Všichni Autoři a témata

Anatolij Kornel'jevič Vinogradov (9)

Ruský spisovatel a literární historik.

Alžběta Skálová (10)

Alžběta Skálová , je renomovaná a vyhledávaná česká malířka, grafička a ilustrátorka, její práce byla oceněna doma i v zahraničí. Je dcerou významného českého výtvarníka, animátora, performera a zakladatele umělecké skupiny Tvrdohlaví, Františka Skály. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, zde prvně od roku 2002 do roku 2003 studovala u Jiřího Barty v ateliéru Filmové a televizní grafiky, následně pak v roce 2008 absolvovala u Doc. Juraje Horvátha v ateliéru Ilustrace a grafiky s autorskou knihou Pampe a Šinka za kterou cenu Magnesia Litera. Studia na VŠUP ji zavedla také na několik prestižních zahraničních stáží , kde se zaměřila hlavně na volnou grafiku, litografii a hlubotisk. Věnuje se malbě, volné grafice, tvorbě objektů a ilustracím. Její práce je úzce spojena zejména s nakladatelstvím Baobab se kterým spolupracuje. Autorské malonákladové knížky dříve tvořila také v rámci volného sdružení grafiků a tvůrců knih Koprbooks jehož byla zakládající členkou. V roce 2011 spolu s Martinou Kupsovou a Alžbětou Zemanovou byla u zrodu značky NaPOLI , kterou založily a která je zaměřená na vlastní autorskou produkci, zejména knih, plakátů a papírových her. Zde působila aktivně do roku 2014. Autorky NaPOLI se účastnily a vystavovaly na řadě přehlídek malých nakladatelů a současného designu u nás i v zahraničí. Je členkou platformy Ilustrátoři.net, příležitostně spolupracuje se stranou LSJ. Má za sebou 8 samostatných autorských výstav, z nichž největší přehlídku jí v létě v roku 2019 uspořádala pražská Galerie Villa Pellé, kromě toho se zúčastnila desítek společných expozic u nás, na Slovensku, v Itálii, Německu i Japonsku. Alžběta Skálová se kromě ilustrace věnuje také volné tvorbě, kde může být méně popisná. Vytváří koláže, filmy, grafiky, ale především akvarely a obrazy. Drobné akvarely slouží jako deník – autork...

Aloysius Bertrand (4)

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Alois Pavlůsek (10)

Český autor. Píše zejména publikace o automobilech a motocyklech.

Alois Mezera (4)

Alois Mezera byl český funkcionalistický a klasicistně puristický architekt. Patří k opomíjeným osobnostem české architektury. Byl předsedou Společnosti architektů. Jeho manželkou byla malířka Julie Winterová-Mezerová. Mezi roky 1910–1913 vystudoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josipa Plečnika. Podílel se také na návrzích interiérů císařských vlaků pro Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši. Oženil se s malířkou Julianou Winterovou a podnikl celou řadu studijních cest po celé Evropě, včetně Turecka. V letech 1920–1925 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po první světové válce vypracoval celou řadu návrhů památníků obětem tohoto konfliktu. Účastnil se řady architektonických výstav v různých evropských hlavních městech. Kromě toho se účastnil řady soutěží, mj. na kostel na Královských Vinohradech, krematorium na Vyšehradě, Nejvyšší soud v Brně a další.

Alois Jokl (10)

Narozen 6.10.1887 ve Snovídkách u Bučovic, zemřel 23.4.1967 v Praze. Profesor obchodní akademie, lektor Vysoké školy obchodní. Autor učebnic němčiny, překladatel z němčiny a ruštiny.

Alica Bartková (7)

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Alfred Assollant (8)

Alfred Assollant byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž nejznámější je román Podivuhodná, nicméně zcela pravdivá dobrodružství kapitána Korkorána. Alfred Assollant se narodil roku 1827 v Aubussonu v dnešním departementu Creuse. Po studiích na prestižní pařížské škole École normale supérieure se stal učitelem, ale od roku 1858 se zcela věnoval psaní. V tomto roce se totiž vrátil z návštěvy Spojených států amerických a vydal knihu svěžích a cestopisných barvitých črt, ve kterých popsal zážitky ze své cesty. Poté napsal celou řadu většinou mládeži určených románů s cílem podněcovat v ní zejména její cit pro spravedlnost. Své nejznámější dílo, román Aventures merveilleuses mais authentiques du capitaine Corcoran vydal ve svých čtyřiceti letech roku 1867. Assolant se zajímal také o literární i politické dění a své články na toto téma sebral do několika knih, kde se vyslovuje pro politickou svobodu, pro práva žen a pro svobodu tisku. Alfred Assollant zemřel roku 1886 v Paříži. K nejznámějším knihám Alfreda Assolanta patří:

Alexandra Rebrová (5)

Historička, archivářka, knihovnice, PhDr., Narozena 4.5. 1945 v Daruvaru v bývalé Jugoslávii.

Alexandra Berková (7)

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Alexander Šíma (10)

JUDr. Alexander Šíma po absolvování právnické fakulty UK v Praze byl soudcem Okresního soudu v Klatovech a Nejvyššího soudu v Praze, nyní je předsedou občanskoprávního senátu Krajského soudu v Plzni. V roce 1992 absolvoval studijní pobyt u justičních orgánů v USA. Od roku 1993 je externím akademickým pracovníkem katedry občanského práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Publikuje v odborných časopisech, je rovněž autorem publikací se speciální právní tematikou .

Alex Kadlec (3)

Spoluautor publikace o rekreačních objektech a chalupách.

Alessandro Baricco (8)

Alessandro Baricco , populární italský romanopisec, dramatik, kritik, novinář a esejista. Jako spisovatel debutoval v roce 1991 románem Castelli di rabbia. Román Hedvábí byl v roce 2007 zfilmován, hlavní role obsadili Keira Knightleyová a Michael Pitt.

Aleš Kraus (3)

Narozen 23.6.1936 v Kolíně. Fotograf.

Aleš Fuchs (7)

Narozen 11.5.1932 v Kroměříži. PhDr., divadelní kritik, scénárista, novinář, dramatik, vzpomínkové knihy, překlad ze slovenštiny, práce o filmu a divadle.

Alena Tichá (8)

Narozena 8.12.1956 v Brně. Ing., Ph.D., odborná asistentka Fakulty stavební VUT Brno, odborné zaměření: ceny ve stavebnictví, ekonomika práce, ekonomika a řízení ve stavebnictví.

Alena Müllerová (9)

Alena Müllerová vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky FAMU. Jako dramaturgyně a scenáristka se zabývala zprvu hlavně dokumentárním filmem , nyní se kromě dokumentu věnuje i dramatické tvorbě a vývoji nových televizních formátů. Od roku 1998 pracuje v České televizi, kde řídila centrum dokumentární, publicistické a vzdělávací tvorby, podílela se na přípravě programového schématu a řady úspěšných televizních pořadů. V současné době jako kreativní producentka vede jednu z tvůrčích skupin České televize. Podílela se např. na cyklech 13. komnata, Čtyři v tom, Rybí legendy Jakuba Vágnera, z dokumentů např. Život podle Václava Havla, Magický hlas rebelky, nyní připravuje komediální seriál Trapný padesátky s Irenou Obermannovou). Učí na FAMU a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala novelu Odporný svět , spolu s V. Hanzelem sborník Albertov 16:00, příběhy sametové revoluce a v dubnu 2016 vydala román Muž ve střídavé péči.

Alena Fridrichová (8)

Alena Benešová (9)

Překládala pro děti z němčiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny, uspořádala sborníky a výbory.

Aleister Crowley (9)

Aleister Crowley byl britský mág, okultista, spisovatel, básník, filozof, jogín, špion, šachista, finanční poradce, dráteník, plynař, alchymista, astrolog, malíř, lyžař, hedonista, drogový experimentátor, uhlíř, cestovatel, pansexuál, sociální kritik a horolezec. Vytvořil filosofický systém Thelema a stal se jeho největším teoretikem. Systém Thelémy vychází z Crowleyovy knihy The Book of the Law , sepsané v roce 1904. Také je citován jako klíčová inspirace pro množství pozdějších esoterických skupin a osobností, včetně lidí jako je Kenneth Grant, Gerald Gardner a do určité míry také Austin Osman Spare. Senzacechtivé plátky té doby o něm psaly jako o „nejprohnanějším muži, který kdy žil“. Vysloužil si také přezdívku „nejhříšnější muž světa“. Měl neustále problémy s obviňováním ze strany veřejnosti a úřadů kvůli své „morálce“. Několikrát kvůli tomu stanul i před soudem. Narodil se 12. října 1875 ve Warwickshire v Anglii jako Edward Alexander Crowley mezi jedenáctou hodinou večerní a půlnocí do poměrně zámožné rodiny Edwarda Crowleyho a Emily Berthy Bishop. Jeho otec byl kazatel fundamentalistických Plymouthských bratří , puritánské protestantské sekty. Jeho dětství nebylo nijak zvlášť šťastné. Dne 29. února 1880 se narodila jeho sestra Grace Mary Elisabeth, několik hodin po narození však zemřela. Smrt jeho otce v roce 1887 a přehnaná zbožnost, která se promítala do jeho výchovy, jej přiměly vzbouřit se proti rodině. Matka, která byla již zoufalá z jeho chování, jej nazvala „Bestií“ , toto označení si ponechal a začal se za Antikrista také považovat. Emily Bertha Bishop zemřela v roce 1917. Po studiích na internátních školách Malvern College, Eastbourne College a Tonbridge School odešel Crowley roku 1895 na Trinity College v Oxfordu. Po tři roky zde studoval filosofii, psychologii a ekono...

Albína Dratvová (9)

Albína Dratvová byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen. Albína se narodila se v Praze v úřednické rodině. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku. V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka. V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu. V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve. Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966. Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. ...

Albert Simon Pergill (5)

Pergill, Simon Albert, *1954, lékař a vysokoškolský pedagog. Autor několika desítek odborných prací, vesměs se týkajících plísní a jejich jedovatých produktů, mykotoxinů. Vyučuje na universitě preventivní lékařství a zdravotní nauky pro pedagogy, na něž se specializuje zejména po absolvování doškolovacího kursu WHO. SF a F ho zajímá od útlého věku, účastnil se i některých literárních soutěží. Je ženatý a má dvě děti. „Fantasy jsem považoval spíše za oddechovou záležitost, relaxaci mezi vážnou prací. Conan a Sesamus mi však připravili několik bezesných nocí a přímo si vynutili, abych jejich příběh sepsal..."

Albert Roussel (7)

Albert Roussel byl významný francouzský skladatel, jehož dílo přešlo z období pozdního romantismu do složitějších a vyvíjejících se stylů počátku 20. století. Zpočátku sloužil u francouzského námořnictva, což ovlivnilo jeho rané skladby s exotickou a námořní tematikou. Po odchodu z námořnictva se věnoval hudbě a studoval na pařížské Schole Cantorum u Vincenta d'Indyho.

Alain Grée (4)

Francouzský autor knih pro děti.

Adrian Gilbert (5)

Britský autor publikací o nevysvětlitelných jevech, záhadách.

Adolf Srb (10)

Adolf Srb byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů. Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka , Benedikta , Josefa báňského inženýra, Eduarda autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla . Byl ženatý s Johanou Janečkovou . Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta. Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské. Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro...

Adolf Kuba (7)

Narozen: 1909, zemřel: 1987. Novinář v časopise Svět v obrazech. Oznám.: Novinář,39,1987,č.12.

Adolf Cmíral (9)

Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...

Adolf Andrej Lebeda (4)

Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.

Adam Frost (6)

Britský spisovatel, autor knih pro děti, editor webových stránek, informační designér. Zabývá se infografikou a vizualizací dat.

Adalyn Grace (9)

Abraham Stone (6)

Americký lékař, sexuolog.

A. E Hotchner (3)

Americký spisovatel, dramatik, editor a autor biografií.

* antologie (11)

Antologie je kniha sestavená z literárních děl několika různých autorů, jejichž jména jsou, na rozdíl od nekonkrétního kolektivu autorů, známa a jasně dána.

Zuzana Holasová (7)

Zuzana Holasová se narodila v Praze v roce 1950. Vyrůstala v rodině, která byla v podstatě ateistická, posléze studovala práva a nakladatelskou specializaci v rámci žurnalistiky. Pracovala v nakladatelství Albatros. V devadesátých letech začala publikovat vlastní knihy: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město. Je členkou Sekulárního františkánského řádu.

Zuzana Foffová (6)

Česká nakladatelka a autorka a editorka prací o vinařství a vinohradnictví.

Zuzana Dostálová (7)

Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .

Žofie Kanyzová (9)

Narozena 31. 10. 1949 ve Vsetíně. Loutkoherečka, autorka a vydavatelka lunárních kalendářů, redaktorka periodika Lunární kalendář, též galeristka a autorka knih o Praze.

Zofia Nałkowska (8)

Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...

Zlata Černá (6)

Narozena 7.10.1932 v Praze. Sinoložka, práce z oboru, spoluvydavatelka japonských pohádek, překladatelka čínské literatury a zejména poesie, kurátorka čínské, japonské a lamaistické sbírky Náprstkova muzea.

Zdeňka Hledíková (6)

Zdeňka Hledíková byla česká archivářka a historička. Působila na katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK v Praze a v letech 1993–2009 byla ředitelkou Českého historického ústavu v Římě. Specializovala se na dějiny středověké církevní správy a paleografii. 18. října 2012 obdržela prof. Zdeňka Hledíková z rukou ministra školství Cenu Milady Paulové, která je od roku 2009 udílena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i. Čtvrtý ročník Ceny Milady Paulové si kladl za cíl zviditelnit a ocenit vědeckou práci významných osobností historických věd s odkazem na pedagogicko-výzkumné působení historičky a byzantoložky prof. Paulové.

Zdeněk Záhoř (9)

Zdeněk Záhoř byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově. Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor. Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové. 16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici. Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy , popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech. Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže. Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909. Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly: Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy , určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům. K jeho pracím v tomto oboru patří: Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.

Zdeněk Urbánek (8)

Narozen 12. 10. 1917 v Praze, zemřel 12. 6. 2008 tamtéž. Redaktor, překladatel z angličtiny, básník, spisovatel.

Zdeněk Urban (4)

Zdeněk Urbánek byl prozaik, překladatel, esejista a kritik. Zdeněk Urbánek pocházel z kultivované evangelické rodiny. Po maturitě krátce studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol pracoval jako nakladatelský redaktor a potom jako kočí na otcově statku. Za okupace ukrýval několik židovských dívek, za což mu bylo v roce 1993 uděleno v Izraeli vyznamenání. Po válce byl novinářem, 1949 – 57 lektorem v Čs. státním filmu, poté se živil překlady z angličtiny. V 60. letech psal do časopisu Divadlo. Během 70. a 80. let nesměl publikovat, svá díla uveřejňoval v samizdatu.

Zdeněk Skořepa (5)

Zdeněk Skořepa je bývalý český hokejový útočník.

Zdeněk Šimanovský (9)

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.

Zdeněk Roučka (6)

Narozen 1958. Plzeňský spisovatel a publicista, autor historických článků a reportáží. Vydal knihy fotografií z historie Českolovenska.

Zdeněk Pospíšil (8)

Zdeněk Pospíšil byl divadelní režisér a dramatik, jeden z trojice prvních režisérů brněnského Divadla Husa na provázku po jeho profesionalizaci. Významná byla jeho utajená spolupráce s Milanem Uhdem, jehož scénáře realizoval v době, kdy dramatik nesměl publikovat. Pospíšil začínal jako technik v Satirickém divadle Večerní Brno, poté vystudoval obor režie na brněnské JAMU u Evžena Sokolovského, kde s ním studovali i Eva Tálská a Peter Scherhaufer. Absolvoval v roce 1968 inscenací Sofoklovy Antigony. Hostoval ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, ale současně již začal působit v tehdy ještě amatérském Divadle Husa na provázku. Od jeho profesionalizace k 1. lednu 1972 byl jedním z jeho tří režisérů, společně s Peterem Scherhauferem a Evou Tálskou. Celkem zde režíroval dvanáct představení, a k tomu čtyři s Dětským studiem Divadla na provázku. V roce 1973 byl Pospíšil jedním z původců myšlenky divadelního festivalu Divadlo v pohybu, který se v Huse na provázku stal dlouholetou tradicí. Od r. 1974 začal utajeně spolupracovat s Milanem Uhdem, jehož scénickou montáž Pantha rei v minulosti inscenoval a který v té době již nesměl oficiálně publikovat. Pospíšil realizoval jeho hry pod svým jménem. Tak byla inscenována např. legendární Uhdeho dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka pod názvem Balada pro banditu s hudbou Miloše Štědroně nebo Mrštíkovy Pohádky máje. Pospíšil dále realizoval čtyři hry se samostatným dětským souborem založeným při tehdejším Divadle na provázku pod názvem Dětské studio Divadla na provázku. V roce 1980 Pospíšil i s rodinou emigroval přes Jugoslávii do Švýcarska, kde se rovněž věnoval divadelní činnosti; mimo jiné působil i jako hostující režisér v amatérských divadlech v Athénách, kde režíroval Hamleta, a v Paříži, kde inscenoval Uhdeho hry Parta a Výběrčí. S Uhdem udržoval telefonický kontakt i v době emigrace. Nakonec založil ...

Zdeněk Pospíchal (3)

Narozen 28.6.1940 v Brně. Dr., Ing., vysokoškolský pedagog a soudní znalec, specializuje se na ekologické inženýrství, problematiku životního prostředí nejen z hlediska průmyslových podniků, ale též nemocnic, škol, hotelů apod. Publikuje též o výstavbě a provozu saun, o energetických problémech, čistotě měst a druhotných surovinách.

Zdeněk Pilař (6)

Narozen 4. 8. 1921 v Praze, zemřel 2. 11. 2002. Redaktor výtvarných publikací.

Zdeněk Petr (4)

Zdeněk Neubauer (5)

Narozen 30. 5. 1942 v Brně, zemřel 5. 7. 2016 v Praze. RNDr., PhDr., profesor filosofie, přednášky a práce z oboru filosofie vědy a epistemiologie, teoretické biologie, též práce z oboru teologie o významu symbolů.

Zdeněk Moravec (3)

Autor příruček pro filmové amatéry.

Zdeněk Michalec (4)

Populárně vědecké spisy z oboru přírodních věd.

Zdeněk Mařatka (5)

Zdeněk Mařatka byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru gastroenterologie. V roce 1933 maturoval na gymnáziu, v lednu 1939 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1969 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. V letech 1958–1984 byl přednostou II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Praze na Bulovce. Jeho otcem byl sochař Josef Mařatka a dětmi jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladatel Kryštof Mařatka, žijící převážně ve Francii. Zabýval se zejména záněty tlustého střeva a endoskopií trávicího ústrojí. Byl členem řady mezinárodních lékařských organizací, ve kterých vykonával funkci presidenta nebo vice presidenta. Je autorem řady odborných publikací a memoárů Paměti – medicína, umění a život v osmi politických režimech Mezi významná ocenění Zdeňka Mařatky patří:

Zdeněk Lahoda (4)

Narozen 5. 11. 1920 v Ústí nad Labem, zemřel 17. 12. 1987 v Praze. Autor detektivních románů, překladatel z němčiny a angličtiny.

Zdeněk Kuneš (10)

Autor publikace o dani z přidané hodnoty.

Zdeněk Kudělka (6)

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Hostička (3)

Zdeněk Hostička , byl myslivec a přítel lesa, nezkazil žádnou legraci a napsal knihu vzpomínek svých i našich předků

Zdeněk Hlaváček (5)

Narozen 25. 7. 1899 v Kelči, zemřel 29. 10. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, výtvarný teoretik, spisy a překlady z oboru výtvarného umění.