Všichni Autoři a témata

Alena Winnerová (8)

Autorka beletrie pro děti i dospělé, kuchařek a odborných publikací o papoušcích. Původní profesí socioložka, pracuje v rodinném nakladatelství DONA.

Alena Vlčková (6)

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Alena Šubrtová (3)

Narozena 12. 8. 1935 ve Dvoře Králové nad Labem. Dr., CSc., historička, archivářka, demografka, dlouholetá pracovnice Národního muzea v Praze. Autorka publikací z oboru historie a demografie.

Alena Šafránková (6)

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Alena Nouzová (2)

MUDr., neuroložka, zabývá se netradičními způsoby léčby neurologických onemocnění. Práce z oboru.

Alena Nekovářová (7)

Narozena 23.8.1961. PhDr., autorka učebnic němčiny.

Alena Maxová (1)

Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...

Alena Macková (8)

Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.

Alena Křížová (7)

Narozena 1956 v Brně. PhDr., vystudovala dějiny umění, historii a etnografii, kurátorka výstav, publikace z oblasti uměleckého řemesla a užitého umění 19. a 20. století.

Alena Fabičovicová (3)

Ing., Mgr., ekonomka, též autorka metodických materiálů pro učitele.

Alena Baisová (9)

Narozena 14. 8. 1959 v Brně. Ilustrátorka.

Aleksej Michajlovič Laptev (8)

Ruský humorista, básník, též grafik a ilustrátor. Autor literatury pro děti.

Aleksandr Ivanovič Pokryškin (3)

Ruský důstojník vojenského letectva, práce z oboru, i beletristické.

Alba de Cèspedes (6)

Alba de Céspedes y Bertini byla kubánsko-italská spisovatelka.

Alan Levy (4)

Alan Levy byl americký novinář a spisovatel literatury faktu. Absolvoval Brownovu univerzitu, pracoval jako reportér pro Life nebo The New York Times. V letech 1967 až 1971 žil v Praze, spolupracoval mj. na anglickém překladu opery Dobře placená procházka . V roce 1972 vydal knihu Rowboat to Prague, v níž popsal své zážitky z Pražského jara, sovětské okupace a následné normalizace. Český překlad knihy vydalo v roce 1975 '68 Publishers pod názvem Pražské peřeje. Po vypovězení z Československa žil Levy ve Vídni, působil jako dramaturg ve Vienna's English Theatre a učil na vídeňské pobočce Webster University. Do Prahy se vrátil roku 1990 a o rok později založil český anglicky psaný týdeník The Prague Post a byl až do své smrti jeho šéfredaktorem.

Alan Caddy (3)

Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, známý především svou tvorbou v 60. letech 20. století. Byl členem instrumentální skupiny Tornados, která v roce 1962 získala hit "Telstar", jenž se stal první nahrávkou britské skupiny, která se dostala na první místo v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Caddy působil také v další instrumentální skupině The Five Dimensions. Po skončení působení v Tornados se stal plodným sessionovým hudebníkem a aranžérem. V sedmdesátých letech se Alan Caddy podílel na produkci levných alb coververzí současných hitů, často vydávaných na značkách Avenue a Hallmark. Tato alba měla veřejnosti nabídnout levnější verze populárních písní a byla rychle nahrána se session hudebníky. Jeho práce přispěla ke zpřístupnění hudby v době, kdy byl nákup originálních alb dražší.

Adrienne Young (9)

Adrienne Youngová je autorka New York Times bestselleru KLAN. Rodilá Texasanka a gurmán se zálibou v historii a cestování ráda navštěvuje antikvariáty a hledá staré knihy. Pokud zrovna nepíše, tak cvičí jódu, pije víno nebo se prochází oblíbeným muzeem. Žije se svým manželem, režisérem dokumentárních filmů, a se svými čtyřmi dětmi na Západním pobřeží.

Adria Locke Langley (4)

Americká spisovatelka a pedagožka.

Adolf Vacek (5)

Publikace z oboru matematika.

Adolf Mützelburg (5)

Německý spisovatel, autor historických románů, tvůrce volného pokračování Dumasova románu Hrabě Monte Christo.

Adolf Melezinek (7)

Prof. Ing. Adolf Melezinek , rakousko-český elektroinženýr a pedagog, zakladatel inženýrské pedagogiky a autor odborných středoškolských učebnic z oboru elektrotechniky, radiotechniky a teorie vzdělávání. Adolf Melezinek je absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, zasloužil se především o založení a rozvoj inženýrské pedagogiky, je zakladatelem mezinárodní organizace IGIP, od roku 1970 působil jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Klagenfurtu, Rakousko.

Adolf J Alex (8)

Narozen 25.4.1890 v Strmilově u Jindřichova Hradce, zemřel 2.9.1957 v Praze. Malíř, ilustrátor, prozaik.

Adolf Gajdoš (6)

Adolf Gajdoš byl český spisovatel, překladatel a redaktor. Narodil se svobodné matce Anežce Gajdošové v Moravských Prusech . Roku 1890 se přestěhoval do Brna, kde od roku 1894 studoval na reálce. Studium v roce 1901 předčasně ukončil a absolvoval obchodní kurs. Poté krátce pracoval jako pomocný úředník záložny. V roce 1902 nastoupil do vojenské služby, ve které setrval i po vzniku Československa. Za první světové války vedl hospodářskou službu v několika vojenských nemocnicích. V československé armádě pracoval jako důstojník hospodářské služby z povolání, v roce 1924 v hodnosti kapitána. Poté do roku 1942 pracoval ve vydavatelských podnicích Novina a od roku 1942 se živil jako spisovatel na volné noze. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Dne 13. ledna 1908 se v Bochni oženil s Františkou Slizowskou. Manželé Gajdošovi měli syny Tadeáše, Zbislava a Kazimíra a dceru Drahomíru . Psal pod vlastním jménem a pod pseudonymy Pavel Javor, Jakub Laval a dalšími. V počátcích byl inspirován proletářskou poezií a poetismem, později se přiklonil k náboženským tématům. Byl též autorem protiválečných próz a knih pro děti. Sbírka veršů Perníkové srdce se dočkala v Rozpravách Aventina příkré kritiky pro formální nedokonalost. Příspěvky Adolfa Gajdoše se objevovaly zejména v revue pro katolickou kulturu Archa, v deníku Moravská orlice a v dalších periodikách.

Adolf Felix (6)

Narozen 4. června 1904 v Praze, zemřel 13. června 1987 tamtéž. Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1925-26 na univerzitě v Římě; roku 1928 získal doktorát. Roku 1929 se stal redaktorem Československé tiskové kanceláře, 1950-54 byl technickým překladatelem v podniku Škoda v Praze a 1958-64 v Motorletu Jinonice. Věnoval se publicistice, psal výtvarné kritiky, je autorem divadelních her pro mládež a próz pro dospělé . Od sklonku 20. let překládal především poezii i prózu z italštiny, v 50. letech literaturu faktu z ruštiny, dále překládal z angličtiny a němčiny. Jako překladatel rovněž spolupracoval s Československým státním filmem. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Adam Blade (7)

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

AC/DC (8)

AC/DC je kultovní australská rocková skupina, kterou založili bratři Malcolm a Angus Youngovi v Sydney v roce 1973. Jejich hudba se vyznačuje hardrockovým/bluesrockovým zvukem a jsou považováni za průkopníky heavy metalu, ačkoli svou hudbu vždy označovali jednoduše jako "rock and roll". AC/DC prošel několika změnami v sestavě, než v roce 1975 vydal své první album "High Voltage". Kariéru kapely poznamenal úspěch alb "Highway to Hell" v roce 1979 a "Back in Black" v roce 1980, přičemž druhé jmenované album bylo poctou jejich bývalému zpěvákovi Bonu Scottovi, který v tom roce zemřel a nahradil ho Brian Johnson. "Back in Black" se stalo jedním z nejprodávanějších alb všech dob. Legendární jsou živá vystoupení kapely, která zachycují jejich syrovou energii a elektrizující pódiovou přítomnost, jež byla dále zvěčněna na živém albu "Live" vydaném v roce 1992. AC/DC Díky své neutuchající popularitě se kapela stala jednou z nejvýdělečnějších kapel všech dob a její kariéra trvá již více než čtyři desetiletí a zahrnuje řadu ocenění a vyznamenání. Jejich vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a jejich odkaz stále inspiruje nové generace hudebníků i fanoušků.

A. M Clevely (4)

Narozen 1945. Anglický zahradník.

A Zapletal (9)

Zvonimír Šupich (4)

Zvonimír Šupich byl český sportovní novinář působící v 60.–80. letech 20. století. Narodil se v roce 1930 v Červeném Kostelci na Náchodsku. V padesátých letech se stal redaktorem sportovní rubriky Mladé fronty, v šedesátých až sedmdesátých letech vedl sportovní rubriku Rudého práva. Od konce sedmdesátých let do roku 1991 formoval jako šéfredaktor sportovní týdeník Stadión. Básně začal psát v 8 letech, později svoji poezii pravidelně publikoval v Mladé frontě a dalším periodickém tisku. Svůj básnický styl a cit pro jazyk si přenesl s noblesou do své novinářské sportovní tvorby. Často byl charakterizován jako český sportovní básník. Byl si velmi blízký s Emilem Zátopkem, hercem Martinem Růžkem nebo spisovatelem Otou Pavlem. Publikoval tisíce sportovních článků a komentářů. Napsal několik stovek básní a poetických zamyšlení. Vydal několik knih. V období dospívání vedl 1. skautský oddíl v Červeném Kostelci až do zákazu skautingu v roce 1948. http://sites.google.com/site/zvonimirsupich/home/zivotopis

Zuzana Vítková (7)

Teoložka, překladatelka.

Zuzana Švédová (6)

Nutriční terapeutka, autorka publikace o zdravém stravování.

Zuzana Švabinská (3)

Zuzana Švabinská, roz. Vejrychová byla dokumentátorka a kulturní pracovnice. Zuzana byla dcerou Rudolfa Vejrycha a Anny Vejrychové, roz. Procházkové. a adoptivní dcerou Maxe Švabinského. Je autorkou několika odborných publikací o práci svého nevlastního otce a také životopisného románu Světla paměti. Zasloužila se o zachování a rekonstrukci chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově u České Třebové.

Zuzana Kolářová (7)

Spoluautorka překladu publikace pro děti z angličtiny.

Zuzana Huláková (7)

Narozena 22. 9. 1930 v Praze. Překladatelka z ruštiny a němčiny, redaktorka.

Zuzana Burešová (3)

Narozena v roce 1965. Televizní a rozhlasová moderátorka, publicistka.

Zuzana Brabcová (8)

Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská , byla česká spisovatelka. Narodila se v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později nemohla vykonávat ani tuto profesi a pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala na Ministerstvu zahraničí, pak se stala nakladatelskou redaktorkou. Působila v nakladatelstvích Český spisovatel, Hynek a Garamond. V roce 2001 při prezentaci svého „lesbického románu“ Rok perel uvedla, že žije s dcerou, manželem a přítelkyní v Praze. Za román Daleko od stromu obdržela roku 1987 jakožto vůbec první laureátka Cenu Jiřího Ortena, za román Stropy roku 2013 cenu Magnesia Litera a za poslední, posmrtně vydaný román Voliéry Cenu Josefa Škvoreckého.

Zuska Kepplová (4)

Slovenská dramaturgyně, scénáristka, spisovatelka.

Zinaida Nikolajevna Aleksandrova (5)

Ruská spisovatelka, básnířka a překladatelka, autorka knih pro děti.

Zeno Dostál (7)

Zeno Dostál byl český spisovatel a režisér. Narodil se jako druhorozený syn konického advokáta, starosty, malíře a hudebníka JUDr. Mojmíra Dostála a Charloty, rozené Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války vězněni v koncentračních táborech, synům poskytly dočasný asyl na venkově dvě z otcových sester. Rodiče přežili, ale krátce po návratu přišli při epidemii tyfu o staršího syna Igora. Zeno vystudoval klasické gymnázium v Prostějově, po neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. V důsledku otcova nového, tentokrát komunistického uvěznění, byl z kádrových důvodů ze studia vyloučen. V letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu ve východoslovenském Trebišově a poté vystřídal řadu dělnických profesí , byl skladníkem, obchodním zástupcem, truhlářem a od roku 1959 topičem a poté strojvůdcem parní lokomotivy v kladenských hutích. V letech 1960–1991 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde se vypracoval od pomocného rekvizitáře, asistenta režie a pomocného režiséra k II. režisérovi. Spolupracoval s Otakarem Vávrou, Ladislavem Helgem, Jiřím Krejčíkem, Josefem Machem, Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem, Karlem Kachyňou. V roce 1969 se chystal debutovat jako režisér , z politických důvodů k tomu však nedošlo, k samostatné práci se dostal až v roce 1990 . Od roku 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise Záběr , fejetony a povídky v Rudém právu, v Československém rozhlase, scenáristicky se prosadil v ostravské televizi . Do literatury vstoupil v roce 1981 triptychem Býk, Beran a Váhy, kterým zahájil cyklus inspirovaný znameními zvěrokruhu. V 90. letech se věnoval psaní, filmové režii a působil jako předseda Židovské obce v Pra...

Želmíra Gašparíková (4)

Dr. Želmíra Gašparíková byla slovenská jazykovědkyně, knihovnice a bibliografka. Narodila se v rodině uvědomělého vlastence Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho manželky Anny, rozené Jankovičové. Vzdělaní získávala v Martině, Prešově a v letech 1920-1925 studovala slovenskou filologii a srovnávací jazykovědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v letech 1925-1926 na pařížské Sorbonně. Její starší sestrou byla Anna Horáková-Gašparíková, osobní archivářka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Zedong Mao (5)

Mao Ce-tung byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník . Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.

Zdenka Strnadová (8)

Autorka učebnic angličtiny, nezaměňovat s anglistkou a hispanistkou Zdenkou Strnadlovou.

Zdenka Procházková (4)

Zdenka Procházková pochází z rodiny komerčního právníka, matka byla klavíristkou. Díky ní také měla Zdenka od dětství podporu ve svých uměleckých sklonech, hrála na klavír, zpívala a tančila. V době gymnaziálních studií začala hrát ochotnické divadlo a sporadicky pohostinsky vystupovala i na stálých scénách, například ve Vinohradském divadle , ale prošla také důkladnou jazykovou průpravou, která se jí později velmi hodila. Po maturitě nastoupila na Státní konzervatoř v Praze, po jejím uzavření okupačním režimem byla totálně nasazena. Po válce pokračovala ve studiích, ale musela přejít na konzervatoř do Brna, protože přes zákaz pražských pedagogů hrála ve dvou filmech. V letech 1946-1948 zároveň pohostinsky vystupovala ve Slezském národním divadle v Opavě a konzervatoř dokončila v roce 1948. Následně se vrátila do Prahy, kde působila v Divadle státního filmu a vynikla například ve hře Morálka paní Dulské. V letech 1952-1968 byla pak angažována v Městských divadlech pražských, kde zaujala svými výkony v představeních Pygmalion, Hra lásky a náhody, Slečna Maličevská nebo Othello. Hostovala také v Národním divadle . Jevištní využití Zdenky Procházkové využívalo především jejího oduševnělého výrazu ve tváři, sama herečka pak kladla důraz na kvalitu mluveného slova, díky baletní průpravě proslula i mimořádnou pohybovou kulturou. Vytvářela složité charakterní role v komediálním i dramatickém repertoáru, svým postavám dokázala vdechnout širokou škálu odstínů. Kromě práce na jevišti pořádala také zájezdová představení s literárními pořady, v roce 1958 se díky jazykovým znalostem uplatnila také jako konferenciérka Laterny Magiky na výstavě Expo 58 v Bruselu. Dokonalá znalost němčiny jí pak umožnila po roce 1968 dlouhodobě účinkovat na divadelních jevištích v Rakousku a Německu . Její odchod do zahraničí byl podmíněn nabídkou stálého angažmá ve Vídni a také následováním druhého manžela,...

Zdeňka Křupalová (5)

Učebnice technologie zpravování dřeva.

Zdenka Bergrová (6)

Zdenka Bergrová, rozená Vovsová, byla česká básnířka, překladatelka ruské, ukrajinské, francouzské a anglické literatury, psala také hry pro děti, pohádky, epigramy, recenze a literárněvědné články. Otec byl typograf. Maturovala 1942 na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské, pak absolvovala střední knihovnickou školu v Praze v Klementinu a do konce války byla nasazena v Rudolfinu při stěhování knih do krytu. Má osvědčení o odboji podle zákona 255 a z května 1945 medaili pankráckých barikádníků s nízkým číslem 419. Ve druhé polovině války byla ve skupině Jindřicha Honzla, je proto 1945 v seznamu Studia ND. Od letního semestru 1945 studovala na FF UK obor česká a ruská literatura. V roce 1949 jí nebyla uznána disertační práce, protože odmítla o Vladimiru Galaktionoviči Korolenkovi změnit názor, oceňovala jeho nestrannost v revoluci a pomoc všem potřebným. Dostala rehabilitační doktorát 1990. V červenci 1945 jí vyšla první básnička v deníku Mladá fronta, v roce 1945 dostala v soutěži mládeže první cenu za hru Perníková chaloupka ve verších pro maňáskové divadlo, na scénu uvedl hru Václav Vaňátko a 1946 vyšla v nakladatelství J. R. Vilímek. Od roku 1949 publikovala překlady Puškina, Lermontova, Někrasova, Ševčenka, Jesenina, Pasternaka, s jazykovou konzultací také Verlaina. Otištěných přeložených veršů není méně než 70 000. První vlastní nevelkou sbírku "Duha zvířetníku" vydala v roce 1975, pak vydala ještě několik básnických sbírek a knih pohádek. Ocenění: Medaile a diplom Evropského kruhu Franz Kafka, Praha 1999. Je uvedena v Kdo je kdo v Československu ČTK 1969, v Ukrajinské literární encyklopedii, Kyjev 1988, v encyklopedii Who's Who in the World, Edition 2000, Marquis, USA, v ČR v encyklopedii Diderot, dále v encyklopedii 2000 Outstanding People, Cambridge, England. Zemřela 22. května 2008 v Praze. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově....

Zdeněk Zizius (2)

Narozen 12. 4. 1910 v Plzni, zemřel 1. 1. 2002 v Praze. JUDr., spisovatel, novinář, malíř, konstruktér malých lodních plavidel, propagátor jachtingu.

Zdeněk Vybíral (7)

PhDr. Zdeněk Vybíral, Ph.D. se narodil ve Zlíně, vystudoval češtinu, dějepis a kulturní historii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Působí v Husitském muzeu v Táboře jako vedoucí Historického oddělení a je šéfredaktorem mezinárodního vědeckého časopisu Husitský Tábor. Ve své odborné praxi se věnuje především období končícího středověku a raného novověku. Kromě dějin politické komunikace se v současnosti zabývá osmanskou expanzí do střední Evropy.

Zdeněk Volf (7)

Narozen 30. června 1957 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval SZTŠ v Kroměříži. Pracuje jako soukromý inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Po letech strávených na žíněnce v judu, oddán józe, meditacím a makrobiotice přistoupil na počátku 90. let k obnově křtu z dětství. Se ženou a čtyřmi dcerami žije v ústraní v Brně-Tuřanech.

Zdeněk Svátek (7)

Autor je právník a publicista zabývající se dopravou a souvisejícími zákony.

Zdeněk Souček (7)

Prof., JUDr., DrSc., MBA, odborník v oboru strategického řízení, ekonomických modelů, strukturálního bilancování, spoluzakladatel Moravské vysoké školy v Olomouci.

Zdeněk Quitt (7)

Narozen 23. 8. 1911 v Místku, zemřel 25. 9. 1994 v Praze. PhDr., filolog, středoškolský profesor, autor učebnice latiny.

Zdeněk Půlpán (8)

Narozen 1942. Práce z oboru pedagogiky a metodiky výuky přírodních věd.

Zdenek Primus (6)

Narozen 1952 v Brně. PhDr., historik a teoretik umění.

Zdeněk Pinc (6)

Narozen 10.2.1945 v Příbrami.PhDr., doc v oboru filozofie a sociologie, ředitel Institutu základů vzdělanosti, práce z oboru ústavního práva, filozofie a pedagogiky.

Zdeněk Patzelt (4)

Narozen 1960. RNDr., přírodovědec, ekolog, publicista, práce o Národním parku České Švýcarsko. Též fotogra, specializace na fotografie přírody.

Zdeněk Patrick (5)

Vlastním jménem Zdeněk Šmitmajer, narozen 16. 7. 1946 v Praze 2. Do roku 1986: údržbář, do 1989 vedoucí metodického oddělení. Od 1989 středoškolský učitel. Vystudoval PFUK v Praze. Jazyková výbava, sám autor uvádí ovládá též sanskrt, chaldejský klínopis...

Zdeněk Mendl (6)

Ing., spoluautor publikací o ekonomii.

Zdeněk Maria Zenger (3)

Zdeněk Maria Zenger , často uváděný i jako Zdeněk M. Zenger a publikující pod zkratkou zmz, byl český památkář, redaktor, grafik, fotograf a heraldik. Narodil se v Mladé Boleslavi a v dětství byl s rodiči několik let ve Vídni, ale většinu života prožil v Praze, kde v roce 1932 absolvoval Arcibiskupské gymnasium . Později studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Jeho zájmy a přátelství s heraldikem a architektem Břetislavem Štormem ho ale v budoucnu vedly jinam. V letech 1937–1939 absolvoval školení v kresbě a malbě u Emanuela Frinty. Po válce se stal roce 1945 výtvarným referentem Zemského národního výboru v Praze a v letech 1948–1951 působil jako právník Národní kulturní komise, kterou vedl Zdeněk Wirth. Tam byl začátek jeho propagační a publikační činnosti v oblasti památkové péče, které se od roku 1951 věnoval nejprve jako redaktor v Čedoku a v časopisu Turista, později jako vedoucí propagace v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody , kde pracoval až do roku 1976. Jako redaktor a pracovník PSPPOP připravil k vydání množství turistických brožur, památkářských sborníků a knih; řadu článků a průvodců také sám napsal a ilustroval. Jako externí redaktor kulturní rubriky Lidových listů a později Lidové demokracie publikoval i mnoho článků a recenzí o výstavách a výtvarných umělcích. V jeho další mnohostranné činnosti je nutné zmínit tři oblasti: heraldiku, exlibris a portrétní fotografii. Byl předsedou Heraldické sekce Klubu vojenské historie při Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem stále ceněných knih: Heraldika a Česká heraldika . Tvorbě exlibris se více věnoval od roku 1974, vytvořil asi 127 exlibris charakteristických skloubením stylového písma s grafickým motivem kresleným jednoduchou...

Zdeněk Majzner (3)

Zdeněk Majzner je český akademický malíř, grafik a ilustrátor . Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze.

Zdeněk Kašťák (8)