Výpis všech autorů

J. T Geissinger

Americká spisovatelka, autorka romancí a paranormální fantasy.

Iosif Romual'dovič Grigulevič

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.

Hans Georg Gadamer

Hans-Georg Gadamer, byl německý filosof 20. století, fenomenolog a žák M. Heideggera. Proslavil se bádáním o antické filosofii, o jazyce a estetice a zejména o filosofické hermeneutice. Gadamer se narodil v Marburgu v Hesensku. Jeho otec, profesor chemie a později rektor tamní univerzity, vedl syna k přírodním vědám, Gadamer však odešel do Vratislavi, kde studoval filosofii. Po návratu do Marburgu studoval u novokantovců P. Natorpa a Nicolai Hartmanna a roku 1922 promoval prací o Platónovi. Potom odešel do Freiburgu k mladému M. Heideggerovi, kde jeho spolužáky byli Leo Strauss, Karl Löwith a Hannah Arendtová. S Heideggerem odešel na univerzitu v Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel. V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem. Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karlu Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968. Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda z roku 1960. Téma „rozumění“ a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku „hermeneutického kruhu“: ke každému textu člověk už přistupuje s jistým „před-porozuměním“, které se během četby kriticky mění, protože dochází ke „splývání ho...

Gösta Gustaf-Janson

Jeho otec byl malíř , spisovatel a novinář Johan Gustaf Adolf Janson , narozen 2. srpna 1866 - zemřel 11.září 1913, Rodina bydlela v Salt Lake-Duvnäs, konkrétně Duvnäs hospodářství, kde si pronajali byt, tam bydleli malíři, umělci, v sousedství mnoho spisovatelů, včetně Augusta Strindberga, Henning Berger , Ernst Didring , Algot Ruhe , Hassan Z , a Albert Engström .

George Gipe

George Gipe byl americký spisovatel, jehož knihy "novelizace", knihy založené na filmovém scénáři. V roce 1985 napsal brožované knihy, zpátky do budoucnosti, publikované podle scénáře filmu návrat do budoucnosti . Gipe, nezávislý spisovatel, napsal dvě díla faktu, Velká americká sportovní kniha a Poslední chvíle kdy...a byl spolu spisovatel scénáře pro dva filmy Steve Martin, Mrtví muži nenosí skotskou sukni a Muž se dvěma mozky. Gipe napsal také novelizaci Gremlins. Gipe také přispěl k Sports Illustrated a MAD Magazine. 6. září1986, Gipea píchla včela a utrpěl extrémní alergickou reakci. Zemřel na srdeční infarkt v nemocnici poblíž jeho domu v Glendale v Kalifornii. Novelizace pro druhou a třetí část trilogie místo napsal Craig Shaw Gardner

Gennadij Samojlovič Gor

Gennadij Samojlovič Gor byl ruský sovětský historik umění, prozaik a básník, známý především jako autor vědeckofantastických próz. Narodil se roku 1907 ve městě Verchněudinsk . Pocházel ze židovské rodiny. První rok života prožil se svými rodiči ve vězení v Čitě, kam byli posláni za revoluční činnost. Roku 1923 se přestěhoval do Leningradu, kde začal studovat na historicko-filologické fakultě Leningradské státní univerzity. Zde se také seznámil s Daniilem Ivanovičem Charmsem a Alexandrem Ivanovičem Vveděnským, čelnými představiteli tehdejší ruské avantgardy a zakladateli umělecké skupiny Společnost reálného umění OBERIU navazující na expresionismus a dadaismus. Po ukončení studia roku 1930 se věnoval především literatuře. První povídku vydal roku 1925 v komsomolském časopise Юный пролетарий . Roku 1930 napsal v duchu „oberijské“ poetiky román o kolektivizaci Корова , který mohl vyjít až roku 2000. Ve třicátých letech žil na Sibiři, kde studoval folklór severních národů a získal zde i náměty pro své první povídky. Roku 1933 vyšla jeho první sbírka povídek Живопись , roku 1934 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Zimu roku 1941 prožil v nacisty obleženém Leningradu. Tento zážitek jej po evakuaci v letech 1942–1943 inspiroval k napsání dlouhého cyklu básní Блокада , poznamenaný poetikou OBERIU a odrážející stav muže žijícího v neustálém očekávání smrti (část básní vyšla časopisecky až v roce 2002, celý cyklus v roce 2007 v dvojjazyčném rusko-německém vydání. Po skončení druhé světové války pokračoval v psaní žánrově různorodé prózy, od roku 1961 je znám především jako autor vědeckofantastických příběhů. Ty se nevyznačují příliš napínavým dějem, napětí je ve filozofickému pro...

Friedrich Gulda

Friedrich Gulda byl rakouský klavírista a skladatel, který proslul interpretací klasické hudby, zejména děl Mozarta a Beethovena, a také jazzovými improvizacemi. Jeho kariéra se vyznačovala jedinečným spojením klasických a jazzových vlivů, což ho často vedlo k nekonvenčním vystoupením, která zpochybňovala tradiční koncertní etiketu.

František Gross

František Gross byl český malíř a grafik. Byl učitelem Hynka Luňáka. Narodil se v Nové Pace, v rodině továrního úředníka Karla Grosse a jeho manželky Marie, rozené Böhmové . V roce 1917 ukončil maturitou studium na reálce v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka a na UPŠ v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1931 uspořádal spolu s Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem kubistickou výstavu v reálce v Nové Pace. Od roku 1941 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942–1948 byl členem slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mimo jiné také rodáci z Nové Paky Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Od roku 1945 byl členem sdružení Hollar, v letech 1961–1970 členem skupiny Radar. Byl členem KSČ, aktivně se hlásil k levicovým názorům. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově se synem Janem a manželkou Vlastou . Od třicátých let 20. století užíval nové techniky frotáže, koláže, vytvářel obrazy – objekty a drobné plastiky. Ve čtyřicátých letech vytvářel obrazy groteskně fantaskních postav–strojů, jejich rozmanitost neustále rozvíjel i o nové poetické vynálezy v duchu neofigurativní estetiky. Vytvořil řadu grafických listů, věnoval se známkové tvorbě i teoreticky. V 70. letech tvořil krajiny z Novopacka, které měly nové meditativní polohy. Grossův příklon k socialistickém realismu po roce 1948 byl dočasný. Když byl v roce 1973 František Gross v Holandsku, kreslil si Amsterodam a na jednu kresbu přikreslil Chagallova houslistu, jak se vznáší nikoliv nad rodným Vitebskem, ale nad holandskou metropolí. Byl nakreslen věrně podle obrazu, avšak v parafrázích prošly obrazy výtvarnou transformací. Některé obrazy na Grosse přímo naléhaly, aby je přeložil do vlastní řeči. Podle této kresby František Gross začal malovat olejomalbu na sololitu „Vzpomínka na Amsterodam“ o rozměru 74x54 cm. Tento obraz František Gross nedokonč...

Francisco de Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Eduard Goldstücker

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Daniel Goleman

Daniel Jay Goleman je americký psycholog. Je autorem řady publikací, v nichž se zabývá tématy z oblasti emoční a sociální inteligence nebo pozornosti. Dvanáct let přispíval na téma behaviorální psychologie a výzkumu mozkové činnosti do deníku The New York Times. Přednášel na Harvardově univerzitě. . Dvakrát byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kromě světového bestselleru „Emoční inteligence“ napsal knihy „Práce s emoční inteligencí“ a „Sociální inteligence“ nebo „Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti“. Jako spoluautor se podílel na knize „Primal Leadership“. Daniel Goleman vyrůstal v židovské rodině ve městě Stockton v Kalifornii. Jeho matka Fay Golemanová byla profesorkou sociologie , otec Irving Goleman byl profesorem humanitních věd. Vystudoval Harvardovu univerzitu, studoval v Indii, kde se zajímal o spirituální nauku, a postdoktorandské studium absolvoval na Social Science Research Council. Svoji první knihu napsal na základě zážitků z cest po Indii a Srí Lance a popsal v ní metody meditace. Po návratu z cest učil na Harvardově univerzitě, kde během 70. let 20. století proslul svými semináři psychologie. Jeho mentorem byl David McClelland, americký psycholog, který ho doporučil pro práci pro časopis Psychology Today. V roce 1984 začal Goleman psát pro The New York Times. Je výkonným ředitelem agentury Emotional Intelligence Services v Sudbury ve státě Massachusetts. Žije v Berkshires. Goleman byl dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Získal několik ocenění, mezi jinými například cenu Career Achievement za žurnalistiku od Americké psychologické asociace nebo Wahsburn Award za vědeckou žurnalistiku. Kniha Emoční inteligence je považována za Golemanovu přelomovou práci, jež mění pohled na to, co znamená „být chytrý“. Goleman uvádí, že chytrost není udávána úspěšností v IQ testech. Ukazuje, že chápání lidské inteligence bylo dosud zúžené a že klíčová je schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů n...

Cindy Gerard

Cindy Gerard je autorkou více než třiceti romancí, které se pravidelně setkávají s velkým čtenářským úspěchem. Žije na americkém středozápadě a kromě psaní se dlouhá léta věnuje kariéře školitelky ve středisto pro mezilidské vztahy. V emocích, které prýší ze stránek jejích knich se zřetelně odráží její znalost lidského nitra. Síla autorčina sdělení spočívá v této hluboké zkušenosti a v široké škále prostředků, které při psaní používá - od vášniných a něžných milostných scén až po humor.

Charles de Gaulle

Charles André Joseph Marie de Gaulle byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal hlavou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se nechal roku 1958 Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s významně posílenými pravomocemi prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Již roku 1969 však rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později. K odkazu gaullismu se do současnosti hlásí řada francouzských politických uskupení. Narodil se jako třetí z pěti dětí hluboce katolicky věřícím rodičům Jeanne Maillotové a Henri de Gaullovi. Zůstal po celý svůj život horlivým a praktikujícím katolíkem, který, jak připomíná jeho syn Philip, učinil z víry stěžejní sílu svého života. Jeho otec byl profesor filosofie, latiny, řečtiny, fr...

Bohumila Grögerová

Autorka próz, rozhlasových her a překladatelka. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné české literatury. Ve spolupráci s Josefem Hiršalem vytvořila více než 180 překladových titulů. Bohumila Grögerová je publicistka, překladatelka a především autorka poezie, od padesátých let dlouholetá spoluautorka s Josefem Hiršalem. V dubnu roku 2009 při udílení cen Magnesia Litera v pražském Stavovském divadle se její básnická sbírka Rukopis stala knihou roku. Její rukopis dokončila téměř nevidomá. Zároveň se stala absolutní vítězkou. Bohumila Grögerová maturovala v roce 1940 a po odborné nástavbě pracovala jako sekretářka. Na pražské Filozofické fakultě studovala češtinu a ruštinu, studia ale nedokončila. Jako dokumentaristka pracovala několik let v nakladatelství Naše vojsko. Z politických důvodů musela z místa odejít a byla zařazena mezi ineditní autory. Působila jako redaktorka Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací. Přispívala časopisecky do Plamene, Literárních novin, Tváře, Sešitů aj.

Bill Gunston

Britský pilot, učitel letectví.

Bill Gates

William Henry Gates III, KBE , všeobecně známý jako Bill Gates, je americký podnikatel, investor a filantrop, někdejší spoluzakladatel společnosti Microsoft. Patří mezi nejbohatší lidi na světě, v lednu roku 2020 činil jeho majetek 108,8 miliard dolarů. Bill Gates je synem Williama H. Gatese, Sr., firemního právníka a Mary Maxwell Gates , učitelky a členky správní rady First Interstate Bank, Pacific Northwest Bell a národní rady mezinárodní neziskové organizace United Way. Bill Gates má dvě sestry. Po dokončení šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat. Několik studentů této školy získalo od místní počítačové firmy možnost využívat zdarma její minipočítač PDP-10. V 17 letech Gates za svůj program pro tvorbu školních rozvrhů získal 4200 dolarů, ve stejném roce s Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali na systému pro analýzu dopravního provozu . Po střední škole nastoupil v roce 1973 na Harvardovu univerzitu . V průběhu studia vytvořil spolu s Allenem a spolužákem Monte Davidoffem původní interpret programovacího jazyka Altair BASIC pro počítač Altair 8800 . Tento programovací jazyk byl založen na jednoduchém jazyku BASIC, který se na Dartmouth College používal pro výuku. Licenci prodali výrobci počítače Altair, společnosti MITS . V roce 1975 založil s Allenem společnost Micro-Soft , aby mohli svou verzi jazyka BASIC, nazvanou Microsoft BASIC, prodávat i jiným firmám. Komerční úspěch tohoto pro...

B Golombka

Arthur de Gobineau

Joseph Arthur hrabě Comte de Gobineau byl francouzský aristokrat, diplomat, antropolog a spisovatel, který pocházel z normandské šlechtické rodiny. Proslavil se obhajováním teorie nadřazenosti bílé rasy a rozvíjením rasových teorií o „árijské rase“ ve své knize Esej o nerovnosti lidských plemen . Jeho myšlenky ovlivnily jiného spisovatele a tvůrce vědeckých teorií Houstona Stewarta Chamberlaina a také Adolfa Hitlera a nacismus.

Anne Gatti

Andrej Gjurič

Andrej Gjurič, v srbské variantě Gjurić , byl český spisovatel, psycholog a politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, ODS, pak za Unii svobody. Andrej se narodil do rodiny bosenského Srba Aleksandra Gjuriće , uváděného i jako Alexander Gjurič , a Češky Jiřiny Vackové , pocházející z rodiny doc. MUDr. Bohumila Vacka. Jeho otec získal vládní stipendium v Praze, kde pak vystudoval lékařskou fakultu a posléze na ni i habilitoval. Za nacistické okupace se Aleksandar zapojil do odbojové organizace ÚVOD, načež roku 1942 byl zatčen a 16. 8. 1944 popraven v Drážďanech. V odboji byla aktivní i Andrejova teta Růžena Vacková , od roku 1947 profesorka na Karlově univerzitě v Praze a poté roku 1952 komunistickým režimem odsouzená na 22 let za velezradu. V době komunistického režimu Andrej nemohl řádně studovat vysokou školu, vykonával nejrůznější povolání, například v pomocníka pivovaru nebo knihovníka. V šedesátých letech 20. století mohl dálkově vystudovat filozofickou fakultu a stal se psychologem. Publikoval odborné studie, ale i fejetony a pohádky, v roce 1983 vydal knížku Kam běží modrá liška, za kterou dostal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti. Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady. Roku 1991 patřil mezi zakládající členy ODS. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V červenci 1995 při parlamentní rozpravě označil poslance republikánské strany Jana Vika za fašistu. V roce 1996 mu soud nařídil, aby se Vikovi omluvil. V roce 19...

Adam Georgiev

Adam Georgiev je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah , o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou , o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“. Za knihu Básník Trýzeň Kat , sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela . Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ . Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců , Bulvár slunce a Zabij mě, Eliso . Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci . Jakub Vaníček v Literárních novinách o Planetě sa...

Zdeněk Gintl

Zdeněk Gintl byl český knihovník, překladatel a spisovatel. Publikoval též pod pseudonymy Justus a Zdeněk Grygar. Po dokončení reálky v Praze se stal posluchačem ČVUT, avšak studia nedokončil. V roce 1905 se stal úředníkem Magistrátu hl. m. Prahy a od roku 1921 pracoval v pražské městské knihovně, o jejíž vybudování se zasloužil a nakonec se stal ředitelem jejího literárního oddělení. V roce 1929 si nechal postavit vilu v Dejvicích, kde žil se svou manželkou Marií ; jeho manželství však zůstalo bezdětné. Řadu let trávil svou dovolenou v Nové Včelnici, kde oceňovali jeho upřímnou, bodrou povahu a nenucené společenské chování.

Viera Gründlerová

Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.

Václav Gutwirth

Narozen 20.6.1896 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 3.8.1968 v Praze. Úředník,práce o studentstvu, monografie technických osobností, spisy z oboru techniky.

Sylvie Gitterová

Autorka knih kuchařských receptů.

Roman Gallo

Po studiu na Univerzitě Karlově těsně před listopadem 1989 nastoupil jako redaktor v agentuře ČTK a od té doby věnuje médiím celý svůj profesní život. V devadesátých letech působil v různých pozicích v redakci deníku Mladá fronta DNES, kde stál i u zrodu portálu iDNES.cz. Jako šéfredaktor Hospodářských novin stál za jejich přeměnou v moderní noviny nejen pro ekonomickou elitu. Je jedním z duchovních otců zpravodajského portálu Aktuálně.cz. Roky také působil v zahraničí jako mediální konzultant, přednášel na řadě mezinárodních konferencí o vývoji médií. V době arabských revolucí pracoval v Egyptě pro největší noviny arabského světa Al-Ahram, poté řídil reorganizaci a modernizaci saudského deníku Al Yaum a podílel se na dalších mediálních projektech v zemích Blízkého východu. Studentům žurnalistiky přednášel v různých obdobích posledních 20 let jak na Masarykově univerzitě v Brně, tak na pražské Univerzitě Karlově. Poslední roky působí jako ředitel redakcí Deníku, které patří do portfolia vydavatelství Vltava Labe Media. Zde se podílí na zásadní reformě a modernizaci sítě regionálních médií.

Robert Hans van Gulik

Renate Grünert

Německá mykoložka.

Peter T. Gill

Peter Glocko

Slovenský spisovatel, scenárista a autor literatury pro děti a mládež.

Patricia Gaffney

Narodila se v Tampě na Floridě, takže je spolurodačkou Sandry Lee… poté vyrůstala na předměstí Washingtonu D.C. Je to vzdělaná žena, protože získala bakalářský titul v oboru angličtina a filozofie, a navíc studovala literaturu na několika univerzitách, včetně londýnské. Poté patnáct let pracovala jako soudní zapisovatelka na volné noze… a na těchto základech začala psát. První knihou byla historická romance, která vyšla v roce 1989. Do roku 1997 ještě stihla stvořit 11 romancí, kterým se dostalo patřičných ocenění.

Otilie K Grezlová

Spisovatelka a nakladatelská redaktorka.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.

Nicolás Guillén

Nicolás Cristóbal Guillén Batista byl kubánský básník, novinář, politický aktivista. Je považován za kubánského národního básníka. Melodičnost a obraznost i hluboký lidský obsah jeho veršů, angažovanost a revolučnost jej řadí k největším postavám latinskoamerické poezie 20. století. Z některých jeho textů v doprovodu hudby se na Kubě staly lidové písně. Narodil se jako nejstarší z šesti dětí. Oba rodiče byli rasově smíšeného původu. Otec byl novinář, účastník boje za nezávislost, kterého nechaly zavraždit vládní síly za protesty proti volebním podvodům. Studium práv na Havanské univerzitě nedokončil, pracoval jako typograf a redaktor. Od roku 1920 byly jeho verše publikovány v různých časopisech. V roce 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Motivy sonu , která byla ovlivněna setkáním s afroamerickým básníkem Langstonem Hughsem a jeho hudbou. Guillén byl autorem milostné lyriky, sociální poezie i satirických epigramů, jeho tvorba vycházela z avantgardy i z folklórního stylu son. Na rozdíl od většiny kubánských intelektuálů orientovaných na evropské vzory zdůrazňoval africké kořeny kubánské kultury. Ve dvacátých letech se afrokubánská kultura začala projevovat nejen v hudbě, ale také v umění a literatuře. Guillénovy verše vycházely ze znalosti klasické literatury i vlastních zkušeností, které získal poslechem starých legend a písní. Byl vpravdě lidovým básníkem, který své verše často přednášel za doprovodu kytary. Hudbu pokládal za organickou součást poezie, jeho verše v sobě nesou melodiku kubánských rytmů stylu son. Znal životní podmínky prostých lidí a odsuzoval sociální nespravedlnost i politický útlak. Jeho další sbírky Songoro Cosongo a West Indies, Ltd. už v sobě odrážejí jeho rostoucí politické uvědomění. Kromě psaní se věnoval i veřejné činnosti. Poté, co byl v roce 1936 uvězněn za odpor proti diktátorskému režimu, vstoupil do komunistické strany. V roce 1937...

Mirka van Gils Slavíková

Mirka van Gils Slavíková je česká cukrářka, která je držitelkou francouzského titulu Professeur en Sucre d'Art a v roce 2002 zvítězila ve Velké ceně Paříže v přípravě svatebního dortu Croquembouche. Začínala jako cukrářka v Praze, v roce 1984 nastoupila do restaurace Moskva a poté do hotelu Alcron. Před revolucí v roce 1989 emigrovala do Německa a odtud do Jihoafrické republiky. V Johannesburgu vedla místní cukrárnu a připravovala národní dezerty Koeksister. Zatoužila po návratu do České republiky a tak se vydala autem přes Afriku zpět do Česka. Po návratu se rozhodla znovu cestovat. Tentokrát zamířila do Spojených států a v San José v Kalifornii si založila cukrárnu specializovanou na perníčky. Po narození dvou synů se vrátila zpět do Evropy a studovala ve Švýcarsku na International Professional School v Zürichu. V roce 2002 studovala na Národní vysoké škole cukrářské Ecole Nationale Supérieure de Pâtisserie ve Francii. Zde získala nejvyšší cukrářský titul Professeur en Sucre d'Art. V České republice vytvářela dorty pro Karla Gotta, Daniela Craiga, kancléřku Angelu Merkelovou a také pro americkou političku Condoleezzu Riceovou. Nyní žije v Holandsku, kde pracuje na svých knihách a občas vyráží na světové soutěže. V roce 2013 získala zlatou medaili v Basileji za karamelovou panenku, kterou věnovala své mamince. Má dva syny Matěje a Clarka a velmi často se vrací do České republiky. Stala se hlavní porotkyní v novém pořadu České televize Peče celá země. Tento pořad je pod licencí pořadu od BBC – The Great British Bake Off

Mikhail Ivanovich Glinka

Mikhail Ivanovich Glinka je často považován za zakladatele ruské klasické hudby. Byl to skladatel, který sehrál klíčovou roli při vytváření ruské národní identity v rámci tradice klasické hudby. Dvě nejslavnější Glinkovy opery, "Život za cara" a "Ruslan a Ludmila", jsou považovány za základní kameny ruské opery. Jeho dílo mělo velký vliv na pozdější ruské skladatele, včetně skupiny známé jako Pětka, do níž patřily významné osobnosti jako Modest Musorgskij a Nikolaj Rimskij-Korsakov.

Marianne Golte-Bechtle

Marianne Golte-Bechtle studovala "vědeckou kresbu" na Univerzitě aplikovaných věd ve Wiesbadenu . Působila také v Muzeu přírody Senckenberg ve Frankfurtu . V průběhu let vytvořila mnoho kreseb a publikací pro nakladatelství Kosmos Verlag, Stuttgart včetně populární publikace "Co tu kvete?" přeložené do 7 jazyků.

Marian Green

Autorka praktické knihy o magii.

Marián Gavenda

Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.

Marcela Grez

Španělská autorka a ilustrátorka dětské literatury.

Manfred Glück

Spoluautor učebnic němčiny.

Louis Guilloux

Louis Guilloux byl francouzský spisovatel a narodil v Saint-Brieuc , Bretaň , kde žil celý svůj život. Je známý pro jeho sociálně realistické romány popisující život pracujících a jejich třídní a politické boje v polovině dvacátého století.

Larry Geller

Autor životopisu.

Klára Gočárová

Narozena 20. 11. 1962 v Praze. Spisovatelka, věnuje se výuce cizích jazyků.

Katherine Garbera

je žena, kterou vždy zajímaly mezilidské vztahy. Tvrdí o sobě, že na psaní příběhů ji láká právě to, že může vytvářet mezi svými hrdiny jenom ty hezké mezilidské vztahy. Svou první knížku napsala jenom proto, aby sama sebe přesvědčila, že to dokáže, a tehdy ji to začalo bavit. Její osobní život se podobá jejím zamilovaným příběhům. Svého manžela potkala v Disneylandu a má s ním dvě překrásné děti. Mezi její koníčky patří čtení, nakupování a hraní si s dětmi. Vždycky věřila tomu, že co si člověk moc přeje, to se mu splní. Katherine je přesvědčena, že v dnešním přetechnizovaném světě potřebujeme stále více romantických a zamilovaných příběhů, aby se nám ze života nevytratila láska. Katherine je narozena ve znamení Berana a jejím heslem je: " neusilujte o chiméry, ale o to, co vás činí šťastnými".

Juan Gómez-Jurado

Španělský novinář a spisovatel. Narodil se 16.12.1977 v Madridu, kde stále žije se svojí ženou a dětmi. Považuje se za rodinný typ, je vášnivým čtenářem a milujie cestování.

Jozef Gregor-Tajovský

Jozef Gregor Tajovský ; byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník. Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově. Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krát...

Josef Galík

Vyučil se pletařem na pletařské škole n. p. Svit Zlín . Maturita získaná v roce 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na FF UP v Olomouci , kde byl žákem Oldřicha Králíka. PhDr. získal 1969 doplněnou prací diplomovou s titulem Básnický vývoj Josefa Hory, CSc. prací Vladislav Vančura . 1957–63 učil na středních školách v Hradci Králové, v Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od roku 1963 působil jako odborný asistent a od roku 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP v Olomouci .

José Gudiol

Španělský historik umění, autor prací z oboru.

John Gunther

Je to americký novinář, který je známý svými svými socio-politickými pracemi známými jako "Inside".

Jean-Christophe Grangé

Spisovatel a bývalý novinář narozený v Paříži napsal scénáře k několika filmům, z nichž prvním byly Purpurové řeky . Následoval Fantom Paříže s Gérardem Dépardieu a o tři roky později spolupracoval na vytváření charakterů v pokračování Purpurové řeky II - Andělé apokalypsy , stejně jako v první části v hlavní roli s Jeanem Reno. Podle svého dalšího románu napsal scénář k filmu Říše vlků . V současné době probíhají přípravy na natáčení filmu Pierrův koncil , který bude adaptací jeho dalšího románu.

Janice Graham

Janice Grahamová se narodila a vyrůstala ve Wichitě v Kansasu, kde také vystudovala francouzštinu na University of Kansas. Po absolvování univerzity žila 5 let ve Francii, Řecku a Izraeli. Poté se vrátila do USA, aby v Los Angeles studovala film na University of Southern California. Pracuje jako spisovatelka a scenáristka.

Ján Gregorec

Slovenský literární vědec a spisovatel.

Jan Gratias

Narozen 1949. Mgr., autor knih o rostlinách a jejich pěstování.

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Jakub Guziur

Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .

Jacques Goimard

Ivana Garinová

Slovenská překladatelka beletrie, zaměřená na překlady z němčiny.

Ilona Gillernová

Narozena 23. 3. 1955 v Praze. PhDr., CSc., asistentka oddělení pedagogické psychologie a psychologie pro učitele na katedře psychologie UK, práce z oboru.

Helmut Grünert

Německý mykolog.