Všichni Autoři a témata

Zbigniew Nienacki (11)

Zbigniew Nienacki, skutečné jméno Zbigniew Tomasz Nowicki , byl polský spisovatel a novinář. Byl synem úředníka a učitelky. Debutoval v 17 letech. Největší slávu mu přinesla série dobrodružných knih pod společným jménem „Pan Auťák“ . V roce 1940 byl spolu s rodinou vysídlen do obce Słupia Skierniewicka, kde pracoval fyzicky. Po válce se vrátil do Lodži, kde brzy zahájil výuku v místní Všeobecně vzdělávací škole č. 3. V roce 1948 školu dodělal a odjel do Sklářské Poruby, kde krátce pracoval jako vychovatel. Ve stejném roce zahájil studium na Státní filmové vysoké škole v Lodži. Rok nato získal stipendium a odjel studovat do Moskvy na Všeruském státním kinematografickém institutu, odkud však byl nucen se vrátit v roce 1950 s posudkem "antistalinista". Byl přerušen tisk jeho první knihy Chłopcy, Nienacki byl vyhozen z vysoké školy a jeho otec z práce. Po jisté době byl přijat jako novinář v novinách Głos Robotniczy , kde pracoval do roku 1958. V tomto období začal používat pseudonym Zbigniew Nienacki. V 1952 se oženil s Helenou Dębskou, v 1953 se narodil syn Mariusz. V roce 1964 opustil ženu a syna, aby se mohl věnovat kariéře spisovatele. Průlomový v jeho životě byl rok 1967, kdy se přestěhoval do Jerzwałdu u Iławy. Zbigniew Nienacki byl aktivním členem PZPR , v 80. letech psal v lokálních tisku články kritizující hnutí Solidarita. Série „Pan Auťák“: Další knihy: Několik románů bylo zfilmováno, mj. Pan Auťák a pražské tajemství pod názvem Pražské tajemství. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbigniew Nienacki na polské Wikipedii.

Žaneta Ziecinová (10)

Narozena 31. 8. 1981 v Horním Slavkově. Překladatelka z angličtiny do češtiny.

Vojtěch Kodet (17)

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří

Vlastimil Maršíček (9)

* 14. 11. 1923, Postupice u Benešova, † 11. 8. 2000, Praha Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež Jeho otec Jan Maršíček byl řídící učitel a kulturně osvětový pracovník na Podblanicku a Pardubicku, autor lidových románů a próz pro děti . Vliv na formování V. Maršíčka měl i nejstarší, předčasně zesnulý bratr Ladislav Maršíček , který se v 30. letech 20. století angažoval v levicovém vysokoškolském hnutí, byl publicistou a psal i básně . Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích začal Maršíček navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl zde nasazen v továrně na léky. Po skončení války nastoupil do redakce nově založeného deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia ukončil. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátě Svazu československých spisovatelů, od 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech 20. století se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie a v roce 1989 odešel do důchodu. Dlouhodobě Maršíček spolupracoval s redakcí Československého vojáka, kde mj. uváděl začínající autory. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících: Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny ži...

Vladimír Zacha (6)

Narozen 7. 5. 1925 v Brně, zemřel 1995. Doc., Dr., Ing., CSc., fytopatolog, diagnostik škodlivých činitelů, popularizátor vědy, publikace z oboru botaniky a ochrany rostlin.

Vladimír Válek (9)

Vladimír Válek je významný český dirigent, proslulý svým přínosem klasické hudbě v České republice i na mezinárodní scéně. Narodil se 2. ledna 1935 v Moravské Třebové a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Válek vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. V průběhu let zastával prestižní funkce, například šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jako hostující dirigent působil také u mnoha orchestrů po celém světě.

Vladimír Urban (7)

Vladimír Urban byl slovenský hokejista, obránce. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. V roce 1979 získal mistrovský titul. V letech 1977 a 1978 reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let, v roce 1977 získal s týmem bronzovou medaili za 3. místo.

Vladimír Procházka (8)

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.

Vladimír Poštulka (13)

Vladimír Poštulka byl český textař, spisovatel a gurmet-kritik. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla. Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo a brněnské nebo ostravské zpěváky , později pro zpěváky divadla Semafor a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou. Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko. Autor divadelních her a filmových scénářů . V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev. Autor knihy Dějiny pornografie v datech . Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému. V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa. Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televi...

Vladimír Malík (8)

Slovenský chovatel drobného hospodářského zvířectva, práce z oboru.

Vladimír Kunc (18)

Fotografování se mi stalo koníčkem již v šesti letech. Ve dvanácti jsem poznal kouzlo fotokomory a kouzlo vzniku černobílé fotografie. V roce 1974 jsem se odvážil poslat svoji fotografii do fotosoutěže časopisu Květy. Druhá cena mi dodala chuť do další tvorby. V témže roce jsem vstoupil i do FOTOSTŘEDISKA Havlíčkův Brod. Páni Špaček, Hlaváč a především Ing. Korba mi byli velkými vzory. Pak již spousta focení, kilometry vyvolaných filmů, bouřlivé diskuse s kamarádem Filou. Mnoho obeslaných fotosoutěží, více jak stovka cen a především autorské výstavy po celé ČR.

Vladimír Dvořák (8)

Vladimír Daněk (10)

Narozen 4.4.1945 v Kvasicích, okr. Kroměříž. Doc., strojní ing., CSc., autor odborných prací z letectví.

Vilém Reichmann (10)

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Viktorín Šulc (16)

Viktorin Šulc byl český architekt a malíř. Byl dědečkem z matčiny strany české filmové kritičky Evy Zaoralové. V letech 1890–1897 absolvoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze. Poté krátce působil ve službách města Prahy. V září 1899 nastoupil do funkce profesora na České státní průmyslové škole v Plzni, kde zůstal až do roku 1912. Vypracoval řadu projektů pro Plzeň, širší okolí i vzdálenější místa . S architekty J. Šulou a J. Velflíkem, vypracoval návrh Smetanova domu v Litomyšli, podobně s pražským architektem Richardem Klenkou návrh českého Národního divadla v Brně . V letech 1910–1912 navrhl radnici Slezské Ostravy. Je také autorem radnice v Pacově. Jeho tvorba vycházela z pozdního historismu. Eklekticky uplatňoval tvarosloví renesance, baroka a secese, vždy však s inklinací k historismu a dekorativismu. Po první světové válce v jeho díle převážil nový klasicismus. Byl členem spolku Myslbek a Jednoty umělců výtvarných.

Verena Kast (15)

Verena Kast vystudovala filozofii a psychologii, působí jako analytička ve švýcarském St. Gallenu a přednáší na institutu C. G. Junga v Curychu. Do roku 1998 byla předsedkyní mezinárodní společnosti pro analytickou psychologii. Je autorkou řady knižních titulů.

Věra Hartmannová (13)

Česká lingvistka, práce z oboru českého jazyka.

Věra Formánková (7)

Narozena 6.2.1928 ve Slaném. Paed.dr., asistentka katedry českého jazyka, literatura z oboru.

Václav Zapadlík (10)

– Václav Zapadlík byl český malíř a ilustrátor, specializovaný na kreslení a malování historických automobilů, zejména z doby do 50. let 20. století. Byl také autorem poštovních známek s touto tematikou. Vynikal přesným zobrazením všech technických detailů, jeho „portréty“ starých vozů však nejsou jen technicky dokonalé, mají i svou poesii, které Zapadlík dosahuje mj. zachycenými odlesky světla na chromovaných karoseriích. Ve svém oboru nemá ve světě konkurenci, vzhledem ke svému zaměření je ovšem známější mezi fanoušky automobilových veteránů než v uměleckých kruzích. Jeho dílům jsou věnovány stálé expozice v několika zahraničních muzeích, zejména v USA. Spolupracoval také s muzeem automobilů Blackhawk Automotive Museum v Danville v Kalifornii. Sám navrhl několik funkčních karoserií v dobovém stylu automobilů ze 30. let 20. století. V dětství pomáhal v otcově autoservisu, což ovlivnilo jeho zájem a smysl pro technické detaily. Vyučil se však truhlářem. Projevoval zájem také o hudbu a výtvarné umění. V 70. letech dvacátého století začal své kresby aut otiskovat v časopisech Automobil a Svět motorů. Teprve v 90. letech dvacátého století začalo být jeho umění známé i v zahraničí. Václav Zapadlík měl ve své tvorbě také krátké období abstrakce. Česká pošta vydává od roku 2012 podle jeho návrhů známky, kterých do roku 2016 vyšlo zatím 23, a to ve známkových sešitcích Světová auta, Česká auta a Škoda.

Václav Šprungl (8)

Václav Šprungl byl český malíř a grafik. Václav, syn obchodníka z Dobříše, se rozhodl stát malířem již ve svých deseti letech. V domě spolužačky, jejíž rodiče vlastnili sbírku moderního umění, dostal první umĕlecké impulsy. Především obrazy pokrokového malíře Josefa Čapka se svou humánní tematikou se líbily vnímavému chlapci. Po dokončení grafické školy studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze grafiku a malířství u profesora Karla Svolinského a dějiny umĕní a estetiku. V roce 1950 školu ukončil s diplomem. Od roku 1950 do roku 1969 pracoval jako svobodný umělec v Praze, kde byl též členem Svazu umělců. Jeho bohatá činnost obsahovala mimo jiné ilustrace dětských knih, návrhy jevištní výpravy a kostýmů pro divadlo a československou televizi, poštovní známky atd. 1969 odešel jako politický uprchlík do Švýcarska. Od té doby žil a pracoval až do své smrti v roce 1993 v Basileji a blízkém okolí . 1954 mladík, olej na plátně, 40 krát 45 cm, soukromá sbírka V letech 1970-1992 maloval Václav velké lucerny pro 3 masopustní společnosti v Basileji a ilustrace k jarmarečním písním pro Pfäfferschote v Basileji a Altfranke v Liestalu.

Václav Pacina (8)

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Václav Minář (15)

Český spisovatel Václav Minář má na svém kontě jedinou knihu a tou je podrobný průvodce pro všechny, kteří se zrovna chystají na získání řidičského průkazu, konkrétně skupiny B.

Václav Jirásek (5)

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Václav Husa (13)

Václav Husa byl český historik, pedagog a archivář. V letech 1934–1931 studoval na FF UK dějepis a zeměpis, během tohoto studia strávil rok v Paříži a Rennes, po získání aprobace pro středoškolské učitelství pokračoval do roku 1934 ve studiu na Státní archivní škole . V době studií na archivní škole pracoval v Archivu Národního muzea, poté v archivu ministerstva vnitra až do roku 1949, kdy započal pedagogickou kariéru na FF UK. Od roku 1951 vedl katedru českých dějin, podílel se na vzniku ČSAV a již od počátku se stal jejím členem korespondentem. Z historie se zaměřoval na kulturní dějiny , hospodářské a sociální dějiny, také teoretické otázky historické vědy, jeho soucítění s dělnickou třídou ho přivádělo k marxistickému pojetí historiografie. Mezi jeho základní díla patří Epochy českých dějin, Tomáš Müntzer a Čechy a Dějiny Československa . Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Václav Gruber (17)

MUDr. Vác­lav Gru­ber pra­co­val řadu let v okresní nemoc­nici ve Stodě, kde také žije. Od roku 1994 pro­vo­zuje sou­kro­mou praxi v Holý­šově v okrese Domažlice. Je čle­nem Obce spi­so­va­telů a Stře­diska zápa­do­čes­kých spi­so­va­telů v Plzni. Bez­pro­střední pří­čina smrti Poslední ope­race Pří­pad chirurg Počkám do tmy

Václav Chaloupecký (13)

Václav Chaloupecký byl český historik, hlavní představitel historiků na Slovensku meziválečného období, žák prof. Josefa Pekaře. Ve studentském období i básník v okruhu anarchistických buřičů pod pseudonymem Banjom. V letech 1903–1907 studoval na Filozofické fakultě UK . V téže době publikoval modernistickou poezii pod pseudonymem Banjom a byl členem Volného sdružení literárního Syrinx. Po absolutoriu pracoval jako lobkovický archivář a knihovník v Roudnici nad Labem . Následně byl jmenován státním inspektorem slovenských archivů a knihoven , paralelně docent a řádný profesor československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Na bratislavské univerzitě vykonával řadu akademických funkcí , v roce 1939 se stal řádným profesorem na pražské FF UK, kde přednášel do roku 1951. Jeho zásluhy ve vědním oboru československé dějiny byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění a Královské české společnosti nauk . Byl čestným členem Rumunské akademie věd, působil také v Československé radě badatelské, kde od roku 1935 zastával funkci předsedy jejího historického odboru a v Učené společnosti Šafaříkově.

Václav Bárta (12)

Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .

Václav A Černý (5)

PhDr. Václav A. Černý, CSc. , byl český lingvista, specializující se především na kavkazské jazyky a překladatel z gruzínštiny, angličtiny, němčiny, arménštiny, ruštiny a havajštiny. V roce 2015 obdržel Řád cti za celoživotní zásluhy o reprezentaci gruzínské literatury a kultury. Maturoval roku 1950 na Benešově gymnáziu v Praze 6, v roce 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK . V letech 1960-80 pracoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci . 1990-92 rehabilitován a znovu přijat do Orientálního ústavu.

Tublatanka (10)

Tublatanka je slovenská rocková skupina, která vznikla na počátku 80. let 20. století v Bratislavě, tehdejší součásti Československa. Klasickou sestavu kapely tvořili Maťo Ďurinda , Palo Horváth a Ďuro Černý . Rychle se stali jednou z nejpopulárnějších kapel na Slovensku a v Čechách, v roce 1985 vydali debutové album " Tublatanka ", které zaznamenalo výrazný úspěch a připravilo půdu pro jejich další tvorbu. Jejich hudba se vyznačuje silnými rockovými melodiemi v kombinaci s chytlavými refrény a kytarovými riffy.

Tony Hillerman (6)

Narodil se v roce 1925 a jeho život i spisovatelská kariéra je pevně spjatá s Novým Mexikem. Hillermana fascinuje svět kmenových zvyků a původních amerických tradic a komplikovanost života tam kde se stýkají dvě kultury. První leaphornovskou detektivku vydal v roce 1970.

Tomáš Suchomel (15)

Narozen 12. 7. 1970. Překladatel z angličtiny, hudebník, multiinstrumentalista.

Tomáš Lukavec (8)

Český kouč a spisovatel. V roce 2014 demonstroval principy, které učí, na propagaci a vytvoření tréninku Banán za milion, kterým prošlo během 14 dní přes 60 000 účastníků a zaznamenal obrat 4,8 mil. Kč. V roce 2015 vytvořil 1. českou on-line vzdělávací reality show Pekelná značka, jejíž obrat byl 2,8 mil. za 10 dní a přilákal pozornost více jak 200 000 diváků. V roce 2016 vydal knihu Jsi značka?!, která se stala na portálu KOSMAS.cz bestsellerem. Autor originálního konceptu Profily osobní značky. Pomáhá lidem stát se vyhledávanou osobností v jejich oboru.

Tomáš Havel (11)

Ing., ekonom, publikace z oboru.

Tom Rob Smith (9)

Tom Rob Smith je anglický spisovatel románů. Smith se narodil roku 1979 v Londýně jako syn anglického otce a švédské matky. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scenárista. Největší úspěch sklidil jeho první román Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008. Získal ocenění Ian Fleming Dagger za nejlepší thriller roku, byl nominován na Man Bookerovu cenu a přeložen do více než 30 jazyků. Na Dítě číslo 44 volně navazují další dva romány odehrávající se v Sovětském svazu. Po nich Smith napsal psychologický thriller Farma. Román Dítě číslo 44 byl v roce 2013 zfilmován v produkci Ridleyho Scotta, film se stejnojmenným názvem měl premiéru v dubnu 2015. Natáčelo se také v České republice, mimo jiné v pražském metru nebo u Máchova jezera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Rob Smith na anglické Wikipedii. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tom Rob Smith

Thomas Thiemeyer (15)

Thomas Thiemeyer je německý spisovatel a ilustrátor knih. Thomas Thiemeyer studoval umění a geologii v Kolíně nad Rýnem. V roce 1989 byla vydavatelstvím Ravensburg, kde pracoval od roku 1987 jako grafický poradce a vytvářel layouty, vydána první kniha s jeho ilustracemi Velká kniha pravěkých ještěrů . Poté se osamostatnil a odstěhoval se svou ženou do Stuttgartu. Jako umělec na volné noze ilustroval hry, knihy pro děti, obaly knih apod. Krom jiného pracoval pro firmy jako Heyne, Arena, Fantasy Productions, Beltz&Gelberg, Harper Collins, Random House nebo Wizards of the Coast. Spolupracoval také s režisérem Darrenem Aronofskym. Bavorská televize věnovala malířskému umění Thomase Tiemeyera dvacetiminutový příspěvek ve svém programu Space Art. Jeho díla byla několikrát oceněna cenou Kurda Laßwitze a cenou německé fantasy literatury. Během let se víc a víc věnoval psaní. V roce 2004 se díky nakladatelství Droemer Knaur objevil jeho debutový román Medusa . Většina jeho románů se stala bestsellery a byla přeložena do několika světových jazyků. Příběhy Thomase Thiemeyera zachovávají tradici klasických dobrodružných románů. Vyprávějí o nálezu zaniklé civilizace a hrozbě vyvolané záhadnými silami. Mystery thrillery Popis knihy Rok 2015, Špicberky – nejsevernější obydlené místo. Svět ledu a sněhu, zahalený po čtyři měsíce polární nocí. Zde se chystá archeoložka Hana Petersová prozkoumávat pod arktickým ledem tajemné stavby. Rozpouštějící se led vydal pravděpodobně základy jedné mystické severské říše. Hana však není první, která ruiny prozkoumává… Rok 1944. V anektovaném Norsku, daleko od jakéhokoli osídlení, spěje ke konci projekt horší než vše, co kdy člověk vymyslel. Biologická časovaná bomba pohřbená pod věčným ledem. Kód: Valhalla. Antropoložka Amy Walkerová trpí nočními můrami od chvíle, kdy záhadně zmizel člen jejího týmu. Paradoxně má nyní posílit tým propuštěný vězeň. Nikdo - kromě goril – ...

Thomas Clayton Wolfe (6)

Americký prozaik.

The Pretenders (17)

The Pretenders je anglicko-americká rocková skupina založená v březnu 1978. Původní kapelu tvořili zakladatelka a opora Chrissie Hynde , James Honeyman-Scott , Pete Farndon a Martin Chambers . Debutové album "Pretenders" vyšlo v roce 1980 a mělo úspěch u kritiky i na trhu. Obsahovalo hitové singly jako "Brass in Pocket", "Kid" a "Stop Your Sobbing". Následující album "Pretenders II" vyšlo v roce 1981 a pokračovalo v úspěchu díky singlům jako "Talk of the Town" a "Message of Love".

Steve Biddulph (13)

Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.

Stephen Jay Gould (12)

Stephen Jay Gould byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton. Ve své knize Jak neměřit člověka ostře napadá některé základní práce a měření v oblasti lidské inteligence. Např. o měření obsahu lebek, které prováděl Samuel George Morton, Gould napsal: „Morton měří pomocí semínek a bere do ruky nebezpečně velkou černošskou lebku. Zlehka ji naplní a ledabyle zatřese. V dalším případě se mu ovšem dostane do ruky znepokojivě malá lebka bělocha: pořádně zatřepe a palcem ještě přitlačí na foramen magnum. Takové věci se stávají i bez vědomé motivace.“ John Michael provedl přeměření reprezentativního vzorku Mortonova souboru lebek a uvádí, že i přes drobná pochybení jsou výsledky Mortonových měření v zásadě přesné, naproti tomu samotný Gould se při své práci dopustil řady chyb. Další přeměření, které provedl Jason E. Lewis a jeho tým, a bylo publikováno v roce 2011, prokázalo, že se Gould nařkl Mortona z rasového zkreslení údajů opravdu neoprávněně a sám při svém měření chyboval a manipuloval. Podle ekonoma Paula Krugmana nebyl Gould popularizátorem v pravém slova smyslu, protože místo snahy přiblížit práci vědecké komunity veřejnosti prosazoval své vlastní, odlišné myšlenky. Podle biologa Bernarda Davise se v populární knize Jak neměřit člověka Gould snaží „zdiskreditovat vědecké zkoumání tam, kde je v konfliktu s politickým dogmatem“....

Stefan Žeromski (12)

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Staří Zavináči Mourka Haffana (2)

Stanislav Jandík (14)

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Standa Procházka (8)

Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.

Sinclair Nicholas (6)

autor česko-anglických slovníků a učebnice a angličtiny.

Shawna Delacorte (14)

Šárka Grauová (11)

Narozena 10. 8. 1965 v Praze. Mgr., Ph.D., promovaná filoložka, portugalistka, práce a překlady z oboru.

Sarah Vaughan (8)

Sarah Vaughan , přezdívaná "Sassy" a "The Divine One", byla americká jazzová zpěvačka proslulá svým výjimečným hlasovým rozsahem, výrazným frázováním a bohatým, sametovým hlasem. Vaughanová se narodila 27. března 1924 v Newarku ve státě New Jersey, brzy se začala zajímat o hudbu a svou kariéru zahájila jako klavíristka a varhanice v místním kostele. Průlom v její kariéře nastal po vítězství v amatérské soutěži v harlemském divadle Apollo Theater v roce 1942, což ji přivedlo k účinkování jako zpěvačka s big bandem Earla Hinese.

Sandra Grimm (18)

Německá autorka knih pro děti a mládež. Redaktorka, pedagožka.

Samantha Shannon (17)

Samantha Shannonová je anglická spisovatelka dystopie a fantasy. Jejím prvním románem je kniha Kostičas , která vyšla v originále v roce 2012, v ČR v roce 2014. Samantha Shannonová se se narodila a vyrostla v Londýně. Studovala na Oxfordské univerzitě anglický jazyk a literaturu. V patnácti letech napsala romantický sci-fi příběh Aurora, který nebyl nikdy vydán. V devatenácti začala psát román Kostičas, který publikovala v roce 2012. Jedná se o první knihu sedmidílné série nazvané v originále The Bone Season, které vydává britské nakladatelství Bloomsbury. Kniha získala velký ohlas a hned po vydání obsadila přední příčky žebříčku nejlépe prodávajících knih, který sestavuje deník The New York Times. Její kniha je srovnávána s knihami o Harry Potterovi od J. K. Rowling. Samantha je označována jako "nová Rowlingová". Druhý díl knihy, Vidořád vyšel v říjnu 2014. V ČR bylo její vydání plánováno 15. listopadu 2015. Série The Bone Season

Rudolf Sloboda (15)

Rudolf Sloboda , byl slovenský spisovatel-prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Život Rudy Slobody byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Jedná se o jednoho z nejzajímavějších a nejvýznamnějších mistrů slovenského psaného slova druhé poloviny 20. století. Publikovat začal v roce 1958 v časopisech Mladá tvo...

Rudolf Kohoutek (7)

Narozen 14.1.1940 v Brně. Doc., PhDr., CSc., psycholog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se poradenskou a pedagogickou psychologií a problematikou sebepojetí. Publikace z oboru.

Ross Campbell (10)

Dr. Ross Campbell je profesorem na katedře pediatrie a psychiatrie na univerzitě v Tennessee, USA. Pořádá úspěšně přednášky po celých Spojených státech i mimo ně o výchově dětí a vztazích rodičů s dětmi.

Romain Gary (7)

Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu. Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou. Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel a v roce 1975 za román La vie devant soi , který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 . Gary byl během života silně ovlivňován matkou a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestoupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy. Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou i v Kill! . V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí. Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar. Česká...

Robin Norwood (9)

Americká psychoterapeutka, autorka knih o partnerských vztazích a smyslu života.

Robert Smythe Hichens (13)

Robert Smythe Hichens byl anglický novinář, spisovatel, hudebník, spisovatel, hudební kritik a spolupracoval na úspěšných hrách.

Robert Penn Warren (7)

Robert Penn Warren byl americký básník, kritik, spisovatel a učitel. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí bankéře Roberta Franklina Warrena a jako manželky, učitelky Anny Penn Warrenové. Vyrůstal se sestrou Mary a bratrem Thomasem. V roce 1911 začal studovat na místní škole v Guthrie. V roce 1920 přešel na vysokou školu do Clarkesville. Na jaře v roce 1921 utrpěl zranění levého oka, o které následně přišel. Během léta roku 1921 strávil 6 týdnů v Citizen Military Training Corp, kde vydal svou první báseň Prophecy v The Messkit. Na podzim roku 1921 započal studium na Vanderbiltově universitě ve věku 16 let. V roce 1925 nastoupil na Kalifornskou univerzitu jako postgraduální student a asistent výuky. Zde se setkal se svou manželkou Emmou C. Bresciou. V říjnu 1928 nastoupil na New College v Oxfordu na Rhodesovo stipendium. Vyučoval na univerzitách ve Vanderbilt, Nashvillu, Tennessee, na Southwestern College, Louisianské státní univerzitě a Yalu, v Memphisu a také v Minnesotě. Na Louisianské univerzitě založil a editoval spolu s Cleanthem Brooksem a Charlesem W. Pipkinem The Southern Review. Na univerzitě v Nashvillu se připojil ke skupině básníků a filosofů. Společně se nazývali Běženci. V roce 1928 se skupina rozpadla. V roce 1929 se oženil s Emmou C. Bresciou. Manželství se rozpadlo 28. června 1951. V lednu 1952 se oženil s Eleanor Clark. Měli spolu dvě děti: Rosannu Phelps Warren a Gabriela Penn Warrena. Za svůj život získal mnoho ocenění, kromě toho jako jediný získal Pulitzerovu cenu za beletrii a poezii. Od 50. let až do své smrti žil v Connecticutu a ve svém letním domu ve Vermontu. Zemřel 15. září 1989 na rakovinu. Je pohřben ve Strattonu ve Vermontu.

Riichi Yokomitsu (1)

Japonský spisovatel a dramatik.

Richard Brautigan (13)

Richard Gary Brautigan byl americký spisovatel, který bývá někdy řazen do postmoderny a jindy k beat generation. Brautiganovi rodiče - Bernard Frederick Brautigan a Lulu Mary Keho spolu dlouho nevydrželi. Richard vyrůstal pouze s matkou a otce potkal snad jen dvakrát v životě. Ten sám zjistil, že má syna, až po Brautiganově smrti. "Má stejné příjmení, ale proč by čekali 45 let, aby mi řekli, že mám syna?" Roku 1939 Lulu porodila dceru Barbru Ann. Brautigan často vzpomínal na traumatický zážitek, kdy ho matka nechala samotného se svou dvouletou sestrou v motelu v Great Hills a vrátila se pro ně o dva dny později. Roku 1943 se Lulu vdala za kuchaře Roberta Geoffreye Porterfielda, a řekla Brautiganovi, že to je jeho biologický otec. S ním se ale v roce 1949 rozvedla a o rok později si vzala Williama Davida Folstona, na kterého ale Richard vzpomínal jako na alkoholického tyrana, který Lulu mlátil. V mládí se zjistilo, že je paranoidní schizofrenik a prodělal šokovou terapii, což jej velmi ovlivnilo. V počátcích beat generation žil v San Franciscu a ačkoli s tímto hnutím výrazně spolupracoval, nikdy se k němu plně nepřihlásil. Přesto do něj bývá řazen. Brautigan rozdával své básně na ulici, což bylo u beat generace relativně obvyklé, ale odmítal se účastnit veřejných čtení . Brautigan rozdával své básně tištěné na balíčkách se semeny rostlin, tzn. každý člověk dostal osm balíčků semen na nichž byly otištěny básně. Zajímavostí je, že neotevřené balíčky jsou nyní sběrateli velmi ceněny a prakticky je nemožné je sehnat. V roce 1957 se oženil a v roce 1970 se rozvedl, po rozvodu se zhoršily jeho deprese. Roku 1972 se přestěhoval z Montany do Pine Creek a od té doby neposkytl žádný rozhovor a odmítal účast na všech oficiálních akcích na něž byl zván. Jeho knihy jsou složeny z krátkých, často absurdních příběhů. Během 60. let si Brautigana přivlastnilo hnutí hippies. V 80....

René Souček (16)

Překladatel populárně-naučné literatury z angličtiny.

Ralph Waldo Emerson (10)

Ralph Waldo Emerson byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity . Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele. Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu , oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti. V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school addre...