Všichni Autoři a témata

Zdeněk Veger (12)

Práce z oboru ornitologie.

Woody Allen (18)

Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg , je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu „The Comedian´s Comedian“ vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty , která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public Sc...

W. Bruce Cameron (20)

William Bruce Cameron je americký humorista – sloupkař, spisovatel a milovník psů. Žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Doughter , podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Masového čtenářského zájmu však dosáhl právě s románem Psí poslání , který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times. Postupně pak vyšel ve více než 15 zemích po celém světě a produkční společnost Dreamworks zakoupila práva na jeho zfilmování. Svého první psa autor dostal, když mu bylo stejně jako Ethanovi , osm let. A i on měl po několika letech pocit, že se k němu jeho čtyřnohý miláček vrátil, ale v jiné podobě...

Voskovec + Werich (7)

Voskovec a Werich byla legendární československá dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří byli nejen herci, ale také dramatiky, básníky a vlivnými divadelníky. Nejznámější je jejich působení v Osvobozeném divadle, které spoluzaložili v roce 1927 v Praze. Divadlo se stalo platformou pro jejich avantgardní a satirické hry, které často obsahovaly sociální a politické komentáře, zejména proti totalitním režimům.

Vladimír Doležal (23)

Narozen 24.8.1952 v Chlumu u Třeboně. Majitel českobudějovického nakladatelství Dona, redaktor, fotograf, fotograficky se podílí na tvorbě kuchařských a kynologických knih.

Václav Smetáček (24)

Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Václav Hybš (13)

Václav Hybš byl český dirigent, skladatel a hudebník, známý svou tvorbou v oblasti lehké hudby, včetně taneční hudby, operet a populárních písní. Vedl orchestr Václav Hybš , který se stal jedním z nejpopulárnějších orchestrů v České republice. Během své kariéry Hybš významně přispěl k rozvoji české hudební scény, a to jak svými živými vystoupeními, tak nahrávkami. V jeho orchestru často vystupovali různí hosté, což se odráží i v názvu jednoho z jeho alb "A jeho hosté". Václav Hybš 'práci s operetami zachycuje album " Václav Hybš Hraje Operetu" , které ukazuje jeho všestrannost a schopnost interpretace tohoto žánru. Kromě toho album "Hybš hraje na kolonádě" naznačuje soubor představení, která se možná odehrávají v tradičním lázeňském prostředí, kde jsou kolonády běžným architektonickým prvkem. Jeho příspěvky k české hudbě ocenilo publikum pro jejich půvab a melodickou přitažlivost.

Václav Fiala (19)

JUDr. Václav Fiala, právník a spisovatel. Narozen 11. ledna 1942 v Podolí u Brna. V letech 1963–68 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po ukončení studií se v hlavním městě natrvalo usadil. V roce 1971 získal titul JUDr. Během své profesní kariéry střídal zaměstnání právníka a novinářského a nakladatelského redaktora. V letech 1968–73 pracoval v památkovém oddělení Pražského hradu a v letech 1980–90 v nakladatelství Lidové demokracie – Vyšehradu. V současné době je šéfredaktorem nakladatelství právnické literatury ASPI. Jako novinář se věnoval filmové a kulturní publicistice a cestopisným reportážím z řady evropských zemí. Jeho hlavní tvůrčí zájem se však soustředil na žánr literárních průvodců, který jako první autor představil na českém knižním trhu. Václav Fiala ke své literární práci po léta trpělivě shromažďuje informace ze všech dostupných tuzemských i zahraničních pramenů. Všechna popisovaná místa poctivě navštívil a fakta, která čtenářům předkládá, zodpovědně prověřil. Výsledkem je obsáhlý archiv, ve kterém je uložen cenný materiál k dalším evropským městům, čekající na literární zpracování.

Tom Hutchinson (30)

Tom Hutchinson učil angličtinu ve Velké Británii, Německu a Chorvatsku, a dělal kurzy pro učitele v mnoha dalších zemích po celém světě. Řadu let přednášel na Institutu pro vzdělávání jazyk Angličtina na Lancaster University ve Velké Británii.. Kromě psaní učebnic, mezi Tomovy zájmy patří řízení změn, rozvoj učitelů, výuka gramatiky. Ve svém volném čase hraje golf, rád se dívá na fotbal a filmy a hraje na elektrickou kytaru.

Suzanne Collins (26)

Suzanne Collinsová je americká spisovatelka, autorka bestsellerových sérií Underworld Chronicles a Hunger Games . Vystudovala obor dramatického psaní na New York University, kde získala titul M.F.A. V současnosti žije v Connecticutu se svým manželem, dvěma dětmi a třemi koťaty. Suzanne Collinsová započala svou spisovatelskou dráhu v roce 1991 jako scenáristka televizních show pro děti. Po setkání s Jamesem Proimosem při práci na jednom z pořadů získala novou inspiraci a vrhla se na psaní vlastních knih pro děti. Inspirací pro Gregor the Overlander , první knihu z úspěšné série The Underland Chronicles, jí byla Alenka v říši divů, která by se však nepropadla králičí norou, nýbrž norou lidskou, pod kterou by našla něco úplně jiného něž čajovou sešlost. Poslední kniha z této série s názvem Gregor and the Code of Claw vyšla v roce 2007. V roce 2008 vyšla první kniha trilogie Hunger Games . V této trilogii se inspirovala řeckým mýtem o Theseovi a Minotaurovi a také armádní dráhou svého otce, která jí umožnila lépe porozumět chudobě, hladu a dalším následkům války. Námět na příběh ji napadl ve chvíli, kdy přepínala televizi mezi zprávami z války v Iráku a různými reality show. V roce 2009 vyšel druhý díl Catching Fire a závěrečný díl vyšel v srpnu 2010 pod názvem Mockingjay . Jen prvního dílu se prodalo v severní Americe během prvního roku přes 1,5 milionů výtisků, na žebříčku New York Times se udržel titul více než 60 týdnů. Suzanne Collinsová se díky tomuto úspěchu dostala v roce 2010 na seznam nejvlivnějších lidí, sestavovaného magazínem Time. Filmová práva na trilogii The Hunger G...

Stanislav Nikolau (28)

Stanislav Nikolau byl český geograf a novinář. Byl vedoucí osobností zeměpisného časopisu Širým světem, který mj. ilustroval Zdeněk Burian. Stanislav Nikolau se narodil v Humpolci. Otec Jan Nikolau byl kupec, matka Anna zemřela, když mu bylo 20 let. Otec se již neoženil a v roce 1903 se se syny Stanislavem a Zdeňkem odstěhoval do Prahy. Stanislav Nikolau vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy obor zeměpis–dějepis. Učil nejprve jako suplent na reálce v Ječné ulici, později jako středoškolský profesor na reálce v Karlíně. Jako středoškolský profesor psal zeměpisné učebnice. Stanislav Nikolau v mládí cestoval po Evropě a Přední Asii. Jeho osobnost geografa je spojena s předchůdci dnešní České geografické společnosti. V letech 1920–1931 byl jejím předsedou ; byl předsedou i protektorátní České společnosti zeměpisné . Politicky se angažoval v hnutí Vlajka, které sdružovalo československá fašistická uskupení; k přímé spolupráci s nacistickým Německem se ale nepropůjčil. Byl dlouholetým redaktorem deníku Národní politika. Jeho politické názory byly antisovětské, antigermánské, antisemitské a patriotické, což se projevovalo v jeho novinářské činnosti. Z aktivní politiky se stáhnul po vzniku Protektorátu. V roce 1947 byl odsouzen pro šíření letáků. Zemřel v Praze. Časopis Širým světem, vydávaný po dobu dvaceti let, je nejvýznamnějším odkazem Stanislava Nikolaua. Stanislav Nikolau se v období první republiky angažoval v hnutí Vlajka. Vlajka zastávala ideologii antisemitismu, antiněmectví a antikomunismu; 21. října 1932 se Stanislav Nikolau stal jejím předsedou. Antisemitismus Vlajky jako jeden z jejích programových bodů se projevil již v programovém prohlášení Vlajky vyhlášeném při zvolení S. Nikolaua předsedou; v bodu 7 se požaduje „odstranění nadvlády německého resp. židovského kapitál...

Robert Arthur (28)

Robert Jay Arthur byl autor spekulativní sci-fi. Narodil sa vo Fort Mills, ostrov Corregidor, Filipíny, kde bol umiestnený jeho otec, Robert Arthur, Sr., neskôr poručík v armáde USA. Jeho matka bola Sarah Fee Arthur, pôvodom z New Orleans. Arthurovo strávil detstvo sťahovaním sa, tak ako jeho otec bol prevelovaný z jednej armádnej základne na ďalšiu. Arthur a jeho mladší brat John Arthur, narodený v 1914, boli vzdelávaní na verejnej škole v Hulle, štát Massachusetts, Ann Arbore, štát Michigan, Leavenworthe, štát Kansas, a Hamptone, štát Virgínia. Zatiaľ čo jeho otec bol umiestnený vo Fort Monroe v Hampton Roads, štát Virgínia, Arthur navštevoval Hamptonsku strednú školu, kde bol zvolený za prezidenta seniorskej triedy. Hoci získal štipendium na West Point, Arthur sa rozhodol nenasledovať svojho otca v armáde, a namiesto toho išiel na jeseň 1926 na William a Mary College vo Williamsburge, štát Virgína. Dva roky neskôr, prestúpil na University of Michigan v Anne Arbore, kde Arthur býval niekoľko rokov zatiaľ čo jeho otec bol profesorom ozbrojených vied a taktiky v programu ROTC. Arthur promoval na University of Michigan v 1930 s titulom B.A. v anglickom jazyku. Po práci ako redaktor na jednej z Munseyových publikácii, sa vrátil na University of Michigan kde získal titul M.A. v žurnalistike v 1932. Potom sa presťahoval do New York City, kde býval v Greenwich Village v byte na nižšom poschodí. Počas tohto obdobia, začal písať príbehy do časopisov. Medzi jeho promóciou na Michigane v 1930 a 1940, boli uverejnené jeho príbehy v časopisoch Wonder Stories, Detective Fiction Weekly, Mystery, The Illustrated Detective Magazine, Street & Smith\'s Detective Story Magazine, Amazing Stories, The Shadow, Street & Smith Mystery Reader, Detective Tales, Thrilling Detective, Double Detective, Startling Stories, Collier\'s, The Phantom Detective, Argosy Weekly, Unknown Worlds, and Black Mask. Naviac, v tom čase, Arthur pracoval ako spisovateľ a redaktor pre ...

Renata Bláhová (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebnic literatury pro střední školy.

Radoslav Nenadál (19)

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Petr Macek (28)

Narozen 23. 4. 1981 v Praze. Spisovatel, scénárista a novinář.

Peter Wohlleben (26)

Peter Wohlleben je německý lesník a autor knih o přírodě. Vystudoval lesní inženýrství na vysoké lesnické škole v Rottenburgu. Od roku 1994 pracoval jako úředník zemské lesní správy. V roce 2006 se stal správcem lesního revíru Hümmel. Při své práci se snažil o ekologicky šetrné hospodaření bez použití těžké techniky a pesticidů. V roce 2016 opustil ze zdravotních důvodů práci lesního správce.

Pavol Dobšinský (29)

Pavol Dobšinský byl slovenský evangelický kněz, folklorista, básník, spisovatel, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, který je řazen do období romantismu a je jedním ze spisovatelů tzv. štúrovské generace. Narodil se v rodině evangelického faráře. Vzdělání získal na gymnáziu v Rožňavě a Miškovci. Od roku 1840 studoval na evangelickém lyceu v Levoči. V roce 1850 úspěšně dostudoval a složil kněžskou zkoušku. V letech 1848–1849 se přidal k revoluční armádě a později se stal vojákem císařského vojska. V letech 1850–1852 působil v Levoči jako asistent u evangelického faráře a etnografa. Díky svému zaměstnavatelovi se začal věnovat sbírání a vydávání slovenské lidové slovesnosti. Od roku 1852 pracoval jako pomocný redaktor v časopisu Slovenské pohľady, později působil jako kaplan, v letech 1858–1861 jako profesor slovenského jazyka a literatury v Banské Štiavnici, a později se usadil v Drienčanech, kde od roku 1861 působil jako farář. Oženil se celkem dvakrát – poprvé si vzal Paulinu Schmidtovou, jeho druhou družkou se stala vdova po Jánovi Čajakovi a sestra Terezie Vansové Adela Medvecká-Čajaková. Začátky jeho literární tvorby se datují ještě do dob jeho studií na evangelickém lyceu. Už v té době psal básně v intencích štúrovské poezie. Byly to zejména variace na lidové písně, vlastenecké a alegorické básně. Soustavně též překládal ze světové poezie. V různých časopisech mu postupně vyšly překlady G. G. Byrona, A. L. Lamartina, A. M. Mickiewicza. Vydával rukopisný časopis Holubica, vydával časopis Sokol, recenzoval almanachy Concordia a Lipa. Jako editor se zasloužil o vydání literárních prací Jána Čajaka, Jána Botty či Ľudovíta Kubániho. Těžiště jeho činnosti spočívá ve folkloristice. Už jako student se zaobíral problematikou lidové slovesnosti. Časopisecky publikoval folkloristické studie a shrnul je do knihy Úvahy o slovenských pověstech . Soustavně sbíral a zapisoval p...

Pavel Taussig (23)

Pavel Taussig je český filmový historik, scenárista, novinář a publicista. Jedná se o významného českého filmového historika, který své práce také, mimo jiné, pravidelně publikuje v různých společenských, televizních, rozhlasových a filmových časopisech. Kromě toho také účinkuje v bonusových materiálech na mnoha DVD s českými filmy, kde podává svůj odborný komentář k příslušnému snímku. V Československé televizi se autorsky podílel na přípravě pořadu Úsměvy českého filmu. Autor námětu k oscarovému filmu Kolja z roku 1996.

Pavel Dobeš (5)

Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.

Miroslav Macek (14)

Miroslav Macek je český stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, po sametové revoluci československý politik za Občanské fórum, později spoluzakladatel Občanské demokratické strany a její místopředseda, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředseda federální vlády Jana Stráského – pověřený řízením ministerstva práce a sociálních věcí a federálního výboru pro životní prostředí. Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, studium dokončil v roce 1967. V letech 1967–71 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, v letech 1971–90 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově. Profesně je k roku 1990 uváděn jako lékař, bytem Zábřeh. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu , jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené Občanské demokratické strany. Patřil k zakladatelům ODS. Již 4. března 1991 se stal místopředsedou přípravného výboru ODS. Do funkce místopředsedy strany ho zvolil ustavující kongres ODS v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V měsících před rozpadem Československa zastával významné posty v poslední federální vládě ČSFR , v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1992 byl za zrušení tohoto výboru nominován na cenu Ropák roku. V roce 1992 čelil aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Zjistilo se, že společnost, v níž měl Macek podíl, získala v pr...

Mirko Očadlík (24)

Mirko Očadlík byl český hudební vědec, kritik a pedagog. Jeho první manželka, Věra Očadlíková, roz. Balejová, původně právnička, se zabývala překlady klasických ruských autorů. Jeho druhá manželka Anna Hostomská byla známá hudební redaktorka a spisovatelka. Roku 1923 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu Poté vystudoval Právnickou fakultu UK a hudební vědu, historii a estetiku na Filosofické fakultě UK. Po studiu hry na klavír a hudební teorie ve Vídni, kde v mládí žil, studoval muzikologii, estetiku a historii na UK v Praze . Pracoval v rozhlase v letech 1928–1950: jako tajemník hudebního oddělení, vedoucí hudebního vysílání, referent gramoarchivu a studijního oddělení, od roku 1945 jako programový ředitel. Autor mnoha článků, statí a knih o klasické hudbě , ale také o hudební moderně. Podílel se na popularizačních pořadech s hudební tematikou . Byl vedoucím teoretické katedry na AMU a vedoucím katedry hudební vědy na filosofické fakultě UK , kde také zastával v letech 1954–1958 místo děkana; členem řady vědeckých ústavů a v roce 1957 také předsedou Divadelního ústavu. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Michal Altrichter (30)

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně studoval na TF v Litoměřicích. V r. 1985 vstoupil tajně k jezuitům. V l. 1990–93 poslouchal filozofii u E. Coretha v Innsbrucku. V r. 1993 nostrifikoval u nás doktorát z filozofie . Od r. 1993 přednáší dějiny filozofie na TF v Olomouci. Vzhledem k nedostatku studijního materiálu pro posluchače TF věnuje hodně pozornosti překladatelské činnosti. Ve svých přednáškách přihlíží k filozofické metodě K. Rahnera . Studie Doteky je ve svém pohledu na filozofii umění inspirována vitrážemi malíře Jemelky a vlivem T. Špidlíka, P. A. Florenského, V. S. Solovjova, L. Šestova

Mario René Cedrych (25)

Narozen 14. 7. 1928 v Mladé Boleslavi, zemřel 19. 12. 2001 tamtéž. Autor příruček pro motoristy a publikací o automobilech Škoda.

Lucius Annaeus Seneca (18)

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Libuše Koutná (17)

Filmová režisérka a scénáristka komiksů, převážně pro děti.

Lea Tesařová (28)

Učebnice němčiny.

Laura Kneidl (15)

Laura Kneidl píše romány o každodenních výzvách, fantastických světech a lásce. Vystudovala knihovnictví a informační management ve Stuttgartu. Inspirována svými oblíbenými knihami, začala pracovat na svém prvním románu v roce 2009. Po dlouhém pobytu ve Skotsku nyní žije v Lipsku, kde její byt připomíná knihovnu. Je na Instagramu a ráda si vyměňuje názory se svými čtenáři.

Katie Daynes (31)

Britská editorka a autorka dětských knih. Studovala cizí jazyky na The Cambridge University, nyní píše dětské knihy, které jsou zaměřeny na poznávání světa a vzdělávání od nejútlejšího věku.

Kathie DeNosky (30)

Když byla Kathie DeNosky malá, její oblíbené příběhy byly vždy ty, které skončily "a žili šťastně až do smrti." Tak jako teenager četla první Harlequin a zjistila, že je zde stejný šťastný konec, stala se okamžitě celoživotním fanouškem romantiky. Od vydání své první knihy Cože, manželé?! v květnu 2000 Kathie napsala více než dvacet pět knih pro Silhouette. Hledá inspiraci všude, ráda cestuje a zkoumá nová místa, aby její čtenáři měli pocit, že jsou tam a zažívají vše spolu s hrdiny a hrdinkami.

Karel Vágner (15)

Karel Vágner je významný český hudebník, skladatel, aranžér a kapelník. Narodil se 8. června 1942 v Praze a výrazně ovlivnil českou hudební scénu. Vágner je známý svou tvorbou v oblasti populární hudby a spoluprací s mnoha známými českými zpěváky a hudebníky. Během své kariéry vydal řadu alb a podílel se na různých hudebních projektech. Jeho všestrannost jako hudebníka se projevuje ve schopnosti hrát na více nástrojů a pracovat napříč různými žánry.

Karel Ptáčník (21)

Karel Ptáčník , byl český spisovatel. Pocházel z rodiny strojního zámečníka . Reformní reálné gymnázium studoval v Břeclavi a v Hodoníně, kde maturoval v roce 1940. Po maturitě absolvoval roční kurs obchodní akademie v Brně. Od roku 1942 byl nasazen na práce v Německu, roku 1944 onemocněl tuberkulózou a podařilo se mu prodloužit propuštění z prací až do konce války. V letech 1946-1956 pracoval v různých funkcích na Městském úřadě v Bruntále. Poté, co vydal úspěšnou prvotinu Ročník jedenadvacet, přestěhoval se do Prahy, kde byl redaktorem časopisu Květen až do jeho zániku v roce 1959. Roku 1956 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. V roce 1968 se angažoval na straně „reformistů“ a v roce 1969 se stal místopředsedou Svazu českých spisovatelů, který vycházel z reformních pozic roku 1968 . Po roce 1969 nebyla díla Karla Ptáčníka vydávána a on pracoval od roku 1972 v pojišťovně. Do důchodu odešel v roce 1984. Trilogie z Bruntálska:

Karel Michl (22)

* 1. 1. 1898, Dobré † 25. 2. 1982, Čížová-Nová Ves Prozaik, autor knih pro děti a vlastivědných a kulturněhistorických publikací Do obecné školy chodil v Dobré. Od roku 1908 navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, 1910 přešel do druhého ročníku měšťanské školy v Dobrušce, po jejím ukončení studoval od roku 1913 učitelský ústav v Hradci Králové. Ve třetím ročníku, v květnu 1916, narukoval do armády a po krátkém výcviku byl odvelen do etapní služby na rumunskou frontu . Konec války strávil ve Vídni . Na podzim 1918 vstoupil do služeb Československé armády, jako dobrovolník odjel bojovat na Slovensko proti Maďarům, padl však do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti. Před popravou ho zachránil zákrok vojenské dohodové mise v Budapešti, který československým zajatcům zaručoval zacházení jako s příslušníky dohodových armád. Byl propuštěn, a ještě na sklonku 1918 se vrátil domů. 1919–45 se věnoval pedagogické práci, postupně učil v různých místech východních Čech . 1945 se stal místopředsedou Revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové, krátce pracoval v Praze na ministerstvu školství a osvěty, po únoru 1948 vedl hradeckou pobočku Československého rozhlasu a 1950–58 působil ve funkci ředitele Krajského muzea v Hradci Králové. Po odchodu do důchodu žil v Hradci Králové, Praze a v Čížové na Písecku. 1936 se seznámil s Jaromírem Johnem, s nímž až do 1951 vedl bohatou korespondenci; dal rovněž podnět k založení Vlastivědného muzea v Dobrušce . Přispíval do periodik: Rudé právo, Kohoutek, Tvorba , Panoráma, Pochodeň , Var aj. 1924–27 redigoval vlastivědný sborník Od kladského pomezí . V Tvorbě publikoval také pod pseudonymem ...

Július Satinský (19)

Július Satinský byl slovenský herec, komik, dramatik, spisovatel a autor literatury pro děti. Július Satinský se narodil a celé dětství prožil v Bratislavě. Jeho rodina zde bydlela v Dunajské ulici. K Bratislavě měl velmi blízký vztah. Ovládal mnoho cizích jazyků. Herecké sklony se u něj projevovaly už v mladém věku a v roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Později vystudoval pedagogiku na střední pedagogické škole, profesi učitele však nikdy nevykonával. Jeho velkou touhou bylo herectví, na jehož studium nebyl přijat. Na Vysoké škole múzických umění studoval v letech 1962–1966 dramaturgii a jako dramaturg v letech 1964–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě. Od roku 1959 spolu s Milanem Lasicou vystupovali jako komická dvojice v autorských pořadech. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu . Po roce 1968, v období normalizace, naráželi i s partnerem Milanem Lasicou na množství překážek a po zákazu činnosti na Slovensku působili dva roky v moravském divadle Večerní Brno a v letech 1972–1978 v operetě Nové scény v Bratislavě. V roce 1978 přestoupil do činohry Nové scény. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, je též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, oblíbených knih pro děti. Byl také přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Snad nejpopulárnější byl kabaretní program Ktosi je za dverami, ve kterém vystupoval společně s Milanem Lasicou. Spolu tu glosovali aktuální témata. Jeho první manželkou byla členka Baletu Slovenského národního divadla, tanečnice Lúčnice a překladatelka z angličtiny a španělštiny Oľga Lajdová. V roce 1985 zemřela – utonula při koupání v Karibském moři na Amerických Panenských ostrovech, kde je také pohřbena. Se svou druhou manželkou MUDr. Vierou Satinskou ...

Josef Kutík (16)

Josef Kutík byl český spisovatel, autor knih pro mládež. Josef Kutík vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Aby se za nacistické okupace vyhnul totálnímu nasazení, přihlásil se do práce na železnici a pracoval zde jako dělník, posunovač, topič, tunelář, montér, vrtmistr, později jako telegrafista, průvodčí a výpravčí. Po osvobození pracoval nejprve jako odbytář, poté se zúčastnil budování tunelu v Malé Chuchli a pak pracoval sedm let jako horník . Byl také vedoucím knihkupectví a vedoucím reklamní agentury Mladé fronty. Publikovat začal roku 1960. V časopisech publikoval povídky, básně a bajky, psal kriminální romány a dobrodružné příběhy pro mládež.

Josef Ehm (19)

Josef Ehm byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů , které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii v Praze. Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototé...

Johannes von Buttlar (20)

Jennifer L Armentrout (28)

Jennifer Lynn Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. Hodně času rovněž tráví na Twitteru. Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. A taky jí moc nešla matematika. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti. J. Lynn je pseudonym autorky, pod kterým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe a Jako led , paranormální sérii Nephilim Rising nebo fantasy sérii Lux a Covenant.

Jaroslav Čejka (22)

Jaroslav Čejka je český básník, prozaik a publicista, který vystudoval stavební fakultu ČVUT a pracoval v různých kulturních i redakčních funkcích. Po roce 1989 působil mimo jiné v reklamě a jako redaktor, zároveň se věnoval literární tvorbě a publikoval pod několika pseudonymy. Ve svých dílech kombinuje humor, ironii a společenskou kritiku; píše poezii, prózu i detektivní příběhy.

Jana Potůčková (36)

Autorka a ilustrátorka učebnic pro základní školy, editorka.

Jana Benková (32)

Slovenská spisovatelka Jana Benková napsala první knížku Rozhovory na tělo v roce 1996, pak její pokračování a psaní už se nepustila. Pracovala jako novinářka i jako mluvčí v jedné z politických stran. Po odchodu z politického prostředí se rozhodla věnovat jenom psaní. Její knihy se setkaly s velkým ohlasem a Benková si odnesla mimo jiné i cenu TOP autorka roku. Její romány se vyznačují dynamikou, pozitivním nábojem, čtivým jazykem, ale také nepostradatelným humorem. V současnosti je na Slovensku autorkou 42 knih – sbírek rozhovorů se známými osobnostmi, sportovci, politiky, sportovní encyklopedie Slovenské hvězdy v NHL, ale hlavně románů, ktorým se věnuje dodnes. V České republice, kde je díky svým kořenům po otci, křtěném Vltavou, taky doma, jí do začátku roku 2021 vyšlo 15 překladů kníh a další se chystají.

Jan Kotrba (18)

Jan Kotrba byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Povoláním byl mistrem pekařským v Praze a předsedou Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev, bytem Praha II, Rumunská ulice 8, údaje z roku 1919 uvádějí jako bydliště Prahu II, Žitnou ulici 651. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.

Il'ja Arnol'dovič Il'f (15)

Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.

Ian McEwan (29)

Ian McEwan je britský spisovatel, držitel Řádu britského impéria a autor známého románu Betonová zahrada. Pro ni a pro svá raná díla bývá v angličtině a francouzštině přezdíván Ian Macabre , v češtině někdy jako básník perverze. McEwan se narodil v Aldershotu v Anglii, ač velkou část svého života strávil na Dálném východě, v Německu a v severní Africe, kde byl jeho otec vyslán jako armádní důstojník. Mladý Ian vystudoval University of Sussex a University of East Anglia, kde byl absolventem kurzu tvůrčího psaní Malcolma Bradburyho. V roce 1999 s ním jeho první žena, Penny Allen, prohrála soudní spor a McEwanovi bylo uděleno opatrovnictví nad oběma jejich syny. Jeho druhá žena, Annalena McAfee, je redaktorkou britského deníku The Guardian. V březnu 2004, jen několik měsíců poté, co jej britská vláda přizvala na večeři s americkou první dámou, Laurou Bushovou, mu byl odepřen přístup do USA na bezpracovní vízum . Po pár dnech a mnoha ohlasech v britských médiích byl McEwan nakonec do USA přijat. Celní úředníci, jak sám uvedl, mu sdělili: „Stále vás nechceme pustit, přitahujeme takhle ale mnoho nežádoucí publicity.“ Vláda USA McEwanovi později poslala omluvný dopis. Je členem Královské literární společnosti , Královské umělecké společnosti a Americké akademie umění a věd . V roce 1990 mu byla udělena Toepferovou nadací v Hamburku Shakespearova cena. Jeho pravděpodobně největším oceněním je Řád britského impéria, jejž obdržel v roce 2000. V témže roce byl hostem Pražského festivalu spisovatelů. Ian McEwan je ateista. Jeho prvním vydaným dílem byla sbírka „makabrózních povídek“ První láska, poslední pomazání , jež v roce 1976 vyhrála Cenu Somerseta Maughama. Mezi první romány patří ...

Hans Fallada (24)

Hans Fallada, vlastním jménem Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen byl německý spisovatel první poloviny 20. století.. Jeho pseudonym pochází z kombinace jmen postav z pohádek bratří Grimmů: Hans je z pohádky Hans im Glück a Fallada je jméno koně v pohádce Die Gänsemagd . Fallada se narodil roku 1893 v Pomořansku v Greifswaldu jako syn venkovského soudce. Roku 1901 byl jeho otec přidělen k Odvolacímu soudu v Berlíně, kde Fallada začal studovat na gymnáziu. Roku 1909 pokračoval ve studiu v Lipsku, když byl jeho otec přeložen k Nejvyššímu říšskému soudu. Na obou školách byl outsiderem a uzavíral se do sebe. Jeho roky dospívání tak byly charakterizovány rostoucí izolací, pochybnostmi o vlastních schopnostech a také sporem s otcem, který chtěl, aby se stal advokátem. V tomto období také vznikly jeho celoživotní problémy s drogami, zaviněné braním léků tišících bolest ze zranění, které utrpěl při vážné dopravní nehodě . Jeho rodiče jej poslali na osm týdnů na léčení do sanatoria ve městečku Bad Berka a pak roku 1911 na gymnázium do Rudolstadtu. Zde se seznámil s Hannsem Dietrichem von Neckerem a společně se rozhodli zinscenovat souboj a spáchat tak sebevraždu. Fallada souboj přežil a byl obviněn z vraždy. Posléze byl prohlášen za nepříčetného a obvinění bylo staženo. Školu musel ovšem Fallada opustit. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník, ale byl odmítnut. V letech 1917 až 1919 se na různých psychiatrických klinikách léčil ze své závislosti na alkoholu a morfiu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy. Roku 1920 vyšel jeho první román Der junge Goedeschal a roku 1923 další román Anton und Gerda . Následně prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval na různých statcích nebo obchodech se zemědělskými plodinami, byl například ú...

Hana Žofková (29)

Narozena 1947, zemřela 15. 3. 2019. PhDr., CSc., rusistka, lingvodidaktička a vysokoškolská pedagožka zaměřená zejména na problematiku teorie a praxe tvorby učebnic cizích jazyků a profesionalizaci přípravy budoucích učitelů ruského jazyka, autorka prací z oboru.

Gustáv Murín (26)

Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha,  2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...

Gary D Chapman (25)

Americký publicista, práce o manželství a přátelství.

Gabriele Praschl-Bichler (18)

Gabriele Praschl-Bichler se narodila roku 1958 ve Vídni. Po imatrikulaci na vysoké školy vystudovala francouzskou literaturu a umění, a později italskou literaturu a umění. V průběhu studia pracovala v divadle . Po promoci v roce 1983 získala titul PhDr., stále pokračuje v práci v divadle a mezitím spolupracuje jako odborná asistentka v uměleckých galerií a u vydavatelů. Od roku 1989 pracuje jako spisovatelka na volné noze, většinu času tráví bádáním v archivech. Je autorkou více než 20 knih o umění a kultuře. Nejvíce se věnuje tématu Habsburkové.

František Křelina (23)

František Křelina byl český prozaik, básník a dramatik. Dětství prožil v Podhradí u Jičína. V roce 1922 dokončil studia na Učitelském ústavu v Jičíně a učil v Českém Dubu. Po obsazení Sudet Němci v březnu 1939 odešel do Prahy, kde učil na měšťanských a později jednotných školách až do roku 1951. Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře. Roku 1945 krátce učil v Hradišti na Žatecku, ale vrátil se zpět do Prahy. V Praze byl 24. srpna 1951 zatčen; v červenci 1952 byl jako člen údajné prostistátní skupiny odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení. Ve stejném vykonstruovaném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička. V době věznění na Pankráci se s ním a J. Zahradníčkem a J. Knapem spřátelil dozorce Václav Sisel, který jim pomáhal. Také ukryl na své chatě značnou část rukopisů jejich básní a textů, a to až do r. 1968. Dne 10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován. Zemřel v Praze, pochován je ve Veliši u Jičína. Dne 2. července 1927 se František Křelina oženil s dcerou rolníka Annou Masopustovou . Manželé Křelinovy měli dvě dcery. Dcera Hana Pražáková byla též spisovatelkou. Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění. František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky. Později se klonil pouze k utváření katolicky zaměřených textů. K jeho nejznámějším ruralistickým dílům pa...

František Gellner (26)

František Gellner byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“ Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou n...

Evžen Veselý (21)

Evžen Veselý byl český fotbalový útočník a československý amatérský reprezentant. V roce 1927 se čtyřmi góly podílel na vítězství Sparty Praha v prvním ročníku Středoevropského poháru a o rok později se stal v dresu SK Prostějov amatérským mistrem Československa. Ve Slavii i ve Spartě byl nejčastěji náhradníkem a v obou klubech nastupoval převážně za rezervu. Ve Spartě se v roce 1927 prosadil do prvoligového mužstva, odehrál i jedno derby se Slavií a upozornil na sebe především v úvodu prvního ročníku Středoevropského poháru . V roce 1928 se stal s mužstvem SK Prostějov amatérským mistrem Československa. Ve druholigové sezoně 1932/33 nastřílel 22 branky, byl nejlepším střelcem SK Židenice a výrazně přispěl k premiérovému postupu tohoto klubu do I. ligy. V dresu SK Židenice zaznamenal v ročníku 1933/34 svůj poslední prvoligový gól i poslední prvoligový start . Jednou nastoupil za amatérské reprezentační mužstvo Československa v zápase s polským reprezentačním A-mužstvem. Toto utkání se hrálo v neděli 28. října 1928 v Praze na Letné v rámci Slovanských her u příležitosti 10. výročí vzniku Československa a přihlíželo mu 15 000 diváků. Ve 25. minutě se srazil s polským brankářem Szumiecem a oba byli nuceni opustit hřiště. Se Spartou Praha startoval v prvním ročníku Středoevropského poháru  a čtyřmi góly ve čtyřech startech se podílel na jejím prvním vítězství v této soutěži . Vstřelil první dvě branky Sparty v evropských pohárech a ve vídeňské odvetě dal dvě důležité branky, jimiž snižoval na průběžných 2:5 a konečných 3:5 z pohledu Sparty. Objevil se také v obou utkáních s Hungárií Budapešť. Do finále Amatérského mistrovství Československé republiky se probojovala mužstva SK Prostějov a SK Kr...

Erskine Caldwell (17)

Erskine Caldwell byl americký spisovatel a novinář. Napsal 25 románů, 12 knih reportáží a 150 povídek, nejčastěji z prostředí amerického jihu. Popisoval jeho chudobu i rasové problémy. Narodil v rodině presbytariánského kazatele , který byl často překládán z místa na místo. Rodina cestovala s ním, takže Erskine do svých patnácti žil v Georgii, na Floridě, v Karolíně, ve Virginii a v Tennessee. Poznal přitom dobře zejména jižanské státy a mentalitu jejich obyvatel. Vysokou školu nedokončil, roku 1926 se usadil v Maine s cílem stát se profesionálním spisovatelem. Nejprve se pokusil prorazit v časopisech, jeho první text se jmenoval The Georgia Cracker a pojednával – prozatím esejistickým způsobem – o tématech, která se později objevovala i v jeho prózách: politická demagogie, rasové předsudky, fanatické náboženství, kulturní sterilita a maloměšťáctví. První oceňovaná povídková kniha mu vyšla roku 1931 pod názvem American Earth. Jeho první úspěšný román se jmenoval Tabáková cesta. Vyšel roku 1932. Pojednává o osudech rodiny farmářského dělníka Lestera za velké hospodářské krize 30. let. Ukazuje, jak bída ničí v lidech lidskost. Knihu dramatizoval roku 1934 Jack Kirkland. Tabáková cesta měla velký úspěch, a tak o rok později přišel Caldwell s dalším románem: Boží políčko. Znovu se věnuje tématu chudoby a farmářského života na jihu Spojených států. Na náboženský fanatismus zaútočil v románu Výpomocný kazatel . Poté se zaměřil na problém rasismu, a to zejména v knihách Trápení v červenci , která pojednává o rasovém lynči, a Chlapec z Georgie , jež vypraví příběh malého černošského chlapce, který se živí jako sluha. Jeho prózy byly často terčem cenzury pro údajnou obscénnost. Ve 30. letech začal pracovat též jako novinář. Jako reportér projel mnoho zemí, včetně Československa, jemuž věnoval sbírku ...

Emma Darcy (35)

Emma Darcy je pseudonym pro spisovatelské duo manželů Wendy Brennan a Frank Brennan . Za 12 společných tvůrčích let napsali něco kolem 45 romantických příběhů. Po smrti manžela žije Wendy v New South Wales.

Emil Ludwig (19)

Emil Ludwig , Německé císařství – 17. září 1948, Moscia poblíž Ascony, Švýcarsko) byl německý a švýcarský spisovatel, známý především jako autor biografií významných osobností, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Vystudoval práva, ale živil se jako spisovatel a novinář. V roce 1906 se přestěhoval do Švýcarska, občanství získal v roce 1932. Za první světové války byl korespondentem Berliner Tagblattu ve Vídni a Istanbulu. V roce 1940 odešel do USA, kde psal antifašistické texty. Po válce se vrátil do Švýcarska. Napsal mnoho biografií historických i dobových osobností a vedl rozhovory s významnými osobnostmi . V českém prostředí je známý především svou knihou rozhovorů s Tomášem Garrigue Masarykem Duch a čin .

E. L James (21)

E L James je pseudonymem Eriky Mitchell Leonard , televizní produkční a manželky scenáristy a režiséra Nialla Leonarda, s nímž je více než dvacet let a má s ním dva pubertální syny. Ve svém reálném životě řídí Mini, má ráda cenově přijatelné bílé víno a Nutellu a nejvíc času jí zabere špinavé prádlo synů, kteří oba hrají ragby. V jejich londýnském domě není ani stopy po Červené mučírně z jejího románu, přesto jí manžel něžně říká Dračice. Studovala historii na University of Kent, psát chtěla už od dětství, snila o tom, že jednou napíše román, který způsobí poprask, ale kvůli rodině a kariéře své sny na čas odložila. Nakonec ale sebrala odvahu a pustila se do psaní svého prvního románu, Fifty Shades od Grey. Původně je psala jako fanfiction ságy Stmívání pod jménem Snowqueens Icedragons, to bylo v roce 2009. Úspěch, kterého její dílo dosáhlo na internetu, ji naprosto šokoval. Vtělila do něj podle svých slov svoji krizi středního věku a všechny své fantazie, které se zřejmě potkaly s fantaziemi mnoha žen po celém světě. Dokazuje to záplava e-mailů v její schránce, jejichž obsah je podobný: „Miluju vaší knihu. A manžel taky děkuje!“ Později změnila jména hlavních postav a v roce 2011 vydala Fifty Shades of Grey v nynější podobě. Erika Mitchelová Leonardová se publicitě spíš vyhýbá. Její agentka Valerie Hoskinsová říká, že autorka nemá zapotřebí dávat rozhovory, protože se její kniha prodává sama. Přesto Erika svolila k prvnímu veřejnému vystoupení v Británii, kam se dostalo 450 fanynek ochotných zaplatit 20 liber za vstupenku. Tam například prozradila, že musela zavolat do prodejny aut, aby se zeptala, zda mohou mít dva lidé sex v Audi R8. Prodejce řekl rezolutní „ne“. Autorka se však vypravila do autosalonu osobně a poté, co si do auta sedla, rozhodla se, že ano. Na otázku, zda její knihu četli její synové řekla: „Panebože, ne. To by mě zabilo a je taky.“ Naopak její dvaaosmdesátiletá matka je knihou nadšena. E. L. James a manželství O svém soukromí autorka ...

Dušan Hamšík (14)

Dušan Hamšík byl český novinář, spisovatel a scenárista. Jako novinář působil v redakcích řady periodik – Mladá fronta, Květy , Obrana lidu , Čs.voják . Po roce 1968 mu režim znemožnil oficiálně publikovat, proto své texty vydával pod jinými jmény nebo pracoval anonymně. Pod jménem Jaroslava Dietla zpracoval vzpomínky fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 , pod jménem Jaroslava Vokřála napsal doslovy ke knihám Oty Pavla. Anonymně spolupracoval s Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací Zlatí úhoři, Velký případ malého detektiva, seriálu Vlak dětství a naděje a filmech Smrt krásných srnců a Oznamuje se láskám vašim. Jeho knižní prvotinou Začátek je v Jáchymově s budovatelským nadšením popisuje těžbu uranu v Jáchymově a stavbu pokusného jaderného reaktoru v Řeži u Prahy. Další knihu O zuřivém reportéru E. E. Kischovi napsal společně s Alexejem Kusákem. Knihu Bomba pro Heydricha vytvořil společně s novinářem Jiřím Pražákem. Další texty již zpracoval samostatně – Oběd s Adenauerem , Génius průměrnosti , Spisovatelé a moc , Havárie na sklonku dne . Až posmrtně, v roce 1986, pak vyšla kniha Druhý muž třetí říše o Heinrichu Himmlerovi. Od května 1978 jako kandidát tajné spolupráce a od července téhož roku až do konce svého života působil rovněž jako agent komunistické StB, krycí jméno Chrudimský. Svůj život v roce 1985 ukončil sám, když spáchal sebevraždu předávkováním léky.

Dionýz Dugas (22)

fotograf, vydavateľ, svetobežník, veľký obdivovateľ a znalec prírody, propagátor zdravého životného štýlu. Rodený Prešovčan, ktorý momentálne žije v Sabinove. Narodil sa v roku 1941. Doteraz mu vyšlo asi 30 publikácií, fotografie uverejňuje aj v tlači. Od roku 2000 už začal vydávať vo vlastnom vydavateľstve. Najviac si zamiloval Tatry, Pieniny a Slovenský raj. Fotil Európu, Áziu, Austráliu i Nový Zéland a Ameriku. Samostatnú kapitolu jeho života tvoria kvietky, rastlinky, lístky a korienky. Vďaka svojej mame sa dostal aj k fotografovaniu liečivých bylín, stromov a rastlín. Publikoval tituly Babkine bylinky, Zdravý život s babkinými bylinkami, Bylinkový receptár: najlepšie recepty ľudovej medicíny a mnohé iné. Vystavuje doma aj v zahraničí.

David Morrell (26)

David Morrell se narodil v Kitcheneru ležícím v kanadském Ontariu . Nějaký čas působil jako profesor vyučující americkou literaturu na Iowské univerzitě. Absolvoval výcvik National Outdoor Leadership, tento výcvik je zaměřen na přežití člověka v divočině; jste sami a musíte se taky sami na sebe spolehnout. Rovněž se zúčastnil akademie G. Gordona Liddyho, zde prodělal přípravu pro zaměstnání v bezpečnotních agenturách a dokonce i detektivních kanceláří. Stal se velmi úspěšným a váženým členem Asociace zvláštních služeb. Z prodělaných výcviků čerpal zkušenosti a zážitky do svých děl. Většinou v jeho detektivní tvorbě vystupuje agent, nebo nějaký expert, který se náhle ocitne v nebezpečí a je donucen bojovat všemi prostředky o svůj život. Napětí a skvělé čtení rozhodně tyhle knihy nepostrádají. pomoc při sestavení životopisu jsem našel na cesky-jazyk.cz

Daniel Hevier (28)

Daniel Hevier je slovenský spisovatel a vydavatel. Se ženou Maruškou a 3 dětmi žije v Petržalce u Bratislavy. Příležitostně učí na různých typech škol a vede kurzy tvořivého psaní a vnitřní kreativity. Daniel Hevier se narodil 6. prosince 1955 v Bratislavě, dětství prožil v Prievidzi, kde chodil na základní školu a absolvoval gymnázium. Následně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě obor estetika a slovenský jazyk. Během studia pracoval jako redaktor literární redakce v Československém rozhlase v Bratislavě. V letech 1982–1989 pracoval jako spisovatel na volné noze, poté působil ve vydavatelství Mladé letá . Od roku 1991 vede vlastní vydavatelství HEVI v Bratislavě. Literárně začal tvořit už jako středoškolák, své první verše uveřejňoval v různých literárních a dětských časopisech. Jako básník debutoval v roce 1974 sbírkou poezie Motýlí kolotoč, ve které projevil radost a okouzlení ze života, z krásy přírody, šťastného rodinného zázemí i z prvních citových okouzlení. Od té doby vydal necelou stovku knih – poezii, prózu, eseje, básně pro děti, pohádky, překlady, autorské antologie pro dospělé i děti… Některé z jeho knih byly přeloženy do dalších jazyků. Kromě knih píše i texty písní, divadelní a rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové a televizní scénáře, spolupracuje s rozhlasem, televizí, překládá z angličtiny. Z americké literatury přeložil výběry poezie Wallace Stewensa Planéta na stole a Charlese Bukowského . Z češtiny do slovenštiny přeložil několik knih pro děti – např. Mach a Šebestová, Arabela-Rumburak od Miloše Macourka nebo Aprílovou školu od Jiřího Žáčka.

Christina Lauren (23)

Christina Lauren je pseudonym dvou autorek, Christiny Hobbsové a Lauren Billingsové. Na románu Božský bastard začala Christina Hobbsová pracovat v roce 2009 a pod názvem The Office zveřejnila první verzi na internetu, kde vzbudila ohromný zájem. Později ho s pomocí Lauren Billingsové přepracovaly a upravily do knižní podoby s titulem Beautiful Bastard. Kromě volného pokračování, Božský cizinec, doplňuje sérii ještě Božský hráč, který se v českém překladu objeví v červnu 2014. Přestože od sebe autorky odděluje celá Nevada, povídají si spolu i několikrát denně a shodnou se na tom, že Ruby Pumps je nejlepší barva laku na nehty všech dob, a kdyby mohly, proseděly by celý den na molu v San Clementu a pozorovaly oceán. Český Fan web Christiny Laurenové – http://beautifulbastard.rafejnet.cz/