Všichni Autoři a témata

Mike Mignola (28)

Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Proslul svou prací pro Dark Horse Comics, zejména autorskými sériemi Hellboy a Ú.P.V.O.. Spolupracoval také na animovaném filmu Atlantida: Tajemná říše a krákometrážním pilotním filmu k nezrealizovanému seriálu The Amazing Screw-On Head .

Maurice Ravel (23)

Maurice Ravel byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent, často spojovaný s impresionismem spolu se svým současníkem Claudem Debussym, ačkoli sám Ravel si toto označení nepřál. Narodil se 7. března 1875 ve francouzském Ciboure a proslul bohatě strukturovanými skladbami, v nichž se snoubí modernismus a citlivost s francouzskými tradicemi konce 19. století. Ravelova hudba se vyznačuje pečlivým přístupem k orchestraci a novátorským harmonickým jazykem.

Matt Haig (17)

Haig se narodil v Sheffieldu . Jako novinář spolupracoval s The Guardian , The Sunday Times , The Independent , The Sydney Morning Herald a The Face . Jeho romány, z nichž první vyšel v roce 2005, jsou často temné a bizarní a týkají rodinných vztahů. Poslední rodina v Anglii využívá příběh Shakespearova Jindřicha IV. , jen některými protagonisty jsou psi. Jeho druhý román Klub mrtvých otců je založen na Hamletovi. Vypráví příběh jedenáctiletého kluka, který se zabývá nedávnou smrtí svého otce.

Martin Kovář (17)

Martin Kovář je český historik, jehož působení je spojeno s Ústavem světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vykonával i funkci prorektora této univerzity. Z univerzity a tamních akademických funkcí odešel poté, co byl na konci roku 2018 obviněn a následně také usvědčen z plagiátorství. Poté začal pracovat jako komentátor portálu Info.cz a na Rádiu Z, současně působí jako zástupce vedoucího Katedry hospodářských dějin na Vysoké škole ekonomické v Praze. Martin Kovář se narodil 6. listopadu 1965 v Jičíně. Je absolventem Lepařova gymnázia tamtéž . Poté, v letech 1984–1989, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory bohemistika a historie. V roce 1990 tam složil rigorózní zkoušku a v letech 1998–2001 absolvoval doktorské studium . V letech 1990–1993 působil jako středoškolský učitel na Gymnáziu a Střední pedagogické škole v Nové Pace. Poté nastoupil jako odborný asistent na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1995–2002 byl odborným asistentem Ústavu světových dějin FF UK v Praze. V roce 2002 se na této fakultě habilitoval a stal se ředitelem Ústavu světových dějin, jímž byl až do srpna 2017. V roce 2005 kandidoval na funkci děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; ve volbách nejtěsnějším rozdílem zvítězil Michal Stehlík. V únoru 2014 jej rektor Univerzity Karlovy v Praze Tomáš Zima jmenoval prorektorem Univerzity Karlovy pro vnější vztahy. Působil v redakčních, edičních či vědeckých radách časopisů Historický obzor, Prague Papers on the History of International Relations, Český časopis historický a Dvacáté století – The Twentieth Century. Vedle toho absolvoval také velké množství studijních a přednáškových pobytů na zahraničních univerzitách, například ve Velké Británii, Německu, Rakousku, Polsku a Itálii. V roce 2013 byl jmenován profesorem světových a obec...

Markéta Hejkalová (20)

Markéta Hejkalová je česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka. Narodila se v Praze, od roku 1962 až do maturity v roce 1979 žila v Brně. Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 1991 založila v Havlíčkově Brodě Podzimní knižní veletrh, který od té doby každoročně pořádá, v roce 1994 spolu s manželem Martinem Hejkalem nakladatelství Hejkal. V letech 1996 – 1999 pracovala jako konzulka a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Od roku 2006 do roku 2018 byla místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a od roku 2009 do roku 2015 byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem žije v Havlíčkově Brodě. V roce 2014 získala Skleněnou medaili – druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu. Debutovala v roce 1988 novelou Mimo mysu, uveřejněnou ve sborníku Zelená sedma nakladatelství Mladá fronta. V devadesátých letech napsala knihu pro děti Šli myšáci do světa a přeložila několik knih z finštiny. Od roku 2002 píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu a přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.

Marie Brahová (26)

Publikace, týkající se lidového umění, příručky rukodělných činností.

Marian Jelínek (13)

Marian Jelínek je hokejový trenér , sportovní kouč, manažer, dlouholetý bývalý osobní kouč Jaromíra Jágra. Již více než 25 let se zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem. Přednáší nejen asociacím a klubům napříč všemi sporty, ale také firmám z různých oborů. Je garantem oboru Psychologie pro manažery na Newton College a spoluautorem projektu SportMentor: www.sportmentor.cz. Individuálně spolupracuje s vrcholovými sportovci a manažery.

M. Scott Peck (15)

Americký psycholog a spisovatel.

Lucie Seifertová (20)

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Luboš Pospíšil (12)

Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.

Ljuba Hermanová (10)

Lilian Darcy (18)

Od té doby, co se Lilian před deseti lety provdala za Američana, dělí svůj čas rovnoměrně na dobu strávenou v Americe a ve své rodné Austrálii. Její děti mají svojí občanství. Ve svých příbězích se snaží vykreslit charakteristické rysy obou kultur. pro Silhouette Romance je nováčkem, ale napsala již přes třicet knih pro edici Medical romance nakladatelství Mills & Boon.

Libor Kubánek (28)

Učitel hry na bicí nástroje a keyboard. Práce z oboru.

Lawrence Sanders (15)

Lawrence Sanders se narodil v Brooklynu. V letech 1943–1946 byl v americkém námořnictvu. První román napsal ve svých téměř padesáti letech. Napsal více než dvacet knih. Psaním byl doslova posedlý, neměl žádné koníčky a dokonce ani auto. Říkal, že když píše, je pro něj jeho fantazie důležitější než osobní život.

Lawrence Block (20)

Lawrence Block všeobecně uznávaný jako mistr svého řemesla. Napsal více než padesát knih. Byl jmenován velmistrem Sdružení amerických autorů detektivních románů a získal všechna významná ocenění v tomto žánru: cenu Edgara, Shamuse, Maltézského sokola a Nero Wolfa. Přestože Lawrence Block nesmírně rád cestuje, z New Yorku by se nikdy neodstěhoval.

Ladislav Zibura (12)

Ladislav Zibura je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter. Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studovat žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě . Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter. Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma. Na kole absolvoval cestu k Baltskému moři a zpět. V roce 2014 cestoval převážně pešky z tureckého Pınarhisaru do Jeruzaléma, při své cestě využil jak trajektu přes Marmarské moře, tak i letecké dopravy z Turecka do Izraele, svou cestu pak zdokumentoval v knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která je stylizována jako pěší poutnický cestopis. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice. Dne 11. května 2017 se vydal na svou další cestu a to do Gruzie, odsud přes Arménii do Jerevanu. Na této pouti napsal svou třetí knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii V srpnu roku 2018 se stal patronem známého kulturního festivalu Banát. Před komunálními volbami v roce 2018 do Zastupitelstva města České Budějovice podpořil hnutí Občané pro Budějovice .

L. J Shen (18)

Americká spisovatelka L. J. Shen je autorkou knih, obecně se řadících do žánru New Adult a Contemporary Young Adult romancí. Typická je pro ni doposud neukončená série Hříšníci, která zahrnuje díly Vicious: Divoká láska , Ruckus: Šílená láska , Scandalous: Šokující láska , Bane: Prokletá láska a Defy: Nebezpečná láska . Z její dílny pochází však také romány mimo tuto sérii, jako jsou Barva půlnoci – příběh o nevinné asistentce slavného rockera a Ukradený polibek o nešťastné lásce v mafiánském prostředí. Tyto „romány pro mladé ženy s drsnými tématy ze života“, ať už samostatné, anebo ze zmíněné série, jsou romantické, erotické a napínavé, ale především o lásce ke komplikovaným mužům. V současné době patří k nejprodávanějším titulům v USA. Díky svému úspěchu byla L. J. Shen v roce 2016 nominována na cenu Goodreads Choice Awards Best Romance. Nyní pracuje a žije se svým manželem a synem v Kalifornii. Důležitým členem její domácnosti je i „líná“ kočka, v jejíž přítomnosti si ráda čte, dívá se na televizi nebo se opaluje.

Kristýna Sněgoňová (25)

Narozena roku 1986. Mgr., socioložka, autorka fantasy a sci-fi povídek a novel.

Kateřina Tučková (19)

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a v letech 2015–2018 programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Kateřina Tučková žila do šesti let věku v Moutnici, dětství poté prožila v Kuřimi. Když žila v oblasti brněnské ulice Cejl, jež bývá nazývána brněnským Bronxem kvůli nynější početné romské komunitě, pátrání po historii této části města ji přivedlo k námětu jejího prvního románu Vyhnání Gerty Schnirch. V květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Osobně se zúčastnila vzpomínkového pochodu za tyto vyhnance a uvedla, že jí tato aktivita pomáhala v autorské tvorbě. Pochází ze čtyř sester. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Po maturitě na Gymnáziu na tř. Kapitána Jaroše v Brně vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2014 obhajobou disertační práce Skupina Radar. Jako motivaci k studiu uvedla, že se profesionálně věnuje současnému umění i období po roce 1945, kde ji zajímá „doba temna“ 50. let. Na konci té doby někteří členové Skupiny 42 založili skupinu Radar. Jako kurátorka vedla Kateřina Tučková brněnskou galerii ARSkontakt zaměřenou na nejmladší generaci umělců a každoročně pořádala celostátní konfrontaci mladých malířů spojenou s Cenou ARSkontakt . Posléze byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim , nadále spolupracuje s řadou soukromých i veřejných galerií. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V roce 2015 byla také iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno. Festival se koná každoročně na konci května a nabízí platformu...

Kateřina Surmanová (14)

Editorka publikace z oblasti animovaného filmu.

Kate Mosse (17)

Kate se narodila 20. října 1961 v severní Anglii. Po studiu na Oxfordu strávila 7 let ve vydavatelství. V roce 1996 vydala svůj první román Eskimo Kissing o mladé adoptované ženě, která pátrá po své minulosti. V letech 1998-2001 byla výkonnou ředitelkou festivalového divadla Chicester. Roku 2005 dosáhla mezinárodního úspěchu s knihou Labyrint, která byla přeložena do více než 37 jazyků. Kate Mosse je spoluzakladatelkou a čestnou ředitelkou Orange Prize, ceny pro autorky kvalitních románů. Za svůj přínos umělecké tvorbě byla jmenována Evropskou ženou úspěchu. Autorka je vdaná, s manželem a dětmi žije střídavě v Sussexu v Anglii a ve francouzském Carcassonne.

Karen Rose Smith (19)

Karen Rose Smith žije se svým manželem v Pensylvánii. Věří na šťastný život a velmi ráda o něm píše. Původně byla učitelkou, ale do současnosti se věnovala pouze psaní romantických příběhů. Karen Rose Smith se narodila v Pensylvánii, a i když byla jedináčkem, vzpomíná velmi ráda na přátelské vztahy její rozvětvené rodiny. Až do svých pěti let bydlela v domě s rodiči, dědečkem a tetou. Tatínek pocházel z deseti dětí a maminka ze sedmi, takže všude kolem ní byli samé tetičky a strýčkové, sestřenice a bratranci, kteří se každý víkend navštěvovali. Proto rodina hraje v jejích příbězích velmi důležitou roli. V dospívajícím věku byla pro ni hudba stejně důležitá jako literatura. Její oblíbenou skupinou byli Beatles. Svou první povídku napsala společně se sestřenicí. Na vysoké škole začala Karen Rose psát poezii a seznámila se tam se svým budoucím manželem. Po svatbě oba pracovali jako učitelé, ale po narození syna se Karen Rose rozhodla, že zkusí kariéru bytové architektky. Potom se na chvíli vrátila do školy jako učitelka, ale brzy zjistila, že psaní romantických povídek a science fiction ji baví mnohem víc. Psát začala po náročné operaci zad v roce 1992. Od té doby publikovala již třicet románů! Za svého manžela je provdaná již třicet let, protože věří na sílu lásky."Na psaní romantických příběhů se mi líbí to určité tajemno, které je kolem Vás, když vytváříte nový příběh," říká Karen Rose. "Využívám své nejhlubší myšlenky, emoce a pocity, které vytvářejí nové postavy a situace. Psaní mě vždy pohltí natolik, že přestanu vnímat čas." Její nejoblíbenější knihou je Just the Man She Needed , protože ji věnovala zpěvákovi Kevinu Sharpovi. "Měla jsem možnost se s ním setkat a řekla jsem mu, jak moc pro mě jeho hudba znamená. Oslovila mě takovým způsobem, kterým bych si přála, aby moje knihy oslovovaly čtenáře," říká Karen Rose. Kdyby nebyla spisovatelkou, přála by se stát hudební skladatelkou a komponovala by p...

Karel Vacek (17)

Karel Vacek byl významný český hudební skladatel a dirigent, který se proslavil především jako autor žánru lehké a lidové hudby. Narodil se 6. prosince 1902 v Chotěboři a stal se vlivnou osobností české hudební scény. V jeho díle se často projevovalo hluboké porozumění pro české hudební tradice a do svých skladeb uměl vnést pocit národní hrdosti a nostalgie.

Julie Caplinová, (21)

Josef Menzel (10)

Josef Menzel, křtěný Josef Karel byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří seriál knížek pro malé děti Míša Kulička.

Josef Ludvík Fischer (18)

Josef Ludvík Fischer byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu. Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 . V letech 1921–1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924–1930 byl členem Komunistické strany Československa. V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index , s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui . V letech 1933–35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska. Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945–46 zastával funkci jejího děkana. Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946–49 vykonával funkci rektora . V únoru 1948 manifestačně znovu vstoup...

Josef Kochman (20)

Narozen roku 1903 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 28.10.1990. Profesor na katedře mechaniky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru technického kreslení a tepelné mechaniky.

John Barry (23)

John Barry byl významný anglický skladatel a dirigent, známý především svou prací v oblasti filmové hudby. Narodil se 3. listopadu 1933 v anglickém Yorku, již v raném věku se zajímal o hudbu a nakonec se stal jedním z nejslavnějších skladatelů filmové hudby 20. století. Barryho kariéru poznamenala dlouholetá spolupráce se sérií filmů o Jamesi Bondovi, pro kterou složil hudbu k 11 filmům, včetně ikonických témat, která pomohla definovat hudební identitu této série.

Jiří Weil (20)

Jiří Weil byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Proslavil se romány Moskva–hranice a Život s hvězdou. Jeho otec spoluvlastnil rámařský závod Weil a Klein. Po první světové válce však podnik zkrachoval, rodina zchudla a usadila se v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii a srovnávací literatury. Studium úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928, prací nazvanou Gogol a anglický román 18. století. Během studia se stal členem Devětsilu. Weil byl přesvědčeným komunistou, již na střední škole byl členem kroužků sociálnědemokratické levice, na studiích začal pracovat jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze , v roce 1925 se stal členem KSČ. V roce 1929, poté co Gottwald bolševizoval stranu a postavila se proti němu sedmička známých spisovatelů, Weil je otevřeně kritizoval. Několikrát navštívil SSSR, v letech 1933–1935 tam působil jako překladatel ve vydavatelství Kominterny. Na konci roku 1934 ho však zasáhl stalinský represivní stroj, když se stal obětí čistek po vraždě Sergeje Mironoviče Kirova. Na začátku roku 1935 byl vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen ze strany. V březnu byl poslán na "pracovní převýchovu" do československé komuny v Sovětském svazu Interhelpo, která se nacházela na území dnešního Kyrgyzstánu, nedaleko Frunze . Od léta byl nasazen na nucené práce v nápravně-pracovním táboře u jezera Balchaš . V listopadu 1935 mu pak Kominterna dovolila vrátit se do Československa. Jeho důvěra ve stalinský komunismus však byla narušena, což reflektoval v románu Moskva-hranice, který vyšel v roce 1937. Zde popsal některé mechanismy, které zažil na vlastní kůži, přiznával však, že pro něj bylo velmi bolestné demaskovat systém, v nějž sám věřil. Za román byl vyloučen z KSČ. V době druhé ...

Jiří Vraný (7)

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.

Jiří Šebánek (9)

Narozen 1930, zemřel 4. 4. 2007 v Praze . Scénárista, dramatik a cimrmanolog.

Jiří Pejša (10)

Otec Jiřího Pejši byl respicientem finanční stráže, oba rodiče záhy zemřeli. Po absolvování státního reálného gymnázia v Klatovech Pejša vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; absolutoria dosáhl již 1939, promoval však až v dubnu 1946. Během války pracoval v Klatovech jako zdravotník: nejprve v ordinaci praktického lékaře, od 1943 byl laborantem místní nemocnice, do níž také po promoci nastoupil na místo sekundáře. Po roce1947 pracoval jako obvodní a závodní lékař, nejprve souběžně v Železné Rudě a Čachrově , poté v Žichovicích a Strašeni. Od 1954 byl vedoucím lékařem střediska Okresního ústavu národního zdraví Přeštice v Dobřanech a současně závodním lékařem místní psychiatrické léčebny a dolu Dobré štěstí; od roku 1958 působil jako vedoucí lékař zdravotního střediska v Dobříši a závodní lékař dobříšských podniků. Do důchodu odešel v roce 1971.

Jiří Kraus (17)

Jiří Kraus je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování obchodní akademie vystudoval češtinu a ruštinu na VŠRJL v Praze. V letech 1994–2002 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, profesorem byl jmenován v roce 1995. Je členem spolku českých stenografů.

Jiří Kostečka (15)

Jiří Kostečka je český pedagog, didaktik češtiny, autor učebnic českého jazyka a literatury. V roce 2014 byl oceněn ministrem školství nejvyšším resortním vyznamenáním, Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za celoživotní pedagogické působení. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-angličtina. Z fakultních učitelů byl nejvíce ovlivněn profesorkou Marií Čechovou, která ho při studiích i v dalším profesním působení výrazně orientovala na didaktiku českého jazyka a slohu. Následně se věnoval pedagogické činnosti na řadě středních i vysokých škol v České republice i v zahraničí. V r. 1982 nastoupil jako učitel češtiny, angličtiny a filozofie na Gymnázium Na Zatlance, pak působil na několika dalších pražských gymnáziích a na Gymnáziu Václava Hraběte v Hořovicích. Devět let strávil na kolejním Gymnáziu Open Gate, kde se podílel na výuce podle programu mezinárodní maturity International Baccalaureate, stejně jako později na Gymnáziu Nový PORG v Praze. Souběžně s výukou na středních školách vedl semináře didaktiky českého jazyka i literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Katedře českého jazyka a literatury na Technické univerzitě v Liberci. V roce 2008 obhájil disertační práci na téma Motivace a aktivizace žáků při výuce českého jazyka na gymnáziích. V roce 2014 pomáhal založit bilingvní česko-anglickou základní školu Wonderland Academy v Praze, na které působil jako ředitel a učil na 1. stupni. V zahraničí vyučoval v letech 1993 až 1996 češtinu na Pekingské univerzitě zahraničních studií. Dále učil výběrově starořeckou literaturu na athénském gymnáziu Moraitis School; při výměnných pobytech též vyučoval na gymnáziu v nizozemském Hilversumu a na Brecon High School ve Velké Británii. V pedagogické dráze pokračuje od roku 2017 působením u krajanských dětí v Austrálii a na Novém Zélandu. Kostečka je členem redakční rady recenzov...

Jiří Hrůza (13)

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .

Jiří Heřman (26)

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Haager (10)

Jiří Dvořák (18)

Autor skvělých dětských knih - Havětník, Jak zvířata spí, Rostlinopis, Slepice a televize, Stromovka Šmalcova ABECEDA, Minimax a mravenec, Zpátky do Afriky! Pochází z Frýdlantu v Čechách. Dnes žije v Praze. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole, odbor rostliné biologie. Po jejím absolvování byl a dosud je zaměstnán jako časopisecký redaktor. Knihy pro děti vydává ve vydavatelství Baobab. Často se, ať už v beletristických nebo naučných textech, nechává inspirovať přírodou. Za knihu Rostlinopis získal Zlatou stuhu IBBY a byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Knihy Zpátky do Afriky! a Stromovka byly nominované na Zlatou stuhu. Za knihu Zpátky do Afriky! byl nominován v soutěži Zlatá stuha v kategorii slovesné dílo pro rok 2005.

Jaroslav Veis (13)

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Jaroslav Honza (14)

RNDr., CSc., autor či spoluautor učebnic a příruček z oblasti chemie.

Jaromír Bělič (15)

Jaromír Bělič byl český jazykovědec a literární historik. Zabýval se zejména dialektologií, slovenštinou, slovenskou literaturou a dílem Karla Havlíčka Borovského.

Jarmila Dědková (18)

Jarmila Dědková učí na Taneční konzervatoři v Brně pedagogiku, psychologii, filosofii a povinný klavír. Už v roce 1975 vydává nakladatelství Blok její prvotinu Skleněný svět, určenou pro menší děti. O rok později vychází ve stejném nakladatelství , Smůla na patách , Medový čas , Křehčí než porcelán , Kamínek v botě a Sonáta pro Pavlu

Jan Sokol (17)

Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

Jan Saudek (13)

Jan Saudek je český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejznámější české umělecké fotografy. Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“. Dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné přízemní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje. Uznání se mu v komunistickém Československu nedostalo, zato byl hojně vystavován a publikován v zahraničí. V době socialistického režimu byl Jan Saudek za svoji vizi režimem stíhán a perzekvován. Jan Saudek je rytířem Řádu umění a literatury, byly o něm natočeny dokumentární, a dokonce hrané snímky, jeho práce jsou vystavovány na všech kontinentech. V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma. Jan Saudek měl jednoho bratra , Karla Saudka. Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“. Když v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli. Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj prv...

Jan Lebeda (20)

Jan Lebeda je český spisovatel knih pro děti a mládež, chovatel včel a bývalý učitel. Píše pohádky a básničky o přírodě a o zvířátkách. O skřítkovi Medovníčkovi napsal již šest knih. První vyšla v roce 2010 pod názvem Pohádky skřítka Medovníčka. Následovaly Nové pohádky skřítka Medovníčka, Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka, S Medovníčkem do pohádky, Medovníčkova říkadla, či Medovníčkova dobrodružství.

Ján Kollár (21)

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár , byl básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky. Ján Kollár pocházel z venkovského zemědělsko-řemeslnického rodu. Jeho otec Matěj byl zemědělec a řezník, v obci často volený rychtářem nebo notářem. Místní školu vychodil v |Mošovcích, projevoval literární a výtvarné zájmy, zejména k řezbářství. Nižší gymnázium vystudoval v letech 1806–1809 v Kremnici, ale před vstupem do vyššího ročníku ho otec roku 1809 povolal domů, aby pracoval v rodinném hospodářství, a dal ho do učení na řezníka. To však mladého Jána Kollára nebavilo, a tak odešel z domova k bratranci, učiteli Jánu Kollárovi do Slovenského Pravna. Krátce pak učil v rodné obci V letech 1810–1812 studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, kde měl na jeho literární vkus a vývoj vliv tamní rektor Paulus Magda. Roku 1812 odešel na evangelické filozoficko-teologické lyceum do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815. Učil se tam řečtinu, četl latinské a německé klasiky a moderní evropskou literaturu. Odkázán na vlastní obživu, vedl o prázdninách roku 1813 tamní sirotčinec. V letech 1815–1817 působil jako vychovatel, přátelil se s S. Rožnayema četl české a slovenské knihy. Od roku 1817 studoval protestantskou teologii na univerzitě v Jeně . Cestou se seznámil s Josefem Jungmannem. V Jeně poznal Frederiku Wilhelmiou Schmidtovou, dcerou německého pastora, vse svých básních opěvovanou Mínu, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Po studiích roku 1819 Kollár přijal úřad evangelického duchovního v Pešti, kde s přestávkami působil třicet let. V roce 1834 se stal prvním předsedou Spolku milovníků slovenské řeči a literatur...

Jan Burian (16)

Narozen 26. 3. 1952 v Praze. Básník, prozaik, autor textů písní, kritik, recenzí, fejetonů, divadelní hry, cestopisné knihy.

Jakub Pavel (13)

Jakub Pavel byl český historik umění, pedagog a památkář. V letech 1922–1928 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis a všeobecné dějiny a na Faculté des Lettres v Remeši s podporou stipendia francouzské vlády. Studia ukončil v Praze obhajobou disertace roku 1928. V letech 1928–1930 působil jako středoškolský učitel v Českém Brodě a v letech 1930–1942 na Jiráskově gymnáziu v Praze Resslově ulici 10. V letech 1942–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu. Po válce pracoval na ministerstvu školství a ve Státním ústavu památkové péče . Od roku 1961 byl docentem dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnoval se dokumentaci památkových měst a objektů. Jako teoretik památkové péče byl spoluautorem a signatářem Benátské charty, která v roce 1964 položila základy moderní mezinárodní památkové péči.

Ivo Pelant (12)

Ivo Pelant je český dramaturg a scenárista. Vystudoval FAMU, obor dramaturgie-scenáristika. Od roku 1976 pracoval v Československé televizi a poté v České televizi coby dramaturg dramatické tvorby. Se svou ženou Evou má dva syny.

Ivan Šafhauser (11)

Český spisovatel krimi. První publikace vydal v autorské dvojici s Antonínem Jirotkou. Ta vznikla v redakci časopisu Signál, kde oba po mnoho let pracovali na společných reportážích především z oblasti kriminality. Tehdy také začali psát svou první detektivní novelu Stopa vede k moři, která vyšla v edici Magnet v roce 1982. Později zmíněnou redakci opustili a Antonín Jirotka se rozhodl pro svobodné povolání spisovatele, kdežto Ivan Šafhauser zůstal věrný novinářské práci.

Hergé (27)

Hergé byl belgický kreslíř, autor známé komiksové a televizní postavičky Tintin. Georges Rémi se narodil v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons . Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce. Už od mládí dobře kreslil a jeho první obrázky zveřejnil skautský časopis Boy-scout belge. Měl úspěch a začal kreslit komiksové příběhy pro časopis XX. století]. Dokonce sám dělal redaktora jeho verze pro děti. Tam také publikoval poprvé své oblíbené postavičky Quick a Flupke. V květnu roku 1930 dokončil také první díl komiksu Tintin - Tintin v zemi sovětů. Sklidil obrovský úspěch a hned následoval další díl Tintin in the Congo, který měl připomenout belgické kolonizační úspěchy. Následovaly další díly, o kterých si můžete přečíst zde. Další z jeho sérií se jmenovala Dobrodružství Zetty a Jocka a vznikla na objednávku časopisu Chrabrá srdce. Pak nakladatelství Casterman začalo vydávat alba Tintinových dobrodružství a mnohá z nich bylo také autorem přepracováno. V roce 1946 začal Hergé vydávat časopis Tintin. Ten se později začal překládat i do francouzštiny. Byla založena společnost Studios Hergé a jeho popularita stále stoupala. Dokonce se natočilo několik hraných i animovaných filmů . Hergé umírá na srdeční leukémii. Zanechal po sobě rozpracované Tintinovo dobrodružství Tintin a Alpha-art.

Helen Exley (23)

Anglická autorka antologií, ředitelka nakladatelství, publikace s citáty na téma rodinných vztahů. Narodila se v JAR.

Hana Pinknerová (23)

Hana Pinknerová , je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.

Georgie Adams (19)

Georgie Adamsová napsala řadu pohádkových knih pro malé čtenáře, mezi jinými například The Real Fairy Storybook , kterou ilustrovala Sally Gardnerová, A Year Full of Stories , již ilustrovala Selina Youngová, The Bible Storybook a The Nursery Storybook , kterou ilustroval Peter Utton . Adamsová je vdaná, má dvě již dospělé dcery a žije v Cornwallu.

Georges-Jean Arnaud (19)

Georges-Jean Arnaud byl francouzský spisovatel. Jde o autora bezmála 400 knih různých žánrů: špionážních thrillerů, dobrodružných románů, historických románů, detektivek, sci-fi, hororové literatury aj. Svá díla publikoval i pod pseudonymy Gil Darcy, Saint-Gilles, Georges Murey, Ugo Solenza a dalšími. Za svoji tvorbu se dočkal řady ocenění, např. Prix du Quai des Orfèvres v roce 1952 za knihu Ne tirez pas sur l'inspecteur, Zlatou palmu v roce 1966 za špionážní román Les égarés, cenu Apollo v roce 1988 za ságu Ledová společnost, aj. Jeho nejznámějším dílem je bezpochyby Ledová společnost, dnes již více než osmdesátidílná postapokalyptická sci-fi sága z Nové doby ledové. Za toto dílo obdržel G. J. Arnaud v roce 1988 literární cenu Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií:

George Gordon Byron (15)

Anglický básník a představitel romantismu

Gabriela Kopcová (22)

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

František Kotlaba (8)

František Kotlaba byl český přírodovědec, mykolog, ochránce přírody a botanik. Po studiu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a pedagogickém působení pracoval od roku 1957 jako vědecký pracovník Národního muzea v Praze a v letech 1962–1990 Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Zabýval se taxonomií, ekologií a chorologií hub, propagaci mykologie a ochrany přírody. Byl členem redakční rady odborného časopisu Mykologické listy a autorem mnoha odborných i populárních článků. Popsal řadu nových druhů hub, především ve spolupráci se svým kolegou Zdeňkem Pouzarem.

Frank Callahan (17)

Německý autor dobrodružných povídek.

Fern Michaels (18)

Fern Michaels je mezinárodně velmi úspěšná autorka, která žije v Summerville, Jižní Karolině. Začala psát v roce 1973, když její nejmladší syn šel do školy, a od té doby je autorkou více než padesáti knih. Fern Michaels je pseudonym Mary Ruth Kuczkir, která se narodil v Hastings v Pennsylvanii, o hmotnosti pouze čtyři a jeden-napůl liber. Díky její malé porodní hmotnosti jí otec přezdíval "Dink". Jakmile vešla do obchodního světa, ona se stala "Mary". Je vdaná, přestěhovala do New Jersey, a má pět dětí. Protože ona netušila, jak se dostat do zaměstnání, se rozhodla zkusit napsat knihu. Její manžel ji nepodporoval v jejím snažení a tak se rozvedla. Přestože její první rukopis neuspěl, druhý ano. Od té doby se prodalo více než šedesát knih, mnoho z nich se staly v USA bestsellery. Ona má pověst, že umí vdechnout život do své postavy. Miluje psaní knih o ženách, které jsou v těžkých podmínkách, které se cítí odstrčené. Za její úsilí a houževnatost byla uvedena do New Jersey Literární síně slávy. Mary v současné době žije v Summerville, Jižní Karolina, v 300 let starém domě, jeho plantáže jsou uvedeny v historickém registru.