Všichni Autoři a témata

Zdeněk Matějka (1)

Zdeněk Matějka byl český chemik a vysokoškolský pedagog, který se zabýval iontovou výměnou. Narodil se v Teplicích a po vystudování gymnázia začal v roce 1955 studovat chemii na VŠCHT Praha. Studium dokončil v roce 1960 a začal pracovat ve výzkumném ústavu ČKD Dukla. Později započal externí kandidaturu na Ústavu tepelné techniky , VŠCHT Praha pod vedením profesora Františka Karase, zakladatele ústavu. Kandidátskou práci, která se zabývala elektrodeionizací, obhájil v roce 1967. V letech 1972 až 1990 pracoval jako odborný asistent na Ústavu energetiky VŠCHT Praha. Zabýval se jak teoretickými základy iontové výměny, tak i jejími praktickými aplikacemi. V roce 1990 se habilitoval na docenta. Jeho pracovní skupina v tu dobu pracovala hlavně na selektivním odstraňování iontů toxických kovů z vodných roztoků a odstraňování dusičnanů pomocí ionexů. V roce 1997 se stal vedoucím Ústavu energetiky. V tu dobu se již jeho hlavní zájem začal přesouvat od sorpce toxických kationtů k oxoaniontům. 16. května 2000 byl za svoji celoživotní práci v oblasti výzkumu a pedagogiky jmenován profesorem. V roce 2002 musel po dosažení věku 65 let odejít do důchodu, zůstal však na ústavu na poloviční úvazek. Stále vedl s plným nasazením svou skupinu. V roce 2006 po dlouhotrvající nemocí zemřel. Během své práce na VŠCHT vychoval Matějka asi 60 studentů inženýrského studia a 20 doktorandů. Navázal spolupráci s mnoha pracovišti zejména v Japonsku, Německu, USA, Spojeném království a Turecku. Zemřel roku 2006. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdeněk Matějka na anglické Wikipedii.

Lev Aleksandrovič Lipin (1)

Ruský autor publikace o objevení a vysvětlení klínového písma.

Jaroslav Bala (1)

Narozen v r. 1925 v Mutěnicích. Ing., věnuje se potravinářským technologiím a výživě člověka. Autor prací o konzervování a vaření. Autor vystudoval zemědělskou vysokou školu a stal se předním představitelem zahrádkářského sdružení ve své době. Napsal knihu "Konzervování potravin v domácnostech", která vyšla v Československu v několika vydáních.

Jaroslav Volejník (1)

Jiří Votinský (1)

Narozen 22. 8. 1936 v Bratislavě, zemřel při autonehodě 19. 7. 2004. Prof., Ing., DrSc., experimentální chemik, publikace a skripta z oboru.

Otakar Hejnic (1)

Narozen 29.5.1851 v Praze, zemřel 11.9.1925 tamtéž. Středoškolský profesor, uměleckohistorická literatura o Kutné Hoře.

Vasilij Sergejevič Rjabov (1)

Ruský spoluautor knihy o 2. sv. válce.

Nadeije Laneyrie-Dagen (1)

Francouzská historička umění se specializací se na modernu. Pedagožka.

Leonard Trelawney Hobhouse (1)

Britský filozof a sociolog, předtavitel teoret. liberalismu.

Rudolf Fischer-Wollpert (1)

Katolický kněz, teolog.

Ivana Hudcová (1)

Narozena 1957. Novinářka.

Wilfried Possin (1)

Německý trenér paměti.

Marianne J Legato (1)

Americká lékařka, pedagožka, spisovatelka, specialistka na zdraví žen.

Richard Appignanesi (1)

Narozen 1940 v Kanadě, 1967 přesídlil do Británie. Působí jako vědecký pracovník na King's College v Londýně.

Albert Lang (1)

Prof. Dr. Albert Lang byl římskokatolický kněz a teolog. Roku 1924 promoval z teologie na univerzitě v Mnichově, roku 1928 tamtéž obhájil habilitační práci. V lednu 1929 se stal mimořádným profesorem na kněžském semináři v Regensburgu. Od roku 1935 byl řádným profesorem fundamentální teologie na katolické teologické fakultě univerzity v Mnichově, od roku 1939 na univerzitě v Bonnu.

Peter Pawlowsky (1)

Peter Pawlowsky je rakouský novinář, editor, spisovatel a překladatel.

Franz Joseph Schierse (1)

Německý teolog a spisovatel, zabýval se výkladem bible.

František z Assisi (1)

František z Assisi , zvaný též sv. František Serafinský byl mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů a mystik. Je známý vedením jednoduchého a přísně asketického života a jako první, u koho se objevila stigmata . Bazilika nad jeho hrobem v Assisi a nedaleká kaple Porciunkule patří k nejvýznamnějším křesťanským poutním místům. Svatý František se narodil v Assisi, asi 25 km východně od Perugie, dnešního hlavního města stejnojmenné provincie v oblasti Umbria. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka Jana Picaová pocházela z Francie, patrně z Provence. Při křtu dostal jméno Giovanni . Protože od matky uměl francouzsky, dali mu kamarádi přezdívku malý Francouzek . Toto jméno později použil jako své jméno v řádu. Za téměř tisíc let od jeho narození nakupili životopisci pro Františkovu slávu bezpočet historek, které jsou z větší části pouhé legendy. Např. není pravda, že se narodil ve stáji. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kteří by se dnes označili za zlatou mládež. Stejně jako ostatní miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem. Daleko od pravdy nejsou ani zmínky o jeho bezstarostnosti a marnotratnosti. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce 1201 výpravy proti Perugii. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí, než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce 1205 zúčastnil tažení proti císaři Filipu Švábskému. V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u...

Jean Boisselier (1)

Francouzský historik umění, autor prací z oboru.

Bertrand Imbert (1)

Francouzský námořní důstojník, inženýr hydrografie, účastník expedic na Antarktidu, autor knih o dobývání pólů.

Kolma Maier-Puschi (1)

Německý šachový odborník.

Jiří Seger (1)

Publikace z oboru televize.

Peter Lamborn Wilson (1)

Americký filosof, politický myslitel, spisovatel, esejista, básník, autor konceptu TAZ .

Abú Hámid Muhammad Ibn Ahmad <<al->>Ghazzálí (1)

Islámský teolog, mystik a filozof.

Ladislav Kuklík (1)

Věnuje se volné grafice, kresbě a ilustraci. Jeho nejčastěji používanou technikou je kresba tužkou a čárový lept s akvatintou. Studia 1962-66 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor propagační grafika a ilustrace, profesor Richard Pípal 1968-74 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor volná grafika a ilustrace, profesoři Jiří Trnka a Zdeněk Sklenář

Otto Batala (1)

Autor, učitel výtvarné výchovy na pražské Umělecko - výtvarné škole na základě svých dlouholetých zkušeností a praxe napsal odbornou publikaci o keramice. Od jejich počátkiů, kdy vypalování bylo nejstarší lidové řemeslo. přes historii a objevy až do současnosti. Popisuje keramické nádoby, reliéfy, plastiky, materiály, technologii, výrobu.

Zdeněk Hazlbauer (1)

Narozen 25.5.1928 v Praze, zemřel 21.10.2005 tamtéž. MUDr., práce z mikrobiologie a epidemiologie, též farmakologické práce, zabývá se také archeologií, zejména výzkumem gotických a renesančních kachlí a kamen.

Leon Battista Alberti (1)

Leon Battista Alberti byl italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů. Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho, bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců . Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování. Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi. Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších ...

K. O Hrubý (1)

Wolfgang Baier (1)

Lékař.

Ladislav Postupa (6)

Narozen 21. 9. 1929 v Náchodě, zemřel 14. 5. 2016 v Liberci. Fotograf a grafik.

Werner Kirst (1)

Německý autor didaktických příruček pro rozvoj inteligence a kreativity.

Ulrich Diekmeyer (1)

Německý psycholog.

Neil Stevenson (1)

Britský architekt, publikace z oboru.

Henry de Morant (1)

Francouzský historik umění, muzejní konzervátor.

Petr Poš (1)

Petr Poš byl český výtvarník a režisér animovaných filmů.

Hynek z Poděbrad (1)

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou , mladší dcerou kurfiřta Viléma III. Saského, zvaného Statečný . Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi III. povýšení na říšská knížata, která obdržela hrabství kladské a knížectví minstrberské. Ačkoliv synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtenburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný utrakvista. V roce 1472 byl povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany. Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, prodal je za 20.000 dukátů králi Matyášovi. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. Svého přítele a despotu Racka Kocovského pak král jmenoval správcem na Konopišti. Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, která ...

Marie Rakušanová (1)

Narozena 26. 3. 1978 v Uherském Hradišti. Historička umění, kurátorka, vysokoškolská pedagožka, vědecká pracovnice. Zaměřuje se na umění přelomu 19. a 20. století a současnou metodologii dějin umění.

Maximilien Gauthier (1)

Francouzský kritik umění, novinář, autor biografií a publikací o umění.

Durward L Alen (1)

Růžena Trnková (1)

Memoáry o malíři a loutkáři Jiřím Trnkovi.

Julius Broul (1)

Narozen 1914 v Březových Horách. Ing., autor publikací z oboru sklářství.

Božena Svárovská (1)

René Decastelo se narodil v roce 1973 v Želivě. Je český spisovatel a redaktor, knihy publikuje ještě pod pseudonymem Božena Svárovská. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Působil v řadě českých lifestylových periodik, byl jedním z novinářů vydavatelství Stratosféra. Byl dlouholetým šéfredaktorem měsíčníku Esquire, podílel se na vzniku týdeníku Redhot a několika dalších časopisů. Nyní je kreativním ředitelem vydavatelského domu Mladá fronta a šéfredaktorem časopisu forMEN.

Erich Friesen (1)

Německá spisovatelka, autorka romantických povídek.

Vlastimil Toman (1)

Narozen 19. 2. 1930 v Třebíči, zemřel 11. 12. 2015 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor, básník a fotograf.

Jiří Poláček (1)

Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...

Erich Novák (1)

Autor výrobních potravinářský norem a kuchařek.

Marika Ambrová (1)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Rudolf August Oetker (1)

Německý podnikatel. Do roku 1981 řídil koncern Oetker-Gruppe.

Claudia Daiber (1)

Německá redaktorka, autorka kuchařek, publikací o zdraví.

Gabriela Dušková (1)

Ing., rostlinolékařka, práce z oboru.

Milan Linhart (1)

Autor kuchařské knihy.

Daniela Jurníková (1)

Autorka kuchařek a pohádek.

Charlotte Dematons (1)

Lubomír Anlauf (1)

Narozen 22. 12. 1960 ve Vítkově. Výtvarník v oboru propagační a užitá grafika, též ilustrátor učebnic a dětské literatury.

Rudolf Engel-Hardt (1)

Německý grafik, ilutrátor a spisovatel.

Milan Janáček (1)

Milan Janáček se narodil v roce 1938 v Blatné. V letech 1953-1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze. Po skončení školy působil několik let jako učitel výtvarné výchovy ve Varnsdorfu, kde spolu s dalšími výtvarníky založil skupinu Kontrast. Dva roky pracoval v reklamním oddělení podniku Velveta Varnsdorf. V letech 1965-1985 zastával funkci výtvarně-technického redaktora Severočeského nakladatelství v Liberci. Kromě toho spolupracoval s dalšími nakladatelstvími v Praze, Hradci Králové a v Ostravě. Graficky upravil a ilustroval přibližně sto třicet knižných titulů. K tomu se po celý život amatérsky a v letech 1985-1990 profesionálně zabýval ještě herectvím. Za práci v oblasti knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena četná ocenění.

Václav Orct (1)

Zdeněk Filip (1)

Zdeněk Filip je český malíř, ilustrátor, grafik a karikaturista. Zdeněk Filip vystudoval v Praze nejprve Státní grafickou školu a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou pod vedením profesora Antonína Pelce. Věnoval se grafice, karikaturám, návrhům poštovních známek a ilustracím knih pro děti a mládež. Od roku 1984 byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze profesorem a vedoucím ateliéru propagační grafiky a plakátu.

Matila C Ghyka (1)

Rumunský diplomat, estetik, prozaik a memoárista.