142561–142620 z 142736 Autoři
Charles Freeman (1)
Americký historik, autor publikací o starověkých kulturách a dějinách křesťanství.
Více od autora
Honor Head (1)
Britská autorka publikací pro mládež i dospělé. Zaměřuje se zvláště na tématiku zvířat.
Více od autora
Ondrej Čiliak (1)
Ondrej Čiliak sa narodil 1. septembra 1951 v Novákoch. Stredoškolské štúdiá absolvoval v Prievidzi , nadstavbové štúdium knihovníctva r. 1970 – 72 v Martine, potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Pracoval ako metodik v Okr. knižnici a redaktor v Mestskom kultúrnom stredisku v Prievidzi, od r. 1990 sa venoval profesionálne novinárstvu. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Ústami spravodlivých . Ďalšie zbierky básní Podhorské hladiny , Čistá po dotyku , Tváre v zrkadle , Cesta do nežnosti , Aréna , Planetárium , bibliofília Ostré ticho , Dobrý vietor a Hudba zo stromov . Je zostavovateľom publikácií o dejinách, pamiatkach a dejateľoch hornej Nitry. Zomrel 7. mája 2012 v Bojniciach.
Více od autora
Jared Cade (1)
Jared Cade je nadšeným fanouškem Agathy Christie a stal se odborníkem na její romány. Objevil několik povídek, které po desítky let unikaly pozornosti badatelů, a našel i dvě ztracené divadelní hry. Podle knihy "Agatha Christie - Jedenáct dní nezvěstná" byl natočen televizní dokument BBC. Jared Cade žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Zdeněk Šprinc (1)
Narozen 2.7.1919 v Olomouci, zemřel 22.10.1988 tamtéž. JUDr., PhDr., veřejný a kulturní činitel, vlastivědný pracovník, publicista.
Více od autora
Josef Šlajer (1)
Narozen 23.3.1913, zemřel 24.7.1974 v Praze. PhDr., pedagog, práce z oboru.
Více od autora
Ladislav Zápotocký (1)
Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský, druhý pseudonym Mikuláš Haštalský, byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého. Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala. Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853 a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti. S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem. V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877. V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy. Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů. Články v Budoucnosti a Dělnických listech podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách měl za tuto práci plat tři zlaté týdně. 28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení. 7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyše...
Více od autora
Ada Siegl (1)
Narozen 17. 12. 1905 v Praze, zemřel 23. 9. 1989. Lidový hudební skladatel.
Více od autora
Jaroslav Selner (1)
Narodil se 5. května 1906 v Kročehlavech . Tolik dobrodružství na jediný lidský život. Generál Jaroslav Selner unikal smrti, ať se po něm sápalo gestapo nebo komunisté. Ve druhé světové válce prošel západní i východní frontou, bojoval v Africe u Tobrúku, do Československa se na jaře 1945 probil přes Duklu. Kronika rodu Selnerů sahá až do první poloviny 17. století k povstání Chodů proti německému šlechtici Maxmiliánu Lammingerovi. Jedním z přímých předků Jaroslava Selnera byl konšel z Újezda na Domažlicku Jan Selner. Spolu s dalšími vůdci rebelie, sedlákem Janem Sladkým Kozinou a draženovským rychtářem Kryštofem Hrubým, měl být popraven. Ale hrdelní trest mu byl zmírněn a ze žaláře ho propustili v roce 1698, tři roky po Kozinově smrti. Spisovatel Alois Jirásek ve svých Psohlavcích Selnerovo jméno neuvádí, používá pro něj rodovou přezdívku Čtverák, kterou získal podle újezdského statku „Hu Štveráků“, na němž hospodařil. Jan Selner Čtverák byl prvním z povstalců, kteří napadli Lammingerovy úředníky. A měl za sebou řadu odvážných činů už před tím, než se stal ústřední postavou povstání Jan Sladký Kozina. Povahu předků v sobě Jaroslav Selner nezapřel. „Byl to člověk, který měl rád život,“ vzpomíná na svého otce syn Jaroslav. „Rozhodně to nebyl upjatý důstojník zaujatý jen kariérním postupem. Rád si dal sklenku něčeho dobrého a hezká děvčata mu nebyla lhostejná.“ Vysokou válečnou školu dokončil Selner pár měsíců před podpisem Mnichovské dohody. Když v březnu 1939 wehrmacht obsadil zbytek země, vstoupil třiatřicetiletý kapitán generálního štábu do odbojové organizace Obrana národa. Jeho skupina byla ale brzy odhalena, tak se rozhodl emigrovat. Při útěku z Brna v prosinci 1939 ho gestapo málem dostalo. Po válce se ze spisů německé tajné policie dozvěděl, že ho i s kolegou nadporučíkem Fictumem v Brně sledovali. V autě před domem na něj čekala hlídka. Protože nemohl spát, vyrazil Selner na nádraží už ve čtyři ráno. Chtěl jít pěšky, ale kolem projížděla tramvaj, t...
Více od autora
David Václavík (1)
David Václavík je český religionista, bývalý vedoucí Ústavu religionistiky v Brně. Vystudoval filosofii a religionistiku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V stejném roce začal působit jako odborný asistent na katedře filosofie Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, kde se věnoval především problematice soudobé filosofie a religionistiky. V letech 2000 až 2002 spolupracoval s Centrem pro ekonomickou a sociální strategii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se především na analýzách situace etnických a kulturních minorit a problematiky kulturní identity. V roce 2004 ukončil doktorské studium religionistiky a v témže roce začal také jako odborný asistent působit na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje zejména metodologii religionistiky, fenoménu nových náboženských hnutí, sociologii náboženství a roli náboženství v moderní společnosti Od roku 2005 do roku 2010 byl vedoucím tohoto pracoviště. V roce 2015 se stal vedoucím Katedry filosofie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL . Jeho odborná činnost se věnuje zejména roli náboženství v moderní společnosti a jejím proměnám. V této souvislosti se pak zaměřuje především na tři oblasti: nová náboženská hnutí, vztahy mezi tzv. sekulární společností a náboženstvími v západních společnostech a konečně fenoménu tzv. non-religion, který v sobě zahrnuje různé podoby "bezvěrectví" od ateismu po různé formy náboženského apateismu. Právě posledně zmíněnému fenoménu pak věnoval většinu svých současných publikací. Vedle výše zmíněných oblastí se pak věnuje i otázkám souvisejících s metodologií vědeckého studia náboženství a procesem institucionalizace religionistiky jako vědecké disciplíny. V roce 2004 se stal tajemníkem České společnosti pro religionistiku a v roce 2008 byl zvolen její...
Více od autora
Fethullah Gülen (1)
Fethullah Gülen je turecký islámský učenec, myslitel, intelektuál, aktivista, teolog, autor a básník, obhájce vzdělání a emeritní kazatel. Je vůdcem náboženského hnutí, ke kterému se hlásí přes 10 milionů členů. Od konce 90. let 20. století žije v USA. Narodil se jako Muhammed Fethullah Gülen v obci Korucuk v blízko města Erzurum v severovýchodní části Turecka. Jeho otec, Ramiz Gülen, byl imámem v regionu. Jeho matka Emine Hanim pečovala o rodinu a měla tedy hlavní vliv na Gülenův duchovní a náboženský vývoj. Fethullah Gülen navštěvoval základní školu v rodné vsi a poté, co se s rodinou přestěhoval do nedalekého městečka, začal rozvíjet své náboženské vzdělání. V roce 1959 byla Fethullahu Gülenovi v Edirne udělena státní kazatelská licence a v roce 1966 byl převeden do města Izmir. Tam se začaly formovat jeho progresivní myšlenky o vzdělání, vědě, ekonomice a sociální spravedlnosti a množství jeho stoupenců se začalo zvyšovat. Během této doby cestoval do různých provincií v Anatolii, kde přednášel v mešitách, kavárnách a podobně. Fethullah Gülen mluvil o důležitých otázkách, od míru a sociální spravedlnosti až po teoretický naturalismus. Jeho hlavním cílem podle jeho vlastního vyjádření zůstávalo sloužit lidstvu a vést mladou generaci k harmonii mezi intelektem a náboženskou tradicí. Během svého života až do dnes byl Fethullah Gülen silně ovlivněn myšlenkami mnoha velkých muslimských učenců, mezi kterými byli: Said Nursi, Mawlana Jalaladdin Rúmí, Abu Hanifa, Ghazali, Imam Rabbani, Yunus Emre. V souladu s těmito mysliteli ztělesňují Gülenova filozofie a knihy myšlenky altruistické služby své komunitě a lidstvu obecně, harmonii mezi inteligencí a srdcem, upřímnost a hlubokou oddanost a lásku ke stvoření. Po celý svůj život je Gülen známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí. Fethullah Gülen je považován za zakladatele a inspirátora světového sociálního hnutí známé jako Hizmet , často známého po...
Více od autora
Michael Schlaipfer (1)
Michael Schlaipfer má 25 let, kuchař tělem i duší a majitel restaurace. Michael si v roce 2012 uskutečnil svůj sen a otevřel svou restauraci Michael. Kráčel ve stopách svého rodu. Dokonce i jeho prarodiče vedli „Geigerhof“ v Leitenberg. Už jako malý kluk chtěl být kuchařem a v kuchyni v Geigerhof pomohál od 9 let. Řemeslo Michael se naučil mimo jiné při své praxi u Wernera Koslowského. Koslowski kuchař dnes Event, poradce doma - i v zahraničí a pravidelně vaří pro diváky v bavorské televizi . Michaelovým cílem je vyčarovat mimořádné chuťové vjemy a překvapení hostům. Přesto jeho vysoké nároky na kvalitu zůstávají stejné. Všechny pokrmy jsou výhradně připraveny čerstvé. Hotové látky a zvýrazňovače chuti nedostane do hrnce. Pro tento účel používá dochucování čerstvými bylinkami a přírodním kořením. Šéfkuchař kombinuje vždy nové a neobvyklé: Sladké s kyselé, slanou s pikantní, křupavé s měkkou nebo vzdušné s pevnou. Skutečné překvapení pro chuťové buňky. „Vaření je moje vášeň a dělá mi radost,“ řekl Michael Schlaipfer, „jestli moji hosté jsou šťastní, tak jsem já!“
Více od autora
Karel Severin (1)
Karel Severin byl český fotbalista, útočník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál 24. května 1925 přátelský zápas s Rakouskem v Praze, který skončil výhrou 3-1 a dal jeden gól, i když jen střídal do druhého poločasu Ference Szedlacseka. Hrál za Čechii Karlín a Viktorii Žižkov. Dal 12 ligových gólů.
Více od autora
Eva Špačková (1)
Eva Špačková, rozená Haluzová, se narodila 29. 12. 1963 v Brně, kde vystudovala gymnázium a poté pracovala jako samostatná účetní. V roce 1984 se provdala za Josefa Špačka. Postupně se jim narodilo pět dětí, se kterými byla v domácnosti. V září 2005 začala studovat Vyšší odbornou školu informačních služeb v Praze a doplnila si vzdělání bakalářským studiem managementu knihoven, kde získala titul BBus. Od roku 2009 pracuje jako projektová manažerka, fundraiserka a PR pracovnice v Salesiánském středisku mládeže v Praze - Kobylisích.
Více od autora
Jiřina Telcová (1)
Narozena 4. 1. 1929 v Brně, zemřela 27. 1. 2020 tamtéž. Teatroložka se specializací na scénografii, zakladatelka a vedoucí Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea, také autorka povídek, pohádek, fejetonů a esejů.
Více od autora
Bohumil Tetour (1)
Narozen 28.5.1896 v Karlovicích u Zlína. Důstojník, kartograf, práce z oboru.
Více od autora
Heřman Kotrba (1)
Heřman Kotrba byl český restaurátor a řezbář. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora Františka Kotrby , pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , historika umění Viktora Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění Marie Anny Kotrbové . Vyučil se řezbářem u svého strýce Josefa Brennera v rodišti, kde také absolvoval střední dřevařskou školu, restaurátorství se učil u svého otce a studiem děl a poznámek starých mistrů. Pracoval v rodinné dílně. Ve třicátých letech vzhledem k nastupujícím nacismu v Německu přesídlil do Brna. Zde se začal podílet na vnitřní výzdobě právě dokončovaného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Dílnu měl v Brně nejprve na Vranovské ulici, později na Biskupské a od roku 1939 pracoval v řezbářské a restaurátorské dílně na Petrově 5 spolu se svým bratrem Karlem. Dílna nesla název Bří Kotrbové – Dílna pro chrámové umění- Jako řezbář se od počátku podílel významně nejen na restaurování vzácných sakrálních památek, ale tvořil také nová díla chrámového umění. V letech 1950 až 1953 vytvořil betlém pro brněnskou katedrálu na Petrově. Betlém je vyřezán z několika monobloků lipového dřeva a od ostatních betlémů se odlišuje tím, že jeho figury nejsou vyřezány každá zvlášť, ale v několika skulpturách sdružených postav. Dokolorovány jsou vodovou temperou a poté přelakovány. Při tvorbě betlému se inspiroval středověkými výjevy a reliéfy pozdně gotických oltářů jako je Štosův oltář v Krakově, Spišský na Slovensku, či Levočský oltář. Ve stejné době vytvářel betlémy také pro další brněnské kostely, například pro kostel svatého Tomáše. Významnou prací obou sourozenců byla v 50. letech 20. století restaurátorská činnost v Levoči na pozdně gotickém chrámu svatého Jakuba. Hlavní oltář v tomto kostele pochází z počátku 16. století. Soch...
Více od autora
Blanka Doktorová (1)
PhDr. Blanka Doktorová se narodila ve Zlíně. Mládí prožila ve Vsetíně a od roku 1960 žije v Praze. Vystudovala Filozofickou fakultu UK, doktorát získala v oboru sociologie. Učila na fakultě sociálních věd a publicistiky, pak na FF UK. Napsala řadu učebních textů a odborných článků. Ve volném čase se také zajímá o historii. Po odchodu do důchodu se věnuje této zálibě ve zvýšené míře.
Více od autora
Miloš Vaněček (1)
Narozen 9.2.1889 v Jičíně, zemřel 21.3.1954 v Praze. Ing. architekt, RTDr., profesor pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru bytové výstavby.
Více od autora
Josef Masařík (2)
Josef Masařík byl český legionářský spisovatel. Narodil se 26. 11. 1895 v Marefách u Bučovic. Jeho otec byl zednický polír Ignác Masařík, matka Božena, rozená Hanáková. Josef Masařík absolvoval nižší reálku a varhanickou školu a stal se varhaníkem. Politickým zaměřením byl realista. Do rakousko-uherské armády byl povolán 15. 3. 1915 k 14. zem. pluku a v 1. světové válce na ruské frontě byl 5. 6. 1915 zajat . Místem jeho posledního pobytu v zajetí byl Naděždinský závod v Permské gubernii. Do československého vojska byl coby dobrovolec zařazen 10. 8. 1917 v Borispolu do 6. roty 6. střeleckého Hanáckého pluku jako střelec. 3. 3. 1918 nastoupil pochod k přepravě čs. armádního sboru na francouzské bojiště. Na cestě se zúčastnil bojů s Němci u Bachmače a se sovětskými vojsky na západním bojišti . V legiích byl redaktorem legionářského časopisu Hanák. Z římskokatolické církve vystoupil 5. 4. 1919. 23. lodním transportem "Pres Grand I" 20. 6. 1920 se vrátil do vlasti a byl jmenován poručíkem. Byla mu udělena Medaile čsl. revoluční a Medaile spojenecká, 16. 1. 1929 Medaile vítězství a byl kpt. Památníku odboje. Josef Masařík se znal již na Rusi se členy tamních legionářských redakcí. Literární činnosti se věnoval i po návratu do vlasti. Stal se redakčním tajemníkem legionářského čtrnáctideníku Legionářské besedy. Dne 6. září 1921 se v Brně oženil s Hedvikou Lamzrovou. Přes literární práci se seznámil se spisovatelem Janem Weissem, se kterým se pak pravidelně stýkal až do roku 1934 a později i po válce. Weiss přispíval do Legionářských besed a Josef Masařík mu umožnil být veden jako člen redakčního kruhu, v jehož čele byl básník a spisovatel Rudolf Medek, tehdy ředitel Památníku odboje v Praze. Josef Masařík pak v onom úřadě byl jeho pobočníkem. Kolem Rudolfa M...
Více od autora
Jiří Honajzer (1)
Jiří Honajzer byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, pak za ODS a Unii svobody. Před listopadem 1989 byl mj. házenkářem ligových týmů PS Olomouc a Cementárna Hranice a rovněž několikanásobným akademickým mistrem ČR v házené. Po sametové revoluci se v únoru 1990 stal poslancem České národní rady v rámci procesu kooptací do ČNR jako bezpartijní, respektive za Občanské fórum. Mandát obhájil krátce poté v řádných volbách v roce 1990. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS . Zasedal ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a byl členem předsednictva ČNR. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát obhájil ve volbách v roce 1996. V letech 1992-1997 působil jako předseda poslaneckého klubu ODS. V letech 1996-1998 byl místopředsedou PS PČR. V lednu 1998 přestoupil do nově utvořené Unie svobody. Poté post místopředsedy dobrovolně uvolnil Jaroslavu Zvěřinovi z ODS. Na podzim 1997, v době eskalující vládní krize a sporů uvnitř ODS, patřil k politikům občanských demokratů, kteří mluvili o existenci tajného konta ODS ve Švýcarsku. Počátkem roku 1998 se již uvádí mezi členy připravované nové strany Unie svobody. 19. ledna 1998 pak ukončil členství v ODS. V květnu 1998 se vyjádřil ovšem kriticky o vedení Unie svobody a naznačil, že on by některé věci dělal jinak. V té době čelil aféře, kdy byl podezřelý z toho, že o tři roky dříve opsal a přejal část své dizertační práce z bakalářské práce studenta Jiřího Křečana. Honajzer ale obvinění označil za nepravdivá a zaměřená na jeho diskreditaci před volbami. Kauza nakonec měla dohru v roce 1999, kdy vědecká rada Univerzity Palackého rezignovala na vyslovení verdiktu a záležitost s údajným plagiátorstvím odkázala na případné soudní řízení....
Více od autora
André Armandy (1)
Francouzský autor dobrodružných románů a milostné četby. Jeho skutečné jméno je Andrew Albert Aguilard. Narodil se 29.listopadu 1882 v Paříži a zemřel 2.1.1958.
Více od autora
Suzy McKee Charnas (1)
Suzy McKee Charnas podle vlastních slov pochází z dlouhé linie bystrých, okouzlujících žen, které se vdaly za chytré, nicméně nepoužitelné muže, jež po čase popuzeně vykoply a vychovávaly děti samy. Jako rodilá newyorčanka a dcera dvou reklamních grafiků, byla předurčena k umělecké dráze. Přesto však strávila posledních více než třicet let po boku svého manžela právníka v Novém Mexiku a píše sci-fi, fantasy, horory, výstřední literaturu faktu a cokoliv dalšího, v čem najde zalíbení. Svou první knihu komiksů napsala v šesti letech a později si zvolila studium hospodářských dějin , jež jí měly umožnit vymýšlet přesvědčivě působící společenství, v nichž by se odehrávaly její fantastické příběhy. Během svého působení v Mírových jednotkách v Nigérii se poučila o mnoha skutečnostech, které většina amerického školství falzifikuje či přímo popírá, a v důsledku toho se nastálo ocitla na okraji své domovské kultury. Tuto pozici však pokládá za ideální podmínky pro jakéhokoliv umělce, jichž prý má naštěstí, v podobné situaci, okolo sebe spousty. Žije střídavě obklopena kočkami, psi, nevlastními dětmi, dědečky, sourozenci a příbuznými z manželovy strany a překypuje talentem k tomu, aby jí v novinách publikovali její pobouřené dopisy. Její obrazotvornost pohání vše podivné, tajemné a provokativní . Životní zkušenost ji zatím dovedla k liberalismu , feminismu , optimistické víře v reinkarnaci , a především k zálibě v prozkoumávání otázek , které skutečně dobré příběhy ženou vpřed. Suzy McKee Charnas dosud napsala tři samostatné romány, dvě série , čtyři sbírky povídek, dvě nebeletristické knihy a získala několik ocenění, včetně cen H...
Více od autora
Jan Fiedler (1)
Narozen 27.6.1956 ve Velkém Meziříčí. Ing., CSc., práce z oboru strojního inženýrství a energetiky.
Více od autora
Bertha Clément (1)
Berta Clément se narodila 25. srpna v Ludwigslustu do rodiny malíře. Její dětství bylo silně ovlivněno návštěvami jižní Evropy, ze kterých poté čerpala i náměty na své knihy. Psala romány a povídky pro mládež. Velká část jejích knih je zaměřena na střední třídu a dívčí publikum. Do první světové války patřila mezi nejčtenější spisovatelky tohoto žánru, po roce 1918 se jí na tento úspěch již nepodařilo navázat. Je autorkou více než devadesáti knih.
Více od autora
Bohuslav Ečer (1)
Bohuslav Ečer byl československý generál justiční služby a profesor mezinárodního trestního práva. Byl také členem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, předsedou československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku a soudcem Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Narodil se do rodiny obchodníka, později pracovníka u dráhy. Maturoval v roce 1911 na kroměřížském klasickém gymnáziu, pak se dal zapsat na právnickou fakultu Vídeňské university, tu ale nedostudoval, protože musel v roce 1915 narukovat do armády. Po válce svá právnická studia dokončil na Universitě Karlově v Praze, kde roku 1920 získal doktorát práv, a krátkou dobu byl praktikantem u kroměřížského okresního soudu, později u brněnského zemského soudu. Nakonec však v Brně založil vlastní advokátní praxi se specializací na trestní právo, kde se také v roce 1922 oženil s Ludmilou Galleovou. Manželům se postupně narodily dvě dcery, Naděžda a Jarmila . Publikoval svou první práci Vina a mravnost, která je věnována procesu s Hildou Hanikovou, která si najala vraha na vlastního manžela. Už před první světovou válkou vstoupil v Kroměříži do sociální demokracie, po jejím rozštěpení v roce 1921 přešel do Komunistické strany Československa, za níž byl zvolen do brněnského městského zastupitelstva. Nesouhlasil ale s postupnou bolševizací strany a podléhání sovětskému vedení, za což byl ze strany v roce 1929 vyloučen. Vrátil se proto do sociální demokracie, za níž se roku 1935 stal druhým náměstkem brněnského starosty. Ečer aktivně vystupoval proti nastupujícímu německému nacismu, v němž rozpoznal zásadní nebezpečí pro budoucnost, a stal se např. členem Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. V roce 1938 veřejně agitoval za brannou pohotovost Československa proti hrozbám nacistického Německa, přednášel a přesvědčoval veřejné činitele také v Anglii, čímž se d...
Více od autora
Miloslav Hlavatý (1)
Autor dětské populárně-naučné literatury z oboru železniční dopravy.
Více od autora
Nando Parrado (1)
Fernando Seler Parrado Dolgay je jeden ze šestnácti pasažérů letu 571 uruguayských aerolinií, kteří přežili havárii v chilských Andách z 13. října 1972. Tímto letadlem cestovali členové uruguayského ragbyového týmu, jejich přátelé a rodinní příslušníci na přátelský zápas do Chile. Po ztroskotání na ledovci v nadmořské výšce 3500 metrů zůstalo naživu 27 lidí, kteří se po devíti dnech z rádia dozvěděli, že bylo ukončeno pátrání. Zanedlouho nebylo co jíst a přeživší se ocitli před neuvěřitelně krutou volbou: aby přežili, museli se začít živit zmrzlým masem svých mrtvých spolucestujících. Navíc se po několika dnech na jejich tábořiště zřítila lavina a zahynulo dalších 8 trosečníků. Po 61 dnech se Parrado společně s Robertem Canessou a Antoniem Vizintínem, který se po ušlém kusu cesty vrátil zpět k vraku, vydali pro pomoc. Parrado s Canessou se vrátili s pomocí po jedenácti dnech. Do té doby zemřelo 29 lidí, mezi nimi i Parradova matka a sestra. Tato událost byla v roce 1993 také zfilmována. Parrado se na vzniku filmu podílel. V druhé půlce 70. let se dostal do prostředí automobilového závodění, vyhrál několik závodů, včetně 24 hodin v Le Mans. Kvůli své manželce však závodění zanechal. S manželkou Veronique má dvě dcery: Verónica a Cecilia. Nando Parrado o této události napsal společně s Vince Rausem knihu Zázrak v Andách. Dnes se věnuje moderování přenosů motorových sportů.
Více od autora
Michal Resl (1)
Český výtvarník. Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Více od autora
Jiří Zelinka (1)
Jiří Zelinka je bývalý český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Spartu Praha. V lize nastoupil ve 4 utkáních. Začínal v Jiskře Podhůří, do Sparty přišel z Vrchlabí.
Více od autora
Alois Svojsík (1)
Alois Svojsík byl český římskokatolický kněz, překladatel náboženských spisů a fejetonista. Je autorem publikace Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině v dobách Rakouska-Uherska. Byl nejstarším bratrem zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka. Narodil se jako nejstarší ze čtyř bratrů v chudé rodině. Jeho otec byl četnickým strážmistrem, později c. k. okresním tajemníkem ve Dvoře Králové, kde v roce 1879 ve 45 letech zemřel. Jeho maminka Ludmila pocházela ze starého mlynářského rodu. U svého dědečka z matčiny strany se v Dobřichovicích učil spolu se svými bratry zacházet s různými nástroji. Chlapci pomáhali při všech potřebných pracích, ke kterým patřilo také dolování písku v Berounce. Později se rozhodl pro kněžství, mj. proto, že pobyt a studium v semináři bylo bezplatné. Roku 1913 mu v češtině vyšla publikace o Japonsku, v dané době nejrozsáhlejší kniha na toto téma.
Více od autora
Georg Heym (1)
Georg Heym byl německý spisovatel, autor zejména raně expresionistické lyriky. Narodil se v Dolním Slezsku do rodiny vysokého úředníka. Měšťáčtí rodiče netolerovali jeho poněkud rebelské chování a touhu po odlišnosti, proto byl v roce 1900 vyslán do Berlína studovat. S velkými potížemi vystřídal několik středních škol , kde byl velmi nespokojený, nakonec ale odmaturoval a začal studovat práva ve Würzburgu, kde se začal věnovat také dramatické tvorbě. V roce 1910 se setkal s básníkem Simonem Guttmanem a připojil se k tzv. Novému klubu, jehož členy byli básníci jako Jakob van Hoddis. Brzy se stal jedním z jeho hlavních představitelů. Heym se brzy spřátelil s autory, jako byla Else Lasker-Schülerová, Gottfried Benn nebo Karl Kraus. Heymovy básně byly velmi úspěšné v tzv. Neopatetickém kabaretu, který příslušel k Novému klubu. V roce 1911 vydal svou jedinou zaživa vydanou sbírku Věčný den . Heym vystřídal několik zaměstnání v právní oblasti, nebyl ale příliš úspěšný. V roce 1912 se utopil při bruslení. Heym patřil k nejvýznamnějším expresionistickým básníkům, pro jeho poesii je typická vytříbená literární forma, pravidelný a tradičně rýmovaný verš. Nejčastějším motivem jeho poesie je symbolicky pojaté Světoměsto, inspirované Berlínem, které velmi podrobně popisuje. K jeho dílům patří sbírky Městský bůh , Věčný den , Umbra vitae , Marathon , sbírka novel Zloděj , esej Hledání nového náboženství a několik dramat.
Více od autora
Torey L Hayden (1)
Victoria Lynn Hayden , známa pod uměleckým jménem Torey L. Hayden je autorkou řady velmi úspěšných non-fiction románů z prostředí školy pro děti s poruchami chování. Pracuje jako speciální pedagožka a rodinná terapeutka . Žije v USA
Více od autora
Jan Mařák (1)
Jan Mařák byl český houslista a hudební pedagog. V letech 1882–1889 studoval na Pražské konzervatoři u Antonína Bennewitze. Po ukončení studií krátce působil jako koncertní mistr v Městském divadle v Královci. V letech 1892–1897 byl koncertním mistrem Národního divadla v Praze. V roce 1897 se stal profesorem na Pražské konzervatoři. Při výuce používal metodu Otakara Ševčíka. Mezi jeho žáky patřili například: Váša Příhoda, Kitty Červenková, Andreina Paganini, Anna Serbousková, koncertní mistr České filharmonie Stanislav Novák nebo dirigent Václav Talich. Vydal několik publikací o technice houslové hry. Byl bratrem operního zpěváka Otakara Mařáka a harfenistky Jiřiny Mařákové-Schulzové. Jejich strýcem byl malíř Julius Mařák. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Mařák na německé Wikipedii.
Více od autora
Josef Flégl (1)
Narozen 20. 11. 1939 v Opočně. Regionální historik, práce o archeologických sbírkách Dobrušska.
Více od autora
Tomi Ungerer (1)
Tomi Ungerer, celým jménem Jean-Thomas Ungerer byl francouzský karikaturista, ilustrátor a spisovatel alsaského původu, představitel politické satiry a kontrakultury 60. let. Pocházel z hodinářské dynastie, dětství prožil ve Štrasburku a Wintzenheimu, kde zažil německou okupaci Alsaska a boje o Colmarskou kapsu na konci války. Pro kázeňské prohřešky nedokončil École supérieure des arts décoratifs de Strasbourg, sloužil u cizinecké legie a cestoval po Evropě. Od roku 1956 žil v New Yorku, kde pracoval pro nakladatelství Harper & Row, o rok později vydal svoji první dětskou knihu The Mellops Go Flying a stal se umělcem na volné noze. Později žil v Kanadě a od roku 1976 do smrti v Irsku. Vydal více než 140 publikací. Různými technikami vytvořil okolo čtyřiceti tisíc výtvarných děl, jeho styl byl inspirován Honoré Daumierem a Saulem Steinbergem. Podle jeho předlohy natočil Gene Deitch film Tři loupežníci. Spolupracoval s periodiky jako The New York Times, Esquire, The Village Voice, Playboy nebo Charlie Hebdo, dělal reklamy pro firmy Bonduelle, Pepsi nebo Trans World Airlines, podílel se na úspěšné volební kampani Willyho Brandta v roce 1972. Vytvářel filmové plakáty i politické karikatury, v nichž odsuzoval válku ve Vietnamu a rasovou diskriminaci. Jeho tvorba se vyznačovala smyslem pro absurditu a černý humor, erotická otevřenost knihy Formicon mu vynesla soudní žalobu pro obscenitu. V roce 1988 navrhl Janusovu fontánu v rodném Štrasburku. Podporoval evropskou integraci a byl ambasadorem Rady Evropy pro otázky vzdělání. V roce 2007 bylo ve Štrasburku otevřeno Musée Tomi-Ungerer – Centre international de l'illustration. Kolekce je děl je uložena v Německé národní knihovně. Americký režisér Brad Bernstein o něm v roce 2012 natočil celovečerní dokument Far Out Isn't Far Enough: The Tomi Ungerer Story....
Více od autora
Josef Zavřel (1)
Narozen 26. 9. 1931 v České Třebové. Cestovatel, fotograf, vystudoval knihovnictví, pracoval a publikoval v oboru, propaguje práci lyžařského odborníka Vladimíra Pácla, spolupracuje s Českou televizí na dokumentech.
Více od autora
Frantisek Véle (1)
František Véle byl český neurolog, kineziolog, fyzioterapeut a pedagog. Významná osobnost oboru rehabilitace pohybových poruch a myoskeletální medicíny. Jeden z protagonistů tzv. Pražské myoskeletální školy. Po promoci na lékařské fakultě v Praze roku 1949 pracoval na psychiatrické klinice v Plzni. Během vojenské služby byl odsouzen pro nesouhlas s režimem na 2 roky vězení a po propuštění pracoval jako dělník v továrně. Od roku 1953 pracoval v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních jako sekundární lékař a později jako primář oddělení. Současně hospitoval na neurologické klinice v Hradci Králové a v Praze. V Praze se spolu s Karlem Lewitem, Vladimírem Jandou a Janem Jiroutem podílel na vzniku tzv. Pražské myoskeletální školy. Od roku 1961 pracoval v Ústavu pro doškolování lékařů , kde byl angažován ve výuce elektrodiagnostických metod , neurologie a rehabilitace. Během svých cest do Asie se seznámil s východní medicínou a hledal její aplikaci v pohybové léčbě západní kultury. Po dosažení důchodového věku pracoval u ČSD v laboratoři pro motoriku a od roku 1991 na katedře fyzioterapie FTVS Univerzity Karlovy, jejímž byl vedoucím. Inicioval založení Kineziologické společnosti a snažil se, aby se kineziologie stala habilitačním oborem pro odborníky v rehabilitaci, sportu a tělovýchově. Z počátku se zabýval hlavně neurofyziologií, elektromyografií a motorikou, jedním z jeho témat bylo např. ověření Vojtovy metody elektromyografií a videozáznamem. V oblasti poruch nervové soustavy spolupracoval mj. s Dr. Brüggerem . Později se věnoval kineziologii, terapii funkčních poruch páteře a manipulační terapii. Přispěl k povědomí o posturální funkci bránice , o důležitosti tzv. trojflekční linearity při odvíjení dolních končetin aj. S J. Čumpelíkem také obohatil sestavu rehabilitačních spinálních cviků. Jako vedoucí katedry fyzioterapie FTVS rea...
Více od autora