Všichni Autoři a témata

Vlastina Svátková (5)

Narozená v roce 1982 slovenské matce a českému otci. Základní školu a gymnázium navštěvovala v Myjavě. Studovala hru na piano, chodila na hodiny zpěvu a kreslení. Věnovala se i tanci, psaní a recitaci básní, za které byla ocenena na pěveckých a recitačních soutěžích. Vlastina se věnovala novinařině, kterou vystudovala na masmediální fakultě. Co se studia týče, vystudovala i vysokou školu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jako redaktorka působila v magazínech Infinity, Style a Elle. Vlastina Svátková se zabývala i modelingem. Díky této práci se dostala do Mnichova, Vídně, Barcelony, Tokia či Bangkoku. V televizních reklamách pro místní i zahraniční trh dostávala totiž stále více rolí, které byly založené na herecké akci. V tu dobu začíná brát Vlastina kurzy filmového herectví a zdokonaluje se ve zpěvu. Vlastina mluví anglicky a německy; věnuje se sportu, literatuře, psaní, filmové teorii a cestování. První její filmová role byla v bondovce Casino Royale, dále se objevila v Gangster KA, Dítě číslo 44, Ženy v pokušení a v seriálu První republika.

Vlastimil Pilous (3)

Narozen 20.3.1946 v Hostinném. Práce z oboru geomorfologie a ekologické situace v Krkonoších.

Vlastimil Kybal (7)

Vlastimil Kybal byl český historik, profesor Karlovy univerzity a diplomat. Zabýval se hlavně duchovními postavami středověku a politikou raného novověku. Pocházel z rodiny rolníka Václava Kybala. Maturoval roku 1899 na gymnáziu ve Slaném. V letech 1899-1903 vystudoval historii a filosofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi jeho učiteli byli Jaroslav Goll, Josef Pekař, Josef Šusta, Václav Novotný a filosofové František Drtina a Tomáš Garrigue Masaryk. 28. října roku 1903 obhájil disertační práci De ecclesia, quid Mathias de Janov docuerit . Do roku 1905 učil na Jiráskově gymnáziu a byl jmenován asistentem historického semináře na FF UK. V roce 1906 studoval v Paříži u E. Denise a dalších a na univerzitě v Bonnu. V následujících letech navštívil řadu archivů ve Francii, Německu, Itálii a Švýcarsku, kde učinil několik významných objevů. Roku 1911 se habilitoval prací „Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610“ a roku 1918 byl jmenován profesorem. Zasazoval se o reformu univerzitního studia. Od roku 1920 působil v diplomatických službách. Nejdříve v letech 1920 až 1925 jako velvyslanec v Římě, od února roku 1925 do roku 1927 v Brazílii s akreditací pro Argentinu, od roku listopadu 1927 do roku 1933 v Madridu. V letech 1933–1935 přednášel v Praze a pak se stal v letech 1935 až 1939 vyslancem v Mexiku, kde se oženil s malířkou Anou Sanez. Válku strávil v exilu, přednášel na řadě amerických univerzit a v Kongresové knihovně ve Washingtonu spolupracoval na uspořádání tamních bohemik. Byl držitelem vysokých státních vyznamenání italských a španělských. Vedle uvedené habilitační práce se zabýval velkými duchovními postavami pozdního středověku, Františkem z Assisi , Anežkou Českou, Matějem z Janova a napsal společně s V. Novotným velkou práci o Janu Husovi , kde podrobně rozebral jeho učení. V knize „Arnošt Denis a...

Vlasta Scholzová (10)

Ing., zabývá se problematikou oceňování majetku, pracovnice Ministerstva financí ČR.

Vladislav Petrovič Krapivin (7)

Vladislav Petrovič Krapivin, rusky: Владислав Петрович Крапивин byl přední sovětský spisovatel literatury pro mládež. Pracoval jako redaktor časopisu Uralskij sledopyt. Zaměřil se na sci-fi tvorbu pro mladší čtenáře. Oblibu si získala jeho novela Děti siněgo flamingo , která byla odměněna cenou Velkého okruhu a cenou Aelita. Jde o příběh chlapce, který se dostal do světa napůl pohádkového a napůl dystopického a má za úkol zabít draka ohrožujícího království. Nejrozsáhlejším dílem fantastického žánru je trilogie Golubjatňa na žoltoj poljaně , která vycházela čas. od r. 1983 pod tituly Golubjatňa na žoltoj poljaně, Prazdnik leta v Starogorske a Malčik i jaščerka . Děti, hlavní hrdinové příběhu, žijí v jednom z paralelních světů, který je ovládán záhadnými bytostmi, nazývanými „ti, kteří přikazují“. Bytosti sesílají na lidi nejrůznější epidemie a pohromy a snaží se získat od dětí věčnou jiskru, což je nevyčerpatelný zdroj energie, který potřebují k uzavření kruhu času, aby nedošlo k dalšímu vývoji civilizace. Trilogii je možno chápat jako alegorický příběh o boji dobra se zlem, pokroku se zpátečnictvím. Výb. bibl.: V noc bolšogo priliva .

Vladimíra Šimková (8)

Autorka učebnic němčiny pro základní a střední školy.

Vladimír Zadražil (9)

Narozen 14.3.1963 v Jihlavě. Ilustrátor, převážně odborných knih s přírodovědnou tématikou.

Vladimír Vogeltanz (3)

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Vladimír Úlehla (8)

Vladimír Úlehla byl český fyziolog rostlin, ekolog, etnograf a filozof. Vystudoval gymnázium ve Strážnici a poté přírodní vědy na Univerzitě Karlově, kde promoval v roce 1911. Po roce 1918 pracoval na nově založené Masarykově univerzitě v Brně, kde se stal se budovatelem Ústavu pro fyziologii rostlin a prvním ekofyziologem. Roku 1928 byl iniciátorem Výstavy soudobé kultury v Brně, kde organizoval expozici vědy a školství. V letech 1934 a 1938 pracoval jako vědecký redaktor v Lidových novinách, kde vyšlo 1 139 jeho článků ze světa vědy, ekologické úvahy, národopisné články, eseje o rostlinách, o poslání inteligence, o životě a jeho smyslu. V letech 1945–1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Úlehla je také autorem řady knih, např. „Zamyšlení nad životem“, „Za oponou života“, „Život vesmírný“, „Záhada smrti“.

Vladimír Tůma (5)

Vladimir Tumanov je docentem pro cizí jazyky a srovnávací literatury na Universitě v Západním Ontariu . Dlouhodobě žije v Kanadě. Jeho výzkumné zájmy patří vztahu mezi Biblí a moderní fikcí , lingvistice a dětské literatuře. Je autorem množství odborných článků a knih.

Vladimír Stejskal (5)

Narozen 5. 7. 1936. Autor publikací z oblasti mechaniky.

Vladimir Sergejevič Solov‘jev (10)

Vladimir Sergejevič Solovjov byl vlivný ruský filosof, publicista, univerzitní učitel, teolog a mystik, blízký přítel F. M. Dostojevského. Jeho myšlení ovlivnilo mj. československého prezidenta T. G. Masaryka. Solovjovův otec byl významný ruský historik Sergej Michajlovič Solovjov , matka pocházela z ukrajinské rodiny a mezi jejími předky byl i básník a teolog Hryhorij Skovoroda. Na střední škole se Solovjov rozešel s pravoslavím, v němž byl vychován, a stal se nihilistou. Od roku 1869 studoval nejprve biologii, přes studium filosofie se však ke své víře vrátil. Po studijním pobytu v Londýně krátce přednášel v Moskvě, roku 1877 se přestěhoval do Petrohradu, kde roku 1880 promoval. Když roku 1881 veřejně požádal cara, aby amnestoval vrahy svého otce Alexandra II., musel se s univerzitní kariérou rozloučit a žil jako nezávislý spisovatel. Věnoval se pak více tradičním filosofickým tématům, epistemologii a etice. Jeho přítelem byl Włodzimierz Spasowicz, člen redakce časopisu Věstník Evropy , ve kterém Solovjov publikoval. V posledních letech připravoval se svým mladším bratrem nový překlad Platónových dialogů. Jeho asketický způsob života byl prý vzorem pro postavu Aljoši Karamazova v Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Zemřel ve velké chudobě. Solovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s Antikristem. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v Bibli, chápal jako smysl pravoslavného pojmu soborn...

Vladimír Sadílek (6)

Vladimír Sadílek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za Bohemians Praha. Nastoupil ve 108 ligových utkáních a dal 3 góly. V nižších soutěžích hrál i za VTJ Tábor, TJ VTŽ Chomutov a FK Armaturka Ústí nad Labem.

Vladimír Plešinger (4)

Vladimír Plešinger byl český cestovatel, autor cestopisných knih, hydrogeolog a vedoucí dlouhodobých expertních misí OSN v Africe a v Latinské Americe . Narodil se v Čestíně v horním Posázaví, vyrostl v Kladně. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od 70. let pracoval na dlouhodobých misích ve Venezuele, v Gambii a ve Středoafrické republice, později pracoval v kratších časových úsecích v Tádžikistánu, Peru a Etiopii. Od 60. let publikoval, nejdříve odbornou literaturu, později cestopisné články a od 80. let také literaturu faktu, podle jeho vlastní definice „pobytopisy“ vycházející ze zahraničních zkušeností. Byl synovcem významného českého cestovatele Adolfa Parlesáka a otcem Jana Plešingera, českého diplomata. V roce 2008 obdržel hlavní Cenu Egona Erwina Kische za Knihu Konga. V dubnu 2011 obdržel cenu Kantuta na festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země ve Zlíně. V roce 2015 obdržel opět hlavní Cenu Egona Erwina Kische, tentokrát za knihu Amazonie a řeky příběhů. Autor knih s tematikou Venezuely , Amazonie, Gambie, Středoafrické republiky, Konga, Peru a Etiopie:

Vladimír Peroutka (11)

Vladimír Peroutka byl český novinář, redaktor a vydavatel. Je znám především jako autor scénáře filmu Eva tropí hlouposti. Byl ženat s Růženou rozenou Lechnýřovou , manželé žili ve 30. letech 20. století v žižkovské Křížkovského ulici. V letech 1933–1943 redigoval časopis Ahoj . Jako zkušený novinář v letech 1935–1936 působil jako vedoucí redaktor, úředně zodpovědný za obsah časopisu Malý Hlasatel . V letech 1945–1948 řídil časopis Světový pramen zábavy a poučení. Jak vyprávěl spisovatel Jiří Brdečka, Vladimír Peroutka ho okolo roku 1940 požádal o to, aby napsal povídky parodující tehdejší kovbojky. Tak Brdečku inspiroval k napsání divadelní hry, která se později stala námětem úspěšného filmu Limonádový Joe.

Vladimír Motyčka (9)

Narozen 28. 8. 1949 v Praze. Novinář, fotograf, autor knih o přírodě, překladatel z angličtiny a němčiny.

Vladimír Mölzer (5)

Narozen v červnu 1923, zemřel 1983. Redaktor odborných zemědělských časopisů, práce z oboru zahradnictví.

Vladimír Líbal (9)

Ing., docent vysoké školy ekonomické. Práce v oboru zásobování, organizace a řízení výroby.

Vladimír Lechnýř (3)

Překladatel z angličtiny.

Vladimír Landa (6)

Narozen 3. 4. 1922 v Tuchlovicích , zemřel 26. 5. 1989. Prozaik, autor zejména dobrodružných próz inspirovaných skutečnými případy z práce Veřejné bezpečnosti, také autor historického románu pro děti.

Vladimír Kříž (8)

Narozen 20.7.1948 v Jihlavě. Dr., prozaik, básník, fejetonista, překlad z bulharštiny, aktivní cestovatel a autor cestopisů, čestný člen cestovatelského klubu Hanzelky a Zikmunda GLOBE, žije v San Franciscu v USA..

Vladimír Horek (6)

Narozen 1922. Autobiografický příběh z období totálního nasazení.

Vladimír Hanzal (4)

Narozen 18. 4. 1954 v Českých Budějovicích. Doc. Ing., CSc., pedagog na katedře ekologie zemědělské fakulty, práce z oboru myslivosti a ochrany přírody.

Vladimír Blažek (7)

Ing. Vladimír Blažek byl český a československý politik Komunistické strany Československa, ministr dopravy ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Pocházel z rodiny železničního zaměstnance. Vyučil se zedníkem, pak absolvoval vyšší průmyslovou školu stavební v Brně a nakonec i Vysokou školu železniční v Žilině . Od roku 1955 pracoval na různých vedoucích postech v Československých státních drahách. V ČSD byl náčelníkem traťové distance, náčelníkem traťové strojní stanice, náměstkem náčelníka služby traťového hospodářství, náměstkem náčelníka dráhy a nakonec před nástupem do vlády náčelníkem střední dráhy. Bylo mu uděleno vyznamenání Za vynikající práci. V letech 1975–1988 působil jako ministr dopravy ČSSR v druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala, páté vládě Lubomíra Štrougala a šesté vládě Lubomíra Štrougala. Po svém odchodu z ministerské funkce dalších 10 let pracoval na železnici. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vít Hloušek (9)

Narozen 6. 5. 1977 v Brně. Doc., PhDr., Ph.D., politolog, vysokoškolský pedagog.

Vincent Šabík (8)

Vilma Kadlečková (7)

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Viliam Matuška (7)

Slovenský autor učebnic matematiky.

Vilém Bitnar (10)

Vilém Bitnar byl český literární a kulturní historik, spisovatel a publicista katolické orientace, jeden z hlavních představitelů katolické moderny. Byl i organizátorem katolického kulturního života, psal do revue Akord, novin Našinec, encyklopedie Český slovník bohovědný, založil týdeník katolické inteligence Nový věk a literárně-filozofický časopis Meditace. Patří k jedněm z největších českých znalců barokní literatury. Miloš Babor, Václav Bidlo, Miloš Hlavatý, Jan Hurdálek, Pavel Valenta, Jiří Zaháň, Karel Jezbera, Jan Kaněra, Jan Kustoš, Václav Kristián Popel, Hanuš Pučálka, Jan Semerák, Jan Chorinus.

Viktor Kamil Jeřábek (10)

Viktor Kamil Jeřábek byl český spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Otec Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Vystudoval reálku v Litomyšli , poté rok studoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Po ukončení studia nastoupil jako podučitel do Osíku, vesnici u Litomyšle. Zde učil čtyři roky. Další rok působil v Oslavanech. Od roku 1881 působil v Silůvkách, od roku 1887 pak v Pršticích. Roku 1906 změnil působiště a odstěhoval se z Prštic do Obřan u Brna, kde zastával místo ředitele školy, a to až do svého penzionování roku 1924. Po odchodu do penze žil v Brně. Poté, co byl učitelský dům na Dvořákově ulici v roce 1944 vybombardován, odstěhoval se k příbuzným do Litomyšle, kde zemřel. Byl velkým přítelem spisovatelky Gabriely Preissové, s níž pravidelně vedl korespondenci. V prosinci 2016 byla po Viktoru Kamilu Jeřábkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Maloměřice-Obřany.

Viktor Kalabis (9)

Viktor Kalabis byl český skladatel, který ve 20. století významně přispěl do repertoáru klasické hudby. Jeho dílo je známé svým modernistickým stylem, který zahrnuje tradiční i moderní prvky. Kalabisovy skladby často odrážejí jeho hluboké porozumění hudební struktuře a schopnost vytvářet složitá a emocionálně působivá díla. Během své kariéry zkomponoval celou řadu skladeb včetně symfonií, koncertů, komorní hudby a děl pro sólové nástroje.

Victor Dixen (7)

Francouzský spisovatel. Autor fantasy románů.

Věruna Melčáková-Juneková (7)

Slovenská malířka, grafička a ilustrátorka.

Veronika Součková (11)

Veronika Růžková (9)

Veronika Rubínková (6)

Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.

Veronika Mrázková (7)

Středoškolská učitelka českého jazyka.

Veronica Beláková (8)

Vernon W Foster (5)

Americký lékař, autor knihy o zdravém životním stylu.

Věra Ptáčková (6)

* 6.11. 1933 Ostrava 1951 Maturita na reálném gymnáziu v Ostravě – Přívoze. 1956 Absolventka dějin umění a klasické archeologie FFUJEP v Brně. 1967 doktorát z dějin umění a divadelní vědy 1959 - 1995 Divadelní ústav, scénografický odbor 1979 Angažována na katedře scénografie DAMU doc. A. Pražákem jako externí pedagog; po měsíci z politických důvodů úvazek zrušen. 1990 - 2000 Externí pedagog na JAMU, 1995 docentura tamtéž. Od roku 1996 externí pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla, DAMU. Téma: zprvu česká scénografie XX. Století, posléze s krátkým historickým rozšířením od barokní scénografie přes 19. století a s úvodem, který má upozornit jednak na specifičnost oboru, jednak na jeho měnící se funkci v celku dramatického díla. Smyslem není pasivní znalost historie jako nutná součást vzdělání, ale její praktické uplatnění, možnosti aktualizace. Orientace v dějinách scénografie měla by pro posluchače znamenat osvojení si nástrojů, kterými vládli jejich slavní kolegové v minulosti a upevnění vlastního povědomí o tvarovém bohatství a možnostech scénografie. Jako srovnávací materiál jsou tu i dějiny evropské scénografie. Látka, která je ve dvou semestrech těžko k zvládnutí, spíš jako inspirace než jako klasická výuka. Přednášky na Palackého univerzitě v Olomouci, katedra teorie a dějin dramatického umění.

Věra Hrubá (5)

Věra Helená Hrubá, později známá jako Vera Ralston byla československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala filmovou herečkou. Narodila se jako dcera zámožného klenotníka Rudolfa Hrubého mezi lety 1919 a 1923 , absolvovala klášterní školu v Doksech, zúčastnila se mistrovství Evropy v krasobruslení 1936 , Zimních olympijských her 1936 a mistrovství Evropy v krasobruslení 1937, kdy na domácí půdě v Praze obsadila v soutěži žen 7. místo. Adolf Hitler jí osobně nabízel německé občanství, Hrubá ale rozhodně odmítla a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava emigrovala s rodinou do Ameriky, kde se její bratr Rudy stal úspěšným filmovým producentem. Původně vystupovala v lední revue Ice Capades, v roce 1941 hrála krasobruslařku ve filmu a tím odstartovala svoji hereckou kariéru. Přijala umělecké jméno Ralston, což byla údajně značka jejích oblíbených cereálií, a snažila se navázat na úspěch Sonji Henie. Roku 1946 se stala americkou občankou, po válce navštívila Prahu a hrála v českých filmech Týden v tichém domě a Revoluční rok 1848, po nástupu komunistů k moci se vrátila do zámoří. V roce 1952 se provdala za Herberta Yatese, šéfa společnosti Republic Pictures, který byl o čtyřicet let starší. Dostávala tradičně hlavní ženské role ve filmech tohoto studia, což byly zpravidla nenáročné nízkorozpočtové dobrodružné a romantické příběhy. Pro své toporné herectví a silný přízvuk byla často terčem posměchu, John Wayne ji označil za svoji nejhorší hereckou partnerku. Filmovou kariéru ukončila v roce 1958, je jedinou herečkou české národnosti, která má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Věra Čáslavská (2)

Věra Čáslavská byla československá sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1959 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou. Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá. Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třet...

Vasilij Ivanovič Ardamatskij (7)

Vasilij Ivanovič Ardamatskij, rusky: Василий Иванович Ардаматский byl ruský sovětský novinář, filmový scenárista a spisovatel historicko-dobrodružných, patrioticky zaměřených knih.

Vasìl' Bykaŭ (6)

Běloruský spisovatel.

Valtr Komárek (7)

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Valentine Williams (5)

Novinář, reportér, autor detektivních románů. Používal pseudonymy: Douglas Valentine, Vedette. Zemřel v New Yorku. U nás není moc známý, ale královna detektivek se zmiňuje o jeho dvou nejznámějších sériích: Bratři Okewoodové; Clubfoot.

Valentin Savvič Pikul' (5)

Ruský spisovatel.

Václav Zeman (6)

Václav Zeman je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál za Spartu Praha. Nastoupil v 5 ligových utkáních a dal 2 góly. Začínal v Roudnici nad Labem.

Václav Žalud (6)

Narozen 1. 6. 1936. Ing., CSc., docent, publikace z oboru elektrotechniky, odborný překlad z polštiny.

Václav Viták (7)

Doc. Ing. CSc., autor prací z oboru strojírenství.

Václav Příhoda (9)

Václav Příhoda byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Narodil se v Sánech u Poděbrad do početné učitelské rodiny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filologii němčiny a francouzštiny, školu absolvoval v roce 1914. Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Orientoval se zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat. V roce 1924 habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945. Stal se odborným poradcem na ministerstvu školství, avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky. Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám. Zemřel roku 1979 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Václav Merhaut (6)

Narozen 5. 4. 1947 v Berouně, zemřel 29. 9. 2015 v Praze. Filmový historik, nakladatel, režisér dabingu, vysokoškolský pedagog, scenárista, dramatik, odborný publicista, rozhlasový pracovník.

Václav Marek (9)

Václav Marek byl český cestovatel, spisovatel, odborný publicista, lappolog a překladatel ze sámských jazyků. Narodil se 5. března 1908 v Sadské. V roce 1929 odešel do ciziny. Po roce 1931 se usadil v norském Laponsku v údolí řeky Susny, dnes národní park Børgefjell. Za druhé světové války se účastnil norského odboje. Roku 1948 se vrátil do Československa. Pracoval v Myslivecké jednotě v oddělení výzkumu biologie zvěře a psal články s tematikou lovu a chovu lovných zvířat, lesnictví apod. Od roku 1951 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Strnadech na Zbraslavi, kde se zabýval půdní zoologií. Od roku 1955 byl zaměstnán v Československé akademii zemědělských věd v jejím Ústavu vědeckotechnických informací jako odborný dokumentátor a odborný pracovník. Museum v norském Hattfjelldalu vytvořilo z Markovy dokumentační činnosti expozici a vztyčilo mu v údolí Susny pomník. V národním parku Børgefjell se lze též projít po "Markově stezce". Již od čtyřicátých let sepisoval souhrnná díla o sámských dějinách, kultuře a náboženství. V časopise Československá etnografie publikoval několik článků o náboženství a kultuře Sámů a drobné recenze. Napsal románovou trilogii s dějem, odehrávajícím se v Laponsku od konce 18. století po padesátá léta 20. století. V románech použil vyslechnuté sámské příběhy ze Susendalu. Z trilogie vyšel pouze román Kočovníci věčné touhy . Za svou historickou studii Samene i Susendalen získal Marek kulturní cenu. Posmrtně vyšla sbírka jeho překladů sámské ústní slovesnosti Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska a studie Staré laponské náboženství . Markovy fotografie z Laponska se často publikují v norských etnografických a historiografických dílech. Markovy vlastní fotografické zvětšen...

Václav Koubek (6)

Václav Koubek je český písničkář a harmonikář, spisovatel, herec a režisér. Od roku 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů Hudební sklepy v jihočeských Chotěmicích. Vyučil se v oboru jako tiskař, poté studoval na vysoké škole strojní v Liberci, kterou úspěšně ukončil v roce 1981 . Jako strojní inženýr se podílel na standardizované konstrukci tzv. eurolahve. Působil také jako zemědělský pracovník, kdy pásl skot, což je legendární kapitola jeho života, o které velice rád vypráví. V následujících letech byl asistentem střihu v Československé televizi a asistentem střihu ve filmovém studiu Barrandov. Od roku 1980 do roku 1983 byl zaměstnán v Hanáckém divadle v Prostějově, dále pak v Ústředním loutkovém divadle v Praze , kde působil jako herec, scenárista a autor hudby. Poté působil i v mnoha dalších divadelních spolcích a uměleckých uskupeních. Natočil i několik autorských filmů. Vystupuje na živém albu skupiny Traband 10 let na cestě z roku 2005.

Václav Jelínek (6)

Václav Jelínek je český zpěvák a skladatel, který se stal známým hlavně svým působením v popové skupině Lunetic. Václav Jelínek dříve pracoval jako truhlář. V Luneticu vystupoval spolu s Davidem Škachem, Martinem Kociánem a Alešem Lehkým. Už od brzkého věku se Václav Jelínek věnoval karate, bavil ho ale především tanec. S Davidem Škachem později vytvořili i taneční skupinu. Na diskotéce se seznámili s Martinem Kociánem a Alešem Lehkým. Tak vznikla nejslavnější skupina devadesátých let Lunetic. S jejich nejznámějšími hity jako Máma, Cik-Cak nebo Chtěl bych tě líbat plnili koncertní haly nepřetržitě. Skupina celkem napsala 4 alba. Václav Jelínek poté ještě vydal svoje vlastní album Pod vodou.

Václav Hubinger (4)

Narozen 14.10.1949 v Praze. PhDr., CSc., sociální antropolog a diplomat.

Václav Freml (7)

Narozen 28.8.1911 v Doubravce u Plzně, zemřel 6.7.1989. Středoškolský profesor, literatura z oboru administrativy a psaní na stroji, překlady z ruštiny.

Václav Dyk (6)

Narozen 27.2.1912 ve Strakonicích, zemřel 5.11.1995. MVDr., DrSc., profesor parazitologie, ichtyologická literatura.

Václav Cháb (9)

Narozen 30.3.1895 v Černově u Pelhřimova, zemřel 30.6.1983 v Praze. Redaktor, historické, kulturní a společenskovědní práce, překladatel z ruštiny, beletrie.

Vachtang Ananjan (3)

Vachtang Ananjan byl arménský sovětský spisovatel, autor knih pro mládež. Ananjan se narodil jako syn chudého zedníka a rolníka. Nezískal prakticky žádné vzdělání, jen po revoluci absolvoval rok stranické školy a kurzy Komsomolu. Za občanské války byl komunistickým funkcionářem a od roku 1926 pracoval v Jerevanu jako novinář a redaktor. Publikovat začal roku 1930. Za druhé světové války působil jako frontový dopisovatel. Jako spisovatel se stal známým především svými romány pro mládež a také drobnými prózami o přírodě a loveckými příběhy. Jeho dílo patřilo ke zlatému fondu sovětské dětské literatury a bylo hojně překládáno. Roku 1971 obdržel Arménskou státní cenu.