Všichni Autoři a témata

Witold Makowiecki (3)

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Wishbone Ash (6)

Wishbone Ash je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Torquay v Devonu. Skupina je známá jako průkopník stylu dvojité sólové kytary, který se stal základem hard rocku a heavy metalu. Původní sestavu tvořili Martin Turner , Steve Upton , Ted Turner a Andy Powell . Jejich zvuk charakterizovaly složité kytarové harmonie, směs blues, progresivního rocku a prvků folku.

William Ury (6)

absolvent Harvardovy a Yaelovy univerzity - je mezinárodně respektovaným odborníkem na vyjednávání, jehož poradenských služeb využívají společnosti, jako jsou IB, AT&T či Aerican Express. Působil rovněž jako poradce Bílého domu, ministerstva zahraničí USA a Pentagonu. Je spoluzakladatelem a jednou z vůdčích osobností Programu vyjednávání na právnické fakultě Harvardovy univerzity a spoluautorem bestselleru Getting to Yes, vydaného ve více než dvaceti světových jazycích.

William R Stanek (7)

Americký systémový inženýr, expert na počítačové síťové technologie, letec, účastník války v Perském zálivu. Autor příruček k programům firmy Microsoft.

William Novak (3)

Spoluautor životopisů Nancy Reaganové, Lee Iacoccy, Olivera Northa, Magica Johnsona a dalších.

William H McRaven (5)

Je bývalý admirál amerického námořnictva. V letech 2008-2011 byl velitelem United States Joint Special Operations Command a v letech 2011-2014 působil jako vrchní velitel United States Special Operations Command.

William G Tapply (2)

Byl americký spisovatel, který publikoval více než 40 děl. Byl nejvíce známý pro jeho právní série, které řešil právník a detektiv Brady Coyne. Tapply se narodil a žil v Nové Anglii . Byl to středoškolský učitel a vysokoškolský profesor. Po jeho smrti, po sobě zanechal jeho manželku spisovatelku Vicki Stiefelovou a pět dětí.Tapply zemřel 28. července 2009 na leukémii na své farmě v Hancocku, New Hampshire.

William Bernhardt (6)

Je původním povoláním advokát a byl několikrát zařazen do žebříčku nejvlivnějších právníků ve Spojených státech. I přesto se rozhodl úspěšnou praxi ukončit a nyní se plně věnuje literární tvorbě.

Wilhelm Eisenreich (5)

Wilhelm Eisenreich studoval Biologii, Chemii a Pharmakologii. Po získání titulu v biologii nastoupil do nakladatelství BLV-Verlag, nejdříve jako lektor, později jako vedoucí lektorů a dnes je programový ředitel nakladatelství. Pracuje zde ji více než 37 let. Největší vášní je fotografování přírody. Svoje fotografie uveřejňuje v knihách, kalendářích a časopisechJe autorem a fotografem nejúspěšnějších knih BLV společně se svými přáteli a manželkou.

Wild Bill Davison (4)

Wild Bill Davison byl americký jazzový kornetista známý svým ohnivým, intenzivním stylem a krásným tónem. Narodil se 5. ledna 1906 v Defiance ve státě Ohio a stal se jednou z klíčových postav chicagské jazzové scény 20. let 20. století. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž hrál s mnoha jazzovými legendami včetně Eddieho Condona, s nímž často spolupracoval. Davisonův přístup k jazzu byl silně ovlivněn jeho idolem Louisem Armstrongem a byl známý svou schopností hrát jak žhavou, tak sladkou hudbu.

Wendy Webb (3)

Americká spisovatelka, novinářka, šéfredaktorka měsíčníku o životním stylu Duluth Superior Magazine. spisovatelka.

Wendy Mass (7)

Americká spisovatelka, píše jak nebetrickou literaturu, tak knihy pro děti a mládež.

Walter Nigg (4)

Walter Nigg studoval filozofii a evangelickou teologii na univerzitách v Göttingen, Lipsku a Curychu. Byl pastorem v Dällikon-Dänikon a profesorem církevních dějin v Curychu. Má ve svých knihách mnoho slavných, svatých, filozofů, umělců a kacířů – jemným způsobem portrétuje z dějin křesťanství. Celý svůj život se zabýval otázkou katolických svatých, udělal významný přínos v rámci ekumenického sblížení křesťanských vyznání. Jeho osobní knihovna byla dána do ústavu pro ekumenická studia na univerzitě ve Freiburgu, kde se výzkumné pracoviště skládá z Niggova života a díla.

Walter Lord (2)

Walter Lord byl osobní automobil továrny Walter, českého výrobce osobních automobilů. Byl představen koncem roku 1932 a jednalo se licenční šestiválec, odvozený z italského typu Fiat 522 L . Od roku 1931 byl v Itálii dán do výroby Fiat 522 C / L. Současně se objevil těžší model Fiat 524 C / L s výkonem až 40 kW . Oba typy byly osazeny stejným motorem Fiat, model 122. Fiat 522 C byl vyráběn jako Walter Princ a Fiat 524 L jako Walter Lord. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ tak představila poslední automobil, sériově vyráběný v Jinonicích. „Úsporný šestiválec středního obsahu 2,5 litru, s vyšším výkonem, s přepychovou výbavou a vzhled jako u nejdražších vozů. Dokonalé, technicky propracované a moderně vyřešené chassis s pružným a spolehlivým motorem o výkonnosti 55 ks“. Tak byl charakterizován Walter Lord v materiálech výrobce. Výhodou bývala označována skutečnost, že při ekonomicky akceptovatelné spotřebě 15 l/100 km měl poměrně vysoký výkon a přepychovou výbavu značně převyšující standard této objemové třídy, kterou se řadil k úrovni nejdražších automobilů. Továrna Walter nikdy nepatřila ke špičce v celkových počtech prodaných automobilů. Například v roce 1932 bylo vyrobeno 374 automobilů vč. nákladních . Pouze v letech 1933 a 1934 byla výroba vyšší a dosáhla 474 resp. 470 osobních automobilů. Od roku 1935 výroba klesala, v roce 1935 to bylo 430 vozů a v roce 1936 jen 179, z toho 101 osobních, 60 nákladních a 14 autobusů. Výroba automobilů Walter Lord i tak zůstala velmi omezená, zřejmě se jednalo o několik desítek kusů a v létě 1936 skončila zcela. Ve dnech 19.-21. listopadu 1936 se dokonce konala v pražských Holešovicích, v ulici U měšťanského pivovaru č.p. 799 veřejná dražba asi 60 osobních, nákladních a dodávkových automobilů Walter. V roce 1937 se již pouze dopr...

Walter Kasper (7)

Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...

Walter J Veith (4)

Walter Julius Veith je jihoafrický zoolog, který po svém obrácení na křesťanskou víru odmítl teorii evoluce ve prospěch kreacionismu a vzdal se vyučování na Ústavu zoologie na univerzitě v Kapském městě. Vystupuje po celém světě na veřejných přednáškách.

Walter Heichen (4)

Německý spisovatel a nakladatel.

Wally Kahl (3)

Německý autor knih o akvarijních rybách.

Vsevolod Sato (3)

PhDr. Vsevolod Sato, CSc. , rusista, literární vědec, vysokoškolský pedagog, práce z oboru.

Vratislav Schreiber (7)

Vratislav Schreiber byl český lékař, endokrinolog a bývalý prorektor Univerzity Karlovy . Narodil se v rodině úředníka a učitelky, k medicíně ho přivedl jeho strýc, který byl praktickým lékařem. Po osvobození Československa od nacistické okupace studoval Lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v roce 1950. Byl internista a endokrinolog, profesor klinické fyziologie. Řadu let působil jako proděkan Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze a také jako prorektor UK. Vedl Laboratoř pro endokrinologii a metabolizmus na 3. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR a dlouholetým předsedou České endokrinologické společnosti ČLS JEP. Byl prvním, kdo dostal cenu „Praemium Bohemiae“. V roce 2003 mu byla udělena Medaile Za zásluhy II. třídy. Je autorem úvah o medicíně. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Publikoval několik set článků a napsal několik desítek knih. K nejznámějším patří:

Vratislav Maňák (6)

Narozen roku 1988 v Plané u Mariánských Lázní. Spisovatel, novinář, pracovník zpravodajského serveru ČT 24.

Vratislav Flemr (5)

Doc. Ing. CSc., vysokoškolský pedagog VŠCHT v Praze.

Vratislav Effenberger (4)

Vratislav Effenberger byl český literární teoretik a vůdčí osobnost českého poválečného surrealismu. V letech 1938–1939 absolvoval English Institute. Poté studoval střední průmyslovou školu, kde roku 1944 maturoval. Po válce vystudoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a začal studovat i dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v roce 1948 byl ze školy vyloučen . Od roku 1946 pracoval v Československém filmovém ústavu, odkud byl v roce 1954 propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarnickém a sladařském, ale roku 1958 musel odejít i odtud. Pak až do roku 1966 pracoval jako dělník při podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. Od roku 1966 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd, kde získal titul kandidát věd, roku 1970 však byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel Pražské informační služby. Roku 1977 podepsal opoziční petici Charta 77 a mohl pak pracovat již jen jako dělník. Zároveň byl však od roku 1977 v invalidním důchodu. K surrealismu měl blízko již na počátku 50. let, když přispíval do sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt. V 60. letech se pak stal byl vůdčí osobností Surrealistická skupiny v Československu, a to nejen po teoretické stránce, ale i po stránce organizační. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo tehdy pouze prvé číslo, dvě další byla připravena v rukopise. Vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu a od roku 1991 do roku 2018 vyšlo zatím 86 čísel. Kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho díla však vyšla pouze v samizdatu nebo je ještě nezpracovaná ve formě rukopisů. V závorce předpokládaný rok vzniku. Většina těchto sborníků patří do samizdatové literatury. Vyjma těchto děl vyšla řada jeho časopiseckých a...

Volker Koop (3)

Novinář a publicista, práce z oboru německých dějin.

Vojtěch Trnka (5)

Narozen 10.4.1907 ve Vídni, zemřel 2.8.1982 v Praze. MUDr., CSc., pediatr, speciální pedagog a sociolog, publikace z oboru.

Vojtěch Cikrle (8)

Narozen 20. 8. 1946 v Bosonohách u Brna. Římskokatolický biskup, teologické práce.

Vlastimil Jansa (3)

Vlastimil Jansa je český šachový velmistr, mistr republiky v letech 1964, 1974 a 1984 a mistr světa seniorů v kategorii 65+ v roce 2018. Titul mezinárodního mistra získal Jansa roku 1965 a titul velmistra roku 1974. V letech 1964 až 1986 Jansa velice úspěšně reprezentoval Československo na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Hortem, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě v roce 1982 v Lucernu obsadilo druhé místo. Jansa hrál v šesti pásmových turnajích mistrovství světa v šachu a v Praze roku 1985 se dělil o první místo. Na mezipásmovém turnaji v tom samém roce se dělil o dvanácté místo. Zvítězil nebo se o první místo dělil v řadě mistrovských a velmistrovských turnajů, např. v Primorsku 1973, v Amsterdamu 1974, v New Yorku 1974, v Paříži 1979, ve Vrnjačke Banji 1981, v Trnavě 1982, v Borganes 1985, v Gausdalu 1987 aj. Jansa rovněž působil jako šachový trenér. V letech 1984–87 zastával funkci předsedy trenérské rady VŠS ÚV ČSTV, k jeho žákům patřil například David Navara, rovněž byl trenérem národního mužstva Lucemburska. Napsal několik šachových knih, například Dynamika strategie zahájení a společně s Vlastimilem Hortem Zahrajte si s velmistry .

Vlastimil Hejl (3)

Vlastimil Hejl, narozen v květnu 1915. Redaktor Střelecké revue, literatura z oboru sportovní střelby.

Vlasta Řeřichová (7)

Doc. PhDr. Vlasta Řeřichová, CSc. Specializace: česká a světová literatura pro děti a mládež, teorie literatury pro děti a mládež, výchova čtenáře. Absolventka Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Titul PhDr. získala v r. 1978 na Filozofické fakultě UP v Olomouci, titul kandidát pedagogických věd v r. 1993 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitovala se v r. 1998 na Pedagogické fakultě UP v Olomouci obhajobou práce na téma Vývoj české počáteční školy z pohledu výchovy čtenáře. Dlouhodobě se věnuje problematice výchovy čtenáře, dějinám a teorii české a světové literatury pro děti a mládež. Publikuje v odborných časopisech a sbornících bohemistických i dalších pracovišť v České republice a v zahraničí, aktivně se účastní domácích a zahraničních literárněvědných konferencí s příspěvky zaměřenými na českou i světovou literaturu pro děti a mládež a na otázky související s rozvojem dětského čtenářství. Přednáší pro učitele základních a středních škol, jako členka odborné komise literární soutěže Prvotiny spolupracuje s Knihovnou města Olomouc. Je autorkou nebo spoluautorkou několika monografií, vysokoškolských učebnic a slovníku zahraničních autorů literatury pro děti a mládež. Jako spoluautorka se podílela na tvorbě čítanek, pracovních sešitů a metodických příruček pro základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, které vydalo nakladatelství Prodos v Olomouci. Působí jako členka poroty soutěže Magnesia litera, je recenzentkou učebnic a oponentkou projektů FRVŠ a GAČR.

Vlasta Lišková (7)

Narozena roku 1963 v Aši. Spisovatelka a překladatelka z angličtiny.

Vlasta Hornofová (5)

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Vladivoj Pulec (6)

Narozen roku 1917 v Boskovicích. Dr., práce o odborovém hnutí v USA a Velké Británii a o československých státních vyznamenáních a řádech.

Vladislav Moulis (7)

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladimíra Ottomanská (6)

Učitelka a ředitelka mateřské školy, lektorka hatha jógy pro dospělé. Mgr.

Vladimíra Fonfárová (5)

Narozena 1983. Anglistka, vysokoškolská učitelka, práce z oboru.

Vladimíra Dvořáková (6)

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“ pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí. Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV . V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003. Dvořáková byla ...

Vladimír Veselý (5)

Vladimír Veselý byl český odborník v oblasti včelařství. Po 25 let zastával funkci ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole. Svým celoživotním dílem, které si získalo mezinárodní uznání, se zasloužil o rozvoj včelařství v Česku i ve světě. Je autorem knihy Včelařství, která se podrobně zabývá všemi důležitými teoretickými i praktickými otázkami chovu včel. Významným způsobem se podílel na likvidaci epidemie ohrožujících chov včel v Evropě. Byl členem exekutivy mezinárodní včelařské organizace IBRA. V roce 2006 získal ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně při příležitosti státního svátku vzniku Československé republiky.

Vladimír Vašut (4)

Vladimír Vašut se narodil 26. března 1931 v Dolních Marklovicích. Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a posléze taneční teorii na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Koncem šedesátých let byl dramaturgem Státního divadla Brno, od roku 1984 až do roku 1994 působil jako dramaturg Pražského komorního baletu. Vašut napsal nespočet kritik a studií do domácího i zahraničního tisku, je také autorem několika knih a učil na Filozofické fakultě UK v Praze a na Taneční katedře hudební fakulty AMU. Zemřel 2. 3. 2017.

Vladimír Tesař (4)

Narozen 5.5.1957 ve Strakonicích. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista, práce z oboru nefrologie.

Vladimír Smetáček (4)

Narozen 24. 3. 1939 v Kyjevě, zemřel 13. 3. 2018. PhDr., CSc., doc. pedagogiky, práce z oboru psychologie čtení a informatiky, autor veršů pro děti, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vladimír Skála (2)

Učebnice fyziky.

Vladimir Pozner (6)

Vladimír Solomonovič Pozner byl francouzský spisovatel a překladatel rusko-židovského původu. Jeho rodina utekla z ruska, aby se usadila ve Francii. Pozner v meziválečném období rozšířil kulturní socialismus spojením písemné tvorby s politikou antifašistických a komunistických skupin. Jeho psaní bylo důležité, protože se spojil s mezinárodně uznávanými představiteli komunismu a odmítal sovětský útisk.

Vladimír Munzar (8)

Narozen 1926. Ing. ekonomie, učebnice podnikové ekonomiky a účetnictví.

Vladimír Matoušek (6)

Vladimír Matoušek je český sochař a řezbář. Vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Brně a Lidovou školu umění v Brně, kde ho vedl malíř Petr Skácel . V 70. a 80. letech se zabýval zejména restaurováním gotických a barokních soch, od 90. let 20. století pak především původní autorské tvorbě. V roce 1983 se účastnil prvního ročníku sochařského sympozia na Brněnské přehradě Brněnský plenér s dvěma díly Vzpomínka na Lennona a Mistra a Markétka. Během roku 1989 se jako předseda místní organizace Českého svazu ochránců přírody z brněnské Kamenné kolonie podílel na aktivitách Brněnského fóra, které tehdy dokázalo propojit disent a s ním sympatizující obyvatele s představiteli tehdejších oficiálních struktur. Řezbářsky se podílel na novém řešení interiéru kostela v Brně-Komárově, které bylo dokončeno v roce 2004. V rámci oslav 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu byl brněnským biskupstvím vybrán jako hlavní autor svatých Cyrila a Metoděje, které bylo instalováno 6. června 2013 u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Při této příležitosti mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle předal medaili sv. Cyrila a Metoděje. Od listopadu 2019 jsou jeho díla představena v nově otevřené Galerii Diecézního muzea s prodejní výstavou současného křesťanského umění v Brně na Petrově.

Vladimír List (6)

Vladimír List byl český elektrotechnický inženýr a vysokoškolský pedagog. Zasloužil se o elektrifikaci Československa a o zavedení československých technických norem. Vladimír List se narodil v rodině pražského poštovního úředníka. Vystudoval akademické gymnázium. Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké školy technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství . Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který...

Vladimír Leksa-Pichanič (8)

Slovenský biochemik, práce z oblasti imunologie a nádorové biologie. Autor publikace o slovenských vědcích.

Vladimír Križo (5)

Historik a rodák z Terchovej. Narodil sa v roku 1928 v Terchovej. Vychodil päť tried ľudovej školy v Terchovej, počas druhej svetovej vojny chodil do meštianky vo Varíne a do Obchodnej školy v Žiline.

Vladimír Křížek (4)

Narodil se 24.7.1924 v Praze. Vystudoval medicínu na Karlově Univerzitě, kde promoval roku 1950.Stal se odborným lékařem internistou a specialistou pro fyzikální medicínu, balneologii a rehabilitaci. Od roku 1967 až do roku 1990 působila jako primář klinického oddělení Výzkumného ústavu balneologiského v Mariánkých Lázních. Celkové jeho životní dílo ho řadí k čelným osobnostem českomoravské balneologie.

Vladimír Kovařík (7)

Publikace o hudební výchově ve školách.

Vladimír Kořínek (3)

Prof. RNDr. Vladimír Kořínek, DrSc. byl český vysokoškolský učitel, profesor matematiky a autor publikací z oboru. Zdroj: aleph.nkp.cz

Vladimír Kolár (6)

Narozen 22.6.1947 v Praze. PhDr., pracovník Ústavu pro českou literaturu, redaktor, beletrista, editor básní a kritik.

Vladimír Klíma (6)

Anglista a afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, CSc. , literát, historik a bývalý český velvyslanec ve Ghaně. Autor měl možnost poznat Nigérii studijně ještě v době předpřevratové jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kdy externě přednášel africkou literaturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK v Praze. Překládal první africké a karibské autory a sestavil několik antologií africké a karibské literatury. Autorovy vědecké kvality známe nejen z celé řady jeho knih, studií a článků z posledních 40 let, ale i z řady mezinárodních vědeckých konferencí v tuzemsku i v zahraničí. Dnes žije v Rožnově pod Radhoštěm a pracuje na vzpomínkách, které vyjdou na jaře 2009.

Vladimír Kalina (6)

Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.

Vladimír Janda (6)

Vladimír Janda byl český lékař, zakladatel moderní léčebné rehabilitace, předseda FBLR České lékařské společnosti J. E. Purkyně, zakladatel Společnosti pro myoskeletální medicínu ČLS J. E. Purkyně, dlouholetý přednosta rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, předseda Stálého výboru expertů pro rehabilitaci v bývalých socialistických zemích s funkcí v mezinárodní Rehabilitační společnosti . Vladimír Janda se narodil v Praze, v dětství onemocněl poliomyelitidou , ze které se zotavil, takže byl schopen chůze o holích. Onemocnění ovlivnilo jeho život natolik, že se rozhodl pro studium na lékařské fakultě. V době studií se věnoval možnostem léčby poliomyelitidy, pozval a tlumočil přednášky sestry Kenny , která se léčbou dětské infekční obrny zabývala. Po promoci roku 1952 působil krátce v Janských lázních a v Praze, na dětském rehabilitačním oddělení Neurologické kliniky akademika Kamila Hennera. Později založil rehabilitační oddělení neurologické kliniky Vinohradské nemocnice a nakonec i samostatnou Kliniku rehabilitačního lékařství, v jejímž čele stál přes 50 let. Vedle Karla Lewita, Jana Jirouta a Františka Véleho byl Vladimír Janda klíčovou osobností tzv. Pražské rehabilitační školy. Ta provázala obory neurofyziologie, kineziologie, myoskeletální medicína a rehabilitační lékařství a česká rehabilitace se tak svým uceleným přístupem stala vzorem rehabilitaci světové. Vypracoval koncepci léčebné rehabilitace a připravil náplň postgraduálního vzdělávání lékařů FBLR na ILF včetně atestačních otázek. Významná je role prof. Jandy ve výuce rehabilitačních pracovníků na SŠ Alšovo nábřeží i v pozdějším vysokoškolském vzdělání fyzioterapeutů. Založil Česko-slovenský časopis pro rehabilitaci a fyzikální lékařství a své zkušenosti prezentoval i lékařům v zah...

Vladimír Hulec (5)

Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.

Vladimír Hrubý (6)

Vladimír Hrubý byl český herec. Jednalo se o komediálního herce, který byl mj. poměrně často obsazován do různých komediálně laděných rolí ve filmu a v televizi.

Vladimír Fajnor (6)

Vladimír Clementis (3)

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Vladimír Čára (5)

prof. PhDr. Vladimír Čára, CSc. je/byl český vysokoškolský učitel, ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, jazykovědec a autor prací z oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) pages.pedf.cuni.cz

Vladimír Balaš (3)

Prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. je český právník a politik Od roku 1984 působil v Ústavu státu a práva postupně jako stážista, interní aspirant, vědecký pracovník a později i jako ředitel Ústavu. Nyní působí v Dozorčí radě Ústavu. Hlavní oblastí jeho zájmu bylo a je mezinárodní právo. V devadesátých letech působil jako děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a jako zastupitel města Plzně. Od roku 2021 je poslancem Parlamentu ČR.