Všichni Autoři a témata

Jørn Lier Horst (29)

Jørn Lier Horst pôsobil ako hlavný vyšetrovateľ v Larviku, študoval kriminológiu, filozofiu a psychológiu. Debutoval detektívnym románom Kľúčový svedok založenom na skutočnom prípade. Uviedol ním čoskoro už jedenásťdielnu sériu kníh s inšpektorom Williamom Wistingom a jeho dcérou, novinárkou Line. Za román Na zimu zatvorené získal Cenu nórskych kníhkupcov, nasledovali Poľovné psy, za ktoré získal cenu pre najlepšiu nórsku detektívku roka a následne aj cenu pre najlepšiu škandinávsku detektívku. Výborných ohlasov sa dočkali aj jeho najnovšie romány Jaskynný muž a Zaslepenosť. Zároveň je autorom detskej série Detektívna agentúra č. 2, ktorá začína vychádzať aj v slovenčine.

Josef Kořenský (25)

Josef Kořenský v Knize narozených Jozef Korzensky byl český cestovatel, pedagog a spisovatel. Narodil se jako druhé z pěti dětí v Sušně u Nových Benátek na Mladoboleslavsku do chudé zemědělské rodiny Václava Kořenského a Anny Kořenské-Krouské. Jeho sestry Anna a Marie později třicet let provozovaly proslulý hotel s evropskou kuchyní v Turecku, který Kořenský několikrát navštívil, ve stáří se obě staraly o bratrovu domácnost. Vystudoval reálku v Mladé Boleslavi, kde patřil k nejnadanějším žákům. Od malička měl vztah k zeměpisu a přírodopisu, což mu zůstalo na celý život. Během učitelských studií v Praze se v domě U Halánků seznámil s řadou cestovatelů, mimo jiné i se stejně starým Emilem Holubem, se kterým se doživotně přátelil. Jako nadšený přírodovědec působil též v pražském muzeu, kde asistoval Antonínu Fričovi. Zajímal se o geologii, mineralogii, paleontologii a entomologii. Svou učitelskou kariéru začal v Radnicích na Rokycansku v roce 1867 jako podučitel, od roku 1871 pokračoval jako učitel v Litomyšli, od roku 1874 již působil v Praze na Smíchově. V měšťanské dívčí škole učil sedmnáct let, v roce 1891 byl jmenován ředitelem. Praha poskytla Kořenskému kulturní a vzdělávací příležitosti, kterých maximálně využíval. Svou celoživotní cestovatelskou zálibu provozoval v době prázdnin a po odchodu do penze v roce 1908 jí mohl věnovat veškerý svůj čas. Nikdy se neoženil. Svou první větší cestu uskutečnil již během pobytu v Litomyšli, v roce 1872 navštívil Alpy. Následovaly další cesty po Evropě, na které se vydával téměř pravidelně. Kromě učitelských prázdnin měl také výhodu v tom, že ho finančně podporovali jednotlivci jako Vojta Náprstek, František Ringhoffer, ale i spolky jako byl Svatobor, spolu se smíchovskou městskou radou, školskými úřady, vídeňským ministerstvem kultu a vyučování a dalšími institucemi. Jejich členové i jednotlivci si totiž byli jisti, že Kořenského cesta přine...

Jónas Jónasson (21)

Jonas Jonasson je švédský spisovatel a novinář. Autor knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonasson se narodil jako syn řidiče záchranné služby a zdravotní sestry ve Växjö v jižním Švédsku. Po studiu švédštiny a španělštiny na univerzitě v Göteborgu pracoval do roku 1994 pro deník Smålandsposten a později večerník Expressen v rodném Växjö. O dva roky později založil vlastní mediální společnost OTW, ve které pracovalo 100 zaměstnanců. Pracoval i jako producent švédské televize TV4. Po dvaceti letech trpěl bolestmi zad a syndromem vyhoření. Během léčby se rozhodl v roce 2005 změnit životní styl, prodal svou společnost a odstěhoval se do Södermanlandu v jihovýchodním Švédsku s kočkou Molotov, která se objevila i v jeho prvním románu. V únoru 2007 měl svatbu s norskou manželkou a přestěhoval se s ní do městečka Ponte Tresa u Luganského jezera ve Švýcarsku. Zde se rozhodl dokončit dlouho plánovanou knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Narodil se mu syn, rozvedl se a syna získal do péče. Od roku 2010 s ním žije na ostrově Gotland. Z českých spisovatelů má v oblibě Jaroslava Haška a Milana Kunderu.

John Francome (24)

John Francome se narodil ve Swindonu, Anglie. Bývalý žokej šampion, byl zvolen nejlepším komentátorem dostihů pro britský kanál Cannel 4. Rozhodl se následovat Dicka Francise a píše detektivky z dostihového prostředí, často ve spolupráci s jinými autory. V současnosti žije v Berkshiru.

Jiří Grossmann (14)

Jiří Grossmann byl československý zpěvák, textař, herec a humorista, známý svým přínosem československému zábavnímu průmyslu, zejména v 60. a 70. letech 20. století. Narodil se 20. července 1941 v Praze a zemřel v mladém věku 34 let 5. prosince 1971. Grossmann byl členem slavného dua "Suchý & Grossmann", které vystupovalo po boku Jiřího Suchého. Společně byli stěžejními postavami pražského divadla Semafor, které se významně podílelo na formování kulturní scény v této době.

Jessica Steele (25)

Americká spisovatelka milostných románů.

Jaroslav Žák (17)

Jaroslav Žák byl český středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista. Narodil se v rodině poštovního úředníka Josefa Žáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Sokolové . Rodina bydlela v Bubenči, v roce 1909 se přestěhovala na Žižkov. Už ve svých třinácti letech napsal svou první povídku Pancéřová loď se sci-fi námětem. Otištěna byla až dlouho po jeho smrti. V Praze absolvoval základní i klasické gymnázium v Libušině ulici na Žižkově, pak i v letech 1925–1929 úspěšně Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Vystudoval latinu a francouzštinu. Stal se učitelem jazyků, napřed v Praze, od roku 1932 ve Dvoře Králové, pak na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Odtud se vrátil na 10 let učit do české Jaroměře. V letech 1945–1948 byl lektorem, scenáristou Československého státního filmu v Praze a také novinářem. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. V deníku Svobodné slovo publikoval na pokračování román Ve stínu kaktusu reflektující soudobou situaci v Československu. Prorežimní kritici označili Žáka za „tvůrce bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci recesí“. Záhy byl vyloučen ze syndikátu spisovatelů, propuštěn z Barrandova a další publikační činnost mu byla dobu znemožněna. Díla Konec starých časů a Na úsvitě nové doby zesměšňující únorový puč psal bez naděje na jejich publikaci. V roce 1952 byl zaměstnán na vedení zdravotnické dokumentace. Pracoval také jako překladatel a korektor pod cizími jmény. Jeho díla začala znovu nepravidelně vycházet po roce 1958. Níže jsou uvedena pouze první vydání: Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Žák na Wikimedia Commons

Jan Sedlák (16)

prof. PhDr. Jan Sedlák. CSc. je českým historikem umění, především architektury. V současné době působí jako děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho odborný zájem se týká především architektury historismu, secese a meziválečného modernismu. Publikoval například knihy o brněnské secesi a brněnských vilách, věnoval se také moravské tvorbě Jana Santiniho. Spíše okrajově se věnoval také malířskému dílu, konkrétně dílu Henriho de Toulouse-Lautrec a Paula Gauguina.

Jan Červenka (11)

Jan Červenka byl český prozaik, dramatik, básník a překladatel z francouzštiny a španělštiny, ve své poezii navazoval na Jaroslava Vrchlického. Narodil se v rodině Jana Červenky, klasického filologa a překladatele. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval na pražské univerzitě práva. Po dokončení studií působil jako tajemník městského úřadu na Vinohradech, ale věnoval se také organizaci literárního života v Praze. Patřil mezi zakladatele literárního spolku Máj, jehož byl řadu let tajemníkem, a podílel se i na organizaci stejnojmenného nakladatelství. Přispíval do řady časopisů: Květy , Máj , Národní listy , Lumír , Ruch , Rozhledy literární ad. Nejvýznamnější oblastí jeho činnosti je poezie, patřil k žákům a pokračovatelům Jaroslava Vrchlického. Námětem jeho poezie byla zpočátku téměř výlučně láska a milostný cit, v pozdějších letech se objevuje tematika vyrovnání a smíření se životem. Veřejně poprvé vystoupil roku 1879 v Květech s překladem básně Fr. Coppéea a v Lumíru s vlastními básněmi i s překlady několika básní španělských. První sbírku svých lyrických básní Amoroso vydal v roce 1883, po ní následovaly další sbírky: z roku 1885 Ztišené vlny a z roku 1891 Písně Závišovy. Písně Závišovy jsou nejznámější z jeho sbírek, jde o milostnou lyriku opěvující ženu a lásku k ní. Tato sbírka byla zhudebněna Rudolfem Frimlem . Co se týče formální stránky básní, usiloval Jan Červenka, většinou však neúspěšně, o zavedení nových forem, např. tzv. trylků, což byly básně o pěti slokách, z nichž každá následující sloka je kratší o jeden verš. Jeho prozaické práce, uveřejněné většinou v Lumíru, byly souborně vydány pod názvem Novelly . O rok později byla vydána druhá sbírka jeho novelistických prací Dětské kartony . V jeho prozaickém díle jde většinou o povídky z vesnického a maloměstského prostředí a také zde bývá ústředním...

Ivana Havranová (32)

Ivana Havranová je absolventkou Filozofickej fakulty Jána Amosa Komenského, odbor žurnalistika. Profesionálne rástla v redakcii Smena, Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Neskôr si založila vlastné vydavateľstvo a vydávala časopisy Maxi super, mesačník pre deti Mamatatajojo, slovenský Bulvár, Fiškál, Lišiaka a Bambuľku. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov, reportáží. Má dcéru Ivanu a syna Michala. Je vydatá za publicistu Michala Havrana. Súčasťou rodiny je aj malý jazvečík Jožinka.

Herman Melville (25)

Herman Melville byl americký pozdně romantický spisovatel a básník, jeden z nejvýznamnějších klasiků americké literatury známý především díky svému románu Bílá velryba . Herman Melville se narodil v bohaté patricijské rodině jako třetí z osmi dětí. Jeho otec byl původem skotský obchodník a matka Holanďanka. V New Yorku získal Melville základní vzdělání na škole pro chlapce a poté zde od roku 1829 studoval na Grammar School of Columbia College. Otcova firma na dovoz francouzského drogistického zboží však roku 1830 zkrachovala a rodina byla donucena odstěhovat se do Albany, kde otec začal podnikat jako obchodník s kožešinami a Melville zde pokračoval ve studiu na místní akademii. Když jeho otec roku 1831 zemřel, dostala se rodina do finančních problémů, Melville přerušil studia a pomáhal svému staršímu bratrovi, který převzal otcovo podnikání a tím i odpovědnost za rodinu. Na akademii v Albany se vrátil v roce 1835 a studoval zde antickou literaturu a filosofii. Roku 1837 byl nucen vyhlásit úpadek i Melvillův bratr a rodina se musela přestěhovat do Lansingburghu, kde Melville studoval na místní akademii zeměměřictví, aby mohl pracovat na stavbě Erijského kanálu. Když jeho záměr nevyšel, nechal se Melville roku 1839 najmout na obchodní trojstěžník jako plavčík a absolvoval plavbu do Liverpoolu. Po návratu krátce pracoval jako učitel a stále se snažil najít stálé zaměstnání, aby pomohl své rodině závislé na příbuzných. Když se mu to nepodařilo, nechal se v lednu roku 1841 v New Bedfordu najmout na velrybářskou loď Acushnet plavící se do jižních moří. Na lodi sloužil osmnáct měsíců. Avšak na Markézách, pobouřen surovým a ponižujícím zacházením, z lodi zběhl na ostrov Nuku Hiva. Zde byl měsíc zajatcem lidojedů v údolí Taipi, ale podařilo se mu uprchnout na australskou velrybářskou loď. Dostal se na Tahiti a další lodí na Havajské ostrovy. Tam se přihlásil do slu...

Helena Malířová (32)

Helena Malířová, rodným jménem Helena Nosková byla česká novinářka, spisovatelka, publicistka a překladatelka, vlastní sestra herečky Růženy Naskové. Narodila se v rodině Josefa Noska , který působil v různých povoláních – jako kontrolor, účetní, správce a úředník pražského magistrátu. Sám byl též literárně činný, publikoval v časopisech a příležitostně překládal z maďarštiny. Matka Josefa, rozená Bučinová byla druhou manželkou Josefa Noska. Helena se narodila jako starší ze dvou dcer manželů Noskových. Se sestrou Růženou na pražském Novém Městě. Růžena vzpomínala, jak starší Helena od malička psala pohádky a dovedně kreslila. Až do otcovy smrti se však neodvážila svou zálibu v literatuře výrazněji projevit. Okolo roku 1900 se sestry Noskovy seznamovaly s předními intelektuály své doby . Helena se též seznámila se svým budoucím manželem, studujícím práv, básníkem Janem Malířem . Helena začala publikovat časopisecky a její první povídkovou knihu Lidské srdce zaznamenala Moderní revue. Dramatická prvotina Bratrství byla uvedena na Národním divadle v roce 1905. I když ji režíroval Jaroslav Kvapil, dočkala se pouze dvou repríz. V roce 1904 se, po pětileté známosti, provdala za Jana Malíře; jejich manželství však nebylo dlouhé, Jan Malíř zemřel 14. 11. 1909 na tuberkulózu. Netradiční myšlení Heleny Malířové se projevilo již v roce 1910, když vystoupila z římskokatolické církve a zůstala bez vyznání. Po smrti manžela cestovala po Evropě, v roce 1912 se jako reportérka a ošetřovatelka zúčastnila na Balkáně srbsko-turecké války. Od roku 1913 žila ve Vídni. Zde se seznámila s Ivanem Olbrachtem a pod jeho vlivem vsoupila do sociálně demokrati...

Helena Dvořáková (26)

Rozená Čubová, pocházela z učitelské rodiny. 1912 maturovala na gymnáziu v Praze, 1913 absolvovala obchodní abiturientský kurz v Chrudimi, 1915 složila státní zkoušku z francouzštiny. Jako mimořádná posluchačka navštěvovala 1924–29 na FF UK přednášky z dějin literatury a psychologie. 1931 podnikla studijní cestu po Itálii. V 30. letech byla redaktorkou v Melantrichu, od 1951 v Osvětě, která 1953 splynula s Orbisem. Do důchodu odešla 1959. Přispívala do novin a časopisů: Cesta, Host, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Pramen, Panoráma, Právo lidu a Literární noviny. * 6. 8. 1895, Praha † 23. 6. 1970, Praha

Hana Mikulenková (43)

Učitelka češtiny s bohatou praxí na všech stupních škol – od základní po vysokou. Od roku 1990 spolupracuje s nakladatelstvím Prodos v Olomouci jako autorka i redaktorka řady učebnic a výukových materiálů. Ve volném čase holduje literatuře, vážné hudbě, některým sportům a cestování. Nemůže si pomoci a sbírá české historické slabikáře.

Françoise Sagan (28)

Françoise Saganová, nepřechýleně Françoise Sagan, rodným jménem Françoise Quoirez byla francouzská spisovatelka a dramatička. Její nejslavnější knihou je jeden z vůbec prvních jejích románů Bonjour Tristesse , který napsala již v roce 1954. Roku 2008 byl o ní natočen životopisný film Bonjour Sagan, ve kterém ztvárnila její roli francouzská herečka Sylvie Testudová, jež byla posléze za svůj výkon nominována na Césara.

Eva Zábojová (24)

Doktorát z filozofie získala přes obor - angličtina. Podílela se na učebnicích angličtiny.

Ella Fitzgerald (20)

Ella Fitzgerald , známá jako "první dáma písní", byla americká jazzová zpěvačka proslulá svým čistým tónem, dokonalou dikcí, frázováním, načasováním a improvizačními schopnostmi, zejména v oblasti scatového zpěvu. Fitzgeraldová se narodila 25. dubna 1917 v Newport News ve Virginii a proslavila se poté, co v roce 1934 vyhrála talentovou soutěž v harlemském divadle Apollo. Stala se zpěvačkou orchestru Chicka Webba a v roce 1938 si získala uznání kritiky svým hitem "A-Tisket, A-Tasket". Po Webbově smrti vedla kapelu a poté se vydala na sólovou dráhu.

Elán (17)

Elán je slovenská poprocková skupina, která vznikla koncem 60. let v Bratislavě, tehdy součásti Československa. V čele skupiny stojí od počátku Jožo Ráž, který je baskytaristou a zpěvákem, spolu s kytaristou Jano Balážem a klávesistou Vašo Patejdlem. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších kapel v Československu a později na Slovensku. Jejich hudba oslovila několik generací, mísí se v ní rock, pop a v pozdějších letech i současný materiál pro dospělé a balady.

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij (34)

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij byl ruský symbolistický básník, kritik, spisovatel a konzervativní politický myslitel. Merežkovskij se narodil v rodině vysokého úředníka, jeho bratr Konstantin Sergejevič Merežkovskij byl známý přírodovědec. Dmitrij Merežkovskij absolvoval roku 1886 studium historie v Petrohradě a věnoval se literatuře. Psal kritiky, básně a překlady řecké poezie, roku 1895 vyšel jeho první román „Zavrženec“. Roku 1889 se oženil s básnířkou Zinaidou Gippius a společně pořádali literárně-náboženský salon. Roku 1901 vydal román „Leonardo da Vinci“ – druhou část trilogie „Kristus a Antikrist“ – který mu získal světovou proslulost. Následovala dlouhá řada historických románů se symbolickým až apokalyptickým pozadím, které byly rychle překládány do mnoha jazyků, včetně češtiny. Roku 1919 emigroval do Varšavy a v následujícím roce do Paříže. Svůj odpor k bolševickému režimu vyjádřil v románu „Říše Antikristova“ a v komunistických zemích bylo jeho dílo zakázáno. Roku 1933 byl navržen na Nobelovu cenu, ale jeho politické názory a sympatie k Mussolinimu tomu zabránily. Zemřel v nouzi v Paříži na počátku války. Merežkovskij byl silně ovlivněn jednak F. M. Dostojevským a Vl. Solovjovem, jednak F. Nietzschem. Moderní historii chápal jako zápas Krista s Antikristem, v němž připadá zvláštní úloha Rusku, nezasaženému západním liberalismem. V revoluci viděl nejprve příchod Kristovy „třetí říše“, brzy ji ale ostře odsoudil. V pozdějších letech se věnoval mystickým spekulacím a vydával například „Tajnou moudrost východu“ a „Neznámý Ježíš“. Poprvé vyšlo dílo D. S. Merežkovského v češtině v roce 1912 . Souborné dílo vydalo v letech 1923–1935 nakladatelství Kvasnička a Hampl . V roce 1999 byl zpracován román Leonardo da Vinci jako desetidílný rozhlasový seriál. Z překladu Anny Teskové připravil dramatizaci Roman C...

Debbie Macomber (35)

Debbie Macomber je bestsellerová americká autorka, jejíž příběhy o rodinných i romantických vztazích si získaly srdce mnoha čtenářů po celém světě a byly oceněny nejvyššími oceněními v rámci romantického žánru. Na základě jejích knih vzniklo také několik televizních adaptací. Momentálně žije ve státě Washington, má čtyři děti a několik vnoučat. Kromě psaní se věnuje také charitě.

de (41)

Clive Gifford (32)

Britský autor a editor knih pro děti a mládež.Věnuje se i literatuře faktu a žurnalistice.

Bohumil Němec (34)

Bohumil Němec byl český botanik, mykolog, pedagog, rektor University Karlovy, svobodný zednář a meziválečný československý politik, který v roce 1935 byl zvažován jako kandidát na prezidenta Československa. Narodil se roku 1873 v selské rodině na východě Čech, v roce 1891 maturoval na gymnasiu v Novém Bydžově. Poté studoval přírodní vědy na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Zpočátku se věnoval zoologii, ale později se jeho zájem soustředil na botaniku. Zkušenosti získané při studiu zoologie uplatnil v experimentálních metodách, které vnesl do botaniky. V roce 1893 byl perzekvován v procesu s Omladinou. Roku 1895, před ukončením studií, dostal místo asistenta v Botanickém ústavu české univerzity a byl zvolen čestným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1898 pobýval na univerzitě v Jeně a navštívil botanické ústavy v různých zemích Evropy. Po vystudování university se podílel na založení Ústavu anatomie a fysiologie rostlin a přednášel o všeobecné botanice. Roku 1907 se stal profesorem a o rok později členem Česká akademie věd a umění. . V letech 1919–1920 byl děkanem Filosofické fakulty University Karlovy, zasloužil se o vznik samostatné přírodovědecké fakulty. V letech 1921–1922 byl dokonce rektorem celé university. Pedagogické práci se věnoval celý život, rád předával své zkušeností mladým. Vychoval několik generací botaniků. Byl popularizátorem vědy - v roce 1923 se zasloužil o vydávání populárně vědeckého časopisu Vesmír. V období 1923–1927 byl vydavatelem vědeckého časopisu Studies from the Plant Physiological Laboratory of Charles University a v roce 1959 založil časopis Biologia plantarum. Mimo jiné mezi lety 1930–1943 pracoval i jako šéfredaktor Ottova slovníku naučného nové doby a v období 1956–1959 byl ředitelem Encyklopedické kanceláře ČSAV. V rozmezí 175 let své působnosti Linnéova společnost v Londýně zvolila do svých řad jen...

Bernhard Kellermann (27)

4.března 1879 v Fuerth , † 17.října 1951 v Kleinglienicke v Postupimi ) byl německý spisovatel . Původně studoval malířství, ale od roku 1904 patřil k uznávaným německým romanopiscům. Několik jeho námětů bylo také zfilmováno. Od roku 1946 žil v sovětské okupační zóně Německa a patřil k čelným kulturním představitelům budovaného východoněmeckého státu. Podílel se na založení Společnosti německo-sovětského přátelství.

Arnaldur Indriðason (24)

Arnaldur Indriðason je islandský spisovatel detektivek. V roce 1996 absolvoval studium historie na Islandské univerzitě. Později pracoval jako novinář a filmový kritik u největších islandských novin Morgunblaðið. Ve většině jeho knih je hlavní postavou komisař Erlendur Sveinsson a jeho kolegové Sigurður Óli, Elínborg a jeho dávný mentor Marion Briem z kriminální policie v Reykjavíku. Je to rozvedený padesátník, kterého chodí čas od času navštěvovat jeho již dospělé děti. Dcera Eva Lind, která skončila na drogách a Sindri Snær, který už má za sebou několik odvykacích kůr. Vztahy mezi nimi jsou značně komplikované. Knihy Oběť, Propast a Chlad probíhají ve stejném časovém rozmezí a mají vždy jiného hlavního hrdinu, u Oběti je to Elínborg, u Propasti Sigurður Óli a u Chladu Erlendur. Knihy napsané po roce 2010 se vracejí do starší minulosti, před první knihu série , hlavním hrdinou knih Duel a Kamp Knox je Erlendurův mentor Marion Briem a Reykjavícké noci popisují začátek policejní kariéry Erlendura u dopravní policie, kdy ve svém volném času vyřeší starší případ dvojnásobné vraždy a je mu nabídnuto místo u kriminálky. Obvykle jsou vyšetřovány případy, kde jejich původ leží daleko v minulosti a svědků už není mnoho. Kniha Severní blata byla v roce 2006 zfilmována a film získal hlavní cenu Křišťálový glóbus na 42. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.

Aristotelés (28)

Aristoteles ze Stageiry byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně – Thessalonike , zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 př. n. l. Aristoteles studoval a pak i vyučoval v Platonově Akadémii v Athénách. Po Platonově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra . Po Filipově smrti se Aristoteles vrátil do Athén, kde se plně věnoval vědě a roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion nebo také peripatetická škola, která se tak nazývá podle krytého sloupořadí peripatos , kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein , neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel. Během třinácti let strávených v Athénách vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristoteles v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platona, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristoteles obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Zpočátku sice psal také dialogy jako jeho učitel, z těch se však zachovaly jen zlomky, kdežto téměř celé Aristotelovo dí...

Angela Marsons (29)

Angela Marsonsová je britská spisovatelka známá zejména detektivními příběhy Kim Stoneové. Během tří let se prodalo přes tři miliony výtisků jejích románů. Angela Marsonsová pochází z Brierley Hill, města v hrabství West Midlands. Původním povoláním byla členkou ochranky v nákupním středisku Merry Hill, kde strávila 19 let. V roce 2014 ale pro nadbytečnost o práci přišla. V té době se zároveň musela starat o svou partnerku, která se právě zotavovala po náročné operaci. Aby nepřišly o domov, musely si na splácení hypotéky půjčit od svých nejbližších a část majetku prodat. Celých 25 let se snažila uspět v různých nakladatelstvích, pokaždé byla ale odmítnuta. Průlom nastal v říjnu roku 2014, kdy dostala nabídku z digitálního nakladatelství Bookouture. Smlouva na první čtyři knihy byla podepsána během jednoho týdne. Smlouvy na další knihy následovaly, aktuálně je naplánováno vydání celkem 25 knih s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou. Prozatím bylo do češtiny přeloženo 12 románů s touto hlavní postavou, celkově jich autorka napsala 16.

Alice Oseman (32)

Alice Oseman se narodila v roce 1994 v Kentu, Anglie a studovala angličtinu na Durham University. V únoru 2016 vydala svou druhou knihu, Radio Silence, která ještě nemá český překlad. Momentálně čeká na vydání své třetí knihy , začíná pomalu pracovat na čtvrté a zároveň plánuje vydat svůj webkomiks Heartstopper, který se zaměřuje na Charlieho a Nicka .

Aleš Cibulka (19)

Aleš Cibulka je český televizní a rozhlasový moderátor a publicista. Začínal v roce 1992 jako rozhlasový moderátor v karlovarském soukromém rádiu Diana. Dva roky působil v Televizi Nova, kde moderoval pořad Snídaně s Novou. Od roku 1998, kdy ukončil svá studia na Vyšší odborné škole herecké, se stal spolupracovníkem a posléze i zaměstnancem České televize, kde moderoval pořad Dobré ráno s ČT. Rovněž s kolegyní Magdou Reifovou moderoval pro Českou televizi zeměpisnou soutěž pro děti Baťoh a společně s Ivanou Andrlovou a Zbyškem Pantůčkem účinkuje také v pořadu věnovaném českému jazyku O češtině. Jeho hlas je známý z pořadů Dobré jitro s Českým rozhlasem, Host do domu a Tobogan. Poté, co Yvonne Přenosilová jako jeho host pořadu Host do domu počátkem května 2006 řekla, že „pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho…“, byl z pořadu odvolán a mohl nadále moderovat již jen zábavný pořad Tobogan. 17. ledna 2015 uvedl 1000. díl, pro Aleše Cibulku to byl díl s pořadovým číslem 396. a 11 let s pořadem. 28. února 2015 Aleš Cibulka odvysílal svůj 400. díl. Od roku 2019 dostal postupně v rámci nové koncepce stanice Dvojka více prostoru . Vysílá dnes pořady Nedělní kolotoč , Dva na dvojce, Blízká setkání, Na červeném koberci, O češtině a další. Dvakrát společně s Jiřinou Jiráskovou moderoval slavností vyhlašování cen TýTý. Každý rok moderuje dětskou soutěž Zlatý oříšek. Kromě této činnosti působí i jako umělecký publicista, napsal celkem 3 knihy, z toho dvě životopisné knihy o české herečce Nataše Gollové a jednu knihu o Zdence Sulanové. Po dlouhé známosti uzavřel v roce 2007 registrované partnerství s Michalem Jagelkou. V České televizi moderoval také např. pořad Kolo plné hvězd, kam zval známe osobnosti, které si na "kole plném hvězd" vytáčely zábavné scénky z různých pořadů. Od roku 2012 moderoval na TV Barrandov každodenní soutěž Česká tajenka, kterou po něm převzal ...

Aleksandr Stepanovič Grin (21)

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Zdeněk Košler (21)

Zdeněk Košler byl významný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby i spoluprací s orchestry po celém světě. Narodil se 25. března 1928 v Praze, dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry zastával Košler významné funkce v několika orchestrech, včetně opery Slovenského národního divadla a České filharmonie. Byl také hostujícím dirigentem mnoha mezinárodních těles.

Vladimír Soukup (25)

Narozen 20.4.1949 v Letohradě, vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity karlovy. V letech 1972 - 1990 redaktor, posléze zástupce šéfredaktora deníku Večerní Praha, v letech 1990 - 1992 redaktor deníku Svobodné slovo

Vicente Blasco Ibáñez (29)

Vicente Blasco Ibáñez byl španělský romanopisec, dramatik a memoárista. Spolu s Emilií Pardo-Bazánovou je hlavním představitelem španělského naturalismu. Blasco Ibáñez vystudoval roku 1888 práva na univerzitě ve Valencii, ale advokátskou praxi nevykonával. Věnoval se veřejné a politické činnosti a patřil k čelným představitelům republikánského hnutí a k zásadním odpůrcům monarchismu. V roce 1896 patřil k organizátorům demonstrací ve Valencii namířených proti koloniální válce, kterou vedlo Španělsko na Kubě. Demonstrace vedly k ostrým srážkám protestujících s armádou a v důsledku toho se musel Blasco Ibáñez uchýlit do Itálie. Po návratu domů byl odsouzen ke čtyřem rokům vězení, ale po pár měsících byl propuštěn díky protestům intelektuálů po celé zemi. Roku 1906 obdržel Řád čestné legie. Po roce 1909 se však Blasco Ibáñez politice přestal věnovat a hodně cestoval . Po několika letech se opět vrátil do Evropy a usadil se v Paříži a později v Nice. Ve Francii také roku 1928 zemřel. Ve svých dílech projevil Blasco Ibáñez živý smysl pro lokální kolorit rodné Valencie a pro palčivou sociální tematiku. Ovlivněn francouzským naturalismem zobrazil velmi přesvědčivým způsobem některé závažné problémy španělského venkovského i městského prostředí. Hrůzy první světové války pak odsoudil ve svém nejslavnějším románu Los cuatro jinetes del Apocalipsis z roku 1916.

Štěpánka Sekaninová (34)

Televizní reportérka, producentka pořadů pro děti a nakladatelská redaktorka, též autorka publikací pro děti.

Stanislav Motl (27)

Stanislav Motl je český novinář a spisovatel. Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci. Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství, který dostal i televizní podobu. V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy . Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a hlavní cenu E. E. Kische . Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C . Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona....

Rudolf Mertlík (9)

Profesor Rudolf Mertlík byl český básník, spisovatel a překladatel. Překládal z latiny, starověké řečtiny a němčiny. Mimo jiné přeložil Homérovy eposy Ílias a Odysseia. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové studoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity obor latina a řečtina. 17. listopadu 1939 byl zatčen a strávil tři roky v německém koncentračním táboře Sachsenhausen. V roce 1946 dokončil studia a stal se pedagogem reálného gymnázia. Po nástupu komunismu k moci za svou knihu Nebezpečí jednotné školy strávil dalších sedm let ve Valdicích za „protistátní činnost“. Na konci 60. let se podílel na založení Antické knihovny v nakladatelství Svoboda. Protože měl v 50. a 70. letech zakázáno překládat, vydávat svá díla pod vypůjčenými jmény Václav Dědina, Jiří Valeš, Radislav Hošek, Jana Nechutová a Olga Valešová. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Starověké báje a pověsti. Zemřel roku 1985 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jeho synem je ekonom Pavel Mertlík.

Robert Arthur (31)

Robert Jay Arthur byl autor spekulativní sci-fi. Narodil sa vo Fort Mills, ostrov Corregidor, Filipíny, kde bol umiestnený jeho otec, Robert Arthur, Sr., neskôr poručík v armáde USA. Jeho matka bola Sarah Fee Arthur, pôvodom z New Orleans. Arthurovo strávil detstvo sťahovaním sa, tak ako jeho otec bol prevelovaný z jednej armádnej základne na ďalšiu. Arthur a jeho mladší brat John Arthur, narodený v 1914, boli vzdelávaní na verejnej škole v Hulle, štát Massachusetts, Ann Arbore, štát Michigan, Leavenworthe, štát Kansas, a Hamptone, štát Virgínia. Zatiaľ čo jeho otec bol umiestnený vo Fort Monroe v Hampton Roads, štát Virgínia, Arthur navštevoval Hamptonsku strednú školu, kde bol zvolený za prezidenta seniorskej triedy. Hoci získal štipendium na West Point, Arthur sa rozhodol nenasledovať svojho otca v armáde, a namiesto toho išiel na jeseň 1926 na William a Mary College vo Williamsburge, štát Virgína. Dva roky neskôr, prestúpil na University of Michigan v Anne Arbore, kde Arthur býval niekoľko rokov zatiaľ čo jeho otec bol profesorom ozbrojených vied a taktiky v programu ROTC. Arthur promoval na University of Michigan v 1930 s titulom B.A. v anglickom jazyku. Po práci ako redaktor na jednej z Munseyových publikácii, sa vrátil na University of Michigan kde získal titul M.A. v žurnalistike v 1932. Potom sa presťahoval do New York City, kde býval v Greenwich Village v byte na nižšom poschodí. Počas tohto obdobia, začal písať príbehy do časopisov. Medzi jeho promóciou na Michigane v 1930 a 1940, boli uverejnené jeho príbehy v časopisoch Wonder Stories, Detective Fiction Weekly, Mystery, The Illustrated Detective Magazine, Street & Smith\'s Detective Story Magazine, Amazing Stories, The Shadow, Street & Smith Mystery Reader, Detective Tales, Thrilling Detective, Double Detective, Startling Stories, Collier\'s, The Phantom Detective, Argosy Weekly, Unknown Worlds, and Black Mask. Naviac, v tom čase, Arthur pracoval ako spisovateľ a redaktor pre ...

Petr Křička (30)

Petr Ladislav Křička byl český středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti a překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky a Pavly Křičkové Homolkové. Petr Křička se narodil 4. prosince 1884 v Kelči u Hranic. Jeho otec byl řídícím učitelem, bratr Jaroslav se stal významným hudebním skladatelem. Ač poměrně brzy ztratil otce, vyrůstal v harmonickém prostředí v úzkém kontaktu s horskou přírodou Českomoravské vysočiny a s jejím prostým lidem; to také podstatně ovlivnilo charakter Křičkovy tvorby. Maturoval v r. 1901 na reálce v Novém Městě na Moravě a pak vystudoval chemii na pražské technice. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V l. 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě a po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách. Hned v r. 1914 po vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol. Zemřel 25. 7. 1949 v Okarci u Náměště nad Oslavou. Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině Šípkový keř se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským humanismem francouzských básníků , kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla lyrika základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. Disonanci do této harmonické atmosféry, podporované též s...

Petr Casanova (18)

Zakladatel internetového konceptu FirstClass.cz, magazínu FC a vzdělávacího systému osobního rozvoje First Class Academy. Před maturitou a studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze již začal psát pro noviny po sedm let. Následně se sedm let věnoval televizi a poté sedm let vydával časopisy. Pro jeho texty je typická víra v to lepší v lidech, pokora a optimismus. O svých textech říká: ,,Pořád je mnoho lidí, kteří se cítí bezradně, denně mi jich píše stále víc. Je tedy evidentní, že v tom, co dělám, tak úspěšný nejsem. Chcete-li porazit zlo, není vizitkou úspěchu to, že zlo je stále silnější.“

Peter James (34)

Peter James je anglický spisovatel, scenárista a producent. Je jedním z nejprodávanějších autorů detektivek. Narodil se v Brightonu 22. srpna 1948. Jeho matka Cornelia James byla proslulá svou výrobnou rukaviček pro královnu Alžbětu II., kterou řídila společně s jeho otcem Petera Jamese, který pracoval také jako účetní. Po vystudování filmové školy v Ravensbourne strávil několik let v Kanadě a ve Spojených státech amerických, kde pracoval jako scenárista a producent. V 70. letech 20. století založil vlastní nezávislou produkční společnost, která se brzy stala jednou z významných ve Spojených státech amerických. Později svůj podíl ve společnosti prodal a vrátil se do Anglie. Zde spoluzaložil v roce 1993 jednu z prvních britských internetových společností. O čtyři roky později spoluzaložil první filmovou společnost a v roce 2001 druhou, na které působil po tři roky jako generální ředitel. V Anglii patří mezi uznávané bestselerové autory a filmové producenty. Na svém kontě má kolem dvaceti filmů a seriálů, z těch novějších to je Kupec benátský s Al Pacinem v hlavní roli. Všechny jeho práce prozrazují mimo jiné, hluboký zájem o medicínu, přírodu a paranormální jevy. Díky svým hororům bývá někdy nazýván jako „britský Stephen King“. Má svůj rozhlasový pořad na BBC. V současné době žije v Sussexu. Zabývá se nejen filmovou a literární tvorbou, ale i studiem prožitků mimo vlastní tělo, například při klinické smrti. K jeho koníčkům patří sbírání starých luxusních aut a závodění. Peter James má na svém kontě již více než 15 000 000 prodaných výtisků a v současné době se připravuje televizní seriál podle jeho detektivek.

Pavel Brycz (24)

Pavel Brycz je český spisovatel. Na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem vystudoval český jazyk. Studoval také dramaturgii na pražské DAMU. Učil na gymnáziu v Kadani, živil se jako publicista i textař v reklamní agentuře. Je nejen prozaikem, ale i básníkem, textařem a autorem povídek pro děti. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který napsal řadu povídek především pro děti. Je autorem dvou večerníčků: Dětský zvěřinec a Bílá paní na hlídání Jeho první sbírkou byly povídky Hlava Upanišády . Za knihu básní v próze Jsem město získal Cenu Jiřího Ortena . U čtenářů i kritiky bodoval především románovou epopejí Patriarchátu dávno zašlá sláva . Za knihu Bílá paní na hlídání získal Zlatou stuhu 2011 v kategorii nejlepší beletrie pro děti a mládež. Je autorem také řady textů pro hudební skupinu Zdarr, ex-členů kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. V roce 2017 začal vyučovat český jazyk na Podještědském Gymnáziu Liberec, kde ovšem nyní již nepůsobí. Zastoupen také v antologiích Daylight in Nightclub Inferno a Městopis .

Pablo Neruda (19)

Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto , byl chilský komunistický básník, diplomat a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu , autor řady básnických sbírek. Není jisté, jak jeho literární pseudonym vznikl. Vedou se teorie, že mu byl předlohou český spisovatel Jan Neruda, avšak sám Pablo nikdy nepřiznal, jak jméno Pablo Neruda vzniklo. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, , surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty. Během svého života zastával mnoho diplomatických funkcí a působil jako senátor v chilském Senátu za chilskou komunistickou stranu. Když konzervativní chilský prezident González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na něj vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. Pár let poté se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. V době chilského státního převratu vedeném Augustem Pinochetem byl hospitalizován s rakovinou a po dvanácti dnech zemřel na srdeční infarkt. Už za svého života byl legendou, jeho smrt se stala silným symbolem rezonujícím po celém světě. Pinochet odmítl přeměnit jeho pohřeb na veřejnou událost, ale tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby mu vzdaly hold. Jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem proti tehdejšímu režimu. Narodil se v Parralu . Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Společně s otce...

O Henry (19)

William Sydney Porter , známý pod svým pseudonymem O. Henry, byl americký spisovatel, jenž se proslavil psaním krátkých povídek o obyčejných lidech. Na konci většiny jeho povídek dochází k překvapivému zvratu děje, což je pravděpodobně jeden z prvků, které zaručily O. Henryho úspěch. O. Henry se narodil ve městě Greensboro v USA a stal se lékárníkem. V 19 letech se přestěhoval do Texasu, kde začal pracovat jako pokladník v bance. Začal psát pro zábavu, oženil se a narodila se mu dcera. Později byl obviněn ze zproněvěry peněz a uprchl do Hondurasu, kde napsal svou první sbírku příběhů. Po smrti své ženy v roce 1897 se vrátil zpátky do Texasu, kde se vzdal policii a byl odsouzen na pět let do vězení. Zde a pak i po propuštění a přestěhování do New Yorku, se O. Henry dál věnoval psaní. Celkem napsal více než 600 povídek a stal se známým spisovatelem. Zemřel v roce 1910 na jaterní cirhózu, zřejmě způsobenou alkoholismem.

Mona Kasten (19)

Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.

Marek Liška (41)

Autor učebnice matematiky.

M. S Komarov (9)

Lubomír Macháček (24)

Lubomír Macháček je český spisovatel a psycholog. Otec Lubomíra Macháčka byl pomocníkem v obchodě a matka absolvovala dvouletou ekonomickou školu. V roce 1965 absolvoval Lubomír Macháček Střední všeobecně vzdělávací školu v Pardubicích, poté rok pracoval jako vychovatel na internátu Pozemních staveb v Rybitví. V roce 1971 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po vojenské službě nastoupil jako psycholog do Ústavu nápravné výchovy v Pardubicích a následně pracoval v Okresní pedagogicko-psychologické poradně. V letech 1990–2005 vedl Poradnu pro rodinu a partnerské vztahy. V roce 2006 se stal ředitelem Centra psychosociální pomoci – Rodinné a manželské poradny Pardubického kraje. Literatuře se věnuje od studentských let. Společně s Alexanderem Tomským pracoval na studentském časopisu Oxymóron . Publikoval v časopisech Host do domu, Texty, Tvorba, Mladý svět, Čs. voják, Věda a život či Literární měsíčník. Lubomír Macháček je zároveň autorem mnoha příspěvků ve více než dvaceti sbornících. V osmdesátých letech publikoval především v cizojazyčných sbornících . Zpočátku psal povídky s fantaskními prvky, posléze se zaměřoval na romány z různých žánrů . Při psaní děl čerpá ze svých profesních zkušeností, poznatků a zážitků. Ve svých románech a povídkách se snaží zachytit smysl lidské existence. V psychologických povídkách zachycuje především tematiku osamělosti a odcizení v rodině. Hlavní postavy jeho knih jsou spjati s autorovými rodnými Pardubicemi. Některá díla publikoval pod pseudonymem Adam Borek. Mnoho jeho děl vyšlo v nakladatelství Kruh.

Laura Joh Rowland (19)

Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.

Ladislav Hosák (24)

Ladislav Hosák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia ve Strážnici nastoupil v roce 1923 na Filosofickou fakultu University Karlovy ke studiu dějepisu a zeměpisu. Poté přestoupil na nově zřízenou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po absolvování studií učil nejprve na gymnáziích v Příboře, Břeclavi a konečně od roku 1930 v Brně. V roce 1946 nastoupil na Pedagogickou fakultu University Palackého v Olomouci, kde v roce 1949 získal habilitaci a v roce 1963 byl jmenován profesorem československých dějin a historické vlastivědy. To bylo možné v uvolněnější atmosféře 60. let, nicméně na jmenování profesorem čekal Hosák poměrně dlouho, a dva měsíce před udělením profesury požádal o odchod do důchodu. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo vydání Historického místopisu země Moravskoslezské . Další z místopisných děl vztahujících se k Moravě:

Karel Jungwirth (29)

Narozen 15.9.1913 ve Vsetíně, zemřel 6.10.1978 v Praze. PhDr., CSc., docent německého jazyka na Vysoké škole ekonomické v Praze. Práce v oboru výuky němčiny.

Josef Kovář (23)

Josef Kovář byl český spisovatel, autor próz pro mládež především z přírodního prostředí. Kovář pocházel z rolnické rodiny. V letech 1916-1920 vystudoval učitelský ústav v Soběslavi a poté v letech 1920-1924 učil na různých místech v Čechách , v letech 1925-1936 v Dolní Poustevně, 1936-1938 ve Cvikově a od roku 1938 až do důchodu v roce 1961 v Českém Brodě. Zde byl také v letech 1945-1949 předsedou ONV) a věnoval se zde osvětové práci. V letech 1953-1955 vystudoval dálkově Vysokou školu pedagogickou v Praze. V Kovářových knihách pro mládež se propojuje život zvířat v přírodě s napínavým dějem. Příběhy se odehrávají jednak v jeho rodném rybníkářském kraji, jednak i v oblastech poněkud exotičtějších . Hrdiny jsou buď zvířata nebo děti. Oblíbeným Kovářovým tématem jsou také skautské tábory.

Josef Hála (18)

Josef Hála byl významný český klavírista a komorní hudebník, známý svou interpretací klasické hudby. Narodil se 6. listopadu 1927 v Pardubicích v Československu a byl významnou osobností české hudební scény. Hála byl všestranným hudebníkem, jehož repertoár sahal od barokních děl až po díla současná. Studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry spolupracoval s mnoha uznávanými umělci a soubory, včetně Smetanova kvarteta a České filharmonie.

José María Parramón (26)

Španělský malíř, grafik a vydavatel, autor publikací o výtvarných technikách.

Jiří Spěváček (9)

Jiří Spěváček byl český historik specializující se především na dějiny vlády Lucemburků v českých zemích. Vystudoval historii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1947 působil v Státním historickém ústavu a od roku 1952 jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV. Kromě historie se věnoval diplomatice a vydávání edic historických dokumentů k českým dějinám. V 80. letech spolupracoval s ČST jako odborný poradce k televizním inscenacím o Václavu IV. a Zikmundu Lucemburském.

Jiří Burian (26)

Narozen 1. 2. 1935 v Praze, zemřel 12. 4. 1999 v osadě Vrbice u Krásné Hory . Historik umění, autor výtvarných publikací a muzeologických a výstavních realizací.

Jan Zahradníček (30)

Jan Alois Zahradníček starší byl český básník, novinář, překladatel a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poezie. Ve čtyřicátých letech redigoval katolickou revue Akord. Jeho otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba jej přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory, již před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Po únorovém převratu byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění zemřel. Monumentální básnická skladba Znamení moci, kterou dokončil těsně před svým uvězněním, je považována za nejostřejší a nejlepší české básnické protikomunistické a protitotalitní dílo. Komunistický režim jej vyškrtl z učebnic a oficiální historie české literatury, po jeho trvání se Zahradníčkova díla šířila pouze samizdatem a v zahraničí. F. X. Šalda jej nazval knížetem české poezie. Jan Zahradníček se narodil v obci Mastník na Třebíčsku v rodině rolníka Tomáše Zahradníčka a jeho ženy Antonie, rozené Lorencové . Byl dvanáctý z 19 dětí, z nichž ovšem bylo pět mrtvorozených. Dospělosti se dožilo sedm z nich, včetně Jana. Rodina byla poměrně chudá – asi 15,2 ha polí ji jen stěží uživilo. Jan měl navíc velkou smůlu, v druhém roce svého života spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a tzv. plicní srdce. Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů. V domácnosti a hospodářství mu byly vyhrazeny lehčí p...

James Aldridge (20)

Harold Edward James Aldridge byl anglický protifašistický spisovatel a novinář australského původu. Od mládí žil v Anglii, účastnil se II. světové války. Autor společenských románů kritizujících konflikty soudobého světa.

Ivan Fontana (23)

Narozen 1. 6. 1946 v Jičíně, vlastním jménem Mojmír Soukup. Zemědělský inženýr, básník, autor aforismů a próz. Pod svým vlastním jménem publikuje vědecké práce z oblasti ochrany půdy.

Gisela Fischer (27)

František Jirásek (27)

Narozen 1938. Doc. RNDr., DrSc., matematik, práce z oboru.