Všichni Autoři a témata

Pitt Strong (10)

Za pseudonymem Pitt Strong se ukrývá německá šlechtična Elisabeth von Aspern, která se narodila roku 1905 v Rőttis, Plauen a v letech 1928–1952 dokázala napsat 610 příběhů legendárního Toma Sharka. Dále tato dáma psala ve třicátých letech sérii Black Bird pod pseudonymem Harald West. V letech 1939–1941 musela Von Aspern postavy poněmčit a z Sharka se stal Greif, z Pitta Stronga zase Peter Strong a černošský sluha Bill dokonce změnil barvu pleti a stane se Karlem Maschkem. V roce 1941 Adolf Hitler zakázal vydávání Sharka-Greifa úplně a další příběh vyšel až roku 1949. V roce 1952 se Elisabeth von Aspern provdala za významného vědce a odstěhovala se do Kanady. Další příběhy Toma Sharka napsal až o čtyřicetpět let později spisovatel Theo Marabini. Další pseudonymy: Elisabeth Ney, Eva Maria Bernauer, Hans Bundler, Ph. Collin, E. Haller, Harry Felden, Peter Glueck, William Graham, Margaret Malten, Fritz Nordmann, Peter Strunz, Harald Westmann, Bernard Zecht.

Pippa Greenwood (7)

Pippa Greenwood je britský patolog rostlin Objevuje se často na BBC a od roku 1994 byla po dlouhou dobu pravidelný účastník diskuse zahrádkářů na BBC 4. Studovala na Durham University botaniku. Získala titul MSc v oboru ochrany rostlin na Reading University . Už jedenáct let provozuje společnost Royal Horticultural oddělení rostlinné patologie ve Wisley. V roce 2007 získala čestný doktorát na Durham University.

Pietro Aretino (3)

Pietro Aretino byl italský spisovatel, dramatik, básník a satirik, mající velký vliv na současné umění a politiku a také zakladatel moderní pornografické literatury. Pocházel z města Arezzo, kde také získal vzdělání, pak byl z města vypuzen. Tvůrčí období strávil ve městě Perugia, kde byl podporován Agostinem Chigim, bohatým bankéřem a mecenášem. Později odešel do Říma. Když papeži Lvovi X. v roce 1514 zemřel jeho slon Hanno, Aretino napsal satirický pamflet, nazvaný “Poslední vůle slona Hanna”. Fiktivní závěť chytře zesměšňuje vůdčí politické a náboženské osobnosti Říma Aretinovy doby včetně samotného papeže. Pamflet byl úspěšný, začal Aretinovu kariéru slavného satirika, začal být známý jako “metla knížat”. Aretino žil v kroužku literátů u svého patrona, zlepšoval své satirické schopnosti, věnoval se pomlouvání politiků a papežské kurie, povýšil římskou tradici hanopisů pasquinate na satirický žánr. Později napsal sbírku devětadvaceti pornografických sonetů Sonetti Lussuriosi , k níž nakreslil Giulio Romano sérii nádherných, ale velmi pornografických kreseb, která byla později vydána pod titulem I Modi . Touto knihou definitivně ztratil podporu papeže Lva X. Po jeho smrti v roce 1521 ho podporoval kardinál Giulio de Medici, pozdější papež Klement VII., protože Aretino kritizoval jeho protivníky. Papežem ale byl po Lvovi X. zvolen Vlám Hadrián VI. , v důsledku čehož Aretino odešel z Říma do Mantovy, kde byl podporován vévodou Federicem II., nebo do služeb vojevůdce Giovanniho de Medici. Poté, co byl konečně Klement VII. zvolen papežem, vrátil se do Říma, ale výhrůžky smrtí, pocházející od biskupa Giovanniho Gibertiho, kterého Aretino kritizoval ve svých satirách, ho donutily k tomu, aby se v červenci ...

Pierre Pelot (4)

Pierre Pelot, vlastním jménem Pierre Grosdemange je francouzský spisovatel dobrodružných knih pro děti i pro dospělé. Absolvoval pouze základní vzdělání a pak se učil na strojního mechanika. Po třech měsících učiliště opustil a živil se, jak se dalo. Protože tíhl k výtvarnému projevu, vytvářel komiksové seriály, které však vzbuzovaly pozornost spíše jejich literární částí. Proto začal v polovině 60. let 20. století na radu Hergého psát dobrodružné romány. Je autorem více než 170 děl publikovaných i pod pseudonymy Pierre Suragne nebo Pierre Carbonari. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Jde o dobrodružné knihy ze současnosti, z historie i prehistorie, westerny, detektivní, sci-fi i dívčí romány a parodie na uvedené žánry. K pestrosti jeho knih přispívá také používání různých vypravěčských technik. Hrdiny svých knih staví často do mezních situací

Pierre Moustiers (3)

Francouzský spisovatel a publicista.

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais (5)

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Pia Hagmar (8)

Švédská spisovatelka, autorka literatury pro mládež, většinou pro dívky.

Philippe Soupault (5)

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Petra Suková (5)

Spolumajitelka zámku Staré Hrady , spoluautorka starohradských pohádek.

Petra Schneider (7)

Učitelka meditace, odbornice v oboru zemědělského hospodářství.

Petra Ostrá (6)

Spoluautorka knihy vizitek restaurací oceněných pečetí se zlatým lvem.

Petra Havelková (3)

Mgr., Bc., spoluautorka metodického materiálu pro výuku společenských věd.

Petr Skalka (7)

MVDr. Petr Skalka je absolventem Vysoké školy veterinární v Brně. Po deseti letech na obvodě se dostal do Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, kde strávil jako zoolog a zvěrolékař čtvrt století. Po skončení aktivní kariéry byl jmenován čestným členem Unie čs. zoo. Nyní žije v Krkonoších. Kromě knih, z nichž některé byly vydané dvakrát či v elektronické podobě, je také autorem více než 200 článků otištěných v různých časopisech a sbornících.

Petr Robejšek (4)

Narozen 10. 12. 1948 v Praze. Publicista, politolog a sociolog, zahraničně politický komentátor.

Petr Pokorný (8)

Petr Pokorný - český teolog, filozof, biblista-novozákoník, historik, vysokoškolský pedagog, v letech 1996-1999 děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, spoluzakladatel a v letech 1998–2010 ředitel Centra biblických studií AV ČR a UK v Praze. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a 19. ledna 1958 byl ordinován jako kazatel Českobratrské církve evangelické. V letech 1957-1966 působil jako vikář v evangelickém sboru Praha-Vinohrady, od roku 1966 do února 1968 pak jako farář v Praze-Vršovicích. V roce 1968 studoval teologii v zahraničí, poté působil jako odborný asistent , jako docent a od roku 1972 jako profesor na Evangelické teologické fakultě. V letech 1996-1999 zde zastával funkci děkana. Zabývá se Novým zákonem. Je předsedou Evropského vědeckého fóra pro překlady Bible a v pro období od roku 1995 do roku 1996 byl zvolen prezidentem světové organizace pro studium Nového zákona Studiorum Novi Testamenti Societas, jíž je od roku 1967 členem. Účastnil se expedice Nag Hammádí III V Egyptě. Archeologickou praxi absolvoval v Jordánsku a v Izraeli. Působil jako hostující profesor nebo research fellow v Tübingenu , v Pittsburghu , v Princetonu a v Heidelbergu . V roce 2005 strávil část semestru v Petrohradě, jaro 2005 v Tesalonice a Athénách. Přednášel na více než 40 univerzitách ve dvanácti zemích Evropy a v USA. Ve svém díle se zaměřil především na dějiny synoptické tradice a na deuteropavlovské listy, dále na raně křesťanskou teologii v jejím později hlavním proudu i v křesťanské heterodoxii , v poslední době pak na bádání o Ježíšovi . V letech 1961–1985 pracoval v týmu pro Český ekumenický překlad Bible....

Petr Pelech (9)

Narozen 17. 7. 1944, zemřel 27. 8. 2020. Matematik a ekonom, zabýval se problematikou daní, též autor fotografických obrazových publikací.

Petr Pavel (3)

Petr Pavel je český voják, armádní generál Armády České republiky ve výslužbě. V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. Mezi roky 2015–2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO. Stal se tak prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. Petr Pavel se narodil roku 1961 v Plané do rodiny příslušníka Československé lidové armády, pocházejícího ze Lhoty za Červeným Kostelcem. Otec plukovník Josef Pavel, který byl členem Komunistické strany, působil jako zpravodajec a měl na starost i elektronický průzkum, mimo jiné zachycování a analyzování zpráv armád NATO. Od roku 1973 působil po mnoho let v Táboře na tamním Velitelství Západního vojenského okruhu. V letech 1975 až 1979 Petr Pavel studoval na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Opavě. Po jeho absolvování pokračoval v letech 1979 až 1983 studiem na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Následně se v letech 1988–1991 vzdělával na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně . Po sametové revoluci získal zahraniční vzdělání studijními pobyty na Defense Intelligence College v Bethsedě, na Staff College v Camberley, na Royal College of Defence Studies v Londýně a nakonec vystudoval magisterský obor mezinárodní vztahy na King's College London. Po ukončení vysoké vojenské školy ve Vyškově roku 1983 začínal u výsadkového vojska. Přihlášku do Komunistické strany Československa podal v roce 1983 a po dvouletém období kandidátství členství byl 13. února 1985 do strany přijat. V posudku k propůjčení medaile Za službu vlasti v roce 1988 byl v hodnosti kapitána hodnocen jako „třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat ...

Petr Mašek (4)

Vystudoval Filosofickou fakultu UK. Od roku 1982 pracuje v oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea. Jeho publikační činnost se týká historických knižních fondů a předmětem jeho obzvláštního zájmu jsou dějiny aristokracie.

Petr Lavický (10)

Narozen 2.11.1977. Právník, práce z občanského práva hmotného.

Petr Koura (6)

Petr Koura je historik a politolog, který se věnuje nejnovějším českým dějinám. Odborně se zaměřuje na české politické a kulturní dějiny dvacátého století, dále pak na dějiny Protektorátu Čechy a Morava, na vzpomínkovou kulturu, na filmy s historickou tematikou a na reflexi historických událostí ve filmech. Jako odborný poradce se podílel na tvorbě českého televizního seriálu České století a filmu Jan Palach. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce v oboru „Společenské vědy“ za rok 2015. V letech 1992 až 1996 navštěvoval Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. V letech 1996 až 2002 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor historie – politologie se specializací na nejnovější české dějiny. Po absolvování několikaměsíčního pobytu na Vídeňské univerzitě se pod vedením profesora Roberta Kvačka začal věnovat systematicky osobnosti podplukovníka Josefa Balabána, čelního představitele protektorátního protinacistického nekomunistického odboje. Tento hrdina protiněmeckého odporu byl i tématem Kourovy diplomové práce, která obdržela v říjnu roku 2002 Cenu dr. Edvarda Beneše. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze završil Petr Koura rigorózní zkouškou a získal akademický titul PhDr. V letech 2002 až 2010 absolvoval postgraduální studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium zakončil disertační prací na téma: „Swingová mládež a okupační moc v Protektorátu Čechy a Morava“ . Petr Koura byl v letech 2001 až 2003 zaměstnán v Česko-německém fondu budoucnosti – v Kanceláři pro oběti nacizmu. Od února 2003 až do ledna 2007 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR jako odborný pracovník „Oddělení pro dějiny 2. světové války, okupace a odboje“. Následovalo krátké působení na Ministerstvu vnitra ČR a pak v ...

Petr Jánský (5)

Majitel nakladatelství Music Cheb, publikuje zpěvníky, autor knihy o dějinách totality v Československu.

Petr Janeček (5)

Petr Janeček je český animátor. Spolupracoval na několika českých úspěšných hrách , na českých animovaných seriálech a na několika hrách pro Disney Interactive.

Petr Hroch Binder (6)

Píše od devíti let. Nejprve se jedná o samizdaty psané pod lavicí a odměňované zhusta poznámkami kantorů. První skutečná kniha vznikla až v roce 2005 a pak už to šlo šmahem. Stále se věnuje psaní. Píše knížky, divadelní hry a blogy. Více informací najdete na osobním webu.

Petr Hebák (9)

Narozen 9. 8. 1940 v Londýně , zemřel 12. 6. 2022. Prof., Ing., CSc., statistik, práce z oboru, publikace z oboru karetních her a šachu.

Petr Hartmann (5)

Narozen 13. 6. 1932 v Kolíně, zemřel 13. 3. 2010 v Praze. Mgr., historik umění se zaměřením na sochařství a malířství 20. století, galerijní pracovník.

Petr Flachs (6)

Narozen 1969. Autor historických a vlastivědných prací ze západočeského regionu, autor pověstí.

Petr Fejk (2)

Narozen 1.9.1964 v Mostě. Vystudoval literaturu, pedagog, divadelník a provozoval rockového klubu. Ředitel pražské ZOO..

Petr Enc (8)

Narozen 11. 3. 1965. Letecký mechanik, vojenský historik, muzejník a průvodce zámku v Brandýse nad Labem. Publikace z oborů.

Petr Bukovjan (9)

Narodil se 26.6.1975 ve Vsetíně. Právník a básník.

Petr Benda (7)

Narozen 24.9.1916 v Kovalovicích u Brna. RNDr., profesor matematiky, práce z oboru.

Petr (8)

Peter Wright (4)

Pracovník britské tajné služby.

Peter Temple (5)

Jeden z nejuznávanějších současných australských autorů detektivek se narodil v roce 1946 v Jižní Africe. V roce 1982 se přestěhoval do Melbourne, kde se živil zejména jako novinář a pedagog. Proslavil se však až o něco později svými romány, a to především čtyřmi krimi thrillery se svérázným soukromým vyšetřovatelem Jackem Irishem . Čeští čtenáři znají detektivku Drsné pobřeží a její volné pokračování Pravda. Autorovy knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, získaly řadu dalších cen a série s Jackem Irishem se dočkala filmové a seriálové podoby s Guyem Pearcem v hlavní roli. Peter Temple žil až do své předčasné smrti v roce 2018 s manželkou Anitou a synem Nicholasem v australském Ballaratu.

Peter Scott (4)

Americký autor knih o chovu psů.

Peter Robinson (4)

Britský spisovatel, autor krimi románů. Žije v Kanadě.

Peter Mišák (10)

Slovenský básník, prozaik, redaktor, literární kritik, rozhlasový scénárista, publicista, politický glosátor.

Peter Mariot (7)

Slovenský geograf, publikace z oboru.

Peter Himmelhuber (6)

Peter Himmelhuber je zahradníkem a zahradním archotektem již více než 30 let, pracoval též jako publicista a fotograf.

Peter Field (5)

Autor více než osmi desítek westernů a populárně-naučných knih, zdůrazňujících reálie dopravy a dopravnících prostředků Západu.

Peter Cave (4)

Peter Andruška (7)

Peter Andruška je slovenský básník, prozaik a kritik. Narodil se v řemeslnické rodině, vzdělání získal v Šali a v letech 1962 - 1966 na pedagogické fakultě v Nitře. Pracoval jako učitel v Šali, od roku 1972 byl redaktorem ve Slovenských pohledech, od roku 1979 byl jejich šéfredaktorem. V letech 1987 - 1996 byl tajemníkem v několika organizacích, v současnosti působí na univerzitě v Nitře. Jeho první literární pokusy začaly vznikat už během jeho studia na vysoké škole. Své první básnické i prozaické pokusy uveřejňoval několika časopisech, ale i v denním tisku. První knižní dílo mu bylo vydáno až roku 1971. V poezii se soustředí na motivy lásky, domova, harmonizaci lidských vztahů nebo poetizování drobných krás života. Jeho prózy se vyznačují vypravěčskou disciplínou a tvarovou čistotou. Mezi tématy se objevuje analýza citových vztahů, sociální a psychologická stránka lidských vztahů a až téměř moralizování, analýza společenského vývoje, současné dění, ale také kritika a poukazování na negativní společenské jevy, např. kariérismus, korupci atd.

Peter Adamecký (5)

Pete Townshend (6)

Pete Townshend je anglický hudebník, zpěvák a skladatel, známý především jako kytarista, druhý zpěvák a hlavní autor písní rockové skupiny The Who, jedné z nejvlivnějších rockových kapel 20. století. Townshend se narodil 19. května 1945 v londýnském Chiswicku a jeho kariéra v kapele The Who trvá již více než 50 let. Napsal více než 100 písní pro 11 studiových alb skupiny, včetně rockových oper jako "Tommy" a "Quadrophenia". Townshend je známý svým energickým stylem vystupování a inovativním psaním písní, které často kombinuje filozofické texty s mohutnou kytarovou hrou.

Per Olof Sundman (3)

Jeden z významných švédských prozaiků, debutoval až ve svých pětatřiceti letech povídkovou sbírkou Lovci. Autor je skvělý vypravěč a mistr v líčení drsné severské krajiny, proslul však zejména jako pozoruhodný evokátor slavných hrdinských činů . Byl rovněž členem Švédské akademie.

Pepa Streichl (1)

Pavla Michňová (8)

Autorka kuchařek.

Pavla Hloušková (6)

JUDr., zabývá se pracovněprávní problematikou, publikace z oboru.

Pavel Zatloukal (7)

Pavel Zatloukal je český historik umění. Zabývá se především výtvarným uměním a architekturou 19. a 20. století. V letech 1990– 2013 byl ředitelem Muzea umění Olomouc. Výrazně se zasloužil o vybudování unikátního Arcidiecézního Muzea v Olomouci. V roce 1999 obdržel Cenu města Olomouce. Za knihu Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku obdržel nejprestižnější českou knižní cenu Magnesia Litera za knihu roku 2003. V roce 2004 byl jmenován profesorem.

Pavel Ševčík (8)

Ing., ekonom v oboru financí, šéfredaktor Finance Magazine, spoluautor knihy o možnostech získávání peněz pro podnikání.

Pavel Rýpar (6)

Spoluautor práce o mistrovství Evropy v kopané.

Pavel Rozsíval (10)

Nar. 27. 9. 1950 v Chebu. MUDr., CSc., prof. oftalmologie. Předseda České oftalmologické společnosti.

Pavel Rovnaník (7)

Narozen 1977. RNDr., chemik, práce ze stavební chemie.

Pavel Pavel (3)

Pavel Pavel je český technik a experimentální archeolog, který se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku. Angažuje se také v politice – v letech 2000 až 2008 a opět 2012 až 2020 jako zastupitel Jihočeského kraje , v letech 1998 až 2019 zastupitel města Strakonice, bývalý člen ODS, nyní člen hnutí JIH 12. Absolvoval elektrotechnickou fakultu Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. V roce 1986 pracoval jako předseda ZO SSM v Zemědělském stavebním sdružení ve Strakonicích. Pavel Pavel se zajímal o objevy Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově a zaujalo jej, jak mohli domorodci pohybovat obrovskými sochami. Základní princip jejich pohybu byl zveřejněn v roce 1971 v knize Francise Maziéra - Tajemství Velikonočního ostrova, str. 110 cit.: "Znovu si připomínám jiné tvrzení jednoho domorodce. Říkal, že "sochy postupovaly vstoje a sunuly se kupředu v přívratných polokroužcích na své kulaté základně." Úspěšně postavil a vyzkoušel, stejně jako i někteří další nezávisle na něm, několik modelů na ověření svých úvah. Veřejnou prezentaci však uskutečnil jako jediný. V roce 1981 vyrobil za vydatné pomoci ZO SSM, stran Národní Fronty, svého zaměstnavatele a dalších přátel 20 tun těžký betonový model sochy moai a vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan ovládaných malou skupinou osob. V roce 1986 jej Thor Heyerdal pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo třeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několik lan. Heyerdalovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu stovek lidí. Dalším pokusem, který Pavel Pavel provedl, bylo přesunutí necelých 30 tun těžkého Kadovského viklanu poblíž obce Kadov v okrese Strakonice. Tento viklan neznámý vandal vyvalil z jeho původního místa. Šest lidí vybavených pouze d...

Pavel Maurer (7)

Narozen 28.4.1959 v Hranicích na Moravě. PhDr., pracovník v reklamě, autor publikace Gurmán.

Pavel Machonin (10)

Pavel Machonin byl český sociolog. Jeho nejznámějším dílem je kniha Československá společnost. Sociologická analýza sociální stratifikace která po dvaceti letech komunistického útlaku sociologie znamenala znovuobnovení oboru v Československu. V roce 1968 byl ředitelem Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy v Praze. V době normalizace nesměl přednášet, do akademického života se vrátil až po roce 1989. Jedná se o bratra architekta Vladimíra Machonina a teatrologa, publicisty a překladatele Sergeje Machonina, strýce herečky Lenky Machoninové. Pavel Machonin vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze v letech 1945–1949. Již od roku 1945 byl členem KSČ a působil tam až do začátku 70. let. Od roku 1948 se jako komunista aktivně podílel na politických čistkách vysokých škol, v letech 1950–1958 byl pak politickým vychovatelem v armádě. V roce 1958 odešel do Ústavu pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu , kde působil až do jeho zrušení v roce 1969. V ústavu začal budovat organizační a kompetenční základnu pro provádění empirického výzkumu. Pokus zkoumat brigády socialistické práce sice trpěl řadou zjevných nedostatků, ale přesto vzbudil pozornost veřejnosti a zahájil řadu výzkumů z průmyslové sociologie, sociologie mládeže a vzdělávání a později z oblasti výzkumu sociální struktury. Ve druhé polovině 60. let se stal místopředsedou Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV a členem redakční rady Sociologického časopisu. Také pracoval jako analytik ve sportovním podniku a posléze až do roku 1987 v Drůbežářském průmyslu v Chrustenicích u Berouna. Po roce 1989 se Machonin k sociologii vrátil institucionálně, opět jako organizátor i vědecká autorita. Připojil některé komentáře k výzkumům ze 60. let, ale především se věnoval sledování společenské transformace po roce 1989. Obzvláště se zajímal o sociologii elit. V letech...

Pavel Landa (8)

Narozen 1936 v Praze. Saxofonista, archivář, novinář, redaktor a editor, autor encyklopedií a knih pro děti.

Pavel Kühn (7)

Pavel Kühn byl významný český sbormistr, hudební aranžér a zakladatel Kühnova smíšeného sboru, který se pod jeho vedením stal jedním z předních českých pěveckých sborů. Narodil se 21. května 1938 v Praze, byl výraznou osobností české hudební scény a významně se zasloužil o propagaci a provozování sborové hudby.

Pavel Koyš (6)

Narodil sa 08. 01. 1932 v Ladcoch a zomrel 22. 07. 1993 v Bratislave. R. 1961 – 66 študoval na Vysokej škole politickej Ústredného výboru KSČ v Prahe. Sprvu pracoval ako robotník v Cementárni Ladce, 1949 – 51 a 1957 – 60 pracovník Slov. ústredného výboru Čs. zväzu mladeže, medzitým 1951 – 57 redaktor denníka Smena, 1960 – 62 šéfredaktor časopisu Mladá tvorba, 1962 – 66 vydavateľstva Smena, 1966 – 68 tlačový tajomník Úradu SNR, 1968 – 69 tajomník Zväzu slov. spisovateľov, 1969 – 71 ústredný riaditeľ Slov. filmu, 1971 – 88 prvý námestník ministra kultúry Slov. socialistickej republiky, zároveň 1982 – 89 podpredseda Zväzu slov. spisovateľov a Zväzu čs. spisovateľov, 1987 – 90 poslanec Federálneho zhromaždenia, 1988 – 89 minister kultúry, trvale žil v Bratislave. Produktívny básnik socialisticky angažovanej tvorby. Knižne debutoval zbierkou básní Hviezdy na zemi . Autor básnických zbierok Spolu , Je taký človek , Kde má človek vlasť , Deti na dostrel , Moralizmy , Riava ; básnickýh skladieb a poém Večné leto , Nie , Pozdrav Ostrovu slobody , Komunisti , Nový Prometeus ; cyklu piatich poém Slnko, zostaň s nami ; triptychu Tvŕdze , Krídla a Rosa ; občianskej lyriky - veršovo-obrazových publikácií Pieseň o Slovensku a Pieseň o práci ; intímnej lyriky - básnických zbierok a poém Čakám ťa, láska , Srdce , Rozmrazovanie slnka , Ukrutná vernosť , Koľko krokov je k úsmevu , Ľúbostné variácie , Načo je človeku dom , Vyznanie lásky , Všade , Plač za láskou , Chcem tvoje telo , Rozmýšľanie o človeku a čase . Ľ. Feldek zdramatizoval jeho básnickú skladbu Všade vonia ženou a D. Kardoš zhudobnil viaceré básne. Jeho dielo uzatvorila posmrtne vydaná zbierka Ľúbme sa ....

Pavel Josef Vejvanovský (8)

Pavel Josef Vejvanovský byl český hudební skladatel a trubač barokní éry. Je uznáván pro svůj významný přínos hudebnímu životu moravské Kroměříže, kde působil po většinu své kariéry. Vejvanovský zastával funkci kapelníka na kroměřížském biskupství pod patronací biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jeho skladby zahrnují rozmanitou instrumentální hudbu, jako jsou sonáty, serenády a symfonie, což byly typické žánry barokního období.

Pavel Jiras (6)

Narodil se 17. června 1940 v Rakovníku. Jeho estetické cítění se utvářelo především spoluprací s Jiřím Trnkou, grafikem Zdeňkem Seydlem a hercem a režisérem Václavem Špidlou. Vybaven touto zkušeností působil do poloviny sedmdesátých let jako divadelní herec a pomocný režisér. Po životních peripetiích, které ho donutily milovaný svět divadla opustit, přilnul definitivně k filmu a zejména k filmovému studiu Barrandov, kde působí již od roku 1976. Několikrát se také objevil v menších rolích na filmovém plátně, výraznější příležitost získal například v trezorovém snímku Evalda Schorma a Jana Kačera DEN SEDMÝ - OSMÁ NOC . Kromě tří básnických sbírek je autorem i několika významných filmových publikací a fotografických výstav . Nejprve spolupracoval s prozaikem Josefem Fraisem na sérii memoárových Obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a Vlasty Buriana, které vyšly v letech 2000 a 2001. Krátce poté uskutečnil jeden ze svých velkých snů: uspořádat obrazové dějiny barrandovských ateliérů do podoby výpravné encyklopedie. Postupně tak vznikaly jednotlivé díly pod názvy Vzestup k výšinám , Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů , které pomocí několika stovek unikátních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií mapují vývoj českého hraného filmu od prvních němých snímků do roku 1945. Jiras v posledních letech také častěji vystupuje na televizních obrazovkách a v rozhlase, kde se podílí na vzpomínkových medailonech slavných osobností . Můžeme se s ním setkat i na několika DVD nosičích, kde se jako filmový historik pokouší přiblížit osud a význam daného filmu.