Všichni Autoři a témata

Jiří Sedláček (6)

Narozen 7.1.1924 v Kutné Hoře. RNDr., CSc, publikace z oboru matematiky.

Jiří Savinec (4)

Ing., interiérový architekt, redaktor časopisu o bydlení, spoluautor "Receptáře prima nápdů".

Jiří Rak (5)

Jiří Rak je český historik, specializující se na období 19. století, zejména na období pozdní habsburské monarchie a fenomén českého národního obrození. Absolvoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval mj. v Národním muzeu nebo v Československém filmovém ústavu. Oženil se s historičkou Ivanou. V letech 1991 až 2017 přednášel v Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V rámci své práce se soustavně věnuje popisování mýtů, které panují v souvislosti s českými dějinami 19. století, obzvlášť v období národního uvědomění. Zabývá se historickou reflexí, interpretací dějin v proměnách času, myšlením a chováním lidí v kontextu nové doby. Na tato témata publikoval několik knih, řadu článků a konferenčních příspěvků. Je jedním z autorů stálé expozice "Za císaře pána..." Habsburkové v českých zemích, 1791–1914 na zámku ve Ctěnicích. Výstava obsahuje na 300 exponátů, mezi nimi i dvě pohyblivá dioramata. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .

Jiří Pražák (6)

Jiří Pražák byl český právník, odborník na rakouské správní a ústavní právo. Po studiích na právnické fakultě v Praze vykonával soudní a advokátní praxi. Habilitoval nejprve v oboru práva správního, posléze si však habilitaci rozšířil i na právo ústavní. Po rozdělení pražské univerzity působil jako profesor veřejného práva na české univerzitě a byl i děkanem a rektorem. Jde o autora významného čtyřsvazkového díla Rakouské právo ústavní . Byl rovněž zvolen do českého zemského sněmu a byl jmenován rytířem Řádu železné koruny III. třídy.

Jiří Pokorný (8)

Jiří Pokorný je český choreograf, tanečník a současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, dlouhou dobu působil jako sólista Baletu Národního divadla, má také bohaté zkušenosti ze zahraničí. Maturoval na gymnáziu v Ostravě. Po základní vojenské službě vystudoval režii na Divadelní fakultě AMU. V roce 1993 se v rámci projektu Tempus zúčastnil stáže v Antverpách a v roce 1995 stáže na Royal Court Summer School v Londýně. V letech 1993-1997 byl režisérem a uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1999-2004 byl uměleckým šéfem HaDivadla a v letech 2002-2006 byl členem uměleckého vedení Divadla Na zábradlí. Jako host režíroval též v divadlech: Národní divadlo v Praze, Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Divadlo Ta Fantastika, Dejvické divadlo.

Jiří Pauer (5)

Jiří Pauer byl významný český skladatel a dirigent, který se narodil 22. února 1919 v Libušíně v Československu a zemřel 21. prosince 2007. Byl známý svým přínosem v oblasti opery, ale i orchestrální a komorní hudby. Pauerův styl byl hluboce zakořeněn v klasické tradici, ale zahrnoval i soudobé prvky a byl ovlivněn českou lidovou hudbou.

Jiří Moravec (3)

Narozen 29. 6. 1923, zemřel 17. 2. 2010. Ing., CSc., Šlechtitel, práce z oblasti zelinářství.

Jiří Maria Veselý (6)

Jiří Maria Veselý byl římskokatolický kněz řádu dominikánů, politický vězeň a archeolog. Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý v Protivanově na Drahanské vrchovině v tradiční věřící rodině, ze které v minulosti vzešlo několik kněží a řeholníků. Jeho rodiči byli Josef Veselý a Marianna, roz. Kolísková . Prožil jakousi osobní konverzi a vstoupil k dominikánům v Olomouci. Řád jej poslal studovat do Říma na dominikánskou universitu Angelicum. V Římě se zúčastnil pohřbu řeholníka Hyacinta Marii Cormiera OP, shodou okolností mohl nést rakev s jeho tělem. Právě za jeho římských studií vypukla 2. světová válka. Rektor university jej zapojil do odboje. Ve Veroně jen těsně unikl trestu smrti zastřelením, protože byl křivě obviněn z kolaborace s Němci. Po válce jej měl ministr obrany a pozdější prezident generál Ludvík Svoboda jako sekretáře. V roce 1946 se stal převorem pražského dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí. Tam působil do roku 1950, kdy byl se spolubratřími internován v klášteře v Želivi na Pelhřimovsku, který tehdy fungoval jako internační tábor pro katolické duchovní pro režim zvláště „nebezpečné“. V Želivi se octl na pokraji smrti. Po špatných injekcích dostal celkovou otravu krve a lékař mu dával jen několik dní života. Nepochopitelným způsobem se však uzdravil. Čtrnáct dní po jeho uzdravení byl internační tábor v Želivském klášteře zrušen a kněží byli propuštěni. Otec Jiří se vrátil do rodného Protivanova a hledal zaměstnání. Místní farář mu obstaral místo na archeologických vykopávkách na Velehradě. Otec Jiří tam na sebe upozornil StB tím, že objevil údajný hrob arcibiskupa sv. Metoděje. Tato informace byla nepřijatelná a na pokyn StB byly vykopávky zničeny. Otec Jiří si je ale stihl fotograficky zdokumentovat. V době politického uvolnění v roce 1968 na pokyn představeného odcestoval do Itálie, v...

Jiří Macoun (6)

Jiří Macoun je český spisovatel a ilustrátor. Je autorem vojenské historické literatury, dětské dobrodružné a komiksů. V nakladatelství Computer Press mu v cyklu Stručná historie vyšly knihy: Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo, Významné bitvy v Čechách a na Moravě, Tanky a Československé pevnosti. Publikace jsou doporučeny čtenářům základních ale i středních škol. Dále je autorem dětské dobrodružné literatury: Plus Minus Max, Experiment Max a Faktor Max.

Jiří Macek (6)

Narozen 18.5.1932 v Olomouci. Promovaný historik, hudební spisovatel, autor monografie V. Kaprálové, pořadatel výboru statí a kritik J. Stanislava a sborníku diskofila.

Jiří Krupička (4)

Jiří Krupička byl český geolog, filosof a spisovatel, exulant, emeritní profesor University of Alberta v Edmontonu. Moderní jazyky vystudoval na Filosofické fakultě UK a poté geologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1947 získal doktorát přírodních věd. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení za pokus odeslat do zahraničí rukopis své knihy Člověk a lidstvo. Propuštěn byl v roce 1960. Během pražského jara spoluzakládal K-231, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval nejdříve do Nizozemska, posléze do Kanady. Do roku 1988 zde pak přednášel geologii na University of Alberta. Příbramský uranový geopark, umístěný v areálu bývalého lágru Vojna, dnes Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, nese od roku 2013 jméno Jiřího Krupičky. Pod názvem článku je vždy uvedena internetová adresa s fotokopií textu článku http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/48/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/17/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/7/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/24/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/3.1992/2/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/5.1994/4/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/35/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/48/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/3....

Jiří Kříž (4)

Jiří Křižan se narodil 26. října 1941 ve Valašském Meziříčí, zemřel 13. října 2010 v Brankách. Jeho otec byl v politickém procesu odsouzen za velezradu a v roce 1951 popraven. V roce 1958 byl J. Křižan vyloučen z politických důvodů z gymnázia. Pracoval pak jako havíř a v řadě různých dělnických profesí. Mezi lety 1964 až 1968 vystudoval Filmovou fakultu Akademie múzických umění . Několik let působil jako novinář, mimo jiné v redakci Mladé fronty, posléze se začal věnovat výlučně profesi filmového scenáristy. Od roku 1986 se začal politicky angažovat mimo oficiální struktury. V lednu 1989 založil petiční výbor za propuštění Václava Havla. Spolu s Václavem Havlem a Alexandrem Vondrou byl spoluautorem petice Několik vět a po listopadu 1989 zakládajícím členem Občanského fóra. Po zvolení Václava Havla prezidentem se stal jeho poradcem. Po volbách v červnu 1992 byl náměstkem ministra vnitra. V lednu 1995 se vrátil k práci filmového scenáristy. Přednášel na pražské FAMU. J. Křižan napsal scénáře ke třinácti realizovaným filmům. Filmy Signum laudis a Stíny horkého léta zvítězily na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. V roce 1971 mu vyšel v Nizozemsku a ve Švédsku román Exercicia, uvedl server. Za film Je třeba zabít Sekala dostal cenu Český lev za nejlepší scénář roku 1998.

Jiří Kajínek (2)

Jiří Kajínek je český recidivista a televizní celebrita. V roce 1998 byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy k doživotnímu trestu odnětí svobody. Z vězení se mu podařilo několikrát uprchnout. Jeho případ se stal všeobecně známým, byl podle něho natočen film Kajínek a probíhala veřejná diskuse, zda byl odsouzen právem. Dne 23. května 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil milost, což vedlo k jeho propuštění na svobodu. Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše , kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš , který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svěd...

Jiří Kabele (8)

Jiří Kabele je český sociolog známý, mimo jiné, svými teoriemi transformačních procesů. Soustředil se zejména na proces postkomunistické transformace. Je autorem několika knih a mnoha studií. Od roku 1976 pracoval ve Státní knihovně v Praze až do roku 1990. Kabele vystudoval statistiku na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze a také estetiku se sociologií na filosofické fakultě UK. Doktorát získal v roce 1887 na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1990 nastoupil na fakultu sociálních věd Karlovy univerzity, kde byl postupně jmenován docentem a následně profesorem . V rámci následného působení Kabeleho na fakultě sociálních věd UK měl velký podíl na institucionálním a symbolické etablování kvalitativní sociologie v ČR. V letech 1976–1990 pracoval ve Státní knihovně v Praze. Postupně zde vystřídal zde několik odvětví. v Období 1976–1979 pracoval v Institutu průmyslového designu, ve Sportpropagu , ve Fakultní nemocnici Motol a v Institutu pro další vzdělávání lékařů . V letech 1990 až 1992 byl poradcem ministra zdravotnictví Martina Bojara. Mimo jiné, byl i několik let politicky aktivní, kdy v roce 1990 byl jeden ze zakládajících členů Občanské demokratické aliance. Politické kariéry se vzdal na úkor kariéry sociologa. V rámci svého zaměstnání ve Sportpropagu se Jiří Kabele setkal s Milošem Zemanem, kde byl Zeman jeho nadřízeným. V roce 2005 obdržel cenu rektora UK za svou knihu Z kapitalismu do socialismu a zpět. Ve svých knihách se zaměřoval Jiří Kabele hlavně na socialismus a jeho vliv na společnost.

Jiří Jirásek (5)

Narozen roku 1932. Grafik,karikaturista, beletrista.

Jiří Ješ (5)

Jiří Ješ byl český novinář, publicista a komentátor. Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války. Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku. Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována. Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost. Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy. V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady České tiskové kanceláře. Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. Jeho hrob j...

Jiří Hořejší (5)

Narozen 16. 1. 1920 v Písku, zemřel 29. 12. 1996. Ing., dr.techn., profesor vysokých škol železniční a dopravní, práce z oboru dopravnictví a stavebních konstrukcí.

Jiří Černý (7)

Narozen 24.3.1939. Autor prací z oboru pohostinství a cestovního ruchu.

Jiří Čech (4)

JUDr., autor a překladatel právnických prací se zaměřením na cestovní ruch.

Jiří Bahounek (8)

Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik.

Jiří (9)

Jindřich Zogata (6)

Jindřich Zogata , básník a prozaik. Narozen v Jaworzynce v Beskydech, hranicemi států dělených na české, polské, slovenské a německé. Pochází z rolnické rodiny. Otec Pavel Zogata byl legendární gajdoš, zpěvák a vypravěč. Improvizoval své příběhy vycházející z genotypů gorolů, lidí žijících v horách.. Rodiče v době komunistické agrese udrželi kamenitý grunt a nedali se zkolektivizovat. Slezsko, dělené po staletí mezi Slezany, Moravany, Poláky, Čechy, Slováky, Němce a Židy, kde nedůvěra stávala se ideologií, nebylo a není pospolité. Pouze náboženství pomáhalo věřit. Národovci, nacionalisté a dobyvatelé uhlí a železa od Ostravy rozbíjeli symbiózu a kulturu míst a vztahy mezi lidmi do kořenů rodin. Malost velikášství koryfejů zůstavila vydrancovanou zem. Od roku 1945 žije v československém Slezsku. Základní školu absolvoval v Jeseníku nad Odrou, Kunwaldě, přeonačeném na Kunín a v Bukovci u Jablunkova. Přes netvorskou zvůli všem nadřazených tajemníků KSČ vystudoval Jedenáctiletou střední školu v Jablunkově, maturoval v roce 1957 a Vysokou školu zemědělskou, nyní Mendelovu univerzitu v Brně. Promoval roku 1962. Krátce působil v Československé akademii zemědělských věd v Brně, potom v institucích pro kulturu okresu Frýdek-Místek a Karviná. Podepsal 2000 slov. Od roku 1969 do roku 1974 byl zaměstnán v dělnických profesích na ostravsku a pracoval s rodiči na gruntě. Po zákazu být soukromým rolníkem odešel roku 1974 do Brna. Vnucené práce pokračovaly u Technické a zahradní správy do roku 1993, kdy přijal místo správce Národní kulturní památky parku Špilberk - bývalého mocnářského žaláře národů, změněného na kulturní instituci, kde působil do roku 2004. Nebyl a není v žádné politické straně. Pěstuje stromy na Špilberku. Zcesty. V cestách nerostou. Publikovat začal v literárních časopisech 60.let, Host do domu, Červený květ, Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, v Polsku a jinde. Tři jeho sbírky připrave...

Jindřich Štreit (7)

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jindřich Růžička (7)

Narozen 4. 4. 1926 v České Třebové, zemřel 7. 1. 2011 v Litomyšli. PhDr., CSc., historik a archivář zaměřený na regionální dějiny východních Čech, spisovatel, kronikář, publicista, v letech 1955-1987 ředitel Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli.

Jindřich Pejchar (4)

Narozen 13. 11. 1919. Sportovní redaktor, práce o osobnostech československé kopané.

Jindřich Maria Slavík (6)

Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....

Jindřich Jíra (5)

Narozen 21. 4. 1925. MUDr., RNDr., mikrobiolog, parazitolog. Publikace z oboru.

Jindřich Höhm (3)

Prof. PhDr. Jinřich Höhm, CSc., byl předním československým vysokoškolským tělovýchovným pedagogem. Působil 37 let na celouniverzitní katedře tělesné výchovy na Masarykově univerzitě v Brně . Byl zdatný organizátor a výborný pedagog. Ve své badatelské činnosti se zaměřoval na teorii výuky tenisu. Výsledky jeho vědecko-výzkumné činnosti byly využívány v praxi, a to jak ve vrcholové přípravě československých tenisových reprezentantů, tak i pro masový rozvoj sportu a výcvik mládeže.

Jim Zub (6)

Kanadský výtvarník, tvůrce komiksů, spisovatel. Vysokoškolský pedagog zaměřený na kreslení, design, animaci a historii animace.

Jim V Humble (4)

Léčitel, vynálezce a propagátor zázračného minerálního doplňku MMS .

Jim Al-Khalili (6)

Autor je britský fyzik, popularizátor vědy.

Jill Jones (6)

JIll Jones je současná americká autorka bestsellerů. S oblibou zpracovává tajemné a záhadné náměty. Žije a tvoří v Severní Karolíně

Jill Hucklesby (4)

Britská autorka publikací pro děti a mládež.

Jevgēņija Ļisicina (6)

Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.

Jethro Tull (8)

Jethro Tull je britská rocková skupina založená v roce 1967 v Blackpoolu v hrabství Lancashire. Její hudba se vyznačuje osobitým stylem zpěvu a hrou na flétnu frontmana Iana Andersona. V průběhu let prošla skupina Jethro Tull mnoha změnami v sestavě, přičemž Anderson byl po celou dobu její existence jejím stálým členem. Raná tvorba kapely je charakteristická blues rockem, ale brzy do ní zařadila prvky britské lidové hudby a hard rocku, což jí pomohlo vyniknout v éře progresivního rocku.

Jessica Ennis-Hill (6)

Jessa Hastings (8)

Jerzy Putrament (7)

Narozen 1910, zemřel 1986. Polský prozaik, básník a publicista.

Jens Sigsgaard (4)

Dánský psycholog a spisovatel, autor próz pro děti.

Jennifer Weiner (7)

Americká spisovatelka.

Jenn Bennett (7)

Americká spisovatelka, autorka knih pro mládež.

Jeffrey Robinson (3)

Narodil se v Long Beach v New Yorku. Jeffrey Robinson je americký autor 28 knih. Byl popsán Asociací britských bankéřů "jako" přední světový autor finanční kriminality ". Více než 700 z jeho publikovaných článků a povídek se objevily v hlavních časopisech.

Jeanne Allan (7)

V LC uvedena obě jména.

Jean-Claude Carrière (8)

Jean-Claude Carrière byl francouzský scenárista, herec a režisér. V roce 1973 získal společně s Luisem Buñuelem cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab buržoazie. Roku 1988 pak obdržel spolu s Philipem Kaufmanem druhé ocenění BAFTA za nejlépe adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvoval École normale supérieure v Saint-Cloud. Působil jako prezident státní filmové vysoké školy La Fémis v Paříži. Od roku 1964, kdy napsal scénář k Deníku komorné, spolupracoval se surrealistickým režisérem Luisem Buñuelem. Následně společně vytvořili téměř všechny scénáře režisérova pozdního období. K dalším autorským počinům pro film patří scénáře snímků jako Plechový bubínek , Danton , Návrat Martina Guerra , La dernière image , Nesnesitelná lehkost bytí , Valmont , The Bengali Night , Čínský hlavolam  a Zrození . Spolupracoval také s režisérem Peterem Brookem na seriálu Mahabharata a jeho pětihodinové filmové verzi. Pro Michaela Hanekeho napsal scénář k mysterióznímu dramatu Bílá stuha . Televizní tvorba zahrnuje třináctidílný francouzský seriál Robinson Crusoé . Roku 2015 se podílel na scénáři k filmu Ve stínu žen francouzského režiséra Philippa Garrela. Později s ním spolupracoval na filmech Milenec na jeden den a Le sel des larmes . Rovněž se podílel na scénářích k filmům Garrelova syna Louise Věrní nevěrní a La croisade . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Carrière na anglické Wikipedii.

Jean Torton (1)

Belgický výtvarník, ilustrátor.

Jean Carper (3)

Jean Carper je nejprodávanější autorka New York Times, přispívající editorka magazínu Víkend USA a přední odbornice na zdraví a výživu. Je autorkou 24 knih, včetně 100 jednoduchých věcí proti Alzheimerově nemoci, kterou napsala poté, co zjistila, že ona nese hlavní gen pro Alzheimerovou chorobou.

Jean Anglade (4)

Jean Anglade se narodil v Thiersu, v kraji Auvergne, a s tímto regionem je spjatá i většina jeho literární tvorby. Působil jako venskovský učitel a později jako profesor italštiny v Clermont-Ferrandu. Nejdřív byl francouzskou kritikou zařazován mezi regionální autory, až jeho román Zapomenuté jablko zpracovaný i pro televizi, mu přinesl celonárodní popularitu. Román je situován do kraje Auvergne a líčí osud stařenky, která jako jediná zbyla ve vesnici, kterou už všichni opustili . Autor psal romány, povídky, historické, esejistické a biografické práce. Anglade patří mezi realistické prozaiky s vypravěčským talentem, z jeho příběhů čiší láskyplný vztah k lidem, má vzácný dar vidět život z veselé, humorné stránky.

Jaroslava Nováková (8)

Narozena 1976. Filoložka, bohemistka, práce z oboru a též z oblasti speciální pedagogiky, logopedie, primární pedagogiky a předškolní pedagogiky.

Jaroslav Vojta (9)

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Jaroslav Valenta (5)

Narozen 27. 10. 1930 v Kryrech u Podbořan, zemřel 23. 2. 2004 v Praze. PhDr., CSc., profesor obecných dějin, práce z oboru moderních evropských dějin, zejména polských, též překladatel.

Jaroslav Šetelík (3)

Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...

Jaroslav Šedivý (7)

Narozen 8. 12. 1934 ve Vlkančicích, zemřel 21. 12. 1988 v Praze. Doc. RNDr., CSc., matematik zabývající se zejména geometrií, teorií grafů a didaktikou matematiky. Autor vysokoškolských skript, učebnic pro ZŠ a SŠ a dalších publikací z oboru.

Jaroslav Šalda (8)

Narozen 12.8.1912 v Praze, zemřel 19.7.1989 tamtéž. Ředitel Polygrafického průmyslu v Praze. Práce v oboru polygrafie.

Jaroslav Roth (6)

Narozen 14.2.1898 v Praze, zemřel 30.10.1973. Ing. dr., DrSc., profesor katedry zdravotnického inženýrství, hydrolog, publikace z oboru.

Jaroslav Riedel (6)

Narozen 5. 8. 1963 ve Vsetíně. Hudební kritik a publicista, editor, překladatel, sestavovatel sbírek básní, antologií písňových textů.

Jaroslav Průcha (1)

Narozen v roce 1920, zemřel 19. 12. 2009. Šlechtitel květin, zvláště letniček a dvouletek, odborné práce ze semenářství.

Jaroslav Pospíšil (9)

Narozen 15. 5. 1941 v Jankovicích u Holešova. JUDr., pověsti z Hostýnska, autor literatury faktu zaměřené převážně na tematiku druhé světové války.

Jaroslav Pecháček (7)

Narozen 11.4.1909 v Praze, zemřel 22.3.1984 v Praze. Akademický malíř, beletrista.

Jaroslav Nykryn (9)

Ing., profesor katedry zahraničního obchodu, publikace z oboru.

Jaroslav Netolička (5)

První příspěvky otiskl v čas. Bezpečnost , další v Ostravsko-karvinském horníku, Ostravském večerníku, Kriminalistickém sb. aj. Ve své beletristické práci vychází N. z celoživotní zkušenosti kriminalisty. Jeho prvotina zachycuje kolektiv Bezpečnosti na Ostravsku v zápase se skupinou vykradačů. V další knize se autor vrátil do doby, kdy se v boji proti banderovským tlupám formoval Sbor národní bezpečnosti. Obě knihy se vyznačují úsilím o psychologickou analýzu různorodých postav, jejich vývoje i vzájemných vztahů. N. vypráví střídmým věcným slohem a se zřetelnou tendencí výchovnou.