8641–8700 z 156869 Autoři
Kühn Mixed Choir (10)
Kühn Mixed Choir je renomovaný český pěvecký sbor, který se významně podílel na rozvoji sborové hudby v České republice i na mezinárodní úrovni. Soubor byl založen v roce 1950 Pavlem Kühnem a rychle se etabloval jako přední těleso v provádění klasických i soudobých sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu repertoáru z různých období a stylů, včetně oratorií, kantát, oper i moderních skladeb.
Více od autora
Konstantin Šindelář (11)
Narozen 1981. Překladatel z angličtiny a ruštiny, zabývá se též fantasy literaturou.
Více od autora
Klement Bochořák (13)
Klement Bochořák byl český básník katolické orientace. V letech 1926–1927 studoval obchodní akademii v Brně, avšak studium nedokončil a až do konce druhé světové války se živil příležitostnými pracemi . Od roku 1945 pracoval jako knihovník v různých brněnských knihovnách. V roce 1960 byl propuštěn, byl mu přiznán invalidní důchod a od té doby se věnoval jen literatuře. Je pochován v Brně na ústředním hřbitově. Svou barokizující poezii začal publikovat ve 30. letech. Ve čtyřicátých letech 20. století publikoval v katolicky orientované „Revue pro život a kulturu“ Řád, která mu věnovala i pozornost kritickou. Po únoru 1948 ji nemohl publikovat, přeorientoval se tedy na tvorbu pro děti. K básním pro dospělé se vrátil na konci 50. let. Je po něm pojmenována Bochořákova ulice v Brně-Žabovřeskách.
Více od autora
Klára Benešovská (10)
PhDr. Klára Benešovská, CSc. , kunsthistorička, specializace - středověká architektura a architektonická plastika.
Více od autora
Kateřina Šardická (11)
Narodila se v roce 1991 a v současnosti žije a tvoří v Brně. Vystudovala teorie a dějiny filmu na Masarykově univerzitě. V minulosti pracovala jako příležitostná editorka, má za sebou tvorbu několika menších scénářů a nyní naplno a bez pudu sebezáchovy pracuje jako televizní dramaturg. Psaní se věnuje od svých patnácti let, Jejím prvním publikovaným románem je Zmizení Sáry Lindertové. Má slabost pro filmy na 35 mm páse, vyprávění všeho druhu a hnidopišské opravy cizích textů .
Více od autora
Kate Bush (11)
Kate Bush je známá britská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, proslulá svým osobitým vokálním stylem a eklektickými hudebními skladbami. Její kariéra začala, když ji objevil David Gilmour z Pink Floyd, který jí pomohl získat smlouvu s EMI Records. Její debutový singl "Wuthering Heights" se v roce 1978 vyšplhal na první místo britského singlového žebříčku a Bush se tak stala první umělkyní, která se dostala na první místo britského žebříčku s vlastní písní. Její debutové album "The Kick Inside", vydané ve stejném roce, se rovněž setkalo s příznivým ohlasem kritiky.
Více od autora
Kasey Michaels (10)
Kasey Michaels je autorkou více než 100 knih, z čehož více jak 40 tvoří historické romance. Kasey se ve svých knihách ráda věnuje námětům jako je cestování v čase, duchové, také píše trilogie, o temných stránkách, o světlých stránkách a o všem mezi tím. A proč začala Kasey s psaním? Když bylo jejímu nejstaršímu synovi osm let, selhaly mu ledviny. Celé tohle martirium trvalo více jak devět měsíců, než se podařila transplantace a tento čas Kasey strávila pobytem po nemocnicích. Zde se setkávala se sestřičkami, maminkami dalších malých pacientů a většina z nich unikala od drsné reality právě četbou romantických příběhů. No a druhá Kaseyina kniha The Tenacious Miss Tamerlane vznikla v období těchto devíti měsíců. Jedna kritička Kasey po letech po vydání této knihy svěřila, že The Tenacious Miss Tamerlane je její knihou do nepohody, která ji vždy dokáže rozesmát. Jak Kasey sama přiznává tuhle knížku psala jednak pro sebe samu, aby překonala tyto těžké chvíle, a jednak pro ostatní maminky a sestřičky v nemocnicích, které měly stejně jako ona bezesné, nekonečné noci. O 25 let později má Kasey na kontě přes stovku příběhů pro stejný okruh čtenářek. Svými knihami chce vyjádřit to, že stále chce věřit, přinášet úsměv na tvář, dávat naději a šanci na štěstí, ne slib ani jistotu, jen šanci. V současné době Kasey žije poblíž Philadelphie spolu se svým manželem a jejich čtyřmi dětmi.
Více od autora
Karel Zink (12)
Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.
Více od autora
Karel Vokáč (9)
Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...
Více od autora
Karel Stejskal (11)
PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.
Více od autora
Karel Sellner (11)
Karel Sellner byl český učitel, archeolog, okresní školní inspektor a spisovatel, zejména historických románů a povídek. Karel Sellner se narodil 23. října v Daliměřicích u Turnova, jako druhorozený syn v početné rodině telegrafisty na turnovském nádraží Karla Sillnera a jeho manželky Barbory, rozené Ctiborové. O domácnost se staraly matka a babička. Otec Karla Sellnera pracoval v různých funkcích na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Několik let byl také přednostou stanice v Bezdězi. V roce 1879 až 1888 chodil do obecné školy. Ve třídě byl nejmladší, přesto ale vynikal a měl výborné výsledky. Nejvíce měl zájem o kreslení, vlastivědu a literaturu. Do této doby spadají jeho první literární a dramatické pokusy. Volný čas věnoval hlavně hře na housle, na klavír, čtení a také samozřejmě každodenním dětským radovánkám. Po absolvování školy nastoupil Karel Sellner na učitelský ústav v Hradci Králové. Zde na něho měli vliv profesoři Adolf Černý, Jan Duchoslav Panýrek, Raimund Vychodil a další. Maturoval s výbornými výsledky v roce 1892. Po maturitě učil na několika obecných a měšťanských školách Loukovec a Násedlnice na Mnichovohradišťsku. Sem Karel Sellner umístil děj jedné ze svých knih Bohdar, která vypráví o pohanské době. Absolvoval kurzy hry na housle, kreslení, chemie, ale také polního hospodářství. Nejoblíbenější obcí se Sellnerovi staly Březovice v Podbezdězí. Karel Sellner zde učinil mnohé archeologické objevy na ostrohu mezi Žákovým dolem a Nosálovskou roklí. Objevil také mohutné hradiště, které později Eduard Štorch na jeho počest pojmenoval Sellnerovým hradištěm. Krajina v okolí Březovic a všechny pověsti sebrané Sellnerem hrají hlavní roli v řadě jeho knih, jako jsou Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína, nebo Rychtář Ješek. V Březovicích se Karel Sellner seznámil se svou budoucí ženou Zdeňkou, rozenou Hankovou, s níž se 29. listopadu 1902 oženil. Celý pobyt v...
Více od autora
Karel Princ (5)
Narozen 12. 1. 1960 v Brně. Divadelní a televizní režisér, publicista a novinář, spisovatel.
Více od autora
Karel Laštovka (3)
Karel Laštovka byl český právník, profesor správního práva a správní vědy, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Narodil se rodiny poštovního úředníka, studoval na gymnáziu v Táboře a poté na české právnické fakultě v Praze, kde byl roku 1900 promován doktorem práv. V praxi začínal na finančním ředitelství, pak působil v silničním a obecním referátu českého zemského výboru. Teoretickým otázkám veřejné správy se začal věnovat o něco později. První krátké práce, zejména o problematice veřejných cest, publikoval ve Správním obzoru, kde se seznámil s Jiřím Hoetzelem, který časopis redigoval. Laštovkova významnější činnost nicméně započala až po vzniku Československa. Spolu s Hoetzelem se na ministerstvu vnitra věnoval reformám československé veřejné správy směřujícím k župnímu zřízení. Výsledkem toho bylo první větší dílo Zákon župní , především se ale na základě Hoetzelova doporučení už roku 1921 na pražské právnické fakultě habilitoval a ještě téhož roku byl jmenován řádným profesorem správního práva na nově zřízené právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou následně pomáhal budovat. Kromě správního práva zde vedl také semináře finančního a ústavního práva, po dvě funkční období byl děkanem fakulty a pro roky 1924–1925 byl jmenován rektorem celé univerzity. Zasedal též ve slovenském zemském zastupitelstvu, byl členem Učené společnosti Šafárikovy, České akademie věd a umění nebo Slovanského ústavu. Publikoval ještě řadu různorodých prací v oblasti správního práva, zejména studii Vývoj organisace veřejné správy v republice československé , za jeho životní dílo lze nicméně považovat Československé správní právo. Zvláštní část , které vhodně navázalo na obecnou část sepsanou profesorem Hoetzelem. Také významně přispíval a byl redaktorem Slovníku veřejného práva československého. Na rozdíl od ostatních českýc...
Více od autora
Karel Horký (8)
Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Narodil se v Ronově nad Doubravou. Začal studovat gymnázium v Hradci Králové, ale studia nedokončil a prošel několika zaměstnáními . Novinářské schopnosti si nejprve ověřoval v krajském tisku , roku 1903 založil vlastní list Kramerius, jehož lidový ráz určovaly zejména Horkého fejetony. Po návratu z cest Evropou se stal redaktorem týdeníku Národní obzor a roku 1909 založil Horkého týdeník, který o rok později změnil v literární revue Stopa, vycházející až do počátku první světové války. Do Stopy přispívalo několik významných mladých literátů jako bratři Čapkové, Fr.Langer, R.Weiner aj. Na počátku války Horký odjel do Španělska, později do Portugalska. Spolupráce s českým zahraničním odbojem vyvrcholila v době, kdy se Horký přestěhoval do Spojených států amerických. Jeho články měly mezi americkými Čechy velký ohlas. Žurnalistice se Horký věnoval i po návratu do Československa. Spolupracoval zejména s Pražským ilustrovaným zpravodajem a s Národními listy. Stal se také redaktorem humoristického časopisu Švanda dudák. Od roku 1927 je Horkého jméno spojeno s týdeníkem Fronta, který byl zaměřen téměř výhradně k politické publicistice, polemicky namířené proti tzv. "politice Hradu". Protimasarykovské zaměření přivedlo Horkého také ke spolupráci s českými nacionalisty a fašisty. V době nacistické okupace však Horký odmítl spolupracovat s oficiálními místy a ve své fejetonistice se soustředil zvláště k aktualizaci českých pokrokových tradic. Postavil se také do čela přátel ohroženého levicového divadla E.F.Buriana. Po válce Horký přispíval do časopisů jen sporadicky, soustředil se k psaní svých pamětí. Zemřel 2. března 1965 v Praze. DÍLO: V jeho uměleckém díle se výrazně prosazuje sklon k útočné hyperbolizující satiře. Fejetony se zájmem o život prostého člověka odráží - hlavně ve své politické části vzniklé mezi oběma válkami - autorův složitý vývoj od levicov...
Více od autora
Karel Balcar (12)
Karel Balcar je český malíř. V letech 1984-1985 studoval na ČVUT, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, 1986-1987 na VŠE, Fakultě řízení-ASŘ. V roce 1992 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v atelieru prof. Zdeňka Berana v roce 1999 diplomoval. Výběrově orientovaný přístup k pojetí zobrazivé malby a typ vyhraněně figurativního zaměření spolu s charakteristickým obsahem odlišují Karla Balcara od většiny současné běžné produkce u nás. Bylo možné se o tom přesvědčit na všech výstavách, kterých se účastnil. Přesto se dá s čistým svědomím říci, že zde existuje zcela evidentní a průkazný kontext s tím, co se nedávno dělo a co se i dnes odehrává na bohatě rozvrstvené pluralitní scéně současného umění ve světě. Edward Lucie-Smith ve své obsáhlé publikaci „Art today“ v jedné z několika kapitol, které jsou věnovány zobrazivé malbě, píše: „Jednou z nejpřekvapivějších změn, které přinesl vývoj umění v posledních třiceti letech je, že mnoho umělců začalo znovu prozkoumávat předmodernistickou minulost.“ … „Současní umělci ve skutečnosti učinili zajímavý objev: zjistili, že v důsledku propasti mezi uměním 20. století a uměním vzdálenější minulosti je nyní všem dílům starých mistrů společná jinakost, jaká byla kdysi připisována pouze umění, které nebylo západního původu.“ Někteří – především mladí – umělci jsou touto absurdní situací fascinováni. Aby se vyhnuli nebezpečí šablony příliš laciného modernistického akademismu, který dnes zapleveluje v silně pokleslé podobě kde co, raději se radikálně obracejí k minulosti. Začínají se vztahovat k vlastní evropské tradici jako k čemusi vzdálenému a téměř cizímu a také tak s ní bez skrupulí zacházejí. V přímých i nepřímých důsledcích diferencované skepse vůči perspektivám současné civilizace lze u řady dnešních umělců nalézt klíč k tendenci návratů zobrazujících forem, jejichž legitimní součástí je i cesta vedoucí ke zkoumání obrazové paměti. Práci Karla Balcara lze vřadit (a to dok...
Více od autora
Karel Alois Vinařický (7)
Karel Alois Vinařický byl český vlastenecký kněz, básník, spisovatel a překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrození a spoluzakladatel české literatury pro děti. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu . Narodil se v rodině poněmčeného českého řemeslníka. Vzdělání získal v němčině, už na gymnáziu ve Slaném se ale zapojil do českého národního hnutí a začal se učit česky. Zajímal se především o historii. Když v roce 1818 začal v Praze studovat filosofii , zapojil se velmi intenzivně do vlasteneckého života. Byl také silně ovlivněn svým učitelem Bernardem Bolzanem, kterého si po celý život velmi vážil, ale jehož osvícenské názory se brzy změnily v přísný konzervativismus. Po studiích vstoupil do semináře, kde se také začal věnovat prvním literárním pokusům. Studium přerušil, protože byl vybrán jako vychovatel potomků rodu Šliků, studoval dále dálkově. I po vystudování se ale živil jako vychovatel a působil v různých šlechtických rodinách, čímž si získal přátele mezi vlasteneckou šlechtou i soudobými českými buditeli, zejm. F. L. Čelakovským. Začal publikovat básně a překlady antických klasiků. V roce 1828 se podílel na založení Časopisu pro katolické duchovenstvo , v němž dále působil jako korektor a redaktor a v kterém publikoval svá díla. Získával postupně různé církevní funkce v Praze, od roku 1829 byl ceremoniářem pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, který byl příznivě nakloněn českým snahám v oblasti rozvíjení národní kultury a proslul jako filantrop. Vinařický mu večer čítal z českých knih i ČKD. V roce 1833 se stal farářem ve vsi Kováň, kde byl často navštěvován vlasteneckými přáteli a kde vytvořil velkou část svého literárního díla. Za ...
Více od autora
Kamil Šrubař (10)
Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.
Více od autora
Justine Davis (8)
žije v San Clemente v Kalifornii. Kromě psaní ji zajímá plavba na moři, ruční práce, jízda na koni a ve staré korvetě, hudba a fotografování. Justine před lety pracovala jako policistka a její kolega ji přiměl ucházet se o vyšší post, který v té době zastávali tradičně pouze muži. Justina uspěla a zavalila se prací. Kolega se odstěhoval a ona si myslela, že už ho nikdy neuvidí. O deset let později se objevil, sdělil jí, že na ni nikdy nezapomněl, a požádal ji o ruku. Po takové zkušenosti nemohla než začít psát romantické příběhy… Napsala již více než 40 knih a její tituly se pravidelně objevují na seznamech bestsellerů.
Více od autora
Jurij Markovič Nagibin (9)
Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.
Více od autora
Jurij Brězan (10)
Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...
Více od autora
Julia Boehme (10)
Julia Boehme studovala po střední škole literatury a hudby studie v Berlíně a poté pracovala jako redaktor. Již v průběhu této doby, napsala řadu článků pro noviny a rozhlasové stanice. Po jejím absolvování pracovala jako redaktorka televize pro děti, kde se vyvinula a poslání kapitána Bluebear. Od roku 2000 Julia Boehme pracovala jako autor na volné noze a vzdala se své práci editora. Žije s rodinou v Berlíně
Více od autora
Jules Michelet (3)
Jules Michelet byl francouzský historik. Narodil se v Paříži 21. srpna 1798 do rodiny s hugenotskou tradicí. Otec ho poslal studovat na univerzitu Collège or Lycée Charlemagne. Závěrečnou zkoušku udělal v roce 1821, a brzy byl jmenován profesorem historie na vysoké škole Rollin. Od roku 1830 se stal ředitelem státních archivů. Během svého života napsal mnoho významných děl. Zemřel 9. února roku 1874 v Hyères. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris. a jiné
Více od autora
Jozef Šturdík (12)
Jozef Šturdík byl slovenský grafik, ilustrátor a malíř. Studoval na SVŠT u Jána Mudrocha v letech 1939–1941, poté na akademii ve Vídni u Böckela a Fahringera. Poté působil jako asistent kreslení na SVŠT v letech 1945–1949, poté svobodný malíř. Začínal jako malíř-krajinář impresivního realismu, který po celý život vyvíjel směrem k osobitému lyrismu. Záhy začal pracovat s figurou i zátišími. Pracoval s technikami uhlu, pastelu a kombinovanými technikami. Přes zájmy literární a hudební se dostal k ilustraci slovenských, českých a světových básníků, sám psal básně .
Více od autora
Josef Václav Bohuslav (14)
Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.
Více od autora
Josef Stanislav Menšík (4)
Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...
Více od autora
Josef Šimek (12)
Josef Šimek byl český kreslíř a hudebník. V roce 1965 byl společně se svými kolegy z trampské osady Hejkalů Janem Vyčítalem a Marko Čermákem jedním ze zakladatelů skupiny Greenhorns. V této kapele hrál na kytaru, na mandolínu a někdy též i na dobro a nazpíval celou řadu písní. V roce 1980 mu lékaři operovali mozkový nádor a on musel z kapely odejít, přesto se často objevoval jako host na některých albech Greenhorns. Jeho kresby se objevovaly na obálkách některých alb této kapely. V roce 2001 vydala na jeho památku skupina Greenhorns album Když Pepa Šimek hrál.
Více od autora
Josef Schmidtmayer (10)
Narozen 26.9.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 23.4.1979 v Praze. CSc., docent, publikace z oboru matematiky.
Více od autora
Josef Oktábec (7)
Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.
Více od autora
Josef Lukavský (11)
Vystudoval gymnázium v Příbrami, čtyři roky zde pracoval jako písař, v roce 1893 odešel k divadlu, od r. 1902 působil v různých pražských divadlech, zejména Na Vinohradech. Získal značnou popularitu jako konferenciér a pamfletista kabaretu Lucerna. Zakládající člen Organizace českého herectva. Od 20. let jen píše. Romanopisec orientovaný na konvenční motivy, často z hereckého života a s prvky dobrodružství . Za jeho stěžejní dílo je pokládán román z hereckého prostředí Komedianti .
Více od autora
Josef Langmeier (8)
Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.
Více od autora
Josef Kuba (6)
Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.
Více od autora
Josef Král (10)
Josef Král byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl. Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra Jana Krále a matky Anny, rozené Sturzové jako nejstarší ze sedmi dětí . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově. Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické. V roce 1909/10 byl rektorem UK. Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil. S manželkou Annou, rozenou Sychravou měl děti Vratislava , Jiřího a Miladu . Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici. Je pohřben na vyšehradském Slavíně. Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.
Více od autora
Josef Knejzlík (10)
Josef Knejzlík byl československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění, spolkový činitel a redaktor. Narodil se v domě čp. 64 v Horce u Třebíče. Pokřtěn byl jako římský katolík, ale 12. února 1921 vystoupil z církve. Vyučil se typografem. První působiště získal roku 1901 v Brně, kde pracoval jako novinář pro list Pokrok. Už na počátku století se stal národním socialistou, v roce 1903 založil mládežnický spolek Rozkvět. O dva roky později přijal nabídku Václava Klofáče a odstěhoval se do Přerova, aby se zde stal společníkem tiskařské firmy Bartheldy a spol. V obecních volbách roku 1907 byl za české národní sociály zvolen do přerovského zastupitelstva. Práci dělil mezi zastupitelstvo a časopis Český rolník, který roku 1909 zakoupil a jehož redakci přestěhoval do své nové vily v Předmostí. O rok později se dostal do obecního zastupitelstva a spolupodílel se na založení místní Národní jednoty. Po návratu z fronty byl zvolen starostou Předmostí a tuto funkci zastával plných 23 let. Od roku 1920 byl starostou Sokola. Jeho působení ve funkci starosty bylo úspěšné, o čemž svědčí také pravidelné vítězství národních socialistů v obecních volbách. Knejzlík byl vášnivý zahrádkář, v Předmostí vybudoval velkou botanickou zahradu a na Čekyňském kopci ovocné sady. V širším okolí byl znám především jako redaktor časopisu Český rolník. Ten původně vycházel v Radslavicích pod vedením Jaroslava Dostalíka. Knejzlík jako hlavní redaktor nastoupil v roce 1909 a vydávání přesunul do Předmostí. Za první světové války, když Knejzlík narukoval na frontu, vedla list krátce jeho manželka, poté ale vydávání ustalo. Český rolník byl obnoven v roce 1923, o dva roky později byl přejmenován na Rádce a v roce 1934 na Rádce z Předmostí. Časopis měl ve 20. letech poměrně velký rozsah – 48 stran a na 5000 předplatilů, i z ciziny. Knejzlíkův syn Vlastimil , který o...
Více od autora
Josef Hynie (10)
Josef Hynie byl významný český lékař, zakladatel české sexuologické školy, jenž vedl po dobu takřka 40 let Sexuologický ústav v Praze. Jeho starším bratrem byl prof. Ing. Ota Hynie, český hydrogeolog. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, posléze se tamtéž v roce 1934 habilitoval v oboru lékařské sexuologie. V roce 1935 se stal přednostou Sexuologického ústavu v Praze, který vedl až do roku 1974. Profesor Hynie byl autorem řady publikací, věnujících se problematice lidské sexuality, sexuálních poruch, či dospívání mladistvých. Je po něm pojmenována Cena Josefa Hynieho, již uděluje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyněho za nejlepší odbornou publikaci v oboru sexuologie.
Více od autora
Josef Hrdlička (13)
Josef Hrdlička je český katolický duchovní, básník, překladatel a hudební textař, titulární biskup thunudrumský a v letech 1990–2017 pomocný biskup olomoucký. 19. ledna 2017 dosáhl 75 let a v souladu s kanonickým právem podal rezignaci na svůj úřad, kterou papež František přijal k 1. únoru 2017. Od tohoto data je emeritním pomocným biskupem olomouckým. V letech 1990–2017 byl děkanem olomoucké metropolitní kapituly. V České biskupské konferenci zastupuje funkce předsedy Komise pro liturgii a předsedy Rady pro kulturu a památky. Jeho biskupským heslem je Vos dixi amicos . Po vystudování střední školy na gymnáziu v Jevíčku pracoval jako pomocný dělník ve Velkých Opatovicích, jelikož kvůli svému náboženskému přesvědčení nemohl nastoupit na vysokou školu. Teprve roku 1967 se dostal na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1972 a následující roky působil např. v Ostravě, Hoštejně, či Hynčině na Šumpersku. Dne 7. dubna 1990 přijal biskupské svěcení. Výsledkem jeho spolupráce s hudebním skladatelem Zdeňkem Pololáníkem je několik mešních písní z roku 1986, na nichž se Hrdlička podílel jako textař.
Více od autora
Josef Fiala (13)
Josef Fiala byl český hudební skladatel, pedagog a virtuos na různé nástroje, včetně violy da gamba a hoboje. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, mimo jiné působil jako hudebník ve dvorním orchestru salcburského knížete-arcibiskupa Hieronyma Colloreda, kde pracoval po boku Wolfganga Amadea Mozarta. Fialovy skladby odrážejí klasicistní styl jeho doby a proslavil se zejména komorní hudbou a koncerty. Zvláště významné jsou jeho skladby pro hoboj a další dechové nástroje, které přispívají k poměrně omezenému repertoáru pro tyto nástroje z tohoto období. Fialova hudba byla oceňována pro svůj melodický půvab a technické nároky na interprety. Přestože se na konkrétních albech, jako jsou "Musique Tchèque", "Koncerty Pro Dva Lesní Rohy A Orchestr" a "Hobojové koncerty", mohou objevit jeho skladby, je důležité ověřit jejich existenci a obsah ze spolehlivých zdrojů, aby byla zajištěna přesná reprezentace jeho diskografie.
Více od autora
Josef Beranek (8)
Mgr. Josef Beránek, český publicista a manažer. Vystudoval Univerzitu Karlovu a Robert Schuman Institut v Bruselu. Třináct let pracoval jako redaktor a posléze vedl sekci populárně odborných časopisů v nakladatelství Portál. Od roku 2006 pracuje převážně v manažerských pozicích. Mj. je autorem několika scénářů TV dokumentů a knižních rozhovorů.
Více od autora
Josef Basl (12)
Josef Basl je proděkan pro strategii, rozvoj a vnější vztahy a statutární zástupce děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Je také bývalý proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Prof. Basl je absolvent VŠSE v Plzni . Působil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1995 habilitoval. Od roku 2000 pracuje na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze, kde v roce 2004 získal titul profesora oboru informatika. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu, Velké Británii a v USA. Zaměřuje se na podnikové informační systémy, modelování a optimalizaci podnikových procesů. Je členem několika vědeckých rad, oborových rad doktorského studia, členem programových výborů několika významných konferencí. Od roku 1998 je viceprezidentem České společnosti pro systémovou integraci.
Více od autora
Jolana Navrátilová (8)
Narozena 6. 12. 1973. Socioložka zaměřená na genderovou problematiku, též překladatelka z angličtiny.
Více od autora
Joel Levy (8)
Spisovatel a novinář, biolog, psycholog, specializující se na vědu a historii. Autor populárně-naučných publikací z různých oborů.
Více od autora
Joanna Trollope (8)
Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.
Více od autora
Jitka Hanušová (11)
Narozena 1982 v Přerově. Překladatelka z finštiny a angličtiny, autorka básnické sbírky, fotografka a redaktorka v nakladatelstvích.
Více od autora
Jiřina Zumrová (7)
Narozena 18. 3. 1928 v Mladé Boleslavi, zemřela 3. 9. 2021 v Praze. Nakladatelská redaktorka a editorka, překladatelka z ruštiny.
Více od autora
Jiřina Parmová (9)
Jiřina Parmová byla česká spisovatelka a redaktorka. Některé zdroje uvádějí chybně rok narození 1894. Rodiče Jiřiny Parmové byli Josef Weinlich , skladník severozápadní dráhy v Kolíně, a Anna Weinlichová-Levičová-Štolbová , svatbu měli 14. 9. 1878). Měla bratra Ferdinanda Weinlicha. Její první manžel byl Jan Jeřábek , vzali se 28. 9. 1911. Podruhé se vdala za Jiřího Otu Parmu , básníka a spisovatele. Měla s ním dva syny Jana Parmu a Borise Parmu. Jiřina Parmová vystoupila z církve katolické roku 1922. Svou spisovatelskou dráhu začala příspěvky do Bratislavského deníku . V Praze XIX Dejvicích bydlela na adrese Velvarská 4. Byla redaktorkou Lípy a Telegrafu, přispívala i do dalších novin a časopisů – Moravsko-slezského deníku, Jasu, Národní politiky, Pražského illustrovaného zpravodaje aj. svými romány, povídkami, články a fejetony.
Více od autora
Jiří Válek (11)
Český skladatel klasické hudby a pedagog. Narodil se 28. května 1923 v Praze , zemřel 6. října 2005 v Praze. Od konce 50. let 20. století patřil k vedoucím pracovníkům Pantonu, později byl také uměleckým vedoucím Supraphonu.
Více od autora