2341–2400 z 153073 Autoři
Jiří Kratochvil (26)
Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil jsem se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým jsem stále spojen pupeční šňůrou: všechny mé romány se odehrávají v Brně. Absolvoval jsem filozofickou fakultu, ale taky spoustu dělnických profesí. První povídku jsem publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mi směla vyjít až v jednapadesáti , pak rychle následovaly četné další, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral jsem několik literárních cen a umístil své knížky i v zahraničí .
Více od autora
Jiří Grygar (18)
Jiří Grygar je český astronom a astrofyzik, popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, držitel několika ocenění. Je znám též jako dlouholetý člen Českého klubu skeptiků Sisyfos a jako člen a bývalý vicepresident Evropské rady skeptických organizací. Je členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. Narodil se 17. března 1936 u československých hranic ve slezském Heinersdorfu , tehdy součásti Německa v rodině československého celníka Josefa Grygara. V mládí býval skautem v oddíle v brněnských Černých Polích, do oddílu chodil i po přestěhování do Opavy. Absolvoval jedenáctiletku v brněnských Husovicích, kde odmaturoval v roce 1954. Mezi lety 1954 a 1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, v letech 1957−1959 vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy astronomii. Roku 1963 získal v Astronomickém ústavu Československé akademie věd hodnost kandidáta věd, o čtyři roky později na Matematicko-fyzikální fakultě UK titul RNDr. Od roku 1959 je členem Československé, resp. České astronomické společnosti, v letech 1992–1998 byl jejím předsedou. Po vystudování astronomie pracoval až do roku 1980 v Astronomickém ústavu ČSAV, od té doby působí ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd / Akademie věd České republiky. Má 3 děti, z nichž nejmladší je Lukáš Grygar, překladatel, publicista a odborník na počítačové hry. Jiří Grygar působí v Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR. Celý život se věnuje také popularizaci astronomie a příbuzných oborů fyziky. Publikoval více než dvě stě odborných prací a řadu populárně-naučných publikací. Je autorem, spoluautorem a přispěvatelem mnoha rozhlasových a televizních vzd...
Více od autora
Jindřich Snížek (22)
Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .
Více od autora
Jaroslav Rudiš (18)
Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci . Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty . S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG.v Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další. Prvotina Nebe pod Berlínem získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu. Vydal trilogii komiksů Alois Nebel o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Alois Nebel byl v roce 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy . V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy N...
Více od autora
Jaroslav Putík (19)
Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...
Více od autora
Jaroslav Kocourek (18)
Jaroslav Kocourek je český maratonec. Reprezentoval Československo v maratonském běhu a později na ultramaratonských tratích. Jeho osobní rekord v maratonu 2:15:16 byl roce 1977 desátým nejlepším na světě. V roce 1998 překonal výkonem 423 km světový halový rekord na 48 hodin a o rok později se stal v této disciplině mistrem světa. Byl také mezinárodním mistrem Německa v běhu na 48 hodin a Anglie na 24 hodin. Čtyřikrát zvítězil v prestižním šestidenním závodě v australském Colacu. Jeho výkon 925 km patří k nejlepším světovým výkonům na této trati.
Více od autora
Janet Dailey (25)
Celým jménem Janet Anne Haradon Dailey populární americká spisovatelka, převážně romantických novel. Je autorkou více než dvaceti románů. Spolu s manželem Billem žije v Ozark Mountains ve státě Missouri v USA.
Více od autora
Jan Zrzavý (15)
Jan Zrzavý byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908-1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy. V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947-1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí i domácí . Své náměty často opakoval....
Více od autora
Jan Kotrba (17)
Jan Kotrba byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Povoláním byl mistrem pekařským v Praze a předsedou Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev, bytem Praha II, Rumunská ulice 8, údaje z roku 1919 uvádějí jako bydliště Prahu II, Žitnou ulici 651. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.
Více od autora
Jan Hostáň (26)
Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...
Více od autora
Ivan Hrbek (15)
Ivan Hrbek byl český orientalista, historik a překladatel z arabštiny. Ivan Hrbek se narodil jako syn československého legionáře a generála Jaroslava Hrbka. Vystudoval v letech 1945–1950 semitskou filologii a dějiny islámu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1953 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV a od roku 1961 přednášel externě dějiny Afriky na FF UK. Jako hostující profesor přednášel i na vysokých školách v Maroku, Ghaně, Senegalu, Německu a Velké Británii. K jeho nejvýznamnějším překladatelským počinům patří překlad Koránu, vydaný poprvé v roce 1972, opatřený úvodní studií, komentářem, poznámkami, bibliografií, rejstříkem, konkordancí, doslovem a vysvětlivkami o rozsahu 280 stran. Súry Koránu ve svém překladu seřadil podle chronologického sledu zjevení v jednotlivých obdobích. Překlad Ivana Hrbka je dodnes čtenářsky nejpoužívanějším překladem Koránu v češtině a je zároveň považován i za jeden z nejpřesnějších českých překladů svaté knihy muslimů. Působil také jako člen autorského kolektivu mezinárodního vědeckého výboru UNESCO, který vydával General History of Africa. Přispíval také do Encyclopaedia of Islam. Publikoval také množství prací o námořních objevitelích, válečných lodích a bitvách. Některé z nich napsal spolu se svým synem historikem Jaroslavem Hrbkem. V mládí Hrbek konvertoval k islámu a formálně přijal muslimské jméno Ahmed. V období druhé světové války přispíval do časopisu Hlas, vydávaného českými muslimy. V období 1945 až 1955 vykonával fakticky funkci předsedy Muslimské náboženské obce pro Československo. K jeho žákům patří například současný český arabista a afrikanista Luboš Kropáček.
Více od autora
Henry James (18)
Henry James byl americký spisovatel a kritik. Od roku 1876 žil trvale v Londýně. Narodil se v rodině myslitele a teologa Henryho Jamese staršího , kterému bohaté dědictví umožnilo žít podle vlastních představ. Měl tři bratry, z nichž starší bratr William se stal významným psychologem, a sestru Alici , jejíž deníky, vydané dlouho po její smrti , způsobily ve své době značný rozruch, protože v nich ostře komentovala britský styl života i jmenovitě konkrétní osoby. V létě roku 1855 odcestovala celá rodina do Evropy. Dětem se dostávalo vzdělání od domácích učitelů a Henry krátkodobě navštěvoval školy v různých místech Evropy . Vedle toho intenzivně četl francouzskou, anglickou a ruskou literaturu V roce 1862 se přihlásil ke studiu práv na Harvardově univerzitě, ale nedokončil ho. Vrátil se do Evropy. V Londýně se setkal s řadou osobností . Cestoval po Francii a Itálii a v roce 1875 se usadil v Paříži. Zde se spřátelil s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Ten jej uvedl do společnosti pařížských spisovatelů, jako byli: Gustave Flaubert, Émile Zola, Alphonse Daudet, Guy de Maupassant nebo Edmond de Goncourt. Následujícího roku odjel do Londýna, kde se nakonec usadil. Jako projev loayality ke své druhé vlasti a rovněž jako protest proti otálení Spojených států se vstupem do první světové války se v červenci 1915 přihlásil k britskému občanství. V prosinci 1915 jej postihl záchvat mrtvice, na jehož následky v únoru 1916 v Londýně zemřel. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel uložen na hřbitově v Cambridge, Massachusetts. První povídku Tragédie omylu otiskl roku 1864 anonymně v únorovém čísle magazínu The Continental Monthly . Od roku 1865 přispíval pravi...
Více od autora
Hana Pražáková (16)
Hana Pražáková byla česká spisovatelka. Jejím otcem byl český prozaik František Křelina. Vystudovala češtinu a ukrajinštinu na Karlově univerzitě v Praze, po studiích pracovala jako nakladatelská redaktorka a překladatelka, v letech 1972 až 1990 byla redaktorkou literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. Je autorkou devíti knih pro děti a dívky, nejúspěšnější z nich Dárek pro Moniku, byla přeložena do několika jazyků. Česky vyšla třikrát, naposledy v roce 2000. V roce 2001 vydala memoárovou prózu Nadějí tu žijem, v níž líčí život své rodiny v padesátých letech, kdy byl její otec politickým vězněm v komunistickém vězení. Na ni pak navázala kniha Dobrý den Brno, v níž autorka zachycuje období normalizace v Brně, ale i devadesátá léta v Budapešti, kde její manžel Richard Pražák působil jako první velvyslanec České republiky. V posledních dvou letech svého života bojovala s rakovinou, ještě krátce před smrtí, 22. listopadu 2010 měla autorské čtení v Mahenově památníku v Brně.
Více od autora
Gustav Brom (14)
Gustav Brom byl český bigbandový leader, aranžér a klarinetista, narozený 22. května 1921 ve Veľkých Levárech na Slovensku. Proslavil se v Evropě a významně ovlivnil jazzovou scénu zejména ve východní Evropě ve 20. století. Bromova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vedl vlastní soubor Gustav Brom Big Band. Tato skupina se stala jedním z nejoblíbenějších a nejtrvalejších orchestrů v Československu a byla známá svým spojením jazzu s dalšími hudebními styly, včetně swingu a popu.
Více od autora
František Volf (15)
Narozen 1.12.1897 v Třeboni, zemřel 3.7.1983 v Českých Budějovicích. Učitel, akademický malíř, spisy z oboru pedagogiky, výtvarného umění, etiky a národopisu.
Více od autora
Evelyn Waugh (17)
Arthur Evelyn St. John Waugh byl anglický spisovatel, satirik a humorista píšící především tragické grotesky nemilosrdně kritizující tzv. vyšší společnost. Byl vrstevníkem Aldouse Huxleyho a přítelem Grahama Greena. Narodil se jako druhý syn v rodině Arthura Waugha, redaktora a literárního kritika. Vyrůstal v literárním prostředí, jeho bratr Alec byl rovněž spisovatelem. Měl začít studovat na renomované Sherborne School v Dorsetu stejně jako jeho otec a bratr. Bratr Alec ale otiskl kontroverzní novelu The Loom of Youth, ve které se dotkl otázky homosexuálních vztahů na koleji a která zpochybnila renomé školy. Proto byl vyloučen a Evelyn nastoupil na přísnou anglikánskou Lancing College ve West Sussexu. Díky zdejší výchově ztratil víru, ačkoli o náboženské otázky se velmi zajímal. V letech 1922–1924 studoval historii na Hertford College v Oxfordu. Vlastní studium zanedbával a žil životem zlaté mládeže. Tuto skutečnost ilustruje Waughova odpověď na otázku, jakému sportu se během studia věnoval. Odpověděl: „Chlastal jsem za Hertford“. Studia v Oxfordu nedokončil, od roku 1925 pracoval jako učitel na Arnold House School ve Walesu. Podle svých deníků se pokusil o sebevraždu při plavání v moři. V letech 1925–1927 učil na Aston Clinton v Buckinghamshire. V roce 1927 potkal Evelyn Gardner , vnučku významného aristokrata Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. V roce 1928 se vzali. Ve stejném roce uveřejňuje svou první knihu: Sestup a pád. Manželství páru, který přátelé nazývali Ten-Evelyn a Ta-Evelyn , bylo krátké a nešťastné. V roce 1930 se rozvedli a Waugh konvertoval ke katolické církvi. V roce 1937 se oženil s katoličkou Laurou Herbert, shodou okolností rovněž vnučkou Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. Toto druhé manželství bylo šťastné, manželé měli sedm dětí, syn Auberon Waugh...
Více od autora
Eric Knight (17)
Eric Oswald Mowbray Knight byl angloamerický spisovatel, novinář a filmový kritik. Narodil se v Anglii, ale brzy se s rodinou přestěhoval do Jižní Afriky, protože jeho otec byl obchodníkem s diamanty. Když mu byly dva roky, byl jeho otec zabit během druhé búrské války a jeho matka se pak odstěhovala do Petrohradu, kde pracovala jako vychovatelka. Od svých patnácti let žil v USA, kam se odstěhoval za svou matkou, která se po druhé vdala za Američana. Byl ale stále britským občanem, americké občanství obdržel až roku 1942. V USA vystudoval Cambridge Latin School v Massachusetts a poté pracoval jako novinář. Zúčastnil se obou světových válek, v první bojoval za Kanadu a v druhé za USA. Roku 1943 zahynul v hodnosti majora speciálních jednotek Armády Spojených států amerických během leteckého transportu do Severní Afriky při leteckém neštěstí poblíž Paramariba v tehdejší Nizozemské Guyaně . Posmrtně mu bylo uděleno vysoké vojenské vyznamenání Legion of Merit . Jako spisovatel si získal věhlas dojemným příběhem o psí věrnosti Lassie Come-Home , který se stal bestsellerem.
Více od autora
Eduard Stehlík (25)
Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...
Více od autora
Dušan Tomášek (17)
Dušan Tomášek byl český novinář, publicista a spisovatel literatury faktu. Vystudoval fakultu novinářství a osvěty Univerzity Karlovy v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnoval publicistice. Působil jako zpravodaj, fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí včetně Českého rozhlasu a České televize. Od konce osmdesátých let se téměř výhradně věnoval literatuře faktu se zaměřením na období 2. světové války. Od roku 1990 byl členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění, např. nadnárodní cenu E. E. Kische nebo cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.
Více od autora
Dušan Šindelář (20)
Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...
Více od autora
Dobroslava Menclová (15)
Dobroslava Menclová, rozená Vavroušková, byla česká historička umění, architektka a archeoložka. Dobroslava Menclová se narodila 2. ledna 1904 v Přerově v rodině akademického malíře Františka Vavrouška a Filipíny, rozené Moučkové. Větší část školní docházky absolvovala v Bučovicích, ale z tamního gymnázia po šestém ročníku přešla na jinou školu. Po absolvování střední školy začala studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Loukoty. Po kritickém přehodnocení svého talentu nakonec vystudovala architekturu na ČVUT. Dne 6. dubna 1930 se provdala za Václava Mencla. Spolu s ním pracovala v Bratislavě a projektovala úpravy některých kostelů nebo zámeckého parku v Pezinku. Od roku 1933 do roku 1939 se svým mužem spolupracovala na archeologických výzkumech slovenských klášterů a hradů. Na počátku druhé světové války se manželé Menclovi vrátili do Prahy a věnovali se výzkumu českých hradů, například provedli archeologický výzkum Dražic. Od počátku padesátých let spolupracovala s historiky umění se specializací na nástěnné malby . Sama se detailně zabývala fortifikační architekturou a vývojem stavebních typů hradů a kromě řady průvodcovských monografií hradů připravila v padesátých letech dvoudílné souborné dílo České hrady, které vyšlo až v roce 1972 a pak doplněné v roce 1976. Rozsáhlé studie o stavebním vývoji hradů Moravy, na kterých pracovala v závěru života a které měly vyústit v knihu Moravské hrady, zůstaly nedokončeny. Dne 28. července 1978 došlo na silnici mezi Nemilkovem a Sušicí k dopravní nehodě, při které zemřel Václav Mencl. Dobroslava Menclová zemřela na následky nehody v sušické nemocnici 19. listopadu 1978. Na Slovensku vydala Menclová několik studií, které se zabývaly vývojem slovenské architektury od renesance do novověku. Od počátku své odborné činnosti se zaměřila na stav...
Více od autora
Collegium Musicum (16)
Collegium Musicum byla slovenská progresivní rocková skupina, kterou koncem 60. let založil Marián Varga, významný klávesista a skladatel. Kapela byla známá svou jedinečnou směsí rocku s vlivy klasické hudby, často se složitými aranžemi a rozsáhlými instrumentálními pasážemi. Během své kariéry se Collegium Musicum stala jednou z předních skupin československé progresivní rockové scény a v sedmdesátých letech získala značnou popularitu.
Více od autora
Colette (14)
Colette, plným jménem Sidonie-Gabrielle Colette, literární pseudonymy Willy nebo Colette-Willy byla francouzská varietní umělkyně, novinářka a spisovatelka nominovaná v roce 1948 na Nobelovu cenu za literaturu. Narodila se jako nejmladší z vlastních i nevlastních sester v početné rodině válečného veterána a majitele realit a jeho ženy Sidonie na burgundském venkově. Školu opustila v 16 letech, byla však zároveň vzdělávána doma rodiči, kteří se zajímali o literaturu a vedli bohatou korespondenci. V 16 letech se v Paříži seznámila s třicetiletým literátem Henrym Gauthierem-Villarsem, za kterého se roku 1893 provdala. Napsala sérii převážně sentimentálních románů v "Ich formě", pod pseudonymem Willy. Využila v nich vlastní vzpomínky na dětství i mládí. Po rozvodu od roku 1906 bydlela u Natalie Clifford Barneyové, věnovala se vystupování ve varieté jako herečka, mim i tanečnice, mimo jiné v Moulin Rouge. Udržovala poměr se ženami a proslula skandály. Po cestě do Itálie roku 1910 vydala autobiografický román Vagabundka, za který obdržela Goncourtovu literární cenu. Roku 1912 se podruhé provdala, za barona Henryho de Jouvenel des Ursins , žurnalistu deníku Le Matin, který v 1. světové válce vstoupil do armády a udělal vojenskou a politickou kariéru. Nadále psala romány a pravidelně také fejetony. Roku 1923 podepsala svou knihu poprvé vlastním jménem Colette. Potřetí se provdala roku 1935 za mladého a bohatého obchodníka s perlami Maurice Goudeketa , s nímž od roku 1932 ráda cestovala. Od roku 1939 byla vlivem artrózy kloubů nucena zůstat ve svém bytě v Paříži a napsala autobiografický text De ma fenêtre , který vyšel roku 1943. V letech 1943-1945 ukrývala doma židovského uprchlíka. Roku 1945 byla jmenována členkou Goncourtovy akademie a Francouzské akademie a následně jí byl udělen Řád čestné legie. V letech 1948-1950 Goudeket financoval vydání j...
Více od autora
Clark Darlton (31)
Německý spisovatel sci-fi a fantasy, spolutvůrce sci-fi seriálu Perry Rhodan.
Více od autora
Catherine George (24)
se narodila ve Walesu a brzy se z ní stala vášnivá čtenářka, od čehož už byl jen kousek k tomu, aby začala psát. Její sňatek s inženýrem vedl k tomu, že strávila devět let v Brazílii, později ji však ohledy na školní docházku jejich syna a dcery držely v Británii, i když byl manžel dál nucen cestovat. Místo aby osamělé večery dál trávila čtením, začala psát svou první romantickou novelu. Nyní, když zrovna nepíše ani nečte, ráda vaří, poslouchá operní árie, šmejdí po starožitnictvích či věnčí svého labradora
Více od autora
C&K Vocal (11)
C&K Vocal je renomovaná česká vokální skupina, která je již řadu let významnou součástí české hudební scény. Skupinu založil v roce 1969 Ladislav Kantor, ke kterému se později v průběhu historie skupiny připojili další členové, například Jiří Cerha, Helena Arnetová a další. C&K Vocal je známá svým jedinečným spojením žánrů, kdy do svých vokálních aranží zapojuje prvky jazzu, vážné hudby i rocku. Jsou oceňováni pro své složité harmonie a inovativní přístup k vokální hudbě.
Více od autora
C. W Ceram (12)
C. W. Ceram byl pseudonym německého novináře a spisovatele, jehož skutečné jméno bylo Kurt Wilhelm Marek. Je známý díky svému dílu v populární archeologii. V roce 1949 napsal svoji nejslavnější knihu „Götter, Gräber und Gelehrte“ – Bohové, hroby a učenci, klasické dílo historického vývoje archeologie vydané v 28 jazycích s celkovým nákladem přes 5 milionů kopií, přičemž se ještě stále vydává. Ceram sepsal poutavá vyprávění o slavných archeolozích a průzkumnících, jejich fascinujících objevech a jiných zajímavých klíčích, které otevírají dveře do minulosti, právě do této „novely o archeologii“. Od roku 1947 byl hlavním lektorem v Rowohlt Verlag. Roku 1953 se přestěhoval do USA. Jeho vdova žila až do roku 2002 v Hamburku.
Více od autora
C. J Cherryh (16)
C. J. Cherryh je jméno pod kterým publikuje americká autorka science fiction a fantasy Carolyn Janice Cherryová . Napsala více než 60 knih, získala ceny cen Hugo za romány Cyteen, Stanice Pell a povídku „Cassandra“ Na University of Oklahoma absolvovala v roce 1964 z latiny a poté v roce 1965 na Johns Hopkins University získala titul Master of Arts z klasické filologie. V letech 1965 - 1975 pracovala v Oklahomě jako učitelka latiny a historie. Od roku 1977 je spisovatelkou na plný úvazek. Také se přestěhovala do Spokane ve státě Washington, kde žije se spisovatelkou Jane Fancherovou.
Více od autora
Bohuslav Březovský (19)
Bohuslav Březovský byl český prozaik a dramatik. Psal zejména psychologické romány a také se věnoval tvorbě pro mládež. V Poličce absolvoval reálné gymnázium a pak pokračoval ve studiích v Praze, na Karlově univerzitě. Zvolil si obory právo a pak i filozofii. V letech 1936 až 1938 byl redaktorem Národního osvobození a pak v letech 1939 – 1941 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. V roce 1944 byl zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře Kalek u Chomutova pro manžele židovek a tzv. židovské míšence . Po návratu pracoval opět v Národním osvobození. V období 1948 – 1951 byl zaměstnán v Československém státním filmu. Dalším zaměstnavatelem mu bylo v letech 1951 – 1955 nakladatelství Československý spisovatel, byl zde redaktorem stejně, jako v dalším zaměstnání v časopisu Květen, kde pracoval v letech 1955 – 1957. Potom byl spisovatelem z povolání. V období normalizace po roce 1970 měl potíže s vydáváním knih. Byl zetěm spisovatele Karla Nového. Březovský napsal sedm románů a řadu povídek a pohádek. Jeho románová tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. analyzuje postavení a komplikované dozrávání člověka ve světě sociálních a etických převratů. V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré.
Více od autora
Bjørnstjerne Bjørnson (24)
Bjørnstjerne Martinius Bjørnson byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903. Spolu s Henrikem Ibsenem, Jonasem Liem a Alexanderem Kiellandem patřil k tzv. velké čtyřce norských spisovatelů zlatého věku. S Henrikem Ibsenem se ve druhé polovině 19. století zasloužili o nebývalý rozvoj norské literatury a divadla. Projevoval společenskou angažovanost, zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska a o práva malých utlačovaných národů. Bjørnson se narodil roku 1832 v malé vesnici Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark. Otec Peder pocházel z rolnické rodiny a zpočátku sám obdělával své pozemky. V pokročilejším věku vystudoval teologii a stal se pastorem . Matka Inger Elise Nordraak byla dcerou učitele, ráda četla a zapojovala se do místního kulturního života. Ve stejném duchu vychovávala i svého syna. Otec byl přidělen do farnosti oblasti Nesset v Romsdalském údolí, v jedné z nejkrásnějších přírodních oblastí Norska. Bjørnstjerne ve dvanácti letech nastoupil na střední školu v obci Molde na severním břehu Romsdalsfjordu. Získal si respekt spolužáků svou fyzickou zdatností, ale hlavně svými znalostmi a prvními literárními pokusy. Skládal drobné básničky a založil ručně psaný časopis Svoboda, který rozesílal svým známým. Už v té době vnímal ohlas revolučních událostí roku 1848 v Evropě a předsevzal si, že bude mezi lidmi šířit myšlenky na svobodu a lepší životní podmínky. Školu musel opustit, když byl jeho otec suspendován kvůli křivému obvinění. Odjel k svému strýci do Kristianie, kde pokračoval ve studiu na vyšší střední škole. Seznámil se s Markusem Thranem, prvním propagátorem socialismu v Norsku a začal se zapojovat do politických aktivit. V červenci 1852 mu vyšla první báseň Vodopád v populárním časopise Morgenblatt. Nepodařilo se mu složit maturitní zkoušku a vrátil se domů, aby se ...
Více od autora
Bethany Campbell (20)
Sally McCluskey se narodil v Omaha, Nebraska . Získala bakalářský titul z Wayne State Teachers College, MA v angličtině z University of Arkansas a Ph.D. V anglické literatuře z Northern Illinois University , kde se seznámila se svým budoucím manželem, Dan Borengasser, kolegy absolventa. Po dokončení studia, učila na svou alma mater a později na Eastern Illinois University . Ona také pracoval na volné noze jako spisovatel pro několik blahopřání společnosti. Vydala svůj první romantického románu v roce 1984. Získala tři románské spisovatele Ameriky Rita cen, tři romantické Times Recenzent Awards, Maggie cenu, a Daphne du Maurier Award of Excellence. Ocenění Flirtation River: 1989 Rita Awards Best Novel vítěz Každý druh nebe: 1992 Rita Awards Best Novel vítěz Podívejte se, jak oni běží: 1997 Rita Awards nejlepší román vítěze Literatura Jako Bethany Campbell Jednotlivé romány Poté, co se hvězdy padají, 1985 A Thousand Roses, 1986 Jen Woman, 1986 Srdce, 1987 Klady a zápory, 1987 Sea Promise, 1987 Long Way Home, 1987 Flirtování River, 1988 Diamond Trap, 1988 Lost Moon Flower, 1989 Snow Garden, 1989 Na Růže Constant, 1989 Mrtvý Protiklady, 1990 Srdce Ne. 1990 Konce Země, 1990 Taneční Sky, 1990 Každý Kind of Heaven, 1991 Každá žena sen, 1991 Mrak držáky, 1991 Spellbinder, 1992 Dětská hra, 1992 Sand Dollar, 1992 Jen dělat věřit, 1992 Přidejte trochu koření, 1993 Lady a Tomcat, 1993 Muž, který přišel na Vánoce, 1993 Amarillo ráno, 1993 Thunder Rolls, 1993 Drahokamu Cowboy, 1994 Jemný v mé mysli, 1994 Lonestar State of Mind, 1995 Nenechte mluvit s cizími lidmi, 1996 Podívejte se, jak oni běží, 1996 Neslyším zlo, 1998 The Guardian, 1999 PS Love You Madly, 2000 Čí Little Girl Are You?, 2000 Baby Dárkové, 2002 Little Town v Texasu v roce 2003 Home do Texasu, 2004 Divocí koně, 2005 Jako Lisa Harris Jednotlivé romány I přijde na vás!, 1994 Undercurrent, 1994 Potíž v ráji, 1994 Lákavé, 1995 Muž z Oklahomy, 1996...
Více od autora
Barbara Boswell (19)
Jako autorka Loveswept Barbara Boswell publikovala 22 románů. Ona je také známá pod jménem Betsy Osborne. Opustila povolání zdravotní sestry a začala psát v roce 1983. BARBARA BOSWELL miluje psát o rodině a rodinných vztazích. Právě uprostřed své početné rodiny, skládající se z manžela, tří dětí a tří koček, čerpá inspiraci pro psaní svých poutavých příběhů. S rodinou také tráví svůj veškerý volný čas. Barbara Boswell žila nějaký čas v Evropě, ale teď má domov ve Spojených státech, v Pensylvánii. Ráda čte a sbírá miniatury.
Více od autora
Arnošt Vaněček (19)
Arnošt Vaněček byl úředník, překladatel, spisovatel, prezident českého PEN klubu. Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček , zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie rozená Vanclová . Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však jeho matka manžela brzy po svatbě opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským. Ten ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček příjmení, po skutečném křestní jméno. Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor ministerstva národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě. V letech 1929–1937 založil a řídil v Praze nakladatelství bibliofilií, v němž vydával bibliofilskou edici Mys dobré naděje . V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení . Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v Nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy. Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání. V letech 1952...
Více od autora
Arnošt Tabášek (17)
Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.
Více od autora
Antonín Rezek (16)
Antonín Rezek byl český historik, který se specializoval především na dějiny raného novověku a dějiny náboženských hnutí. V letech 1900–1903 působil též jako ministr rakouské vlády pro české záležitosti, v letech 1905–1906 jako poslanec Sněmu království Českého. Antonín Rezek se narodil 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci. Byl třetím dítětem vyučeného hodináře a uznávané kapacity ve svém oboru Martina Rezka a Kateřiny rozené Vacíkové. Roku 1859 nastoupil malý Antonín do místní školy a roku 1863 na gymnázium, kde byla jako vyučovací jazyk vedle němčiny povolena nedlouho předtím i čeština. Na gymnáziu studoval s půlletým přerušením studia, když se nepohodl se svým profesorem, do roku 1872. Již za svých gymnaziálních studií navázal kontakty s jindřichohradeckými zámeckými archiváři a pomáhal jim v opisování listin černínského archivu. Roku 1872 složil úspěšně maturitní zkoušku. Na doporučení archiváře Františka Tischera se Antonín Rezek vydal studovat na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Jindřichohradecký archivář Tischer zasáhl podstatně do života Antonína Rezka ještě jednou, když mu zajistil možnost působit po boku historika a archiváře Josefa Emlera, kterému Rezek pomáhal s opisováním listin do Emlerových Regest. Tím byl Antonín Rezek zbaven finančních problémů a bylo mu umožněno nabýt zkušenosti při práci s uznávaným historikem. Na univerzitě se Rezek zapojil do činnosti studentského Historického klubu, v němž se zasazoval o založení studentského historického časopisu – ale bezvýsledně. V době Rezkových studií působili na univerzitě Otto Hirschfeld, Josef Emler, Antonín Gindely a Václav Vladivoj Tomek, s nímž Rezek později navázal velmi blízký vztah. V roce 1873 krátce působil jako redaktor Národních listů, a roku 1875 nastoupil do Musea království Českého na pozici asistenta – sice bez nároku na plat, ale s vyhlídkou, že mu bude časem za jeho důkladnou práci v muzejním arch...
Více od autora
Ann Granger (23)
Anglická konzulka v Československu Patricia Ann Granger se narodila v roce 1939 v Portsmouthu v Anglii, kde také navštěvovala gymnázium pro dívky. Ve studiích pokračovala na Londýnské univerzitě, kde vystudovala moderní filologii a mohla tak rok učit angličtinu ve Francii. Pak začala pracovat na britské ambasádě v Jugoslávii, Československu a Rakousku. Provdala se za svého kolegu z diplomatických služeb a odjela s ním do Zambie a Německa. Posléze se spolu se svými dvěma dětmi vrátili natrvalo do Anglie. Jejími prvními knihami byly historické romány, které psala pod pseudonymem Ann Hulme. Po návratu do Velké Británie vydala v roce 1991 svou první detektivku Na to vem jed, která je první z její nejúspěšnější detektivní řady. V současnosti má Ann Granger na svém kontě okolo dvaceti detektivek a více než deset historických románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Například v Německu získala roku 2004 prestižní literární ocenění „Deutche Phantastik Preis” za nejlepší sbírku krátkých povídek
Více od autora
Andrew Morton (16)
Andrew Keith Paul Morton je australský programátor, vývojář linuxového jádra. Udržuje patchset známý jako mm tree, který obsahuje nedostatečně testované změny, které by později mohly být přidány do oficiálního jádra spravovaného Linusem Torvaldsem. Často bývá označován za Linusovu pravou ruku. Na konci 80. let byl jedním z partnerů společnosti v Sydney, která produkovala počítačové kity Applix 1616, dále byl také hardwarovým inženýrem pro dnes již neexistující australskou dílnu herních výrobků Keno Computer Systems. Získal titul honours degree v oboru elektroinženýrství na University of New South Wales v Austrálii. V roce 2001 se Andrew Morton a jeho rodina přestěhovali z Wollongong, New South Wales do Palo Alto v Kalifornii. V červenci 2003 se Morton přidal k Open Source Development Labs. V srpnu 2006 byl zaměstnán firmou Google.
Více od autora
Adolf Veselý (24)
Redaktor Lidových novin, Národních listů, do r. 1957 úředník tiskové služby prezídia ministerského rady. Autor románů pro děti a populárně-naučných příruček.
Více od autora
Zuzana Neubauerová (21)
Narozena 11. 6. 1979 v Kutné Hoře. Knižní redaktorka, překladá z anglického a německého jazyka.
Více od autora
Zdeněk Topil (31)
Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.
Více od autora
Václav Renč (19)
Václav Renč byl český básník, dramatik a překladatel, představitel spirituálního proudu české literatury. Po maturitě začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, kterou absolvoval v roce 1936. Již při studiích redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor , později jako nakladatelský redaktor. V té době spolu s dalšími katolickými spisovateli kritizoval Masaryka a další představitele liberální politiky. V roce 1938 napsal nekrolog Karla Čapka, v němž jej označil za nepřítele číslo tři českého národa a jeho katolicko-křesťanského vědomí. V letech 1945–1948 byl dramaturgem olomouckého divadla. Od roku 1947 působil v roli dramaturga ještě v Zemském divadle v Brně. Po roce 1948 byl, jako ostatně celá katolická skupina, v nemilosti režimu. Roku 1951 byl zatčen a o rok později ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí odsouzen na 25 let vězení. Propuštěn byl až v květnu 1962 a rehabilitován až roku 1990. Část svého života prožil ve Fryštáku, kde se usadil se svou ženou Alenou, rozenou Sedlákovou. Ve Fryštáku má pamětní desku umístěnu u vchodu do Městské knihovny na místním penzionu. Při jeho pohřbu v Brně, podle vzpomínek účastníků, nad hrobem promluvil i básníkův přítel z vězení, litoměřický kněz Josef Helikar. Roku 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Jeho dcera Zuzana Nováková se stala spisovatelkou, syn Ivan Renč se stal režisérem a spisovatelem, syn Jan Václav Renč byl hudební skladatel, hudebník a textař . Mezi jeho vnuky patří například režisér a herec Filip Renč, skladatel a hudebník Dominik Renč, fotograf Benedikt Renč, režisér a výtvarník Adam Renč, scénografka a výtvarnice Kristina Karmazínová nebo spisovatelky a překladatelky Ester a Luisa Novákovy. Kromě vlastní tvorby př...
Více od autora
Václav Novotný (19)
Patřil ke starší generační vrstvě Gollových žáků, studoval od r. 1887. V roce 1891-1896 byl pomocníkem Václava Vladivoje Tomka v archivních pracích pro Dějepis města Prahy, ve školním roce 1895-1896 suplujícím učitelem na reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. Jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V.V. Tomka i Josefa Emlera . Vstoupil jako praktikant od 1. prosince 1896 do státní služby v pražském místodržitelském archivu. Habilitoval se v oboru českých dějin v roce 1898, v roce 1905 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem, ale teprve po jmenování skutečným mimořádným profesorem v roce 1908 po odchodu Josefa Kalouska , profesora českých dějin, z činné služby mohl opustit místo koncipisty v místodržitelském archivu a od svých 39 let se plně věnovat univerzitní práci na filosofické fakultě české univerzity. Řádným profesorem se stal v roce 1911. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR v Praze.
Více od autora
Václav Hons (19)
Václav Hons je český básník a překladatel, autor milostné a přírodní lyriky a písňových textů, v době normalizace výrazně prorežimní autor. Narodil se v rolnické rodině. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Kolíně roku 1956 začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale po roce přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor čeština a historie. Studium ukončil roku 1962. Po základní vojenské službě pracoval v letech 1964–1967 v Ostravě v redakci kulturněpolitického měsíčníku Červený květ. Poté, od roku 1968 do roku 1969, působil na Ministerstvu kultury a informací jako vedoucí literárního oddělení a roku 1969 v normalizačním týdeníku Tvorba. Pak pracoval v Československém rozhlase v Praze, nejprve jako šéfredaktor hlavní redakce literárně-dramatického vysílání, později jako dramaturg rozhlasové stanice Vltava. Od roku 1990 je ve svobodném povolání. Debutoval časopisecky koncem padesátých let v týdeníku Kultura, dále přispíval například do Literárních novin, Tváře, Plamene, Hosta do domu, Rudého práva a do dalších periodik. Jeho první básnická sbírka Co je před očima, obsahující verše mladistvého okouzlení životem, vyšla roku 1962. Po sbírkách citových reflexí přešel autor v době normalizace k politicky orientované tvorbě, čímž se zařadil mezi výrazně prorežimní básníky, ale i v této době psal milostné a rozverné básně, ve kterých se projevila jeho improvizační lehkost. Napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů . Sametovou revoluci nejdříve přivítal, v pozdějších letech však zaujal k polistopadovému politickému vývoji kritický postoj a začal v týdeníku Obrys-Kmen publikovat ostře satirické básnické komentáře k aktuálním politickým událostem. Po dlouhé odmlce vydal v letech 2015–2019 v rychlém sledu dvanáct sbírek, obsahujících básně různého zaměření, humorné, milostné či lehce erotické...
Více od autora
Tomáš Sláma (7)
born 16. April 1940 in Rychnov nad Kněžnou – died 15. June 2004 in Prague Czech actor, writer, entertainer, editor, playwright, radio journalist and television presenter.
Více od autora
Thornton Wilder (12)
Thornton Wilder byl americký spisovatel a dramatik. Trojnásobný nositel Pulitzerovy ceny. Vyrůstal v Číně, kde byl jeho otec konzulem. Během první světové války sloužil u Pobřežní stráže Spojených států amerických. Po válce studoval na Oberlin College a na Yaleově univerzitě. V letech 1920–1921 pokračoval ve studiu archeologie na Americké akademii v Římě. Absolvoval v roce 1926 obor francouzština na Universitě v Princetonu. Vyučoval francouzštinu na střední škole. V letech 1931–1936 vyučoval na Universitě v Chicagu. V průběhu druhé světové války sloužil u United States Army Air Forces v Africe a v Itálii. Po válce se plně věnoval literatuře a příležitostným přednáškám. Wilderovo dílo bylo přijímáno různě a tak procházel střídavě obdobími slávy a obdobími, kdy byl téměř zapomenut. První divadelní hru The Trumpet Shall Sound publikoval během studia 1919–1920 ve studentském časopisu. Jeho druhá kniha The Bridge of San Luis Rey z roku 1927 se stala čtenářskou senzací a obdržela Pulitzerovu cenu za beletrii za rok 1928. Veliký úspěch měla o deset let později jeho divadelní hra Our Town a o čtyři roky později další hra The Skin of Our Teeth . Obě obdržely opět Pulitzerovu cenu. V roce 1938 upravil divadelní hru Einen Jux will er sich machen od rakouského divadelníka Johanna Nestroye z roku 1842. Děj přemístil do městečka poblíž New Yorku a uvedl pod názvem The Merchant of Yonkers . Hra ale neuspěla. Po letech námět na popud divadelníka Tyrone Guthrieho opět přepracoval a uvedl pod názvem The Matchmaker . Hra měla premiéru na festivalu v Edinburghu v roce 1954 a záhy se hrála úspěšně v USA i ve světě. V roce 1964 byla přepracována na muzikál Hello Dolly!, který byl v roce 1969 úspěšně zfilmován....
Více od autora
T. S Eliot (15)
Britsko-americký básník, dramatik, esejista a literární kritik. Držitel Nobelovy ceny naliteraturu.
Více od autora
Stanisław Przybyszewski (27)
Stanisław Feliks Przybyszewski , Prusko – 23. listopad 1927, Jaronty , Polsko) byl polský dekadentní a expresionistický spisovatel, dramatik a básník, člen hnutí Mladé Polsko. Svá díla psal německy i polsky. Stanisław Feliks Przybyszewski byl synem učitele. Byl problémovým studentem střední školy, vystřídal několik škol a nakonec maturoval v roce 1889 na německém gymnáziu v Toruni. Poté odešel do Berlína, kde studoval nejprve architekturu a později lékařství. Zde se seznámil s filosofií Friedricha Nietzscheho a se satanismem. Rovněž se aktivně účastnil berlínského bohémského života. V této době k jeho přátelům patřili například Edvard Munch, Richard Dehmel a August Strindberg, se kterými se setkával ve vinárně Zum schwarzen Ferkel . V roce 1892 byl redaktorem berlínského polsky psaného socialistického týdeníku Gazeta Robotnicza. V roce 1895 byl spoluzakladatelem časopisu Pan a publikoval též v časopisu Die Fackel, který vydával Karl Kraus . V Berlíně žil se svou družkou Marthou Förder, se kterou měl tři děti . 18. dubna 1893 se oženil s norskou pianistkou a spisovatelkou Dagny Juel a v letech 1894-1898 žil střídavě v Berlíně a v rodném městě své ženy Kongsvinger v Norsku. Měli spolu dvě děti: syna Zenona a dceru Ivu . V roce 1896 byl zatčen pro podezření z vraždy své družky Marthy Förder. Po zjištění, že spáchala sebevraždu otravou oxidem uhelnatým, byl propuštěn. Jejich tři děti byly umístěny do různých sirotčinců. Na podzim 1898 se manželé Przybyszewští přestěhovali do Krakova, kde se Stanisław Przybyszewski stal záhy vedoucí osobností místní skupiny mladých pokrokových umělců Mladé Polsko a pracoval jako redaktor časopisu Życie, který byl jejich platformou. Vydávání časopisu bylo ale dalšího roku zastaveno pro problémy s cenzurou a problémy finanční. Při návště...
Více od autora
Sláva Štochl (13)
Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.
Více od autora
Scott Turow (18)
Jeden z nejpopulárnějších amerických právníků a spisovatelů zároveň, který ráno píše a odpoledne zastupuje klienty… Po studiích na Amherst College ho přilákala literatura a na Stanfordu se věnoval tvůrčímu psaní, aby ho pak další tři roky tamtéž sám vyučoval. Zjistil ale, že mu to nesedí, a zamířil na Harvard studovat práva. V letech 1978–86 pracoval jako zástupce prokurátora v Chicagu. Účastnil se jako žalobce mnoha významných kauz v oblasti daňových podvodů a korupce. Byl zvolen do mnoha veřejných institucí, mimo jiné byl členem nominační komise, která doporučovala federální soudce k jmenování. V současnosti je členem Illinoiské Výkonné Etické komise. Nyní je partnerem v národní právnické firmě, specializující se na zločiny „bílých límečků“ V mediálně sledovaném případě také zastupoval muže, kterému pomohl dostat se na svobodu po 11 letech v cele smrti za vraždu, kterou nespáchal. Kromě toho všeho se věnuje literatuře, na kterou si vždy najde čas. V roce 1997 byl předsedou Sdružení autorů, už od 80. let také píše bestsellerové právnické romány, literaturu faktu a eseje nebo tzv. op-ed sloupky do různých periodik, jako jsou Washington Post, Vanity Fair, The New York Times aj. Jeho 7 právnických thrillerů je zasazeno do fiktivního Kindle County, jehož předobrazem je nejspíš Chicago. Podle jeho knihy Presumed Innocent byl roku 1990 natočen televizní film Podezření s Harrisonem Fordem v hlavní roli a roku 2004 byl zfilmován román Reversible Errors s Tomem Selleckema a Williamem H. Macym.
Více od autora
Sabine Ebert (16)
Sabine Ebertová je populární německá spisovatelka, především historicky zaměřených románů. Sabine Ebertová vyrostla v Berlíně, posléze studovala iberoamerikanistiku a jazykovědu na univerzitě v Rostocku. Je novinářkou na volné noze, žije ve Freibergu.
Více od autora
Rudolf Hrbek (17)
Narodil se 22.10. 1909 v Plzni - Skvrňanech jako syn zedníka. Ve svých knihách vypráví převážné o lidech svého rodného města a jeho okolí. Líčí jejich osudy v dobách první republiky,za okupace a zajímal se i o současný život.
Více od autora
Roman Karpaš (22)
Roman Karpaš je český publicista, historik, typograf, grafik a nakladatel. Mezi roky 1969 a 1973 studoval na Karlově univerzitě, kde byli jeho učiteli Cyril Bouda či Karel Šmíd. V letech 1978–1983 stál v čele liberecké Malé výstavní síně. Od poloviny svého zdejšího působení navázal spolupráci se Severočeským nakladatelstvím, pro něž pracoval jako výtvarník. V závěru osmdesátých let 20. století, mezi roky 1988 a 1990 byl v tomto nakladatelství zaměstnán coby výtvarník a technický redaktor. Ve své tvorbě se od osmdesátých let 20. století věnoval grafice. Vytvořená díla vystavoval jak autorsky, tak také na kolektivních výstavách, a to v Československu či později České republice, ale též v zahraničí . Věnuje se také vývoji tvorby pohlednic. Zjištění, k nimž dospěl, sepsal do knihy nazvané Pohlednice: historie lístků, které zmenšily svět. Ta tvoří základy tohoto sběratelského oboru. Další své knihy píše s tematikou Jizerských hor, Frýdlantska a Liberecka. Spolupracuje na nich i se svou manželkou Márií, pocházející ze Slovenska.
Více od autora
Rolf Börjlind (13)
Cilla & Rolf Börjlind patří mezi nejzkušenější švédské spisovatelé, kteří se pohybují hlavně v oblasti filmu a televize, a mimo jiné stojí za uznávanou detektivní sérií Tomb a Morden. Napsali scénář pro více než dvacet filmů a posbírali řadu úspěchů v televizi a na stříbrném plátně. V jejich první knize, Skočný příliv , se představil Tom Stilton a Olivia Rønning. Kniha přitáhla zaslouženou pozornost a byla prodána do více než dvaceti zemí světa.
Více od autora
Robin Král (30)
Narozen 1981. Absolvent oboru estetika na Filozofické fakultě UK a oboru tvorba textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Autor básní pro děti i dospělé, písňových textů, filozoficko-historického pexesa a překladu z angličtiny, lektor tvůrčích a literárně teoretických předmětů na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Více od autora