10381–10440 z 153046 Autoři
Jan Vymětal (7)
Prof. PhDr. Jan Vymětal je přední klinický psycholog. Od roku 1990 přednáší psychologii na 1. lékařské fakultě UK v Praze a od roku 2002 je členem vědecké rady této fakulty. V roce 1998 byl jmenován přednostou Ústavu pro humanitární studia v lékařství. Je autorem řady učebnic z oblasti psychoterapie. Dlouhodobě k nám uvádí nedirektivní přístupy v psychoterapii, je mu blízká rogersovská a dynamická psychoterapie, jeho teoretický zájem se týká psychosomatických vztahů, účinných faktorů psychoterapie a obecného modelu psychoterapie. V Portálu vydal publikaci Lékařská psychologie a Úzkost a strach u dětí.
Více od autora
Jan Vojáček (4)
Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.
Více od autora
Jan Vojáček (7)
Vystudoval dnešní 1. lékařskou fakultu Karlovy University, 1999 jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci, specializuje se na kardiologii, intervenční metody a krevní srážlivost, 1996 Fellow of the European Society of Cardiology . 2002 Fellow of the American College of Cardiology , 2004-2014 přednosta 1. interní kardioangiologická kliniky LF UK a FN Hradec Králové, publikuje v domácích i zahraničních časopisech, autor 7 monografií , 5 kapitol v monografiích, spoluautor 2 skript a dvou vydání učebnice Klener - Vnitřního lékařství , Bureš - Vnitřního lékařství a dvou vydání učebnice Kardiologie pro sestry na jednotkách intenzivní péče, spoluautor knihy Intenzivní medicina na principech vnitřního lékařství.
Více od autora
Jan Truneček (7)
Jan Truneček , byl stavař, vysokoškolský pedagog, spisovatel. Vyučil se zedníkem. V letech 1949 až 1953 absolvoval studium na vyšší průmyslové škole stavební v Praze a pokračoval dalších pět let na ČVUT. Po zdárném ukončení studia pracoval dva roky ve Vojenských stavbách. Další roky byl zaměstnán u řady stavebních podniků. V letech 1964 až 1975 pracoval v plánovacím oddělení. Pak se stal odborným asistentem na katedře ekonomiky průmyslu Vysoké školy ekonomické a později byl Truneček docentem na katedře podnikového managementu VŠE. Napsal několik povídek se SF námětem, které mu otiskly časopisy Květy a Čs. voják. Napsal román ze stavbařského prostředí a další humoristický román byl na pomezí SF Je autorem řady odborných prací.
Více od autora
Ján Štiavnický (7)
R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.
Více od autora
Jan Stern (7)
Jan Stern je český humorista. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. V letech 2006–2012 vydal několik knih zabývajících se postmoderní filosofií a psychoanalýzou. V roce 2012 je však v rozhovoru na Britských listech označil za parodii, výsměch intelektuálským žvástům a šťouchnutí do pop-filozofické ikony Slavoje Žižeka. Od roku 2008 píše humoristické fejetony do časopisu Nový prostor. Ty vyšly ve dvou knižních souborech: Démonologie všedního života a Česko je hezko .
Více od autora
Jan Solovjev (5)
Jan Solovjev byl český sochař, malíř a ilustrátor. Narodil se v Turnově jako syn fotografky a ruského učitele 6. března roku 1922. Ve válečných letech 1941 až 1943 absolvoval turnovskou střední šperkařskou školu, kde se vyučil rytcem kovů. Po střední škole nastoupil na UMPRUM v Praze, kde studoval v ateliérech prof. Emila Filly a prof. Antonín Strnadela. Po roce 1948 byl krátce vězněn za tzv. protistátní činnost svého bratra. Od padesátých let 20. století žil a tvořil spolu se svou manželkou, malířkou Jaroslavou Solovjevovou v Turnově. Zemřel v Turnově 7. února 2014 ve věku nedožitých 92 let. Jan Solovjev byl nejen sochař ale i malíř, ilustrátor a fotograf. V začátcích ilustroval dětské knihy a vytvářet popisné ilustrace ptáků, rostlin, motýlů a minerálů. V malířské tvorbě se věnoval především portrétům a krajinomalbě. Byl také autor několika knižních publikací, k nejznámějším patří Měl jsem štěstí na lidi a Okamžiky s Hrabalem. Tvořil skulptury a plastiky z kamene, měděného plechu a realizoval své sochy do veřejného prostoru a architektury. Pro Liberec vytvořil několik abstraktních a abstrahovaných soch. Na Šaldovo náměstí umístil v roce 1965 sedící ženu v moorovském stylu, která byla později přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku a po revoluci v roce 1989 byla zcela z veřejného prostoru Liberce odstraněna. Ve Vojtěšské ulici na Králově Háji osadil v roce 1974 abstrahované sousoší Sedící rodina, které se ve veřejném prostoru Liberce zachovalo. Abstraktní plastika umístěné před bývalým Ústavem geodézie a kartografie v Liberci, který je v současnosti Katastrálním úřadem, navazuje na jeho realizaci již zaniklé sochy na Soukenném náměstí z výstavy Socha a město Liberec z roku 1969. Zcela abstraktní plastika, vytvořená technikou tepané a svařované mědi, mluví tzv. bruselským jazykem. Solovjevovu sochu před Katastrálním úřadem může divák vnímat, jako prostorovou kompozici kombinující tvary konstrukcí, stožárů, vlajek a p...
Více od autora
Jan Seger (5)
Jan Seger je český akademik, bývalý děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE a bývalý rektor VŠE. Po absolvování VŠE v roce 1961 odešel jako programátor do praxe. Na VŠE se vrátil v roce 1963, začal pracovat na katedře statistiky, kde pracuje doposud. Po revoluci v roce 1989 se stává nejprve proděkanem pro pedagogiku na Fakultě statistiky a informatiky, později prorektorem pro pedagogiku na VŠE. V letech 1994–2000 působil na VŠE jako rektor. V letech 2006–2010 byl ve funkci děkana fakulty informatiky a statistiky. V odborné oblasti se zaměřoval především analýzou časových řad a konstrukcí krátkodobých extrapolačních prognóz. „Největší výzvou po všech těch letech pro mne bylo učit statistiku bez matematiky. Za to vám děkuji.“ Dne 24. dubna 2014 získal jako druhý oceněný za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou činnost Cenu předsedkyně ČSÚ.
Více od autora
Jan Preisler (4)
Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...
Více od autora
Ján Poničan (9)
Narodil sa v Očovej. Po stredoškolských štúdiach v B.Bystrici a v Lučenci odišiel na techniku do Prahy, ale prešiel na práva, ktoré skončil. Patril k najaktívnejším členom Voľného združenia študentov socialistov na Slovensku. Pôsobil ako advokát v Bratislave a vo Zvolene. Po druhej svetovej vojne pracoval ako verejný notár v Bratislave. Roku 1971 bol vymenovaný za národného umelca. Zomrel v Bratislave. Tvorba: Som, myslím, cítim, vidím, milujem všetko, len temno nenávidím /1923/, Demontáž /1929/, Večerné svetlá /1931/, Angara /1934/, Póly /1937/, Divný Janko /1941/, Sen na medzi /1942/, Povstanie /1946/, Riava neutícha /1958/, Držím sa zeme-drží ma zem /1967/, Híbky a diaľky /1973/, Stroje sa pohli /1953/, Jánošík /1941/
Více od autora
Jan Poláček (7)
Vystudoval ČVUT FEL technickou kybernetiku. Pracoval jako asistent na VŠ, později byl organizátorem provozu v podniku výpočetní techniky a od roku 1990 se zabývá elektronickou sazbou textu. Ve svých dílech se orientoval především na science fiction. Stal se jedním z českých představitelů literárního stylu kyperpunk a v roce 1992 získal cenu Karla Čapka doprovázenou soškou Mloka za nove "duchovního kyberpunku" Pán sítí .
Více od autora
Jan Petrus (9)
Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.
Více od autora
Jan Opolský (8)
Jan Opolský byl český básník a prozaik, představitel symbolismu. Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu . Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze. Zemřel v Praze a byl pochován v Nové Pace. Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton , učitel Břetislav Jampílek a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem , kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským. Od vyzrálé prvotiny Svět smutných se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků . Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymaz...
Více od autora
Jan Mohr (8)
PhDr. Profesně se zaměřuje na: užité umění, architekturu i regionální kultutru . Publikace v oboru.
Více od autora
Jan Měšťan (9)
Ing. Jan Měšťan, provozovatel píseckého Nakladatelství J & M. Z jeho dlouholetého zájmu a bádání o Josefu Hasilovi, šumavském převaděči 40. a 50. let 20. století, vznikla v roce 2017 Měšťanova první kniha - Písecká spojka Krále Šumavy.
Více od autora
Jan Kysela (7)
Prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D. je český právník a expert na ústavní právo. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . K roku 2014 působil jako docent na Katedře teorie práva a právních učení a jako vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK. Je také tajemníkem Stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, dále členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – správní právo č. 1 a členem rozkladové komise ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je autorem návrhu tzv. stykového zákona.
Více od autora
Jan Kühndel (8)
Jan Kühndel byl český učitel, muzeolog, archivář a odborný publicista. Věnoval se především historii Prostějova. V roce 1909 se přestěhoval do Prostějova, kde začal vyučovat na měšťanské škole. Od roku 1919 byl členem městského zastupitelstva a tajemníkem městského muzea. Mezi léty 1924–1948 byl editorem a jedním z autorů Ročenky Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. V roce 1949 odešel do důchodu, ale dál se věnoval historickému bádání.
Více od autora
Jan Kudláček (6)
Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.
Více od autora
Jan Kalendovský (6)
Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.
Více od autora
Jan Jursa (7)
Jan Jursa byl český učitel a pedagog, autor slabikářů, učebnic češtiny a čítanek. Od roku 1899 vycházel „Slabikář“ s kresbami Mikoláše Alše , na němž Jursa spolupracoval s A. Frumarem. Roku 1916, už po Frumarově smrti, vyšel nový „Slabikář B“ s barevnými obrázky A. Kašpara . Roku 1932 vydal Jursa „Nový slabikář“, kde Alšovy a Kašparovy obrázky zkombinoval. Jursa pak spolupracoval s Josefem Sulíkem a později jako redaktor učebnic hlavně s Josefem Müllerem.
Více od autora
Jan Josef Těšitel (9)
Narozen 10. 5. 1876 v Dolní Krupé u Havlíčkova Brodu, zemřel v roce 1960. Zahradník, botanik, autor zahradní literatury a slovníků, působil jako učitel zahradnických škol.
Více od autora
Jan Jiskra (9)
MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.
Více od autora
Jan Jeník z Bratřic (5)
Rytíř Jan Jeník z Bratřic byl rakouský důstojník, nadšený josefinista a český vlastenec, sběratel nejrůznějších zajímavostí k české minulosti, včetně lidových písní a říkadel. Na rozdíl od ostatních obrozenců sbíral kromě památek mluvy venkovské i mluvu městskou a jako jeden z prvních v české literatuře zachycuje lidová říkadla bez cenzury, tj. ponechává jim erotický a/nebo proticírkevní podtext či přímo obsah. Je zobrazen v Jiráskově románu F. L. Věk. Pocházel ze staré rytířské rodiny, studoval v Praze gymnázium a práva, od roku 1783 sloužil v armádě zprvu jako kadet. Bojoval u Bělehradu, v Německu i ve Francii, několikrát byl raněn, roku 1795 povýšen na setníka , od roku 1800 žil jako soukromník a obecně známá postava v Praze. Zbytek života věnoval sbírání zajímavostí všeho druhu. Zanechal po sobě více než 27 svazků rukopisných záznamů a německy psaný vlastní životopis . Z této nesmírně rozsáhlé pozůstalosti vyšlo několik výborů, zejména Písně krátké lidu českého obecného . Jde o pravděpodobně jednu z prvních sbírek českých lidových písní, která vznikla začátkem 19. století. Jde zejména o písně venkovského a městského lidu. Některé skladby jsou vynikající úrovně, jiné poněkud slabší, většina je rozverného rázu. Dcera jeho bratrance Marie Lankisch von Hörnitz byla první ženou zemského advokáta Jana Měchury a matkou Leopolda Eugena Měchury a Terezie Měchurové . Jeník z Bratřic byl pravidelným návštěvníkem salonu v pražském paláci Jana Měchury. Rytíř Jan Jeník je pohřben v kostele sv. Havla v Chotýšanech.
Více od autora
Jan Heller (7)
Narozen 22. 4. 1925 v Plzni, zemřel 15. 1. 2008 v Praze. Prof., ThDr., evangelický teolog, religionista, biblista a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru Starého zákona a starověkých náboženství, překlady z hebrejštiny, syrštiny, etiopštiny a latiny.
Více od autora
Jan Graubner (10)
Narozen 29. 8. 1948 v Brně. Msgre., olomoucký arcibiskup a metropolita moravský, autor teologických prací.
Více od autora
Jan Frolík (7)
PhDr. Jan Frolík, CSc. je uznávanou kapacitou archeologie středověku, kterému se odborně věnuje po celou svou kariéru. Kromě působení na Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vede Oddělení záchranných výzkumů Archeologického ústavu AV ČR a přednáší na univerzitách. Již od dob svých studií je ale v zájmu jeho pozornosti Pražský hrad, k jehož poznání přispěl velkou měrou. Rodák z Prahy, historik a archeolog, autor prací z oboru archeologie a nejstarších českých dějin, též o chrudimském region.
Více od autora
Jan Filip (8)
Narozen 9.12.1911 v Přibyslavi, zemřel 21.11.1971 v Kratonohách u Chlumce nad Cidlinou. ThDr., profesor náboženství, katolický básník, dramatik a prozaik, esperantská literatura.
Více od autora
Jan Drbohlav (5)
Jan Drbohlav je český scenárista a dramatik, držitel ceny Elsa 2005 za nejlepší scénář . Od roku 2005 je členem České filmové a televizní akademie, od roku 2011 členem Evropské filmové akademie.
Více od autora
Jan Dědič (10)
Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.
Více od autora
Jan Cézar (6)
Zpěvák Jan Cézar začínal svou uměleckou kariéru v Československé televizi jako dělník - stavěč. Poté Cézar téměř dva roky pracoval v tiskárně Rudého práva a ještě před vojnou stihl působit jako referent ministerstva kultury. Ve vojenském stejnokroji strávil Jan Cézar delší čas na jižní Moravě, sloužil v Židenicích, a i když se po vojně vrátil do Prahy, k žití si po listopadu vybral právě jihomoravskou metropoli. V současnosti J. Cézar v Brně pracuje jako spisovatel, nezávislý publicista a uznávaný marketingový expert. Autor je narozen roku 1963 na Žižkově, kousek od té hříšné čtvrti Nusle, což předznamenalo jeho slovník i vkus. Škol se mu příliš nedostalo. Proto se věnoval řemeslu psacímu v oboru reklamní textař. To právě více než talent vyžaduje především chatrné morální zásady, neboť v inzerci je třeba zboží neustále vychvalovat. Autor za svůj život prošel též mnoha jinými profesemi. Nahlédl tak do mnoha typů lidských, od dělnictva až po smetánku společnosti, a může se vcítit do problémů životů obyčejných, popřípadě je schopen popsat věrně i luxusy. To se zdá jeho devízou asi největší. První jeho knihou byly Králožroutky , o jedné sexy slečně, která se vydává na lov bohatých mužů. Druhá má mírně zneklidňující titul Grand Kundonyon , ale je to upřímný příběh o tom, jak zabíjet srdcem. Jan Cézar je od počátku spojen s brněnským vydavatelstvím Jota, které mu umožnilo beletrizovat úspěšnou televizní sérii o národu veselých četníků. Za což je autor vděčen vydavateli, osudu a dalším vyšším instatncím...
Více od autora
Jan Černý (5)
Narozen 4.2.1879 v Řísnici u Pacova. Vinařský odborník, redaktor v oboru, beletrista a publicista.
Více od autora
Jan Buda (6)
Jan Budař se narodil 31. 7. 1977 ve Frýdlantu. Později se přestěhoval do Brna, kde navštěvoval gymnázium a potom JAMU. Angažmá měl v několika menších divadlech, posléze v Národním divadle v Praze. Většina diváků ho zná z filmu Nuda v Brně, kde bravurně zvládl roli Standy. Vysloužil si za ni Českého lva. Zajímavé je, že k filmu složil také hudbu a podílel se i na scénáři.
Více od autora
Jan Boris Uhlíř (3)
Jan Boris Uhlíř je český historik a mezinárodně uznávaný soudní znalec zabývající se moderními českými dějinami, především pak Protektorátem Čechy a Morava a dějinami Třetí říše. Je autorem řady monografií, z nichž nejvýznamnější a nejoceňovanější jsou Protektorát Čechy a Morava v obrazech , Karl H. Frank 1939–1946. Obrazový životopis kata českého národa a Protektorát Čechy a Morava 1939–1942. Srdce Třetí říše . Je kmenovým autorem Ottova nakladatelství. Po maturitě na gymnáziu Přípotoční v Praze studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Humboldtově univerzitě v Berlíně ; diplomová práce: Nástin vývoje domácí sokolské protinacistické rezistence 1938–1941 , rigorózní práce: Základní aspekty sokolské protinacistické rezistence , disertační práce: Sokol v české společnosti za protektorátu. Organizovaná rezistence ČOS . Jako člen studentské kurie Akademického senátu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zasadil o vznik Ceny Jana Palacha, která se od roku 1998 uděluje za vynikající studijní výsledky. Na jeho odborném růstu se výrazně podílel historik Jan Kuklík. Pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR , Středisku pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu MS ČR a Vojenském historickém ústavu Praha . V červnu 2013 byl jmenován znalcem pro obor sociální vědy – odvětví politologie, specializace nacismus, fašismus, neonacismus, neofašismus. Specializuje se na problematiku Česko-Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava a Třetí říše, především pak na domácí protinacistický odboj. Publikuje od roku 1992. Je autorem či spoluautorem osmi knižních monografií a téměř 400 studií a článků v odborném i denním tisku u nás i v zahraničí. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem. Je mu blízký pozitivismus Gollovy školy. Váží si historiků Josefa Pekaře, Tomáše Pasáka, Ant...
Více od autora
Jan Blahoslav (9)
Jan Blahoslav byl kněz a biskup Jednoty bratrské, literát, vzdělanec, pedagog a představitel domácího reformačně orientovaného humanismu. V písemném styku užíval příležitostně také řecké nebo polatinštěné formy svého jména: Apteryx , nebo Makarius, či Blasius . Byl bratrem Martina Abdona. Pocházel ze zámožné bratrské měšťanské rodiny z Přerova. První vzdělání získal na bratrských školách, nejprve se učil 7 let ve svém rodišti u kněze Jana Wolfa, od roku 1540 pobýval v Prostějově u kněze Martina Michalce. Odtud byl roce 1543 vyslán na humanistické gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa do slezského Goldbergu. Po ročním studiu se odebral zpět na Moravu, ale vzápětí pokračoval od roku 1544 na univerzitě ve Vitemberku. Zde jej nejvíce ovlivnil Philipp Melanchthon a jeho reformačně-humanistický vzdělávací koncept, kterému zůstal věrný po celý život. V pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním Martina Luthera. Po ročním pobytu ve Vitemberku se Blahoslav navrátil do Prostějova, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního. V červenci 1548 byl vyslán jako pomocník biskupa Jana Černého do Mladé Boleslavi. Odtud se před velikonocemi 1549 odebral na další studia do východopruského Královce, avšak velmi brzo musel město kvůli morové epidemii opustit a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu 1549 byl odtud vyslán na svá poslední studia do Basileje, významného centra dobové vzdělanosti. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance Zikmunda Hrubého z Jelení. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara 1551 se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce 1552 však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let. Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil...
Více od autora
Jan Baleka (6)
Jan Baleka je český teoretik a historik výtvarného umění, zabývající se moderním českým a západoevropským malířstvím, sochařstvím a grafikou 20. a 21. století a česko-německými vztahy v umění. V letech 1949-53 studoval na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obory dějiny umění , estetika a filozofie . Obhájil rigorózní práci Zdeněk Kratochvíl a jeho vztahy k evropské grafice . Po absolutoriu spolupracoval s Památkovou správou Brno na soupisu památek severní Moravy. Od r. 1956 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar.V letech 1956-1963 byl ředitelem Krajské galerie v Hradci Králové a od roku 1963 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1964-69 byl redaktorem výtvarné rubriky deníku Pochodeň a 1969-1971 šéfredaktorem měsíčníku Texty. 1967-1969 byl členem organizačního výboru Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích a kurátorem výstav v Alšově síni UB, 1967-1973 spolupracovníkem České televize Praha. V letech 1976-1978 přednášel dějiny umění a estetiku na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. V roce 1983 emigroval do tehdejší Německé spolkové republiky, kde žije dodnes. V letech 1984-94 pracoval jako historik umění sbírek 20. století v Städlisches Museum Mülheim an der Ruhr. Je autorem encyklopedií, monografií výtvarných umělců, katalogů a scénářů televizních filmů, kurátorem výstav a publicistou . Seznam publikací: Miloslav Holý, Vojtěch Sedláček, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Jaroslav Šváb, Stanislav Kolíbal, Vladimír Tesař, Vladimír Preclík, Vladimír Komárek ad.
Více od autora
James Norbury (8)
Britský spisovatel a ilustrátor. Vystudoval zoologii, praktikuje stará duchovní učení. Žije ve městě Swansea v jižním Walesu. Autor bajek a filozofické prózy.
Více od autora
James Carol (5)
James Carol se narodil a dětství prožil ve Skotsku. V 80. letech se přestěhoval do Anglie, kde žije dodnes. Než začal psát, živil se jako kytarista, zvukař, učitel hry na kytaru, novinář a instruktor jezdectví. Postava Jeffersona Wintera se zrodila z Carolovy touhy vytvořit knižní sérii, která by mu poskytla maximum svobody. Autor dospěl k poznání, že čím zaujatější je při psaní knihy, tím větší zájem čtenářů výsledek vzbudí. Carol píše své romány sice jako sérii, ale každý lze brát jako samostatnou knihu zasazenou do jiného prostředí a s jinými postavami. Takový přístup skýtá tu výhodu, že knihy není nutné číst v chronologickém pořadí. Po Polámaných panenkách, prvním thrilleru s Jeffersonem Winterem, následovala Presumpce viny, první z řady elektronických knih mapujících Winterovo působení u FBI. Druhý thriller s Winterem nazvaný Watch Me vyšel loni na podzim. James Carol bydlí v Hertfordshireu s manželkou a dvěma dětmi. Pokud nepíše, věnuje se výcviku koní a jezdců. Ve chvílích volna tento výtečný kytarista skládá a nahrává hudbu.
Více od autora
Jakub Kohák (7)
Jakub Kohák je český filmový a reklamní režisér, herec, komik, moderátor, spisovatel, sportovec a scenárista. Vystudoval produkci na FAMU. Režíroval televizní reklamy například pro Vodafone, Kofolu, Pepsi, T-Mobile, Fio banku, Penzičku.cz, DPD nebo pro Nadaci Terezy Maxové. Hrál například ve filmech Čert ví proč, U mě dobrý, Hlídač č. 47, Eurotrip, Na cestě, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka,Vejška, nebo hlavní roli ve filmu Instalatér z Tuchlovic. Režíroval a hrál ve skečovém seriálu České televize Pečený sněhulák. Každý všední den účinkuje v ranní show rádia Evropa 2, kde hájí práva posluchačů jako "Bombucman". V roce 2013 hrál v divadelním představení Večírek, v režii Ondřeje Sokola a podle scénáře Michala Suchánka. Zahrál si v televizních reklamách například na T-Mobile, Fio banku, Mobil.cz nebo DPD. Daboval také žabáka Boba v seriálu Esa z pralesa. Od roku 2016 do roku 2019 byl porotcem show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2021 se stal znovu porotcem show. Jakub Kohák je také spisovatel. Napsal knihy Objevy , Svět podle Koháka , Kůly v plotě a Svět podle Koháka: Kůly v plotě 0.5 . Jakub Kohák se také pravidelně objevuje v divadelních představeních improvizační show Partička, kde vystupuje jako účinkující a moderátor. Od roku 2021 se stal jejím členem, protože na čas nahradil Igora Chmelu. S chutí se věnuje i tvorbě krátkých videoklipů, filmů a spotů. Je držitelem ceny Anděl za nejlepší český videoklip. K zajímavostem jistě patří, že se stal pátým členem kapely Wohnout. Jakub Kohák měl původně v plánu natočit seriál o chlapovi s parohem a filmy o Janu Bergerovi, Latě Brandisové a Josefu Toufarovi.
Více od autora
Jacques Offenbach (7)
Jacques Offenbach byl francouzský skladatel, violoncellista a impresário německého původu z období romantismu. Je připomínán díky svým téměř 100 operetám z 50.-70. let 19. století a nedokončené opeře "Hoffmannovy povídky" . Offenbach měl silný vliv na pozdější skladatele operetního žánru, zejména na Johanna Strausse II. a Arthura Sullivana. Jeho nejznámější díla byla ve 20. století neustále obnovována a mnohé z jeho operet se hrají i v 21. století.
Více od autora
Ivo Wiesner (4)
Ing. Ivo Wiesner , absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii, později tu vedl výzkum v oblasti epoxidových pryskyřic a plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Jedni ho měli za fantastu a blázna, druzí zase za ústeckého Dänikena. Ať už to s Ivo Wiesnerem bylo jakkoliv, všechny jeho knihy z pultů knihkupectví rychle zmizely. Nejsháněnější je dodnes jeho překlad Vimaanika Shaastra, staroindického manuálu létání. Tedy, supermoderního létání. Ten přeložil se svou manželkou Ludmilou z dostupného anglického překladu. Pro mnoho lidí je Wiesner někým, kdo se nebál poukázat na to, že dějiny jsou do určité míry manipulované a váží si ho za to. Zemřel náhle v Ústí n. L. 17.9.2008.
Více od autora
Ivo Mathé (3)
Ivo Mathé je český mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer. Začínal v někdejší Československé televizi jakožto asistent produkce, po ukončení svých studií na FAMU pracoval již na místě produkčního, od roku 1976 do roku 1991 pak působil ve funkci vedoucího produkce Československé televize. V letech 1991 až 1992 působil jako šéfproducent uměleckých pořadů tamtéž. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. V letech 1999 až 2003 pracoval jakožto vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Zároveň vykonával funkci člena Správní rady ČVUT a AMU. Od roku 1990 také působí jako pedagog na FAMU, v období 2005–2008 byl rektorem AMU. Od února 2008 zastával funkci prorektora. Rektorem AMU byl opět zvolen v říjnu 2008 na funkční období 2009–2013. V prosinci 2011 ho po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera navrhlo několik umělců, např. Helena Třeštíková, David Černý nebo Jiří Bartoška, na jeho místo s tím, že by do čela resortu nastoupil člověk, který „mu rozumí a zároveň má respekt v uměleckých kruzích“. I přes počáteční odmítnutí hnutí Starostové a nezávislí navrhlo jeho jméno spolu s poslankyní Alenou Hanákovou předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, který měl vybrat definitivní jméno. Na schůzce se Schwarzenbergem se své nominace vzdal, mimo jiné proto, že by prý jeho jméno mohlo kvůli jeho spojení s bývalým prezidentem Havlem vadit prezidentu Klausovi, který již dříve protestoval proti jmenování Schwarzenberga ministrem zahraničí.
Více od autora
Ivo Kraus (7)
Ivo Kraus je český experimentální fyzik, vysokoškolský pedagog, popularizátor přírodních a technických věd a autor několika desítek knižních publikací z fyziky a jejích dějin. Po maturitě na gymnáziu v Nové Pace absolvoval v letech 1954–1959 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor fyzika, specializace jaderná fyzika. Od roku 1960 byl zaměstnán na ČVUT jako asistent 1959–1962, odborný asistent 1962–1973, docent experimentální fyziky 1973–1991, profesor pro obor fyzika kondenzovaných látek a akustika 1991. V letech 1980–1992 vedl na FJFI katedru inženýrství pevných látek. Na ČVUT mu byly uděleny vědecké hodnosti CSc. a DrSc. , na MFF UK akademický titul RNDr. . Ve fyzice pevných látek se specializoval na využití difrakce rentgenového záření k diagnostice zbytkové napjatosti technických materiálů. Této vědní oblasti byla věnována kandidátská práce Studium struktury slinutých karbidů wolframu pomocí rentgenografického měření vnitřních pnutí, vypracovaná pod vedením prof. Adély Kochanovské, habilitační spis Aplikace rentgenové tenzometrie na výlisky z kovových prášků i disertace Rentgenografie nehomogenních napěťových polí předložená k udělení hodnosti DrSc. Teorie a aplikaci rentgenové tenzometrie se týkala převážná většina článků, které publikoval sám nebo se spolupracovníky v domácích i zahraničních odborných časopisech, konferenčních sbornících, českých monografiích a samostatných kapitolách v příručkách Defects and Microstructure Analysis by Diffraction a Industrial Applications of X-ray Diffraction . Pro posluchače bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu FJFI zajišťoval výuku v předmětech Úvod do fyziky pevných látek, Struktura a v...
Více od autora
Ivan Sokol (4)
Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.
Více od autora
Ivan Renč (7)
Ivan Renč je český spisovatel a režisér. Je synem básníka Václava Renče a otcem režiséra a herce Filipa Renče. Po absolvování oboru kamera na FAMU se věnoval především animovanému filmu jako asistent kamery a později režisér. Poté, co si vyzkoušel režii i hraných snímků, se definitivně vrátil k animovaným a loutkovým filmům a večerníčkům. Je mj. režisérem několika animovaných seriálů pro děti jako např. „Honzík a Samuel aneb kudy vede cesta na sever“ nebo „Štuclinka a Zachumlánek“. Největší úspěch zaznamenal jeho snímek Loutka, přítel člověka, oceněný Zlatým medvědem na Berlinále 1982. V roce 1960 si zahrál hlavní roli ve filmu Jana Němce Sousto. Režíroval hraný trezorový film Hlídač s Jiřím Hrzánem v titulní roli. Je autorem několika knih pro děti.
Více od autora
Ivan Horvai (5)
MUDr. Ivan Horvai, CSc., docent neurologie, práce z oboru psychiatrie.
Více od autora
Ivan Heráň (6)
RNDr. Ivan Heráň, CSc. byl vědeckým pracovníkem zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Jeho hlavní odborné zaměření představovala morfologie a etologie savců. Věnoval se rovněž fotografování zvířat. Mezi lety 1964 a 1996 redigoval sborník Lynx, v roce 1969 zorganizoval druhý mammalogický kongres ve Zvoleni.
Více od autora
Ivan Doležal (6)
Ivan Doležal je český politik a podnikatel, v letech 2004 až 2008 zastupitel a radní Královéhradeckého kraje, v letech 2006 až 2014 starosta města Hořice na Jičínsku, člen ODS. Po ukončení střední odborné školy v Turnově pracoval od roku 1984 v Jednotě SD Nový Bydžov jako vedoucí střediska prodejen. Zkušenosti získané na prodejnách zúročil od roku 1991 na kontrolním oddělení Finančního úřadu v Hořicích. Od roku 1994 se podílel na řízení akciové společnosti Valuty IF, nejprve jako správce a nakonec jako prokurista. Od roku 1994 se zabývá také ekonomickým a účetním poradenstvím pro drobné podnikatele. Od roku 2011 je členem představenstva akciové společnosti Vodohospodářská a obchodní společnost a od roku 2015 figuruje ve statutárních orgánech zájmového sdružení Podzvičinsko jako předseda. V minulosti byl jednatelem společnosti Městská energetická - HOŘICE , členem správní rady Klicperova divadla a předsedou představenstva akciové společnosti Správa nemovitostí Královéhradeckého kraje . Ivan Doležal žije ve městě Hořice na Jičínsku. Je rozvedený, má dvě dospělé dcery . Mezi jeho zájmy patří sport, a sice lyžování, squash nebo fotbal, ale také hudba a cestování. Od roku 1999 je členem ODS. V hořické místní organizaci byl od roku 2003 prvním místopředsedou, od roku 2005 je předsedou. Dále je členem oblastní a regionální rady ODS. V komunálních volbách v roce 2002 byl za ODS zvolen zastupitelem města Hořice na Jičínsku. Pracoval jako předseda finančního výboru. Mandát pak ve volbách v roce 2006 jako lídr kandidátky obhájil a dne 30. října 2006 byl zvolen starostou města. Ve volbách v roce 2010 post zastupitele opět získal a dne 8. listopadu 2010 se stal po druhé starostou města. Také ve volbách v roce 2014 zastupitelský mandát na kandidátce ODS obhájil, avšak dne 5. listopadu 2014 byl novým starostou i přes výhru ODS zvolen Aleš Svoboda ze subjektu "Šance p...
Více od autora
Ivan Čajda (4)
Ivan Čajda byl slovenský spisovatel pro děti a mládež. Studoval na gymnáziu v Martině, kde roku 1939 maturoval. V letech 1939–1946 studoval na Přírodovědecké fak. UK v Bratislavě. Od roku 1958 byl hygienikem Krajské hygienické stanice v Martině a v Banské Bystrici. Jako autor literatury pro děti a mládež vedle časopiseckých článcích vydal leporelo Letíme vesmírem. Poté se zaměřil na literaturu faktu z oblasti popularizace přírodních věd a ochrany přírody. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Čajda na slovenské Wikipedii.
Více od autora