci dokonce několik let vězněn. Strýc svému synovci vyprávěl hodně historek o svých cestách do Anglie, Dánska a Norska. Vnukov se aktivně zúčastnil Velké vlastenecké války. Roku 1942 byl odveden do Rudé armády, došel s ní až do Berlína, pak byl převelen na Dálný východ a konec války jej zastihl v Mandžusku. Obdržel Řád Vlastenecké války a medaili Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945 . Po válce absolvoval kurzy pro výchovu hornických mistrů v Magadanu a roku 1959 vystudoval střední radiotechnickou školu v Leningradě. Pracoval jako kartograf, geolog a hydroakustik. Literárně činný byl od roku 1958, kdy jeho práce začaly vycházet v různých dětských časopisech jako například Костёр a Искорка . Působil v redakci novin Кабардинская правда a mnoho let vedl sdružení mladých spisovatelů Дружба při vydavatelství Детская литература . Ke konci života žil v Petrohradě. Byl členem Svazu sovětských spisovatelů. Je autorem dobrodružných, životopisných a vědeckofantastických románů a povídek pro děti a mládež s různou tematikou .
Více od autora
Nikolaj Vladimirovič Vinogradov (1)
Ruský inženýr, elektrotechnik. Česká vydání jeho knih vyšla v letech 1952-1954.
Více od autora
Nikolaj Vasil'jevič Turbin (1)
Ruský biolog, genetik, zabýval se šlechtěním zemědělských plodin, hlavně cukrové řepy. Autor prací z oboru.
Více od autora
Nikolaj Vasil'jevič Gogol' (1)
Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ost...
Více od autora
Nikolaj Sinevirskij (1)
Sovětský důstojník, člen vojenské kontrarozvědky Smerš, od roku 1946 v emigraci v Německu , pracoval v redakci rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pod pseudonymem napsal knihu vzpomínek.
Více od autora
Nikolaj Sergejevič Korotkov (1)
Ruský chirurg, průkopník cévní chirurgie a jeden z vynálezců auskultační techniky měření krevního tlaku.
Více od autora
Nikolaj Pavlovič Sobolev (1)
Ruský odborník a vysokoškolský pedagog v oblasti obráběcích strojů a zpracování kovů, autor publikací z oboru.
Více od autora
Nikolaj Ogňov (1)
Nikolaj Ogňov byl ruský prozaik a pedagog. Mládí prožil jako revolucionář, za účast v první ruské revoluci roku 1905 byl vězněn, uprchl za hranice a žil ve Finsku pod krycím jménem. Brzo se vrátil a bojoval na frontách první světové války a občanské války. Po revoluci pracoval hlavně jako pedagog, organizoval kolonie pro bezprizorné děti, ve třicátých letech vyučoval na Literárním institutu Maxima Gorkého. První lterární úspěchy slavil barvitými povídkami z prostředí staré Rusi, shromážděnými později do sborníku Rasskazy , jeho nejznámější dílo je román Dněvnik Kosti Rjabceva , v němž zobrazil atmosféru prvních porevolučních let očima středoškoláka.
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Jakovlev (1)
Ruský lékař a biochemik, práce z oboru tělovýchovného lékařství.
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Golovin (1)
Ruský generál a vojenský teoretik, po roce 1917 v emigraci.
Více od autora
Nikolaj Michajlovič Zamjatin (1)
Ruský důstojník - generál major, autor prací o ruských vojenských operacích za 2. světové války.
Více od autora
Nikolaj Michajlovič Charlamov (1)
Nikolaj Michajlovič Charlamov - sovětský admirál a diplomat. U námořnictva sloužil od roku 1922, členem KSSS od roku 1925. Vystudoval Vojenské námořní učiliště S.G. Rošala , Vojenské námořní učiliště M.V. Frunzeho , dělostřeleckou třídu Speciálních kurzů velitelů námořnictva , vyšší důstojnický kurz na námořní akademii K.E. Vorošilova v Leningradu , námořní fakultu Vojenské akademie generálního štábu v Moskvě . N. M. Charlamov svou službu začal u Černomořské flotily: od října 1928 jako důstojník na torpédoborci «Dzeržinský», zástupce velitele torpédoborce «Frunze», velitel torpédoborce «Dzeržinský», velitel torpédoborce «Bodrij», velitel křižníku «Vorošilov». Od února 1938 byl náčelníkem štábu Černomořské flotily, od dubna 1941 vedoucí Odboru bojové přípravy námořnictva SSSR. Po začátku druhé světové války byl 20. července 1941 jmenován námořním atašé na sovětském velvyslanectví ve Velké Británii. Tam sloužil až do října 1944. Komunikoval s britskou Admiralitou a na základě Zákona o půjčce a pronájmu koordinoval a organizoval dodávky spojenců po moři do Murmansku. Přispěl k otevření "Druhé fronty v Evropě". Od 20. listopadu 1944 byl vedoucím oddělení a zástupcem náčelníka Hlavního námořního štábu námořnictva SSSR. Po válce byl zástupcem náčelníka Generálního štábu ozbrojených sil námořnictva SSSR , velitel 8. flotily v Baltském moři , od července 1956 náčelníkem námořní fakulty Vyšší vojenské akademie K.E. Vorošilova, od listopadu 1956 do května 1959 velitel Baltské flotily. V květnu 1959 byl poslán do Číny, kde převzal místo vojenského specialisty pro námořnictvo Lidové osvobozenecké armády Číny. Po návratu do vlasti byl od ledna 1961 předsedou Vědecko-technická komise námořnictva SSSR. V srpnu 1971 odešel do důchodu. Zemřel 9. dubna 1983, je pohřbený na hřbitově Kunčevo v Moskvě....
Více od autora
Nikolaj Michajlovič Amosov (1)
Narozen 6.12.1913 Kyjev, zemřel 12.12.2002. Ukrajinský spisovatel, próza z lékařského prostředí.
Více od autora