Výpis všech autorů

Lev Grossman

Americký publicista a spisovatel, žije v Brooklynu. Absolvoval Harvard College. Titul Ph.D. z oboru srovnávací literatura na Yaleské univerzitě nezískal, protože odešel před obhájením dizertační práce. Má dva bratry, jeho dvojče Austin Grossman píše romány.

Leslie Davis Guccione

Klára Gočárová

Narozena 20. 11. 1962 v Praze. Spisovatelka, věnuje se výuce cizích jazyků.

Karel Galla

◾19. 8. 1901, Nový Jičín – 1985, Praha ◾děkanem: 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973 ◾sociolog, pedagog ◾Karel Galla studoval v letech 1918–1922 filozofii, dějepis a zeměpis na filozofické fakultě v Praze. V semináři profesora Foustky se věnoval sociologii, později se také stal Foustkovým asistentem. V roce 1931 se habilitoval docentem sociologie a začal jako soukromý docent přednášet. Zaměstnán byl také ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1949 byl na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jmenován profesorem pedagogiky, protože sociologie byla tehdy odmítána jako „buržoazní pavěda“. Od roku 1952 působil opět na filozofické fakultě a současně přednášel i na brněnské Masarykově univerzitě. Jeho názory prošly vývojem, když se před druhou světovou válkou se hlásil ke kritickému realismu, ale po válce přestoupil k marxistickému světovému názoru. Z Gallových prací je z filozofického hlediska nejzajímavější monografie Pokrok jako idea a společenská skutečnost. Jeho velký zájem o sociologii venkova se odráží především v práci Dolní Roveň, podávající všestrannou sociální analýzu obce u Pardubic.

Jurij Pavlovič German

Josef Galík

Vyučil se pletařem na pletařské škole n. p. Svit Zlín . Maturita získaná v roce 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na FF UP v Olomouci , kde byl žákem Oldřicha Králíka. PhDr. získal 1969 doplněnou prací diplomovou s titulem Básnický vývoj Josefa Hory, CSc. prací Vladislav Vančura . 1957–63 učil na středních školách v Hradci Králové, v Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od roku 1963 působil jako odborný asistent a od roku 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP v Olomouci .

Jan Gráč

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Hans Georg Gadamer

Hans-Georg Gadamer, byl německý filosof 20. století, fenomenolog a žák M. Heideggera. Proslavil se bádáním o antické filosofii, o jazyce a estetice a zejména o filosofické hermeneutice. Gadamer se narodil v Marburgu v Hesensku. Jeho otec, profesor chemie a později rektor tamní univerzity, vedl syna k přírodním vědám, Gadamer však odešel do Vratislavi, kde studoval filosofii. Po návratu do Marburgu studoval u novokantovců P. Natorpa a Nicolai Hartmanna a roku 1922 promoval prací o Platónovi. Potom odešel do Freiburgu k mladému M. Heideggerovi, kde jeho spolužáky byli Leo Strauss, Karl Löwith a Hannah Arendtová. S Heideggerem odešel na univerzitu v Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel. V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem. Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karlu Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968. Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda z roku 1960. Téma „rozumění“ a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku „hermeneutického kruhu“: ke každému textu člověk už přistupuje s jistým „před-porozuměním“, které se během četby kriticky mění, protože dochází ke „splývání ho...

Grace Green

se narodila ve Skotsku a vyrůstala na farmě. Svoje první peníze si vydělala v jedenácti letech, kdy o prázdninách sbírala brambory. Za ně si pak v nejbližším městečku koupila černé pero Waterman. Snila o tom, že v dospělosti se přestěhuje do Vancouveru, založí si rodinu a začne psát romány. Grace skutečně se svým manželem, lodním inženýrem, v roce 1967 odešla do Kanady, kde vychovali čtyři děti. Nyní žijí šťastný a spokojený život v západním Vancouveru, ve svém domě s výhledem na oceán. Grace se ráda prochází po mořských útesech a z walkmana poslouchá skotské orchetsrální skladby, miluje zahradničení, ráda se setkává s ostatními spisovatelkami… a ráda sleduje, jak se hrdinové jejích příběhů v průběhu tvorby stávají skutečně živoucími bytostmi, protože dobře ví, že jakmile se to jednou podaří, její hrdinové berou všechno do svých rukou a píší příběh za ni. Kdyby nepsala, byla by malířkou-portrétistkou. Obdivuje svoji babičku, které je už devadesát a navzdory silnému revmatismu dokáže tancovat po pokoji spolu se svými vnoučaty v předškolním věku.

Gösta Gustaf-Janson

Jeho otec byl malíř , spisovatel a novinář Johan Gustaf Adolf Janson , narozen 2. srpna 1866 - zemřel 11.září 1913, Rodina bydlela v Salt Lake-Duvnäs, konkrétně Duvnäs hospodářství, kde si pronajali byt, tam bydleli malíři, umělci, v sousedství mnoho spisovatelů, včetně Augusta Strindberga, Henning Berger , Ernst Didring , Algot Ruhe , Hassan Z , a Albert Engström .

Gennadij Samojlovič Gor

Gennadij Samojlovič Gor byl ruský sovětský historik umění, prozaik a básník, známý především jako autor vědeckofantastických próz. Narodil se roku 1907 ve městě Verchněudinsk . Pocházel ze židovské rodiny. První rok života prožil se svými rodiči ve vězení v Čitě, kam byli posláni za revoluční činnost. Roku 1923 se přestěhoval do Leningradu, kde začal studovat na historicko-filologické fakultě Leningradské státní univerzity. Zde se také seznámil s Daniilem Ivanovičem Charmsem a Alexandrem Ivanovičem Vveděnským, čelnými představiteli tehdejší ruské avantgardy a zakladateli umělecké skupiny Společnost reálného umění OBERIU navazující na expresionismus a dadaismus. Po ukončení studia roku 1930 se věnoval především literatuře. První povídku vydal roku 1925 v komsomolském časopise Юный пролетарий . Roku 1930 napsal v duchu „oberijské“ poetiky román o kolektivizaci Корова , který mohl vyjít až roku 2000. Ve třicátých letech žil na Sibiři, kde studoval folklór severních národů a získal zde i náměty pro své první povídky. Roku 1933 vyšla jeho první sbírka povídek Живопись , roku 1934 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Zimu roku 1941 prožil v nacisty obleženém Leningradu. Tento zážitek jej po evakuaci v letech 1942–1943 inspiroval k napsání dlouhého cyklu básní Блокада , poznamenaný poetikou OBERIU a odrážející stav muže žijícího v neustálém očekávání smrti (část básní vyšla časopisecky až v roce 2002, celý cyklus v roce 2007 v dvojjazyčném rusko-německém vydání. Po skončení druhé světové války pokračoval v psaní žánrově různorodé prózy, od roku 1961 je znám především jako autor vědeckofantastických příběhů. Ty se nevyznačují příliš napínavým dějem, napětí je ve filozofickému pro...

Fritz Geiger

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Friedrich Gulda

Friedrich Gulda byl rakouský klavírista a skladatel, který proslul interpretací klasické hudby, zejména děl Mozarta a Beethovena, a také jazzovými improvizacemi. Jeho kariéra se vyznačovala jedinečným spojením klasických a jazzových vlivů, což ho často vedlo k nekonvenčním vystoupením, která zpochybňovala tradiční koncertní etiketu.

František Gross

František Gross byl český malíř a grafik. Byl učitelem Hynka Luňáka. Narodil se v Nové Pace, v rodině továrního úředníka Karla Grosse a jeho manželky Marie, rozené Böhmové . V roce 1917 ukončil maturitou studium na reálce v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka a na UPŠ v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1931 uspořádal spolu s Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem kubistickou výstavu v reálce v Nové Pace. Od roku 1941 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942–1948 byl členem slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mimo jiné také rodáci z Nové Paky Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Od roku 1945 byl členem sdružení Hollar, v letech 1961–1970 členem skupiny Radar. Byl členem KSČ, aktivně se hlásil k levicovým názorům. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově se synem Janem a manželkou Vlastou . Od třicátých let 20. století užíval nové techniky frotáže, koláže, vytvářel obrazy – objekty a drobné plastiky. Ve čtyřicátých letech vytvářel obrazy groteskně fantaskních postav–strojů, jejich rozmanitost neustále rozvíjel i o nové poetické vynálezy v duchu neofigurativní estetiky. Vytvořil řadu grafických listů, věnoval se známkové tvorbě i teoreticky. V 70. letech tvořil krajiny z Novopacka, které měly nové meditativní polohy. Grossův příklon k socialistickém realismu po roce 1948 byl dočasný. Když byl v roce 1973 František Gross v Holandsku, kreslil si Amsterodam a na jednu kresbu přikreslil Chagallova houslistu, jak se vznáší nikoliv nad rodným Vitebskem, ale nad holandskou metropolí. Byl nakreslen věrně podle obrazu, avšak v parafrázích prošly obrazy výtvarnou transformací. Některé obrazy na Grosse přímo naléhaly, aby je přeložil do vlastní řeči. Podle této kresby František Gross začal malovat olejomalbu na sololitu „Vzpomínka na Amsterodam“ o rozměru 74x54 cm. Tento obraz František Gross nedokonč...

Francisco de Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Elisabetta Gnone

Elisabhetta Ghone je italská novinářka a spisovatelka. Jako novinářka spolupracovala od roku 1992 na publikování dětských příběhů na pokračování z produkce Walta Disneyho . Je i tvůrcem komiksového seriálu W.I.T.C.H. a trilogie Fairy Oak vydané nakladatelstvím De Agostini.

Eduard Goldstücker

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Duncan Garwood

Autor turistických průvodců a spisovatel cestovatelské literatury zaměřený na Itálii a Středomoří. Žije v Římě.

Daniel Goleman

Daniel Jay Goleman je americký psycholog. Je autorem řady publikací, v nichž se zabývá tématy z oblasti emoční a sociální inteligence nebo pozornosti. Dvanáct let přispíval na téma behaviorální psychologie a výzkumu mozkové činnosti do deníku The New York Times. Přednášel na Harvardově univerzitě. . Dvakrát byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kromě světového bestselleru „Emoční inteligence“ napsal knihy „Práce s emoční inteligencí“ a „Sociální inteligence“ nebo „Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti“. Jako spoluautor se podílel na knize „Primal Leadership“. Daniel Goleman vyrůstal v židovské rodině ve městě Stockton v Kalifornii. Jeho matka Fay Golemanová byla profesorkou sociologie , otec Irving Goleman byl profesorem humanitních věd. Vystudoval Harvardovu univerzitu, studoval v Indii, kde se zajímal o spirituální nauku, a postdoktorandské studium absolvoval na Social Science Research Council. Svoji první knihu napsal na základě zážitků z cest po Indii a Srí Lance a popsal v ní metody meditace. Po návratu z cest učil na Harvardově univerzitě, kde během 70. let 20. století proslul svými semináři psychologie. Jeho mentorem byl David McClelland, americký psycholog, který ho doporučil pro práci pro časopis Psychology Today. V roce 1984 začal Goleman psát pro The New York Times. Je výkonným ředitelem agentury Emotional Intelligence Services v Sudbury ve státě Massachusetts. Žije v Berkshires. Goleman byl dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Získal několik ocenění, mezi jinými například cenu Career Achievement za žurnalistiku od Americké psychologické asociace nebo Wahsburn Award za vědeckou žurnalistiku. Kniha Emoční inteligence je považována za Golemanovu přelomovou práci, jež mění pohled na to, co znamená „být chytrý“. Goleman uvádí, že chytrost není udávána úspěšností v IQ testech. Ukazuje, že chápání lidské inteligence bylo dosud zúžené a že klíčová je schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů n...

Daniel Gladiš

Ing. Daniel Gladiš, MBA, CFA je absolventem VUT v Brně. V letech 1991 – 1994 studoval na Masarykově univerzitě v Brně a na fakultě ekonomie a managementu v nizozemském Utrechtu. V roce 1999 získal titul MBA na Rushmore University v USA. Na českém kapitálovém trhu působí od jeho začátků. Je zakládajícím partnerem společnosti Atlantik FT, a.s., v letech 1999 – 2004 působil jako ředitel a předseda představenstva ABN AMRO Asset Management. Je zakladatelem a také ředitelem hedgeového fondu Vltava Fund SICAV, Plc. Napsal několik vzdělávacích knih, např. Naučte se investovat, Průvodce moudrého investora , necelý tucet vtipných článků z „úvodu do investování“ publikoval také na Peníze.cz. Kromě aktivit v oblasti finančních trhů se věnuje rockové hudbě, sportu a cestování.

Dana Gazárková

RNDr., učitelka matematiky a fyziky, práce z oboru matematiky.

Dan Green

Autor populárně naučných knih pro děti. Původem z africké Malawi, žije ve Velké Británii.

Charles L Grant

Americký spisovatel a editor.

Benoîte Groult

Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.

B Golombka

Anne Gatti

Zdeněk Grmolec

Narozen 24.12.1947 v Kyjově. Pedagog, básník a prozaik.

Vlasta Gregorová

Narozena 3. července 1920 v Brně. Po válce studovala na filosofické fakultě Masarykovy university v Brně. Pracovala na ministerstvu zahraničí a zastávala vysokou diplomatickou funkci. Více než 20 let se zabývala diplomatickým a státním protokolem a etiketou. Je uznávanou odbornicí s bohatou publikační činností.

Viera Gründlerová

Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.

Sylvie Gitterová

Autorka knih kuchařských receptů.

Stepp Gradmoore

se narodil 23. 10. 1905 v Kyjevě na Ukrajině a zemřel 10. 11. 1966 v Praze. Byl autorem romanticky založených detektivních, kovbojských a dobrodružných románů. Také psal s oblibou knihy z prostředí námořnického a leteckého. Psal i pod pseudonymy Barrie Bates, Frank Brand, K. W. Drake, Stepp Gradmoore nebo A. B. Andy.

Sims Gill

Simon Gill

Narozen 8.3.1956 v Cheadle . Filolog, anglista, práce z oboru didaktiky angličtiny a sociolingvistiky .

Roman Gallo

Po studiu na Univerzitě Karlově těsně před listopadem 1989 nastoupil jako redaktor v agentuře ČTK a od té doby věnuje médiím celý svůj profesní život. V devadesátých letech působil v různých pozicích v redakci deníku Mladá fronta DNES, kde stál i u zrodu portálu iDNES.cz. Jako šéfredaktor Hospodářských novin stál za jejich přeměnou v moderní noviny nejen pro ekonomickou elitu. Je jedním z duchovních otců zpravodajského portálu Aktuálně.cz. Roky také působil v zahraničí jako mediální konzultant, přednášel na řadě mezinárodních konferencí o vývoji médií. V době arabských revolucí pracoval v Egyptě pro největší noviny arabského světa Al-Ahram, poté řídil reorganizaci a modernizaci saudského deníku Al Yaum a podílel se na dalších mediálních projektech v zemích Blízkého východu. Studentům žurnalistiky přednášel v různých obdobích posledních 20 let jak na Masarykově univerzitě v Brně, tak na pražské Univerzitě Karlově. Poslední roky působí jako ředitel redakcí Deníku, které patří do portfolia vydavatelství Vltava Labe Media. Zde se podílí na zásadní reformě a modernizaci sítě regionálních médií.

Roland Gööck

Německý redaktor, editor a autor literatury faktu.

Richard Grant

Spolu s Richardem Ballantinem píše knihy o cyklistice. Ve Velké Británii zavedl horská kola a kola BMX. Žije v Londýně a pracuje jako novinář v redakci časopisu Mail on Sunday.

Ricardo Güiraldes

Ricardo Güiraldes , za který získal Národní knižní cenu. V roce 1969 ho zfilmoval Manuel Antín.

Renate Grünert

Německá mykoložka.

Peter Gammond

Hudební spisovatel.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.

Nicolás Guillén

Nicolás Cristóbal Guillén Batista byl kubánský básník, novinář, politický aktivista. Je považován za kubánského národního básníka. Melodičnost a obraznost i hluboký lidský obsah jeho veršů, angažovanost a revolučnost jej řadí k největším postavám latinskoamerické poezie 20. století. Z některých jeho textů v doprovodu hudby se na Kubě staly lidové písně. Narodil se jako nejstarší z šesti dětí. Oba rodiče byli rasově smíšeného původu. Otec byl novinář, účastník boje za nezávislost, kterého nechaly zavraždit vládní síly za protesty proti volebním podvodům. Studium práv na Havanské univerzitě nedokončil, pracoval jako typograf a redaktor. Od roku 1920 byly jeho verše publikovány v různých časopisech. V roce 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Motivy sonu , která byla ovlivněna setkáním s afroamerickým básníkem Langstonem Hughsem a jeho hudbou. Guillén byl autorem milostné lyriky, sociální poezie i satirických epigramů, jeho tvorba vycházela z avantgardy i z folklórního stylu son. Na rozdíl od většiny kubánských intelektuálů orientovaných na evropské vzory zdůrazňoval africké kořeny kubánské kultury. Ve dvacátých letech se afrokubánská kultura začala projevovat nejen v hudbě, ale také v umění a literatuře. Guillénovy verše vycházely ze znalosti klasické literatury i vlastních zkušeností, které získal poslechem starých legend a písní. Byl vpravdě lidovým básníkem, který své verše často přednášel za doprovodu kytary. Hudbu pokládal za organickou součást poezie, jeho verše v sobě nesou melodiku kubánských rytmů stylu son. Znal životní podmínky prostých lidí a odsuzoval sociální nespravedlnost i politický útlak. Jeho další sbírky Songoro Cosongo a West Indies, Ltd. už v sobě odrážejí jeho rostoucí politické uvědomění. Kromě psaní se věnoval i veřejné činnosti. Poté, co byl v roce 1936 uvězněn za odpor proti diktátorskému režimu, vstoupil do komunistické strany. V roce 1937...

Marian Green

Autorka praktické knihy o magii.

Marián Gavenda

Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.

Marcela Grez

Španělská autorka a ilustrátorka dětské literatury.

Maggie Greenwood-Robinson

Autorka populárně naučných knih z oblasti zdraví a medicíny.

Louis Guilloux

Louis Guilloux byl francouzský spisovatel a narodil v Saint-Brieuc , Bretaň , kde žil celý svůj život. Je známý pro jeho sociálně realistické romány popisující život pracujících a jejich třídní a politické boje v polovině dvacátého století.

Lidia V Garibovová

Larry Geller

Autor životopisu.

Kamil Glovňa

Slovenský pilot a letecký fotograf, vojenský stíhací pilot a kapitán v.v., autor fotografických publikací a leteckých map.

Juan Gómez-Jurado

Španělský novinář a spisovatel. Narodil se 16.12.1977 v Madridu, kde stále žije se svojí ženou a dětmi. Považuje se za rodinný typ, je vášnivým čtenářem a milujie cestování.

Jozef Gregor-Tajovský

Jozef Gregor Tajovský ; byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník. Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově. Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krát...

Jean Genet

Jean Genet byl francouzský básník, dramatik a spisovatel. Jean Genet vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově, protože jeho matka ho ihned po narození odložila. Na tomto faktu postavil svoji image a lze říci, že se s tím nedokázal nikdy srovnat, proto získal pocit, že je vyloučen ze společnosti a žil jako tulák. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil jeho pocit vyloučení ze společnosti, byla jeho neskrývaná homosexualita. Roku 1925 byl zatčen pro krádež a následně odsouzen. Ve vězení začal psát básně a autobiografický román. Po roce 1930 cestoval napříč Evropou a živil se jako zloděj a homosexuální prostitut . Později vstoupil do cizinecké legie, odkud dezertoval. V roce 1947 měl být za recidivu odsouzen na doživotní práce ve francouzských koloniích, ale protože na jeho obranu vystoupilo značné množství francouzských umělců a intelektuálů, byl omilostněn. V roce 1986 v Paříži zemřel, pochován byl na severu Maroka, a to ve městě Larache. Jeho prozaická tvorba je ovlivněna existencialismem. Genet svá díla často zasazuje do polosvěta spodiny, z něhož sám vyšel. Neodsuzuje jej, pojímá jej velmi věcně, ba jej estetizuje – pokouší se vytvářet morálku, která je v rozporu s naším mravním kodexem. Jako důsledek se u Geneta v jeho románech objevuje fascinace vraždou, krádeží anebo zradou, které staví do juxtapozice zejména s aktem lásky, čímž dosahuje velmi napjatého metafyzického vyznění situací. Formálně jsou Genetovy romány poměrně složitě strukturované rámcové texty, v nichž autor improvizačně rozvíjí své úvahy a erotické fantazie na základě lineárně vystavěného syžetu. V Genetových románech vystupuje obvykle velké množství figur reprezentujících různé aspekty na nich demonstrované morálky. Genetovy romány jsou rovněž často neseny formou deníkového záznamu – ať už fiktivního deníku postavy anebo přímo deníku autora – jak je tomu např. v textu Deník zloděj...

Janice Graham

Janice Grahamová se narodila a vyrůstala ve Wichitě v Kansasu, kde také vystudovala francouzštinu na University of Kansas. Po absolvování univerzity žila 5 let ve Francii, Řecku a Izraeli. Poté se vrátila do USA, aby v Los Angeles studovala film na University of Southern California. Pracuje jako spisovatelka a scenáristka.

Jan Goldhammer

Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Jadwiga Górnicka

Polská lékařka a léčitelka.

Jacques Goimard

Irina Grekova

Původním povoláním matematička, práce z oboru, spisovatelka, autorka románů.

Ilona Gillernová

Narozena 23. 3. 1955 v Praze. PhDr., CSc., asistentka oddělení pedagogické psychologie a psychologie pro učitele na katedře psychologie UK, práce z oboru.

Helmut Grünert

Německý mykolog.