22381–22440 z 156764 Autoři
Jana Sieberová (5)
Jana Sieberová, roz. Drbohlavová je česká zdravotní sestra, aktivistka hospicového hnutí, autorka řady článků o doprovázení terminálně nemocných a spisovatelka. Dvacet pět let pracovala v nemocnicích jako anesteziologická zdravotní sestra. V roce 2009 založila Domácí hospic Duha, kde začala působit jako vedoucí a vrchní sestra Centra domácí hospicové péče. Lékař Pavel Sieber, její manžel, se stal ředitelem tohoto domácího hospice a duchovní službu hospicového kaplana zde začal vykonávat kněz královéhradecké diecéze Pavel Rousek, člen hnutí Fokoláre. V roce 2016 vydala svou první samostatnou knihu Hospic: příběh naplněné naděje. Doprovázela jako hospicová zdravotní sestra kardinála Miloslava Vlka v závěru jeho života. Kardinál Vlk pak podporu hospicovému hnutí vyjádřil ve svém odkaze, když požádal, aby místo květinových darů k jeho rakvi lidé raději přispěli na Domácí hospic Duha v Hořicích, což se objevilo i na jeho smutečním oznámení ve spodní části stránky. V roce 2018 jí vyšla kniha: Naděje na konci cesty: další příběhy hospice Duha, ve které navázala na předchozí knihu. V roce 2019 jí vyšla kniha: Proč máme strach ze smrti? Jak zvládnout její příchod.
Více od autora
Jana Sedláčková (5)
Mgr., DiS., sociální pedagožka, vysokoškolská pedagožka sociální pedagogiky a poradenství, práce o čtenářské gramotnosti a zapojení rodičů do vzdělávání dětí. Též autorka a spoluautorka dětských knih.
Více od autora
Jana Paulová (4)
Jana Paulová je česká herečka, působila i jako zpěvačka a konferenciérka. Studia herectví na DAMU ukončila v roce 1976. Je manželkou hudebníka Milana Svobody, má dvě dcery. Pochází z umělecké rodiny, její otec František Paul a její matka Eva Šenková byli herci a operetní zpěváci. Zpočátku byla na volné noze bez stálého angažmá, později hrála v Divadle Semafor a hostovala na dalších pražských scénách Hudební divadlo v Karlíně, Divadlo E. F. Buriana), od roku 1987 je členkou Městských divadel pražských, hostuje však i na dalších pražských scénách. Spolu s Jakubem Prachařem účinkuje rovněž v materiálu ŘSD propagujícím výstavbu dálnice D8 přes České středohoří. Od roku 2016 hraje Jarmilu Kočkovou v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Indie je její oblíbenou zahraniční destinací. Naplánovala a s využitím sponzorských peněz zde založila školu pro sirotky.
Více od autora
Jana Musilová (6)
Narozena 2.7.1948 v Brně. Fyzička a matematička. Publikace v oboru, učebnice.
Více od autora
Jana Macáková (4)
Narozena 8. 6. 1943 v Uherském Hradišti. Doc. MUDr. PhDr., CSc. Lékařka - patologická fyziologie, vysokoškolská učitelka. 94 děkanka LF UP v Olomouci.
Více od autora
Jana Kybalová (5)
Narozena 1. 1. 1928 v Košicích , zemřela 28. 3. 2018. Historička umění se zaměřením na umělecké řemeslo, zejména keramiku, muzejní pracovnice, vysokoškolská učitelka.
Více od autora
Jana Kolářová (4)
Jana Kolářová je česká bohemistka a literární historička působící na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1997 získala Jana Kolářová na Filozofické fakultě Univerzity Palackého akademický titul magistr pro obor česká a latinská filologie. Následně do roku 1999 absolvovala interní postgraduální studium oboru česká literatura na téže fakultě. V letech 1998 a 1999 navíc na prostějovském Cyrilometodějském gymnáziu vyučovala latinu. Od roku 1999 pak působí na Katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2002 zakončila obhajobou disertační práce na téma „Jedna z podob renesančního manýrismu: Básnické dílo Pavla z Jizbice“ svá postgraduální studia na této katedře, v nichž se zaměřovala na starší českou literaturu. O ní spolu s dějinami knižní kultury na vysoké škole přednáší. Ve svém odborném bádání se zaměřuje na raněnovověkou literaturu se zaměřením na latinsky psaná díla z období humanismu. Spolu s Janou Vrajovou, Erikem Gilkem a Petrem Komendou pracovala na výzkumném záměru „Dějiny a kultura Moravy jako modelu regionu“. Výsledky jejich studia posléze prezentovali ve sbornících Studia Moravica či Studia Bohemica. Jana Kolářová je také literárně činná: Kolářová pochází z učitelské rodiny z Prostějova, kde matka Jarmila pedagogicky působila na Gymnáziu Jiřího Wolkera a otec Václav po dobu šestnácti let dělal ředitele na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova. Má mladšího bratra Ondřeje, jenž je evangelický duchovním ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 8 – Kobylisích a překladatelem.
Více od autora
Jana Horváthová (4)
PhDr. Jana Horváthová se narodila v roce 1967 v Brně. Vystudovala gymnázium, vysokou školu - obor historie a později ještě muzeologie na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po listopadu 1989 se angažovala s manželem, který je chirurg, v Romské občanské iniciativě, ale rychle prý pochopili, že se ani jeden do politiky nehodí a raději se věnují své odborné práci. V roce 1991 spolu s ing. Holomkem, historikem Bartolomějem Danielem a etnografkou Dr. Evou Davidovou zakládala v Brně Muzeum romské kultury. Zde pracuje dodnes, od 1. října 2003 je jeho ředitelkou.
Více od autora
Jana Hoch (4)
Německá spisovatelka, autorka knih pro děti. Též trenérka koní. Vystudovala architekturu - interiérový design.
Více od autora
Jana Dell Plotnárková (2)
Narozena 1978 v Mělníku. Specialistka na výživu a zdravý životní styl, zajímá se o homeopatii.
Více od autora
Jana Čadová (6)
Narozena 15.11.1962 v Praze. Mgr., pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce anglického jazyka.
Více od autora
Jan Žižka (3)
Narozen 1943. Ing., Mgr., ekonom, též diplomat a velvyslanec. Člen sekretariátu a dozorčí rady České spořitelny.
Více od autora
Jan ze Žatce (2)
Jan ze Žatce, známý též jako Jan ze Šitboře nebo Jan z Teplé byl literát, pedagog, městský písař, městský notář a správce městské školy v Žatci. Své hlavní dílo, Oráč z Čech , napsal německy, ale ovládal i český jazyk. Složil z různých citátů latinské čtení o sv. Jeronýmovi. V žatecké městské kanceláři založil několik městských knih. Ze Žatce odešel roku 1411, kdy byl povolán na místo protonotáře Nového Města pražského. O identitě autora skladby Oráč z Čech panovala dlouho nejistota. V písemnostech žatecké městské kanceláře z konce 14. a začátku 15. století se vyskytují ve funkci městského písaře Jan ze Šitboře a Jan z Teplé. Teprve na přelomu 20. a 30. let 20. století se podařilo nezávisle na sobě F. M. Bartošovi a německým badatelům Aloisi Berntovi a Karlu Beerovi dospět k závěru, že se jedná o jednu osobu, která střídavě používala oba přídomky. Jméno Jan ze Žatce, stejně jako název Oráč z Čech , vznikly až v 19. století. O Janových mladých letech není nic známo. Podle přídomků se předpokládá, že se narodil ve vesnici Šitboř a v Teplé buď získal základní vzdělání nebo zde sám pedagogicky působil. Pravděpodobně studoval na pražské univerzitě, vyloučeno není ani jeho studium v zahraničí, nejčastěji se uvažuje o Paříži. Do Žatce přišel nejspíš na přelomu 70. a 80. let 14. století. Poprvé je zde jeho pobyt doložen v roce 1383, kdy byl zřejmě z jeho podnětu v žatecké městské kanceláři založen kopiář, do něhož se zapisovala královská privilegia a další pro město důležité právní akty. V zápisu o založení kopiáře je Jan z Teplé charakterizován jako rektor školy a městský notář. Jan se během svého života v Žatci stal jednou z nejvýznamnějších osobností města, což dokládají jeho ekonomické aktivity. Vlastnil dům naproti škole, tedy v dnešní ulici Josefa Hory naproti budově Střední odborné školy stojící na místě staré městské školy. Zadní trakt domu sousedil s městskými...
Více od autora
Jan Zach (6)
Jan Zach , známý také jako Johann Zach nebo Jan Dismas Zelenka, byl český skladatel a hudebník 18. století, jehož dílo přispělo k přechodu hudby z baroka do klasicismu. Narodil se 13. listopadu 1699 v Čelákovicích v Čechách a byl nejen skladatelem, ale také houslistou a varhaníkem. Zachova kariéra vedla přes různá evropská kulturní centra, včetně Prahy a Vídně, kde spolupracoval s významnými hudebními osobnostmi své doby.
Více od autora
Jan Vyhlídal (5)
Katolický kněz, etnograf, spisovatel. Narodil se 27. dubna 1861 v Hluchově na Konicku. Působil jako kooperátor 8 let v Jaktaři ve Slezsku, kde vyvíjel rozsáhlou buditelskou činnost zvláště šířením české literatury v ohrožených českých osadách v našem i Pruském Slezsku. Byl zakládajícím členem Matice opavské, činným členem různých menšinových spolků a autorem deseti knih, v nichž líčí těžký život lidu ve Slezsku. Literární činnosti zůstal věren i po odchodu ze Slezska na Hanou, které věnoval dalších 12 svazků, kromě četných článků v různých časopisech. Jeho sebrané spisy ilustroval akademický malíř Petr Pištělka, místní rodák. P. Vyhlídal odešel ze Švábenic 1. srpna 1926 do důchodu do Vyškova, kde zemřel 18. 6. 1937 jako čestný kanovník kroměřížský. Jeho literární zásluhy zvláště ocenil univerzitní profesor Arne Novák z Brna.
Více od autora
Jan Vratislavský (5)
Narozen 26.3.1909 v Humpolci, zemřel 26.9.1988 v Novém Městě na Moravě. Profesor konzervatoře, muzikologické publikace.
Více od autora
Jan Votava (1)
Ing. Místopředseda Asociace soukromých zemědělců ČR. Publikace z oboru.
Více od autora
Jan Vojtěch Sedlák (5)
PhDr. Jan Vojtěch Sedlák. Narozen 20.9.1889 v Boskovicích, zemřel 11.6.1941 v Praze. Středoškolský profesor, básník, prozaik, publikace z oboru literární historie, redakční činnost. V poezii inspirované rodným krajem převažuje obdiv k přírodě a motivy sepětí člověka se zemí. Publikoval také pod pseudonymem : Jan Borek.
Více od autora
Jan Vítek (5)
Narozen 9. 5. 1946 ve Vysokém Mýtě. Geomorfolog, vysokoškolský učitel, popularizátor přírody východních Čech, regionální publicista, práce z geomorfologie, geologie a regionální biologie.
Více od autora
Jan Veselý (2)
Vystudoval střední reálné gymnázium v Benešově. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání , v letech 1957–93 pracoval jako montér a později technik u Komunálních služeb Benešov. Amatérsky se zabývá malováním, vystavoval v Benešově, Praze, Kolíně aj., věnuje se též příležitostně časopiseckým a knižním ilustracím.
Více od autora
Jan Vážný (3)
Jan Vážný byl profesor římského práva. Působil postupně na právnických fakultách Univerzity Karlovy v Praze, Univerzity Komenského v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně. Právníkem byl už strýc František Vážný, významný soudce, a také jeho bratr František vystudoval práva a později byl docentem obchodního a směnečného práva. Jan absolvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1914 získal titul doktora práv. Pak vstoupil do služeb justice, roku 1919 byl jmenován soudcem Vrchního zemského soudu v Praze, soudil ale jen do roku 1921, protože zájem o vědu u něj brzo převážil nad právní praxí. Už na fakultě se velmi zajímal o římské právo, studoval jej u profesora Heyrovského, po absolvování se mu věnoval na univerzitě v Římě u profesora Bonfanteho. Roku 1920 se prací Actiones poenales habilitoval v Praze a už o rok později byl jmenován mimořádným profesorem římského práva na právnické fakultě nově založené Univerzity Komenského v Bratislavě, kde působil až do roku 1927. Za tohoto období absolvoval studijní pobyt u známého profesora Riccobona v Palermu a vydal např. spisy Římské právo obligační a Custodia v právu římském . Byl také členem Učené společnosti Šafaříkovy a dopisujícím členem Instituto di studi legislativi v Římě. Posledním jeho pedagogickým působištěm byla brněnská právnická fakulta, kde už učil jeho strýc a později i bratr. Jedno funkční období zde byl děkanem. Účastnil se mezinárodních konferencí a vydal např. díla Římský proces civilní , Vlastnictví a práva věcná nebo Pupilární substituce ve vývoji římského práva . Systematické zpracování celého římského práva soukromého Soustava práva římského už nestihl dokončit. Po německé okupaci se zapojil do odboje, byl členem odbojové skupiny ÚVOD a v období tzv. první heydrichiády byl spolu s dalšími brněnskými pedagogy zatčen. Po výsleších ...
Více od autora
Jan Ulrych (5)
Narozen 29.7.1899 v Semechnicích, zemřel 21.3.1942 v koncentračním táboře Mauthausen. JUDr., práce z marxismu.
Více od autora
Jan Švihovec (4)
Narozen 26.5.1937 v Písku. Prof., MUDr., DrSc., lékař, práce z oboru farmakologie.
Více od autora
Jan Svatopluk Procházka (6)
Jan Svatopluk Procházka byl český přírodovědec, vizionář ochrany přírody a vysokoškolský pedagog, který se věnoval ochraně krajiny, domoviny, památných stromů a hub. Přes svůj krátký život vydal řadu odborných publikací v širokém spektru oborů, kterým se věnoval: Byl vedoucím I. oddělení Národního muzea v Praze, člen Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech, člen International Comittee for Bird Protection , tajemník ústředního výboru Masarykovy akademie práce, člen Československé akademie zemědělské, jednatel Svazu okrašlovacího a ochranářského, redaktor časopisu Krása našeho domova, lektor literatury a zákonodárství ochrany přírodních památek na Univerzitě Karlově, docent ochrany přírody na Vysoké škole technické v Praze aj. Pocházel z Prahy, kde se narodil jako syn velkoobchodníka Procházky a Boženy, rozené Emlerové . Rodinné pozadí ovlivnilo jeho životní zaměření. Procházka studoval v Berlíně na Staatliche Stelle für Naturdenkmalpflege vedené známým botanikem a ochranářem přírody, Hugo Wilhelmem Conwentzem, který do značené míry ovlivnil Procházkovo zaměření. Až do konce života působil jako pracovník geologicko-paleontologického oddělení Národního muzea , poté se stal vedoucím jeho I. oddělení . Věnoval se geologii, mineralogii, paleontologii i floristice, spolupracoval s botanikem Josefem Rohlenou. Zemřel v nedožitých 42 letech. Zaměření většiny jeho odborných článků, přednášek i publikací jej postavilo do role jednoho z prvních moderních ochranářů přírody v Čechách. Zasazoval se o ochranu přírody, krajiny i domoviny, publikoval díla zaměřená na ochranu rostlin, živočichů i hub, upozornil na nebezpečí exhalací průmyslových závodů, na důsledky tu...
Více od autora
Jan Susa (4)
Životopis: Od roku 1971 se profesionálně věnuje divadlu pro děti, jako herec, moderátor, legrační kouzelník a autor. Začínal v zájezdovém souboru Štěpánky Haničincové, 20 let vystupoval ve dvojici s loutkářem a hercem ND prof. Josefem Pehrem, pak s Milošem Hakenem, dlouholetým členem divadla S+H, 25 let byl spolupracovníkem kreslíře a herce ND Miloše Nesvadby. Na všech zájezdových představeních se aktivně podílel i autorsky. V současné době vystupuje v hudebním představení pro děti s Jiřím Helekalem. Jeho muzikál "Vodní pohádka", ke kterému napsal hudbu Jiří Helekal, úspěšně nastudoval Pavel Veselý ve svém muzikálovém studiu Towen a několik amatérských divadelních souborů. Je autorem desítky úspěšných knížek pro malé děti, z větší části veršovaných. Jeho "Obrázková abeceda s říkankami" se již několik let umísťuje mezi nejprodávanějšími tituly v tomto žánru. Verše z jeho knížek jsou používány v Čítankách pro 1. stupeň ZŠ.
Více od autora
Jan Strnad (6)
Narozen 16. 5. 1958 v Semilech. Mgr., výtvarný pedagog, restaurátor a publicista, práce z oboru dějin výtvarné kultury Jizerských hor, výstavních katalogů, kniha o Městském divadle v Jablonci nad Nisou.
Více od autora
Jan Šťovíček (5)
Jan Šťovíček, mezi přáteli známý jako Šťovík, vystupující ve svých knihách pod označením Sorrel, žije v Praze, ale k zastižení je převážně na cestách mezi Krkonošemi, Českým rájem a Alpami. Ačkoli zastává všeobecný světonázor, že „veškerý optimismus je pouhý nedostatek informací“, působí na své okolí spíše stimulativně, což někdy hraničí až s patologickou hyperaktivitou. K jeho nejoblíbenějším činnostem patří lyžování, snowboarding, rafting a nejen divoká voda obecně na všech známých typech plavidla od kajaku po trajekty, lezení po skalách a po horách, orientační a jiné běhy, zkrátka univerzální typ, co dělá všechno a neumí nic. Uvedené outdoorové aktivity pak za mrzký peníz provádí i jako sportovní instruktor a průvodce pro cestovní kanceláře, zejména rafting a VHT. Protože život ale není jen zábava, předvádí dílčí pokusy o seriózní práci jako saniťák, či chcete-li zdravotnický záchranář u rychlé záchranné služby středočeského kraje. Mimo psaní, průvodcování, zachraňování a instruktorské činnosti pochopitelně i fotografuje. Fotografie prezentuje formou přednášek a promítání, řidčeji výstavami. Jako kytarista a textař působí v hudebním formaci Appaloosa.
Více od autora
Jan Stavinoha (3)
Jan Stavinoha je český kytarista a spisovatel žijící v Amsterdamu. Studoval klasickou kytaru na pražské Konzervatoři. Nějakou dobu pracoval jako zástupce redaktora v rozhlasové stanici Praha a účastnil se básnického a divadelního programu v disidentském divadle Viola v Praze. Po ruské invazi v roce 1968 odešel do Londýna. V roce 1969 byl pozván, aby zahrál v Paradisu v Amsterdamu, což vedlo k tomu, že se tam trvale usadil. Zde též pokračoval ve studiu na konzervatoři Zwolse Conservatorium a záskal diplom B v klasické kytaře u Pietera van der Staaka.
Více od autora
Jan Špaček (5)
Narozen 16. 1. 1927 v Drásově, zemřel 5. 12. 2021. Botanik se zaměřením zejména na fytopatologii, mykofloristiku, mykogeografii a vývoj botaniky jako oboru.
Více od autora
Jan Smetana (5)
Jan Smetana nar. 31. března 1940 v Moravských Budějovicích, po maturitě v roce 1957 absolvoval dva roky ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V rámci náboru do pohraničí získal místo archiváře v Děčíně . V letech 1961 až 1967 vystudoval obory československé dějiny a pomocné vědy historické na katedře archivnictví FFUK v Praze. Poté byl jmenován ředitelem Okresního archívu v Děčíně. Roku 1968 po obhajobě dizertační práce a regorozních zkouškách obdržel titul doktora filosofie. Angažoval se v obrodném hnutí, poté sdílel osud všech "osmašedesátníků", kteří odmítli podepsat souhlas s okupací sovětskými vojsky. Koncem roku 1969 byl propuštěn ze zaměstnání a teprve po roce se mu podařilo získat místo v Okresním vlastivědném muzeu v Litoměřicích, kam se později s rodinou odstěhoval . Roku 1988 se stal historikem Sociálně ekonomického ústavu v Ústí na Labem. Po listopadu 1989 byl rehabilitována od září 1990 působil jako zástupce ředitele vedoucího oddělení Státního oblastního archivu v Litoměřiích. Od konce roku 1995 pracuje jako nezávislí historik a žurnalista. Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně přednáší pomocné vědy historické a vede seminář "Fenomén Sudety". Pro Památkový ústav v Ústí nad Labem sestavil množství archivních reserší pro stavebně historické průzkumy. Je členem komise pro dějiny měst při Historickém ústavu Akademie věd ČR.
Více od autora
Ján Šmarda (5)
* 29. 8. 1930 Brno Je synem botanika a rostlinného ekologa doc. RNDr. Jana Š. . Po maturitě na reálném gymnáziu vystudoval LF MU v Brně . Otcův vzor a jeho zájem o experimentální vědu ho přivedly – již jako studenta 1. ročníku – na biologický ústav LF, kde pak prošel dráhou asistenta , odb. asistenta , docenta a profesora . Působil jako učitel také na FF a PřF MU. V l. 1973–75 externě vedl výuku biologie i na LF UK v Plzni. Hodnost CSc. získal r. 1963, hodnost doktora biologických věd dosáhl r. 1989. Pro svůj ideový profil téměř po celý profesionální život na MU budil soustavnou nevůli a tvrdé, všestranné omezování ze strany totalitní moci a jejích jemu nadřízených představitelů; jeho postup na profesní dráze byl možný vždy jen v obdobích politického „oteplení“. – Své výzkumné pole našel – jako žák F. Herčíka a M. Rosenberga – v molekulární a buněčné biologii nejjednodušších organismů: bakterií a později i sinic. Středo- a východoevropské vědě otevřel problematiku kolicinů. Absolvoval studijními pobyty v Jeně , Neapoli , Li`ege a Klosteru/Hiddensee . Přednášel ve 12 zemích Evropy, v USA a Kanadě. Jeho výzkumné výsledky, pedagogické zkušenosti, osobní vlastnosti a šíře jeho ku zemích Evropy, v USA a Kanadě. Jeho výzkumné výsledky, pedagogické zkušenosti, osobní vlastnosti a šíře kulturního rozhledu mu přinesly řadu funkcí. Je mj. členem pracovní skupiny akreditační komise vlády ČR pro lékařské obory , byl proděkanem LF MU atd., je či byl členem několika redakčních rad, po dlouhá období byl vědeckým tajemníkem hlavního výboru a místopředsedou Čs. biologické společnosti a Čs. společnosti mikrobiologické atd. Je členem Int. Association for Cyanophyte Research, Int. Biographical Centre Advisory Council, The New York Academy of Sciences atd. – Zasáhl i do dalších oborů. Jako nejbližší žijící příbu...
Více od autora
Jan Severin (5)
Vlastním jménem Jaroslav Svatoň. Narozen 5.4.1891 v Praze, zemřel 10.7.1980 v Praze. Malíř, novinář, prozaik, překladatel ze slovinštiny.
Více od autora
Jan Sedlár (4)
Autor, povoláním stavební technik se věnoval vášnivě rybářství. Na toto téma napsal několik odborných knih.
Více od autora
Jan Ságl (2)
Jan Ságl je současný český fotograf. V současné době žije ve Středoklukách u Prahy. Fotografii se věnuje od svých patnácti let – šlo o první pokusy se záměrným malováním do fotografie – ovlivněné surrealismem. Ale svůj první fotoaparát dostal již v šesti letech, kdy na první film exponoval své sourozence, druhý film byl však už plný různých detailů a abstrakcí. Rodinné snímky už pak nefotografoval. Po absolvování gymnázia pracoval od roku 1963 jako nezávislý fotograf, když ho Jiří Padrta přizval ke spolupráci v časopisu Výtvarná práce. V šedesátých letech fotografoval pro časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění až do jejich zrušení počátkem normalizace roku 1969. Byl členem SČVU. Fotografoval na výstavách a po ateliérech kolekce obrazů, jejichž tvorba je pro tuto dobu určující. Měl tak možnost poznat podrobně přímo v ateliéru díla Jiřího Koláře, Karla Malicha, Huga Demartiniho, nebo Jana Kubíčka. Soustavné a časté fotografické zpracování zejména díla Václava Boštíka v Ságlovi vyhranila i jeho vlastní formulování vztahu k struktuře fotografické krajiny. Koncem 60. let začal spolupracovat s rockovými skupinami The Plastic People of the Universe a The Primitives Group, které koncipovaly své koncerty jako dějové a výtvarné události a jejich členové se pak zúčastňovali akcí v přírodě, které pořádala jeho manželka Zorka Ságlová, sestra Ivana Martina Jirouse. Tyto akce se staly součástí širšího proudu, měly svůj původ v happeningu, který radikálně měnil situaci umění 60. a 70. let. Zcela dominantní úlohu ve velké řadě akcí sehrála krajina. Zorka Ságlová zvolila za výlučný prostor pro své akce krajinu. Krajina jako hlavní aktér se u ní však postupně proměňovala. Při první z akcí – Házení míčů do průhonického rybníka Bořín byla kultivovaným místem pro realizaci principu hry, jehož možným výsledkem se stala proměnlivá plastika plovoucích barevných míčů. Akce vyvrcholila jakýmsi „pomíjivým land-artem“ a obojí se fotografovi nab...
Více od autora
Jan Rybář (3)
Narozen 16. 7. 1931 v Brně, zemřel 14. 1. 2021. Římskokatolický kněz a člen jezuitského řádu, děkan, politický vězeň, autor fejetonů.
Více od autora
Jan Roubal (3)
Narozen 21.10.1900 v Náchodě, zemřel 8.4.1975. MUDr., docent pracovního lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Jan Rek (5)
Ing., státní úředník, odborný asistent na katedře ruského jazyka Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce o sovětské literatuře, autor učebnic ruštiny a francouzštiny, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Jan Raboch (2)
Narozen 25.8.1917 v Praze. MUDr., DrSc., profesor lékařské sexuologie. Práce v oboru. Zemřel 28.4.2002.
Více od autora
Jan Pixa (4)
Jan Pixa byl český konferenciér, moderátor, voiceover, dramatik, scenárista a dlouholetý dramaturg Československé televize, občas působil i coby příležitostný herec epizodních rolí . Jedná se o jednoho z prvních konferenciérů, který v Česku začal uvádět na televizních obrazovkách nějakou diváckou televizní soutěž. Jeho objevem pro televizní vystoupení a vědomostní soutěže byl známý komik Jaroslav Štercl. V poválečných letech působil aktivně jako cvičitel v Sokole Praha-Dejvice v sokolovně v Bubenečské ulici, vedoucí na letních ozdravných sokolských táborech. Současně byl členem ochotnického souboru při Sokolu Dejvice, kde vystupoval při různých besídkách, pohádkách pro děti i divadelních představeních pro dospělé, které byly v dejvické sokolovně pořádány. Dále byl aktivní i při loutkových představeních v loutkohereckém souboru tohoto Sokola na Lotyšském náměstí v Bubenči, později přemístěném do Zelené ulice . Rozhlasoví posluchači jej z poloviny 60. let mohou pamatovat z několika pořadů např. o rychlosti městské dopravy v Praze nebo hodnocení restauračních služeb apod. Do povědomí českých televizních diváků se zapsal především jakožto specialista na různé vědomostní televizní soutěže, z nichž ta vůbec první Hádej, hádej, hadači doznala velké popularity a stala se svého druhu legendou. Její obdobou se pak o několik let později stala podobná televizní soutěž Desetkrát odpověz. Tyto soutěže nejen zajišťoval autorsky a dramaturgicky, ale velmi kultivovaným způsobem je i sám moderoval. V Československé televizi působil coby dramaturg až do 80. let 20. století. Je pokládán za zakladatelskou a průkopnickou osobnost v tomto žánru české televizní zábavy. Po roce 1989 usilovně pracoval pro Masarykovo demokratické hnutí, včetně účasti na pietních aktech v Lánech. V letech 1990 až 1995 vystupoval rovněž v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. M...
Více od autora
Jan Pirk (2)
Jan Pirk je český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu. Studia dokončil v roce 1972 a začal pracovat v nemocnici v Nymburce. Vyhrál konkurz na místo vědeckého aspiranta v IKEMu a od 1. října 1974 zde pracuje. Zabýval se žilními štěpy a v roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát. V letech 1983 - 1984 absolvoval stáž na Mayo Clinic v USA. V roce 1990 působil v dánském Odense. V roce 1991 se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu, o čtyři roky později pak i přednostou celého Kardiocentra IKEMu. Přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie byl až do roku 2017 a od té doby je již pouze přednostou Kardiocentra. Roku 1991 provedl první transplantaci srdce. V roce 1997 se stal docentem a byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. V dubnu 2012 jeho tým nahradil českému pacientovi, hasiči Jakubu Halíkovi, srdce dvěma čerpadly. Pacient poté čekal na transplantaci, ale v říjnu téhož roku zemřel na selhání jater a ledvin. Ačkoli se pro něj nepodařilo najít vhodného dárce srdce, léčba tohoto pacienta podle Pirka posunula světovou medicínu. Před českými lékaři obdobný zákrok provedli jen jejich kolegové v americkém Texasu, ale jejich pacient již po týdnu zemřel. Od roku 2013 je členem Učené společnosti ČR. Ročně se svým týmem uskuteční asi 250 operací srdcí, dříve to bývalo i 330. Za jeho život jich bylo asi 7000, kromě toho má za sebou přes 300 úspěšných transplantací srdcí . Tato čísla ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě. Provádí také bezkrevní zákroky, tzn. že operuje bez použití krevní transfuze. V rozhovoru pro Lidové noviny uvádí, že právě díky Svědkům Jehovovým doznala kardiochirurgie určitého pokroku, protože zjistili, co všechno se dá udělat na srdci bez krve i jaké naředění krve člověk snese. Díky Svědkům Jehovovým byl v roce 2008 počet operací, prováděných bez krve, 40 %. Byl členem KSČ. V roce 2012 se Pirk stal ...
Více od autora
Jan Paul (5)
PAULÍK Jaroslav Jan Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora gymnázia, po absolvování pražské filozofické fakulty a dosažení doktorátu učil moderní filologii na obchodní akademii v Praze. Vedle tohoto občanského povolání byla mnohostranně literárně činný - jako překladatel, jako redaktor časopisů Prospekt , Rozpravy Aventina externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde připravoval české vydání Larousse. Významnou složkou jeho mnoha činností byla i divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925-1927 spolupracoval s deníkem Lidové noviny, kam napsal kritické články a filmové recenze. V roce 1929 spolupracoval s časopisem Signál, kam psal recenze o divadelních představeních v tehdejší Praze. .V letech 1932-1934 také spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění, kde působil jako filmový referent. Jeho zájem o film , byl dán jeho estetickým vnímáním filmu jako nového způsobu vyjáření a jazykovou průpravou . Spolupracoval také s Literární noviny , Kromě toho hodně cestoval – zejména po západní Evropě a severní Africe. Jeho literární tvorba je poměrně obsáhlá, rozptýlená, ale převážně na stránkách časopisů – jsou to básně, trampské písničky, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První jeho vydanou knihou byla knížka próz „Zadní Indie“. Následuje první román „Arizona“, jež byl kritikou označen jako první český trampský román. V roce 1931 vycházejí „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně exotický je však pro J. J. Paulíka i půvabný kopec Křemešník, k němuž se jako domovu rád vrací z dalekých cest ve svých fejetonových črtách i v osobním vzpomínání. „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ – to je kniha patnácti vtipných a ironických esejí o flirtu a lásce, o muži a ženě. Pro další román „Utonulá“ si vybral J. J. Paulík místo děje Pelhřimov . Tento román je maloměstsko...
Více od autora