Výpis všech autorů

Adam M Grant

Americký psycholog a vysokoškolský učitel, autor publikace z oblasti osobního rozvoje.

Želmíra Gašparíková

Dr. Želmíra Gašparíková byla slovenská jazykovědkyně, knihovnice a bibliografka. Narodila se v rodině uvědomělého vlastence Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho manželky Anny, rozené Jankovičové. Vzdělaní získávala v Martině, Prešově a v letech 1920-1925 studovala slovenskou filologii a srovnávací jazykovědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v letech 1925-1926 na pařížské Sorbonně. Její starší sestrou byla Anna Horáková-Gašparíková, osobní archivářka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Zdeněk Gintl

Zdeněk Gintl byl český knihovník, překladatel a spisovatel. Publikoval též pod pseudonymy Justus a Zdeněk Grygar. Po dokončení reálky v Praze se stal posluchačem ČVUT, avšak studia nedokončil. V roce 1905 se stal úředníkem Magistrátu hl. m. Prahy a od roku 1921 pracoval v pražské městské knihovně, o jejíž vybudování se zasloužil a nakonec se stal ředitelem jejího literárního oddělení. V roce 1929 si nechal postavit vilu v Dejvicích, kde žil se svou manželkou Marií ; jeho manželství však zůstalo bezdětné. Řadu let trávil svou dovolenou v Nové Včelnici, kde oceňovali jeho upřímnou, bodrou povahu a nenucené společenské chování.

W. E. B Griffin

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

Věra Gošová

Mgr., speciální pedagožka, autorka materiálů z oblasti speciálního vzdělávání.

Tristan Gooley

Britský cestovatel a mořeplavec, zajímá se o staré umění porozumění a vnímání přírody, navigaci a orientaci v přírodě. Autor populárně-naučných publikací o přírodě.

Tomáš Glanc

Narozen 15. 3. 1969 v Praze. Vysokoškolský pedagog, rusista, literární vědec a historik, překladatel z ruštiny, práce z oboru.

Tomáš Gál

Narozen v Žilině , RNDr. matematik, vysokoškolský pedagog.

Tatjana Geßler

Německá spisovatelka, novinářka a moderátorka.

Sylva Groszová

Narozena 19. 1. 1926, zemřela 11. 10. 1994. Novinářka, redaktorka, fejetonistka, reportérka, autorka prací o dopravních pravidlech a výživě lidstva.

Steven R Gundry

Americký lékař, kardiolog.

Sims Gill

Richard Gilbert

Richard Gilbert

Britský psycholog a konzultant v oblasti dopravy, energie a urbanismu působící v Kanadě.

Pola Gojawiczyńska

Polská prozaička a publicistka.

Pierre Grimbert

Francouzský spisovatel.

Peter Glocko

Slovenský spisovatel, scenárista a autor literatury pro děti a mládež.

Pavel Gregor

Narozen 12. 1. 1952 v Poličce. Prof. , MUDr., DrSc., kardiolog . Zabývá se zejména onemocněním myokardu a farmakoterapií.

Nina George

Nina George je německá spisovatelka a novinářka. Neabsolvovala ani střední školu, od svých 14 let pracovala v různých restauračních zařízeních a to byla její univerzita. Novinařině se zase vyučila v Penthouse. O tom, že to bylo jako průprava pro psaní dostačující svědčí skutečnost, že se jako novinářka a spisovatelka na volné noze uživila od r.1993. Stačila napsat pod svým jménem sedm románů, pod pseudonymem Anne West publikovala populárně naučné knihy v oblasti lásky, sexuality a erotiky a pod jménem Nina Kramer byl vydán v roce 2008 dokonce její thriller. Čekejme, čím své čtenáře ještě překvapí.

Nikolaj Gogol,

Nicolás Guillén

Nicolás Cristóbal Guillén Batista byl kubánský básník, novinář, politický aktivista. Je považován za kubánského národního básníka. Melodičnost a obraznost i hluboký lidský obsah jeho veršů, angažovanost a revolučnost jej řadí k největším postavám latinskoamerické poezie 20. století. Z některých jeho textů v doprovodu hudby se na Kubě staly lidové písně. Narodil se jako nejstarší z šesti dětí. Oba rodiče byli rasově smíšeného původu. Otec byl novinář, účastník boje za nezávislost, kterého nechaly zavraždit vládní síly za protesty proti volebním podvodům. Studium práv na Havanské univerzitě nedokončil, pracoval jako typograf a redaktor. Od roku 1920 byly jeho verše publikovány v různých časopisech. V roce 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Motivy sonu , která byla ovlivněna setkáním s afroamerickým básníkem Langstonem Hughsem a jeho hudbou. Guillén byl autorem milostné lyriky, sociální poezie i satirických epigramů, jeho tvorba vycházela z avantgardy i z folklórního stylu son. Na rozdíl od většiny kubánských intelektuálů orientovaných na evropské vzory zdůrazňoval africké kořeny kubánské kultury. Ve dvacátých letech se afrokubánská kultura začala projevovat nejen v hudbě, ale také v umění a literatuře. Guillénovy verše vycházely ze znalosti klasické literatury i vlastních zkušeností, které získal poslechem starých legend a písní. Byl vpravdě lidovým básníkem, který své verše často přednášel za doprovodu kytary. Hudbu pokládal za organickou součást poezie, jeho verše v sobě nesou melodiku kubánských rytmů stylu son. Znal životní podmínky prostých lidí a odsuzoval sociální nespravedlnost i politický útlak. Jeho další sbírky Songoro Cosongo a West Indies, Ltd. už v sobě odrážejí jeho rostoucí politické uvědomění. Kromě psaní se věnoval i veřejné činnosti. Poté, co byl v roce 1936 uvězněn za odpor proti diktátorskému režimu, vstoupil do komunistické strany. V roce 1937...

Miroslav Grepl

Miroslav Grepl byl český vysokoškolský učitel a jazykovědec, zaměřením bohemista. Narodil se v roce 1929 v Hrochově u Prostějova. V letech 1949–1953 vystudoval češtinu a ruštinu na FF UJEP v Brně, kde mezi jeho učitele patřili kupříkladu František Trávníček, Josef Kurz, Adolf Kellner, Bořivoj Novák a Jaroslav Bauer. O tři roky později obhájil svoji kandidátskou práci a v roce 1966 se již habilitoval v oboru českého jazyka. V roce 1990 byl pak jmenován profesorem daného oboru. Společně s bohemistou prof. PhDr. Petrem Karlíkem, CSc. napsal dle NK ČR řadu jazykovědně zaměřených knih o českém jazyce , Skladba spisovné češtiny , Skladba češtiny aj.

Mike Goldsmith

Britský astrofyzik, výzkumník v oblasti akustiky, hluku a astronomie. Také autor dětské naučné literatury o astronomii a vědě.

Martin Gostelow

Autor turistických průvodců.

Marcel Gruen

Manuela Georgiakaki

Autorka učebnic němčiny.

Manfred Glück

Spoluautor učebnic němčiny.

Lynne Graham

Narodila se 30. července 1956 irsko-skotským rodičům. Lynne Graham žije v Severním Irsku celý život. Vyrůstala v přímořské vesnici se svým bratrem. Lynne má pět dětí.

Linda Goodmanová,

Lidia V Garibovová

Lev Grossman

Americký publicista a spisovatel, žije v Brooklynu. Absolvoval Harvard College. Titul Ph.D. z oboru srovnávací literatura na Yaleské univerzitě nezískal, protože odešel před obhájením dizertační práce. Má dva bratry, jeho dvojče Austin Grossman píše romány.

Karol Gruenberg

Julius Glücklich

Narozen 10. 5. 1876 v Březových Horách, zemřel 28. 9. 1950 v Praze, PhDr., historik, středoškolský učitel v v Chrudimi , Německém Brodě , v Praze , vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , vedoucí historického semináře, děkan fakulty , řádný člen České akademie věd a umění , mimořádný člen Královské české společnosti nauk , člen Historického klubu; zabýval se zejména dějinami raného novověku, dobou bělohorskou, stavovským povstáním, hlavně Václavem Budovcem z Budova.

José Gudiol

Španělský historik umění, autor prací z oboru.

Jefim Gordon

Autor publikací o ruských proudových letadlech.

Jean Giraudoux

Hippolyte Jean Giraudoux byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat. Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války , v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot . Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina , která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodné...

Jan Gráč

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Jan Gebhart

Jan Gebhart byl český historik, věnující se období Protektorátu Čechy a Morava. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval krátce v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a poté pět let na Ministerstvu národní obrany. V roce 1974 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud po deseti letech přešel do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , jehož vědecké radě v letech 1994–2002 předsedal. Často spolupracoval s historikem Janem Kuklíkem, mj. na vedení Masarykova sborníku . Přednášel též na FF UK a působil v řadě vědeckých a redakčních rad a odborných komisí. Jako vedoucí kolektivu se podílel na českém vydání objemné Kroniky druhé světové války.

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Irena Gálová

Irena Gálová je slovenská spisovatelka píšící slovensky i česky verše a prózy pro děti předškolního věku a pro dospívající mládež. Irena Gálová je absolventkou žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Působila jako redaktorka časopisu Kamarát , od roku 1993 žije v Česku. Do literatury pro děti a mládež vstoupila Irena Gálová až po téměř dvacetiletém působení v dětských časopisech.

Iosif Romual'dovič Grigulevič

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.

Giovannino Guareschi

Géza Gárdonyi

Géza Gárdonyi, vlastním jménem Géza Ziegler byl maďarský spisovatel, básník, dramatik, novinář a čestný člen Maďarské akademie věd. Od roku 1881 vyučoval na základní škole. V roce 1885 se stal novinářem . Později se stal jedním z nejvážnějších romanopisců maďarské literatury. Nebyl členem žádného literárního kruhu, jeho prózy jsou rozděleny do tří tematických oblastí. V roce 1890 napsal povídky a příběhy v populární náladě , na přelomu 19. a 20. století vytvořil a vydal historické romány , poté psychologické romány . Jeho drama i poezie byla méně významná. Šlo o výstředního člověka, legendární postava v době svého života tzv. "poustevník v Egeru".

Gennadij Samojlovič Gor

Gennadij Samojlovič Gor byl ruský sovětský historik umění, prozaik a básník, známý především jako autor vědeckofantastických próz. Narodil se roku 1907 ve městě Verchněudinsk . Pocházel ze židovské rodiny. První rok života prožil se svými rodiči ve vězení v Čitě, kam byli posláni za revoluční činnost. Roku 1923 se přestěhoval do Leningradu, kde začal studovat na historicko-filologické fakultě Leningradské státní univerzity. Zde se také seznámil s Daniilem Ivanovičem Charmsem a Alexandrem Ivanovičem Vveděnským, čelnými představiteli tehdejší ruské avantgardy a zakladateli umělecké skupiny Společnost reálného umění OBERIU navazující na expresionismus a dadaismus. Po ukončení studia roku 1930 se věnoval především literatuře. První povídku vydal roku 1925 v komsomolském časopise Юный пролетарий . Roku 1930 napsal v duchu „oberijské“ poetiky román o kolektivizaci Корова , který mohl vyjít až roku 2000. Ve třicátých letech žil na Sibiři, kde studoval folklór severních národů a získal zde i náměty pro své první povídky. Roku 1933 vyšla jeho první sbírka povídek Живопись , roku 1934 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Zimu roku 1941 prožil v nacisty obleženém Leningradu. Tento zážitek jej po evakuaci v letech 1942–1943 inspiroval k napsání dlouhého cyklu básní Блокада , poznamenaný poetikou OBERIU a odrážející stav muže žijícího v neustálém očekávání smrti (část básní vyšla časopisecky až v roce 2002, celý cyklus v roce 2007 v dvojjazyčném rusko-německém vydání. Po skončení druhé světové války pokračoval v psaní žánrově různorodé prózy, od roku 1961 je znám především jako autor vědeckofantastických příběhů. Ty se nevyznačují příliš napínavým dějem, napětí je ve filozofickému pro...

Gato

Gato je pseudonym brněnského čaroděje Castanedovsko-zenového ražení, který již před lety – tehdy ještě pod vlastním jménem Martin Pelčák, publikoval svou prvotinu „Soumrakodlak". Znám Gata jen z vyprávění, ale soudím, že jen málokdo u nás dokázal ujít na cestě indiánských čarodějů dále než on. A ví tedy, o čem píše. Narozen 7.6. 1967 v Brně. A pravda "A pravda je jak hlava Medusy Ti, co o ni mohou aspoň něco říct ji viděli jen v zrcadle" GATO

František Gross

František Gross byl český malíř a grafik. Byl učitelem Hynka Luňáka. Narodil se v Nové Pace, v rodině továrního úředníka Karla Grosse a jeho manželky Marie, rozené Böhmové . V roce 1917 ukončil maturitou studium na reálce v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka a na UPŠ v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1931 uspořádal spolu s Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem kubistickou výstavu v reálce v Nové Pace. Od roku 1941 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942–1948 byl členem slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mimo jiné také rodáci z Nové Paky Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Od roku 1945 byl členem sdružení Hollar, v letech 1961–1970 členem skupiny Radar. Byl členem KSČ, aktivně se hlásil k levicovým názorům. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově se synem Janem a manželkou Vlastou . Od třicátých let 20. století užíval nové techniky frotáže, koláže, vytvářel obrazy – objekty a drobné plastiky. Ve čtyřicátých letech vytvářel obrazy groteskně fantaskních postav–strojů, jejich rozmanitost neustále rozvíjel i o nové poetické vynálezy v duchu neofigurativní estetiky. Vytvořil řadu grafických listů, věnoval se známkové tvorbě i teoreticky. V 70. letech tvořil krajiny z Novopacka, které měly nové meditativní polohy. Grossův příklon k socialistickém realismu po roce 1948 byl dočasný. Když byl v roce 1973 František Gross v Holandsku, kreslil si Amsterodam a na jednu kresbu přikreslil Chagallova houslistu, jak se vznáší nikoliv nad rodným Vitebskem, ale nad holandskou metropolí. Byl nakreslen věrně podle obrazu, avšak v parafrázích prošly obrazy výtvarnou transformací. Některé obrazy na Grosse přímo naléhaly, aby je přeložil do vlastní řeči. Podle této kresby František Gross začal malovat olejomalbu na sololitu „Vzpomínka na Amsterodam“ o rozměru 74x54 cm. Tento obraz František Gross nedokonč...

Francisco de Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Eugen Georg

Německý lékař, autor příruček o manželství a o plánovaném rodičovství.

David Guterson

Americký spisovatel a žurnalista.

David Grossman

David Grossman je izraelský spisovatel a esejista. Jeho knihy se dočkaly překladu do mnohých jazyků. Za své dílo obdržel několikeré ocenění, mj. Sapirovu cenu roku 2001 za knihu Mít s kým běžet a Bialikovu cenu roku 2004. David Grossman se narodil v Jeruzalémě Jicchakovi a Michaele Grossmanovým; otec pocházel z Polska, matka z Jeruzaléma. Jeho mladší bratr Nir se stal sportovním novinářem. Rodiče jej vedli k literatuře, včetně literatury jidiš. Již ve věku devíti let psal reportáže. Po vojenské službě v jednotce 8200 začal pracovat v rozhlase a studovat filosofii a divadlo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho první povídka vyšla v literárním časopise Siman kri'a. Záhy po ukončení studií začal za své povídky dostávat ocenění . Dále pracoval v rádiu Kol Jisra'el jako reportér, rozhlasový herec a hlasatel dětského pořadu Kočka v pytli , kde také poprvé uvedl svou knihu Duel jako rozhlasovou hru. Jako spisovatel se Grossman nakonec prosadil v 80. letech. Roku 1983 vyšel jeho první román Úsměv jehněte, v němž vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vládou. Kniha se dočkala zfilmování a následujícího roku obdržel také Cenu předsedy vlády pro hebrejskou literaturu. Své dojmy se Západního břehu popsal rovněž v sérii článků Žlutý vítr, které vyšly také v knižním vydání roku 1987 krátce před vypuknutím první intifády: „uprchlíci se změnili v lidi, kteří jakoby se nacházeli v minulosti, na jiném místě, v lidi, kteří mají pouze jedinou možnost: čekat.“ Roku 1988 Grossman opustil rádio Kol Jisra'el na protest proti omezením, která byla na reportéry uvalena, zejména co se týkalo tématu Palestinců. Dále však psal články, vedené myšlenkou míru a porozumění mezi Židy a Araby. Své články nakonec vydal také knižně roku 2003 pod názvem Smrt jako způsob života: Izrael deset let po Oslo. Od roku 2004 předsedá neziskové organizaci...

Daniel Goleman

Daniel Jay Goleman je americký psycholog. Je autorem řady publikací, v nichž se zabývá tématy z oblasti emoční a sociální inteligence nebo pozornosti. Dvanáct let přispíval na téma behaviorální psychologie a výzkumu mozkové činnosti do deníku The New York Times. Přednášel na Harvardově univerzitě. . Dvakrát byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kromě světového bestselleru „Emoční inteligence“ napsal knihy „Práce s emoční inteligencí“ a „Sociální inteligence“ nebo „Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti“. Jako spoluautor se podílel na knize „Primal Leadership“. Daniel Goleman vyrůstal v židovské rodině ve městě Stockton v Kalifornii. Jeho matka Fay Golemanová byla profesorkou sociologie , otec Irving Goleman byl profesorem humanitních věd. Vystudoval Harvardovu univerzitu, studoval v Indii, kde se zajímal o spirituální nauku, a postdoktorandské studium absolvoval na Social Science Research Council. Svoji první knihu napsal na základě zážitků z cest po Indii a Srí Lance a popsal v ní metody meditace. Po návratu z cest učil na Harvardově univerzitě, kde během 70. let 20. století proslul svými semináři psychologie. Jeho mentorem byl David McClelland, americký psycholog, který ho doporučil pro práci pro časopis Psychology Today. V roce 1984 začal Goleman psát pro The New York Times. Je výkonným ředitelem agentury Emotional Intelligence Services v Sudbury ve státě Massachusetts. Žije v Berkshires. Goleman byl dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Získal několik ocenění, mezi jinými například cenu Career Achievement za žurnalistiku od Americké psychologické asociace nebo Wahsburn Award za vědeckou žurnalistiku. Kniha Emoční inteligence je považována za Golemanovu přelomovou práci, jež mění pohled na to, co znamená „být chytrý“. Goleman uvádí, že chytrost není udávána úspěšností v IQ testech. Ukazuje, že chápání lidské inteligence bylo dosud zúžené a že klíčová je schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů n...

Daniel Gilpin

Daniel Gilpin je profesionálním spisovatelem v oblasti populárně-naučné literatury. Píše už patnáct let a za tu dobu stačil vydat více než čtyřicet knih.

Christian Grunert

Nemecký botanik, zúčastnil sa mnohých expedícií za sukulentnými rastlinami, zaslúžil sa o objavenie a znovuobjavenie niektorých prírodných nálezísk kaktusov, zaslúžil sa o rodové členenia kaktusov na základe kvetov a plodov.

Carmen Guerra

Španělská ilustrátorka dětské literatury

Bradley Trevor Greive

Bradley Trevor Greive, narozen 22. února 1970, je jedním z nejplodnějších a nejúspěšnějších australských autorů. Napsal 20 knih, které byly přeloženy do 27 jazyků a prodány ve 115 různých státech. Některé z nich se přitom onjevili i na seznamu New York Times bestsellerů. Jeho práce rovněž vyhrály několik světových cen a prodalo se jich přes 20 milionů kopií.

Benoîte Groult

Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.

B Golombka

Antonín Gurecký

Cukrářské recepty.

Anthony Giddens

Anthony Giddens, Baron Giddens je britský sociolog známý svou teorií strukturace a holistickým pohledem na moderní společnosti. V současné době je považovaný za jednoho z nejvlivnějších moderních autorů, napsal více než 30 knih a stal se jedním z nejcitovanějších autorů v humanitních oborech. V letech 1997–2003 působil jako ředitel prestižní London School of Economics, kde je v současnosti emeritním profesorem. Laická veřejnost ho může znát jako autora knihy Sociologie , v níž přehledně shrnul a srozumitelně vysvětlil základní sociologická témata.  Anthony Giddens se narodil a vyrostl v Edmontonu v severním Londýně. Roku 1956 začal studium na Hullské univerzitě a roku 1961 je dokončil magisterským titulem na London School of Economics. Později získal titul Ph.D. na Královské koleji univerzity v Cambridge. Působil na několika univerzitách, po studiu od roku 1961 nastoupil na Univerzitu v Leicesteru, kde učil sociální psychologii. Od roku 1969 nastoupil na Univerzitu v Cambridgi a v roce 1987 se zde stal profesorem sociologie. V roce 1985 spoluzaložil akademický nakladatelský dům Polity Press. Později nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a od roku 1997 se vrátil zpět na London School of Economics. Zde působil do roku 2003 jako ředitel a poté jako emeritní profesor. Na různých univerzitách získal 15 čestných titulů. Je členem Americké akademie umění a věd a Čínské akademie sociálních věd. V Blairově administrativě aktivně působil jako premiérův poradce, od roku 1997 se účastnil původních rozhovorů Blair-Clinton. Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu, když získal titul barona a usedl ve Sněmovně lordů za Labouristickou stranu. Giddensovo dílo je možné tematicky rozdělit do několika období. V prvním, které spadá do 60. a 70. let 20. století, přinesl analýzu kapitalistického systému a novou vizi sociologie, založenou na kritické reinterpretaci klasických autorů, jako byli M. ...

Annie Girardot

Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...