Výpis všech autorů

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů , jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách , jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních , , která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně ...

Václav Erben

Václav Erben byl český spisovatel, známý zejména svými detektivními příběhy s kapitánem Exnerem. Absolvoval Obchodní akademii v Náchodě a divadelní dramaturgii a rozhlasovou režii na pražské DAMU. Pracoval jako novinář, redaktor a do roku 1990 jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Psal od poloviny 60. let, debutoval povídkami psanými pro rozhlas. Kromě detektivek, z nichž mnohé byly zfilmovány nebo inscenovány v Československé televizi, psal také psychologická a historická díla. Od roku 1947 až do roku 1989 člen KSČ , po sovětské okupaci ČSSR v srpnu 1968 normalizační publicista, činný v propagaci branně-bezpečnostní politiky komunistického státu. V listopadu 1989 se stal předsedou České asociace autorů detektivní literatury. Od roku 1993 působil tři roky jako tiskový mluvčí předsedy ČSSD. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodě Ústí nad Orlicí . V 90. letech se věnoval rovněž publicistické činnosti, psal především komentáře do deníku Právo. Od roku 1997 do února 2000 byl členem Rady České televize za ČSSD. Byl manželem matky političky ČSSD Petry Buzkové. Jeho ostatky jsou uloženy na hřbitově v rodném Náchodě. Známé jsou zejména detektivky, ve kterých vystupuje příslušník Kriminální služby VB kpt. JUDr. Michal Exner: V roce 2017 byl uveden dvanáctidílný televizní seriál Kapitán Exner s Michalem Dlouhým v titulní roli.

Il'ja Grigor'jevič Èrenburg

V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 1908–1917 žil v Paříži, kde se seznámil s V. I. Leninem. Během Občanské války ve Španělsku působil jako dopisovatel sovětského tisku. Zemřel na rakovinu prostaty a močového měchýře. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem. Pozdější tvorbu ovlivnil symbolismus. Znal i západní, především francouzské literární prostředí. V jeho díle je patrný odpor k buržoazii, ale do socialistické tvorby se také zrovna nehrnul. Ve svých knihách líčí většinou konflikty lidského soukromí s revolucí. Je znám také díky svým aktivitám za druhé světové války. Na východní frontě působil jako novinář píšící články, jež podněcovaly nenávist ke všem Němcům bez rozdílu. Jeho textům v novinách Pravda nebo Krasnaja zvezda se říkalo "kaťuše", což byl známý sovětský ničivý raketomet. Mnoho historiků se domnívá, že krutosti, jichž se dopouštěla Rudá armáda při dobývání Německa, byly inspirovány právě těmito texty.

Barbara Erskine

Barbara Erskinová, nepřechýleně Erskine je britská spisovatelka. Na Edinburské univerzitě vystudovala středověkou historii Skotska. Jejím knižním debutem byl román Žila jsem již před staletími z roku 1986, který byl přeložen do 30 jazyků a bylo z něj prodáno přes tři miliony výtisků. Píše zejména historické romány, kromě nich napsala také několik sbírek povídek. S novým titulem přichází průměrně jednou za dva roky, a to kvůli provádění obsáhlého výzkumu a kvůli psaní dvou verzí každé nové knihy. Prakticky celé její dosavadní dílo je přeloženo do češtiny. Vlastní starobylý zámek v essexském městě Colchester a dům v Herefordu v hrabství Herefordshire.

Josef Erhart

Narozen 4. 2. 1923 v Plavu u Českých Budějovic, zemřel 2009. Pedagog, zemědělský inženýr, později fotograf, fotografoval hlavně přírodní krásy a kulturní památky jižních Čech, také spoluautor knihy o houbách a publikací z oblasti astronomické optiky.

Marie Erhartová

Narozena 12.10.1937 v Sedlci, okr. České Budějovice. Učitelka mateřské školy, spolu s manželem se věnuje fotografování, zejm. hub a kulturních a přírodních památek jižních Čech.

Hunterová Erin

John Erskine

John Erskine byl americký pedagog a spisovatel. Narodil se v New Yorku, promoval na Columbia University . Profesor Erskine byl zaměstnán na Columbia University, kde založil Columbia College of Columbia University , kde později vedl program „Masterworks of Western Literature“ , dnes známý spíše pod názvem „Literature Humanities“ , který dnes tvoří druhou nejdůležitější složku osnov Columbia University. Je po něm pojmenováno náměstí v Bronxu. V Česku je známý především pro svůj životopisný román o Françoisi Villonovi Nezbedný mistr balad. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Erskine na anglické Wikipedii.

Carolly Erickson

Bývalá univerzitní profesorka se v roce 1970 začala plně věnovat spisovatelské činnosti a setkala se s bouřlivým ohlasem čtenářů i odborné kritiky.

Karel Erben

Narozen 1932. MUDr., specializuje se na prevenci civilizačních chorob, práce o homocysteinu.

Andrea Erne

Německá autorka dětských knih.

Erdogan Ercivan

Německý spisovatel a publicista tureckého původu. Je autorem knih o tzv. zakázané archeologii a alternativních pohledech na historii lidstva. Svůj zájem soustředí především ne staroegyptskou civilizaci.

Desiderius Erasmus Rotterdamský

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále.

Fritz Erpenbeck

Německý prozaik, herec, režisér, dramaturg a novinář.

J. Erickson,

Hans Erni

Švýcarský malíř, grafik, sochař, rytec, litograf, návrhář poštovních známek a ilustrátor.

Annie Ernaux

Francouzská prozaička a profesorka literatury.

Josef a Marie Erhart

Richard Erml

Richard Erml se narodil 1. června 1961 v Praze, roku 1984 absolvoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Do listopadu '89 byl zaměstnán jako topič v nemocnici na Vinohradech, poté jako redaktor Zemědělských novin a kulturního čtrnáctideníku Scéna. Od znovuzaložení Divadelních novin v roce 1992 zde pracuje jako divadelní kritik a publicista. Přispívá do týdeníku Reflex a do Mladé fronty Dnes, externě spolupracuje s Českou televizí jako dramaturg dokumentů. Roku 2002 vydal v nakladatelství Petrov prozaickou prvotinu Zuzanka a tibetské velehory . Richard Erml je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru Marianu a syna Matyáše. S tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou mají syna Tašiho a plánují společný návrat do Tibetu.

Václav Ereben

Thomas Erikson

Thomas Erkison se narodil a žije ve Stockholmu. Jeho první román Mentalista se ve Švédsku stal bezprostředně po svém vydání senzací a byl již přeložen do mnoha jazyků.

John R Erickson

Steven Erikson

Steven Erikson , vlastním jménem Steve Rune Lundin, je kanadský spisovatel žánru fantasy a také sci-fi. Vystudoval antropologii a archeologii. Nějaký čas strávil na vykopávkách v Jižní a Střední Americe. Tam se také seznámil se svou ženou. Nyní se věnuje pouze psaní. Jeho bezpochyby nejvýznamnějším dílem je série Malazská kniha padlých , která si získala velkou popularitu po celém světě a Eriksona zařadila mezi přední současné autory epické fantasy. První díl této série plánované na deset dílů nese název Měsíční zahrady. V České republice série vychází pod nakladatelstvím Talpress v překladu Dany Krejčové. Malazská kniha padlých Romány ze světa Malazské knihy padlých Ostatní

Svenja Ernsten

Německá autorka knih pro děti, redaktorka, učitelka.

Lucie Ernestová

Narozena 1973. Ing., arch., grafička, fotografka.

Steve Erwin

Americký spisovatel a novinář.

Vilém Erhart

Narozen 1914 v Plavech, zemřel 16.1.1996. Amatérský astronom, publikace z oblasti astronomické optiky.

Lynn Erickson

Lynn Erickson je pseudonym spisovatelek Molly Swantonové a Carly Peltonenové.

Karla Erbová

Karla Erbová, roz. Karla Fremrová, je česká básnířka. V letech 1951–1968 publikovala pod pseudonymem K. Papežová. V době normalizace byla režimem perzekvována. Ačkoliv patřila k zakázaným autorům, podařilo se v 80. letech redakci Československého rozhlasu zařadit do vysílání dvě její rozsáhlé básnické skladby. Členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Rady Obce spisovatelů a redakční rady čtvrtletníku Dokořán, bulletinu Obce spisovatelů. Autorka básní, povídek a cestopisných textů s náměty vesměs čerpajícími z historie a mytologie starověkého Řecka. Za svoji literární činnost byla vyznamenána Cenou města Plzně v roce 1995, Cenou Jana Zahradníčka v roce 1999 a Cenou Bohumila Polana v letech 2003, 2006 a 2017.

Ivan Ernest

Ivan ERNEST, Prof., Ing., Dr. techn., CSc. *1922 Praha; 1941 maturita na reálném gymnáziu na Smíchově; 1943 abiturientský chemický kurs na Vyšší průmyslové škole v Praze; 1943-1945 výzkumný chemik ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu; 1945-1947 student na fakultě chem.-technol. inženýrství ČVUT ; 1948-1953 odborný asistent, 1953 docent organické chemie; 1958 donucen školu opustit; 1958-1966 Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii v Praze; 1966-1968 vědecká stáž na Institute of Organic Chemistry, Harvard University, Cambridge, USA; 1968-1979 Woodward Research Institute v Basileji; 1973 Wissensch. Experte Ciba-Geigy; 1987-1995 výzkumná činnost na Universität Basel; 1992 jmenován profesorem organické chemie VŠCHT v Praze. Autor a spoluautor četných publikací a patentů z oboru syntézy přírodních látek a z oboru farmaceutické chemie. Přednášky na domácích i zahraničních kongresech a symposiích, autor učebnic organické chemie. Čestný člen ČSCH, dlouholetý člen Americké a Švýcarské chemické společnosti. Votočkova medaile 1992. Žil s manželkou ve Švýcarsku v Reinachu u Basileje. Zemřel v roce 2003

John Stewart Erskine

Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.

Josef Ladislav Erben

Josef Ladislav Erben — 11. října 1958, Melbourne) byl český cestovatel, prospektor a spisovatel. Syn žižkovského obchodníka od dětství snil o dalekých krajích, v létě 1909 procestoval Balkánský poloostrov a Halič, o rok později se po vzoru Emila Holuba vydal do Afriky. Dostal se Egyptem do Asuánu, ale dál pokračovat nemohl kvůli špatné bezpečnostní situaci. Rozhodl se tedy odjet do Austrálie, tehdy ještě málo probádané a otevřené přistěhovalcům. Z Perthu cestoval jihem Austrálie do Sydney a pak se vydal hledat drahé kovy do pustin na severu kontinentu, navštívil i Novou Guineu. V roce 1919 se vydal přes Filipíny, Hongkong a Japonsko do Ameriky. V Los Angeles vystudoval na báňského technika a přesunul se do Jižní Ameriky, kterou procestoval ve službách těžařských firem nebo na stavbě železnic. Ačkoli si musel shánět živobytí, jak se dalo, našel si čas na pozorné studium lidí i přírody, pořídil rozsáhlé entomologické a botanické sbírky, které poskytl Národnímu muzeu. V roce 1931 se vrátil do vlasti, vydělával si přednáškami a psaním článků o svých cestách, v letech 1932 až 1935 podnikl další cestu do Venezuely a Karibiku a po krátkém pobytu doma odjel roku 1936 zase do Austrálie. Tentokrát prozkoumal i západní část kontinentu, načež se usadil v Darwinu, kde zažil i japonský nálet v únoru 1942, po němž byl s dalšími civilisty evakuován do Melbourne, kde prožil zbytek života. Po druhé světové válce se chtěl znovu podívat do Československa, ale úřady mu odmítly prodloužit platnost pasu.

Malena Ernman

Švédská operní pěvkyně.

Waldemar Erfurth

Německý generál a historik.

Barbara Erskinová

Eva Erben

Izraelská spisovatelka českého původu, autorka autobiografie.

Jon Erickson

Práce z oboru životního prostředí, o sluneční soustavě, planetách, kometách, meteoritech.

Beata Ernman

Švédská zpěvačka, sestra klimatické aktivistky Grety Thunberg.

Adolf Erhart

Adolf Erhart byl český lingvista, indoevropeista, vysokoškolský pedagog. Po ukončení reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně germanistiku, klasickou filologii a indoevropeistiku. Po absolvování zůstal na fakultě nejprve jako asistent, poté odborný asistent. Pracoval také na brněnském etymologickém pracovišti Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1959 obhájil na FF MU disertaci o indoevropské konjugaci a získal titul PhDr., v roce 1960 hodnost CSc., v roce 1964 se habilitoval prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus, v roce 1973 získal titul DrSc. V letech 1962–1963 byl lektorem češtiny na univerzitě v Greifswaldu. Na katedře českého jazyka založil v roce 1995 spolu s Marií Krčmovou Ústav jazykovědy. Profesorem byl jmenován v roce 1988, od roku 1993 působil na fakultě jako emeritní profesor. Jeho dcerou byla Olga Erhartová – romanistka, knihovnice a publicistka. Jako badatel se věnoval obecné a srovnávací jazykovědě, napsal několik základů jazykovědy, Úvod do etymologie a Úvod do fonologie , různé studie, učební texty a příručky. Svou pozornost směřoval především k jazykům indoevropským, hlavně ke konsonantismu a genezi jmenné a slovesné flexi. Zabýval se otázkami vývoje jednotlivých indoevropských jazykových větví, zejména jazyků baltských a slovanských, zvláštní pozornost věnoval jazykům indoíránským. Je autorem učebnice sanskrtu, stručné mluvnice litevštiny a srovnávací mluvnice baltských jazyků. V roce 1995 se stal hlavním redaktorem Etymologického slovníku jazyka staroslověnského, realizovaného v Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Je autorem několika hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny....

Václav Ertl

Václav Ertl byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK . Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně , reálných gymnáziích Praha-Žižkov a Náchod , od roku 1904 až do svého skonu působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva . V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého, publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč. Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926. Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny , příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957....

Il'ja Grigor'jevič Èrenburg

J. Erik

Thomas Hylland Eriksen

Thomas Hylland Eriksen je známý norský antropolog, spisovatel a publicista. Působí jako profesor sociální antropologie na Univerzitě v Oslu. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patří etnicita, nacionalismus, globalizace a multikulturalismus. Terénní výzkum prováděl mimo jiné v Norsku, na Trinidadu, Mauriciu, nebo v Austrálii. Narodil se v Oslu. Vyrůstal v Nøtterøy, kde absolvoval gymnázium ve městě Tønsberg. Ve studiích pokračoval na Univerzitě v Oslu. V osmdesátých letech se Eriksen věnoval výzkumu etnicity na Trinidadu a Mauriciu. Profesorem se stal v roce 1995 ve věku 33 let. Kromě výzkumu se věnuje popularizaci sociální antropologie. Často se také v Norsku zúčastní veřejné debaty. V roce 2013 kandidoval do parlamentu za Norskou stranu zelených, jejímž je členem. Řadu let působil v norském magazínu Samtiden, který vedl. Patří ke kritikům norského nacionalismu. Pravidelně komentoval proces s norským masovým vrahem Andersem Behringem Breivikem, který je pachatelem teroristických útoků v Norsku z roku 2011. Breivik u soudu Eriksena citoval jako představitele multikulturalismu, který podle něj usiluje o dekonstrukci norského etnika. Eriksen v procesu také vystoupil jako svědek obhajoby. V češtině dosud vyšly tyto práce:

Vojta Erban

Erban Vojta, vlastním jménem Adalbert Eckstein, 19. 8. 1913 Praha – 28. 1. 1981 Praha, politik a publicista. 1935-38 vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do SSSR, kde 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a tajným spolupracovníkem sovětské zpravodajské služby. 1945 krátce vedoucí kabinetu ministra průmyslu; 1945-48 zástupce generálního tajemníka Čs. sociální demokracie a současně poslanec Národního shromáždění. Před únorem 1948 zastával ve vedení ČSSD dvojaké postoje, ve skutečnosti zde plnil úlohu komunistického agenta. V červnu 1948 odešel z politického života, 1948-50 a 1952-62 zastával různé hospodářské funkce ve sféře vnitřního obchodu. Začátkem 50. let vězněn, poté spolupracoval se Státní bezpečností a jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům . 1962-76 šéfredaktor nakladatelství Academia, 1971-76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; od 1962 člen ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a redakční rady časopisu Hlas revoluce, kde hojně publikoval. Autor válečných memoárů Běženci a vítězové ; spoluautor vzpomínkové knihy Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy . V 70. letech přední normalizační publicista, zaměřený na ideologickou desinterpretaci nedávné minulosti.

Louise Erdrich

Karen Louise Erdrichová, známá jako Louise Erdrichová, je autorka románů, poezie a dětské literatury, indiánského původu. Jde o registrovanou členku kmene Turtle Mountain Chipewů v Severní Dakotě. Erdrichová je obecně uznávána jako významná autorka druhé vlny tzv. indiánské renesance. Její román The Plague of Doves byl v dubnu 2009 nominován na Pulitzerovu cenu v sekci beletrie. Erdrichová je rovněž majitelkou malého nezávislého knihkupectví Birchbark Books. Louise Erdrichová se narodila jako první ze sedmi dětí Ralpha a Rity Erdrichových v Little Falls v Minnesotě. Její otec byl německo-amerického původu, zatímco její matka byla původu francouzského a anishinaabského. Erdrichová vyrůstala ve Wahpetonu v Severní Dakotě, kde její rodiče pracovali jako učitelé na škole, zřízené Úřadem pro indiánské záležitosti. V letech 1972-76 navštěvovala univerzitu Dartmouth, kde získala bakalářský titul a potkala svého budoucího manžela, antropologa a spisovatele Michaela Dorrise, který v té době na univerzitě pracoval jako šéf katedry indiánských studií. Erdrichová později vystřídala několik pracovních míst, včetně pozice plavčice, číšnice, učitelky poezie ve věznicích, nebo signalistky na stavbách. Pracovala také jako redaktorka The Circle, novin sponzorovaných bostonskou indiánskou komunitou. V roce 1979 získala Erdrichová magisterský titul z tvůrčího psaní na univerzitě Johnse Hopkinse. Mezi roky 1978-82 publikovala Erdrichová řadu básní a povídek a právě v tomto období začala spolupracovat s Dorrisem – kvůli Dorrisově pobytu na Novém Zélandu probíhala spolupráce nejprve ve formě dopisování. Jejich vztah se vyvíjel a v roce 1981 se Erdrichová za Dorrise provdala. Během tohoto období také postupně nasbírala materiály, jež byly nakonec publikovány v podobě sbírky poezie Jacklight. V roce 1982 získala její povídka The World’s Greatest Fisherman Cenu Nelsona Algrena v žánru povídek a odměnu 5,000 dolarů. Tento úspěch ji i Dorrise přesvědčil, aby i nadá...

Guy Ersimann

Erik H Erikson

Německo-americký psycholog a psychoanalytik.

Emerich Erdös

Narozen 2.9.1922 v Kopřivnici. Prof., Ing., dr., DrSc., profesor, fyzikální chemik, literatura a překlady z oboru termodynamiky a kinetiky.

Paul Erdman

Narodil se v Kanadě americkým rodičům. Vystudoval univerzitu Georgetownu a následně ve švýcarské Basileji. Byl finančním analytikem, ekonomem a ředitelem Kalifornské banky v Basileji, ale kvůli nepovedeným spekulacím byl ve Švýcarsku uvězněn a vyšetřován. Po složení kauce se vrátil zpět do USA, kde psal romány s náměty z finančnictví. Zemřel v Kalifornii.

Imani Erriu

Watt Erin

Erckmann-Chatrian

Francouzský spisovatel, polovina dua Erckmann-Chatrian. Společně spolu napsali několik desítek románů a povídek.

Stanislava Ernstová

Narozena 6. 1. 1891 v Hlohovci, zemřela 16. 3. 1968 v Bílé Vodě. Členka Kongregace svaté Voršily na Slovensku.

Michaela van Erne

Narozena 1. 8. 1976. Rozhlasová moderátorka, chovatelka československých vlčáků, též autorka beletrie a článků.

Guy Erismann

muzikolog, hudební kritik, skladatel a hudební popularizátor, Během své 43 let dlouhé rozhlasové kariéry byl jednou z předních osobností Radio France. V roce 1963 se stal ředitelem stanice Chaine Nationale, která byla ještě téhož roku transformována na kulturní stanici France Culture. Ze svého titulu velmi zásadně rozšířil program a v roce 1965 v rámci France Culture založil hudební vysílání. V roce 1981 se stal vedoucím všech hudebně vzdělávacích pořadů Radio France.Měl vynikající vkus a přirozenou zvídavost o vše nové.Díky němu zde zazněly nové kompozice mnoha významných klasiků hudby 20. století. Je autorem knih o Smetanovi, Dvořákovi, Janáčkovi, Martinů a o dějinách české hudby.

Jaroslav Erben

Narozen 20.1.1949 v Jaroměři. Lidový léčitel, biodiagnostik. Publikace z oboru. Zemřel 1997.

Fritz Erpel

Německý historik umění.

Nikki Erlick

Wolf Erlbruch

Spisovatel a ilustrátor knih pro děti. Vystudoval grafický design v Essenu a po škole pracoval jako ilustrátor pro časopisy Stern a Esquire. Jeho první zakázkou byla ilustrace ke knize Jamese Aggreye Orel, který nechtěl létat. Narodil se mu syn a od té doby už se nepřestal věnovat tvorbě knih pro děti, z nichž více než polovina titulů je autorských. V současnosti je profesorem ilustrace na Univerzitě ve Wuppertalu.

Shea Ernshaw

Americká spisovatelka a filmová produkční.