Všichni Autoři a témata

Josef Hais Týnecký (51)

Josef Hais Týnecký, byl český spisovatel a novinář. Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce. U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal . Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924-1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve; některá jeho díla bývala označována jako protikatolická. V roce 1919 se též oženil . V letech 1920-1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty. Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice. Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem . K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti. Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku - do Plzeňských listů a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa . Do časopisů přispíval svými povídkami. Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy. Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý a zkratku TT. Hry Josefa Haise Týneckého měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akro...

Jean Plaidy (50)

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Jaroslav Ježek (29)

Jaroslav Ježek byl významný český skladatel, klavírista a dirigent, který se proslavil svým přínosem v oblasti jazzu a moderní vážné hudby. Narodil se 25. září 1906 v Praze a v meziválečném období se stal vůdčí osobností české hudební avantgardy. Ježek byl úzce spjat s Osvobozeným divadlem, pražskou avantgardní divadelní skupinou, kde působil po boku dramatiků Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jeho práce pro divadlo zahrnovala komponování hudby k jejich hrám a představením, která byla známá svým satirickým ostřím a novátorským přístupem.

Jarmila Janešová (47)

Narozena 22.11.1924 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, autorka učebnic a konverzačních příruček francouzštiny a italštiny, angličtiny,též překladatelka z těchto jazyků.

Jan Zábrana (23)

Jan Zábrana byl český básník, prozaik, esejista a překladatel z ruštiny a angličtiny. Jan Zábrana se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici. Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na volné noze, ovšem také se začínaly projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutoval v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 byli propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 bylo požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou , do kterého se narodila o rok později dcera Eva. V roce 1965 Zábrana vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 byla vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. V následujících letech upadal do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 zemřel na rakovinu. Je pohřben v Poděbradech. Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim např. překlad Osipa Mandelštama, či Borise Pasternaka. Především však znovuobjevil a do českého jazykového a literárního světa přivedl ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla do češtiny poprvé přeložena již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhl a umocnil svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem. K řa...

Fešáci (14)

Fešáci , významná česká country a folková skupina, je nedílnou součástí české hudební scény od svého vzniku v roce 1969. Název kapely, který v překladu do češtiny znamená "předváděčky", odráží jejich živý a poutavý styl vystupování. Po celou dobu své kariéry jsou Fešáci známí svou směsí tradiční country hudby s prvky folku, bluegrassu, a dokonce i popu, což jim umožnilo oslovit široké publikum. Ve své tvorbě byli plodní a v průběhu let vydali řadu alb a singlů. Kapela prošla různými změnami v sestavě, ale dokázala si udržet svou popularitu a význam v českém hudebním průmyslu. Jejich přínos žánru jim zajistil oddanou fanouškovskou základnu a respektované místo v české kulturní historii.

D. H Lawrence (42)

David Herbert Lawrence se narodil roku 1885 v Eastwoodu jako čtvrté dítě horníka. ve třinácti letech získal stipendium na střední škole v Nottinghamu, kterou nedokončil, a později začal pracovat pro firmu na chirurgické nástroje za třináct šilinků týdně. Zanedlouho opustil i tuto práci a působil jako soukromý učitel v Eastwoodu. Během svých studií na Nottinghamské univerzitě, kde se připravoval na získání učitelského diplomu, začal psát svůj první román Bílý páv , který vyšel roku 1911 v nakladatelství Heinemann. Od té doby, s výjimkou krátkého období učitelování v Croydonu, se živil pouze psaním. Dva roky cestoval po Německu a Itálii a po návratu do Anglie se v červenci 1914 oženil s Friedou von Richthofen. Roku 1919 manželé Lawrencovi opustili Anglii a cestovali nejprve po Evropě, později po Austrálii a Americe. Na čas se usadili v Novém Mexiku, a roku 1929 se vrátili zpět do Evropy. V téže době však Lawrence těžce onemocněl a 2. března 1930 zemřel na tuberkulózu.

Bohuslav Havránek (50)

Bohuslav Havránek byl český filolog, slavista, bohemista, balkanolog, paleoslovenista, rusista, lexikograf, literární historik, dialektolog, textolog, editor staročeských literárních památek a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině středoškolského profesora Václava Havránka a jeho manželky Anny, rozené Wittichové . Byl prostřední ze tří dětí. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a latinu , souběžně slovanskou, klasickou, baltskou a staroindickou filologii. Doktorát získal v roce 1917 , po skončení války strávil jeden semestr na Bělehradské univerzitě. V letech 1917–1929 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze , zároveň pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého při ČAVU. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku, v dalších letech byl spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie i metodologie. Na FF UK se habilitoval v roce 1928 pro obor srovnávací slovanské jazykovědy prací Genera verbi ve slovanských jazycích, od 1928 docent, mimořádný a od roku 1934 řádný profesor téhož oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V roce 1945 byl povolán na FF UK v Praze, kde jako řádný profesor zpočátku vykonával funkci náměstka ředitele semináře a prosemináře pro slovanskou filologii, od roku 1950 vedl katedru českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky, ve čtyřech funkčních obdobích byl jejím děkanem a v letech 1953–1961 také rektorem pražské Vysoké školy ruského jazyka. Stál u zrodu Ústavu pro jazyk český, v období 1946–1964 byl jeho ředitelem, následně téměř až do konce života předním vědeckým pracovníkem. Ve funkci místopředsedy vládní komise v roc...

Alena Mornštajnová (43)

Alena Mornštajnová je česká spisovatelka a překladatelka, členka PEN klubu. Narodila se v Hranicích na Moravě, ale celý život žije ve Valašském Meziříčí. Pochází z lékařské rodiny, její dědeček byl zubař, otec a mladší sestra jsou lékaři. Prožila klidné dětství. Se sestrou se o ni starala hlavně babička, ke které měla kladný vztah. Babička bydlela u jejich rodiny, později za svými vnučkami pravidelně docházela a starala se o ně. Alena Mornštajnová v rozhovoru vypověděla, že již od dětství měla kladný vztah ke knihám. Její teta, která byla učitelkou, jí poskytovala ke čtení klasickou literaturu. Dalším zdrojem knih byla pro Mornštajnovou dobře vybavená domácí knihovna. Autorka sama o sobě tvrdí, že je spíše samotářské povahy a právě čtení knih jí dává možnost zažívat dobrodružství, skrze ztotožnění se s hrdiny knihy. Spisovatelka se pokusila dostat na překladatelský a tlumočnický obor FF Univerzity Karlovy, na školu však před revolucí nebyla přijata. Rozhodla se pro roční pomaturitní studium, v rámci kterého vykonala všeobecnou státnici z anglického a ruského jazyka. Znovu se přihlásila ke studiu, opět však nebyla přijata. Rozhodla se tedy pro to, že se vdá, což zpětně hodnotí jako dobrý krok. Následně se jí narodily dvě děti. Během mateřské dovolené vystudovala dvouleté pomaturitní studium. Po skončení mateřské dovolené jí na škole, kde studovala, byla nabídnuta práce učitelky anglického jazyka. Při této práci zahájila vysokoškolské studium angličtiny, studovala překladatelství. Na vysokou školu nastoupila až po revoluci. Studium jí trvalo šest let, neboť spolu s ním jednak pracovala, jednak se starala o domácnost. Překládat začala až po dokončení školy. Spolu s překladatelskou činností stále vyučovala a vedla soukromé jazykové kurzy. V roce 2007 dostala nabídku práce na jazykové škole. Zde následně učila do roku 2013, kdy vydala svou prvotinu Slepá mapa. Pedagogickou praxi považuje za v...

Thomas Hardy (36)

Thomas Hardy byl anglický spisovatel - romanopisec, autor povídek a básník. Původním povoláním byl architekt. Jeho díla mají naturalistický charakter. Ve svých dílech, na rozdíl od Charlese Dickense, volí prostředí venkova. V mnoha románech podává kritiku anglické společnosti, která je k nemajetným lidem velmi krutá. Jeho romány jsou smutné a často končí tragicky, postavy podléhají v zápase nejen s přírodními silami, ale i nespravedlivostí společnosti. Narodil se ve vesničce Upper Bockhampton na jihozápadě Anglie v hrabství Dorset. Otec pracoval jako kameník a místní stavitel. Matka byla velmi sečtělá a doplňovala Hardymu znalosti načerpané ve škole. Když ve svých 16 letech ukončil školní docházku, nastoupil jako učeň k Johnu Hicksovi, místnímu staviteli. Ještě než v roce 1862 odešel do Londýna, učil se v Dorchestru stavitelem. V Londýně se přihlásil na King's College London. Získal zde ocenění od Královského institutu britských architektů a Asociace architektů . Londýn nebyl pro něj nikdy domovem a když se po pěti letech vrátil zpět do Dorsetu, rozhodl se, že se bude věnovat psaní. Když v roce 1870 pracoval na rekonstrukci farního kostela v St. Juliot v Cornwallu, seznámil se s Emmou Lavinií Giffordovou. Zamiloval se do ní a v roce 1874 se s ní oženil. Ačkoliv se svou ženou později již nežil, její smrt v roce 1912 jej velice ranila. Vypravil se do Cornwallu, aby zde znovu navštívil místa spojená s jejich námluvami. V roce 1914 se oženil se svojí o čtyřicet let mladší sekretářkou Florence Dugdaleovou, se kterou se seznámil v roce 1905 a která psala rovněž knihy pro mládež. Hardy však neustále myslel na Emmino náhlé úmrtí, smutek se snažil překonat psaním poezie. V prosinci roku 1927 onemocněl zánětem pohrudnice a v roce 1928 zemřel. Na smrtelné posteli nadiktoval své ženě poslední báseň. Jeho pohřeb 16. ledna ve Westmi...

Ruth Rendell (51)

Ruth Rendellová, rozená Grasemannová, někdy tvořící též pod pseudonymem Barbara Vineová byla anglická spisovatelka, autorka detektivních románů. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, víc jak dvacet jich bylo zfilmováno. První román vydala roku 1964 pod názvem Smrt má jméno Doon . Již zde se objevil její nejslavnější detektiv Reginald Wexford, který je hlavním hrdinou zhruba třetiny jejích knih. Do detektivního žánru vnesla sociální i psychologický rozměr, zvláště do svých thrillerů a knih psaných pod jménem Vineová. V roce 1997 byla uvedena do šlechtického stavu.

Paul A Davies (25)

Autor učebnic angličtiny.

Miloš Kopecký (14)

Miloš Kopecký byl známý český herec, který není známý především díky svým hudebním albům, ale spíše díky své rozsáhlé práci v divadle, filmu a televizi. Narodil se 22. srpna 1922 v Praze a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších herců v Československu. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se objevil ve více než 100 filmech. Kopeckého proslavily zejména role v komediích a spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským a herečkou Květou Fialovou.

Julie Garwood (41)

Julie Garwood se narodila v roce 1946 v Kansas City, Missouri, USA, kde také vyrůstala spolu se svými šesti sestrami a jedním bratrem. V šesti letech absolvovala operaci mandlí, což způsobilo její následné vleklé zdravotní potíže, díky nimž se naučila číst až v jedenácti letech. Během studií objevil Juliin literární talent jeden její učitel a doporučil jí, aby absolvovala roční kurs psaní. Výsledkem tohoto ročního snažení byla knížka pro děti a první historická novela Gentle Warrior. Ačkoli Julie ráda píše, nikdy neměla v úmyslu stát se autorkou na plný úvazek. Avšak její agent, poté co prodal její knížky pro děti a i historickou novelu a vydavatel požadoval další romance, byl osud Julie zpečetěn:-) Jen do roku 2000, měla Julie na kontě 15 bestsellerů - historických romancí s více jak 30miliony prodaných kopií. Po tomto úspěchu se Julie rozhodla, že teď se bude věnovat psaní románů ze současnosti. Zajímavostí je, že Julie sama odmítá číst romantické novely jiných autorek, protože si nechce dělat starosti s případným neúmyslným plagiátorstvím. A tak zatím čte jiné žánry a těší se na dobu, kdy bude v autorském důchodu a bude moci sáhnout po romantických příbězích ostatních autorek:-) Julie se vdala za Gerryho Garwooda a mají spolu tři děti. Rodina žije v Leawoodu v Kansasu.

Jojo Moyes (46)

Jojo Moyesová, rodným jménem Pauline Sara Jo Moyes Arthur , je britská spisovatelka a novinářka. Je jedním z mála autorů, kteří dvakrát získali cenu pro nejlepší romantický román roku. Její knihy byly přeloženy do jedenácti světových jazyků. Mezi její nejznámější díla patří Poslední dopis od tvé lásky a Než jsem tě poznala. Narodila se v roce 1969 v Londýně. Studovala na Royal Holloway a Bedford New College. V roce 1992 získala stipendium financované novinami The Independent na postgraduální studium žurnalistiky na City University v Londýně. Následně pracovala pro The Independent příštích deset let . V roce 2002 se stala dopisovatelkou pro noviny Arts and Media Correspondent. V roce 2002 se stala spisovatelkou na plný úvazek, když vyšla její první kniha Sheltering Rain, nicméně stále ještě publikovala články pro The Daily Telegraph. Je jednou z mála autorů i autorek, kteří získali dvakrát cenu pro nejlepší romantickou knihu roku. Poprvé cenu vyhrála v roce 2004 za Foreign Fruit a poté v roce 2011 za Poslední dopis od tvé lásky . Žije na farmě v Saffron Walden v Essexu se svým manželem, novinářem Charlesem Arthurem, a jejich třemi dětmi. Zastupuje ji literární agentka Sheila Crowley z agentury Curtis Brown. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jojo Moyes na anglické Wikipedii.

Jiří Švejda (27)

Jiří Švejda je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Pochází z rodiny dělníka, oba jeho rodiče byli zaměstnáni v Chemických závodech ČSSP v Litvínově. Po absolutoriu na chemické průmyslovce studoval nejprve dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, toto studium však nedokončil. Pracoval v Chemických závodech Litvínov. V roce 1975 jako provozní mistr v litvínovské chemičce napsal první román Havárie. Po jeho úspěšném přijetí a vysokém honoráři se stal profesionálním spisovatelem. Jeho romány Koncert a Požáry a spáleniště zfilmovalo filmové studio Barrandov. Romány Havárie, Hořké dny, Pán na inzerát a Okamžiky ztráty natočila Československá televize. Podle knihy Druhý dech spisovatele Václava Duška napsal scénař k filmu Křehké vztahy režiséra Juraje Herze. Při zaměstnání v letech 1975 až 1981 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Oženil se, a s manželkou Zdeňkou mají tři děti. V letech 1981 až 1985 působil jako vedoucí dramaturg skupiny Tvůrčí mládí ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1985 až 1990 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. V roce 1990 se stal ředitelem soukromého nakladatelství Dialog v Litvínově. Ve věku 38 let vstoupil do KSČ. Politicky se angažoval i po sametové revoluci. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Pak už politicky aktivní nebyl. Jeho dílo lze označit za levicově orientovanou společenskou prózu, jež byla zejména v prvopočátcích ovlivněna tvorbou jiného severočeského spisovatele Vladimíra Párala....

Hermína Franková (29)

Hermína Franková je lékárnice, česká spisovatelka, autorka knih a filmových scénářů. Její knihy vyšly v České republice, Německu, Švýcarsku a Francii. Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Vystudovala farmacii na brněnské Masarykově Univerzitě. Její knihy začaly vycházet na začátku 60. let. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti, podle níž v příštím roce napsala námět k filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala i řadu knih pro dospělé, například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou či Blázni a Pythagoras. V 70. letech kvůli zákazu publikace pracovala ve svém původním oboru v lékárně, v té době také vydala několik knih pod cizími jmény. Od začátku 80.let se snažila vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se k čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy. Od 90.let se znovu může naplno věnovat psaní; podílela se například na scénáři projektu Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Hermína Franková miluje jižní Čechy. Hold jim vzdala například v knihách Kluk od vody či Jupí, jdeme do světa . Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách. Nejvíc času tráví s rodinou, má dvě dcery a tři vnučky. Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Je autorkou několika filmových scénářů.

František Branislav (42)

František Branislav , vlastním jménem František Blecha, byl český básník. František Branislav byl syn berounského hostinského Františka Blechy a matky Antonie, rozené Dvořákové. Dětství strávil ve Strašicích u Rokycan. Gymnázium začal sice studovat v Praze, ale již toku 1913 se s rodiči přestěhoval do Počapel u Králova Dvora a přestoupil ma gymnázium v Berouně, kde roku 1921 maturoval. Ještě jako student gymnázia vystoupil z římskokatolické církve. Po maturitě začal studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a studium dokončil roku 1926. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech 1928–1945 jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku 1945 byl literárním referentem Československého rozhlasu, v letech 1952–1955 šéfredaktorem Literárních novin a v letech 1955–1958 šéfredaktorem časopisu Nový život. Současně působil do roku 1959 jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře. Byl dvakrát ženat . Je pochován na hřbitově v Praze-Modřanech. Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se účastnil rušného literárního života a přispíval do různých novin a časopisů . Svůj literární pseudonym si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který patřil do kruhu přátel Boženy Němcové. Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do Německa, Dánska a skandinávských zemí a rovněž i poválečné cesty do Polska, Černomoří a Řecka. Ústředním tématem jeho lyrické poezie byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa. V padesátých letech se ani Branislav neubránil teh...

Elvis Presley (51)

Elvis Presley , často známý jen jako "Elvis" a přezdívaný "král rokenrolu", byl v polovině 20. století osobností, která změnila populární hudbu a kulturu. Narodil se 8. ledna 1935 v Tupelu ve státě Mississippi a ve 13 letech se s rodinou přestěhoval do Memphisu ve státě Tennessee. Svou hudební kariéru zahájil v roce 1954 u legendární nahrávací společnosti Sun Records v Memphisu, kde spolupracoval s producentem Samem Phillipsem. Elvisův jedinečný styl - fúze country a rhythm and blues - ho katapultoval ke slávě.

Eliška Krásnohorská (54)

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Edvard Valenta (30)

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Eduard Martin (43)

Martin Petiška je český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel, syn spisovatele Eduarda Petišky. Je autorem více než padesáti titulů. Celkové náklady jeho knih přesáhly hranici několika set tisíc výtisků a byly přeloženy do několika jazyků. V současné době vycházejí také jako audioknihy a elektronicky v edici vybraných spisů Martina Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a patří k nejstahovanějším ebookům v Google books. Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. srovnávací literatury spolu se studiem slovanských jazyků . Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací "F.X.Šalda – teoretik divadla". Josef Nesvadba. Dominik Duka Tomáš Baťa ml.. Už během studií začal Petiška psát divadelní hry , psát prózu i verše . Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů , divadelních her a próz .. Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, ...

Boris Leonidovič Pasternak (30)

Boris Leonidovič Pasternak byl ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958. Narodil se v umělecké rodině židovského původu. Jeho matka Rosalia Isidorovna Pasternaková byla klavíristka a otec Leonid Osipovič Pasternak akademický umělec na Petěrburské akademii umění. Boris Pasternak měl dvě sestry a bratra. Častými hosty Pasternakových rodičů byli různí ruští umělci, mezi ty nejznámější patřil například Lev Nikolajevič Tolstoj. Roku 1908 dokončil gymnázium a pokračoval ve studiu práv na Moskevské univerzitě, roku 1912 studoval krátce i v Marburgu v Německu. Po návratu do Ruska založil společně s přáteli nakladatelství Lyrika, v němž také vydal několik svých básní. Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi . Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř. Na jeho obranu vystoupila světová inteligence. V Rusku mohl román vyjít až v roce 1988 – do té doby bylo dílo různými způsoby kritizováno, někdy dokonce i s osobně motivovaným odporem. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, které se na nátlak sovětských orgánů zřekl poté, co ji telefonicky přijal. Cenu po jeho smrti převzal jeho syn Jevgenij. Kromě básnické a prozaické tvorby se Pasternak věnoval také překladům Shakespearových tragédií a gruzínských básníků. Pohřben je u Moskvy, ve spisovatelském městečku – Peredělkině, kde žil v druhé polovině svého života. Jeho pohřeb se stal demonstrací lásky a úcty k svobodné tvorbě....

Vladimír Jiránek (33)

Vladimír Jiránek byl český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek – králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Mezi časopisy, se kterými spolupracoval, patří: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa atd. Je také autorem obrázků v počítačové hře Expedice na divnou planetu pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho kreslené vtipy na aktuální témata bylo možno vidět v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, v časopise Reflex a na internetových stránkách Neviditelného psa. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, stylizovaná podoba Sigmunda Freuda se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa. Jméno „Jiránek“ nese planetka 1997 ET1 objevená v roce 1997. Zemřel v noci z 6. na 7. listopadu 2012.

Rebecca Winters (55)

Rebecca Winters je matkou čtyř dětí , žije v Salt Lake City v Utahu. Jeími rodiči jsou Dr. John Zimmerman Brown, Jr. a Kathryn Ormsby Hyde. V sedmnácti letech odešla do internátní školy v Lausanne , kde se naučila perfektně francouzsky a setkala se tam s dívkami z celého světa. Po návratu do USA se stala učitelkou francouzštiny, španělštiny a historie na střední škole a sama ještě vystudovala arabštinu. K psaní se dostala úplně náhodou. Když byla na mateřské dovolené s druhým dítětem, poslala jí matka všechny dopisy, které jí Rebecca posílala z internátní školy s tím, že by měla napsat memoáry. A tak vlastně vznikl její první román. Dnes má na svém kontě již padesát příběhů, které stále přibývají a celou řadu literárních ocenění.

Petra Braunová (49)

Petra Braunová, roz. Šatoplechová je česká spisovatelka. Narodila se 31. ledna 1967 v Praze. Zde také vystudovala Střední ekonomickou školu. Kromě krátké kariéry účetní pracovala jako sekretářka, asistentka, redaktorka, au-pair v zahraničí, průvodkyně Prahou. Nyní žije v Praze se svými třemi dětmi – Oliverem, Marií a Johanou. Narození jejího nejstaršího syna Olivera ji inspirovalo k napsání první knihy Rošťák Oliver.

Patricia Daniels Cornwell (44)

Patricia Cornwell je americká spisovatelka krimi. Je známá svými nejprodávanějšími romány s posudkovou lékařkou Kay Scarpettovou, z nichž první byla inspirována sérií senzačních vražd v Richmondu ve Virginii, kde se odehrává většina příběhů.

Lída Holá (54)

Narozena 15. 8. 1959 v Dačicích. PhDr., překladatelka z angličtiny a ruštiny, teoreticky i prakticky se zabývá výukou češtiny pro cizince.

Josef Maršál (32)

Narodil se v r. 1966. Reportér a televizní moderátor, Ing. ekonom.

Josef Jahoda (55)

Josef Jahoda byl český pedagog, novinář, prozaik a básník. Narodil se 27. ledna 1872 v Německém Brodě. Zde prožil dětství i mládí. Jeho otec Josef byl krejčí. Literární nadání zdědil po své matce Anně Jahodové, která je autorkou Pověstí a zkazek královského města Německého Brodu a okolí. V letech 1882–1891 studoval na německobrodském gymnáziu, kde už začal věnovat psaní. Poté krátce učil na obecné škole ve Velkém Zdíkově. Také působil jako novinář a osvětový pracovník. V roce 1899 se oženil s Annou Tučkovou, odstěhoval se do Polánek u Třebechovic, kde vlastnil statek. Až do své smrti se zde věnoval se hospodaření a psaní. Josef Jahoda zemřel 16. prosince 1946 v Polánkách. Na jeho počest je v Havlíčkově Brodě nazvána ulice. Za svůj život napsal téměř devadesát knih. Jako předlohu ke svým četným románům a knihám povídek si vybíral prosté lidi, jejichž povahu, osudy a společenské prostředí dobře poznal. Jeho hrdiny jsou často lidé žijící na okraji lidské společnosti, tuláci a vyděděnci. Velmi často se také v jeho knihách objevují motivy z rodného města jako například v básnické sbírce Německobrodské motivy. V jednotlivých epických básních zde popisuje události z dějin Německého Brodu. Rodným městem se zabývá i ve sbírce povídek Město 4000 obyvatelů. Svoje studentská léta na německobrodském gymnáziu popisuje ve vzpomínkové knize Starý student vypravuje. Jeho nejznámějším románem se ale stal Havlíčkův máj, který vyšel knižně až po druhé světové válce.

Jan Hus (48)

Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej . Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. Ja...

Jan Čarek (43)

Jan Čarek byl český básník, spisovatel, novinář, esejista a autor literatury pro děti a mládež. Občanským povoláním byl železniční úředník , od od roku 1921 úředník Ministerstva dopravy v Praze. Od roku 1946 spisovatel z povolání. Po vstupu do KSČ se výrazně zapojil do kulturní politiky a některé z jeho pozdějších textů, včetně tvorby pro děti, byly poznamenány ideologií. Od 20. let 20. století pravidelně publikoval v celé řadě českých časopisů, po roce 1945 se stal jednou z autorských osobností časopisu pro děti Mateřídouška, po roce 1948 se věnoval téměř výhradně tvorbě pro děti. Jeho dílo tematicky čerpá především z prostředí venkova a přírody, patří mezi výrazné představitele českého ruralismu. Po roce 1948 převažují témata civilizační. cyklus písní Navždy Vítězslavy Kaprálové

Egon Bondy (45)

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer , byl český básník, prozaik a filosof, výrazný inspirátor českého undergroundu. Jeho otec byl plukovníkem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let , žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ . Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivem Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Janou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel. Medek Fišera nesnášel. V jeho denících je zmiňován pouze slovy "byl tu Fišer, hrozně blbý", "velký vztek na Fišera", "ať psi sežerou jeho zdechlinu" Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince. S Janou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer začal užívat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal básně, snil o světové revoluci i o snadném zbohat...

Dagmar Lánská (28)

Ing., CSc. Práce z oboru zahrádkářství.

Bruno Traven (38)

Bohumil Dobrovolný (48)

Bohumil Dobrovolný byl český konstruktér, pedagog, spisovatel a překladatel, autor mnoha strojírenských, elektrotechnických i jazykových příruček. Bohumil Dobrovolný vystudoval strojírenství na ČVUT v Praze, pracoval jako technik v několika evropských zemích, odkud si přivezl znalost jazyků, a působil jako učitel na střední průmyslové škole v Praze, nakonec jako redaktor v nakladatelstvích Hokr a Práce. Psal i romány, knihy pro děti a překládal z angličtiny. Jeho vlastní práce jsou praktické technické příručky, příručky pro konstruktéry a zlepšovatele, přehledy matematiky, fyziky a národního hospodářství, učebnice a cvičebnice jazyků i příručky jednání s lidmi a podobně. "Umění vynalézat a technicky myslit" s podtitulem "Zajímavé uvedení do světa techniky, spojené se školou zlepšovacích námětů" byl velmi dobrý úvod do studia techniky i technické a konstruktérské práce vůbec. Pro svoji stručnost a srozumitelnost byly jeho knihy velmi oblíbené a vycházely v mnoha vydáních.

Aleksandr Isajevič Solženicyn (35)

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Vladimír Merta (13)

Vladimír Merta je významný český písničkář, kytarista a skladatel, který se zasloužil o rozvoj české hudební scény zejména v 60. a 70. letech 20. století. Merta se narodil 20. ledna 1946 v Praze a stal se vlivnou osobností českého folkového a alternativního hudebního hnutí. Jeho kariéra začala naplno během kulturního tání v 60. letech, kdy začal vystupovat na hudebních festivalech a začal být spojován s rozvíjející se folkovou scénou.

Stella Nangonová (45)

Narozena 31. 8. 1938 ve Frenštátě pod Radhoštěm, zemřela 8. 7. 2020 v Ostravě. Filoložka, anglistka, učebnice a didaktické materiály k výuce angličtiny.

Pavel Toufar (41)

Pavel Toufar byl český spisovatel, novinář, propagátor kosmonautiky. V roce 1973 ukončil právnická studia na pražské Univerzitě Karlově. Téma jeho diplomové práce Mezinárodně právní postavení kosmických orbitálních stanic bylo tehdy první prací tohoto druhu z kosmonautiky na čs. vysokých školách. S poukazem na tuto práci byl vyzván k referátu na XXIV. kongresu Mezinárodní astronautické federace , kterého se zúčastnil jako tehdy nejmladší řádný účastník a byl přijat za řádného člena Mezinárodního institutu kosmického práva při IAF. Od roku 1973 pracoval ve svobodném povolání jako spisovatel a novinář, v letech 1978–1981 scenárista Filmového studia Barrandov, v roce 1982 redaktor nakladatelství Panorama, v období 1983–1990 opět jako spisovatel ve svobodném povolání. Od poloviny 80. let spolupracoval s redakcí Televizních novin České televize , později Zpravodajství ČT, jako komentátor některých kosmonautických událostí. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem týdeníku Signál, v letech 1992–1994 byl zaměstnán ve vydavatelství Ringier, v letech 1995–1997 v nakladatelství Integra, od roku 1998 opět spisovatelem ve svobodném povolání. Autor především knih literatury faktu, ale také beletrie, a rovněž knih populárně naučného charakteru, několika tisíc časopiseckých a novinových článků, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů. Od roku 1965 až do nuceného odchodu v roce 1977 byl stálým externím spolupracovníkem deníku Svobodné slovo, v němž vybudoval a pravidelně zajišťoval zpravodajství z kosmonautiky . Také spolupracoval s časopisy Reportér, Mladý svět, VTM a mnoha dalšími. Působil jako aktivní účastník některých experimentů spjatých s kosmickým výzkumem, např. zkoumání sociální izolace a senzorické deprivace skupiny výz...

Pavel Frýbort (30)

Pavel Frýbort, vlastním jménem Pavel Hříšný byl český publicista, prozaik, překladatel z polštiny a dramatik. Po maturitě na SVVŠ v Turnově studoval v letech 1966–1968 psychologii v Krakově , poté na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zde však studium nedokončil. Roku 1970 začíná pracovat pro deník Mladá fronta, souběžně s tímto zaměstnáním absolvoval scenáristiku na FAMU. Ve druhé polovině 70. let spolupracoval s Československým rozhlasem, v letech 1978–1982 působil na lektorském oddělení Filmových studií Barrandov, v letech 1984–1989 redaktor časopisu Kmen, od roku 1990 spoluvydavatel detektivní revue Knokaut. V roce 1995 se stal dramaturgem situačního seriálu Nováci, vysílaného televizí Nova. V posledních letech pracoval jako redaktor týdeníku Květy. Pavel Frýbort byl ženatý a má dvě dcery. Témata a hlavní postavy jsou ve většině děl podobná. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé, mající sny a ideály, ale při cestě za nimi se stávají oběťmi manipulací vyšších mocí a často pak musejí bojovat i o holý život. Díla obsahují rychlé zvraty, kriminální i erotické zápletky a překvapivé pointy.

Pavel Baričák, (43)

Molière (49)

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, tzv. Velkého století. Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost , dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích. Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu, během vlády krále Ludvíka XIV. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům . Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá . V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte. Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s Madeleine Béjátrovu a dalšími herci divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre...

Liz Soars (53)

Narozena 8.1.1945. Učebnice angličtiny.

Ladislav Beran (50)

Narodil se v roce 1945 v Písku, působil v Moravské Třebové, Táboře, nyní žije a tvoří v jihočeském Písku. Koketovat se psaním začal už na učilišti v Milevsku, kam se datují jeho první pokusy se psaním do závodního časopisu Jiskra, později píše do časopisu Zítřek a Jihočeská pravda. První krimi-povídky vznikají kolem roku 1985-6. Za povídku Aukce dostává v roce 1986 Cenu ministra vnitra. V témže roce je v Jihočeském nakladatelství Růže přijat rukopis krimi povídek a rok nato vychází prvotina Aukce. Jeho jméno se již jistě zapsalo do povědomí čtenářů české detektivní literatury. V jeho knihách jsou velice příjemnou a lidskou formou popsány případy, které vyšetřuje písecká kriminální služba Pro povídky s kriminální tématikou si bere náměty zejména ze své dlouholeté kriminalistické praxe, poslední dobou se věnuje krimi příběhům písecké četnické pátračky z 30-tých let minulého století. Povídky publikoval a publikuje v celostátním a regionálním tisku, v časopisech Voják, Policista, Vlasta, Stalo se, Jedním dechem, Krimi- signál. Řadě jeho krimipovídek se v poslední době dostalo i rozhlasového dramatického zpracování Autor je od roku 1989 člen Mezinárodní organizace dobrodružné a detektivní literatury AIEP – česká sekce, člen Obce spisovatelů Praha a člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Účastní se pravidelně setkání literátů „Zeyerovo Vodňany“. Je držitel několika prestižních literárních cen.

Klára Smolíková (48)

Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež.  Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci .  Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...

Karel Schulz (28)

Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...

Josef Laufer (24)

Josef Laufer je významný český zpěvák, herec a bavič, jehož kariéra trvá již několik desetiletí. Laufer se narodil 20. srpna 1939 v Praze, svou uměleckou dráhu zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal výraznou osobností českého zábavního průmyslu. Je známý pro své všestranné vystupování a věnoval se různým hudebním žánrům od popu až po rokenrol.

Eva Kantůrková (41)

Eva Kantůrková je česká prozaička a scenáristka. V 80. letech byla signatářkou a mluvčí Charty 77. Pochází z literárně založené rodiny – otec Jiří Síla byl komunistický novinář a matka Bohumila spisovatelka. Má dva syny z prvního manželství s Janem Šternem Ivana Šterna a Jana Šterna . Po ukončení studia filosofie a historie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1956 pracovala do roku 1958 pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury; poté se věnovala literatuře. Byla členkou KSČ a angažovala se během pražského jara; v roce 1970 ze strany vystoupila, ocitla se na seznamu zakázaných autorů a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Podepsala Chartu 77, jíž byla od 6. ledna 1985 do 7. ledna 1986 mluvčí, a i jinak se společně s druhým manželem Jiřím Kantůrkem angažovala v disentu. Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky. Aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra, v letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady a členkou jejího předsednictva. V letech 1994 až 1996 byla předsedkyní Obce spisovatelů. V rozmezí let 1998 až 2000 ředitelovala odboru literatury a knihoven ministerstva kultury. Od 15. května 2003 byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Počínaje rokem 2006 byla prezidentkou nově založené Akademie literatury české.

Eduard Beneš (36)

PhDr. Eduard Beneš, CSc. byl český germanista a didaktik cizích jazyků. Eduard Beneš studoval bohemistiku a germanistiku na Karlově univerzitě v Praze a byl žákem Otokara Fischera a Josefa Janka. Po promoci v roce 1934 působil 20 let jako gymnaziální profesor v Praze . Ze školního prostředí pak odchází na Akademii věd a zde působí na Katedře cizích jazyků. Jeho neúnavná přednášková činnost na zahraničních i domácích lingvistických fórech , četných zahraničních a všech tehdejších domácích univerzitách, jakož i jeho činnost v redakčních radách a nejrůznějších komisích ustala poté, co skončilo pražské jaro 1968. Půl roku před svým odchodem do důchodu byl v roce 1970 propuštěn z Akademie věd, byl nucen opustit i svou práci v mezinárodním měřítku. Po roce 1971 nesměl doma publikovat vůbec, a tak část jeho pozdějších prací vycházela v zahraničí. Bohaté zkušenosti ze středoškolské výuky Eduard Beneš dokonale zhodnotil ve svém lingvistickém myšlení, věnoval se především syntaxi, odbornému jazyku, kontrastivní lingvistice a lingvodidaktice němčiny. Publikace, na nichž se podílel a jichž si i dnešní didaktici němčiny velmi váží, jsou zejména učebnice němčiny pro různé typy škol, různé věkové kategorie a cílové skupiny .

Dan Brown (48)

Dan Brown je americký spisovatel thrillerů, proslulý bestsellerem Šifra mistra Leonarda. Je synem středoškolského profesora matematiky Richarda G. Browna, který v roce 1989 získal prezidentskou cenu za vynikající učitelství matematiky jako nejlepší středoškolský vyučující matematiky ve státě New Hampshire, a hudebnice. Brown vystudoval elitní internátní střední školu Phillips Exeter Academy, kde jeho otec učil, a r. 1986 absolvoval vysokou školu Amherst College. Nějakou dobu učil angličtinu na Phillips Exeter Academy, než se stal spisovatelem na plný úvazek. Zajímá se o kryptografii. Jeho manželka Blythe je historička umění a malířka. Tvorba Dana Browna se neustále pohybuje na hraně mezi fikcí a skutečností. Čtenář většinou neví, ve které oblasti se právě nachází a autor hranici záměrně rozmazává. Knihy Dana Browna jsou psány nesmírně čtivým způsobem. Čtenáře prakticky nutí, aby byla kniha přečtena téměř „jedním dechem“. Brown však často využívá a rozmělňuje motivy „vypůjčené“ z děl jiných autorů, například z díla spisovatele Umberta Eca.

Antonín Šplíchal (55)

Antonín Šplíchal je český výtvarník, ilustrátor knížek pro děti. Vyučil se aranžérem, poté vystudoval v Uherském Hradišti užitou grafiku. Jeho prvním samostatným dílem byl komiks Tři mušketýři v roce 1972. Po roce 1991 začal pracovat jako ilustrátor na volné noze. Dosud ilustroval přes sto knížek, převážně pro děti.

Walter Scott (42)

Sir Walter Scott, 1. baronet byl skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu. Je považován za zakladatele historického románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární. Pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806–1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu. Začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda se stala bestselerem . Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky. V roce 1814 vydal anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety , v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering , Starožitník , Rob Roy , Ivanhoe a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího . První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Puritáni , druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi a Nevěsta z Lammermooru . Ke konci života se tvorba Walter Scotta vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman nebo K...

Vladimír Körner (24)

Vladimír Körner je český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista. Od dětství byl poloviční sirotek, jeho otec padl jen pouhé tři dny před koncem druhé světové války. V letech 1954–57 studoval na Průmyslové škole filmové v Čimelicích a pak v letech 1958–63 na FAMU. Už během studií působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov, k jeho prvním scénářům patřil ten k filmu Deváté jméno z roku 1963. Mezi lety 1962 a 1970 pracoval na Barrandově jako dramaturg a pak jako scenárista . Většina jeho novel i románů vznikla původně pro filmové zpracování. Svoji tvorbu publikoval od poloviny šedesátých let v řadě periodik, například ve Filmu a době, Plamenu nebo Textech. Celé Körnerovo dílo je prodchnuto tématy existenciální úzkosti a beznaděje. Často náměty svých románů a novel zasazoval do období II. světové války a v několika dílech do vrcholného středověku. Nemálo jeho próz se stalo podkladem ke kvalitním filmům. Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. Obě tato díla obsahují téma destruktivního účinku války na lidskou psychiku. Už zde se projevila jedna z hlavních charakteristik jeho stylu: výrazná psychologie postav na pozadí spíše diskontinuitního děje. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967, kterou roku 1969 zfilmoval František Vláčil, nebo v komorním dramatu Cukrová bouda, kterého se v roce 1980 režijně ujal Karel Kachyňa. Další témata Körnerovy tvorby, která se v jeho knížkách vzájemně prolínají, jsou Sudety, odsun Němců či fanatický fašismus. Vláčil pak v roce 1967 zfilmoval i prózu Údolí včel, tematicky navazující na román z prostředí řádu německých rytířů ve 13. století v Prusku Písečná kosa z roku 1970. Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitn...

Pavel Kosatík (45)

Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.

Otto Münch (56)

Ing. Münch absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu. Pracoval jako učitel ekonomických předmětů na Obchodní akademii, externě přednášel na VŠ Báňské, pracoviště Most. Od roku 1997 byl ekonomem v telekomunikační společnosti se zahraničním kapitálem. Je spoluautorem učebnic ekonomiky pro střední školy. O roku 2001 působil v SÚRAO , kde vedl oddělení ekonomiky a správy majetku. V současnosti učí v Podkrušnohorském gymnáziu, Most.

Orchestr Karla Vágnera (10)

Orchestr Karla Vágnera , vedený českým skladatelem a dirigentem Karlem Vágnerem, je v České republice uznávaným souborem. Sám Karel Vágner je významnou osobností české hudební scény, má za sebou bohatou kariéru basisty, skladatele, aranžéra a kapelníka. Jeho orchestr je známý svou všestranností, vystupuje napříč různými žánry včetně popu, jazzu a vážné hudby. Během své kariéry Vágner spolupracoval s mnoha významnými českými umělci a přispěl k popularizaci orchestrální hudby v zemi. Vystoupení souboru se často vyznačují hudební vytříbeností a schopností přizpůsobit se různým stylům a kontextům.

Naďa Urbánková (22)

Naďa Urbánková je známá česká zpěvačka a herečka, která se zasloužila o hudební a zábavní průmysl v České republice. Narodila se 30. srpna 1939 v Protivíně, svou kariéru zahájila v 60. letech 20. století a rychle se stala populární osobností československé hudby. Urbánková si díky svému pěveckému talentu a charismatickému vystupování získala široké uznání a stala se stálicí československé televize a rozhlasu.

Karel Kryl (26)

Karel Kryl byl český písničkář a básník, známý svými protestními písněmi proti režimu v komunistickém Československu. Narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži a stal se významnou osobností československé hudební scény, zejména pro svůj přínos žánru politických a protestních písní. Jeho kariéra odstartovala po invazi do Československa v roce 1968, která pod sovětským vedením potlačila Pražské jaro, období politické liberalizace. Krylovy pronikavé a kritické texty našly odezvu u mnoha odpůrců komunistické vlády.

Julia Quinn (52)

Julia Quinn je americká autorka románů o rodině Bridgertonových. Podle její první knihy Duke and I byl natočen seriál Bridgertonovi na streamovací platformě Netflix. V seriálu a románech se děj zasazený do let 1813 až 1827 točí kolem 8 dětí vdovy Bridgertonové a světa vysoké londýnské smetánky.