Všichni Autoři a témata

Karel Cubeca (13)

Karel Cubeca, vlastním jménem Karel Kostka, se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Vystudoval na univerzitě pedagogiku a dodnes patří mezi jeho největší koníčky práce se studenty. Stále učí rekreologii na různých odborných stážích, pořádaných od New Yorku přes Barcelonu, Monako, Nice až po Athény. Mimo jiné je také úspěšným malířem a vystavuje po celém světě. Španělský pseudonym si zvolil zejména pro své malířské umění.

Julie Caplinová, (21)

Josef Veselý (20)

Josef Veselý byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu. Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 maturoval a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP. Po návratu z PTP pracoval v letech 1954–1961 jako technický pracovník v Oblastní galerii v Gottwaldově. V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha a 25. července téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 13 let vězení. Dne 8. prosince 1962 jej ve Valdické věznici tajně vysvětil na kněze biskup Ján Chryzostom Korec. Po propuštění v roce 1965 pracoval jako dělník, pak v letech 1968-1970 dokončil svá teologická studia v Litoměřicích. Svou polní primiční mši sloužil v roce 1969 ve své rodné obci za velké účasti obyvatel s širokého okolí. Jako kněz působil jako kaplan v Ludgeřovicích , administrátor v Budišově nad Budišovkou , administrátor v Opavě-Jaktaři a od roku 1987 se stal farářem ve farnosti Panny Marie Opava a děkanem děkanátu Opava. Dne 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. Ve své pastorační činnosti se soustřeďoval zejména na nemocné, děti a rodiny. V roce 2005 odešel na odpočinek. Během svého života získal mnoho různých ocenění. V roce 2001 obdržel za svůj dlouholetý duchovní a kulturní přínos Opavě Cenu Petra Bezruče. V roce 2005 mu pak ČBK udělila cenu za duchovní literární činnost. Dne 28. října 2009 byl Josefu Veselému propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Protože ze zdravotních důvodů si nemohl vyznamenání v Praze převzít, bylo mu předáno prezidentem Václavem Klausem na ostravské radnici 1. února 2010....

Josef Menzel (10)

Josef Menzel, křtěný Josef Karel byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří seriál knížek pro malé děti Míša Kulička.

Josef Kočí (19)

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Josef Kochman (20)

Narozen roku 1903 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 28.10.1990. Profesor na katedře mechaniky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru technického kreslení a tepelné mechaniky.

Josef Jirsík (19)

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

John Barry (23)

John Barry byl významný anglický skladatel a dirigent, známý především svou prací v oblasti filmové hudby. Narodil se 3. listopadu 1933 v anglickém Yorku, již v raném věku se zajímal o hudbu a nakonec se stal jedním z nejslavnějších skladatelů filmové hudby 20. století. Barryho kariéru poznamenala dlouholetá spolupráce se sérií filmů o Jamesi Bondovi, pro kterou složil hudbu k 11 filmům, včetně ikonických témat, která pomohla definovat hudební identitu této série.

Jiří Weil (20)

Jiří Weil byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Proslavil se romány Moskva–hranice a Život s hvězdou. Jeho otec spoluvlastnil rámařský závod Weil a Klein. Po první světové válce však podnik zkrachoval, rodina zchudla a usadila se v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii a srovnávací literatury. Studium úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928, prací nazvanou Gogol a anglický román 18. století. Během studia se stal členem Devětsilu. Weil byl přesvědčeným komunistou, již na střední škole byl členem kroužků sociálnědemokratické levice, na studiích začal pracovat jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze , v roce 1925 se stal členem KSČ. V roce 1929, poté co Gottwald bolševizoval stranu a postavila se proti němu sedmička známých spisovatelů, Weil je otevřeně kritizoval. Několikrát navštívil SSSR, v letech 1933–1935 tam působil jako překladatel ve vydavatelství Kominterny. Na konci roku 1934 ho však zasáhl stalinský represivní stroj, když se stal obětí čistek po vraždě Sergeje Mironoviče Kirova. Na začátku roku 1935 byl vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen ze strany. V březnu byl poslán na "pracovní převýchovu" do československé komuny v Sovětském svazu Interhelpo, která se nacházela na území dnešního Kyrgyzstánu, nedaleko Frunze . Od léta byl nasazen na nucené práce v nápravně-pracovním táboře u jezera Balchaš . V listopadu 1935 mu pak Kominterna dovolila vrátit se do Československa. Jeho důvěra ve stalinský komunismus však byla narušena, což reflektoval v románu Moskva-hranice, který vyšel v roce 1937. Zde popsal některé mechanismy, které zažil na vlastní kůži, přiznával však, že pro něj bylo velmi bolestné demaskovat systém, v nějž sám věřil. Za román byl vyloučen z KSČ. V době druhé ...

Jiří Šebánek (9)

Narozen 1930, zemřel 4. 4. 2007 v Praze . Scénárista, dramatik a cimrmanolog.

Jiří Pejša (10)

Otec Jiřího Pejši byl respicientem finanční stráže, oba rodiče záhy zemřeli. Po absolvování státního reálného gymnázia v Klatovech Pejša vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; absolutoria dosáhl již 1939, promoval však až v dubnu 1946. Během války pracoval v Klatovech jako zdravotník: nejprve v ordinaci praktického lékaře, od 1943 byl laborantem místní nemocnice, do níž také po promoci nastoupil na místo sekundáře. Po roce1947 pracoval jako obvodní a závodní lékař, nejprve souběžně v Železné Rudě a Čachrově , poté v Žichovicích a Strašeni. Od 1954 byl vedoucím lékařem střediska Okresního ústavu národního zdraví Přeštice v Dobřanech a současně závodním lékařem místní psychiatrické léčebny a dolu Dobré štěstí; od roku 1958 působil jako vedoucí lékař zdravotního střediska v Dobříši a závodní lékař dobříšských podniků. Do důchodu odešel v roce 1971.

Jiří Hrůza (13)

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .

Jiří Heřman (26)

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Haager (10)

Jiří Dvořák (18)

Autor skvělých dětských knih - Havětník, Jak zvířata spí, Rostlinopis, Slepice a televize, Stromovka Šmalcova ABECEDA, Minimax a mravenec, Zpátky do Afriky! Pochází z Frýdlantu v Čechách. Dnes žije v Praze. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole, odbor rostliné biologie. Po jejím absolvování byl a dosud je zaměstnán jako časopisecký redaktor. Knihy pro děti vydává ve vydavatelství Baobab. Často se, ať už v beletristických nebo naučných textech, nechává inspirovať přírodou. Za knihu Rostlinopis získal Zlatou stuhu IBBY a byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Knihy Zpátky do Afriky! a Stromovka byly nominované na Zlatou stuhu. Za knihu Zpátky do Afriky! byl nominován v soutěži Zlatá stuha v kategorii slovesné dílo pro rok 2005.

Jerzy Andrzejewski (15)

Jerzy Andrzejewski IPA , byl polský spisovatel, dramatik, scenárista, literární a divadelní kritik. Studoval polskou filologii na Varšavské univerzitě. Debutoval v roce 1932 povídkou Wobec czyjegoś życia . V roce 1938 vydal povídku Ład serca, za kterou v roce 1939 získal Cenu mladých Polské literární akademie. Před druhou světovou válkou byl považován za spisovatele hlásícího se k křesťanskému proudu v polské literatuře. V letech 1940–1944 se angažoval v kulturní činnosti tzv. polského podzemí a během války také pomáhal pronásledovaným židům. Po válce společně s Czesławem Miłoszem napsal scénář k filmu Robinson warszawski, který byl inspirován zkušenostmi Władysława Szpilmana . V letech 1949–1952 žil ve Štětíně, kde vedl tamní Svaz polských spisovatelů. V letech 1952–1956 byl poslancem Sejmu. V první polovině 50. let 20. století psal propagandistické, socialisticko-realistické texty, které podporovaly stalinismus. Czesław Miłosz jej ve své knize Zotročený duch, která se zabývá příklonem některých polských spisovatelů ke stalinismu, popsal jako spisovatele s označením Alfa. Navzdory svému působení v první polovině 50. let ale Andrzejewski v roce 1957 vystoupil z polské komunistické strany a od 60. let 20. století se aktivně podílel na činnosti demokratické opozice. V 70. letech spoluzakládal opoziční organizace Komitet Obrony Robotników a Komitet Samoobrony Społecznej KOR. Osobní život Andrzejewského byl rozpolcen mezi dva světy. Na jedné straně byl dvakrát ženatý , na druhé straně ale měl intimní styky s muži. Téma homosexuality se také objevovalo v jeho literární tvorbě . V roce 1983 zemřel, pochován je na hřbitově 'Cmentarzu Powązkowskim' ve Varšavě. Jeho dílo se zabývá...

Jennifer Taylor (19)

Populární britská spisovatelka románů z lékařského prostředí. Na svém kontě má přes 50 knih. Ona je certifikovaným knihovníkem a mnoho let pracovala ve vědeckém výzkumu. Když poznala lékařské prostředí, rozhodla se o něm psát. Žije na severozápadě Anglie se svým manželem a psem. Miluje čtení a cestování.

Jaroslav Veis (13)

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Jaroslav Pátek (17)

Narozen 7.5. 1934 v Horní Lhotce u Havlíčkova Brodu, zemřel 23.7. 2003; prof. PhDr. CSc.; historik; zabýval se dějinami vědy a techniky, dějinami zemědělství a potravinářského průmyslu, dějinami podnikání a československým bankovnictvím, problematikou kapitálových a kartelových vztahů Československa k Německu a Rakousku v meziválečném období, didaktikou dějepisu;

Jaroslav Honza (14)

RNDr., CSc., autor či spoluautor učebnic a příruček z oblasti chemie.

Jaromír Skřivánek (9)

Jaromír Skřivánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, básník, překladatel a cestovatel. Narodil se a celý život prožil v Čakovicích. V letech 1939–42 studoval na uměleckoprůmyslové škole grafické, později na grafické škole v Praze, v roce 1982 byl na studijním pobytu v Anglii na West Surrey College of Art. Hodně cestoval nejen po Evropě, ale hlavně po Indii a Srí Lance, které byly hlavním předmětem jeho zájmu . Celý život studoval indickou kulturu, zejména filozofii a náboženství, především buddhismus. Indii je také věnována většina jeho obrazů, kreseb, knih, překladů i úvah. Úspěšně tak navázal na přední české malíře tvořící v Indii, Otakara Nejedlého a Jaromíra Hněvkovského. J. Skřivánek byl členem výtvarného spolku Marold , spoluzakladatelem Skupiny Máj 57 , členem Svazu československých výtvarných umělců , Sdružení pražských malířů a Asociace volných grafiků . Měl 45 samostatných výstav v České republice i v zahraničí, především v Indii, účastnil se také řady kolektivních výstav . Jeho obrazy jsou kromě českých galerií i ve Velké Británii, USA a Indii. Tvůrčí umění je zrcadlením vášnivé lásky k životu. Je touhou po něčem, co nás přesahuje, co je mimo nás, ale co chceme pro sebe a pro druhé, pro svět, zpřítomnit. Vnitřní diktát nutící člověka, aby proměnil ve hmotu něco, co je nehmotné, co ho hřeje, povznáší i drtí. I bolest. Co nejsilněji hýbe člověkem.

Jaromír Bělič (15)

Jaromír Bělič byl český jazykovědec a literární historik. Zabýval se zejména dialektologií, slovenštinou, slovenskou literaturou a dílem Karla Havlíčka Borovského.

Jarmila Dědková (18)

Jarmila Dědková učí na Taneční konzervatoři v Brně pedagogiku, psychologii, filosofii a povinný klavír. Už v roce 1975 vydává nakladatelství Blok její prvotinu Skleněný svět, určenou pro menší děti. O rok později vychází ve stejném nakladatelství , Smůla na patách , Medový čas , Křehčí než porcelán , Kamínek v botě a Sonáta pro Pavlu

Jan Lebeda (20)

Jan Lebeda je český spisovatel knih pro děti a mládež, chovatel včel a bývalý učitel. Píše pohádky a básničky o přírodě a o zvířátkách. O skřítkovi Medovníčkovi napsal již šest knih. První vyšla v roce 2010 pod názvem Pohádky skřítka Medovníčka. Následovaly Nové pohádky skřítka Medovníčka, Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka, S Medovníčkem do pohádky, Medovníčkova říkadla, či Medovníčkova dobrodružství.

Ján Králik (14)

Jan Králík je autor píšící naučnou literaturu o dopravě, sportu či o pragensiích. Je úzce spojen s Národním technickým muzeem, pravidelně přispívá do časopisu Motor Journal, kde je členem jeho redakční rady. Po maturitě pracoval v ČTK, v časopise Svět motorů a v Nakladatelství dopravy a spojů, poté pracoval na volné noze. V roce 1985 začal spolupracovat se Studiem Shape – skupina výtvarníků, architektů a scénáristů. Po dvou letech přešel do agentury Studio Beam. Vymysleli animovaný spot na holící strojek, za který dostali cenu Louskáček. V roce 1993 společně s jeho kamarády uspořádal v Praze International Veteran Cycle Association Rally. Ještě tento rok resuscitovali Český klub velocipedistů 1880, nejstarší svého druhu ve střední Evropě. V letech 2004 a 2005 byl prezidentem International Veteran Cycle Association. --- Jan Králik ako jediný akreditovaný československý novinár sledoval zblízka zákulisie legendárnej rely Dakar 1988. Zo zážitkov uprostred dní a nocí strávených medzi pretekármi napísal knihu Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar, vyšla dnes už v nepredstaviteľnom náklade 100-tisíc kusov.

Ján Kollár (21)

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár , byl básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky. Ján Kollár pocházel z venkovského zemědělsko-řemeslnického rodu. Jeho otec Matěj byl zemědělec a řezník, v obci často volený rychtářem nebo notářem. Místní školu vychodil v |Mošovcích, projevoval literární a výtvarné zájmy, zejména k řezbářství. Nižší gymnázium vystudoval v letech 1806–1809 v Kremnici, ale před vstupem do vyššího ročníku ho otec roku 1809 povolal domů, aby pracoval v rodinném hospodářství, a dal ho do učení na řezníka. To však mladého Jána Kollára nebavilo, a tak odešel z domova k bratranci, učiteli Jánu Kollárovi do Slovenského Pravna. Krátce pak učil v rodné obci V letech 1810–1812 studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, kde měl na jeho literární vkus a vývoj vliv tamní rektor Paulus Magda. Roku 1812 odešel na evangelické filozoficko-teologické lyceum do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815. Učil se tam řečtinu, četl latinské a německé klasiky a moderní evropskou literaturu. Odkázán na vlastní obživu, vedl o prázdninách roku 1813 tamní sirotčinec. V letech 1815–1817 působil jako vychovatel, přátelil se s S. Rožnayema četl české a slovenské knihy. Od roku 1817 studoval protestantskou teologii na univerzitě v Jeně . Cestou se seznámil s Josefem Jungmannem. V Jeně poznal Frederiku Wilhelmiou Schmidtovou, dcerou německého pastora, vse svých básních opěvovanou Mínu, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Po studiích roku 1819 Kollár přijal úřad evangelického duchovního v Pešti, kde s přestávkami působil třicet let. V roce 1834 se stal prvním předsedou Spolku milovníků slovenské řeči a literatur...

Jan Jelínek (21)

Univ. prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. byl český antropolog. Universitní studia ukončil r. 1949 doktorátem přírodních věd v oboru fysické anthropologie a srovnávací anatomie. V následujících čyřech letech pokračoval ve studiu archeologie a ethnologie a v dvouletém studiu lidské anatomie se záměrem studovat fossilní a současné přírodní populkace lovců a sběračů, jejich fysický a kulturní charakter. Počínaje r. 1949 byl zaměstnán v Moravském muzeu Brno nejprve jako vědecký pracovník v oboru anthropologie, od r. 1951 jako vedoucí oddělení paleolitu. R 1952 navrhl založení nového Ústavu Anthropos v rámci Moravského muzea s programem komplexního studia původu a vývoje člověka. V následujících letech organizoval stavbu odpovídajících nových budov. V r. 1959 byl jmenován ředitelem Moravského muzea s jeho 15 odděleními, z nichž jedno byl i nový ústav Anthropos. V r. 1959 založil serii monografií "Anthropos" a r. 1962 mezinárodní časopis "Anthropologie" vycházející 3x ročně. Byl jeho editorem následujících 34 let. Aby podpořil odbornost muzejní práce založil r. 1962 na brněnské Universitě první evropskou katedru muzeologie. Od r. 1962 spolupracoval s Mezinárodní radou muzeí ICOM přiUnescu v Paříži a r 1971 byl zvolen prezidentem této celosvětové organizace. V letech 1972-1990 byl předsedou organizace čs. anthropologů a v letech 1981-1983 byl prezidentem Evropské anthropologické Associace. Pokud se týče vědecké práce, většina jeho publikací se zabývá palaeoanthropologií a lidským vývojem. Publikoval více než 250 původních vědeckých prací a pět knižních prací: Anthropologie der Bronzezeit in Maehren , Anthropologie der jungeren Steinzeit in Maehren , Obrazový atlas pravěkého člověka, The great Art of the Early Australians , Societes des Chasseurs a poslední svazek nyní připravený do tisku: The prehistoric Rock Art of the Libyan Sahara je výsled...

Jan Hajšman (15)

Jan Hajšman byl český publicista a novinář. Narodil se roku 1882 v Netunicích u Plzně. Po odchodu T. G. Masaryka do zahraničí se stal v roce 1915 členem jeho odbojové organizace "maffie". Působil jako publicista a novinář, jádrem jeho tvorby byly především politické, životopisné a cestopisné knihy. Studium techniky nedokončil, působil jako ministerský úředník, novinář a autor cestopisů. Během druhé světové války strávil 6 let v koncentračním táboře, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu.

Jan Burian (16)

Narozen 26. 3. 1952 v Praze. Básník, prozaik, autor textů písní, kritik, recenzí, fejetonů, divadelní hry, cestopisné knihy.

Jan Alda (16)

Alexandr Hořejší, známý pod pseudonymem Jan Alda , byl český básník, překladatel a novinář, jeho bratrem byl taktéž básník a překladatel Jindřich Hořejší. Narodil se v roce 1901 v rodině dělníka. Jeho bratry byli básník a překladatel Jindřich Hořejší a kulturní pracovník a překladatel Josef Hořejší. Vyrůstal na Smíchově a na Malé Straně v Praze. V jeho devíti letech se jeho rodina přestěhovala do vesnice Řeřichy poblíž Rakovníka, kde Alda později studoval na reálce. V roce 1916 začal publikovat v regionálním tisku Rakovnicka. Počátkem 20. let začal přispívat do mnoha periodik, a to ať básněmi, tak fejetony, epigramy, kurzivkami ale i prózami. Nejčastěji do Rudého práva, Práva lidu, Národního osvobození, Činu nebo Lidových novin. Odmaturoval roku 1920 a stal se učitelem na Slovensku. O dva roky později však onemocněl, kvůli čemuž se navrátil do Prahy. Tam se živil psaním básní a překládáním. Udržoval zde kontakt s levicově orientovanými uměli − Josefem Horou, Jiřím Wolkrem, Stanislavem Kostkou Neumannem, Jaroslavem Seifertem a jinými. V roce 1926 externě maturoval na učitelském ústavu a vyučoval na vesnicích na Podbořansku. Po obsazení pohraničních Sudet, v nichž se nacházely i Podbořany, odešel do Prahy, kde až do roku 1952 vyučoval. Po válce přispíval zejména do Práva lidu, Literárních novin a Plamene. Tehdy se zároveň věnoval překládání z francouzštiny, němčiny, angličtiny, čínštiny, gruzínštiny a běloruštiny. Jeho překlady vycházely hlavně časopisecky. Mezi lety 1945 a 1946 zároveň působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V rozmezí let 1945−1948 byl redaktorem dětské přílohy časopisu Národní obrození a mezi lety 1948 a 1952 redigoval zase pionýrskou přílohu Lidových novin. Od roku 1952 do roku 1956 působil jako vedoucí redaktor Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1952 zastával funkci tajemníka sekce dětské literatury ve Svazu československých spisovatelů. Po roce 1956 se zabýval pouze literární činn...

Ivo Pelant (12)

Ivo Pelant je český dramaturg a scenárista. Vystudoval FAMU, obor dramaturgie-scenáristika. Od roku 1976 pracoval v Československé televizi a poté v České televizi coby dramaturg dramatické tvorby. Se svou ženou Evou má dva syny.

Ivan Šafhauser (11)

Český spisovatel krimi. První publikace vydal v autorské dvojici s Antonínem Jirotkou. Ta vznikla v redakci časopisu Signál, kde oba po mnoho let pracovali na společných reportážích především z oblasti kriminality. Tehdy také začali psát svou první detektivní novelu Stopa vede k moři, která vyšla v edici Magnet v roce 1982. Později zmíněnou redakci opustili a Antonín Jirotka se rozhodl pro svobodné povolání spisovatele, kdežto Ivan Šafhauser zůstal věrný novinářské práci.

Iva Dostálová (21)

Narozena 1964. Pedagožka, autorka didaktických materiálů a učebnic angličtiny.

Hergé (27)

Hergé byl belgický kreslíř, autor známé komiksové a televizní postavičky Tintin. Georges Rémi se narodil v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons . Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce. Už od mládí dobře kreslil a jeho první obrázky zveřejnil skautský časopis Boy-scout belge. Měl úspěch a začal kreslit komiksové příběhy pro časopis XX. století]. Dokonce sám dělal redaktora jeho verze pro děti. Tam také publikoval poprvé své oblíbené postavičky Quick a Flupke. V květnu roku 1930 dokončil také první díl komiksu Tintin - Tintin v zemi sovětů. Sklidil obrovský úspěch a hned následoval další díl Tintin in the Congo, který měl připomenout belgické kolonizační úspěchy. Následovaly další díly, o kterých si můžete přečíst zde. Další z jeho sérií se jmenovala Dobrodružství Zetty a Jocka a vznikla na objednávku časopisu Chrabrá srdce. Pak nakladatelství Casterman začalo vydávat alba Tintinových dobrodružství a mnohá z nich bylo také autorem přepracováno. V roce 1946 začal Hergé vydávat časopis Tintin. Ten se později začal překládat i do francouzštiny. Byla založena společnost Studios Hergé a jeho popularita stále stoupala. Dokonce se natočilo několik hraných i animovaných filmů . Hergé umírá na srdeční leukémii. Zanechal po sobě rozpracované Tintinovo dobrodružství Tintin a Alpha-art.

Helen Exley (23)

Anglická autorka antologií, ředitelka nakladatelství, publikace s citáty na téma rodinných vztahů. Narodila se v JAR.

Hana Pinknerová (23)

Hana Pinknerová , je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.

George Martin (25)

Britský hudební skladatel, producent a hudebník.

George Gordon Byron (16)

Anglický básník a představitel romantismu

Garth Nix (19)

Garth Nix je populární australský spisovatel s mnoha čtenáři a fanoušky. Zaměřuje se zejména na fantasy tematiku. Mezi jeho díla patří populární knižní série Staré království, Klíče ke království či Sedmá věž. Narodil se v sobotu 19. července 1963 v australském Melbourne. V dětství se jeho domovem stalo město Canberra. V letech 1984 až 1986 navštěvoval Cannberskou univerzitu. Vystudoval zde profesionální psaní. Roku 1987 se přestěhoval do Sydney a dodnes tu poblíž Coogee Beach žije se svou ženou Anne. Spolu mají syny Thomase a Edwarda. Poté, co pracoval jako publicista, knižní redaktor nebo literární agent mnoha firem, se v roce 2002 stává spisovatelem z povolání. Jeho knihy se prodávají po celém světě, byly přeloženy do více jak 28 jazyků a ocitají se na výčtech bestsellerů časopisů jako jsou The New York Times, Publishers Weekly, The Bookseller, The Australian a The Sunday Times. Uvedená data se prvotně vztahují k vydání v anglické verzi, v závorce jsou uvedená data českého vydání.

Gabriela Kopcová (22)

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

Frank Callahan (17)

Německý autor dobrodružných povídek.

Francis Jammes (17)

Francis Jammes byl francouzský básník a prozaik, jeden z nejvýznamnějších představitelů křesťansky orientované literatury 20. století. Většinu života prožil v baskickém Béarnu. Pocházel ze starobylého rodu, byl spíše podprůměrným studentem, u maturity dokonce propadl z francouzštiny. Pracoval jako úředník. Jako básník debutoval kolem roku 1895, jeho básně okamžitě zaujaly, protože představovaly svěží a prostou alternativu k temnému a překombinovanému symbolismu té doby. Přátelil se s významnými literáty své doby a často cestoval, zejm. po severní Africe. Rád také lovil. V roce 1905 pod vlivem svého přítele Paula Claudela konvertoval ke katolicismu. Jeho básně jsou typické svou lyričností, prostotou a svěžestí, vztahují se často k prostému vesnickému prostředí. Jeho pozdější básně mají většinou náboženský námět, často jde vysloveně o básnické modlitby. Pro svou melodičnost byly často zhudebňovány. K jeho nejvýznamnějším sbírkám patří De l'Angélus de l'aube à l'angélus du soir . Vydal také celou řadu básnických próz, povídek i románů, nejvýznamnější z nich je patrně Roman du Lièvre . Většina jeho díla byla přeložena do češtiny, nejucelenějším výborem z jeho tvorby je Od rána do večera . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francis Jammes na anglické Wikipedii.

Fern Michaels (18)

Fern Michaels je mezinárodně velmi úspěšná autorka, která žije v Summerville, Jižní Karolině. Začala psát v roce 1973, když její nejmladší syn šel do školy, a od té doby je autorkou více než padesáti knih. Fern Michaels je pseudonym Mary Ruth Kuczkir, která se narodil v Hastings v Pennsylvanii, o hmotnosti pouze čtyři a jeden-napůl liber. Díky její malé porodní hmotnosti jí otec přezdíval "Dink". Jakmile vešla do obchodního světa, ona se stala "Mary". Je vdaná, přestěhovala do New Jersey, a má pět dětí. Protože ona netušila, jak se dostat do zaměstnání, se rozhodla zkusit napsat knihu. Její manžel ji nepodporoval v jejím snažení a tak se rozvedla. Přestože její první rukopis neuspěl, druhý ano. Od té doby se prodalo více než šedesát knih, mnoho z nich se staly v USA bestsellery. Ona má pověst, že umí vdechnout život do své postavy. Miluje psaní knih o ženách, které jsou v těžkých podmínkách, které se cítí odstrčené. Za její úsilí a houževnatost byla uvedena do New Jersey Literární síně slávy. Mary v současné době žije v Summerville, Jižní Karolina, v 300 let starém domě, jeho plantáže jsou uvedeny v historickém registru.

Ferdinand Havlík Orchestra (15)

Ferdinand Havlík byl český hudebník, skladatel a dirigent, známý především svou tvorbou v žánru jazzu a swingu. Byl vedoucím souboru Ferdinand Havlík Orchestra , který byl významným souborem zejména v 60. a 70. letech 20. století. Orchestr byl známý svými svižnými swingovými melodiemi a podílel se na soundtracku české kulturní scény. Havlíkova tvorba se často prolínala s populárním pražským divadlem Semafor, kde spolupracoval s významnými českými umělci, jako byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Repertoár orchestru zahrnoval směs původních skladeb a úprav populárních standardů, což ukázalo jeho všestrannost a Havlíkovu aranžérskou zručnost.

Fabio Bourbon (11)

Autor turistických průvodců a naučně-populárních publikací o kulturních a uměleckých památkách zejména starověkých civilizací.

Evžen Škňouřil (11)

Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.

Eva Hoffmannová (13)

Narozena 23. 8. 1937 v Praze. Botanička, výtvarnice a odborná spisovatelka v oblasti přírodních věd, autorka monografií českých přírodovědců a knih o pěstování rostlin.

Eric Linklater (13)

Eric Robert Russell Linklater byl skotský spisovatel, autor románů, knih o vojenské historii, povídek, cestopisů a fantasy románů pro děti. V roce 1944 obdržel Carnegie Medal, britské ocenění za literaturu pro děti a mládež za knihu The Wind on the Moon. Linklater se narodil v Penarthu, Vale of Glamorgan ve Walesu v rodině námořníka Roberta Baikie Linklatera , pocházejícího ze skotského souostroví Orkneje a jeho ženy Mary Elizabeth Youngové . Oba rodiče měli skandinávské předky, dědeček z matčiny strany byl švédský námořní kapitán. Příjmení Linklater je odvozeno ze staré norštiny a na Orknejích je poměrně rozšířené. Vřelý zájem o Skandinávii si spisovatel udržel po celý život. Gymnázium a univerzitu navštěvoval v Aberdeenu, kde byl po dobu studia předsedou studentského debatního klubu . V letech 1917–1918 sloužil v Black Watch, třetím praporu Skotského královského pluku , kde byl raněn. Poté se stal snajprem. Zkušenosti ze zákopové války zaznamenal v knize The Impregnable Women z roku 1938, popisující imaginární válku s Francií a také v autobiografickém románu Fanfare for a Tin Hat z roku 1970. Ještě během studií na univerzitě napsal Linklater v roce 1922 první hudební komedii Stella, Bajanella pro studentské představení. Začal studovat lékařství, ale promoval z anglické literatury. Po studiích strávil dva roky v Bombaji v Indii jako zástupce šéfredaktora deníku The Times of India a pak cestoval. V letech 1928–1930 pobýval v USA na Cornell University a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Spisovatel započal svoji literární dráhu v roce 1929. Velkou popularitu si získal se svým třetím románem Juan in America . Hlavní hrdina románu, Angličan Juan Motley, literární pokračovatel Byronova Dona Juana, se ocitá v Americe v období prohibice a rozmáhajícího se gangsterství a prožívá...

Emmuska Orczy (18)

Emmuska Orczy, celým jménem Emma Magdalena Rosalia Maria Josefa Barbara Orczy , byla anglická autorka dobrodružných a detektivních povídek maďarského původu. Jejím nejúspěšnějším románem byl The Scarlet Pimpernel o anglickém hrdinovi, který zachraňuje francouzské aristokraty před gilotinou.

Elizabeth George (20)

Susan Elizabeth George, americká autorka detektivních románů, se narodila 26. února 1949 ve Warren v Ohiu. Vystudovala angličtinu na University of California a získala magisterský titul v oboru psychologie a poradenství. Je autorkou dvaceti románů. Podle série jedenácti příběhů, které popisují případy inspektora Lynleyho, byla natočena televizní adaptace pro BBC.

Edmond de Goncourt (17)

Edmond Louis Antoine Huot de Goncourt byl francouzský spisovatel, literární kritik a vydavatel. Jeho prozaické dílo bývá řazeno k realismu, či naturalismu. Dnes je již jen málo čteno, populární zůstává však jeho deník, který byl vydán posmrtně a jenž bývá považován za cenné svědectví o kulturním světě 2. poloviny 19. století. Goncourt v něm mj. dal nahlédnout do svých antirepublikánských, často silně antisemitských názorů, otevřeně zde hovoří o nemoci svého bratra a obsahuje i mnoho urážek umělců a osobností té doby. Řadu prací napsal spolu se svým bratrem Julesem de Goncourt. S ním také založil Académie Goncourt, která od roku 1903 uděluje každoročně tzv. Goncourtovu cenu nejlepšímu prozaickému dílu psanému ve francouzštině. Z ceny se postupem doby stalo nejprestižnější francouzské literární ocenění. Společně s bratrem je také pohřben, a to na pařížském hřbitově Montmartre.

David Urban (15)

David Urban se narodil v roce 1973 v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Více než polovinu života pracuje u kriminálky. Mezi jeho zájmy patří četba knih, komiksů i hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě. Od podzimu roku 2016 začal psát povídky a účastnit se literárních soutěží. Mezi jeho úspěchy patří vítězství v soutěžích kriminálních příběhů Česká lupa 2017 a 2019, finálové umístění v soutěži O cenu havrana 2018 a 2019, Cena České společnosti Sherlocka Holmese pro rok 2019 a Cena společnosti Agáty Christie 2020. Patří mu také vítězství v soutěži scifi povídek O stříbřitělesklý halmochron 2019 a druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tématikou Rokle šeré smrti 2017. Rovněž vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií pořádanou Archeologickým institutem v Mušově.

David Alderton (18)

David Alderton anglický spisovatel specializující se na domácí mazlíčky a náměty z historie přírody.Vyrůstal v domě obklopen domácími zvířaty a byl původně zaměřen na to, aby se stal zvěrolékařem avšak alergie ho donutila změnit plány na psaní o zvířatech. Od té doby se stal pravidelným přispěvatelem širokého okruhu novin a časopisů v UK a jinde a také se účastnil různých vysílání rádia a TV. V roce 2010 přesáhl počet jeho prodaných knih 5 miionů, které byly přeloženy do více než 30 různých jazyků . Předsedá National Council for Aviculture, která je zastřešující organizací pro chovatele ptactva v UK. Dílo: Animals, published by Amber Books LTD, 2009 Encyclopedia of Aquarium and Pond Fish, published by Dorling Kindersley, 2008 Your Dog Interpreter, published by Readers Digest, 2007 Firefly Encyclopedia of the Vivarium, published by Firefly Books, 2007 Chinchillas , published by TFH Publications, 2007 Young at Heart , published by Readers Digest, 2007 Your Cat Interpreter, published by Readers Digest, 2006 The Illustrated Encyclopedia of Birds of the World , published by Southwater, 2004 Horses , published by Dorling Kindersley, 2003 Smithsonian Handbook : Dogs, published by Dorling Kindersley, 2002 Smithsonian Handbook : Cats, published by Dorling Kindersley, 2002 Hamster , published by Collins, 2002 Budgerigar , published by Collins, 2002 The Small Animals Question and Answer Manual, published by Barron’s Educational, 2001 Hounds of the World , published by Swan Hill Press, 2000 Rodents of the World , published by Cassell, 1999 Foxes, Wolves & Wild Dogs of the World , published by Cassell, 1998

Daniela Mrázková (14)

Daniela Mrázková je česká teoretička a kritička umělecké fotografie, kurátorka fotografických výstav. Svou činností patří k významným osobnostem české fotografie. Byla dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Revue fotografie a později také měsíčníku Fotografie-magazín. Byla iniciátorkou a organizátorkou velkých tuzemských oslav 150. výročí vynálezu fotografie . Opakovaně byla členkou poroty mezinárodní přehlídky novinářské fotografie World Press Photo, jejíž reprízy organizovala v Praze. Je zakladatelkou fotografické soutěže Czech Press Photo, která se koná od roku 1995. V 90. létech 20. století založila a vedla Galerii Josefa Sudka na Starém Městě v Praze.

Ctibor Rybár (15)

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Count Basie (16)

Count Basie byl kultovní americký jazzový pianista, varhaník, kapelník a skladatel, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 20. let 20. století až do jeho smrti v roce 1984. Narodil se jako William James Basie 21. srpna 1904 v Red Banku ve státě New Jersey a stal se jednou z vůdčích osobností swingové éry. Basieho kapela byla známá svými swingujícími rytmy a pevnou souhrou. V roce 1935 založil vlastní orchestr, s nímž rozvinul styl charakteristický silnou rytmickou sekcí, riffovým přístupem k improvizaci a směsí bluesových a jazzových prvků.

Chuck Palahniuk (21)

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

C.C. Catch (18)

C.C. Catch , narozená 31. července 1964 jako Caroline Catherine Müller, je německá popová zpěvačka narozená v Nizozemsku, která se proslavila v polovině 80. let 20. století řadou eurodisco hitů produkovaných Dieterem Bohlenem, polovinou úspěšného popového dua Modern Talking. Její hudební kariéra začala, když se přestěhovala do Německa a v roce 1985 podepsala smlouvu s Hansa Records. Její debutové album "Catch the Catch" vyšlo v roce 1986 a obsahovalo hitový singl "I Can Lose My Heart Tonight", který jí pomohl etablovat se jako významná umělkyně na evropské popové scéně.

Brněnský Rozhlasový Orchestr Lidových Nástrojů (15)

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů je české hudební těleso známé interpretací tradiční lidové hudby, zejména z moravského regionu. Orchestr je významným kulturním subjektem, který přispívá k zachování a šíření moravské lidové hudby.

Bill Willingham (28)

William Willingham se narodil ve Fort Belvoir, Virginia. Spisovatel žánru sci-fi a ilustrátor komiksů. Autor románu Down the Mysterly River , série Fables a několika povídek. Především se však zaměřuje na komiksové příběhy, kterých má za sebou několik desítek jako autor i ilustrátor.