Všichni Autoři a témata

Libuše Konrádová (1)

Narozena 1933 v Praze, žila v emigraci ve Francii a USA. PhDr., novinářka, publicistka, práce o letectví a letcích 2.světové války.

Oleg ič Gerasimov (1)

Thomas Brussig (1)

Thomas Brussig je německý spisovatel a scenárista. Jeho první román Wasserfarben , který Brussig v roce 1991 vydal pod pseudonymem Cordt Berneburger, nezaznamenal příliš velký ohlas. Proslavil se až románem Hrdinové jako my , který byl přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny a roku 1999 zfilmován. Brussig k filmu napsal scénář, režie se ujal Sebastian Peterson. Narodil se jako syn stavebního inženýra a pedagožky v Berlíně, vyrůstal ve východní čtvrti Prenzlauer Berg. V letech 1981–1984 se vyučil, následně stihl ještě složit maturitu. Po absolvování základní vojenské služby studoval v letech 1990–1993 sociologii na Svobodné univerzitě v Berlíně, avšak v roce 1993 přešel na Vysokou školu filmu Konrada Wolfa v Potsdami, kde absolvoval v roce 2000 obor dramaturgie. Tematika jeho děl se často dotýká života v tehdejší Německé demokratické republice. V roce 2000 byla uvedena světová premiéra jeho divadelní hry Monolog eines Fußballtrainers na výstavě EXPO v Hannoveru. Články v českých médiích

Josef Myslimír Ludvík (1)

Josef Myslimír Ludvík , první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel. Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově , filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze. V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou. Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech . Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury. Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce , Věrná ryzka aneb stálost lásky , Lafontainův Romulus, první král Římský . V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické. Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!« V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí...

Li Zhisui (1)

Publikuje v oblastech: biografie; Čína; Mao Ce-tung ; politici

Josef Vochala (1)

Narozen 12.3.1892 ve Starém Městě u Frýdku, zemřel 26.4.1965 v Jablunkově. Vlastivědný pracovník, etnograf, historické spisy o Slezsku.

Eliška Vostrá (1)

Povídky pro děti.

Stanislav Suda (1)

Stanislav Suda byl český hudební skladatel, flétnista a hudební pedagog. Narodil se ve Starém Plzenci jako třetí ze šesti dětí v řeznické rodině. Ve věku sedmi měsíců překonal záškrt, ovšem oslepl na obě oči. Vzděláván byl nejprve v plzenecké obecné škole, od roku 1874 pak v ústavu slepců na pražských Hradčanech. Tam se mu dostalo dobrého vzdělání ve hře na housle a flétnu a byl vyučován jako ladič pian; soukromě se učil též hře na klavír a od roku 1880 byl soukromým žákem na varhanické škole Františka Zdeňka Skuherského. Roku 1881 mu však zemřel otec a Stanislav Suda musel své vzdělávání přerušit a vrátit se k matce a sourozencům. Ti v té době bydleli v Seči u Blovic, od roku 1887 v Plzni. Suda přispíval do rodinného rozpočtu jako učitel hry na klavír, ladič a rovněž již od čtrnácti let koncertoval jakožto flétnista, mj. v letech 1884–85 na zájezdu v Německu. V roce 1886 jako první nevidomý složil státní zkoušku ze hry na flétnu. Současně začal skládat drobné skladby . Protože reprodukovaná hudba tehdy neexistovala a slepeckou notaci se nikdy nenaučil, byla veškerá jeho zkušenost s hudbou jen poslechová. Suda však měl hlubokou a syntetickou hudební paměť a byl schopen tvořit skladby se vzrůstající harmonickou složitostí nazpaměť a diktovat je načisto nejprve bratru Josefovi, po jeho smrti pak sestře Boženě nebo jiným přátelům. Kontakt s hudbou mu usnadnilo povolení ředitele plzeňského divadla Vendelína Budila účastnit se veškerých hudebních produkcí divadla zdarma. V divadle navázal Suda mnoho kontaktů a získal i zakázku na svou první operu, lyricko-komickou jednoaktovku z prostředí slovenské vesnice U Božích muk . Ta měla velký úspěch, provedla ji všechna profesionální česká divadla i řadě amatérských souborů, což povzbudilo Sudu k další práci. Jeho další opery, dramatičtější Lešetínsk...

Jaroslava Sucháčová (1)

Narozena 24. 4. 1933, zemřela 23. 3. 2014. Publicistka, vlastivědná pracovnice a autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Ludmila Hromádková (1)

Publicistka, autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Judy Nunn (1)

Judy Nunn je australská herečka, scenáristka a spisovatelka. Hraje v divadle, televizi i filmu, od 80. let pak mimo to píše prózu. Její první knihy byla určena mládeži, následovaly pak různé romány čerpající převážně z dějin Austrálie nebo z autorčiných znalostí uměleckého prostředí.

Vid Pečjak (1)

Profesor Vid Pečjak, pseudonym Div Kajčep, byl slovinský spisovatel, psycholog a vysokoškolský pedagog. Během svého života napsal zhruba 90 různých knih, šlo o psychologické novely, dva cestopisy a zejména o literaturu v žánru sci-fi. Mezi jeho nejznámější knihy patří dětská sci-fi kniha Ondra a tři Marťánkové, která byla v roce 1963 vydána poprvé i češtině. Debutoval pod pseudonymem Huerto Lopez knihou V objemu zelenega pekla , z této doby pak pochází i jeho básnická prvotina Živali v ukrivljenem zrcalu .

René Saint-Cricq Jeanne (1)

Rudolf Mudroch (1)

Narozen 28.9.1904 v Praze, zemřel 1.10.1942 v koncentračním táboře Flossenburg. PhDr., pedagog, práce z oboru.

František Jaroslav Rypáček (1)

František Jaroslav Rypáček, pseudonymem též Prokop Hoděta, Světimír Smutenský a Jaroslav Tichý byl český středoškolský pedagog, literární historik, básník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. Svoji pedagogickou dráhu spojil s prvním českým gymnáziem v Brně a gymnáziem třebíčským . Ve sporu o rukopisy stál na straně obhajovatelů jejich pravosti. Množství článků publikoval v Časopise Matice moravské, podepsán je i pod vydáváním Vlastivědy moravské. Vydal také celé znění třebíčských kronik od Eliáše Střelky Náchodského a Jana Suchenia Novobydžovského. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Vilém Hrach (1)

Vilém Hrach se narodil v Plzni a školu postupně navštěvoval ještě v Sušici na Šumavě, kde na gymnasiu v roce 1956 maturoval. V Praze absolvoval Právnickou fakultu UK a v roce 1965 nastoupil do zaměstnání jako pracovník okresní prokuratury v Sokolově se specializací na trestní právo. Po roce 1968 zpracovával také rehabilitační agendu a v roce 1970 byl jako neprověřený a nekomunista rozhodnutím generálního prokurátora ČSSR propuštěn z místa. Trvalo více než dva měsíce, než se mu podařilo opatřit zaměstnání v kanceláři České státní pojišťovny. Bylo to jediné místo, proti kterému neprotestovala Státní bezpečnost. Nabídku k návratu do aktivní justice po roce 1989 odmítl proto, že v resortu stále setrvávaly staré struktury. Po odchodu do důchodu se věnoval svým zálibám a práci na chalupě. Posledních deset let se věnuje práci v archivu jako badatel. Nejprve v Památníku písemnictví a naposledy v Archivu bezpečnostních složek.

Josef Pajl (1)

Josef Pajl . Nožíř. Nože vyrábí od roku 1981, profesionálně od roku 1990, a to nože z vlastní uhlíkaté damascénské oceli, nože z nerezavějících ocelí práškových, nerezavějících damascénských ocelí, titanu železných meteoritů, stříbra, zlata...

Arno Neuman (1)

Joachim Dressel (1)

Vladimír Havlic (1)

Narozen 3.4.1944 v Plzni, zemřel 7.9.2004. Akademický malíř, ilustrátor, grafik, sochař a tvůrce loutek.

Dr. Rudolf Mudroch (1)

Jon Woronoff (1)

Americký autor publikací z oboru ekonomiky a sociologie, zabývá se především japonskou ekonomikou a jejím vlivem na společnost.

Simon Baron-Cohen (1)

Britský klinický psycholog, profesor vývojové psychopatologie na University of Cambridge, ředitel Univerzitního centra pro výzkum autismu. V roce 1985 formuloval The mindblindness Theory of Autism .

Ján Gatial (1)

Slovenský matematik.

Karel Cacek (1)

Autor slovníků.

Mojmír Strouhal (1)

Narozen 1929. Fotograf.

Zdeněk Sternberg (1)

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg byl potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku. Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly . Měl osm sourozenců . Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu, kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem , který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců. Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu . Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na...

Jaroslav Ambrož (1)

Narozen 4.3.1921. Ing. CSc., docent strojírenské fakulty Českého vysokého učení technického, práce z oboru .

Stefan Gross (1)

Narozen 28.8.1949. Šachista, autor publikace z oboru.

Máňa Klouchová (1)

Lev Petrovič Šuvalov (1)

Autor knihy o automobilech.

Jan Lanc (1)

Narozen 1897. Ing., automobilový konstruktér zaměřený především na užitkové automobily.

Jaroslav Frei (1)

Narozen 16. 11. 1904 v Praze, zemřel 16. 1. 1981. JUDr., technický ředitel Jawy, vývojář v oblasti nových automobilů a motocyklů.

Zdeněk Vorlíček (1)

Zdeněk Vorlíček je český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČM, později za Levý blok, pak člen ČSSD a na přelomu století náměstek ministra průmyslu a obchodu. V roce 1959 absolvoval SPŠS v Praze-Smíchově a v roce 1964 Fakultu strojní ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení. Do roku 1989 pracoval jako konstruktér a vysokoškolský učitel. Byl vedoucím katedry. Po roce 1989 se stal zastupitelem hlavního města Prahy. Nadále byl vysokoškolským učitelem. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Během volebního období 1992-1996 přešel do strany Levý blok . V březnu 1994 byl kvůli tomu vyloučen z Ústředního výboru KSČM. Zasedal v hospodářském výboru sněmovny, v letech 1995-1996 navíc ve výboru organizačním. V sněmovních volbách roku 1996 kandidoval za Levý blok, ale strana neuspěla. Následně v červnu 1996 rezignoval na členství v politické radě a republikovém výboru Levého bloku. V komunálních volbách roku 1994 kandidoval neúspěšně za Levý blok do zastupitelstva města Praha. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha, nyní za ČSSD, ale opětovně nebyl zvolen. Ve stejné době kandidoval neúspěšně i do zastupitelstva městské části Praha 17. Koncem 90. let 20. století působil v republikové radě Sdružení na ochranu nájemníků a angažoval se v debatách okolo deregulace nájmů. V roce 1997 přestoupil do ČSSD a uvádí se jako předseda bytové komise pražských sociálních demokratů. Působil jako asistent poslance ČSSD Miroslava Grégra. Poté, co se Grégr stal roku 1998 m...

Karel Stoll (1)

Autor je umělecký fotograf, věnující se svým dílem baletu, filmu a uměleckým dílům

Jeffrey Quilter (1)

Americký profesor antropologie a sociologie, práce o andské civilizaci.

Jaromír Indra (1)

Autor spisu o naftových motorech.

Antonín Bělohoubek (1)

Antonín Bělohoubek byl český chemik. Věnoval se především kvasné chemii. Narodil se v rodině správce knížecího velkostatku v Hořicích. Měl mladšího bratra Augusta , který se později rovněž stal chemikem. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Nové Paky, kde otec dostal úřednické místo berního. Oba bratři záhy osiřeli a přestěhovali se do Prahy. Přes těžkou hmotnou situaci Antonín vystudoval německou reálku a od roku 1861 studoval na německé polytechnice, kde byl žákem Karla Ballinga. V roce 1868 se stal asistentem profesora Wilhelma Gintla. Ve stejném roce se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dále přednášel zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Po roztržce se studenty odešel a přijal místo přednosty chemického oddělení na Patentním úřadu ve Vídni. V roce 1906 odešel do penze a vrátil do Prahy, kde v roce 1910 zemřel. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Byl zakladatelem nebo spoluzakladatelem těchto spolků a institucí: V roce 1885 byl Antonín Bělohoubek pověřen spolu s Vojtěchem Šafaříkem podrobným chemickým a mikroskopickým průzkumem Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Oba vědci stanovili sérii pěti testů, kterými zkoušeli zkoumané rukopisy, původní rukopisy ze 14. století a podobné materiály z let 1780–1820. Testy probíhaly nezávisle v letech 1886–1887 a bylo zjištěno, že převážná většina reakcí zkoumaných rukopisů odpovídá reakcím skutečných středověkých materiálů. Bělohoubkův závěr zní: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade." V jedné iniciále byla ale nalezena berlínská modř, která je známa až od 18. století. Tato skutečnost se pak stala jedním z hlavních argumentů odpůrců pravosti RKZ....

Karel Šilháček (1)

Narozen 19.10.1882 v Českých Budějovicích, zemřel 1957. PhDr., středoškolský profesor, učebnice matematiky a filosofické propedeutiky.

Drahomíra Houbová (1)

JUDr. Drahomíra Houbová,CSc. . Praxe: • od 1989: odborný asistent Katedra právní teorie Právnické fakulty MU Brno • 1977-1989: odborný asistent Katedra teorie práva a ústavního práva Právnické fakulty UJEP Brno • 1974-1977 asistent Katedra teorie práva a ústavního práva PrF UJEP Brno. • 1992: asistent soudce Ústavního soudu ČSFR • 1993-1999: asistent soudce Ústavního soudu ČR. Pedagogická činnost: Teorie práva v celém rozsahu; Psychologie pro právníky v celém rozsahu , vedení diplomových prací v oboru teorie práva a psychologie pro právníky, vedení doktorandů v oboru teorie práva

Correlli Barnett (1)

Correlli Douglas Barnett CBE FRSL je anglický vojenský historik, který se věnuje i historii ekonomiky, především úpadku Anglie jako průmyslové velmoci po druhé světové válce. Vzdělání získal na Trinity School of John Whitgift v Croydonu a pak na Exeter College v Oxfordu, kde se věnoval moderním dějinám se zaměřením na vojenskou historii a teorii války. Mezi lety 1948 - 1950 sloužil jako seržant britské armády v Palestině. V roce 1950 se oženil s Ruth Murbyovou, s níž má dvě dcery.

Dagmar Novotná (1)

Narozena 14.7.1922. Básnířka, scenáristka, dramatička.

Miroslav Opravil (1)

Publicista.

Hana Řeháková (1)

Narozena 29. 6. 1961. PhDr, historička umění, autorka katalogů a kurátorka výstav.

Iosif Aleksandrovič Brodskij (1)

Rusko-americký básník, prozaik, esejista, dramatik, překladatel z angličtiny, španělštiny, polštiny a srbochorvatštiny. R. 1987 získal Nobelovu cenu za literaturu.

M. I Ozernoj (1)

D. Zálezly (1)

Jaroslav Řezáč (1)

JUDr. Jaroslav Řezáč byl český hokejový brankář a svazový funkcionář. Jako hráč získal dva tituly mistra Evropy a jako funkcionář působil dlouhodobě i v tehdejší LIHG. Řezáč se věnoval různým sportům od mládí. Hrál bandy hokej a závodně vesloval za ČSK Vyšehrad 1907. Brzy ovšem přešel k lednímu hokeji . Na začátku první světové války narukoval a po ní sloužil na východním Slovensku. Zde společně s tehdy již dvojnásobným mistrem Evropy Janem Fleischmannem založili první hokejový klub v Košicích. V roce 1921 se stal předsedou hokejového vedení pro pozemní hokejisty. O rok později v 36 letech debutoval v reprezentačním dresu Československa na Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1922. V rozhodujícím zápase se Švédy vystřídal během hry Wälzera a podílel se tak přímo na zisku titulu. Stejného brankáře nahradil na jednu sezónu i v ČSS Praha. Jako náhradní brankář cestoval i na další dva velké mezinárodní turnaje, kde však především plnil roli vedoucího výpravy. Od roku 1923 navíc zastupoval až do roku 1946 Československo v Mezinárodní hokejové federaci. Na první zimní olympijských hry odjel již jako hráč a funkcionář Sparty Praha. Dostalo se mu velké cti, když nesl při slavnostním zahájení a slibu československou vlajku. Přes špatný výsledek týmu se mu také podařilo dojednat pořadatelství mistrovství Evropy v ledním hokeji 1925 pro Československo. Řezáč se ještě jako náhradník zúčastnil mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929 a mistrovství světa v roce 1931. Především zde ale působil v roli jakéhosi předchůdce trenéra. V roce 1931 také jako rozhodčí řídil první zápas, který se odehrál na umělém ledě na novém stadiónu na Štvanici. Jako funkcionář působil též ve Slavii Praha. Hokejové stadióny navštěvoval do konce života a o hokejové dění se neustále zajímal, což dával najevo svými postřehy a komentáři. V roce 1959 mu byl udělen titul zasloužilého mistra sport...

Kateřina Skořepová (1)

Narozena 18. 3. 1967 v Praze. Ilustrátorka.

Carl Heinigkes (1)

Hermann Kinder (1)

Německý historik.

Vladimír Fiřt (1)

Spisy z oboru statiky.

John Littleford (1)

Tenosový hráč a trenér, autor prací o tenisu.

Ali Sparkes (1)

Anglická novinářka, autorka knih pro děti.

Ernest Dupuy (1)

Plukovník R. Ernest Dupuy bol americký spisovateľ, novinár, vojenský historik a armádny dôstojník. Počas 2. svetovej vojny slúžil ako šéf tlačového oddelenia a oddelenia pre styk s verejnosťou pri najvyššom spojeneckom veliteľstve v Európe. Je autorom viac ako 20 kníh o vojenských dejinách, ale napríklad aj fantastickej poviedky "The Edge of the Shadow", ktorá vyšla v roku 1927 v slávnom časopise Weird Tales.

Miroslav Komárek (1)

Miroslav Komárek byl český vysokoškolský učitel, jazykovědec a bohemista. Narodil se v Lazníkách na Přerovsku a po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci se musel podrobit dobovému osudu svých vrstevníků, totálnímu nasazení. Po znovuotevření vysokých škol začal studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po obnovení vysokého učení v Olomouci přešel tam a studia dokončil na Univerzitě Palackého.

Vladimír Ženatý (1)

Narozen 16.12.1913 v Krakově , zemřel 12.1.1968 v Hradci Králové. PhDr., CSc., středoškolský profesor, publikace z oboru rétoriky.

Michael A DiSpezio (1)

August Rohling (1)

August Rohling byl poslancem na říšské radě ve Vídni, katolickým teologem, vysokoškolským profesorem, jedním z předních antisemitů v habsburském Rakousku. Rohling se narodil v městě Neunkirchen ve Vestfálsku, které bylo tehdy součástí pruského Hannoverska. Teologii vystudoval v Münsteru, poté absolvoval studijní pobyty v Paříži a Bruselu. Na kněze byl vysvěcen v roce 1863. V roce 1867 se v saské Jeně habilitoval pro obor Starý a Nový zákon. Poté vyučoval na univerzitě v domovském Münsteru a v roce 1871 vydal první zásadní antisemitský spis Židé podle talmudu, kterým si získal respekt v antižidovsky naladěných evropských kruzích. V roce 1874 pak obdržel profesuru na univerzitě v Milwaukee ve Wisconsinu v USA. Po návratu ze Spojených států nalezl od roku 1877 nové působiště v habsburském mocnářství v Praze. Na pražské německé univerzitě působil jako profesor biblistiky a semitské filologie. Stal se kanovníkem kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V Rakousku vedl řadu soudních, veřejných i akademických sporů včetně jeho aktivní úlohy v Tiszaeslarzském procesu či v tzv. Hilsnerově aféře. V roce 1902 byl Rohling penzionován a odešel do Gorice v dnešním Slovinsku. Po rozpadu starého Rakouska odešel z Vídně do Salcburku, kde v roce 1931 v 92 letech zemřel. K nejznámějším dílům Rohlinga patří „Talmudjude“ vydal i práce „Katechismus 19. století pro židy a protestanty“, „Franz Delitsch a židovská otázka“, „Pět dopisů o talmudismu a židovském krevním rituálu“ apod. Vedle spisovatelské práce zasahoval do řady veřejně známých kauz, vedl spory se známými osobnostmi např. protestantským teologem Franzem Delitzschem, s rabínem a poslancem na říšské radě Josefem Samuelem Blochem, který jej usvědčoval z faktografických chyb, úmyslných i neúmyslných omylů apod. Byl jedním z těch, kteří nejvíce šířili mýtus o krevní pověře a rituálních vraždách apod. Velice často útočil proti vídeňským libe...

Cyril Martinisko (1)

Autor knih z oboru strojírenství.