Všichni Autoři a témata

František Hobizal (10)

František Hobizal byl český římskokatolický kněz a spisovatel, autor knih zabývajících se náboženskými tématy, historií a Šumavou. Vysvěcen na kněze byl roku 1956. Zasloužil se o rozvoj poutního kostela na Lomečku. V roce 2000 byl jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Po celý život byl skautem, jeho skautská přezdívka byla Kukůskůs, mezi trampy se mu říkalo Mamakona. Jeho poslední působiště bylo v Bavorově a Bílsku.

František Frič (7)

František Fric byl český lesní inženýr a spisovatel. Jeho otec, František Fric, byl městským stavitelem v pražské čtvrti Nusle. Matka, Anna Novotná-Fricová, pocházela z Nučic u Prahy. Za druhé světové války působil v Kunštátě na Moravě jako vedoucí polesí a bydlel na kunštátském zámku. Poté několik let působil jako lesní inženýr na polesí v Rýmařově Janovcích. Zde napsal některá svá díla. Poté se přestěhoval do Lipníka nad Bečvou, kde působil jako profesor na lesnické škole. Zemřel v Hranicích, kde je pochován na městském hřbitově. Často účinkoval v ostravském televizním pořadu Lovy beze zbraní. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Doubravkou Cenkovou, s níž měl dceru Miladu-Jitku Fricovou a podruhé s Miladou Vyrvolovou, s kterou měl dceru Jarmilu Fricovou.

František Drastík (8)

Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.

František Čáda (9)

František Čáda byl kodikolog, právní historik a archivář. Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. Po absolvování pražského gymnázia studoval v letech 1914–1918 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 13. března roku 1919 získal titul doktora práv. V letech 1917–1921 studoval také na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro československé právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde spolupracoval s profesorem římského práva Miroslavem Boháčkem. V roce 1965 prozkoumal v zámecké knihovně kroměřížského zámku jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích Kroměřížský sakramentář. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným. Po...

František Bílek (7)

František Bílek byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese. Mimo obsáhlou sochařskou tvorbu byl znám jako umělecký grafik, navrhoval knižní vazby, ilustrace a napsal i knihy o umění, knihtisku a knižní grafice.

František Ber (8)

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

František Bauer (5)

František Bauer byl český historik, novinář, překladatel, pedagog, poradce prezidenta a přední český antifašista. Jako historik se specializoval na mezinárodní vztahy v období 1848–1945, na německou státní ideu a filozofii dějin. Ve třicátých letech patřil mezi nejinformovanější zahraniční zpravodaje československého periodického tisku a byl jedním z prvních, kdo pochopili nebezpečí nacismu. Spolu s vyslanci JUDr. V. Mastným a J. Masarykem tvořil skupinu, připravující Hrad na střetnutí s Německem a na to, že západní spojenci v rozhodné chvíli selžou. Už v roce 1935 se snažil polemizovat s fakty, které Hitler uváděl ve svém „Mein Kampf” a vykládal je tak, jak potřeboval. V letech 1940–1945 byl perzekvován nacisty a od roku 1949 až do smrti komunisty. Po jeho suspendování z ministerstva informací mu nebylo již nikdy umožněno veřejné působení ani publicistická činnost. Studoval na právnické a později filosofické fakultě UK v Praze. Působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939-1940 odpovědným redaktorem. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí, kterým byl v roce 1934 vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během okupace působil jako člen Ústředního vedení domácího odboje, v roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. V květnu 1945 se stal členem Českého národního výboru, později přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK. Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z řídící funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. Po necelém roce proti němu bylo zahájeno nikdy neukončené řízení, byl suspendován a následně donucen k předčasnému odchodu do penze. Od roku 1950 my bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl...

Francisco Ibánez (10)

Francisco de Goya (6)

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Flamengo (9)

Flamengo byla československá rocková skupina založená koncem 60. let 20. století, známá svým progresivním rockem a jazzovou fúzí. Skupina byla součástí československé bigbeatové scény, do které patřily i další významné skupiny jako The Matadors a Blue Effect. Flamengo Jejich hudba se vyznačovala složitými aranžemi, instrumentální zručností a charismatickou přítomností zpěváka Vladimíra Mišíka. Jejich nejslavnějším albem je "Kuře v hodinkách", vydané v roce 1972, které je považováno za milník československé rockové hudby. Album představilo směs rockových, jazzových a bluesových vlivů s českými texty a je vysoce ceněno pro svůj inovativní přístup k hudbě v té době. Flamengo 'kariéru ovlivnilo tehdejší politické klima, které vedlo k určitým omezením a výzvám v hudebním průmyslu za komunistického režimu. Navzdory těmto potížím zanechala skupina Flamengo na československé hudební scéně trvalý odkaz, než se nakonec rozpadla. Alba "Bazarem Proměn 1967-1976" a "Paní v Černém " jsou kompilace, které obsahují část jejich tvorby z tohoto období.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (10)

Ferenc Molnár (5)

Ferenc Molnár, vlastním jménem Ferenc Neumann byl maďarský prozaik, dramatik a novinář židovského původu. Ferenc Neumann byl druhým synem Móra Neumanna, úspěšného budapešťského lékaře a jeho ženy Jozefy Wallfisch. Po absolvování Kalvínského gymnázia v Budapešti začal studovat právo na Universita Lóránda Eötvöse . Studium však nedokončil a živil se jako novinář a později jako spisovatel. Během první světové války působil rok jako válečný dopisovatel. Roku 1938 v době narůstání fašismu emigroval do USA. Svá díla psal především maďarsky, později také německy a v emigraci i anglicky. V prvním Molnárově tvůrčím období převládala próza z velkoměstského života spojující ostrou sociální kritiku s ironií a sentimentalitou. Takto napsal i své nejznámější dílo, román pro mládež Chlapci z Pavelské ulice . Poté se začal věnovat dramatu, ve kterém vynikl scénickou rutinou a bravurními efekty, často založených na erotických motivech. Stal se věhlasným autorem, ale mnozí kritikové mu vyčítali myšlenkovou lacinost. Podle jeho knih a divadelních her bylo natočeno přes šedesát filmů a téměř patnáct televizních seriálů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Molnár Ferenc na maďarské Wikipedii.

Felix Téver (10)

Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová-Mikšová, rozená Anna Anselma Miksche byla česká spisovatelka a dramatička. Narodila se jako mladší dcera proslulého pražského lékaře a porodníka Mikuláše Miksche , který měl plno přátel v kruzích měšťanských politiků, a jeho manželky Anny, rozené Lukesch . Měla sestru Albinu Dlabačovou . Vzdělání nabyla v Praze na německé, pak na české Vyšší dívčí škole. Dále se učila zpěvu a hře na klavír ve škole Františka Pivody. Spřátelila se s Marií Červinkovou, dcerou F. L. Riegera a obě vstoupily do Amerického klubu dam. 23. srpna roku 1875 se provdala za múzicky nadaného a bohatého měšťana Josefa Lauermanna , který se po sňatku začal projevovat jako agresivní psychopat. Po osmi letech od něj i s dcerou Olgou utekla, roku 1888 se rozvedli a exmanžel byl umístěn v psychiatrické léčebně. Když se vrátila z tříletého pobytu v Itálii, Francii a Švýcarsku, kde se zotavovala z plicní choroby a duševních útrap, otevřela roku 1880 ve svém domě na Jungmannově náměstí 3 z popudu Františka Ladislava Riegra literární salón. Hostila tam postupně tři generace osobností, mezi prvými historika Antona Gindelyho, který ji přesvědčil, aby sama psala. Rádci jí byli např. Eliška Krásnohorská, Julius Zeyer nebo Otakar Theer. Začala překládat stati z němčiny a francouzštiny a psát vlastní básně, povídky, pak i romány. Padesát let pořádala pro své přátele z okruhu spisovatelů, hudebníků i vědců společnost, nejčastěji čajové literární besedy, kde se probíraly všechny novinky té doby. Určitý čas v jejím domě bydlela také Eliška Krásnohorská. V létě se společnost scházela v Horní Liboci ve vile Julia Zeyera, od něhož dům v jeho hmotné nouzi odkoupila, nechala ho tam bydlet a přátelila se s ním až do jeho smrti. Na svou dobu byla velmi emancipovaná žena. V Liboci v téměř 80 letech zemřela. Její rohová hrobka s mramoro...

Felix Tauer (5)

Felix Tauer byl český orientalista a profesor, znalec dějin, kultury a jazyků Blízkého východu, Persie a Střední Asie. Je bratrem překladatelky a sochařky Marie Tauerové a diplomata, baskologa a spisovatele Norberta Tauera. Při studiích češtiny a historie na pražské univerzitě se začal zabývat arabštinou, perštinou a turečtinou, které studoval u Rudolfa Dvořáka a Maxe Grünerta. Doktorát z historie získal v roce 1917 za práci Al-Valíd ibn Jazíd ibn Abdulmalik, umajjovský chalífa a básník. V letech 1921–22 studoval rukopisy v osmanských archivech v Istanbulu, kam se v následujících letech ještě několikrát vrátil. Habilitaci získal Tauer v roce 1925 v souvislosti s překlady knihy Tisíce a jedné noci. Od roku 1929 pak působil na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1945 jmenován profesorem dějin islámských zemí. Do penze odešel v roce 1965, i nadále se ale věnoval odborné práci a překladům. Přestože je Felix Tauer znám hlavně jako překladatel knihy Tisíce a jedné noci z arabštiny, odborně se zabýval především perskou literaturou a tureckou a perskou historiografií. Celoživotním tématem jeho práce pak byl vojevůdce Tamerlán a dějiny Střední Asie v době jeho vlády. Tauer vydal edice zásadních perských pramenů pro toto období a množství drobných překladů a souvisejících článků. Publikoval také texty týkající se perských a osmanských historických rukopisů, se kterými se seznámil během svých studijních pobytů v Istanbulu. Společně s dalšími československými historiky se Tauer podílel na knižní edici Dějiny lidstva, vydávané nakladatelstvím Melantrich, kde napsal kapitoly o vzniku islámu, dějinách arabského světa a muslimské Asie ve středověku. Posmrtně vydaná publikace Svět islámu je souhrnem jeho celoživotního vědeckého díla. Podává přehled nejen dějin muslimských zemí Blízkého a Středního východu od vzniku islámu po rozpad Osmanské říše, ale i muslimské kultury, vzděl...

Fats Domino (11)

Fats Domino byl americký pianista a zpěvák a skladatel, jeden z průkopníků rock and rollu. Narodil se 26. února 1928 v New Orleans v Louisianě a proslavil se svým boogie-woogie klavírním stylem a vřelým, charismatickým zpěvem. Jeho kariéra odstartovala v 50. letech 20. století řadou hitů včetně "Ain't That a Shame", "Blueberry Hill" a "I'm Walkin'". Domino během své kariéry prodal více než 65 milionů desek, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších umělců 50. let.

F. X Havlíček (6)

Narozen 25. 5. 1913 v Třeboni, zemřel 10. 2. 2008. Novinář, redaktor, básník, prozaik, fejetonista. Po roce 1948 emigrant přispívající do exilových periodik, spoluzakladatel rádia Svobodná Evropa.

F. B Walsh (7)

Eva Zaoralová (5)

Narozena 28. 11. 1932 v Praze, zemřela 10. 3. 2022. Filmová kritička a publicistka, specializovala se na francouzský a italský film. Překladatelka z italštiny a francouzštiny. Do roku 2010 umělecká ředitelka MFF v Karlových Varech, poté umělecká poradkyně festivalu. Spoluautorka televizní hry.

Eva Večeřová (10)

Autorka publikace z oboru kynologie.

Eva Lajtkepová (6)

Narozena 19. 6. 1963 v Brně. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, práce z teorie řízení a plánování.

Eva Kondrysová (2)

Narozena 5. 12. 1926 v Praze, zemřela 17. 9. 2017. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z angličtiny.

Eva Jančovičová (9)

Učitelka, spoluautorka matematických učebnic.

Eva Horská (12)

Narozena 10.12.1895 v Kladně. Spisovatelka a básnířka, autorka divadelních her.

Ester Davidová (9)

Narozena 1. 5. 1977 v Bílovci. Regresní terapeutka. Lektorka terapeutických kurzů, autorka a samovydavatelka knih z oboru.

Ervín Urban (4)

Ervín Urban byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Ervín Urban absolvoval v letech 1946–1950 Střední školu uměleckých řemesel v Brně. Poté v letech 1951–1953 vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě pod vedením Vincenta Hložníka a pak v letech 1953–1956 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Silovského. Po studiích pracoval jako reklamní výtvarník a později jako grafik v televizi. Od roku 1973 byl výtvarníkem na volné noze. Ilustroval řadu knih pro dospělé i pro mládež..

Ernst Udet (3)

Ernst Udet byl vysoce vyznamenaný německý důstojník, stíhací eso v první světové válce a pozdější generálplukovník za druhé světové války. Po Manfredu von Richthofenovi měl druhý nejvyšší počet vzdušných vítězství. Za války létal na strojích Fokker E, Albatros D.III a D.V, Fokker Dr.I, Fokker D.VII a Siemens-Schuckert D.III. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite nebo Rytířského kříže železného kříže. Udeta létání zajímalo od dětství, s přáteli v Mnichově založil v roce 1904 „Aero-Club“, kde stavěli modely letadel. Později díky bohatství svého otce měl možnost nalétat několik letových hodin. Ve škole byl průměrným žákem, a o další studium se nepokoušel. Chtěl se přihlásit dobrovolně do armády, ale pro svou výšku – 160 cm nebyl přijat. V srpnu ale Německý autoklub hledal dobrovolníky s vlastními motocykly. Udet se přihlásil, motocykl dostal už dříve od otce. Společně s přáteli byl přijat do 26. Würtenberské záložní divize, kde krátce působil ve funkci motospojky. Zde také při pádu utrpěl zranění ramene. Později poznal důstojníky letectva z letiště ve francouzském Chauny a ti mu dali radu, přihlásit se jako letecký pozorovatel, avšak to se nepodařilo. Poté, díky rodinnému příteli G. Ottovi, který vlastnil továrnu na výrobu letadel, absolvoval letecký výcvik za 2000 marek a pak byl v roce 1915 skutečně přeložen k letectvu. Do roku 1916 létal na dvojmístném stroji jako pilot na západní frontě . Oba byli vyznamenáni Železným křížem 2. třídy za obtížný přelet zpět do německých pozic po poškození vzpěry křídla. Justinius raději vylezl na stroj a za letu křídlo držel, než by riskoval zajetí. Později byl Udet vyšetřován válečným soudem pro nehodu letadla, která však byla zapříčiněna špatným rozhodnutím velitele. Letoun přetížený palivem a nákladem bomb se zřítil, oba letci však jako zázrakem přežili. Ernst Udet byl sice odvážný ...

Ernst Sommer (7)

Ernst Sommer byl český německy píšící spisovatel a novinář židovského původu. Profesí byl advokátem. Sommer se narodil v rodině židovského továrníka. Po maturitě v rodné Jihlavě začal v roce 1907 studovat medicínu na vídeňské univerzitě, po jednom semestru přešel na práva. Roku 1912 se stal doktorem práv. Rok nato vyšel jeho první román. V té době měl Sommer blízko k „pražskému kroužku“ kolem Maxe Broda a Franze Kafky. V letech 1912–1914 pracoval Sommer na okresním a krajském soudu v Jihlavě; roku 1915 působil ve Vídni, v roce 1915 v Mostě, Duchcově a Ústí nad Labem. Ještě v témže roce narukoval. Během války byl zřejmě nasazen na frontě a ve válečném soudu ve Felixdorfu v Dolním Rakousku. Od roku 1920 pracoval Sommer jako advokát v Karových Varech. Psal eseje, v nichž se vyrovnával s židovskou otázkou, a také expresionistické grotesky: roku 1920 to byl Der Simulant , o dva roky později Der Fall des Bezirksrichters Fröhlich . V roce 1924 vydával společně s Bruno Adlerem časopis Die Provinz . Byl také politicky činný. Jako člen německé sociální demokracie zasedal v městské radě. Intenzívně se zabýval kulturními záležitostmi a snažil se o česko-německé porozumění. Ve 30. letech začal Sommer, působící od roku 1928 také jako divadelní kritik, sepisovat historické romány. V dílech jako Die Templer z roku 1935 a Botschaft aus Granada z roku 1937 se kriticky vyrovnával se soudobými událostmi, jako bylo např. pronásledování Židů. Po uzavření mnichovské dohody odešel Sommer, který se hned od počátku angažoval proti nacismu, nejprve do Prahy a v listopadu 1938 do Spojeného království. Jeho matka spáchala v roce 1942 v terezínském koncentračním táboře sebevraždu, sestra Antonie Grünbergerová zahynula roku 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. V Londýně pracoval Sommer v advokátní kanceláři. Během druhé světové války podporoval publici...

Erlend Loe (7)

Erlend Loe je norský spisovatel. Debutoval v roce 1993 knihou Tatt av Kvinnen. O rok později mu vyšla knížka pro děti Fisken o řidiči kamionu Kurtovi. Loeho styl psaní bývá označován jako naivní, často využívá humor a ironii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erlend Loe na slovenské Wikipedii.

Erik Axl Sund (7)

Pod jménem ERIK AXL SUND se skrývá švédská autorská dvojice JERKER ERIKSSON & HÅKAN AXLANDER SUNDQUIST . Håkan je výtvarníkem, hudebníkem a zvukařem, Jerker producentem Håkanovy elektropunkové skupiny i love you baby!, s níž podnikli několik turné po Ukrajině, Rusku, Bělorusku a Polsku. Vraní dívka, úvodní část trilogie nazvané Slabost Victorie Bergmanové s podtitulem Vraždy a psychoterapie, je jejich literární prvotinou – knihou, jež se stala milníkem v žánru thrillerů. Švédská akademie autorů krimi udělila v roce 2012 sérii zvláštní cenu za „hypnoticky fascinující psychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního románu“.

Eric Wright (5)

Eric Wright , známější jako Eazy-E byl americký rapper, který se narodil a vyrůstal ve městě Compton . Jeho matka pracovala jako správkyně na základní škole a otec byl poštovní dělník. Rodina neměla dost peněz na život v lepších podmínkách. V době rozkvětu hip-hopu se Eric rozhodl, že rap bude to co ho proslaví. V brzkém věku začal prodávat drogy a díky jejich prodeji vydělal až 250 000 dolarů. V sedmnácti letech ho vyhodili ze střední školy. V té době se Eazy E stal členem gangu Crips. Za peníze vydělané prodejem drog založil svůj vlastní label a pak spolu s rappery MC Renem, Ice Cubem, DJ Yella a Dr. Drem založil skupinu N.W.A, se kterou vydal 3 LP a 1 EP . Za svého života vydal jedno LP , Str8 Off Tha Streetz Of Muthaphukkin Compton, které ale vyšlo až po jeho smrti. Nahrál také 2 EP 187um Killa. Byly vydány také 2 posmrtné kompilace Eternal E a Impact Of The Legend. Zemřel ve 31 letech v roce 1995 na AIDS, kvůli nákaze HIV, kterou získal údajně od prostitutky. Je považován za jednoho z nejznámějších rapperů na západním pobřeží. N.W.A.100 Miles And Runnin

Enrico Caruso (7)

Enrico Caruso byl italský operní tenorista, jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších pěvců v historii opery. Caruso se narodil 25. února 1873 v italské Neapoli a jeho kariéra trvala od konce 19. do počátku 20. století. Proslul silným hlasem, širokým hlasovým rozsahem a schopností vystupovat v různých jazycích a stylech.

Emil Rusznák (11)

Ing. Překladatel a autor jazykových slovníků.

Edward O Wilson (5)

Edward Osborne Wilson je profesorem na Harvardské univerzitě a kurátorem entomologické sbírky v univerzitním Muzeu srovnávací zoologie. Vedle Pulitzerovy ceny za publikaci Mravenci, kterou obdržel spolu s Bertem Hölldoblerem, dosáhl mnoha významných vědeckých poct, včetně Národní medaile za vědu a Crafoordovy ceny Švédské královské akademie věd.

Eduard Táborský (7)

Narozen 18. 3. 1910 v Praze, zemřel 12. 11. 1996 v Austinu v USA. JUDr., docent právnické fakulty, tajemník E. Beneše, diplomat, po roce 1948 v emigraci.

Eduard Taborsky (4)

Eduard Táborský (18. března 1910 Praha – 12. listopadu 1996 Austin byl český diplomat, osobní tajemník Edvarda Beneše během druhé světové války. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po dvouleté službě ve vojenské prokuratuře začal od roku 1937 působit v československé diplomacii. V letech 1937-1938 byl osobním sekretářem ministra Kamila Krofty. Po německé okupaci Československa emigroval do Anglie. Od července 1939 až do konce války byl osobním tajemníkem a právním poradcem prezidenta Edvarda Beneše. Po skončení druhé světové války působil opět v diplomatických službách, od října 1945 do června 1948 byl československým velvyslancem ve Švédsku. Po abdikaci prezidenta Beneše v červnu 1948 rezignoval na funkci vyslance a zůstal v exilu. Nejdříve působil jako docent srovnávací státovědy na stockholmské univerzitě. V roce 1949 odešel do USA a nastoupil na univerzitu v Austinu jako profesor politických věd. V roce 1990 se stal čestným předsedou Společnosti dr. Edvarda Beneše. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy.

Eduard Doubek (5)

Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek , byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka a jeho manželky Josefy . Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867. Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 . Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877. K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze. Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách vystupoval umírněně. Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech. Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší ....

Édouard Louis (7)

Francouzský spisovatel a editor.

Edmund Niziurski (7)

Právník, sociolog, dramaturg, autor románů pro mládež a detektivek.

Dušan Taragel (9)

Slovenský prozaik, hudební a rozhlasový redaktor, scénárista, autor textů k reklamám.

Dream Theater (11)

Dream Theater je americká progresivní metalová skupina, kterou pod názvem Majesty založili v roce 1985 John Petrucci, John Myung a Mike Portnoy během studia na Berklee College of Music v Bostonu ve státě Massachusetts. Brzy si změnili název na Dream Theater , který se od té doby stal synonymem pro komplexní, melodickou a technicky náročnou hudbu. Sestava kapely prošla v průběhu let několika změnami, ale jádro členů zůstalo relativně stabilní: Petrucci hrál na kytaru, Myung na baskytaru a James LaBrie se připojil jako hlavní zpěvák v roce 1991.

Drahomír Šajtar (9)

Narozen 17. 6. 1922 v Záblatí u Bohumína, zemřel 4. 4. 2009 v Ostravě. PhDr., literární historik Slezska, literární kritik, práce a redakční činnost v oboru, překlad z francouzštiny.

Dr. Seuss (6)

Theodor Seuss Geisel byl americký spisovatel knih a básní pro děti a karikaturista píšící pod pseudonymem Dr. Seuss. Uveřejnil celkem 46 dětských knih, mnoho z nich bylo zfilmováno, dvakrát získal cenu Lewis Carroll Shelf Award. Bylo prodáno více než 600 milionů kopií jeho knih, které byly přeloženy do více než 20 jazyků. V roce 2021 bylo šest jeho knih v USA zakázáno a staženo z prodeje. The titles are:

Dr. Hook (11)

Formed 1968 in New Jersey as Dr. Hook & The Medicine Show, disbanded in 1985. Their name was shortened in 1975 to Dr. Hook.

Dorothée Waechter (6)

Německá zahradní inženýrka, aranžérka květin.

Dori Hillestad Butler (10)

Americká spisovatelka, autorka knih pro děti, též píše příběhy do časopisů, tvoří vzdělávácí materiály a hry.

Dora Duncker (7)

Dora Duncker byla německá spisovatelka. Její otec byl vydavatele Alexander Duncker. Dostalo se jí výuky od soukromých učitelů a absolvovala studijní cesty přes Rakousko, Tyrolsko, severní Itálii a Švýcarsko. V Mnichově se seznámila s malíři jako Carl Theodor von Piloty, Hans Makart a Franz von Lenbacha či se spisovatelem jménem Paul Heyse. Z rozvedeného manželství měla jednu dceru. Žila jako spisovatelka na volné noze v Berlíně. Je autorkou románů, povídek, esejů, básní a divadelních her. Psala též ivadelní kritiky.

Donna Hay (8)

První román Donny Hay, Barva lásky, získal cenu RNA za nejlepší prvotinu; její další díla, mimo jiné Dokonalá sestra, Tak trochu hrdina a Návrat domů, si vysloužila uznání kritiky. Donna Hay pravidelně píše pro TV Times a What’s on TV . Žije v Yorku s manželem a dcerou. Více informací naleznete: www.donnahay.co.uk

Donna Douglas (8)

Donna Douglasová žije v Yorku se svým manželem a dcerou. Kromě psaní románů je také velmi uznávanou novinářkou na volné noze. Jako Donna Hayová napsala několik úspěšných romantických příběhů. Sestřičky jsou prvním románem ze série o sestrách z nemocnice Nightingale.

Dominik Stroukal (7)

Narozen 18. 6. 1987 v Žatci. Mgr., Ing., ekonom, též autor povídek a básní, fotograf.

Dmitrij Andrejevič Furmanov (7)

Dmitrij Andrejevič Furmanov byl ruský spisovatel. Znám je ponejvíce svým románem Čapajev z roku 1923, jehož děj byl posléze i zfilmován v roce 1934. Druhou slavnou knihou tohoto spisovatele se stal román Vzpoura z období Ruské občanské války v Turkmenistánu z roku 1924. Byl zakládajícím členem Ruské asociace proletářských spisovatelů, což byla organizace, jež v sovětském Rusku vznikla v roce 1925. Kromě výše uvedených dvou románů vydal velké množství drobnějších literárních prací , které jsou velmi zajímavé nejen literárně, ale i faktograficky, neboť se v převážné míře zakládají na jeho vlastních osobních zážitcích a zkušenostech jak z období 1. světové války, tak z období Ruské občanské války. Jeho sebrané spisy byly vydány posmrtně v letech 1926 až 1927.

Ditte Bandini (7)

Vystudovala etnologii, dějiny náboženství a indologii. Pracuje na Akademii věd v Heidelbergu a kromě toho působí i jako nezávislá spisovatelka a překladatelka.

Diane von Hohenberg (11)

Německá autorka romantických příběhů.

Derek A Wilson (3)

Americký autor historických a biografických románů.

Dennis Lehane (7)

Dennis Lehane je americký spisovatel, autor detektivních románů. Mezi jeho první knihy patří A Drink Before the War a Gone, Baby, Gone, podle které byl v roce 2007 natočen stejnojmenný film. Mimo tohoto románu byly podle jeho knih natočeny filmy Tajemná řeka v roce 2003 a Prokletý ostrov v roce 2010. Narodil ve v americkém Bostonu ve čtvrti Dorchester. V okolí Bostonu strávil velkou část svého života a napsal i většinu svých knih. V současnosti žije v jižní Kalifornii. Je nejmladším z pěti dětí a oba jeho rodiče emigrovali do Spojených států amerických z Irska. Je absolventem Boston College High School a Eckred College, kde také nalezl svou vášeň pro psaní. Se svou první manželkou Sheilou Lawn se rozvedl a vzal si lékařku Angelu Bernardo, se kterou má jednu dceru Tessu.

Decimus Iunius Iuvenalis (4)

Decimus Iunius Iuvenalis, počeštěně Juvenál byl římský satirik. O jeho životě se dochovalo poměrně malé množství informací. Pocházel z dost zámožné rodiny, v Římě studoval gramatiku a rétoriku. Později sloužil jako tribun v Británii. Konec svého života prožil ve vyhnanství, kde i zemřel. Není úplně jasné kde byl ve vyhnanství, některé prameny hovoří o Británii, ale z mnoha indicií lze usoudit, že se jednalo spíše o Egypt. Do vyhnanství se dostal za narážku na oblíbence císaře Hadriana. Jeho dílo je z větší části neznámé, z citací pozdějších autorů je patrné, že bylo rozsáhlejší než zachované části. Zachovalo se 16 satir, které jsou rozděleny do pěti knih. V těchto satirách je líčen úpadek mravů. V rámci československé edice Antická knihovna vyšlo Iuvenaliovo dílo pod souborným názvem Satiry. Kniha obsahuje všech 16 dochovaných Iuvenaliových satir: Mezi Juvenaliovy nejznámější výroky bezesporu patří věta "Orandum est ut sit mens sana in corpore sano.", tedy "Přej si, aby byl ve zdravém těle zdravý duch". Jeho druhá část je někdy prezentována jako "v zdravém těle zdravý duch", tedy naprosto v jiném smyslu. Tato věta je někdy používána jako argument pro nevhodnost dokazování čehokoliv citátem autority, protože vytržením z kontextu lze měnit smysl.

DeAnna Talcott (9)

Autorka románů pro ženy.

David V Barrett (6)

Britský spisovatel, autor mnoha prací na religionistická a ezoterická témata. Pravidelně přispívá do časopisů The Independent, Fortean Times, a Catholic Herald. Píše také knižní kritiky, zejména na knihy z oblasti science fiction.

David Torkington (7)

David Torkington je křesťanský spisovatel a novinář pocházející z Manchesteru. Vystudoval teologii a filosofii a píše hlavně o modlitbě a křesťanské spiritualitě. Mimo jeho autorskou činnost mu vycházejí sloupky v anglických, amerických, ale také kanadských novinách a vede duchovní cvičení.

David Mower (6)

Autor učebnic angličtiny.

David Matoušek (11)

Narozen 27. 10. 1972 v Jihlavě. Ing, učitel odborných předmětů na Vyšší odborné škole v Jihlavě. Práce z oboru programování, publikace zaměřené na mikrokontroléry ATMEL.