8881–8940 z 156975 Autoři
Gheorghe Zamfir (11)
Gheorghe Zamfir je rumunský hudebník, který je široce uznáván pro své mistrovství ve hře na Panovu flétnu, nástroj s prastarými kořeny, který se tradičně vyrábí z bambusu nebo rákosu. Zamfir se narodil 6. dubna 1941 v rumunském Găești a jeho talent pro hru na Panovu flétnu se projevoval již od mládí. Studoval na bukurešťské hudební akademii a své umění zdokonaloval pod vedením Fanica Luca, významného hráče na panovu flétnu. Během své kariéry se Zamfir díky svým vystoupením, nahrávkám a skladbám prosadil na mezinárodní scéně.
Více od autora
Gerald Seymour (8)
Gerald Seymour je britský spisovatel románů o trestné činnosti a špionáži.
Více od autora
Georgia Bockoven (7)
Georgia Bockoven začala písať beletriu po úspešnej kariére novinárky a fotografky na voľnej nohe. Po svete sa predalo viac ako 3 milióny kópií jej kníh. Má dve deti a spolu s manželom Johnom žijú v severnej Kalifornii.
Více od autora
Gene Wolfe (7)
Gene Wolfe byl americký spisovatel, jeden z nejproslulejších autorů science fiction. Narodil se v New Yorku a vyrůstal v texaském Houstonu. Jeho kniha The Sword of the Lictor získala v roce 1983 cenu Locus a cenu Augusta Derletha.
Více od autora
Gayle Lynds (8)
Americká spisovatelka, pod nejrůznějšímy pseudonymy píše dobrodružné romány pro mládež a dospělé. Maškaráda je první román, který publikuje pod vlastním jménem.
Více od autora
Gabriela Culík Končitíková (12)
Narozena 24. 2. 1987. Bc., Mgr., Ing., ekonomka a pedagožka, zaměřená na oblast systému řízení Baťa, jeho implementaci do současného podnikatelského prostředí a interpersonální komunikaci v řízení. Vystudovala též sociální pedagogiku.
Více od autora
Friedrich Gerstäcker (13)
Friedrich Wilhelm Christian Gerstäcker byl německý cestovatel a spisovatel cestopisů a dobrodružných knih. Friedrich Gerstäcker se narodil roku 1816 v Hamburku v umělecké rodině . Po otcově smrti roku 1825 žil u svého strýce v Brunšviku, kde studoval na gymnáziu, a poté se mě stát na strýcovo přání podnikatelem. Učil se proto obchodní profesi v Kasselu, brzy se však vrátil ke své matce do Lipska a sdělil jí, že chce emigrovat do USA a stát se farmářem. Touha po dobrodružství u něj vyplynula především z četby Robinsona Crusoe od Daniela Defoea a Příběhů Kožené punčochy od Jamese Fenimore Coopera. Matka jej však přesvědčila, aby před odjezdem získal v zemědělství nějaké zkušenosti, a proto dva roky pracoval na panství Döben u saského města Grimma. Roku 1837 se nechal najmout v Brémách jako plavčík na loď plující do New Yorku a pak procestoval velkou část Spojených států. Nejdelší část svého amerického pobytu strávil v Arkansasu, ale procestoval také Texas, Ohio a Louisianu. Živil se příležitostnými pracemi jako pomocný dělník, hasič, zemědělec, kuchař, dřevorubec, topič na parníku, stříbrotepec nebo lovec . Poslední rok před svým návratem do Evropy strávil jako hoteliér v Point Coupee v Louisianě. Všechny své cestovní zážitky si pečlivě zapisoval do svého deníku, který posílal po částech domů své matce místo dopisů a které obsahují mnoho zajímavého o životě v Arkansasu. Některé jejich části byly publikovány v časopise Rosen a měly velký úspěch. Roku 1843 se Gerstäcker vrátil zpět do Německa, usadil se v Drážďanech a oženil se s Annou Aurorou Bauerovou, dcerou drážďanského malíře. Začal se živit jako překladatel amerických autorů a začal také svou vlastní literární dráhu. Využil oblíbenosti svých deníkových zápisků a vydal je roku 1844 knižně pod názvem Streif- und Jagdzüge durch di...
Více od autora
František Xaver Harlas (9)
František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...
Více od autora
František Nikl (1)
Narozen 20.1.1935 ve Vracově, zemřel 9.4.2005 ve Zlíně. Doc., výtvarný pedagog, malíř a grafik.
Více od autora
František Nesvadba (8)
Narozen 4.10.1926 v Kostelanech. Ing. PhDr. CSc., práce a překlady z oboru historie.
Více od autora
František Jirásek (7)
Narozen 8.12.1896 ve Štětkovicích u Sedlčan. Inspektor botanické zahrady v Brně. Práce v oboru botaniky a zahrádkářství.
Více od autora
František Hroník (9)
František Hroník byl důstojníkem francouzských legií a v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Jako voják se účastnil rovněž bojů 1. světové války na straně Rakouska-Uherska a Ruska. Získal řadu vojenských ocenění. František Hroník vystudoval v letech 1903–1910 českou vyšší reálku v Praze na Smíchově, kde ukončil středoškolská studia začátkem července 1910 úspěšně složenou maturitní zkouškou. V letech 1910–1911 absolvoval v rakouské armádě u pěšího pluku 75 v Jindřichově Hradci školu důstojníků v záloze a při mobilizaci byl v září 1914 přidělen k činné službě u pěšího pluku 45 jako velitel čety. Od začátku 1. světové války převládaly mezi českými vojáky protirakouské nálady a tak ppor. Hroník převedl 24/12/1914 svoji četu na frontě v Karpatech k Rusům. Byla to jedna z prvních ucelených českých jednotek, která „zradila císaře pána“ a dezertovala. V roce 1916 se jako dobrovolník přihlásil do čs. zahraničního vojska na Rusi, kde absolvoval jednoroční důstojnickou školu a v září 1917 byl jmenován poručíkem ruských legií. Na podzim 1917 se přihlásil k lodnímu transportu vojáků z Ruska do Francie , kde se jako střelec francouzských legií zúčastnil bojů u Verdunu, za což mu byla udělena Verdunská medaile. Poté absolvoval kurz pro důstojníky a na podzim 1918 byl jmenován poručíkem francouzských legií – stal se zástupcem divizního pokladníka v Cognacu. Zřejmě zde zapůsobil fakt, že v roce 1913 František Hroník absolvoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze kurz státní účtovědy. Do poloviny roku 1919 dosáhl hodnosti kapitána francouzských legií a jako takový byl začátkem roku 1920 ustaven výnosem MNO členem likvidační komise čs. státního dluhu vůči Francii. Od března 1920 pak působil jako předseda této komise. Koncem roku 1921 byl povýšen na štábního kapitána, byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva a na podzim 1922 vyslán na studia na Vy...
Více od autora
František Houdek (11)
Ing. František HOUDEK , vystudoval radiochemii a jadernou technologii na VŠCHT v Praze, pracuje v pražském Encyklopedickém institutu ČSAV. Dosud publikoval pouze časopisecky, nakladatelství Svoboda připravuje jeho samostatnou knižní prvotinu, nazvanou Hokus.
Více od autora
František Čáda (13)
František Čáda byl kodikolog, právní historik a archivář. Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. Po absolvování pražského gymnázia studoval v letech 1914–1918 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 13. března roku 1919 získal titul doktora práv. V letech 1917–1921 studoval také na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro československé právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde spolupracoval s profesorem římského práva Miroslavem Boháčkem. V roce 1965 prozkoumal v zámecké knihovně kroměřížského zámku jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích Kroměřížský sakramentář. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným. Po...
Více od autora
František Bernard Vaněk (9)
František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...
Více od autora
František Bardon (12)
František Bardon byl český hermetik, léčitel a mág známý také pod pseudonymy mistr Frabato a Arion. Zvláště v zahraničí je pokládán za jednoho z největších zasvěcenců, který vytvořil univerzální zasvěcovací soustavu na základě kompilace západní magické tradice, kabaly, orientální magie a jógy. Některými ze svých žáků je pokládán za inkarnaci Herma Trismegista a dalších mýtických i historických autorit. Uznávaný léčitel a mág se narodil 1. prosince 1909 v Opavě. Prožil normální dětství, ale ve čtrnácti letech se začala obyčejnému chlapci měnit povaha a charakter a k údivu jeho učitelů dokonce i písmo. Údajně se do něj tehdy inkarnovala vyšší duchovní bytost, a František Bardon tak prý získal nadpřirozené schopnosti. Názory na původ těchto schopností se sice různí, jisté však je, že brzy navázal kontakt s německým okultistou Friedrichem Wilhelmem Quintscherem a zapojil se do dění na meziválečné německé okultní scéně. Před druhou světovou válkou působil v Německu, kde přednášel o hermetice a během krátké doby se tam prý stal miláčkem publika. Udivoval pokusy, kdy před nevěřícími lidmi předváděl své magické schopnosti, nahlížel lidem do duše, jasnovidecky poznával skryté předměty i jejich historii stejně jako osud jejich majitelů. Jeho schopnosti a sláva způsobily, že se o něj začal zajímat samotný Adolf Hitler. Nabízel mu moc a peníze na oplátku za to, že mu objasní původ svých schopností a bude je využívat pro blaho Říše. František Bardon však rezolutně odmítl a z Německa musel uprchnout. Brzy už poznal, jaké to je být v nepřízni velkého vůdce. Byl uvězněn a mučen ve věznici v Breslau, kde na popravišti musel sbírat usekané hlavy. Uprchl na konci války, kdy byl tábor vybombardován. Po válce pak pomocí svých jasnovideckých schopností pomáhal nacházet utopená těla podle fotografií postižených a předvídal také osudy lidí pohřešovaných ve válce. To, co ho nakonec ...
Více od autora
François Gayot de Pitaval (7)
François Gayot de Pitaval byl francouzský advokát, nakladatel a spisovatel. Od roku 1734 vydal 20 svazků kriminálních reportáží pod názvem Slavné a zajímavé případy a rozsudky, jimiž byly rozhodnuty, sebrané panem Gayotem de Pitaval, parlamentním advokátem v Paříži, a položil tak základy kriminální reportáže a zpravodajství ze soudní síně. Slovo pitaval se pak stalo zkráceným označením pro žánr sociální a kriminální reportáže. Na Pitavala navázala řada pokračovatelů, Egon Erwin Kisch například nazval jednu svou knihu Pražský pitaval. Studoval v Paříži teologii, ale posléze opustil církev a vstoupil do armády. Ve svých 50 letech pokračoval ve studiích a stal se advokátem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Gayot de Pitaval na francouzské Wikipedii.
Více od autora
Francis Bacon (7)
Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...
Více od autora
Foreigner (10)
Foreigner je britsko-americká rocková skupina, kterou v roce 1976 v New Yorku založil hudební veterán Mick Jones a bývalý člen skupiny King Crimson Ian McDonald spolu s americkým zpěvákem Lou Grammem. Skupina je známá svou směsí hard rocku a popu a dosáhla obrovského úspěchu díky řadě hitů a multiplatinových alb. Foreigner 's sound se vyznačuje silnými melodiemi a mohutnými rockovými riffy, které jim pomohly ovládnout hitparády na konci 70. a v 80. letech.
Více od autora
Felix R Paturi (5)
Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.
Více od autora
Felicitas Wünschová (8)
Narozena 3.1.1914 v Ostravě. PhDr., středoškolská profesorka, pracovnice Ústavu pro českou literaturu, editorka starší české literatury, překlady z němčiny.
Více od autora
Eva Štolbová (11)
Eva Štolbová je zajímavá žena s ještě zajímavějšími zážitky. Jako učitelka byla před rokem 1989 vyhozena ze škol, kde učila, nebo z Československé televize. Její byt se stal místem setkání disidentů a lidí, kteří nesouhlasili s tehdejším režimem. Ještě dva dny po Sametové revoluci ji a její přátele zatkla Státní bezpečnost. Žila s americkým saxofonistou Tonym Scottem a slovenským spisovatelem Dominem Tatarkou, na které s láskou vzpomíná. Narodila se 23. července 1935 v Ostravě a dětství, zasažené válkou, prožila ve Zlíně. V roce 1951 se odstěhovala s rodiči do Prahy, kde vystudovala Univerzitu Karlovu a stala se učitelkou českého jazyka pro střední školy. Od 60. let minulého století působila jako redaktorka Československé televize, kde vytvořila množství vzdělávacích nebo dokumentárních pořadů. V roce 1979 musela televizi opustit. Pak pracovala 10 let na pekárenském a obchodním učilišti. V roce 1988 spoluzaložila Demokratickou iniciativu a těsně před Sametovou revolucí Liberálně demokratickou stranu.
Více od autora
Eva Stehlíková (8)
Eva Stehlíková byla česká klasická filoložka, překladatelka a teatroložka, emeritní profesorka Masarykovy univerzity v Brně. Zabývala se především antickým a středověkým divadlem a moderními inscenacemi řeckého a římského dramatu. Roku 1958 maturovala v Děčíně a v letech 1958–1963 studovala latinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1969 získala titul PhDr. V letech 1966–1998 pracovala jako vědecko-technická pracovnice v Ústavu pro klasická studia v Československé akademii věd, později v Akademii věd České republiky. V letech 1977–1981 vydávala s Václavem Königsmarkem samizdatový časopis Dialog, v devadesátých letech 20. století založila databázi inscenací antických her www.olympos.cz. Od roku 1994 přednášela antické a středověké divadlo na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1998–2006 působila také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1994 se habilitovala a roku 1998 byla jmenována profesorkou. Jejím manželem byl klasický filolog a lingvista PhDr. Ing. Karel Hubka , vydavatel spisů J. A. Komenského. Překládala antická a středověká dramata a texty o antickém divadle. V roce 1994 obdržela Cenu Akademie věd České republiky za popularizaci vědy. V roce 2012 byla nominována na Cenu M. Paulové.
Více od autora
Eva Lenartová (11)
Eva Lenartová se narodila a vyrostla v Ostravě. Vystudovala češtinu a hudební výchovu na pedagogické fakultě tamní univerzity, nějaký čas učila, ale záhy kantořinu vyměnila za rozhlasový mikrofon. Odvedly ji od něj mateřské radosti, a než se do kulturní redakce ostravského studia vrátila, vyzkoušela si ještě práci v kabelové televizi. Vždy ji ovšem přitahovala tvůrčí práce se slovem. Pro malé "naslouchače" napsala různé říkačky a přeložila veselé veršovánky, u tvorby pro nejmenší ale nezůstala. Lákalo ji zachytit svět, jak si ho uvědomujeme, jak v něm tápeme, jak hledáme své místo a tím lépe poznáváme sebe.
Více od autora
Eva Gmentová (14)
Narozena 12. 2. 1965. Ing., autorka a vydavatelka literatury pro děti. Povoláním manažerka, odbornice na pojištění v oblasti obchodu.
Více od autora
Eric Chaline (8)
Eric Chaline, absolvent univerzity v Cambridgei, sa špecializoval na japonskú históriu na Fakulte orientálnych a afrických štúdií Londýnskej univerzity. Vedie doktorandský výskum v oblasti sociológie na londýnskej South Bank University.
Více od autora
Eric Berne (9)
Eric Berne, narozený jako Eric Lennard Bernstein byl americký lékař a psychiatr. Vyvinul transakční analýzu jako psychoterapeutické jednání, které odvodil z psychoanalýzy. Narodil se 10. května 1910 jako Eric Lennard Bernstein v Montréalu v Kanadě. Byl synem doktora Davida a novinářky Sáry Gordon Bernstein. Jeho otec zemřel 1921 a zanechal po sobě Sáru s Ericem a s jeho o pět let mladší sestrou Grace. Bernstein navštěvoval McGillovu university, kde v roce 1931 získal akademický titul a poté v roce 1935 Dr.med.. Během doby na univerzitě McGill psal pod pseudonymem do různých studentských časopisů. Po ukončení školy šel na praxi na psychiatrii na Yaleovu univerzitu, kde studoval psychoanalýzu u Paula Federna. Své vzdělání ukončil v roce 1938 a v roce 1939 se stal americkým občanem. V roce 1943 si změnil své jméno na Eric Berne. Jeho studia přerušila druhá světová válka a jeho vojenská služba v armádní zdravotnické jednotce. Do roku 1945 pracoval v Bushnellově vojenské nemocnici ve městě Ogden v Utahu. Poté se rozhodl pokračovat ve svých studiích, pod vedením Erika Eriksona, v Psychoanalytickém Institutu a ordinoval v nemocnici Mt. Zion. Kromě toho publikoval odborné teze zaměřené na psychoanalýzu. V roce 1947 spatřila světlo Světa kniha "The Mind in Action". Začal se mimo jiné věnovat i skupinové terapii a praktikoval v několika nemocnicích v San Franciscu. Jeho práce se začínala odlišovat od hlavních myšlenek psychoanalýzy. Svou práci publikoval v několika odborných časopisech, ale většinou se setkal pouze s negativními ohlasy. Roku 1949 byl oficiálně vyloučen z Psychoanalytického institutu v San Franciscu. Vytvořil několik odborných článků, zabývajících se intuicí. Tyto články popisují výklad jeho záhadných schopností jak uhádnout civilní zaměstnání vojáků, a to během krátkého rozhovoru s nimi. Tyto články vedly k jeho převratové práci v otázce transakční analýzy. Podle Berna existují tři různé stavy EGA: rodič, d...
Více od autora
Èmmanuil Genrichovič Kazakevič (10)
Emmanuil Genrichovič Kazakevič , mezi přáteli znám jako Emma 2. 1913, † 22.9.1962) — ruský a židovský spisovatel a básník, překladatel a filmový scénárista. Prózu psal v ruštině, poezii v jidiš. Narodil se na Ukrajině v rodině židovského publicisty a literárního kritika Genecha Kazakeviče a jeho manželky a sestřenice Jevgenije Borisovny. Kazakevič Je vnímán jako nekonformní autor zejména válečných próz Hvězda , Dva ve stepi , Jaro na Odře . I v novelách jako Srdce nejvěrnější , Nemilosrdné světlo a Otcova návštěva u syna upozorňoval na bolestná témata své doby - vnitřní nesvobodu, podezíravost, strach a odcizení, na existenciální dilemata. Do roku 1938 působil jako novinář v Židovské autonomní oblasti v Birobidžanu, publikoval poezii a prózu v jidiš . Válku dovršil jako šéf rozvědky v Berlíně.
Více od autora
Emilie Tomanová (8)
Emílie Tomanová, rozená Matošková byla česká malířka a grafička. V tvorbě se zaměřila na volnou grafiku většího formátu, drobnou grafiku a příležitostnou grafiku. Z postupů si vybírala z lepty, suché jehly, zkusila také litografii a jiné techniky. Ve své tvorbě se inspirovala vlastním životem a vnitřním cítěním. Vystudovala v Praze Státní grafickou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Kromě výstav a různých expozic v České republice v Německu, Belgii, Maďarsku, Spojených státech amerických, Thajsku a dalších zemích získala i několik cen v různých soutěžích. Ve Francii v roce 1966 obdržela prestižní cenu Noir et blanche a byla jí udělena medaile za šíření české výtvarné kultury v zahraničí. Zemřela 16. března 1994 v Praze. Jejím životním partnerem se v roce 1954 stal grafik a ilustrátor Karel Toman. Jejich dvě děti inspirovali, proto se i oni zabývají uměním.
Více od autora
Emanuel Žák (10)
Mons. Emanuel Žák, profesor nábož. na gym. v Praze v. v., papežský komoří, arcibisk. notář a č. kons. rada, pedagog, homiletik, divadelní kritik, redaktor a spisovatel náboženských a pedagogických děl.
Více od autora
Elise Kova (14)
Více od autora
Elisabeth Manke (9)
Německá botanička, publikace o pěstování pokojových rostlin, palem, kaktusů a sukulentů. Novinářka.
Více od autora
Elia Kazan (7)
Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...
Více od autora
Eileen Dreyer (11)
Autorka žije s manželem a dvěma dětmi v St. Luis. Za literární tvorbu byla nominována na řadu cen. Než se stala spisovatelkou, působila šestnáct let jako ošetřovatelka na traumatologii. Vzdělávala se také v oboru soudního lékařství i v patologii. Své odborné zkušenosti skvěle zúročila v románové tvorbě na náměty z nemocničního prostředí.
Více od autora
Edgar Dutka (9)
Edgar Dutka je český vysokoškolský učitel, scenárista, režisér a spisovatel, který se stal v roce 2005 za román Slečno, ras přichází nositelem Státní ceny za literaturu. Edgar Dutka vyrůstal od sedmi do devíti let společně se svojí o pět let starší sestrou v dětském domově, protože jejich matka byla v období někdejšího československého komunistického režimu na šest let uvězněna za tzv. protistátní činnost. U Břeclavi byla spojkou převaděčů přes státní hranici.Z vězení matka se spoluvězeňkyní uprchla, přešla hranici a odjela do Austrálie. Se synem se setkala až po 20 letech v roce 1968. Dutka až do maturity vyrůstal v pěstounské rodině u sestřenice své matky. Po dvou letech na Vysoké škole chemické v Pardubicích ze studií zběhl. Po vojně dělal jeden rok číšníka, později odešel do Prahy, kde vystudoval FAMU. Je autorem scénářů divadelních her, českých televizních animovaných seriálů, mezi které náleží Béďa rošťák či Já Baryk.
Více od autora
Earl Mindell (7)
Je uznávaným odborníkem světového formátu nejen v lékařských kruzích, ale i u svých pacientů i čtenáří, kteří se řídí jeho radami. Napsal desítky titulů na téma správné výživy a každý z nich se stal bestsellerem. V současné době žije v Kalifornii.
Více od autora
Dymphna Cusack (7)
Ellen Dymphna Cusack byla australská spisovatelka. Narodila se v rodině ovdovělého irského farmáře v malém městě Wyalong v Novém Jižním Walesu, studovala na Ursula’s College v Kingsgrove a absolvovala Universitu v Sydney s diplomem filozofie a pedagogiky. Pracovala jako učitelka, dokud neodešla ze zdravotních důvodů do důchodu v roce 1944. Poté se věnovala výhradně psaní. Roku 1978 jí byla diagnostikována roztroušená skleróza. V roce 1936 vydala svůj románový debut s názvem Virgin, ve kterém se zabývala na svou dobu neobvykle otevřeně tématem sexuality. Autorka napsala 12 románů s Miles Franklinovou a Come in Spinner s Florence Jamesem), 7 her, 3 cestopisy, 2 dětské knížky a 1 knihu literatury faktu. Hra Red Sky at Morning byla zfilmována r. 1944 a zazářil v ní Peter Finch. Román Come in Spinner byl natočen jako televizní seriál společností Australian Broadcasting Corporation v roce 1989. Její mladší bratr John byla také spisovatel. Napsal válečný román They Hosed Them Out pod pseudonymen John Beede, jenž byl poprvé publikován roku 1965 a znovu pak v roce 2012. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dymphna Cusack na anglické Wikipedii.
Více od autora
Donovan (15)
Donovan je skotský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal klíčovou postavou folkové scény poloviny 60. let. Narodil se 10. května 1946 jako Donovan Philips Leitch a proslavil se osobitou směsí folku, popu a psychedelického rocku. Jeho kariéra odstartovala hitem "Catch the Wind" v roce 1965, po němž následovala řada úspěšných alb a singlů, včetně "Sunshine Superman", "Mellow Yellow" a "Hurdy Gurdy Man".
Více od autora
Donald Bain (7)
Narodil se ve Spojených státech amerických. Pracuje jako spisovatel a jako anonymní pisatel, napsal 80 knih za svojí čtyřicetiletou kariéru. Absolvent Purdue university, adresát mnoha spisovatelských ocenění. Stejně dobrý profesionální jazzový muzikant jako spisovatel. Sérii knih To je vražda, napsala, vydává společně s Jessicou Fletcherovou, což je fiktivní autorka.
Více od autora
Denisa Vostrá (11)
Mgr. Ing. Denisa Vostrá 1980—1984 Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1985—1990 VŠCHT Praha, obor Chemické inženýrství 1990—1997 FF UK Praha, obor Japanologie 1994—1995 studijní pobyt v Paříži od 1997 překlady z japonštiny a z angličtiny, publikační a redakční činnost 2001—2007 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny od 2001 práce na didaktických materiálech, výuka japonštiny od 2003 spolupráce s Výzkumným ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU apod.) 2004—2007 testování vytvořené metodiky výuky japonštiny v praxi, tvorba učebnice od 2006 výuka japonštiny v dětských kurzech, tvorba metodiky pro děti od září 2009 doktorské studium na DAMU, Praha, obor Teorie a praxe divadelní tvorby od září 2009 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny 2009—2010 výuka předmětu Úvod do japanistiky na Masarykově univerzitě v Brně od října 2010 výuka japonštiny na Metropolitní univerzitě v Praze
Více od autora
Delia Fiallo (9)
Delia Fiallo se narodila na Kubě, kde začala svou kariéru jako spisovatelka v roce 1952. Už po pět desetiletí píše nejúspěšnější romány pro ženy. Její telenovely, jichž napsala už 35, se natáčí v Mexiku, v Peru, na Kubě, v USA, ve Venezuele i v Argentině. Přes 1,6 bilionu diváků po celém světě dokazuje, že hispánská produkce byla vždy velice mezinárodně úspěšná. Sama Delia vlastní doktorát z filozofie a literatury na havanské univerzitě. Úspěch jí přinesl bohatství a především popularitu. Dnes pobývá v Miami na Floridě a píše zejména pro venezuelskou televizi. Je proslulá tím, že nekončí samotným napsáním scénáře, ale také se účastní natáčení a velmi ochotně vyhoví hereckým i režijním požadavkům. Její příběhy posléze dostaly nový rozměr - zaměřila se také na širší společenské problémy.
Více od autora
Debra L Gordon (8)
Americká spisovatelka a editorka soustředící se na oblast zdravotnictví.
Více od autora
David Gerrold (8)
David Gerrold , rodným jménem David Jerrold Friedman, je americký spisovatel science fiction. Za své romány získal řadu prestižních cen. Během vysokoškolských studií na univerzitě v Kalifornii poslal v roce 1966 producentům televizního seriálu Star Treku koncept jednoho příběhu. Zalíbil se a Gerrold byl požádán o napsání dalších. Z nabízených byl vybrán jeden a realizován v první, tzv. Originální sérii pod názvem The Trouble with Tribbles. Povzbuzen úspěchem, začal psát další scénáře pro Star Trek, Babylon 5, Land of the Lost a také románové řady. Knih vydal přes 40. Stal se profesionálním spisovatelem.
Více od autora
David Fontana (9)
David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.
Více od autora
Daniel Pískovský (11)
Narozen 18. 6. 1975 v Pardubicích. Ing. ekonom, působí ve státní správě, věnuje se sociálním aspektům bydlení. Spisovatel.
Více od autora
Daniel Abraham (11)
Daniel James Abraham je americký autor, scénárista a televizní producent. Pod pseudonymem M. L. N. Hanover píše urban fantasy a pod společným pseudonymem James S. A. Corey píše sci-fi s Ty Francem . Narodil se v Albuqerque ve státu Nové Mexiko. V roce 1996 dokončil bakalářská studia biologie a poté strávil pár měsíců v New Yorku jako knihkupec. Po návratu do Nového Mexika se deset let živil prací v technické podpoře a dnes je spisovatelem z povolání. Do fantastiky vstoupil povídkou „Mixing Rebecca“ v malonákladovém magazínu The Silver Web editorky Ann Kennedyové, nyní VanderMeerové. Dodnes vydal přes dvacet kratších prací, nejčastěji v magazínu Asimov\'s SF. Pozornost vzbudil především těmi posledními, zejména pak hororovou „Flat Diane“ , za kterou získal Cenu mezinárodní hororové společnosti a nominaci na cenu Nebula.
Více od autora
Dana Kutálková (14)
Své dětství jsem trávila střídavě v jižních Čechách a v Praze. Během středoškolských studií a později i na vysoké škole jsem se zabývala také textilní tvorbou a připravila i několik autorských výstav rozměrných drhaných tapisérií . Po absolutoriu jsem dva roky působila na škole pro děti se zbytky sluchu. Vdala jsem se za keramika Jana Kutálka, který pracoval v Krátkém filmu Praha a později v České televizi v redakci Večerníčku. Narodily se nám dvě dcery. Další profesionální dráha po mateřské dovolené vedla do zdravotnictví - důvodem byla především malá vzdálenost nového pracoviště. Během let jsem absolvovala řadu specializačních školení a začala publikovat. Stala jsem se dlouholetou členkou Logopedické společnosti Miloše Sováka a řadu let pracuji v různých funkcích v hlavním výboru, v současnosti především jako editorka sborníků. Po několika letech soukromé praxe pracuji nyní jako klinický logoped v Nemocnici na Homolce. Náplní mé práce je nejen ambulantní logopedická péče, ale také reedukace pacientů na lůžkovém oddělení neurologie, neurochirurgie a dalších specializovaných oddělení. Volného času nemám mnoho, a proto jsou mé současné zájmy celkem běžné - četba, výstavy, pobyt v přírodě na chalupě, přátelé, dcery a pes. Jen zřídka se dostanu ke svému dávnému koníčku - různým výtvarným technikám.
Více od autora