Všichni Autoři a témata

Miloslav Nevrlý (26)

Miloslav Nevrlý je český zoolog, publicista, spisovatel, cestovatel, turista a skaut. Narodil se v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium a přírodovědeckou fakultu University Karlovy . Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám. Profesně se zabýval nejen např. studiem tamní zvířeny netopýrů, ale i obecnou historií tohoto pohoří, o kterém napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků ukrytých v kopcích. Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jako hlavní autor se rozhodující měrou podílel na koncepci a tvorbě Turistického průvodce Jizerskými horami. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. V novinářské anketě Osobnost Liberecka získal v roce 2003 hlasováním veřejnosti druhé místo. Je od roku 1961 ženatý, má tři děti a jedenáct vnuků. Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 2. skautský oddíl. V letech 1970–1989 jako činovník Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku a vedl oddíl starších známý jako "SPERHO" což je zkratka ze slov "Společnost pro exploataci rumunských horských oblastí". Oddíl Sperho vyrážel pod jeho vedením na každoroční legendární puťáky do Rumuns...

Marcel Proust (32)

Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siècle. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet. Vinou své nemoci ve škole často chyběl; přesto vynikal v literatuře a v posledním ročníku obdržel ocenění. Díky spolužákům získal přístup do salonů vyšší buržoazie, které mu poskytly bohatý materiál pro Hledání ztraceného času. Přes své chabé zdraví Proust rok (18...

Karel Sabina (37)

Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass , byl český spisovatel, básník, dramatik, filosof, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik. Matriční údaj z knihy křestních zápisů u sv. Haštala uvádí 29. prosinec 1813, v soupisu pražských obyvatel zapsáno mylně datum narození 30. 12. 1813 . Narodil se v Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové, která tehdy bydlela u svého příbuzného, domovníka a zedníka, považovaného za jeho otce a vychovatele. Chlapec však svému okolí často nalhával, že jeho otec je polský šlechtic. Pocházel z velmi chudých poměrů, ale protože se jevil jako talentovaný a výřečný chlapec, bylo mu umožněno studovat na Akademickém gymnáziu. V letech 1831–1833 studoval filozofii a práva, které však nedokončil. První ročník studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, další dva roky ve Vídni. Během studentských let patřil k okruhu Karla Hynka Máchy. Z tohoto okruhu vzešla mladá romantická generace 30. a 40. let 19. století. V roce 1831 společně uspořádali sbírku na pomoc prchajícím Polákům poraženým v listopadovém povstání. Po studiích se Sabina živil jako soukromý vychovatel a učitel v měšťanských rodinách, například u Steigrů. Posléze působil jako spisovatel, redaktor a publicista. Žil v této době lehkomyslně, takřka bohémsky, pln naivních ideálů bojovat za změny v rakouské politice. Už během studií spolupracoval s Karlem Herlošem a díky němu přispíval anonymně do německých časopisů Der Komet, Der deutsche Planet a almanachu Mefistofeles, které útočily na poměry v Rakousku. Od roku 1835 se začaly jeho články objevovat v časopisech Květy a Včela a ještě téhož roku se dostal do rozporu s dosavadním režimem, podle Jakuba Arbesa byl vyšetřován kvůli básni Ku vzdáleným. Tak již na počátku své literární činnosti narazil na cenzuru. Při tomto vyšetřování listiny a dokumenty u něj nalezené vedly k podez...

Josef Hanzlík (25)

Josef Hanzlík byl český básník a autor knih pro děti. Věnoval se také překládání děl jugoslávských a amerických básníků a byl spoluautorem několika scénářů . Josef Hanzlík se narodil v Neratovicích, nejranější dětství však prožil v Táboře a od roku 1946 pobýval v Nejdku u Karlových Varů. V roce 1963 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě v Praze. V letech 1964 až 1969 byl redaktorem měsíčníku Plamen. Pak změnil zaměstnání, ve Filmovém studiu na Barrandově se stal členem tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež. První básně publikoval roku 1959 v časopise Kultura. Začal básnickými sbírkami, pak i tvorbou pro děti. Napsal také řadu povídek, z nichž několik nese prvky do science fiction. Věnoval se též filmové a televizní tvorbě, zvláště pohádkové. Od roku 1991 se věnoval již pouze literatuře a překladatelství. Jeho věhlas však upadal a dožil téměř v zapomnění. Hanzlíkova pohřbu se účastnily přibližně jen tři desítky lidí. Hanzlík byl vedle Ivana Wernische a Antonína Brouska jedním z nejvýraznějších představitelů generace mladých básníků 60. let, kteří na sebe upozornili poezií v almanachu Mladé víno. Tito básníci nevytvořili homogenní, programově ucelený celek, jejich dílo bylo zprvu spíše nevyhraněné, mnohdy eklektické. Patrná je však jejich reakce na básníky starší generace. Zatímco jejich poezie byla jakousi antitezí díla básníků všedního dne , mnohou inspiraci nacházeli třeba v poezii Oldřicha Mikuláška. Hanzlíkovo dílo je silně emotivní, protknuté fantaskními a pohádkovými motivy. Mnohdy popisuje boj polarit dobra a zla. Hanzlíkovy básně jsou typické jakousi dobrotivostí nejbližšího okolí uprostřed mnohdy nevyzpytatelného a potenciálně ubližujícího okolního světa, pocitem jistoty v bezpečném mikrokosmu uprostřed nebezpečného makrokosmu. Taková motivika je nejsilnější...

Josef Hála (30)

Josef Hála byl významný český klavírista a komorní hudebník, známý svou interpretací klasické hudby. Narodil se 6. listopadu 1927 v Pardubicích v Československu a byl významnou osobností české hudební scény. Hála byl všestranným hudebníkem, jehož repertoár sahal od barokních děl až po díla současná. Studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry spolupracoval s mnoha uznávanými umělci a soubory, včetně Smetanova kvarteta a České filharmonie.

Johanna Spyri (19)

Johanna Spyri, roz. Heusserová , byla švýcarská spisovatelka knih pro děti. Proslavila se románem Heidi, děvčátko z hor . V dětství strávila několik let poblíž Churu v Graubündenu, později toto prostředí použila ve svých románech. Některá z českých vydání byla převyprávěna, jiná pouze inspirována: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johanna Spyri na anglické Wikipedii.

Johanna Paungger (27)

Raoská autorka zabývající se astrologií a léčitelstvím.

Jan Vodňanský (33)

Jan Vodňanský je spisovatel, herec, zpěvák, autor textů písní a lidový filosof. Jeho texty jsou plné osobitého absurdního a intelektuálního humoru. Věnuje se také tvorbě pro děti. V roce 1965 vystudoval Jan Vodňanský Fakultu strojní ČVUT a krátce pracoval jako projektant. V roce 1973 vystudoval dálkově Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1974 je ve svobodném povolání. V 90. letech přednášel filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 1964 začal vystupovat ve dvojici s Petrem Skoumalem, později spolupracoval např. s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou. Jan Vodňanský zemřel ve středu 10. března 2021 ve věku 79 let. Příčinou jeho úmrtí byl covid-19.

Italo Calvino (19)

Italo Calvino – 19. září 1985 Siena) patří mezi nejvýznamnější italské spisovatele druhé poloviny 20. století. Za 2. světové války se účastnil protifašistického odboje, což v něm zanechalo hluboké stopy. Poválečné nadšení ho přivedlo jednak do komunistické strany, jednak mezi italské literární neorealisty. Ze strany vystoupil po maďarském povstání v roce 1956. Rozloučil se taktéž s neorealismem, a sice příklonem k alegorii. V pozdější tvorbě je znát citelný příklon k formálnímu experimentu v duchu literární postmoderny. Romanopisec a esejista Italo Calvino působil dlouhá léta též jako nakladatelský redaktor.

Hartwig Hausdorf (31)

Hartwig Hausdorf * 11.12.1955- je německý spisovatel, cestovatel a záhadolog. Hartwig Hausdorf vystudoval Mnichovskou univerzitu se specializací na cestovní ruch. Po praxi v cestovní kancelář se zaměřením na východní Asii a Čínu vedl až do roku 1999 cestovní kancelář a organizované skupinové zájezdy. Od roku 2002 pracuje na volné noze jako spisovatel a badatel. V současnosti patří mezi nejznámější záhadology který se vydává do míst, kde se děje nebo nalézá něco neobvyklého – záhadného. Vlastní zážitky a poznatky popisuje ve svých knihách. Jeho názory jsou v mnoha případech až rebelské a vizionářské. Věří, že v budoucnu přijde okamžik, kdy neznámé jevy nebudou vědci škatulkovat jako paranormální fenomén a zavrhovat je okamžitě jako nesmysl, ale začnou se jimi zabývat. Až teprve tehdy přijde skutečný pokrok..

Gabriel Chevallier (21)

Gabriel Chevallier byl francouzský spisovatel. Navštěvoval několik středních škol, nějaký čas pobyl též v církevním semináři. V šestnácti letech začal studovat malířství, po vypuknutí 1. světové války byl odveden. Po roce utrpěl na frontě zranění a vrátil se do zázemí. Vystřídal nejrůznější zaměstnání a od roku 1925 se začal věnovat psaní. Brzy si získal čtenářskou oblibu, především svou schopností nahlédnout do mentality francouzských středních vrstev a smyslem pro jemný humor.

Erin Hunter (44)

Erin Hunter je kolektivní pseudonym. První knížky tak začali psát Victoria Holmes, Cherith Baldry a Kate Cary. Postupem času se k nim přidaly Tui Sutherland, Gillian Philip, Inbali Iserles a Rosie Best. Společně vydávají série Warriors , Survivors , Seekers a Bravelands. Victoria Holmes \"Vyrostla jsem na farmě a miluji všechna zvířata, včetně koček, ale nejvíce koně a psy. Je to velmi praktické, když potřebuji poslat kočičí postavy k nepříjemnému konci - měla bych větší problém zabít psa, nebo koně! Ráda jsem jednou z autorek a když vymýšlím novou dějovou linii, často sním o tom, že jsem jedna z koček běžících lesem. Spolupráce s Kate a Cherith na Kočičích válečnících je dost netradiční způsob práce, ale nás baví psát společně a zvládáme tak napsat knihu rychleji, než jeden samotný spisovatel. Každá máme své oblíbené postavy a představy, co se stane dál, což znamená, že příběh má třikrát víc energie a vášně!\" Cherith Baldry \"Vyrostla jsem na farmě, takže samozřejmě mezi kočkami - pracujícími kočkami, které chytaly myši v domě a ve stodole, ale přesto stále přátelskými domácími kočkami, které si rády hrály a pak se vám stočily na klín. Mojí první kočkou poté, co jsem se vdala, byl šedý mourek Tomlyn. Získali jsme ho, když jsme byli v Africe přednášet na Univerzitě v Sierra Leone. Byl to kříženec siamské kočky a servala a zároveň jedna z nejpřátelštějších koček, které jsem kdy poznala. Když jsme se vrátili do Británie, vzali jsme si ho s sebou. I přesto, že musel být šest měsíců v karanténě, nezapomněl na nás a když jsme si ho přišli vyzvednout, lezl po nás, línal a předl jako blázen! Můj další kocour se jmenovala Schrodinger, po australském fyzikovi - můj manžel Peter byl vědec. Byl zrzavo-bílý a velmi hravý. Moji dva synové, Will a Adam, s ním vyrůstali, takže vždycky bude mít zvláštní místo v jejich srdcích. Peter před pár lety zemřel a Will s Adamem vyrostli, takže teď sdílím svůj domov se dvěma kočkami, Bram...

Elinor Glyn (39)

Anglická scenáristka a spisovatelka ženských romantických příběhů.

Carole Mortimer (40)

je jednou z nejznámějších spisovatelek nakladatelství Mills & Boon. Čtenářky její hrdiny milují a tak není divu, že se již prodalo přes čtyřicet miliónů výtisků jejích knížek. Sa¬ma o sobě říká: „Narodila jsem se v Anglii jako nejmladší ze tří dětí. Psát jsem začala v roce 1978 a napsala jsem již více než 100 knih. Mám čtyři syny, Matthewa, Joshua, Timothyho a Petera. Kromě nich mám ještě dogu jménem Merlyn. Se svým manželem Peterem máme krásný vztah - jsme přátelé i milenci, což je pravděpodobně nejlepší recept na skvělé manželství.“ zdroj: LETNÍ LÁSKY

Bram Stoker (34)

Abraham „Bram“ Stoker byl irský spisovatel a divadelní kritik. V roce 1897 vydal svůj nejznámější román Dracula. Narodil se v dublinském Clontarfu jako třetí ze sedmi dětí Charlotty a Abrahama Stokerových. Téměř do jeho osmi let jej neidentifikovaná choroba držela na lůžku, která mu nedovolovala stát nebo chodit. Údajně mu matka v této době vyprávěla lidové příběhy a keltské mýty. Tato choroba a bezmoc byly traumatizující zkušeností znatelnou v jeho dílech – například jako dlouhotrvající spánek a vzkříšení z mrtvých v Drakulovi. Lékaři nepovažovali za zázrak jen jeho chorobu, ale také jeho uzdravení. Po něm začal žít normálním životem a dokonce se stal atletem a fotbalovou hvězdou na místní Dublinské univerzitě, kde studoval historii, literaturu a fyziku na Trinity College. Byl prezidentem tamní filosofické společnosti a auditorem společnosti historické. I přestože se již od mládí chtěl stát spisovatelem, nakonec nastoupil na úřednické místo na Dublinském hradě. Tato kariéra jej však nijak neuspokojovala, a tak začal také pracovat jako novinář a divadelní kritik. Jeho zájem o divadlo vedl k dlouholetému přátelství s hercem Henrym Irvingem. V této době také napsal své první dílo: Duties of Clerks of Petty Sessions in Ireland: Collected Works of Bram Stoker, vydané však až v roce 1879. Publikoval své první povídky The Crystal Cup , The Chain of Destiny a The Spectre of Doom . V roce 1878 se oženil s Florencí Balcombeovou, tehdejší přítelkyní Oscara Wilda. Existuje domněnka, že právě kvůli tomuto sňatku opustil Oscar Wilde Irsko. Společně se svojí ženou se pak přestěhovali do Londýna, kde v roce 1878 doporučil Henry Irving Bramovi práci hereckého manažera v London's Lyceum Theatre. Zde zůstal po 27 let. Rok po přestěhování se Stokerovým narodil syn Noel. Díky svému přátelství s Irvingem se dostal do londýnské vyšší společnosti, kde se setkal, mimo...

Bohumil Vurm (28)

Bohumil Vurm, narozen v roce 1952 v Praze. Mezi jeho dlouhodobé zájmy patří studium záhad evropské historie a problematika tarotu. Věnuje se studiu tajných organizací a zasvětitelských škol a jejich souvislosti s rosenkruciánskými ideály. Klíčovou postavou jeho zájmu je nizozemský malíř Hieronymus Bosch. Publikace: Tajné dějiny Evropy, Tajné dějiny Prahy, Rudolf II. a jeho Praha atd. Je také spoluautorem a vydavatelem Nová encyklopedie českého a moravského vína.

Bob Hurikán (16)

Josef Peterka, známější pod uměleckým jménem Bob Hurikán, případně pod literárním pseudonymem Bob Peters , byl český skaut, cestovatel, tramp, sportovec, spisovatel, publicista, redaktor, partyzán, historik trampingu a trampský písničkář. Vedle složení několika dodnes známých písniček byl autorem celé řady knih s dobrodružnou, romantickou, detektivní a cestovatelskou tematikou. Pro jeho bouřlivý život se mu neoficiálně přezdívalo český Jack London. Mnohá jeho literární díla nepřekročila běžný literární průměr své doby, nicméně jeho spis Plamen vzpoury byl oceněn cenou Rodokapsu pro rok 1939. Za nejvýznamnější z jeho prací je – jako dokument své doby – považována faktografická kniha Dějiny trampingu. Vyučil se nástrojářem, organizovaným skautem se stal v roce 1916. Ve 20. letech 20. století se stal propagátorem trampingu a pomáhal na Sázavě a na berounsku zakládat trampské osady. Hrál na kytaru a zpíval, věnoval se trampskému sportování, přispíval do několika trampských a skautských periodik, psal knihy. V letech 1930 až 1931 podnikl dobrodružnou pouť do Orientu , později vykonal i cestu za polární kruh až do Laponska. Na přelomu 20. a 30. let 20. století opustil dělnickou profesi a stal se redaktorem v časopisech Tramp, Ahoj na neděli a dalších. Po druhé světové válce tvrdil, že organizoval na Brdech partyzánskou odbojovou skupinu s několika sty členů , jíž údajně sám velel, tuto informaci však nikdo z pamětníků ani výzkum dostupných pramenů nikterak nepotvrzuje. Jiné zdroje uvádějí, že skupina sice byla monitorována gestapem a že její význam byl menší, než Hurikán uváděl, nezpochybňují však jasný postoj trampů a Boba Hurikána za německé okupace. Celý archiv Partyzánské zimní brigády a její činnost včetně korespondence je dodnes v držení jeho rodiny. V dubnu 1945 byl zatčen gestapem na nádraží v Čerčanech, a uvězněn v pankrácké věznici. Os...

Barclay James Harvest (35)

Barclay James Harvest byla britská progresivní rocková skupina, která vznikla v roce 1966 v Saddleworthu v hrabství West Riding of Yorkshire. Zakládajícími členy byli John Lees , Les Holroyd , Stuart "Woolly" Wolstenholme a Mel Pritchard . Byli známí pro svůj svěží, orchestrální zvuk, který spojoval prvky klasické hudby s rockem, často s mellotronem a harmoniemi. Debutové album s vlastním názvem vydali v roce 1970, ale výraznější pozornost jim přineslo až páté album "Everyone Is Everybody Else" .

Albert Pražák (37)

Albert Pražák byl český literární historik. Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na univerzitě v Bratislavě a od roku 1933 v Praze. Roku 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář. V květnu 1945 byl předsedou České národní rady. Po návratu presidenta Beneše do Československa 16. května 1945 se navrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově. Do důchodu odešel v roce 1951. V padesátých letech se ocitl v nemilosti a byl znovu oceněn až po smrti, v roce 1966. Albert Pražák byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií, rozenou Pexovou měl syna Přemysla a Jiřího. Jeho druhou manželkou byla od roku 1919 filoložka dr. Klára Pražáková, rozená Fuxová. Třetím dítětem byla Hana Drábková.

Achille Gregor (16)

Achille Gregor byl český redaktor, scenárista, humorista a spisovatel. Narodil se v rodině advokátního úředníka a baletky Národního divadla. Jméno dostal po italském kmotrovi. V rodné Praze absolvoval větší část dvouleté obchodní školy , pak vystřídal celou řadu různých povolání, učil se také automechanikem. Byl úředníkem a zároveň redaktorem Trampského zpravodaje, reklamním pracovníkem divadla D 34, jehož hlavním dramaturgem, režisérem a vlastníkem divadelní koncese byl Emil František Burian, vydavatelem studentského satirického časopisu H2SO4 , redaktorem Českého slova a také filmovým statistou. Od roku 1935 byl zaměstnancem koncernu Melantrich. Vedl filmovou rubriku jeho deníku Telegraf. Na sklonku 2. světové války byl pracovně nasazen do továrny v Praze Holešovicích. Kvůli první manželce, Židovce polského původu a komunistce, která na začátku války uprchla do Anglie, byl vyšetřován gestapem. Po skončení 2. světové války pomáhal tři měsíce jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Pak na čtyři měsíce přijal možnost pobýt u kamaráda v Anglii. Po návratu do Prahy se stal stálým spolupracovníkem časopisu Dikobraz, v letech 1969 – 1979 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Svobodné slovo Kvítko. Podobal se herci Miloši Kopeckému, s nímž si jej lidé často pletli. Je znám jako autor fejetonů, příběhů podaných s humorem až satirou. První takové práce napsal ještě během války . Napsal též několik cestopisů, velice populární kuchařku, knihu životopisů a divadelních scénářů. Některé z cestopisů byly vydány v přílohách časopisů. Tomu všemu se vymyká jeho scifistická práce, novela Odnikud nikam, která byla vydána jako románová příloha časopisu Svět sovětů v roce 1964. Popisuje vznik třetí světové války a život na Zemi po ní....

Voltaire (32)

Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...

Truman Capote (24)

Truman Capote byl americký spisovatel, herec a novinář. Po rozvodu rodičů o něj od jeho čtyř let pečovali příbuzní, což také velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Již během školní docházky vytvořil první literární dílka, v deseti letech se zúčastnil literární soutěže. Přesto jeho cesta k tomu, aby byl profesionálním spisovatelem, vedla přes práci tanečníka, pomocné síly v redakci časopisu, herce, atd. Proslavil se rychle svými prvními romány Snídaně u Tiffanyho a Chladnokrevně. Poté svůj talent utopil v alkoholu a drogách. Truman Capote byl homosexuál, mezi jeho milence patřil i Andy Warhol. Truman Capote se narodil v New Orleansu v Louisianě sedmnáctileté Lillie Mae Faulkové a obchodníku Archelausu Personsovi. Když mu byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a svěřili ho do péče příbuzným z matčiny strany, kteří žili v Monroeville v Alabamě. Vychovávala ho vzdálená příbuzná, Nanny Rumbley Faulková. V Monroeville se seznámil a spřátelil s pozdější kolegyní spisovatelkou, Harper Leeovou. Kromě těchto dvou spřízněných duší se Capote s mnoha lidmi nestýkal. Byl samotářské dítě, ještě před nástupem do školy se sám naučil číst i psát a většinu času trávil s knížkou a poznámkovým blokem. V deseti letech začal s prvními literárními pokusy. Tou dobou si také vysloužil přezdívku „Buldok“, nejspíše proto, že „Buldok Truman“ nápadně připomínalo jméno tehdy oblíbené filmové postavy, detektiva Bulldoga Drummonda. Roku 1933 se přestěhoval do New Yorku za svou matkou a jejím druhým manželem Josephem Capotem, kubánským obchodníkem s textilem, který ho adoptoval. Od té doby používá jméno Truman García Capote. Slibná budoucnost rodiny se ocitla v troskách, když vyšlo najevo, že Joseph Capote je defraudant, načež paní Capoteová spáchala sebevraždu - předávkovala se p...

Tomáš Halík (31)

Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...

Steve R Pieczenik (29)

Americký psychiatr, odborník v oblasti zahraniční politiky, mezinárodního krizového managementu, vyjednávání a psychologické války, vydavatel a autor psycho-politických thrillerů.

Stephen Leacock (19)

Stephen Leacock byl kanadský humorista a vysokoškolský učitel politické ekonomie na McGillově univerzitě v Montrealu. Proslavily jej zejména humoristické povídky, jichž napsal na dvě desítky knih. Věnuje se v nich obyčejným životním situacím, které dožene do absurdních konců. Ačkoli jde zřejmě o nejznámějšího kanadského spisovatele, jeho rodiště leží v Anglii. Do Kanady se rodina přestěhovala, když mu bylo šest let. Po studiích na střední škole absolvoval učitelský kurs a několik let působil jako středoškolský pedagog. Později vystudoval ekonomii na torontské a chicagské univerzitě a začal působit jako vysokoškolský učitel na McGillově universitě v Montrealu, kde strávil více než třicet let. Jeho akademická kariéra byla velmi úspěšná, stal se řádným profesorem, vedoucím katedry, členem Kanadské královské společnosti a doktorem honoris causa na několika dalších univerzitách. Vydal celou řadu ekonomických, politologických a historických prací. Psaním humoristických povídek, črt a fejetonů se zabýval již během studií na univerzitě. V knižní podobě publikoval až v roce 1910 a rázem se stal velmi známým. Jeho humoristické dílo, které se skládá z více než dvaceti povídkových sbírek, je opakovaně vydáváno a překládáno do řady světových jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stephen Leacock na anglické Wikipedii.

Ota Dub (25)

Ota Dub, též Otto Dub byl český lékař a spisovatel. Používal pseudonymy Jan Tomeš, Michal Dudek a Zdeněk Wagner. Po absolvování lékařské fakulty UK v Praze působil deset let jako primář-internista v Liberci, později krajský internista v Ústí nad Labem. V roce 1966 se habilitoval a od roku 1976 byl krajským gerontologem. Psal odborné a popularizační práce z oblasti lékařství, také v jeho beletristických knihách se často objevuje lékařská tematika. Po jeho smrti byly některé práce zfilmovány.

neuveden (53)

Nelson DeMille (27)

Nelson Richard DeMille se narodil v New Yorku. V dětství se rodina přestěhovala na Long Island. Tři roky studoval na Hofstra University, poté vstoupil do armády a byl přijat do důstojnické školy. Stal se poručíkem americké armády a zúčastnil se bojů ve Vietnamu jako velitel pěchotní čety 1. divize kavalerie. Byl vyznamenán Leteckou medailí, Bronzovou hvězdou a Vietnamským křížem za statečnost. Po návratu do Spojených států znovu nastoupil na Hofstra University a dosáhl univerzitního titulu v oboru politických věd a historie. Jeho rané knihy jsou detektivky z prostředí New Yorku. Jeho prvním velkým románem byl titul By the Rivers of Babylon . Je členem amerického Cechu autorů, organizace Mystery Writers of America a americké Menzy. Je držitelem tří čestných doktorátů: doktor humanitních věd z Hofstra University, doktor literatury z Long Island University a doktor humanitních věd z Dowling College. Kniha Zlín připravuje vydání těchto deMillových knih: Plum Island , The Lion\'s Game , Night Fall , Wild Fire a The Lion .

Miroslav Macek (18)

Miroslav Macek je český stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, po sametové revoluci československý politik za Občanské fórum, později spoluzakladatel Občanské demokratické strany a její místopředseda, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředseda federální vlády Jana Stráského – pověřený řízením ministerstva práce a sociálních věcí a federálního výboru pro životní prostředí. Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, studium dokončil v roce 1967. V letech 1967–71 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, v letech 1971–90 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově. Profesně je k roku 1990 uváděn jako lékař, bytem Zábřeh. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu , jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené Občanské demokratické strany. Patřil k zakladatelům ODS. Již 4. března 1991 se stal místopředsedou přípravného výboru ODS. Do funkce místopředsedy strany ho zvolil ustavující kongres ODS v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V měsících před rozpadem Československa zastával významné posty v poslední federální vládě ČSFR , v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1992 byl za zrušení tohoto výboru nominován na cenu Ropák roku. V roce 1992 čelil aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Zjistilo se, že společnost, v níž měl Macek podíl, získala v pr...

Maximum Petra Hanniga (20)

Marie Janků-Sandtnerová (25)

Marie Janků-Sandtnerová, křtěná Marie Theresie Emerica, rozená Sandtnerová byla česká učitelka, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. Její kuchařky se dočkaly mnoha vydání a jsou známy pod lidovým názvem „Sandtnerka“. Narodila se v Praze na Novém Městě v rodině litografa Otty Sandtnera a jeho ženy Josefy roz. Novoveské. Vyučovala na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici v Praze, v letech 1916–1918 byla pověřena Magistrátem hl. m. Prahy, aby vedla vývařovnu pro chudé, strádající obyvatelstvo a válečné invalidy.

Karel Černoch (33)

Karel Černoch byl významný český zpěvák a hudebník, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 60. let 20. století. Byl známý svými vystoupeními v oblasti populární hudby a v 60. letech 20. století byl členem skupiny Rebels. Černochova hudební kariéra se vyznačovala jeho všestrannými hlasovými schopnostmi a schopností vystupovat ve více jazycích, včetně češtiny, slovenštiny, angličtiny a italštiny. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů v Československu a později i v České republice. Jeho repertoár zahrnoval jak původní písně, tak coververze světových hitů, které často upravoval do češtiny. Černochův přínos české hudební scéně byl významný a až do svého odchodu v roce 2007 zůstal populární osobností. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím rozsáhlé diskografie a trvalého vlivu, který měl na českou populární hudbu.

Jozef Pavlovič (38)

Dátum a miesto narodenia 13. 06. 1934 Veľké Kostoľany Oblasti záujmu próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, scenáristika Životopis autora Narodil sa 13. júna 1934 vo Veľkých Kostoľanoch. Do školy chodil tri roky v Trnave, 4. ročník v Šaštíne a 5. ročník v Hodoch , kde urobil skúšky na gymnázium do Trnavy k saleziánom. Po zatvorení kláštora zmaturoval na gymnáziu v Piešťanoch. Absolvoval Vysokú školu pedagogickú v Bratislave a do roku 1981 pôsobil ako stredoškolský profesor na gymnáziu v Trenčíne. Od tohto roku sa venuje iba literárnej tvorbe. Žije v Bratislave. Literárna tvorba Próza: Slovenská Sibyla Literárna tvorba - pre deti a mládež Poézia: Pri potoku, pri vode , Na jarnom slniečku , Košíček plný básničiek , O usilovných kolieskach, Veselá abeceda , Odslovadoslova , Dnu a vonku , Príhody na divoko, Veselé zvieratká , Za kľúčovou dierkou , Dúha farbičky si strúha , Kolieska nás odvezú , Kam sa skryli púpavy , Generál Guľôčka , Hádanky z lesa a lúky, Hurá do Afriky , Polička a jej políčka , Hádali sa hádanky, Slzičky , Hlavolamy, čo zvládneme hravo samy , Bola raz trieda, bol raz žiak , Dom píše verše komínom, Zábavné oriešky pre bystré hlavičky , Riekankovo Próza: Roztopašné rozprávky , Neobyčajný poľovník , Baran Bé , Lov slov , Bračekovia mravčekovia , Z môjho kráľovstva , Princezná Kvapôčka, Štvornohé rozprávky , Kuriatko a obláčik , Ježko Jožko a krtko Rudko , Prózy kozy Rózy , Tri zlé princezné , Lienka Anulienka , Rozprávky od výmyslu sveta , Veveričiak Dodo , Veselí prváci , Krochkajúca postieľka, Števko Drievko a Alenka z polienka , Tri zelené rozprávky , Moje priateľky myšky , Najkrajšie biblické príbehy 1, 2 ,...

Joy Adamson (13)

Joy Adamsonová byla spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat. V roce 1977 jí byl udělen rakouský čestný odznak Za vědu a umění Narodila se jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, v ulici Na Rybníčku čp. 48. Byla druhorozená dcera ing. V. Gessnera , který byl stavebním radou na technickém oddělení zemského úřadu v Opavě a Friederiky Gertrudy, roz. Greipelové. V Opavě žila dvanáct let, poté se s matkou přestěhovala do Vídně. Jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn. Se svým prvním mužem Viktorem von Klarwillem odcestovala roku 1937 do Afriky, kde poznala svého druhého muže, švýcarského přírodovědce Petera Ballyho, který ji prvně začal říkat Joy. Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi. Její poslední muž, George Adamson, kterého si vzala roku 1944, patřil k zakladatelům afrických národních parků. Jeho prostřednictvím se začala starat o malou lvici, kterou se jim oběma po velkém úsilí nakonec podařilo zčásti „znovuzdivočet“ a navrátit do přírody. Její životní příběh popsala v knize Příběh lvice Elsy. Navazující knihu Příběh levhartice Penny dokončil až spisovatelčin asistent. Mezi návratem lvice Elsy a příchodem levhartice Penny se starala o gepardici Pippu, kterou se jí podařilo také navrátit přírodě. Uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých afrických koček. Mezi známé knihy patří také autobiografie Volání divočiny, která byla v roce 1966 zfilmována. Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Prostřednictvím této nadace byly například založeny národní parky Meru a Samburu. Její život ukončil v roce 1980 bývalý zaměstnanec Paul Wakwaro Ekai, kterého propustila za krádež. Podle pitvy ji ubodal, on sám tvrdí, že ji zastřelil. Za tuto vraždu byl poslán na doživ...

Jónas Jónasson (23)

Jonas Jonasson je švédský spisovatel a novinář. Autor knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonasson se narodil jako syn řidiče záchranné služby a zdravotní sestry ve Växjö v jižním Švédsku. Po studiu švédštiny a španělštiny na univerzitě v Göteborgu pracoval do roku 1994 pro deník Smålandsposten a později večerník Expressen v rodném Växjö. O dva roky později založil vlastní mediální společnost OTW, ve které pracovalo 100 zaměstnanců. Pracoval i jako producent švédské televize TV4. Po dvaceti letech trpěl bolestmi zad a syndromem vyhoření. Během léčby se rozhodl v roce 2005 změnit životní styl, prodal svou společnost a odstěhoval se do Södermanlandu v jihovýchodním Švédsku s kočkou Molotov, která se objevila i v jeho prvním románu. V únoru 2007 měl svatbu s norskou manželkou a přestěhoval se s ní do městečka Ponte Tresa u Luganského jezera ve Švýcarsku. Zde se rozhodl dokončit dlouho plánovanou knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Narodil se mu syn, rozvedl se a syna získal do péče. Od roku 2010 s ním žije na ostrově Gotland. Z českých spisovatelů má v oblibě Jaroslava Haška a Milana Kunderu.

John Dann MacDonald (27)

John Dann MacDonald * byl americký spisovatel sci-fi, detektivek a napínavých příběhů, odehrávajících se převážně na Floridě, kde žil. Jeho nejznámější díla zahrnují populární a uznávanou sérii Travis McGee a jeho román The Executioners. Narodil se v Sharon v Pennsylvánii, kde také začal studovat na universitě, záhy ale odchází pracovat do NY. V studiích pokračuje na universitě v Syrakusách, ještě během studia se seznamuje s Dorothy Prentissovou a v roce 1937 uzavírají sňatek, rok poté studia ukončuje. V roce 1939 získává titul MBA na Harwardu v oboru ekonomie. V roce 1940 vstupuje do armády, zúčastňuje se válečných operací v jihovýchodní Asii a v roce 1945 je z armády propuštěn jako podplukovník. Svoji literární dráhu začíná náhodně – ještě jako voják napíše své ženě povídku a ta ji bez jeho vědomí předává časopisu Story, kde je otištěna. Povzbuzen, stráví příští čtyři měsíce po odchodu z armády psaním povídek, píše 14-hodin denně sedm dní v týdnu napíše okolo 800.000 slov. Až v pátém měsíci nabere jeho kariéra vzestup a umisťuje asi 500 povídek –detektivních, napínavých, dobrodružných, western a sci-fi v různých časopisech. Následuje psaní celé řady románů, v řadě z nich využívá svého vzdělaní a zápletku staví na ekonomických fíglech a kritika jeho thrillery začíná řadit k „drsné škole“a začíná je označovat za mistrovská díla. Toto období vrcholí v roce 1964, kdy začíná svou nejznámější sérii s „havarijním poradcem“ Trevisem McGee, žijícím na hausbótu v Bahia mar marina, Fort Lauderdale, Florida a řešícím jako svérázný detektiv řadu případů. MacDonald byl neobyčejně plodný spisovatel, jeho díla vycházela v mnoha vydáních , byla překládána do řady jazyků, řada z nich byla zfilmována. Získal několik ocenění, pochvalně se o jeho díle vyjadřovali i kolegové . Po absolvování ko...

Jiří Jelínek (44)

Český právní teoretik a vysokoškolský učitel v oblasti trestního práva. Je vedoucím katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a současně také vedoucím katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem publikací obsahujících poznámky k zákonům s výběrem judikatury, vysokoškolských učebnic trestního práva hmotného i procesního, jakož i odborných monografií a článků v tomto právním oboru. V roce 2006 se zapojil do odborné diskuse v rámci rekodifikace českého trestního práva hmotného.

Jaroslav Raimund Vávra (29)

Jaroslav Raimund Vávra byl český spisovatel a cestovatel, autor románů, reportáží a kulturně-historických prací z oblasti severní Afriky nebo z dějin řemesla a technických objevů. Narodil se v rodině úředníka pojišťovny Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové, necelý měsíc před jeho narozením. Jeho mladším bratrem byl filmový režisér Otakar Vávra. Vystudoval reálku v Brně, absolvoval externě několik semestrů na lékařské fakultě a vyučil se zubním technikem. Od roku 1924 působil jako redaktor v pražských nakladatelstvích , podílel se i na několika filmových scénářích . Od roku 1936 patřil k okruhu Václavkova Bloku. Ještě na studiích procestoval s otcem téměř celou Evropu. Roku 1931, 1937 a 1947 podnikl cestu do severní Afriky, roku 1956 navštívil Egypt, Sýrii a Libanon a roku 1969 Mongolsko. V letech 1945–1973 pracoval v Československém filmu na Barrandově nejprve jako knihovník, poté ve Filmovém klubu, který založil, a konečně jako lektor. Roku 1947 podílel se na scénáři filmu svého bratra Krakatit. Jako spisovatel napsal řadu beletristických, cestopisných a kulturně-historických knih o severní Africe a jejích původních berberských obyvatelích. Dalším okruhem jeho zájmu se stalo sklářství, technické objevy a život pražské meziválečné technické inteligence a umělecké společnosti.

Jacques Prévert (18)

Jacques Prévert byl francouzský básník, scenárista a výtvarník. Jacques Prévert trávil své dětství v Paříži od roku 1907. Se svým otcem, divadelním kritikem, navštěvoval často divadelní představení. Matka ho od mládí vedla k četbě. Po ukončení základní školy pracoval ve velkoobchodě Le Bon Marché, v roce 1918 byl nucen nastoupit vojenskou službu a byl odveden na Blízký východ . Po návratu spolupracoval se surrealistickým hnutím, po boku např. Raymonda Queneaua nebo Marcela Duhamela. Prévert byl však příliš svobodného a nezávislého ducha, aby sem mohl stát opravdovým členem jakékoli organizované skupiny. V roce 1928 založil se svým bratrem Pierrem produkční dům a stal se scenáristou a autorem dialogů mnoha velkých francouzských filmů čtyřicátých let. V roce 1932 začal psát texty k písním , které od roku 1933 zhudebňoval geniální Joseph Kosma . Prévert byl rovněž autorem mnoha divadelních her. Vydáním své sbírky Slova dosáhl obrovského úspěchu. Stal se čestným členem Patafyzického kolegia založeného na popud zakladatele patafyziky a moderní dramatické tvorby: Alfreda Jarryho. V roce 1948 vypadl z francouzského okna . Ocitl se na několik dní v těžkém kómatu. Zranění mu způsobilo vážné neurologické následky. Zemřel na následky rakoviny plic. Neodmyslitelná cigareta se mu tak stala osudnou. Jacques Prévert byl ovlivněn surrealismem, jeho básně se v některých ohledech podobají lidové písňové tvorbě. Jeho dílo má obrovskou zásluhu na rozšíření zpívané poezie, jelikož zastával názor, že poezie je řeč, která zpívá . Motivy čerpal především ze života prostých lidí a zpracovával je dvojím způsobem: vytvářel příběh, nebo enumerativní řady. Stal se velmi oblíbeným básníkem, v jeho poezii se často objevuje (často če...

J. D. Robb (30)

Nora Roberts se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: „Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu.\" Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. „Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec,“ říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo. Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník , vyšel v nakladatelství Silhouette v roce 1981. Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví. Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná holka. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují. V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování. Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu....

Ivan Antonovič Jefremov (17)

Ivan Antonovič Jefremov byl sovětský paleontolog a spisovatel sci-fi. Svá první díla začal publikovat až ve věku 38 let. Mezi jeho nejslavnější díla patří kniha Hvězdné koráby, napsaná v roce 1944 a publikovaná o čtyři roky později. V knize nabízí autor – sám zdatný objevitel dinosauřích fosilií z mongolské pouště Gobi – mimo jiné zajímavou, byť jen nevážně míněnou hypotézu o vyhynutí dinosaurů. Měli být vyhlazeni mimozemskými nájezdníky, čerpajícími energii a zdroje z vhodných planet, přičemž k Zemi se dostali právě na konci křídy. Je po něm pojmenována planetka 2269 Efremiana.

František Polívka (26)

František Polívka – 2. července 1923 v Olomouci), byl český botanik. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a přírodní vědy na filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1884 byl vychovatelem v Nasavrkách u Chrudimi a od roku 1886 působil jako suplující učitel na českém gymnáziu v Olomouci. V roce 1902 se stal ředitelem české reálky v Olomouci a byl jmenován okresním školdozorcem pro české školy obecné městského okresu Olomouckého. Jeho socha z diabasu Julia Pelikána byla odhalena v roce 1933, nachází se na žulovém podstavci v Olomouci ve Smetanových sadech. Jeho manželkou se stala Filomena Polívková . Všechny Polívkovy knihy patří k základním kamenům české botanické bibliografie a vycházejí z nich, nebo je citují i současní botanikové.

Barbara McCauley (34)

Americká spisovatelka milostných románů.

Zuzana Nováková (31)

Narozena 22.2.1943 v Praze. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů.

Vladimír Barta (50)

Pochádza z Banskej Štiavnice . Vysokoškolské štúdiá absolvoval v Nitre a postgraduálne absolvoval štúdium žurnalistiky na UK Bratislave. Žije a tvorí v Banskej Bystrici. Fotografickej tvorbe sa venuje už štvrté desaťročie. Je zakladateľom a predsedom novinárskeho Klubu fotopublicistov. Ešte počas redaktorskej práce v Československom a neskôr v Slovenskom rozhlase spolupracoval, ako autor fotografií a publicista, s rôznymi slovenskými i zahraničnými periodikami. Neskôr jeho tvorivá činnosť smerovala najmä ku knižnej tvorbe. Jeho meno sa objavuje v tiráži 109 slovenských a českých publikácií. Po revolúcii v roku 1990 zakladá vydavateľstvo reprezentačných obrazových kníh a fotoagentúru - AB ART press. Vlastným nákladom od r. 1990 do 1. 1. 2008 vydal 62 obrazových kníh o Slovensku a 8 sprievodcov. Niektoré publikácie boli ocenené a prezentovali Slovenskú republiku na medzinárodných výstavách. Medzi najkrajšie knihy Vladimíra Bártu patria: Krajina môjho srdca, Hory moje hory, Slovensko v treťom tisícročí, Slovensko v Európe, Slovenské hrady, Nad Slovenskom, Tatry čarovné. Počas svojej doterajšej tvorby na verejnosti sa prezentoval vyše 30 autorskými výstavami, na Slovensku i v zahraničí. S fotoaparátom prešiel mnoho krajín. Doménou v jeho tvorbe však naďalej zostáva Slovensko a jeho krásy.

Věra Nosková (30)

Věra Nosková , je česká spisovatelka, novinářka, propagátorka vědy a kritického myšlení. Brzy po narození se s rodiči přestěhovala do Strakonic v jižních Čechách, kde žila do dvaceti let. Vystudovala zde gymnázium, později studovala při zaměstnání Střední pedagogickou školu v Praze. Do roku 1990 vystřídala asi 16 zaměstnavatelů a mnoho profesí . Nejdéle byla učitelkou v mateřské škole a noční vychovatelkou v Domově mládeže Haštalská v Praze. Po roce 1989 začala pracovat jako novinářka a externí rozhlasová redaktorka. Od roku 2003 se věnuje psaní beletrie. Ve vlastním nakladatelství vydává populárně vědecké publikace významných členů občanského sdružení Sisyfos, prózu jiných autorů a vlastní díla. Věra Nosková byla spoluzakladatelkou a po tři roky předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu. Věra Nosková žije v Praze, je vdaná a má dva dospělé syny. V 60. a 70. letech publikovala básně v časopisech Divoké víno a Literární měsíčník, některé texty byly uváděny v pořadech "Zelené peří" Mirka Kováříka v divadle Rubín. První sbírka básní připravená do tisku v Českobudějovickém nakladatelství Růže počátkem 80. let byla těsně před vydáním zakázána. Jediná sbírka básní "Inkoustové pádlo" vyšla roku 1988. Po roce 1989 našla nová zaměstnání jako tajemnice a redaktorka v Českém deníku, jako redaktorka Týdnu , reportérka obrazové přílohy Blesk Magazín, redaktorka Europress a nakonec jako spoluautorka přílohy " Věda a lidé" Hospodářských novin. Externě spolupracovala s Lidovými novinami a MF DNES, časopisy Reflex, Print and Publishing, Packaging, Sanquist, Listy, na Slovensku Rozmer a Prometheus V devadesátých letech uváděla pořad "Naše téma" v Českém rozhlase Vltava, a již několik let píše pravidelné fejetony pro týdeník Rozhlas. Vedle článků popularizujících vě...

Theodore Dreiser (29)

Theodore Dreiser byl americký prozaik a novinář. Představitel naturalismu. Byl ovlivněn svými novinářskými počátky a studiem sociologie. Pro jeho díla je typická kritika americké společnosti a lidí toužící po kariéře a penězích. Jeho kritika je založena na tvrzení, že peníze a kariéra vedou ke ztrátě lidskosti a citů. Zároveň o něm lze říct, že ho „lepší“ vrstvy fascinovaly. Ve svých dílech se pokoušel najít moderního amerického hrdinu. Člen komunistické strany se zájmem o sociální politiku.

Stanislava Jarolímková (35)

Pražská rodačka, absolvovala fakultu žurnalistiky UK, psala pro řadu pražských novin a časopisů, spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Knihy začala psát v roce 1999 a zatím má na svém kontě 15 vlastních knih.

Robert Rohál (34)

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Reinhold Messner (29)

Reinhold Messner je italský horolezec rakouské národnosti, cestovatel a spisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, jako první vylezl na Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup. Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny. V letech 1999–2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené. Založil skupinu muzeí věnovaných horám . Reinhold Messner se narodil v Brixenu, vyrůstal v údolí Villnöss v Jižním Tyrolsku. Tuto oblast získala sice po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera však mluví německy. Reinhold se narodil jako druhé z devíti dětí, měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Jeho otec pracoval jako venkovský učitel, na živobytí si přivydělával ještě chovem králíků a slepic. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na farmě, již od dětství také rád lezl po okolních kopcích. V pěti letech mu otec vysvětloval základy lezení při výstupu na horu Sass Rigais. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve východní stěně Malé Fermedy . Později lezl hlavně se svým o dva roky mladším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů. Mezitím studoval stavební průmyslovku. V posledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy, což spolu s jeho tvrdohlavostí způsobilo, že ho někteří učitelé neměli rádi a nechali ho propadnout u maturity. Dříve, než se mu podařilo maturitu o rok později složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v nedalekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební...

Patrick Taylor (28)

Irský lékař a autor humorných knih o dvou irských venkovských doktorech Fingalovi O’Reillym a Barrym Lavertym. Narodil se a vyrostl v severoirském Bangoru. Po ukončení studií odjel do Kanady, kde pracoval přes třicet let. Nyní žije na ostrově Saltsprings v Britské Kolumbii.

Otto Münch (45)

Ing. Münch absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu. Pracoval jako učitel ekonomických předmětů na Obchodní akademii, externě přednášel na VŠ Báňské, pracoviště Most. Od roku 1997 byl ekonomem v telekomunikační společnosti se zahraničním kapitálem. Je spoluautorem učebnic ekonomiky pro střední školy. O roku 2001 působil v SÚRAO , kde vedl oddělení ekonomiky a správy majetku. V současnosti učí v Podkrušnohorském gymnáziu, Most.

Marie Čechová (33)

prof. PhDr. Marie Čechová, DrSc. je česká vysokoškolská profesorka českého jazyka a autorka prací z oboru. Zdroj: Zimová, Ludmila. Životní jubileum prof. PhDr. Marie Čechové, DrSc. In: http://nase-rec.ujc.cas.cz

Konstantin Biebl (35)

Konstantin Biebl byl český básník a prozaik lyrické, snové orientace. Narodil se ve Slavětíně u Loun do rodiny lékaře Petra Biebla, podle matriky praktického lékaře, podle literatury zubního lékaře a za první světové války lékaře vojenského, především chirurga, který působil na haličské frontě v Chelmu, kde onemocněl břišním tyfem a během rekonvalescence spáchal sebevraždu. Obecnou školu navštěvoval ve Slavětíně, reálku začal studovat v Lounech, kde v 5. ročníku propadl z češtiny a opakoval jej v Praze, kde složil maturitu již jako voják rakousko-uherské armády. Poté musel narukovat na frontu první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí; léčil se v Sarajevu. Roku 1918 se vrátil do Prahy, ohrožen tuberkulózou. Roku 1921 složil na novoměstském piaristickém gymnáziu v Praze maturitní zkoušku z latiny a nastoupil na lékařskou fakultu Karlovy univerzity, ale studia nedokončil. Věnoval se zcela básnické tvorbě. V roce 1922 se svými levicově orientovanými přáteli vstoupil do KSČ. Mezi jeho nejbližší přátele patřili spolužák z lounské reálky Karel Konrád a Jiří Wolker, s nímž v roce 1922 trávil prázdniny na léčení v Jugoslávii v sanatoriu v Bašce na ostrově Krk, kde se zamiloval do tuberkulózní pacientky J. Mikšovské, jejíž smrt ho -mimo jiné- inspirovala k básnické sbírce Zloděj z Bagdádu. Z TBC se vyléčil. V letech 1921-1924 byl členem Literární skupiny, z níž společně s přáteli přešel do Devětsilu. V roce 1925 navštívil Francii, v letech 1926 a 1927 podnikl cestu do exotických zemí , jež ho inspirovala k básnické sbírce S lodí, jež dováží kávu a čaj, k četným reportážím a próze. V té době svou senzitivní, přecitlivělou a labilní psychiku začal posilovat alkoholem a drogami. Roku 1931 se oženil s Marií Bulovovou, na svatební cestu odjeli do Alžírska a Tunisu. V roce 1934 podepsal prohlášení ustavují...

Karel Vaněk (27)

Fejetonista a prozaik, za 1. svět. války poslán na rus. frontu. Své zážitky vylíčil ve vál. deníku Charašo, pan, da? Karel Vaněk se narodil 28. 3. 1887 v Kostelci nad Černými lesy v rodině kolářského mistra Josefa Vaňka jako pátý ze sedmi dětí. V Praze se vyučil se obchodním příručím a zpočátku se živil jako obchodní cestující. Posléze působil jako novinář v Rudém právu, v Pražském ilustrovaném zpravodaji, ve Večerním českém slově i v dalších listech. Uveřejněné povídky a fejetony vydával také knižně. Množstvím fejetonů, kursivek a drobných povídek se zasloužil o zlidovění literárního jazyka. Lehkým dobrosrdečným humorem člověka znalého lidové psychologie podává kaleidoskop denních záznamů a uplatňuje bohatství zkušeností v zájmu i o vážné otázky doby. Vaněk měl živý smysl sociální, měl i schopnost zachytit v postavě i v situaci všechnu směšnost, ale pod jeho smíchem cítíme těžký žal člověka, vědomého si těžkého lidského údělu. Takové jsou všechny jeho fejetony sebrané knižně: Střepiny , Čtvrt kila střepin , Třetí kniha střepin a výbor z pozůstalosti Poslední střepiny , kde je též náčrt nezpracovaného románu ´Rajzáci´ z prostředí obchodních cestujících. Všechno má u Vaňka kořeny v malých událostech. Na zdánlivé groteskností osudů malých lidí objevuje pak autor stopy jejich lidskosti. První Vaňkova práce, zápisky vojáka z let 1914–19 – Charašo, pan, da? jsou prací dokumentární, protože se v nich objevuje válka bez pathosu, ve špíně a hrůze i ve frázi. Tento deník z války a ruského zajetí je v jádře projevem protiválečným. Ráz čistě beletristický má humoristický román Kráva matky Ungrové . Smysl pro lidovou řeč tu Vaněk nad jiné osvědčil. Po smrti Jaroslava Haška dopsal na žádost nakladatele Adolfa Synka čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a pak pokračoval pátým a šestým dílem v líčení Švejkových osudů v ruském zajetí. Postava Švejka je t...

Jan Filip (40)

PhDr. Jan Filipský, CSc. je český vysokoškolský učitel, jazykovědec, zaměřením indolog, a také překladatel. V 60. letech 20. století vystudoval tamilistiku, indologii a anglistiku na FF UK v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Za svůj život napsal několik odborných monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků. Zdroje: a)http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/filipsky.html b)aleph.nkp.cz

Jackie Merritt (31)

Jackie pevně věří tomu, že každý, kdo ovládá gramatiku, může napsat knihu. Stačí chtít a mít do toho chuť. Dokazuje to na svém vlastním příkladu. Po léta pracovala jako účetní a napsala stovky a stovky obchodních dopisů, nikdy ale ani jediné slůvko z jakéhokoliv příběhu. V roce 1987 se rozhodla, že to zkusí, a o rok později jí vyšla první kniha. Jackie žije s manželem na americkém jihozápadě. Kromě rodiny jsou její největší radostí knihy; ráda je píše, ráda je i čte. Když právě nepíše ani si neužívá četby, ráda amatérsky maluje a hraje na klavír. V češtině zatím Jackii vyšlo pětadvacet knih

Ivan Skála (35)

Ivan Skála, původním jménem Karel Hell, , byl český básník, překladatel ze slovenštiny, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Představitel dogmatického, konzervativního směru české kultury v období normalizace. Maturoval v roce 1941 a poté byl totálně nasazen v Německu. Po druhé světové válce se stal redaktorem Rudého práva . Angažoval se i politicky, stal se funkcionářem Svazu české mládeže a začal studovat na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Patřil do skupiny komunistických intelektuálů soustředěných okolo redakce Rudého práva. V jeho prvních sbírkách jsou ještě znát ohlasy estetiky Vladimíra Holana a Františka Halase. Od počátku 50. let 20. století ale přechází k militantní a ideologické poezii. Během procesu s Rudolfem Slánským publikoval v Rudém právu slogan Psovi psí smrt!. V letech 1957 – 1968 byl ředitelem nakladatelství Mladá fronta a v letech 1959-1963 prvním tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Na 3. sjezdu Svazu československých spisovatelů roku 1963 přednesl hlavní referát. Na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 naopak vystupoval jako představitel výrazně menšinového názoru, když agitoval proti antisocialistickým živlům, zatímco většina vystoupení delegátů byla nesena silnou kritikou politických a kulturních poměrů ČSSR. V týdnech a měsících po sjezdu, kdy se vedení strany dočasně pokusilo o silové řešení revolty v řadách umělců, tyto své názory obhajoval ve veřejných debatách. Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát získal i ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. XII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Če...

Heinrich Böll (24)

Heinrich Böll byl německý spisovatel. Byl vychován katolicky a v odporu k násilí, ale později se od církve odvrátil. Po maturitě se vyučil knihkupcem. Poté studoval germanistiku a klasickou filologii. Druhou světovou válku strávil na frontě jako voják wehrmachtu. Díky svému křesťanskému přesvědčení odmítal vraždění a válku, a proto zůstal do konce své služby pouhým vojínem. Po válce byl v zajetí. Od roku 1951 se věnoval pouze literatuře. H. Böll hodně cestoval po Evropě, zajímavostí je, že srpen 1968 strávil v Praze. Poté v západním Německu mnohokrát ostře vystupoval proti okupaci Československa a snažil se podporovat tamější inteligenci za časů normalizace. Z toho důvodu byla jeho díla v Československu zakázána. V letech 1971–1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu. Roku 1972 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Po tomto spisovateli byla pro jeho životní postoje pojmenována Nadace Heinricha Bölla – Heinrich Böll Stiftung, organizace propojená s německou Stranou zelených . Jeho dílo velmi kriticky popisuje tehdejší Německo, účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými vztahy mezi lidmi.

František Michálek Bartoš (38)

František Michálek Bartoš, křtěný František Josef Vincenc byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy , Royal Historical Society . Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana. Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova, kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost židovskému obchodníkovi. V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal. Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václ...