Výpis všech autorů

Pavel Eisner

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu. Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku. Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem. Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny . Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.

Erich Einhorn

Erich Einhorn byl český fotograf a publicista. Studoval gymnázium, jehož dokončení mu bylo během německé okupace znemožněno. V roce 1944 byl internován ve sběrném táboře u Opole, odkud uprchl a přešel přes frontu na sovětskou stranu. S fotografem Jindřichem Marcem se pak dostal do Košic, kde fotografovali pro novou československou vládu. Po válce pracoval u filmu postupně jako střihač, asistent režie a dramaturg. Organizoval rovněž fotografické výstavy, např. v roce 1946 Pražské povstání ve fotografii. V roce 1951 nastoupil do dolů, v roce 1952 začal studovat Státní grafickou školu v Praze. Jeho souputníci kolegové na škole byli například Jovan Dezort, zpravodajec Skalski a mnozí jiní, kteří našli uplatnění v tisku, v reportáži, reklamě, dokumentaci i ve filmu. Roku 1955 nastoupil jako fotoreportér do novin Večerní Praha. Od roku 1960 fotografoval na volné noze, psal praktické příručky pro fotografy, organizoval fotografické výstavy a se svou ženou Miladou Einhornovou vydával fotografické vlastivědné publikace.

Albert Einstein

Albert Einstein byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity , myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoelektrického jevu , vysvětlení Brownova pohybu a snad nejvíce obecná teorie relativity , která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice , diskusi o interpretaci kvantové mechaniky . S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za „vysvětlení fotoelektrického jevu a za zásluhy o teoretickou fyziku“. Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein , obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová . Albert navštěvov...

Jana Eislerová

Jana Eislerová je česká autorka učebnic a knih pro děti. Jana Eislerová spolupracuje s nakladatelstvím Fragment, pro které vypracovala učebnice k procvičování českého jazyka a literatury jak pro gymnazisty, tak pro žáky základní školy. Učebnice obsahují všeobecný přehled gramatiky, cvičení, kontrolní testy a přípravu na přijímací zkoušky. Dále překládala a psala verše pro dětská leporela, a hlavně převyprávěla Staré pověsti české, Staré řecké báje a pověsti, Gulliverovy cesty pro děti atd. Převyprávěním pověstí přibližuje dětem klasiku, a pro menší čtenáře tak činí příběhy srozumitelnější.

Milada Einhornová

Milada Einhornová byla česká fotografka. Milada Einhornová začala fotografovat koncem války, pak pracovala u filmu jako skriptka a asistentka kamery. Vystudovala filmovou fotografii na FAMU, po dokončení pracovala jako fotografka v Archeologickém ústavu ČSAV, fotografovala knižní příběhy pro děti. Od sedmdesátých let se svým manželem Erichem Einhornem vydávala fotografické vlastivědné publikace.

Dorothy Einon

Psycholožka. Věnuje se poradenství matkám s dětmi.

Ilona Eichlerová

Mgr. Ilona Eichlerová je klinická logopedka, spoluautorka knihy Já mám v krabici cukr a krupici a Velkého logopedického pexesa 1–3 .

Phyllis Eisenstein

Phyllis Eisenstein se narodila v první vlně amerického poválečného baby boomu a svoje vzdělávání tudíž započala v přeplněných třídách vedených nervózními učiteli, kteří neměli čas věnovat se jednotlivým studentům. Dle vlastních slov ji právě tato zkušenost dovedla na dráhu vysokoškolské přednášející, kde může vyučovat studenty v menších skupinách a zaměřit se na své posluchače individuálně. Vyučuje psaní science fiction na Columbia College of Chicago a občas přednáší i o jiných typech psaní populární prózy. Sama na vystudovala antropologii. Od roku 1971 se věnuje psaní jak samostatně, tak i ve spolupráci se svým manželem Alexem. Vydala zatím šest románů a přes třicet povídek, novel aj. Dvakrát byla nominována na ocenění Hugo a třikrát na Nebulu. Eisenstein je šéfredaktorkou více-méně každoroční antologie s názvem „Spec-Lit“, k jejímuž vydávání se jí podařilo přimět školu, na níž přednáší, a v této antologii se pak mohou realizovat povídky jejích nejnadanějších studentů. Kromě sci-fi je rovněž autorkou odborné knihy „Overcoming the Pain of Inflammatory Arthritis“ o využití vitamínu B5 v léčbě artritidy, nemoci, jíž tato spisovatelka trpí celý svůj dospělý život.

Zdeněk Eis

Psychoterapeut, založil linku důvěry Středočeského Kraje. Narodil se v Bratislavě, vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze a rovněž studoval na filozofické fakultě UK. Od roku 1973 pracoval jako psychoterapeut a je autorem řady prací s psychoterapeutickou tématikou.

Ilona Einwohlt

Německá autorka knih pro děti a mládež.

Tom Eidson

Americký spisovatel.

Dwight David Eisenhower

Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě . Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v  tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pensylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pensylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, ...

Jan Eisenmann

Autor publikace o potápění.

D.a P Eisner

Bohuslav Eichler

Ing., asistent katedry pedagogiky, literatura z oboru programování a didaktiky ekonomických předmětů.

Hans Eiber

Německý lesní inženýr, autor příruček pro rybáře.

Max Eiselin

Max Eiselin je švýcarský horolezec, zakladatel prvního sportovního horského obchodu ve Švýcarsku a vedoucí expedice, jejíž členové 13. května 1960 jako první vystoupili na vrchol osmitisícovky Dhaulágirí . V roce 1963 uspořádal Eiselin první švýcarskou expedici do pohoří Hindúkuš. Eiselinova síť obchodů pro horský sport má – kromě hlavního obchodu v Lucerně – pobočky ve čtyřech dalších městech, provozuje lezeckou stěnu a nabízí výlety, kurzy a komerční expedice. Dvacet let po prvním výstupu společnost zorganizovala další expedici na Dhaulágirí, která dosáhla jejího vrcholu 13. května 1980, tedy ve stejný den jako před dvaceti lety. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Eiselin na německé Wikipedii.

Klaudia Eibenová

Mgr. Klaudia Eibenová pedagožka s 44-letou praxí, filoložka, rusistka, teoretička recitace v ruštině. Jako pedagožka se specializuje na poruchy učení. Je autorkou vlastní metodiky výuky jazyka a spoluautorkou učebnic ruštiny pro ZŠ a nižší ročníky gymnázií a publikací k výuce angličtiny a francouzštiny. Externě působí na Ostravské univerzitě, kde vyučuje ruštinu na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty.

Petr Eidler

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. Bohemista, polonista, spisovatel, redaktor a fotograf, věnuje se živé fotografii, autor cyklu barevných fotografií o Praze, autor prací z oboru dějin fotografie a románů, pod pseudonymem publikuje detektivky.

Josef Eichler

Práce z oboru radiové techniky.

Ben van Eijsselsteijn

Katrin Eismann

Americká profesorka výtvarného umění, autorka prací o designu, digitálním fotografování a korekci fotografií.

Jan Eisner

Jan Eisner byl český archeolog. Věnoval se zejména archeologii raných Slovanů a byl zakladatelem odborné archeologie na Slovensku. V letech 1903–08 vystudoval na FF UK dějepis a zeměpis; studium završil roku 1910 disertací v oboru archeologie a získal titul PhDr. Před 1. světovou válkou učil na středních školách v Praze a Pardubicích a po válce odešel jako důstojník ČSA na Slovensko. Na popud Lubora Niederleho na Slovensku zůstal, aby zde zavedl odbornou archeologii. Působil zde na gymnáziu v Martině, v Bratislavě pak jako předseda archeologicko-historické sekce Slovenského muzea a zemský konzervátor Státního archeologického ústavu pro Slovensko. Na Bratislavské Univerzitě Komenského vychovával po jejím založení první generaci slovenských archeologů a stal se postupně docentem, mimořádným a řádným profesorem . Působil také jako děkan FF Univerzity Komenského v letech . Pomáhal rozvoji meziválečného slovenského muzejnictví a památkové péče a ustavil koncepci výzkumu pravěku na Slovensku. V roce 1939 se musel vrátit do Čech. Po válce byl roku 1945 jmenován řádným profesorem všeobecné prehistorické archeologie na FF UK. Na UK působil do roku 1957. Od roku 1946 byl členem ČSAV a působil na Slovanském ústavu jako vedoucí historického oddělení. Redigoval sborník Vznik a počátky Slovanů a byl předsedou Společnosti čsl. prehistoriků, ČsSA a Národopisné společnosti československé. Od původního zaměření na archeologii doby bronzové posléze přešel k archeologii raných Slovanů, které se již plně věnoval po návratu do Čech. Na Slovensku prováděl rozsáhlé terénní výzkumy na lokalitách Devínska Nová Ves a Devín. Započal práci na svém díle Rukovět slovanské archeologie, shrnujícím poznatky o raných Slovanech, jež však kvůli ztrátě zraku nemohl dokončit....

Irenäus Eibl-Eibesfeldt

Rakouský etolog Irenäus Eibl-Eibesfeldt , jeden z nejvýznamnějších zakladatelů etologie člověka a žák Konrada Lorenze .

Jan Eichler

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. , český politolog. Po absolvování vojenské akademie pracoval na tehdejším ministerstvu národní obrany v Praze, v letech 1979 - 1982 působil na československém velvyslanectví v Paříži. V 80. letech se zabýval vyhodnocováním vojenské politiky Francie, v letech 1991 - 1994 byl zaměstnán v Institutu pro strategická studia. V současné době pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, kde se zabývá problematikou bezpečnosti. V roce 1990 vydal knihu „Francouzská armáda od de Gaulla k Mitterrandovi“. Publikuje v řadě odborných časopisů, mj. v časopisech Mezinárodní politika a Mezinárodní vztahy. V dubnu 2004 ukončil habilitační řízení na VA Brno v oboru teorie obrany státu. Na fakultě mezinárodních vztahů VŠE přednáší předmět Mezinárodní bezpečnostní vztahy.

Jiří Eichner

Kuchař, publikace z oboru.

John E Eichenlaub

Americký lékař a publicista, autor knih o domácím léčení.

Arlene Eisenberg

Autorka knihy o těhotenství.

Einar Olgeirsson

Islandský politik a publicista.

Irenäus Eibl-Eisbesfeldt

Barry Eisler

Životopis spisovatele Barry Eisler Barry Eisler pracoval tři roky pro CIA v oddělení řízení operací, poté se živil jako právník v oblasti informačních technologií a manažer start- upů v Silicon Valley a Japonsku.Jeho oceňované romány se často objevují ve výběrech nejlepších thrillerů a byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Eisler žije v San Franciscu, a když se zrovna nevěnuje svým knihám, píše blogy o občanských svobodách, případech mučení a právním státu. Je držitelem černého pásku v judu. www.barryeisler.com „Eislerova důvěrná znalost zpravodajského řemesla a boje muže proti muže ve spojení s hlubokou nedůvěrou ve vládní tajné služby řadí tento román mezi ty nejlepší thrillery, které ve vás probudí paranoiu." - PUBLISHERS WEEKLY -

Brigitte Eilert-Overbeck

Německá chovatelka, publikace z oboru.

Wilhelm Eisenreich

Wilhelm Eisenreich studoval Biologii, Chemii a Pharmakologii. Po získání titulu v biologii nastoupil do nakladatelství BLV-Verlag, nejdříve jako lektor, později jako vedoucí lektorů a dnes je programový ředitel nakladatelství. Pracuje zde ji více než 37 let. Největší vášní je fotografování přírody. Svoje fotografie uveřejňuje v knihách, kalendářích a časopisechJe autorem a fotografem nejúspěšnějších knih BLV společně se svými přáteli a manželkou.

Klaus-Maria Einwanger

Německý fotograf, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů.

Eva Eich

Německá novinářka, autorka knihy pro děti. Vystudovala biologii, studovala také veterinární a soudní lékařství.

Hetty Einzig

Britská novinářka, psychoterapeutka, koučka, spisovatelka.

Charles Eisenstein

Americký autor, publicista, překladatel z čínštiny do angličtiny, publikuje na téma: peníze, ekonomie, civilizace, povědomí, vývoj kultury.

Rainer Eisfeld

Politolog, publikace z oboru.

Günter Eich

Günter Eich byl německý spisovatel, autor rozhlasových her a básník. K jeho nejznámějším dílům patří poválečné básně Inventura a Latrína, rozhlasová hra Sny a sbírka krátkých prozaických útvar Krtci. Günter Eich studoval sinologii, studia ale nikdy nedokončil . Roku 1929 vyšla jeho první sbírka Básně. Od roku 1931 patřil k okruhu literátů kolem časopisu Die Kolonne. Od roku 1933 psal rozhlasové scénáře pro rozhlas, práci nepřerušil ani pro nástupu nacistického režimu, scénáře byl konformně – jak dokazuje nejnovější odborná literatura: členem NSDAP se stal 1. května 1933, ale své členství nikdy nepotvrdil čili bylo pozastaveno. Roku 1945 se dostal do amerického zajetí, kde se věnoval psaní básní. První poválečnou sbírkou byly Odlehlé dvorce . Stal se členem Skupiny 47 – zde se seznámil s rakouskou spisovatelkou Ilse Aichingerovou, s níž se oženil a měl dvě děti. Jeho rozhlasová hra Sny vyvolala mnoho posluchačských ohlasů, většina z posluchačů byla otřesena. Další rozhlasová hra Já a ta druhá byla oceněna renomovanou Cenou válečných slepců. Eich zavedl a etabloval poetickou rozhlasovou hrou: Eich ukázal, jakou rozhlasová hra může mít působivost, zavedl nové způsoby vyprávění rozhlasové hry a nepodceňoval ani zvukovou stránku hry, ovšem rozvíjel pouze možnost tzv. literární rozhlasové hry. Eich byl v padesátých letech velmi produktivním autorem: jen v roce 1951 lze zaznamenat sedm premiér jeho rozhlasových scénářů . Jeho texty se záhy staly „měřítkem“ kvality: jednalo se o hry blízké magickému realismu, odehrávající se ve snových světech, psané básnickým, jinotajným jazykem a vyznačující se vybroušeností dramatické formy. Lze předpokládat, že autoři, kteří chtěli rovněž tvořit pro rozhlas, si Eichovy hry nastudovali a dle této „šablony“ se snažili uspět v redakcích rozhlasových her po celém Německu. Poté byla rozhlasové ...

Joseph von Eichendorff

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Vlasta Einkelhöferová

Lilly Eisenschimmlová

Václava Eiblová

Narodila se v Havlíčkově Brodě. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 2000 vydala básnickou sbírku pod názvem "Miluji Tě potichu". Na podzim roku 2002 uvádí její verše herec Jan Potměšil v televizním pořadu "Klíč". Zde autorka vystupuje jako vítězka literární soutěže "Seifertova Praha 2001". Její tvorba byla oceněna i čestným uznáním v soutěži Tachovská reneta 2003 a ocenení obdržela též v soutěži "Literární Vysočina 2005". Jako pacientka se setkává s MUDr. Jaroslavem Hovorkou a výsledkem jejich jejich pravidelných schůzek v ordinaci akupunktury je nejen jejich přátelství, ale i záznamy vyprávění pana doktora, které jsou v knížce 10 000 pozdravů z Kampy předloženy.

Stefan Einhorn

Švédský profesor molekulární onkologie, též autor populárně-vědeckých knih o lékařství, filozoficko-náboženských prací a beletrie.

Kurt Eichenwald

Americký investigativní novinář a spisovatel zabývající se ekonomickými tématy.

Lilly Eisenschimlová

Narozena 22. 5. 1932 v Tlučné. Česká autorka básní a pohádek pro děti. Redaktorka vydavatelství Mladá fronta, spoluzakladatelka dětského časopisu Sluníčko.

Einar Már Guðmundsson

Islandský básník a prozaik.

David Eimer

Britský novinář, spoluator turistických průvodců.

Gustav Eim

Gustav Eim byl český novinář a politik. Příležitostně se zabýval též dramaturgií a literárním překladem. Od počátku 70. let 19. století působil jako redaktor v časopisech Politik, Pokrok a později v Poslu z Prahy. V roce 1874 se stal redaktorem Národních listů a od roku 1879 až do své předčasné smrti byl jejich vídeňským zpravodajem. Jako novinář se během 70. let trvale vyslovoval pro opuštění české politiky pasivní rezistence, při které česká politická reprezentace bojkotovala činnost zákonodárných sborů. Jeho politická dráha vyvrcholila v poslední dekádě 19. století. Historik Otto Urban ho řadí mezi nejužší skupinu hlavních mladočeských politiků 90. let. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen do Říšské rady , kde zastupoval městskou kurii, obvod Litomyšl, Polička atd. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1897. Na Říšské radě se profiloval jako dobrý a častý řečník. Odmítal socialismus. V polovině 90. let 19. století prohlásil: „Sociálními býti – stokrát ano, socialistickými – tisickráte nikdy.“ Roku 1894 byl spoluautorem Nymburské rezoluce mladočechů, která znamenala vítězství umírněného proudu a porážku negativistického radikalismu. Sám byl autorem označení etapová politika, kterou mladočeši pod vlivem Josefa Kaizla razili v této době, kdy ad hoc podporovali některé vládní předlohy, třebaže formálně zůstávali opoziční formací. Ve své době se Gustav Eim těšil všeobecné přízni. Byl označován za konzula české politiky ve Vídni v 90. letech. Na přelomu let 1895 a 1896 takto zprostředkoval zákulisní jednání mezi mladočechy a zástupci kabinetu Kazimíra Badeniho, díky čemuž mladočeská strana následně postupnými kroky přešla do provládního tábora a podpořila klíčové návrhy jako Badeniho volební reforma, která zaváděla všeobecné volební právo, byť ponechávala v platnosti kuriový systém a tudíž i nerovn...

Michael Eisen

Kanadský spisovatel a řečník, expert v oblasti zdravého životního stylu.

Ivo Eichler

Od dětství jsem se zajímal o všechna zvířata. Přestože jsme bydleli v panelovém domě, dokázal jsem si vytvořit ze svého pokoje malou zoologickou zahradu. Od poštovních holubů přes ještěrky, hady, veverky, sovy až třeba po umělé mraveniště. Udělal jsem si je ze starého hrnce, do kterého jsem nabral všechny tři vrstvy i se zemí z nedalekého mraveniště. Doma jsem měl hrnec ve starém plechovém umyvadle s vodou, a tak mravenci měli takový malý vodní hrad. Bylo mi deset a bavilo mě je pozorovat. Po pár dnech mi jich bylo líto, že nemohou chodit na procházku, a tak jsem mezi hrnec a okraj umyvadla položil tužku. Musím říci, že byli velmi disciplinovaní. Vytvořili si cestičku přes peřiňák na zem, rohem až ke stropu, tam se otáčeli a vraceli stejnou cestou domů. Teprve dnes mi dochází, jak moc mě rodiče podporovali a co všechno tolerovali. Vždy jsem chtěl pracovat u zvířat v zoologické zahradě. Taková škola u nás nebyla, a tak jsem absolvoval zemědělskou školu ve Starém Městě, důležité pro mne bylo vědomí, že se budu pohybovat stále mezi zvířaty. V té směsi nejrůznějších zvířat jsme doma měli kokršpanělku Belu, ale vážně jsem se začal zajímat o psy až na vojně. Měl jsem štěstí, že jsem sloužil u pohraniční stráže ve Valticích. Dostal jsem se velice blízko k odborné přípravě. Hlavně v poddůstojnické škole v Libějovicích byl zřejmě začátek mé dnešní práce...

Otto Eibl

Narozen 23. 9. 1981 v Českých Budějovicích. Mgr., Ph.D., politolog, vysokoškolský pedagog, specialista na politický marketing, na krizovou komunikaci a krizový management v politice a volební kampaně.

Karel Eisner

Narozen 11.1.1908 v Bystřici u Frýdku, zemřel v lednu 1981 asi ve Zvolenu . Ing., dr.techn., chemik, literatura z oboru dřevařství.

Stephen Eisenman

Profesor dějin umění, práce z oboru.

Annette Eiden

Německá dětská lékařka a homeopatička.

Richard Eidenmann

Autor historických fantasy románů.

Pavla Eichlerová

Karel Eichler

Narozen 27.10.1921 v Praze,zemřel 9.2.1999 v Praze. Dělník, prozaik.

Monika Eisele

Spoluautorka dětských knih.

Petr Eisler

Narozen 17.8.1964 v Českých Budějovicích. Fotograf, autor obrazových publikací.