Výpis všech autorů

Elizabeth Fenwick

Dobrovolná konzultantka na dětské telefonické lince důvěry, autorka řady populárně-naučných publikací z oblasti poradenství.

Josef Ludvík Fischer

Josef Ludvík Fischer byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu. Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 . V letech 1921–1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924–1930 byl členem Komunistické strany Československa. V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index , s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui . V letech 1933–35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska. Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945–46 zastával funkci jejího děkana. Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946–49 vykonával funkci rektora . V únoru 1948 manifestačně znovu vstoup...

Otokar Fischer

Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....

Marie Fischerová-Kvěchová

Marie Fischerová, rozená Kvěchová byla česká malířka a ilustrátorka. Narodila se v Kutné Hoře, v rodině c. k. berního inspektora Otomara Kvěcha a jeho manželky Marie, rozené Zavačové. Studovala v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, kde jejími profesory byli například Jakub Schikaneder či Jan Preisler, poté absolvovala roční studijní pobyt v Paříži u profesora Nandina na Colarossiho akademii . S vypuknutím první světové války se vrátila do Prahy, kde se 16. listopadu 1915 provdala za lékaře Jana Fischera. Díky manželovu povolání se dostala do prostředí nemocnice, kde vznikaly její první kresby novorozenců. V roce 1933 se manželé natrvalo přestěhovali do vily Sacrabonie v Černošicích. Měli spolu tři děti, Marii, Jelenu a Jana. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou knih pro děti, po komunistickém převratu 1948 ji bylo zakázáno publikovat, i z důvodu jejího příklonu k tradičním hodnotám křesťanské společnosti a přirozené religiozitě řady jejích prací. Uchylovala se proto k portrétování rodinných příslušníků, přátel a známých. Kromě světa dětí byly malířčinou inspirací příroda, svoji zahradu a okolí rodinné vily mnohokrát zachytila v kresbách a akvarelech. Malířka velmi ráda cestovala, navštěvovala především etnografické oblasti Čech i Moravy, odkud přivezla mnoho skic lidových krojů. Za etnografickými reáliemi jezdili manželé Fischerovi i do zahraničí, na Slovensko, Podkarpatskou Rus či do Bulharska. Je známá především jako autorka a ilustrátorka knih pro děti či jako ilustrátorka knih jiných autorů Věnovala se také figurální a portrétní tvorbě, namalovala řadu krajinomaleb, sgrafita pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové, nástěnné obrazy pro školy, její kresby našly uplatnění i v oblastech užitého umění,...

Gisela Fischer

Paul Féval

Paul Henri Corentin Féval byl francouzský prozaik a dramatik období romantismu, považovaný za jednoho ze zakladatelů moderního kriminálního thrilleru, známý svými dobrodružnými romány psanými v duchu Alexandra Dumase staršího a Eugèna Suea. Často bývá označován jako Paul Féval starší pro odlišení od svého syna, rovněž spisovatele Paula Févala mladšího. Život Paul Féval se narodil roku 1816 v Rennes v Bretani. Pocházel ze staré advokátské rodiny a jeho rodiče si přáli, aby pokračoval v rodinné tradici. Vystudoval proto práva na univerzitě v rodném městě a v devatenácti letech se stal advokátem. Ztráta prvního případu mu však natolik znechutila právnickou praxi, že odešel do Paříže, kde získal zajištěné postavení jako bankovní úředník. Pro zanedbání svých pracovních povinností, zaviněné jeho čtenářskou vášní, byl však po několika měsících propuštěn, a musel se živit jako pracovník reklamní kanceláře a jako korektor. Roku 1841 však vydal v La Revue de Paris svou prvotinu, novelu Klub tuleňů , která zaujala, a od té doby rostlo jeho jméno v oblibě jak u čtenářů, tak i u redaktorů nejdůležitějších pařížských novin. Roku 1844 pak vydal pod pseudonymem Francis Trolopp dodnes vydávaný kriminální román Tajnosti Londýna , napsaný po vzoru Tajností pařížských Eugèna Suea, který měl veliký úspěch, což mu umožnilo věnovat se zcela psaní. Následovalo potom neméně než třicet románů, jejichž cílem bylo napnout a pobavit čtenáře, z nich je dnes nejznámější historický dobrodružný román napsaný v duchu Alexandra Dumase staršího Hrbáč z roku 1857. Féval se také snažil své romány zdramatizovat, v tom však již příliš úspěšný nebyl, s výjimkou Hrbáče z roku 1862, kterého napsal ve spolupráci s Augustem Anicetem-Bourgeoisem a který byl uváděn nepřetržitě 250x za sebou. Roku 1865 se Féval stal prezidentem Société des Gens de Lettre , tuto pozici si ...

Irena Fuchsová

Irena Fuchsová je česká spisovatelka a publicistka, původním povoláním divadelní suflérka v pražském Činoherním klubu. Svoji první knihu vydala v roce 2001, od té doby jí vyšlo již více jak třicet knížek. Jedná se v současnosti o oblíbenou autorku povídek a fejetonů, která své práce, mimo jiné, také publikuje v různých ženských a společenských časopisech. Kolínská rodačka pochází z ochotnické rodiny. Je vnučkou Františka Červína, režiséra, autora divadelních her, herce a vedoucího kolínského ochotnického spolku. V roce 1954 onemocněla dětskou obrnou, s trvalými následky. Byla dvakrát vdaná, současným manželem je Jan Fuchs. Má dceru Ritu a syna Filipa. Od roku 1968 pracovala v kolínském divadle jako uklízečka a šatnářka a v roce 1970 zde nastoupila jako nápovědka. Autorka si za sebou po nástupu do kolínského divadla táhne tenhle kádrový profil:Irena F. vstupuje ve svých 24 letech v divadle do SSM . - Irena F. se stává předsedkyní SSM. - Irena F. žádá o tři roky později o vstup do KSČ . - Za další rok se stává kandidátkou a za dva roky členkou KSČ. - Irena F. studuje VUML . - Irena F. se stává předsedkyní organizace KSČ v divadle. - Irena F. nepodepisuje petici Několik vět. - Irena F. prohlašuje na jednom z mítinků Občanského fóra v listopadu 1989 v divadle, že "je komunistka a jako komunistka je rozhodnutím ústředního výboru KSČ zklamaná a rozhořčená". Irena F. doporučuje kolínským gymnazistům, že "až ze strany odejdou všichni hajzlové, bude strana potřebovat právě je, nezkažené, čisté".Irena F. v roce 1990 vystupuje z KSČ.V roce 1993 bylo kolínské divadlo zrušeno a Irena Fuchsová 1. 6. 1994 nastoupila na místo suflérky v Činoherním klubu. Hrála i několik vedlejších rolí. Její první vydaná kniha se jmenuje Divadelní vejšplechty a vyšla v roce 2001. Od té doby vydává ročně 2 až ...

Martina Formanová

Martina Formanová, rodným jménem Martina Zbořilová je česká spisovatelka a scenáristka, jejímž manželem byl oscarový režisér Miloš Forman. Během vysokoškolského studia pracovala jako modelka. Ve Spojených státech, kam poprvé odletěla v roce 1994, se nejdříve živila úklidem. Následně dokončila studium scenáristiky na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V první polovině 90. let udržovala partnerský vztah se zpěvákem Karlem Gottem. V roce 1998 přivedla na svět dvojčata Andrewa a Jamese Formanovy. V roce 1999 se provdala za jejich otce, režiséra Miloše Formana, s nímž se seznámila v rámci konzultací na své diplomové práci. Jejím domovem je rodinná lesní usedlost ve státě Connecticut. Vlastní také byt v New Yorku. V rozhovoru pro časopis Moje psychologie v únoru 2018 uvedla, že je feministka.

Jane Feather

Jane Feather, roz. Robotham, sa narodila v roku 1945 v Káhire a vyrastala v New Forest v južnom Anglicku. Vyštudovala na Oxforskej univerzite sociológiu. V roku 1978 sa presťahovala do New Jersey, kde pracovala ako sociálna pracovníška na psychiatrickej klinike. Je vydatá a má tri deti. V roku 1981 sa znova sťahovali a priamo do Washingtonu a tam začala aj jej spisovateľská kariéra. Pod pseudonymom Claudia Bishop vydala 5 dobrodružných románov zo súčastnosti, ale celosvetový úspech a popularitu táto Britsko-Americká spisovateľka získala až za historické romány. Takmer každý z jej príbehov sa stal bestsellerom a má na svojom konte viac než 10 miliónov predaných výtiskov.

Jan Filip

PhDr. Jan Filipský, CSc. je český vysokoškolský učitel, jazykovědec, zaměřením indolog, a také překladatel. V 60. letech 20. století vystudoval tamilistiku, indologii a anglistiku na FF UK v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Za svůj život napsal několik odborných monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků. Zdroje: a)http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/filipsky.html b)aleph.nkp.cz

Henry Fielding

Henry Fielding byl anglický osvícenský prozaik, dramatik, publicista, právník a soudce. Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. V mládí se vyznačoval nezvládnutelnou, vznětlivou a vášnivou povahou. Elitní střední školu Eton College nedostudoval, ale odnesl si z ní dobrou znalost klasických jazyků a literatury. Své vzdělání ještě prohloubil na univerzitě v Leydenu, kterou však pro dluhy nedokončil. Roku 1734 se oženil s Charlotou Cradockovou, začal v Londýně studovat práva a zintenzivnil svou novinářskou činnost. Stal se z něho osvícenský humanista, který stál společně s dalšími v opozici proti vládě Roberta Walpoleho považované mnohými za korupční. V letech 1739-1740 působil v opozičním časopise The Champion , v letech 1745-1746 vydával časopis True Patriot a v letech 1747-1748 parodoval stoupence jakobitské rebelie v časopise The Jacobite's Journal . Své volnomyšlenkářské postoje vyjádřil i v osobním životě tím, že roku 1747 si vzal za druhou manželku bývalou služebnou své první ženy, která zemřela roku 1744. Začínal jako dramatik a své hry psal pod pseudonymem Scriblerus Secundus. Vyznačují se mistrným zvládnutím tehdejších divadelních žánrů a postupů. Vytvořil dvacet pět komedií, satir, frašek a burlesek. Proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku , společenský život a politické praktiky vládnoucí whigistické strany . Od konce 30. let se věnoval také próze. Napsal romány Shamela, Josef Andrews,Jonathan Wild, Tom Jones a Amelie, ve kterých se snažil o naplnění své koncepce „komického eposu v próze“, v níž je hrdinství morálním postojem a ne jen statečným činem a v popisu lidských slabosti převažuje la...

Hans Fallada

Hans Fallada, vlastním jménem Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen byl německý spisovatel první poloviny 20. století.. Jeho pseudonym pochází z kombinace jmen postav z pohádek bratří Grimmů: Hans je z pohádky Hans im Glück a Fallada je jméno koně v pohádce Die Gänsemagd . Fallada se narodil roku 1893 v Pomořansku v Greifswaldu jako syn venkovského soudce. Roku 1901 byl jeho otec přidělen k Odvolacímu soudu v Berlíně, kde Fallada začal studovat na gymnáziu. Roku 1909 pokračoval ve studiu v Lipsku, když byl jeho otec přeložen k Nejvyššímu říšskému soudu. Na obou školách byl outsiderem a uzavíral se do sebe. Jeho roky dospívání tak byly charakterizovány rostoucí izolací, pochybnostmi o vlastních schopnostech a také sporem s otcem, který chtěl, aby se stal advokátem. V tomto období také vznikly jeho celoživotní problémy s drogami, zaviněné braním léků tišících bolest ze zranění, které utrpěl při vážné dopravní nehodě . Jeho rodiče jej poslali na osm týdnů na léčení do sanatoria ve městečku Bad Berka a pak roku 1911 na gymnázium do Rudolstadtu. Zde se seznámil s Hannsem Dietrichem von Neckerem a společně se rozhodli zinscenovat souboj a spáchat tak sebevraždu. Fallada souboj přežil a byl obviněn z vraždy. Posléze byl prohlášen za nepříčetného a obvinění bylo staženo. Školu musel ovšem Fallada opustit. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník, ale byl odmítnut. V letech 1917 až 1919 se na různých psychiatrických klinikách léčil ze své závislosti na alkoholu a morfiu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy. Roku 1920 vyšel jeho první román Der junge Goedeschal a roku 1923 další román Anton und Gerda . Následně prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval na různých statcích nebo obchodech se zemědělskými plodinami, byl například ú...

Colin Falconer

Colin Falconer, vl. jménem Colin Richard Bowles je britský spisovatel, autor šestnácti románů. Píše především dobrodružné romány. Narodil se v severním Londýně. Nyní žije na západním pobřeží Austrálie.

C. S Forester

Anglický spisovatel, dramatik, novinář a válečný zpravodaj. Autor série 11 historických románů z námořnického prostředí doby napoleonských válek.

Boris Filan

Boris Filan je slovenský spisovatel, textař, dramaturg, scenárista a příležitostný moderátor. Boris Filan je synem scenáristy, režiséra a dramatika Ľudovíta Filana. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na VŠMU v Bratislavě . V letech 1973 - 1987 pracoval jako dramaturg v literární redakci ČST Bratislava i v redakci zábavných programů Československé televize v Bratislavě. Za svoji publicistickou aktivitu obdržel v roce 1994 cenu Egona Erwina Kische. V roce 2000 získal Cenu za nejprodávanější knihu Tam tam 3, kterou udělovala v roce 1999 Všeobecná úvěrová banka. Je autorem vícero scénářů televizních komedií. Autorsky připravoval a uváděl televizní talk-show Gala Borisa Filana. Od šestnácti let psal texty k písničkám, později hlavně pro Pavola Hammela a skupiny Prúdy a Elán. Naposledy s Elánem spolupracoval na vydání alba Elán - Tretie oko . Ve Slovenském rozhlase uvádí úsměvnou publicistickou relaci Borise Filana Pálenica. V roce 1989 napsal scénář hudebního filmu Rabaka, v němž hlavní roli ztvárnila skupina Elán, a v roce 1991 spolu s Vašem Patejdlem muzikál Snehulienka a sedem pretekárov. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Filan na slovenské Wikipedii.

Vítek Formánek

Narozen 1963 v Bohdanči u Pardubic. Autor publikací o letcích a letectví, rozhovorů s kapelami a článků.

Robert Fabian

Robert Fabian je český spisovatel literatury převážně military science-fiction. Kromě data narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě. Je známo, že autor dlouhá léta působí v ozbrojených složkách.

Raymond E Feist

Americký spisovatel sci-fi a fantasy románů.

Gabriela Futová

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Gabriela Futová pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P.O.Hviezdoslava. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Eduard Fuchs

Narozen 7.11.1942 v Uherském Hradišti. Doc., RNDr.,CSc., asistent katedry matematické analýzy, práce z oboru teorie množin.

Dietrich Fischer-Dieskau

Dietrich Fischer-Dieskau byl proslulý německý barytonista a dirigent, který se proslavil interpretací Lieder a svými výkony v opeře, oratoriu a další vokální hudbě. Narodil se 28. května 1925 v Berlíně, svou kariéru zahájil krátce po druhé světové válce a rychle se prosadil jako jeden z předních pěvců 20. století. Fischer-Dieskauova rozsáhlá diskografie zahrnuje velké množství děl skladatelů, jako jsou Franz Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms, Richard Wagner a Gustav Mahler.

Renáta Fučíková

Renáta Fučíková je česká výtvarnice a ilustrátorka, která se věnuje především tvorbě autorských knih o historii. Je nositelkou mnoha ocenění včetně několika Zlatých stuh, tří nominací na cenu Magnesia Litera, Grand Prix v Záhřebu 2018, zápisu na Čestnou listinu IBBY 1998 nebo ceny na Bienále ilustrací v Teheránu z roku 1997. Českou republikou byla v letech 2011–2013 třikrát po sobě nominována na prestižní Astrid Lindgren Memorial Award. Pochází z výtvarnické rodiny. Dětství prožila střídavě v Táboře a v Praze. Její dědeček, PhDr. František Kroupa, byl ředitel Husitského muzea v Táboře. Babička, Marie Kroupová, vystudovala UMPRUM a byla malířka. Matka, akademická sochařka Alena Kroupová, byla absolventkou VŠUP a patřila ke generaci EXPO 58, za svou keramickou tvorbu získala Zlatou medaili v Bruselu, ocenění v Montrealu a v Ósace; v posledních letech života se věnovala restaurování historické keramiky, reliéfů, zámeckých kamen Sestra, inženýrka Alena Lexová, působí jako architektka, věnuje se tvorbě interiéru a designového nábytku. Renáta Fučíková vystudovala v letech 1978–1982 gymnázium Wilhelma Piecka v Praze na Vinohradech . V letech 1982–1988 absolvovala VŠUP, ateliér Ilustrace a užité grafiky. V době studií se věnovala také dalším činnostem: hrála na dudy , v letech 1984 – 1986 působila v doprovodné hudební skupině divadla Sklep. V letech 1984–1987 byla členkou divadelní skupiny JELO, vedené režisérem Petrem Léblem. Roku 1986 nahrála skladbu „Hrály dudy“ se skupinou Pražský výběr. V letech 1993–1995 se podílela na vánočním koncertním turné skupiny Nerez. Od absolutoria na VŠUP v roce 1988 až do roku 2016, kdy nastoupila pedagogickou dráhu, byla na volné noze, nepřetržitě činná v oboru ilustrace. První významnější prací Renáty Fučíkové byly ilustrace ...

Lenka Filipová

Lenka Filipová je známá česká zpěvačka, kytaristka a skladatelka, která je široce uznávaná za svůj přínos české hudební scéně. Svou hudební kariéru zahájila v 70. letech 20. století a prosadila se v 80. letech svým výrazným hlasem a zručnou hrou na kytaru. V hudbě Filipové se často mísí prvky folku, popu a jazzu, což ukazuje její všestrannost jako umělkyně. V průběhu let vydala řadu alb, která upevnila její postavení jedné z předních osobností české hudby. Její tvorba si získala oddané fanoušky i uznání kritiky, která ji oceňuje jak za její pěvecké výkony, tak za instrumentální mistrovství.

Helen Fielding

Helen Fieldingová je britská spisovatelka. Helen Fieldingová je anglická spisovatelka a scenáristka, která se nejvíce proslavila příběhem single třicátnice Bridget Jonesové, která se snaží najít smysl života a lásku. Knihy Deník Bridget Jonesové a Bridget Jonesová: S rozumem v koncích byly publikovány ve čtyřiceti zemích světa a prodalo se více než 15 milionů výtisků. Filmy se stejným názvem dosáhly světového úspěchu. The Guardian jmenoval Deník Bridget Jonesové jako jeden z deseti románů, které nejlépe definují 20. století. V listopadu 2012 Helen Fieldingová oznámila, že začala psát třetí díl série Bridget Jonesové - Bridget Jonesová: Láskou šílená. V Anglii a USA vyšla kniha na podzim 2013. V Čechách vyšla kniha v září 2014 v nakladatelství XYZ. Helen Fieldignová vyrůstala v Morley , v městečku zaměřeném na textilní průmysl na severu Anglie. S rodinou bydlela vedle továrny na hornické oblečení, kde byl její otec generálním ředitelem. Otec zemřel v roce 1982 a její matka, Nellie, stále žije v hrabství Yorkshire. Helen navštěvovala dívčí střední školu a má tři sourozence, Jane, Davida a Richarda. Vystudovala angličtinu na St. Anne College v Oxfordu a byla součástí Oxford revue na festivalu v Edinburghu roku 1978, ze které vzniklo stále trvající přátelství se skupinou komiků, umělců a spisovatelů, včetně Richarda Curtise a Rowana Atkinsona. V roce 1979 začala Helen pracovat v BBC v magazínu Nationwide. Dále pracovala jako vedoucí různých dětských a zábavních show. V roce 1985 produkovala živé vysílání z uprchlického tábora ve východním Súdánu. Dále psala a produkovala dokumentární filmy o Africe. Tyto zkušenosti se staly základem pro její první román, Cause Celeb. V letech 1990 - 1999 pracovala jako novinářka pro několik periodik jako např.: The Sunday Times, The Independent a The Telegraph. Její nejznámější román, Deník Bridget Jonesové, začal vycházet jako sloupek právě v The Independent. S...

Stanislav Frank

Stanislav Frank byl český ichtyolog, akvarista, šéfredaktor časopisu Akvárium Terárium a autor mnoha důležitých akvaristických publikací.

Pierre Franckh

Pierre Franckh je divadelní i filmový herec, moderátor a spisovatel. Od roku 1996 se zaměřuje na psaní motivačních knih – zejména na téma přání, štěstí, lásky a úspěchu. Je např. autorem knih Jak si správně přát, Přejte si jednoduše, ale úspěšně! či Pravidla pro šťastnou lásku. Pierre Franckh začínal již v šesti letech jako divadelní herec. Ve filmu debutoval v jedenácti letech ve filmu Lausbubengeschiten režiséra Helmuta Käutnera. Od té doby hrál v mnoha dalších filmech a více než 350 televizních inscenacích. V divadle působí dosud, např. v inscenacích mnichovského Residenztheater nebo Renaissancetheater v Berlíně, Stuttgartu či ve Frankfurtu. Jako režisér natočil snímek …a to je teprve začátek, jeden reklamní spot a videoklip k CD své manželky Michaely s názvem Ich. Od 70. let je v Německu známý jako moderátor televizních a rozhlasových pořadů zaměřených zejména na německou populární hudbu. Začátky jeho rozhlasové kariéry se pojí zejména s pořady pro mladé. Ve vydavatelství Bizbooks vyšly v roce 2014 populární Franckhovy příručky 6 minutový kouč: Najdi pravou lásku a 6 minutový kouč: Najdi znovu sám sebe. Jeho knihy vydává olomoucké nakladatelství Anag.

Milan Ferko

Milan Ferko byl slovenský básník, prozaik, dramatik, textař, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež, bratr spisovatele Vladimíra Ferka. Milan Ferko studoval na gymnáziích v Nitře a v Žilině, kde roku 1949 maturoval. Roku 1953 pak absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 1955 pracoval jako redaktor v deníku Smena a v letech 1955–1956 v týdeníku Kultúrny život. Roku 1956 založil literární měsíčník Mladá tvorba, který vedl do roku 1960. V letech 1960–1969 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov, ve kterých roku 1968 podporoval obrodný proces v Československu. Byl za to roku 1969 ze své funkce odvolán a vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů. Následně mu ale bylo umožněno, aby v letech 1970–1975 mohl pracovat jako redaktor v nakladatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1976 se pak mohl ve svobodném povolání věnovat své literární tvorbě. Po sametové revoluci se začal angažovat v politice. Sestavil Deklaráciu zvrchovanosti Slovenskej republiky a výrazně se podílel na tvorbě slovenského Jazykového zákona . V letech 1993–1994 opět vedl Slovenské pohľady, byl ředitelem uměleckého odboru Matice slovenské. V letech 1994–1998 pracoval na Ministerstvu kultury Slovenské republiky jako sekční šéf sekce státního jazyka a národního písemnictví. V kontrole čistoty slovenštiny byl velmi aktivní a vytvořil funkci jazykových inspektorů. Dostal se rovněž do ostrého konfliktu s umělci, kteří roku 1995 protestovali proti autoritářským praktikám ministra kultury Ivana Hudce z HZDS. Ferkovo literární dílo se vyznačuje velkou rozmanitostí témat a žánrů. Začínal jako básník schematických sbírek, jako byly například Zväzácka česť , Víťazná mladosť nebo dětem určená Veselo, pionieri , které byly napsány v duchu sovětských vzorů, nadšení ze staveb mládeže atp. Pro děti napsal i pohádkové knihy. Hlavní část jeho tvorby však tvoří ...

Lea Filipová

Autorka kuchařských knih, ve kterých zúročuje své celoživotní zkušenosti při přípravě nejrůznějších pokrmů. Specializuje se na českou kuchyni a moučníky. Její kuchařky české kuchyně se u nás prodávají v různých jazycích pro zvědavé cizince.

Josef Froněk

Josef Fronek, Prom. Ped., M.A., Ph.D., je český anglista, bohemista a lexikograf donedávna žijící ve Velké Británii. Působil na University of Glasgow, momentálně vyučuje na Ostravské univerzitě. Je také kritikem politické korektnosti.

John Flanagan

John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.

Eva Filipová

Po gymnáziu vystudovala fyzioterapii, později Pražskou psychoterapeutickou fakultu u doc. Skály. Od roku 1993 byla externí redaktorkou několika časopisů a deníků. Zabývá se především tématikou společenského chování. V současné době je redaktorkou časopisu Patriot a Prestige. Po roce 1991 byla jednou z prvních, která začala s programem úspěšných kurzů pro ženy. Sama absolvovala studium na Mezinárodní školepro estetiku v New Yorku. Je spoluautorkou Zlaté kuchařky. Pravidelně se mnoho let účastní kongresů řetězce hotel Inter-Continental Hotels Group v celé Evropě a Americe, kde má možnost získat mnoho zkušeností.

Arkady Fiedler

Arkady Fiedler byl polský spisovatel, novinář, zoolog a cestovatel. Arkady Fiedler vystudoval reálné gymnázium v Poznani a pak studoval filosofii a přírodní vědy na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studium bylo přerušeno vypuknutím světové války. Byl povolán do německé armády a bojoval v oblastech Velkopolska. V letech 1918–1919 se podílel na Velkopolském povstání, díky kterému bylo Velkopolsko připojeno k nově vzniklé Polské republice. Stal se nadporučíkem četnictva a byl jmenován vedoucím organizačního oddělení Národního policejního ředitelství. Po skončení války pokračoval ve studiu na univerzitě v Poznani a v letech 1922–1923 vystudoval Akademii grafických umění v Lipsku. Od roku 1927 procestoval jako zoolog řadu zemí, kde sbíral exponáty pro polská muzea a poznával tamější život a kulturu. O svých cestách pak psal cestopisy a reportáže oblíbené zejména mezi mládeží, protože v nich spojoval poznatky s dobrodružným syžetem. Za druhé světové války byl důstojníkem polských ozbrojených sil ve Francii a Anglii. Roku 1946 se vrátil zpět do Polska a usadil se v Puszczykówu u Poznaně, kde v roce 1974 založil ve svém domě muzeum věnované jeho literární činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Seznamuje v nich čtenáře se zážitky ze svých cest , se zajímavou přírodou, neznámými domorodými kmeny i zaniklými civilizacemi. Za své dílo obdržel mimo jiné roku 1974 Cenu předsedy vlády za tvorbu pro děti a mládež, roku 1978 Státní cenu 1. stupně za celoživotní dílo a roku 1979 Řád budovatelů lidového Polska.

Aleksandr Aleksandrovič Fadejev

Ruský spisovatel.

Vladimír Fiala

Vladimír Fiala byl český a československý inženýr, odborník na statiku, ornitolog a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu za Občanské fórum, respektive za ODS. Do věku deseti let žil v rodném městě, pak po dobu čtyř let v Olomouci a od roku 1935 v Brně. Byl aktivní ve skautingu. Za mobilizace v roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník na hlídání železniční trati z Nového Města na Moravě do Veselíčka. V roce 1940 maturoval na 1.reálném gymnáziu v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. V březnu 1945 utekl domů. Po válce vystudoval vysokou školu stavební. Profesně začínal roku 1949 jako statik v podniku Stavoprojekt v Brně, pak po celé období let 1951 až do odchodu do penze v roce 1984 byl zaměstnancem podniku Keramoprojekt . Zasloužil se o záchranu četných stavebních památek. Profesně pak spojil práci statika se zájmem o ornitologii, po desítky let sledoval detailně ekosystém ptactva v okolí rybníků u Náměšti nad Oslavou, kam ho přivedla jeho manželka, která bydlela v Náměšti. Podrobně zmapoval biotopy všech 24 zdejších rybníků. Odborně se podílel na projektování rekonstrukcí jednotlivých vodních nádrží. V 60. letech se neúspěšně snažil o prohlášení rybničního komplexu za přírodní rezervaci. V 70. letech byl po devět let vedoucím mezinárodního sčítání vodních ptáků v českých zemích. Svá celoživotní pozorování shrnul v roce 2008 do knihy Náměšťské rybníky a jejich ptactvo 1885 – 2008. V roce 1989 podepsal Několik vět, během sametové revoluce byl zvolen do Rady Občanského fóra v Brně. Ve volbách roku 1990 kandidoval do Sněmovny lidu za OF. Mandát nabyl až dodatečně v březnu 1992 jako náhradník poté, co na post poslance rezignoval Zdeněk Kessler. V té době již Občanské fórum neexistovalo a Fiala tak nastoupil do poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Ve Federálním shromáždění setrval...

Vladimír Ferko

Vladimír Ferko byl slovenský spisovatel, publicista a autor literatury faktu, otec Andreje Ferka a bratr Milana Ferka. Narodil se v drotárské rodině a vzdělání získával ve Velkém Rovném a Bratislavě, kde úspěšně ukončil studium žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení studií pracoval v letech 1949-1964 jako redaktor v deníku Smena, později v letech 1965-1969 v časopisu Predvoj a nakonec se v roce 1969 znovu vrátil jako redaktor do deníku Smena. Začínal s uveřejňováním reportáží z domova i ze zahraničí, nicméně první kniha mu vyšla až v roce 1959. Ve většině svých děl se věnuje popularizaci přírodovědných poznatků. Jeho knihy jsou směsí popularizačního výkladu, reportáže a eseje, charakteristické je pro ně nejen přesná práce s fakty a zajímavý výklad, ale také schopnost zamýšlet se nad jednotlivými přírodními jevy v souvislosti s lidskou prací a jejich myšlením či cítěním. Po autorovi je pojmenována cena za literaturu faktu, kterou uděluje Spolek slovenských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Ferko na slovenské Wikipedii.

Václav Frolec

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Václav Flajšhans

Václav Flajšhans byl český filolog a literární historik, vydavatel staré české literatury, zejména spisů mistra Jana Husa. V letech 1885–1890 vystudoval českou a klasickou filologii na Filosofické fakultě české univerzity v Praze, roku 1894 získal titul doktora za disertaci o Josefu Dobrovském. Byl žákem a následovníkem českého jazykovědce Jana Gebauera. Od roku 1894 do roku 1919 učil na gymnáziu v Praze na Vinohradech s přerušením v letech 1897–1898, kdy učil na gymnáziu v Truhlářské ulici. Roku 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd a umění a roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk . Několikrát zasáhl do boje o Rukopisy, nejprve roku 1896 obhajobou z gramatického a lexikálního hlediska, později se však připojil k jejich odpůrcům. Udržoval korespondenci s historikem F. M. Bartošem, básníkem Petrem Bezručem, literárním historikem a politikem Albertem Pražákem, literátem F. X. Šaldou, politikem a knihovníkem Zdeňkem Tobolkou a dalšími současníky zejména z literárních, jazykovědných či historických kruhů. Flajšhans podnikl několik studijních cest do zahraničí. Ve Skandinávii navštívil švédská univerzitní města Lund a Stockholm, Helsinky ve Finsku a Viborg v Dánsku. Z ruských měst pobyl v Petrohradu, v roce 1899 navštívil město Kostnice v Německu. V tamějších knihovnách studoval dokumenty bohemikálního charakteru, po návratu do Čech výsledky své práce publikoval v odborném tisku. V letech 1921–1932 pracoval jako samostatný knihovník v knihovně ČAVU, kterou ve zprávě prezidentovi z roku 1921 popsal následovně: "Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa." Flajšhans kvůli řadě problémů, se kterými se knihovna potýkala, navrhl komplexní reformu. Zasloužil se o reorganizaci fondu po fyzické i obsahové stránce, zavedl řadu ...

Sebastian Fitzek

Sebastian Fitzek se narodil 13. října 1971 v Berlíně. Studoval práva, pracoval jako šéfredaktor a programový ředitel pro několik rozhlasových stanic v Německu. Jeho první velká zkušenost s psaním byla s Jürgenem Udolphem jako jeho spoluautor. Od roku 2006 píše psychologické thrillery, ze všech se staly bestsellery. Byly přeloženy do 20 jazyků, některé by měly být i zfilmovány. Fitzek je ženatý od roku 2004, má tři děti a žije v Berlíně. Píše knihy a do novin a patří mezi nejúspěšnější německé spisovatele.

Neoton Família

Neoton Família , na některých trzích známá také jako Newton Family, byla maďarská popová skupina, která dosáhla významného úspěchu na konci 70. a v 80. letech 20. století. Skupina vznikla na konci 60. let a prošla několika změnami názvu, než se ustálila na Neoton Família . Stali se široce populární v Maďarsku a v celém východním bloku a jejich sláva se rozšířila i do dalších částí Evropy a Asie. Jejich hudba zahrnovala různé styly, včetně diska, popu a rocku.

Ludmila Freiová

Ludmila Freiová byla česká spisovatelka, překladatelka, autorka knih pro mládež a science fiction. Vystudovala češtinu, italštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1951–1959 učila žáky na základní, pak zvláštní škole. V letech 1959 až 1986, tedy až do důchodu, pracovala jako středoškolská profesorka filozofie, češtiny a italštiny. Psaní literatury se věnovala od poloviny šedesátých let, od roku 1975 psala pouze sci-fi. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladu italské sci-fi literatury a jejímu publikování jak v oficiálních časopisech, tak i fanzinech, psaní teoretických článků a práci ve fandomu.. V letech 1948–1955 byla provdána za houslistu Václava Rábla. Zajímala se o filozofii, psychologii, biologii, výtvarné umění, italštinu a hudbu. Řadu povídek SF přeložila z italštiny do českých fanzinů.

Lawrence Ferlinghetti

Lawrence Ferlinghetti , vlastním jménem Ferling , byl americký básník, překladatel a malíř. Ferlinghetti se narodil 24. března 1919 v Yonkers ve státě New York. Krátce před jeho narozením zemřel jeho otec Carlo, rodák z Brescie, na infarkt. Jeho matka, Clemence Albertine , francouzského a sefardského původu, byla krátce na to odvezena do psychiatrické léčebny, a tak byl vychován tetou a později adoptivní rodinou. Mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války; poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu: svůj podle některých kritiků někdy téměř pacifistický postoj získal, když byl vyslán do Nagasaki šest týdnů poté, co bylo město zničeno atomovou bombou. Na Jihokarolinské univerzitě vystudoval žurnalistiku a následně poezii na Sorbonně . Poté se vrátil do USA a vyučoval francouzštinu. Roku 1953 založil v San Franciscu spolu s Petrem D. Martinem nakladatelství City Lights Books, v němž vyšla velká část knih od autorů z beat generation. Nakladatelství bylo pojmenováno podle filmu Ch. Chaplina Světla velkoměsta. Ferlinghetti vnímal Chaplina jako jistý prototyp anarchisty; anarchisty podle něho byli i básníci beat generation. Anarchii nechápal jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu. Toto pojetí jej dovedlo k poměrně osobitým až kontroverzním názorům. V 80. letech 20. století se zasazoval o propuštění uvězněných členů Jazzové sekce v Československu. V dubnu 1998 byl hostem festivalu spisovatelů v Praze. Ferlinghetti tehdy publiku věnoval novou báseň Rivers of Light , v níž psal o „Staromák Square“, Vltavě a Karlově mostě. Jeho dílo bývá často řazeno do beat generation, což neodpovídá zcela realitě. Počátek jeho tvorby je spojen s pokusy s halucinogenními látkami . Poezii p...

Fermáta

Fermáta je slovenská jazzrocková fusion skupina, známá jako jedna z průkopnických skupin tohoto žánru na východoevropské hudební scéně. Skupina vznikla v roce 1973 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Zakládajícími členy byli František Griglák , Tomáš Berka , Anton Jaro a Peter Szapu . Fermáta Hudba kapely se vyznačuje složitými aranžemi, virtuózním muzikantstvím a prolínáním různých hudebních stylů včetně jazzových, rockových a klasických vlivů.

Edna Ferber

Pracovala jako žurnalistka, spisovatelka, zajímala se o práci žen, psala povídky, dokonce se pokoušela i o divadelní hry. Největší zájem u čtenářů byl o její romány, poutavě vyprávěné zajímavé náměty.

Brian Freeman

Povídky a romány Briana Freemana vyšly ve více než tuctu publikací. Je editorem Dueling Minds, limitované edice vázané antologie. Když v květnu roku 2002 ukončil studia na Shippensburg University, přestěhoval se do Baltimore a na plný úvazek pracuje pro Cemetery Dance Publications.

Zdeněk Fibich

Zdeněk Fibich byl český skladatel vážné hudby, který se narodil 21. prosince 1850 ve Všebořicích v Čechách a zemřel 15. října 1900 v Praze. Vedle Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany je považován za jednu z významných osobností české hudby druhé poloviny 19. století. Fibichův skladatelský styl byl silně ovlivněn romantickou epochou a mezi jeho díla patří symfonie, komorní hudba, opery a melodramy.

Yvetta Frydryšková

Mgr., středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice ekonomiky.

Theresa Francis-Cheung

Britská spisovatelka, odbornice na paranormální jevy, sny a duchovní růst.

Konstantin Aleksandrovič Fedin

Ruský prozaik.

Josef Formánek

Josef Formánek se narodil 16. června 1969 v Ústí nad Labem. Spolu s Miroslavem Urbánkem založil v roce 1992 geografický časopis Koktejl. V roce 1993 mystifikoval českou mediální scénu příjezdem falešného Woody Allena do České republiky. Stál též u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra a Nevěsta. Založil školu pro reportéry, která funguje při magazínu Koktejl už několik let. Jako reportér procestoval více než 30 zemí světa. V tropickém pralese na ostrově Siberut strávil několik měsíců a podstoupil zde rituální tetování u kmene Mentawaj. Na podzim roku 2002 vystavoval mentawajské artefakty a fotografie v Národním muzeu v Prazev expozici Siberut - Oči duchů v rámci výstavy Tajemná Indonésie, kterou spolupořádal s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miroslavem Stinglem. V červnu 2004 se Formánkovi podařilo za přítomnosti veřejnosti napsat za 11 hodin a 19 minut ve výloze knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí v Praze svou druhou knihu Létající jaguár. Nakladatel ji za necelých 12 hodin vydal a dodal do knihkupectví od Ústí nad Labem po Ostravu. Stala se tak nejrychleji napsanou, vytištěnou a rozdistribuovanou knihou na světě. Své první dílo psal Formánek naopak dlouho. Když po sedmi letech psaní jeho knižní debut Prsatý muž a zloděj příběhů v listopadu 2003 vyšel, vzbudil tento román o ďáblu a zázracích, které může potkat každý z nás, obrovský ohlas u čtenářů a kritiky. Během jednoho roku se ho prodalo 26 000 výtisků a vychází již v pátém vydání. Propadl pití takovým způsobem, že skončil v protialkoholní léčebně. Napsal o tom knihu Úsměvy smutných mužů , podle níž vznikl stejnojmenný film. Josef Formánek žije v Malé Tatimerzi, nejmenší vesnici Českého středohoří. Má dceru Karolínu. A kamaráda Dalibora Nesnídala, který jeho texty ilustruje. Na podzim roku 2004 se Formánek rozhodl odejít z magazínu Koktejl a věnovat se již pouze psaní....

Franz Fühmann

Franz Fühmann byl německý spisovatel. Žil a pracoval jako povídkář, esejista a autor dětských knih v bývalé NDR. V mládí byl značně ovlivnil nacistickou ideologií, snad proto se po válce stal velkým zastáncem socializmu , který jej však v pozdějších letech rovněž trpce zklamal. Rodák z Rokytnice nad Jizerou v Krkonoších pocházel ze středostavovské rodiny. Po ukončení základní školy studoval 4 roky ve Vídni v jezuitské škole, odkud ale utekl a dostudoval gymnázium v Liberci studium ukočil maturitou. Po anexi Sudet Německem vstoupil do SA, v roce 1941 byl povolán do wermachtu a účestnil se válečných operací v Řecku a Sovětském svazu. V roce 1945 byl zajat a přeškolen v Noginsku nedaleko Moskvy na přesvědčeného marxistu. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, kde žil až do své smrti 8.7.1984. V této etapě svého života byl aktivním členem východoněmecké NDPD, pracoval jako politický pracovník v aparátu strany, od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1956 získal cenu Heinricha Manna, dále pak řadu dalších německých i mezinárodních ocenění, byl členem Akademie umění. Jako autor byl mnohostranný, napsal řadu básní, balet, psal eseje a překládal poezii a také řadu knih sestavil jako editor, těžiště jeho práce ale zůstává v psaní dětských knih a převyprávění klasické literatury a ság a mýtů. Z jeho korespondence z posledního období života vyplývá jeho hluboké rozčarování socialistickým režimem, rozčarování tak hluboké, že nemohl dokončit své plánované stěžejní dílo.

Zdeněk Fiala

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Vladislav Forejt-Alan

Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.

Viktor Faktor

Český publicista a překladatel. Překlady z angličtiny, autor kuchařek, spoluzakladatel Reguly Pragensis. V letech 1967-73 žil v exilu. Zemřel 30. 1. 2017 v Indii

Tana French

Tana Frenchová je irská spisovatelka psychologických detektivních románů a divadelní herečka. Tana Frenchová se narodila ve Spojených státech. Jelikož se zaměstnání jejího otce Davida Frenche týkalo rozvojových zemí, rodina žila v různých státech, kromě Irska také například v Itálii, Spojených státech a Malawi. Frenchová studovala herectví na Trinity College v Dublinu, od 90. let 20. století v Dublinu žije. Je vdaná a má jednu dceru. Již první román Frenchové, psychologický detektivní příběh ze současného Irska nazvaný V lesích, se stal bestsellerem a obdržel cenu Edgara Allana Poea za nejlepší prvotinu roku 2008. Další romány jsou stejného žánru a jsou volně propojeny některými postavami z dublinského oddělení vražd. Každý román má jiného vypravěče, jeho postava se přitom objevuje v románu předcházejícím. Výjimku představuje samostatně stojící román Temná zahrada. V češtině vydává romány Frenchové nakladatelství Argo, a to zpravidla v překladu Petra Pálenského, román Temná zahrada přeložila Petra Pechalová. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tana French na anglické Wikipedii.

Karolina Francová

Karolina Francová, rozená Tobišková , je právnička a česká spisovatelka působící v žánru a sci-fi a fantasy. S prvními literárními pokusy začala v roce 1996. Napsala několik povídek, ale brzy se začala orientovat na delší práce a v současnosti již povídky téměř nepíše. Má v oblibě moderní sci-fi romány s propracovanou psychikou hrdinů , ale i starší klasiku . Neodmítá však ani Tolkiena. Kromě psaní ji zajímá hlavně literatura a film. Pracuje jako právnička v Liberci.

Jiří Faltus

Jiří Faltus byl umělecký knihař. Narodil se 11. března 1911 v Zadním Dole u Klášterce nad Orlicí v rodině rolníka. V Klášterci nad Orlicí vychodil obecnou školu i měšťanku. Po dokončení školy v Klášterci se rodina odstěhovala do Semelkovic u Mělníka. Jiří se však brzy vrátil zpět, aby se učil knihařskému řemeslu u zkušeného mistra Jana Bálka, vazače knih v Nádražní ulici v Žamberku. Po třech letech učení složil v roce 1929 tovaryšskou zkoušku. Působil pak krátce v Roudnici nad Labem a začátkem třicátých let odešel do Prahy k firmě Štěpánek na Vinohradech, kde se zdokonalil v ručním zlacení. Získal tak praxi, kterou uplatnil ve své pozdější umělecké práci. V roce 1934 se oženil a společně se svou ženou se podílel na provozu obchodu s papírem a knihami, věnoval se i práci v knihařské dílně. Jiří Faltus byl aktivním členem Sokola a výborným šachistou. Po roce 1948 hrozilo jeho knihařské dílně znárodnění, podařilo se mu však odolávat až do roku 1958, kdy byl jeho podnik definitivně znárodněn. Jiří Faltus zde chvíli pracoval jako vedoucí, později jako knihařský dělník, po odchodu do penze se věnoval pouze umělecké knižní vazbě. V roce 1972 byl zaregistrován ve Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel. Jiří Faltus zemřel 2. listopadu 1993 ve věku 82 let. V říjnu roku 2002 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Žamberka, v březnu 2011 byla odhalena pamětní deska na domě v Žamberku ve kterém žil a pracoval.

Gabriel Ferry

Francouzský spisovatel a cestovatel, autor dobrodružných knih.

Denisa Fulmeková

Slovenská spisovatelka, redaktorka.

César Franck

César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.

Marta Fartelová

Slovenská manažerka a spisovatelka, autorka beletrie a spoluautorka knihy se zaměřením na osobní rozvoj v oblasti sportu.