Všichni Autoři a témata

Bedřich Hrozný (6)

Bedřich Hrozný byl mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů a položil tak základy oboru chetitologie. Na Filozofické fakultě UK v Praze založil a řídil Seminář pro klínopisné badání a dějiny starého Orientu, v letech 1926–1927 byl děkanem Filozofické fakulty UK a v letech 1939–1940 rektorem UK, který se odvážně postavil německým vojákům zasahujícím proti českým studentům na půdě Právnické fakulty UK. Když vstoupili do atria právnické fakulty, postavou vysoký Bedřich Hrozný stál rozkročen na schodech a zařval: "Ven darebáci! Toto je akademická půda". Vojáci tehdy opravdu odešli. Narodil se v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středoškolská studia dokončil na gymnáziu v Kolíně , kde ho učil nadšený orientalista Justin Václav Prášek. Kromě tehdy povinné latiny a klasické řečtiny se naučil základům hebrejštiny a arabštiny. Ve svých studiích pokračoval na přání otce na bohoslovecké fakultě vídeňské univerzity. Zde vydržel pouhý jeden semestr a přestoupil na fakultu filosofickou, na níž se věnoval zejména orientálním jazykům, především akkadštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině. Za dobu svého studia zvládl celkem deset orientálních jazyků. V roce 1901 získal doktorát a stipendium na Berlínské univerzitě. Ta spolu s Oxfordskou univerzitou tehdy představovala špičkové badatelské pracoviště orientalistiky. Těžištěm jeho vědecké práce byl klínopis, tedy studium sumerských a akkadských textů. V roce 1904 odjel s prof. Ernstem Sellinem do Turecka, Sýrie, Palestiny a Egypta, kde se podílel na vydávání klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval v Univerzitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu. V tomto roce se i oženil. V roce 1906 při pobytu v Malé Asii byl německou expedicí objeven velký archív chetitských ...

Barry Manilow (10)

Barry Manilow je americký zpěvák, skladatel, hudebník, aranžér, producent a dirigent, jehož kariéra trvá již více než pět desetiletí. Nejvíce se proslavil nahrávkami písní "Mandy", "Can't Smile Without You" a "Copacabana ". Manilow dosáhl celosvětového prodeje více než 75 milionů nahrávek, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších umělců na světě. Narodil se 17. června 1943 v newyorském Brooklynu, proslavil se v 70. letech 20. století řadou hitů a rychle se stal stálicí v žebříčcích adult contemporary.

Bananarama (10)

Bananarama je britská ženská popová vokální skupina, kterou v roce 1981 v Londýně založily kamarádky Sara Dallin, Siobhan Fahey a Keren Woodward. Skupina dosáhla úspěchu v 80. a na počátku 90. let 20. století a stala se známou díky svým chytlavým melodiím a výrazným harmoniím. Zaznamenali řadu hitů v britském žebříčku UK Singles Chart i americkém Billboard Hot 100, včetně písní jako "Cruel Summer", "Venus", která se stala hitem číslo jedna ve Spojených státech, a "Love in the First Degree". V jejich tvorbě se často mísily vlivy popu a nové vlny s prvky taneční hudby.

Bad Company (11)

Bad Company je britská rocková skupina, kterou v roce 1973 založili zpěvák Paul Rodgers, kytarista Mick Ralphs, baskytarista Boz Burrell a bubeník Simon Kirke. Skupina je známá svým hardrockovým a bluesrockovým zvukem, který měl vliv na vývoj tohoto žánru v 70. letech. Jejich debutové album s vlastním názvem " Bad Company " vyšlo v roce 1974 a okamžitě zaznamenalo úspěch, když se dostalo na první místo v žebříčku Billboard 200 ve Spojených státech. Album obsahovalo hity jako "Can't Get Enough" a "Movin' On", které pomohly upevnit popularitu skupiny.

Bachman-Turner Overdrive (8)

Bachman-Turner Overdrive , často zkráceně BTO, je známá kanadská rocková skupina, kterou na počátku 70. let 20. století založili Randy Bachman a Fred Turner. Skupinu tvořili Randy Bachman , Fred Turner , Tim Bachman a Robbie Bachman . Se svou značkou tvrdého rocku s chytlavými háčky a melodiemi dosáhli významného úspěchu v Kanadě i ve Spojených státech.

Artuš Scheiner (5)

Artuš Scheiner byl český ilustrátor, kreslíř a malíř. Otec Josef Scheiner byl zemský advokát z Benešova, matka Juliána, roz. Kadlecová, pocházela z Nepomuku. Původním povoláním byl úředník finančního ředitelství v Praze. Věnoval se kreslení zpočátku jen ze záliby, byl úplný samouk, brzy však byly jeho kresby otiskovány v časopisech – rakouských, německých i maďarských. Od roku 1897 začal své kresby uveřejňovat v českých společenských a humoristických časopisech Světozor, Paleček, Švanda dudák, Zlatá Praha. Roku 1902 ilustroval první pohádkovou knížku Růženka a Bobeš od V. Říhy. Černobílé lineární perokresby v brilantní secesní stylizaci mu získaly popularitu a nové zakázky. Ilustroval pohádky B. Němcové, K. J. Erbena, H. Ch. Andersena a jiné. Díla Julia Zeyera Ondřej Černyšev, Román o věrném přátelství Amise a Amila a Vyšehrad vyzdobil obrazy pohádkové fantazie, ale i jemné erotiky. Tyto knihy byly vydávány v nákladné a kvalitní grafické úpravě. Nakreslil však i řadu seriálových obrázků v knížkách O Kulihráškovi a mnoho drobných, ale vždy výborně, poctivě a půvabně nakreslených obrázků do reklamních pohádkových sešitků.

Arthur Golden (7)

Arthur Golden je americký spisovatel. Na Harvardově univerzitě vystudoval dějiny umění se zaměřením na Japonsko. Posléze získal diplom z japonských dějin na Columbia University, kde se rovněž naučil mandarínské čínštině. Nějaký čas působil v Pekingu a Tokiu a po návratu do Spojených států amerických získal na Boston University diplom z anglického jazyka. V současnosti žije ve městě Brookline ve státě Massachusetts s manželkou a dvěma dětmi. Golden proslul hned svým prvním dílem – románem Gejša . Toto dílo vypráví o životě mladé japonské dívky, kterou v mládí vytrhli z rodné vesnice a byla jí určena role gejši v japonském Kjótu. Kniha je volně založena na životních osudech skutečné gejši Mineko Iwasaki. V roce 2005 byl román Gejša zfilmován režisérem Robem Marshallem. Hlavních role si zahráli Ziyi Zhang a Ken Watanabe.

Arlene James (7)

Autorka romantických příběhů.

Ariana Franklin (5)

Diana Norman byla britská spisovatelka a novinářka na volné noze, autorka úspěšných biografickcýh a historických románů. S manželem, filmovým kritikem Barrym Normanem a dvěma dcerami žila v Hertfordshiru.

Antonín Winter (5)

Narozen 15. 2. 1934 v Praze, zemřel 23. 1. 2019. Spisovatel, autor detektivních a historických románů.

Antonín Friedl (6)

Antonín Friedl byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity. Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil. V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu a od roku 1915 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství . Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii. V letech 1928–1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí. Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939–1952 tento ústav řídil. Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová-Hanavská, Alena Adlerová-Kudělková, Ivo Krsek nebo Petr Spielmann. V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1916–1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji . Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejíc...

Antonín Cechner (11)

Narozen 25.4.1857 v Praze, zemřel 24.9.1942 v Mělníku. Ing.architekt, redaktor odborného tisku, literatura z oboru architektury a památkové péče.

Antonín Brousek (8)

Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...

Anton Markoš (9)

Anton Markoš je český teoretický biolog. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde později vedl patnáct let katedru filozofie a dějin přírodních věd. Působil také v Centru pro teoretická studia . Zaměřuje se na buněčnou a vývojovou biologii a biosémiotiku. Jeho manželkou je bioložka Fatima Cvrčková. Kromě odborných statí a překladů je autorem řady knih v češtině i angličtině, např. Povstávání živého tvaru , Tajemství hladiny - hermeneutika živého . Je spoluautorem knih Berušky, andělé a stroje , Život čmelákův - koláž o pobývání v různých světech a Staré pověsti zemské aneb Malá historie planety a života . Roku 2010 editoval soubor textů o vztahu mezi jazykem a životem Jazyková metafora živého. Dále je autorem mnoha odborných i popularizačních článků, které napsal v rámci dlouholeté spolupráce s časopisem Vesmír.

Anthony Giddens (5)

Anthony Giddens, Baron Giddens je britský sociolog známý svou teorií strukturace a holistickým pohledem na moderní společnosti. V současné době je považovaný za jednoho z nejvlivnějších moderních autorů, napsal více než 30 knih a stal se jedním z nejcitovanějších autorů v humanitních oborech. V letech 1997–2003 působil jako ředitel prestižní London School of Economics, kde je v současnosti emeritním profesorem. Laická veřejnost ho může znát jako autora knihy Sociologie , v níž přehledně shrnul a srozumitelně vysvětlil základní sociologická témata.  Anthony Giddens se narodil a vyrostl v Edmontonu v severním Londýně. Roku 1956 začal studium na Hullské univerzitě a roku 1961 je dokončil magisterským titulem na London School of Economics. Později získal titul Ph.D. na Královské koleji univerzity v Cambridge. Působil na několika univerzitách, po studiu od roku 1961 nastoupil na Univerzitu v Leicesteru, kde učil sociální psychologii. Od roku 1969 nastoupil na Univerzitu v Cambridgi a v roce 1987 se zde stal profesorem sociologie. V roce 1985 spoluzaložil akademický nakladatelský dům Polity Press. Později nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a od roku 1997 se vrátil zpět na London School of Economics. Zde působil do roku 2003 jako ředitel a poté jako emeritní profesor. Na různých univerzitách získal 15 čestných titulů. Je členem Americké akademie umění a věd a Čínské akademie sociálních věd. V Blairově administrativě aktivně působil jako premiérův poradce, od roku 1997 se účastnil původních rozhovorů Blair-Clinton. Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu, když získal titul barona a usedl ve Sněmovně lordů za Labouristickou stranu. Giddensovo dílo je možné tematicky rozdělit do několika období. V prvním, které spadá do 60. a 70. let 20. století, přinesl analýzu kapitalistického systému a novou vizi sociologie, založenou na kritické reinterpretaci klasických autorů, jako byli M. ...

Anthony Doerr (9)

Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román Jsou světla, která nevidíme, česky vydaný v roce 2015. Spisovatel se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a roku 1995 odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine. V současnosti žije s manželkou a dvěma syny ve městě Boise, Idaho. Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem The Shell Collector , která byla v České republice vydaná roku 2016 pod názvem Sběratel mušlí. Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde Doerr dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje Memory Wall z roku 2010, česky vydaná roku 2016 pod názvem Zeď vzpomínek. Dále také napsal v roce 2004 román About Grace a v roce 2007 memoáry Four Seasons in Rome. Děj jeho druhého románu Jsou světla, která nevidíme je zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla se do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015. V současné době Doerr mimo jiné píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Doerr na anglické Wikipedii.

Anna Straková (7)

Autorka receptů a kuchařských knih.

Anna Milbourne (8)

Anglicky píšící autorka dětských naučných publikací.

Anita Shreve (7)

Anita Shreve začala psát v době, kdy pracovala jako učitelka na střední škole, ale později se začala věnovat žurnalistice a jako novinářka cestovala po celém světě. Po návratu do USA dala přednost próze a v roce 1989 vyšel její první román. Rychle ho následovala desítka dalších knih, v nichž se autorka věnuje především citlivým problémům mezilidských vztahů. Získala za ně dvě prestižní literární ceny, ale hlavně zasloužený obdiv a náklonnost čtenářů po celém světě.

Andrzej Pilipiuk (11)

Andrzej Pilipiuk je polský spisovatel fantasy, zejména humorné. Původním povoláním je archeolog. Žije v Krakově. Mezi jeho záliby patří archeologie a historie , z dalších oborů astronomie, fyzika, chemie , medicíny , geologie a informatika . Do žánru vstoupil povídkou Hiena v časopise Fenix. Jde o vůbec první publikovanou příhodu věčně opilého exorcisty Jakuba Vandrovce, celý cyklus pak vyšel dnes už v devíti knihách . Nejde o jediný autorův cyklus, počátkem jeho druhé románové série byla úspěšná povídka Kuzynki , za kterou si poprvé a prozatím naposledy vysloužil Cenu Janusze Zajdla. Následně ji rozvedl do úvodního dílu trilogie Sestřenky, v níž se Pilipiukův drsný humor mísí s alchymií a informatikou. Čtrnáctiletý Pavel, hrdina trilogie Norweski dziennik : Ucieczka , Obce ścieżki a Północne wiatry , se místo očekávaných nudných prázdnin stane svědkem zabití agentů KGB a následně je odeslán do pochybného bezpečí za polárním kruhem, kde dojde i na setkání se ztřeštěným vnukem Jakuba Vandrovce. Nejrozsáhlejším Pilipiukovým dílem je románová série Oko Jelenia . Namísto plánovaných sedmi titulů se série uzavřela v šesti svazcích nazvaných Droga do Nidaros , Srebrna Łania z Visby , Drewniana Twierdza , Pan Wilków , Triumf lisa Reinicke a Sfera Armilarna . Na počátku cyklu se k zemi řítí roj meteorů a konec světa je otázkou pouhých minut. Nečekejte však příběh o hrdinné vesmírné výpravě, která má za úkol katastrofu odvrátit. Po několika letech přibyl i sedmý díl nazvaný Sowie zwierciadło . Pod pseudonymem Tomacz Olszakowski pokračuje v sérii dobrodružství pana Auťáka, k níž pr...

Andrew Lockie (4)

Britský homeopatický lékař, publikace z oboru.

Andrew Littlejohn (8)

Britský lingvista, pedagog, autor učebnic angličtiny.

Andrej Ferko (7)

Narozen 19.1.1955 v Bratislavě. Slovenský prozaik, dramatik, matematik, počítačový grafik a vysokoškolský pedagog.

Andreas Eschbach (7)

Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.

Andrea Majocchi (8)

Italský chirurg a spisovatel, autor románů z lékařského prostředí.

André Suarés (7)

André Suarès, vlastním jménem Isaac Félix Suarès , byl francouzský básník, spisovatel, dramatik, esejista, kritik a autor životopisů. Narodil se v bohaté židovské rodině v Marseille. Studoval na École normale supérieure, kde se spřátelil s Romainem Rollandem. Studia nedokončil a začal se živit psaním kritik a další novinářskou prací. Při Dreyfusově aféře se aktivně zapojil po boku Emila Zoly ve prospěch obviněného. Byl členem skupiny básníků a spisovatelů, která se utvořila okolo redakce časopisu La Nouvelle Revue française. Dalšími členy skupiny byli např. André Gide, Charles Péguy, Henri Ghéon, Léon-Paul Fargue, Jacques Copeau. Za druhé světové války se musel skrývat. Používal řadu pseudonymů: Caërdal, ResSua, Félix Bangor, Ponce Bondel, William Makepace Bruce, Yves Scantrel, André de Séipse, ad. Dále napsal eseje o básníku Paulu Claudelovi, skladatelích Bachovi a Mozartovi. Byla vydána jeho korespondence s následujícími kolegy a přáteli: Paul Claudel , Romain Rolland , Charles Péguy , André Gide .

Anatolij Kornel'jevič Vinogradov (9)

Ruský spisovatel a literární historik.

America (11)

America je britská America n rocková skupina, kterou v roce 1970 v Londýně založili Dewey Bunnell, Dan Peek a Gerry Beckley. Trojice se seznámila jako synové příslušníků amerického letectva umístěných v Londýně, kde začala společně vystupovat. America dosáhla v 70. letech značné popularity díky řadě hitů a alb. Jejich debutové album s vlastním názvem " America ," vydané v roce 1971, obsahovalo transatlantické hity "A Horse with No Name" a "I Need You". Harmonický folk-rockový zvuk a procítěné texty kapely našly u posluchačů odezvu, což vedlo k získání ceny Grammy pro nejlepšího nového umělce v roce 1973.

Alžběta Skálová (10)

Alžběta Skálová , je renomovaná a vyhledávaná česká malířka, grafička a ilustrátorka, její práce byla oceněna doma i v zahraničí. Je dcerou významného českého výtvarníka, animátora, performera a zakladatele umělecké skupiny Tvrdohlaví, Františka Skály. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, zde prvně od roku 2002 do roku 2003 studovala u Jiřího Barty v ateliéru Filmové a televizní grafiky, následně pak v roce 2008 absolvovala u Doc. Juraje Horvátha v ateliéru Ilustrace a grafiky s autorskou knihou Pampe a Šinka za kterou cenu Magnesia Litera. Studia na VŠUP ji zavedla také na několik prestižních zahraničních stáží , kde se zaměřila hlavně na volnou grafiku, litografii a hlubotisk. Věnuje se malbě, volné grafice, tvorbě objektů a ilustracím. Její práce je úzce spojena zejména s nakladatelstvím Baobab se kterým spolupracuje. Autorské malonákladové knížky dříve tvořila také v rámci volného sdružení grafiků a tvůrců knih Koprbooks jehož byla zakládající členkou. V roce 2011 spolu s Martinou Kupsovou a Alžbětou Zemanovou byla u zrodu značky NaPOLI , kterou založily a která je zaměřená na vlastní autorskou produkci, zejména knih, plakátů a papírových her. Zde působila aktivně do roku 2014. Autorky NaPOLI se účastnily a vystavovaly na řadě přehlídek malých nakladatelů a současného designu u nás i v zahraničí. Je členkou platformy Ilustrátoři.net, příležitostně spolupracuje se stranou LSJ. Má za sebou 8 samostatných autorských výstav, z nichž největší přehlídku jí v létě v roku 2019 uspořádala pražská Galerie Villa Pellé, kromě toho se zúčastnila desítek společných expozic u nás, na Slovensku, v Itálii, Německu i Japonsku. Alžběta Skálová se kromě ilustrace věnuje také volné tvorbě, kde může být méně popisná. Vytváří koláže, filmy, grafiky, ale především akvarely a obrazy. Drobné akvarely slouží jako deník – autork...

Aloysius Bertrand (4)

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Alois Pavlůsek (10)

Český autor. Píše zejména publikace o automobilech a motocyklech.

Alois Mezera (4)

Alois Mezera byl český funkcionalistický a klasicistně puristický architekt. Patří k opomíjeným osobnostem české architektury. Byl předsedou Společnosti architektů. Jeho manželkou byla malířka Julie Winterová-Mezerová. Mezi roky 1910–1913 vystudoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josipa Plečnika. Podílel se také na návrzích interiérů císařských vlaků pro Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši. Oženil se s malířkou Julianou Winterovou a podnikl celou řadu studijních cest po celé Evropě, včetně Turecka. V letech 1920–1925 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po první světové válce vypracoval celou řadu návrhů památníků obětem tohoto konfliktu. Účastnil se řady architektonických výstav v různých evropských hlavních městech. Kromě toho se účastnil řady soutěží, mj. na kostel na Královských Vinohradech, krematorium na Vyšehradě, Nejvyšší soud v Brně a další.

Alica Bartková (7)

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Alexandra Rebrová (5)

Historička, archivářka, knihovnice, PhDr., Narozena 4.5. 1945 v Daruvaru v bývalé Jugoslávii.

Alexander Šíma (10)

JUDr. Alexander Šíma po absolvování právnické fakulty UK v Praze byl soudcem Okresního soudu v Klatovech a Nejvyššího soudu v Praze, nyní je předsedou občanskoprávního senátu Krajského soudu v Plzni. V roce 1992 absolvoval studijní pobyt u justičních orgánů v USA. Od roku 1993 je externím akademickým pracovníkem katedry občanského práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Publikuje v odborných časopisech, je rovněž autorem publikací se speciální právní tematikou .

Alexander Sergejevič Puškin (7)

Alex Wiltshire (4)

Novinář a konzultant videoher, editor.

Alex Kadlec (3)

Spoluautor publikace o rekreačních objektech a chalupách.

Aleš Kraus (3)

Narozen 23.6.1936 v Kolíně. Fotograf.

Aleš Fuchs (7)

Narozen 11.5.1932 v Kroměříži. PhDr., divadelní kritik, scénárista, novinář, dramatik, vzpomínkové knihy, překlad ze slovenštiny, práce o filmu a divadle.

Alena Tichá (8)

Narozena 8.12.1956 v Brně. Ing., Ph.D., odborná asistentka Fakulty stavební VUT Brno, odborné zaměření: ceny ve stavebnictví, ekonomika práce, ekonomika a řízení ve stavebnictví.

Alena Munková (5)

Alena Munková, rozená Alena Synková byla česká novinářka a publicistka, scenáristka a dramaturgyně, vnučka nakladatele Adolfa Synka a mladší sestra spisovatele Františka Listopada, která se stala jednou z posledních osob, které byly v době 2. světové války v dětském věku vězněny v Terezínském ghettu a přežily holokaust. Její tehdejší dívčí básničky pocházející z let 1942–1945, kdy zde byla vězněna, byly několikrát i zhudebněny. Po 2. světové válce vystudovala žurnalistiku na fakultě Vysoké školy politické a sociální a posléze pracovala ve Filmovém studiu na Barrandově, nicméně z politických důvodů byla na počátku 50. let donucena této činnosti zanechat. Poté od roku 1954 pracovala v nakladatelství Naše vojsko a souběžně s tím vystudovala pražskou FAMU, poté pracovala v dokumentačním oddělení Ústřední půjčovny filmů v Praze, kde vydávala pravidelný týdenní bulletin Filmové informace. Od roku 1964 působila jako scenáristka a dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, od té doby se váže její spolupráce na animovaných dílech a televizních seriálech populárních večerníčků s Václavem Bedřichem, Vladimírem Jiránkem nebo Jiřím Šalamounem. Společně se svým manželem Jiřím Munkem pracovala jako významná scenáristka dokumentárních a zejména animovaných filmů a seriálů – například:

Alena Müllerová (9)

Alena Müllerová vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky FAMU. Jako dramaturgyně a scenáristka se zabývala zprvu hlavně dokumentárním filmem , nyní se kromě dokumentu věnuje i dramatické tvorbě a vývoji nových televizních formátů. Od roku 1998 pracuje v České televizi, kde řídila centrum dokumentární, publicistické a vzdělávací tvorby, podílela se na přípravě programového schématu a řady úspěšných televizních pořadů. V současné době jako kreativní producentka vede jednu z tvůrčích skupin České televize. Podílela se např. na cyklech 13. komnata, Čtyři v tom, Rybí legendy Jakuba Vágnera, z dokumentů např. Život podle Václava Havla, Magický hlas rebelky, nyní připravuje komediální seriál Trapný padesátky s Irenou Obermannovou). Učí na FAMU a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala novelu Odporný svět , spolu s V. Hanzelem sborník Albertov 16:00, příběhy sametové revoluce a v dubnu 2016 vydala román Muž ve střídavé péči.

Alena Jindrová-Špilarová (3)

Alena Benešová (9)

Překládala pro děti z němčiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny, uspořádala sborníky a výbory.

Aleister Crowley (9)

Aleister Crowley byl britský mág, okultista, spisovatel, básník, filozof, jogín, špion, šachista, finanční poradce, dráteník, plynař, alchymista, astrolog, malíř, lyžař, hedonista, drogový experimentátor, uhlíř, cestovatel, pansexuál, sociální kritik a horolezec. Vytvořil filosofický systém Thelema a stal se jeho největším teoretikem. Systém Thelémy vychází z Crowleyovy knihy The Book of the Law , sepsané v roce 1904. Také je citován jako klíčová inspirace pro množství pozdějších esoterických skupin a osobností, včetně lidí jako je Kenneth Grant, Gerald Gardner a do určité míry také Austin Osman Spare. Senzacechtivé plátky té doby o něm psaly jako o „nejprohnanějším muži, který kdy žil“. Vysloužil si také přezdívku „nejhříšnější muž světa“. Měl neustále problémy s obviňováním ze strany veřejnosti a úřadů kvůli své „morálce“. Několikrát kvůli tomu stanul i před soudem. Narodil se 12. října 1875 ve Warwickshire v Anglii jako Edward Alexander Crowley mezi jedenáctou hodinou večerní a půlnocí do poměrně zámožné rodiny Edwarda Crowleyho a Emily Berthy Bishop. Jeho otec byl kazatel fundamentalistických Plymouthských bratří , puritánské protestantské sekty. Jeho dětství nebylo nijak zvlášť šťastné. Dne 29. února 1880 se narodila jeho sestra Grace Mary Elisabeth, několik hodin po narození však zemřela. Smrt jeho otce v roce 1887 a přehnaná zbožnost, která se promítala do jeho výchovy, jej přiměly vzbouřit se proti rodině. Matka, která byla již zoufalá z jeho chování, jej nazvala „Bestií“ , toto označení si ponechal a začal se za Antikrista také považovat. Emily Bertha Bishop zemřela v roce 1917. Po studiích na internátních školách Malvern College, Eastbourne College a Tonbridge School odešel Crowley roku 1895 na Trinity College v Oxfordu. Po tři roky zde studoval filosofii, psychologii a ekono...

Albína Dratvová (9)

Albína Dratvová byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen. Albína se narodila se v Praze v úřednické rodině. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku. V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka. V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu. V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve. Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966. Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. ...

Albert Simon Pergill (5)

Pergill, Simon Albert, *1954, lékař a vysokoškolský pedagog. Autor několika desítek odborných prací, vesměs se týkajících plísní a jejich jedovatých produktů, mykotoxinů. Vyučuje na universitě preventivní lékařství a zdravotní nauky pro pedagogy, na něž se specializuje zejména po absolvování doškolovacího kursu WHO. SF a F ho zajímá od útlého věku, účastnil se i některých literárních soutěží. Je ženatý a má dvě děti. „Fantasy jsem považoval spíše za oddechovou záležitost, relaxaci mezi vážnou prací. Conan a Sesamus mi však připravili několik bezesných nocí a přímo si vynutili, abych jejich příběh sepsal..."

Albert Roussel (7)

Albert Roussel byl významný francouzský skladatel, jehož dílo přešlo z období pozdního romantismu do složitějších a vyvíjejících se stylů počátku 20. století. Zpočátku sloužil u francouzského námořnictva, což ovlivnilo jeho rané skladby s exotickou a námořní tematikou. Po odchodu z námořnictva se věnoval hudbě a studoval na pařížské Schole Cantorum u Vincenta d'Indyho.

Alan Watts (8)

Alan Wilson Watts byl anglický básník, filosof, spisovatel. Propagoval východní filosofie jako buddhismus, taoismus a hinduismus pro západní publikum. Narodil se v Anglii, od roku 1939 žil v USA. V letech 1945–1950 byl knězem episkopální církve, 1951–1957 přednášel na Americké akademii asijských studií v San Franciscu, kde byl čtyři roky děkanem. Neměl však dostatečné oficiální vzdělání a proto byl v univerzitních kruzích neoblíben, avšak mezi beatniky byl nesmírně populární. Celosvětově proslul především jako vykladač a propagátor zenu, taoismu a východního myšlení vůbec. Sám se označoval za "baviče" . Byl třikrát ženatý, přičemž se netajil svojí promiskuitou, pořádal skvělé večírky, dobře mluvil a výborně vařil. Zemřel na zástavu srdce ve věku 58 let. Napsal 28 knih a bezpočet článků, pořádal semináře a přednášky. Většina jich vyšla také na elektronických mediích. O jeho odkaz se nyní stará Alanův syn Mark Watts. V současné době je ve stádiu příprav film o A. Wattsovi "In the Way".

Alain Grée (4)

Francouzský autor knih pro děti.

Adrian Gilbert (5)

Britský autor publikací o nevysvětlitelných jevech, záhadách.

Adolf Cmíral (9)

Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...

Adolf Andrej Lebeda (4)

Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.

Adam Václav Michna Z Otradovic (8)

Adam Václav Michna z Otradovic byl významný český skladatel, básník a varhaník barokní doby. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů své doby, jeho dílo je významným přínosem pro hudební kulturu v českých zemích v 17. století. Michnovy skladby jsou hluboce zakořeněny v katolické liturgii a odrážejí vliv italské hudby té doby, přičemž obsahují i české lidové prvky.

Adam Frost (6)

Britský spisovatel, autor knih pro děti, editor webových stránek, informační designér. Zabývá se infografikou a vizualizací dat.

Abraham Stone (6)

Americký lékař, sexuolog.

A. E Hotchner (3)

Americký spisovatel, dramatik, editor a autor biografií.

* antologie (11)

Antologie je kniha sestavená z literárních děl několika různých autorů, jejichž jména jsou, na rozdíl od nekonkrétního kolektivu autorů, známa a jasně dána.

Zuzana Široká (5)

Autorka je typický knihomoľ. Číta, kde sa len dá, a v jej žltom dome pod lesom nenájdete miestnosť bez kníh. Dve deti, sivá mačka a dokonca aj vlastné literárne postavy ju dennodenne presviedčajú o tom, že nezabudnuteľné príbehy sa odohrávajú aj v obyčajnej kuchyni. Autorka často medituje, niekedy dlhé hodiny telefonuje, rada chodí s rodinou na túry a bicyklové výlety. Chutí jej káva, červené víno, má rada škandinávskych spisovateľov, cestovanie vlakom a prírodu na Gemeri. Študovala na slovenských a zahraničných univerzitách marketing a manažment turizmu. Pracuje ako marketingová manažérka a prekladá z nemeckého jazyka.