Všichni Autoři a témata

Vladimír Plecháč (9)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Križo (6)

Historik a rodák z Terchovej. Narodil sa v roku 1928 v Terchovej. Vychodil päť tried ľudovej školy v Terchovej, počas druhej svetovej vojny chodil do meštianky vo Varíne a do Obchodnej školy v Žiline.

Vladimír Křivánek (8)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Klíma (5)

Anglista a afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, CSc. , literát, historik a bývalý český velvyslanec ve Ghaně. Autor měl možnost poznat Nigérii studijně ještě v době předpřevratové jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kdy externě přednášel africkou literaturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK v Praze. Překládal první africké a karibské autory a sestavil několik antologií africké a karibské literatury. Autorovy vědecké kvality známe nejen z celé řady jeho knih, studií a článků z posledních 40 let, ale i z řady mezinárodních vědeckých konferencí v tuzemsku i v zahraničí. Dnes žije v Rožnově pod Radhoštěm a pracuje na vzpomínkách, které vyjdou na jaře 2009.

Vladimír Kalina (6)

Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.

Vladimír Hrubý (6)

Vladimír Hrubý byl český herec. Jednalo se o komediálního herce, který byl mj. poměrně často obsazován do různých komediálně laděných rolí ve filmu a v televizi.

Vladimír Fajnor (6)

Vladimír Bříza (7)

Narozen 1966. Ing. ekonomie. Autor počítačové literatury.

Vladimir Afanasjevič Obručev (4)

Vladimir Afanasjevič Obručev byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction. Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor .

Vítězslava Chrápavá (8)

Pedagožka, spoluautorka matematických učebnic.

Vitalij Marek (7)

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Vít Olmer (7)

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Vít Libovický (5)

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Viliam Klimáček (6)

Slovenský básník, prozaik, dramatik, autor knihy pro děti a divadelník.

Vilém Werner (9)

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Vilém Kunz (6)

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Vilém Kudrlička (5)

Autor publikací z oboru stavebnictví. Zaměřuje se na učebnice pro průmyslové stavební školy.

Vilém Koubek (6)

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Vilém Bitnar (8)

Vilém Bitnar byl český literární a kulturní historik, spisovatel a publicista katolické orientace, jeden z hlavních představitelů katolické moderny. Byl i organizátorem katolického kulturního života, psal do revue Akord, novin Našinec, encyklopedie Český slovník bohovědný, založil týdeník katolické inteligence Nový věk a literárně-filozofický časopis Meditace. Patří k jedněm z největších českých znalců barokní literatury. Miloš Babor, Václav Bidlo, Miloš Hlavatý, Jan Hurdálek, Pavel Valenta, Jiří Zaháň, Karel Jezbera, Jan Kaněra, Jan Kustoš, Václav Kristián Popel, Hanuš Pučálka, Jan Semerák, Jan Chorinus.

Victor Wolfgang Von Hagen (2)

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Vicki Baum (6)

Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.

Veronika Růžková (6)

Vergilius (8)

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Věra Vášová (7)

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Věra Rozsívalová (5)

Narozena 8. 10. 1924 v Praze, zemřela 14. 5. 2006. Prof. MUDr., DrSc. Lékařka, kožní ambulantní služby, kosmetika.

Věra Nováková (5)

Věra Mišurcová (6)

Narozena 9.2.1926. PhDr., CSc., pracovnice Pedagogického ústavu Jana Amose Komenského Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru výchovy předškolních dětí.

Věra Kopecká (9)

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Věra Hoeppnerová (4)

Věra Heroldová-Šťovíčková (4)

Věra Šťovíčková-Heroldová byla česká rozhlasová novinářka a překladatelka. Po maturitě na reálném gymnáziu Ch. Masarykové v Praze v roce 1949 nastoupila do Československého rozhlasu, odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci normalizačních čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou Československého rozhlasu v Africe a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží . Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v Náprstkově muzeu, se kterým nadále odborně spolupracovala, například roku 1993 jako spoluautorka výstavy Africký ornament a tvar . Dále pracovala jako uklízečka a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala Chartu 77. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel . Jejím manželem byl etnolog a orientalista Erich Herold , zaměstnanec Náprstkova muzea. Společně s ním Věra Šťovíčková napsala knihu o africkém orálním umění a přeložili do češtiny klasickou knihu Jamese Frazera Zlatá ratolest.

Věnceslav Patrovský (4)

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Věnceslav Metelka (3)

Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...

Vavřinec z Březové (1)

Vavřinec z Březové byl český spisovatel doby husitské, autor Písně o vítězství u Domažlic a Husitské kroniky. Psal česky a latinsky. Byl historik husitského hnutí. Jeho spisy se dají považovat za víceméně věrohodné. Místa a data narození a úmrtí nejsou známa . Byl nižším šlechticem. Studoval na pražské universitě, kde se stal roku 1389 bakalářem a 1394 mistrem. Od devadesátých let 14. století byl ve službách krále Václava IV. . Byl příznivcem husitského hnutí. Cele se přiklonil ke kalichu, nepatřil však ani k levému, ani k pravému křídlu husitství. Kriticky proto, ba zaujatě hodnotil všechny projevy táborství. Osobně měl blízko k Jakoubkovi ze Stříbra, a ve své kronice se tak stal mluvčím husitského středu a z této perspektivy v ní popisuje a hodnotí soudobé dění. Byl odpůrcem Zikmunda Korybutoviče, proto byl roku 1427 nucen opustit Prahu. Kolem tohoto roku přeložil novoměstská privilegia, jež byla roku 1434 zničena. Při žádosti o obnovu u císaře byla tato privilegia obnovena i díky svědectví Vavřince. Mimo vlastního psaní překládal, jeho překlady jsou považovány za kvalitní. Překládal především v době, kdy pracoval u dvora, zde přeložil například tzv. Mandevillův cestopis. Bývá mu neprávem připisováno autorství Budyšínského rukopisu.

Vasilij Grossman (7)

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Valentin Grigor'jevič Rasputin (7)

Ruský spisovatel, novinář, publicista a politik.

Václav Vondra (7)

Narozen 12. 1. 1929 v Českých Budějovicích, zemřel 2. 12. 2006 tamtéž. Mgr. učitel dějepisu, zeměpisu a občanské nauky, historik, zaměřil se na dějiny jihočeského průmyslu a období nacistické okupace a osvobozování jižních Čech. Rozsáhlá publikační činnost v krajových periodikách.

Václav Vinš (8)

Narozen 8.5.1916 v Praze. PhDr., historik, historické monografie a bibliografie.

Václav Tichý (6)

Václav Tichý byl český a československý politik Československé strany národně socialistické a poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Profesí byl zaměstnancem družstva z Ústí nad Labem. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl politicky pronásledován a vězněn.

Václav Talich (7)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Šobr (6)

Autor učebnic a publikací z oboru matematiky.

Václav Snítil (5)

Václav Snítil byl významný český houslista, proslulý svým mimořádným uměním a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 22. srpna 1928 v Praze a stal se jedním z předních českých houslistů 20. století. Snítil studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze pod vedením významného českého houslisty a pedagoga Jaroslava Kociana.

Václav Šmíd (1)

Narozen 25. 8. 1942 v Praze. Číšník a kuchař, pedagog , odborník na gastronomii a dějiny gastronomie, sběratel jídelních lístků, zakladatel gastronomického muzea. Autor publikací z oboru, také spoluautor ročenek .

Václav Širl (2)

Narozen 1944. Mistr sportu, horolezec, metodik horolezectví, publicista.

Vaclav Rybacek (4)

Narozen 26. 10. 1920 v Čilé, zemřel 2003. Ing. CSc., profesor rostlinné výroby, práce z oboru.

Václav Ráž (9)

Václav Ráž , kreativní výtvarník, ilustrátor, kreslíř a fotograf. Je polovičkou tandemu autorské dvojice kreslených vtipů se spisovatelem Michalem Vaněčkem. Vystupují pod zkratkou Marvin. Společně se podíleli i na mnoha úspěšných knižních titulech. V roce 2014 obdržel ocenění SUK 2014 – Cena noci s Andersenem. Spolupracoval s několika periodiky, nakladatelstvím a reklamou. Nejstěžejnější tituly, projekty a spolupráce – Blesk, Marianne, Žena a život, Holiday Navigator, Czech Bussines Weekly, Albi česká republika a.s., Prague's Barrel Tournament, Nadační fond Zdeňky Žádníkové, Trnky Brnky, Čtyřlístek, Mateřídouška, Nezbeda, nakladatelství Fragment, Triton. V současné době se věnuje úzké spolupráci s nakladatelstvím Grada, kde se podílí na sérii úspěšných dětských titulů například Co má vědět správný Čech. Ilustrováním knih pro děti si splnil svůj sen. 2010 - ilustrátor Národní knihovny České republiky 2014 - člen ČUK 2015 - Držitel ocenění Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze SUK 2015 - Cena Noc s Andersenem za ilustrace vítězné dětské knihy pro rok 2015 Ducháčkovic rodina aneb strašidla mezi námi 2019 - 6. ročník Bienále v Novém Bydžově kresleného humoru "Novobydžovské usmívání" cena starosty Nového Bydžova 30-letá bohatá zkušenost s periodiky, nakladatelstvím, médii a reklamou. Nabídka několika stylů a technik kresby. Zaručeně nové, originální nápady, profesionálně odvedené finální dílo. Flexibilita, spolehlivost, úspěšný tah na branku, společně s vizí zadavatele. Vyhotovení díla, dle Vašeho přání a představ. Kompletně graficky zpracované, jak pro tiskovou produkci, tak pro webovou prezentaci.

Václav Pokorný (7)

Ing., profesor, publikace z oboru vytápění. Překlad z ruštiny.

Václav Miko (6)

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Václav Medek (8)

Václav Medek byl český římskokatolický teolog, kněz, církevní historik a vysokoškolský pedagog. Středoškolské vzdělání, které zakončil maturitou v roce 1943, získal na reálném gymnáziu ve Vyškově. Ke kněžství začal studovat na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci v letech 1943–1945, ve studiu pak pokračoval na Cyrillo-Methodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kterou zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 a začal působit v pastoraci. Doktorát teologie získal na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích po obhájení disertační práce s názvem Dějiny Dubicka, dubického panství a sousedních vsí do roku 1918 a 15. dubna 1969 byl na olomoucké pobočce fakulty promován. V akademickém roce 1969–1970 začal externě vyučovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci české církevní dějiny. Náležitě byl jmenován na CMBF, pobočka Olomouc, až 23. dubna 1970 lektorem pro obor české církevní dějiny pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení v Olomouci bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971, protože byl ustanoven 29. července 1971 na CMBF v Praze se sídlem v Litoměřicích odborným asistentem pro obor české církevní dějiny. Dne 9. prosince 1971 byl jmenován tamtéž docentem pro obor církevní dějiny, od 1. září 1974 se stal vedoucím katedry historicko-právní. Dne 9. září 1975 byl jmenován profesorem pro obor církevních dějin, s účinností od 1. října 1975. V letech 1976–1978 se stal proděkanem fakulty. Zemřel 30. října 1982 v Praze. Patřil mezi kněze Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, kterému byl nějaký čas i federálním předsedou. Časopisecké studie, zejména: Duchovní pastýř, Vlastivědný sborník Severní Morava. Příspěvky ve sbornících....

Václav Marek (9)

Václav Marek byl český cestovatel, spisovatel, odborný publicista, lappolog a překladatel ze sámských jazyků. Narodil se 5. března 1908 v Sadské. V roce 1929 odešel do ciziny. Po roce 1931 se usadil v norském Laponsku v údolí řeky Susny, dnes národní park Børgefjell. Za druhé světové války se účastnil norského odboje. Roku 1948 se vrátil do Československa. Pracoval v Myslivecké jednotě v oddělení výzkumu biologie zvěře a psal články s tematikou lovu a chovu lovných zvířat, lesnictví apod. Od roku 1951 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Strnadech na Zbraslavi, kde se zabýval půdní zoologií. Od roku 1955 byl zaměstnán v Československé akademii zemědělských věd v jejím Ústavu vědeckotechnických informací jako odborný dokumentátor a odborný pracovník. Museum v norském Hattfjelldalu vytvořilo z Markovy dokumentační činnosti expozici a vztyčilo mu v údolí Susny pomník. V národním parku Børgefjell se lze též projít po "Markově stezce". Již od čtyřicátých let sepisoval souhrnná díla o sámských dějinách, kultuře a náboženství. V časopise Československá etnografie publikoval několik článků o náboženství a kultuře Sámů a drobné recenze. Napsal románovou trilogii s dějem, odehrávajícím se v Laponsku od konce 18. století po padesátá léta 20. století. V románech použil vyslechnuté sámské příběhy ze Susendalu. Z trilogie vyšel pouze román Kočovníci věčné touhy . Za svou historickou studii Samene i Susendalen získal Marek kulturní cenu. Posmrtně vyšla sbírka jeho překladů sámské ústní slovesnosti Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska a studie Staré laponské náboženství . Markovy fotografie z Laponska se často publikují v norských etnografických a historiografických dílech. Markovy vlastní fotografické zvětšen...

Václav Malina (8)

Mgr. Plzeńský rodák. Výtvarný umělec , ale i odborný pedagog a galerista . Publicista a příležitostný básník.

Václav Kural (6)

Václav Kural byl český historik. Odborně se zaměřoval na česko-německé vztahy ve 20. století, protifašistický odboj a pražské jaro 1968. Po absolutoriu Vojenské politické akademie v Praze nastoupil do Vojenského historického ústavu, kde v 60. letech zastával post výkonného místopředsedy pro ve Výboru pro dějiny protifašistického odboje, kde také spolupracoval s Janem Kuklíkem, Robertem Kvačkem, Josefem Novotným, Janem Křenem a Alenou Hájkovou. Protože se angažoval v obrodném procesu tzv. pražského jara, musel po nástupu normalizace akademickou dráhu opustit a následujících dvacet let se živil jako čerpač a topič. Publikoval v samizdatu a v roce 1984 se podařilo díky intervenci západoněmeckých politiků uskutečnit jeho hostování na Univerzitě v Brémách. Patřil k čelným představitelům opozičního Klubu Obroda. Po roce 1989 působil jako vedoucí pracovník v Ústavu mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí, zasedal v Komisi vlády ČSFR pro analýzu období 1967–1970 a byl členem Česko-německé komise historiků. Též se angažoval jako předseda Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Za svou práci v žánru literatury faktu obdržel Cenu Miroslava Ivanova a jako člen kolektivu autorů knihy Rozumět dějinám je držitelem též Ceny Egona Erwina Kische .

Václav Koubek (6)

Narozen 2. 3. 1955 v Brně. Hudebník, herec, spisovatel, divadelní režisér, scénárista a skladatel.

Václav Kopecký (6)

Václav Kopecký byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa. Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva. V letech 1929–1935 a 1935–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády , poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva. Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb. Václav Kopecký měl manželku Hermínu a syna Ivana . Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě. Političní protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této d...

Václav Jirásek (3)

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Václav Jelínek (2)

Narozen: 30.5.1920 Nové Strašecí, zemřel: 20.10.1982 v Praze. Publicista, dramatik, red.rozhlasu Ústřední rady odborů /po r.1945-/, vedoucí red. čas.Klub ve vydavatelství Práce /1952-53/, vedoucí red.Dikobrazu /1954-57/, vedoucí Pražské estrády /1959-61/, rozhlasový red., prac. Československého filmu /vedoucí dramaturgické skupiny/, red. Československého rozhlasu /1965-/. /Básně: Květen, Vyčteno z dlaní; div.hry: A kdo je víc, Z jednoho krajíce, Skandál v obrazárně, Byl to Habr; film.scénář: Co řekne žena; Olympijské Tokio ve fotografiích Karla Nováka; články v čas.mj.Dikobraz, Květy, Svět práce./ Nekrolog: LD,21.10.1982,s.4.

Václav Hurych (5)

Narozen 9. 2. 1926 v Říkovicích, zemřel 12. 1. 2014. Dendrolog, publikace z oboru.

Václav Gutwirth (7)

Narozen 20.6.1896 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 3.8.1968 v Praze. Úředník,práce o studentstvu, monografie technických osobností, spisy z oboru techniky.

Václav Freml (7)

Narozen 28.8.1911 v Doubravce u Plzně, zemřel 6.7.1989. Středoškolský profesor, literatura z oboru administrativy a psaní na stroji, překlady z ruštiny.

Václav Fořtík (9)

Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...

Václav Brož (3)

Narozen 7.6.1913 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 3.1.1985 v Praze. JUDr., autor prací o mysliveckých zákonech.