Všichni Autoři a témata

William Eastlake (11)

Americký romanopisec, žurnalista a rančer. Studoval dva roky v Paříži, kam se dobrovolně vrátil během druhé světové války jako člen spojeneckých vojsk. Odsoudil americkou invazi ve Vietnamu, kde působil jako novinář. Jakožto humanista s demokratickým cítěním se zastával menšinových kultur . Na několika univerzitách přednášel literaturu.

William Boyd (9)

William Boyd je skotský spisovatel narozený v Ghaně a píšící anglicky. Vystudoval na University of Glasgow a Oxfordskou univerzitu. Zde pak i vyučoval. Roku 1981 vydal svůj první román A Good Man in Africa, s nímž měl ihned úspěch. Kniha získala Somerset Maugham Award a je dodnes jeho nejúspěšnějším dílem. Poté napsal řadu dalších románů: An Ice-Cream War , Brazzaville Beach , The Blue Afternoon , Armadillo , Any Human Heart , Ordinary Thunderstorms či Waiting for Sunrise . V letech 1981–1983 byl televizním recenzentem týdeníku New Statesman, sám napsal několik televizních scénářů. Roku 2012 získal od dědiců Iana Fleminga právo užít postavu Jamese Bonda. Svou bondovku nazvanou Solo vydal o rok později. Cítí se být Skotem a součástí skotské literatury.

Willi Meinck (4)

Willi Meinck byl německý spisovatel, autor dobrodružných knih a cestopisů zejména pro mládež. Willi Meinck se narodil v dělnické rodině a vyučil se sazečem a byl aktivní dělnickém sportovním hnutí. Po uchopení moci nacisty a po zatčení několika členů jeho rodiny odjel roku 1933 do Francie, kde pracoval jako dělník v docích a zpíval na ulicích. Roku 1934 se vrátil do vlasti a vykonával různé pomocné práce. Roku 1936 odjel do Maďarska, aby se vyhnul vojenské službě, byl však vrácen do Německa a roku 1938 se stal sanitářem wehrmachtu. Za druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Roku 1946 se vrátil do vlasti a usadil se v sovětské okupační zóně , kde působil jako učitel a později ředitel učitelského ústavu. Od roku 1955 byl spisovatelem na volné noze a žil v Berlíně a později v Žitavě. Krátce po roce 1950 se zúčastnil archeologické výpravy do Mezopotámie a v šedesátých letech cestoval po Indii a Číně. Těžiště jeho literárního díla je v knihách pro děti a mládež, napsaných často na historické náměty. Kritika velmi ocenila jeho dvoudílnou práci o Marcu Polovi. Kromě toho napsal dva autobiografické romány a reportáže ze svých cest. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willi Meinck na německé Wikipedii.

Wilhelm Bölsche (10)

Bölsche se narodil v Kolíně nad Rýnem . Studoval 1883-1885 filozofie, historie umění a archeologie v Bonnu a přestěhoval 1885 do Berlína . V Berlíně-Friedrichshagen se stal ústřední postavou v " Friedrichshagener Dichterkreis ", což je básníků společnosti. Přestože většina z jeho práce na fyzické historických tématech, Boelsche nebyl přírodovědec, ale člověk, který popularizoval přírodní záležitost

Wendy Dranfield (10)

Britská spisovatelka, autorka kriminálních románů.

Warren P Gratias (8)

Petr Gratias se narodil 1. března 1955 v Brně. V období prvního manželství vystupoval pod jménem Petr Dorňák a v devadesátých letech 20. stol. publikoval dobrodružnou beletrii z amerického prostředí pod pseudonymem Warren P. Gratias. Absolvoval střední polygrafickou školu. Působí jako kulturní a reklamní redaktor, korektor a publicista, hudebník, kulturní recenzent a historik rocku. V sedmdesátých letech 20. stol. uváděl hudební rockotéky na vinylových nosičích. V osmdesátých letech 20. stol. uváděl poslechové audiovizuální pořady poslechové hudby.

Walt Whitman (12)

Walter „Walt“ Whitman byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech se stal venkovským učitelem a o dva roky později vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho „víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.“ Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude „lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země“. K zamyšlení je Whitmanov...

Waldemar A Olga (3)

České vokální duo.

W. E. B Griffin (10)

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

Vojtěch Bernatský (9)

Narozen 13.3.1975 v Ostravě. Vystudoval katedru filmové a televizní tvorby, sportovní redaktor.

Vojen Ložek (11)

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Vlastimil Milota (9)

Vlastimil Milota -†25.11.1993, Hustopeče u Brna), československý důstojník, prozaik a básník. Vlastimil Milota pocházel ze smíšeného slovensko - českého manželství. Otec byl úředníkem, matka, Slovenka, dělnicí v továrně. Až do roku 1939 žili na Slovensku, potom v Rakovníku. Tam Vlastimil maturoval na obchodní akademii. Poté byl až do roku 1945 nasazen na nucené práce v hitlerovském Německu. Po osvobození sloužil Vlastimil Milota v armádě jako důstojník z povolání. Od roku 1963 pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako vedoucí dokumentačního střediska a knihovny. V roce 1976 se stal spisovatelem z povolání.

Vlado Ríša (14)

Vlado Ríša je česky píšící překladatel a spisovatel především žánru fantasy původem ze Slovenska. Téměř polovinu svých knih vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. Pracoval v nakladatelství Mladá fronta. V roce 2010 se stal šéfredaktorem časopisu XB-1. Vlado Ríša se narodil roku 1949 na Slovensku v Rožňavě, ale většinu života prožil v Čechách. Roku 1973 ukončil v Praze studium na VŠCHT a na škole působil do roku 1974 jako odborný asistent. V letech 1975 až 1987 pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži jako vědecký pracovník výroby a výzkumu radiofarmak a současně učil na střední škole. Od roku 1987 od roku 1990 se věnoval postgraduálnímu studiu pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde opět pracoval jako odborný asistent. Roku 1987 vydal odbornou vysokoškolskou učebnici Teorie a metodika ochrany proti zbraním hromadného ničení. Protože rád četl i sci-fi příběhy a jezdil na setkání jejich příznivců , v roce 1990 založil Vlado Ríša nakladatelství Golem Ríša zaměřené na vydávání sci-fi a fantasy literatury. Od roku 1991 byl zaměstnán v nakladatelství Mladá fronta, nejprve jako redaktor a od roku 1993 jako šéfredaktor časopisu Ikarie . Ikarii převzal od Ondřeje Neffa. Po zániku Ikarie začal jakožto šéfredaktor spolu s dalšími redaktory vydávat od prosince 2010 nástupnický časopis XB-1. Vlado Ríša debutoval roku 1982 povídkou Světlé koridory, vydanou v časopise Technický týdeník. Svůj první fantasy román Gooka a dračí lidé napsal roku 1991 společně s Evou Hauserovou a Ondřejem Neffem a vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. V současnosti je kromě čtrnácti povídek vydaných jen časopisecky nebo v různých antologiích autorem zatím osmnácti knih , z nichž velká část je vydána pod pseudonymem. Kromě toho působí jako překladatel z ruštiny, je editorem několika antologií fantasy a sci-fi povídek a pravidelně se jako porotc...

Vladislav Valach (11)

Narozen 7. 7. 1919 v Horním Jelení, zemřel 1995. MUDr., patolog, v letech 1960-1974 vedl Ústav patologie Lékařské fakulty UJEP a Fakultní nemocnice Olomouc.

Vladimír Tesař (5)

Vladimír Tesař byl český malíř, ilustrátor, grafik, typograf a scénograf. V letech 1940–1944 studoval na Státní grafické škole. Ve studiích pokračoval v letech 1945–1950 na Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky Vladimíra Pukla. Poté v letech 1950–1954 pokračoval ve studiu scénografie na téže škole v ateliéru Františka Tröstera. V letech 1954–1959 pak na Akademii působil jako asistent grafické speciálky. Byl členem Skupiny M 57 a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ilustroval desítky knih. Mezi nejznámější tituly patří Goethův Faust, vydaný k 150. výročí úmrtí autora a Babička Boženy Němcové . Dlouhodobě spolupracoval s nakladatelstvím Československý spisovatel. Dále pracoval pro časopisy: Typografie, Literární noviny, Tvar, Výtvarná práce, Listy klubu přátel poezie a další. Navrhoval divadelní a filmové plakáty.

Vladimír Konopka (12)

Autor publikací s protifašistickou tématikou. Činný v letech 1953-1978.

Virginia Evans (13)

Autorka učebnic angličtiny.

Vincenc Lesný (8)

Vincenc Lesný byl český indolog, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století. Byl jedním z prvních členů Československá akademie věd. Překládal hlavně ze sanskrtu, páli, hindštiny a především bengálštiny. Rodiče Baltazar Lesný a Viktorie měli dva syny, Vincence a Bedřicha. Otec Baltazar byl posledním lesním hraběcího rodu Pallavicini na jemnickém panství. Mladší Bedřich spáchal za záhadných okolností sebevraždu puškou svého otce v lese. Starší syn Vincenc se narodil v Komárovicích u Moravských Budějovic 3. dubna 1882. Baltazar Lesný měl tři dcery, Marinu, Lojzičku a Pepičku. Mezi lety 1888 a 1893 navštěvoval obecné školy v Jemnici a Domamili, mezi lety 1895 a 1901 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci. Měl se stát na přání matky farářem. Místo semináře si po maturitě vybral vojenskou námořní akademii v Pule . Během studentských let si přivydělával jako prefekt ve Strakově akademii, kde sídlilo internátní gymnázium pro českou šlechtu. Studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu . Jeho učitelem byl mimo jiné i Josef Zubatý. Navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu . Když dokončil studia, začal se věnovat dráze učitele. Nejprve na střední škole , poté na vysoké. Hodnosti docenta dosáhl v roce 1917. V letech 1912 a 1922 byl řádným profesorem na gymnáziu v Křemencově ulici. Od roku 1922 do roku 1923 působil v Indii a následně opět působil do roku 1924 na gymnáziu v Křemencově ulici. Následně působil na vysokých školách. V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení tamější filozofi...

Vilém M Nejtek (5)

Narozen 11.9.1932. Reportážní práce.

Vilém Bufka (4)

Pilot 311. čsl. bombardovací perutě RAF. Narodil se 11.8.1915 v nymburské kolonii. Absolvoval tříletou živnostenskou a dvouletou vojenskou průmyslovku v Mladé Boleslavi a poté, v říjnu 1935, narukoval do armády. V rámci prezenční služby absolvoval pilotní školu v Hradci Králové a v Piešťanech. Kvalifikaci létání v noci a podle přístrojů získal v období říjen 1938 - únor 1939... V roce 1939 odešel bojovat nejprve do Francie a poté do Anglie. V hodnosti Sergeant patřil k zakládajícím členům 311. bombardovací perutě. Po roce 1949 byl vyloučen z armády a následně ve vykonstruovaném procese odsouzen. Zemřel 20.11.1967 v Praze ve věku 52 let.

Viktor Nekrasov (12)

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Veronika Volhejnová (9)

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Vergilius (12)

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Věra Michálková (8)

PhDr. Věra Lamprechtová, CSc. byla česká jazykovědkyně, badatelka, pracovnice ústavu dialektologie a také autorka publikací o českém jazyce. Byla manželkou jazykovědce prof. PhDr. Arnošta Lamprechta, DrSc.. Zdroje: a) encyklopedie.brna.cz b) aleph.nkp.cz

Věra Marešová (5)

Výtvarnice a režisérka. Podílí se na výrobě kreslených filmů a večerníčků.

Věra Linhartová (10)

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Věra Hrochová (9)

Věra Hrochová byla česká historička a byzantoložka. V roce 1957 absolvovala studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté působila na téže fakultě jako pedagog a vědecký pracovník na katedře obecných dějin a katedře věd o antickém starověku. Vědecky se zaměřovala na středověké dějiny Byzantské říše a východního Středomoří a na historii křížových výprav. V roce 1991 byla jmenována docentkou a v roce 1997 profesorkou . Vedle prací ze středověkých dějin se podílela na řadě učebnic pro základní, střední i vysoké školy a na několika kolektivních dílech. Jejím manželem byl historik Miroslav Hroch.

Vera Fedorovna Panova (10)

Ruská prozaička, dramatička a scenáristka.

Vendula Hegerová (14)

Výtvarnice, která se věnuje především tvorbě pro děti se narodila 23. 3. 1976 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, kde také po studiích několik let působila. K ilustracím pro děti se dostala hlavně díky zakázce na vyzdobení dětského oddělení Jihlavské nemocnice. Radost, kterou svými dekoracemi způsobila, ji přesvědčila, že právě děti nejvíce ocení její veselé obrázky. Je to mnohostranná výtvarnice, která má na svém kontě leporela, komiksy, animovaný film, designy pokojíčků, přáníčka, ale nejvíce samozřejmě knížek. Často jsou to knížky naučné, které podněcují dětskou tvořivost a fantazii.

Vašek Vašák (10)

Vašek Vašák, do 90. let Václav Vašák, je český hudebník, zpěvák, publicista, spisovatel, moderátor a fotograf. Václav Vašák žil až do osmnácti let v Hostomicích pod Brdy, kde byl jeho otec lékárníkem a matka laborantkou. V Hořovicích vystudoval v roce 1968 Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a několik let pracoval jako projektant . Současně zpíval s pražskou rockovou kapelou Beatus, s níž absolvoval konkurz do Armádního uměleckého souboru, kde pak působil krátce ve sboru a poté ve folkové skupině. V té době chodil na Lidovou konzervatoř , kterou absolvoval v oborech zpěv a skladba. Je také absolventem European School of English ve Vallettě v Maltě. Je členem Syndikátu novinářů, Ochranného svazu autorského, Obce spisovatelů, DILIA, OOAS, Intergramu, dříve i Akademie populární hudby. V roce 1979 odešel jako muzikant na volnou nohu. Rok účinkoval s orchestrem Václava Hybše,dva roky se skupinou F. R. Čecha a vlastní kapelou Zip. Zúčastnil se hudebních soutěží Bratislavská lyra, Děčínská kotva i v Sopotech. S Pavlem Veselým a Jiřím Sýkorou měli pořad Pokus pro dva , s Luďkem Brábníkem a Jiřím Sýkorou Poslední koncert a Branky, brepty, sekundy. V letech 1985 až 1995 účinkoval jako zpěvák v představeních dvojice Karel Šíp – Jaroslav Uhlíř. Kromě toho měl s Jiřím Sýkorou autorské klubové pořady . V roce 1991 mu nabídl textař Zdeněk Rytíř spolupráci na dvojalbu Milana Knížáka Obřad hořící mysli, na němž se Vašák podílel jako aranžér, zpěvák, hudebník a hudební režisér. Společně s Rytířem se současně stali členy Knížákovy undergroundové skupiny Aktual . Později se rovněž podílel na nahrání Knížákových alb Navrhuju kryssy , Atentát n...

Václav Švarc (7)

Václav Švarc se narodil 22.2.1934 v Lužné u Rakovníka a svému kraji zůstal věren: pracoval jako technik v rakovnickém podniku Autobrzdy. Publikoval několik stovek kriminálních a detektivních příběhů i povídek převážně v časopisech

Václav Koval (9)

Narozen 8.10.1907 v Nechanicích u Hradce Králové. Ing., populárně vědecká literatura.

Václav Kajdoš (9)

Václav Kajdoš byl český lékař, spisovatel a překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. Narodil se roku 1922 ve Frenštátě pod Radhočštěm, ale ještě jako chlapec se s rodiči přestěhoval do Prahy, protože jeho otec, voják z povolání, se stal vysokým důstojníkem generálního štábu. Maturoval roku 1941 na Reálném gymnáziu v Praze a pak pracoval v Baťových závodech ve Zlíně. Po skončení druhé světové války vystudoval v letech 1945–1949 lékařství na Univerzitě Karlově Následně absolvoval důstojnický kurz ve Vojenské nemocnici, v armádě však nikdy nepracoval. Působil jako chirurg v Lokti a Karlových Varech a jako praktický lékař v Jáchymově. Zde onemocněl tuberkulózou a na čas musel opustit lékařskou praxi. Pak pracoval jako závodní lékař v ČKD v Praze a od počátku 60. let až do odchodu do důchodu roku 1984 jako chirurg v Nemocnici na Žižkově. Zabýval se také akupunkturou a patřil k předním českým odborníkům v tomto oboru. Díky svým rozsáhlým jazykovým znalostem se brzy dostal k překladatelství. Nejprve překládal populárně vědecké texty, ale brzy začal také s beletrii, především se science fiction. Od toho byl již jen krůček k vlastní tvorbě. Když roku 1970 vydal sbírku sci-fi povídek Invaze z vesmíru, začal být považován společně s Josefem Nesvadbou, Ludivíkem Součkem a Jaroslavem Zýkou za jednoho z průkopníků české sci-fi a za představitele jakési její „české školy“ vycházející z humanistického odkazu Karla Čapka. Zemřel roku 1990 ve věku 67 let na srdeční infarkt. Roku 1992 získal posmrtně Cenu Karla Čapka – Mloka za zásluhy.

Václav Hrabě (9)

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA. Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. Dále studoval český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961. Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání , pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5-Košířích. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, v únoru 1962 se vzali a v srpnu se jim narodil syn Jan. V roce 1964 se však manželé rozvedli. Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor . Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích. Během základní vojenské služby napsal řadu básní s tématem vojny, války a pobytu na marodce. V létě 1962 napsal divadelní hru Královna Margot, jejíž jediný rukopis později ztratil režisér Waldemar ...

Václav Bělohradský (12)

Václav Bělohradský je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům a tzv. autentickým žákům Jana Patočky. Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 ). Rigorózní práci o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu . Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě. V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti . V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal....

Václav Bartuška (5)

Václav Bartuška je současný český diplomat, politik a publicista. Od roku 2006 je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. Studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a patřil k vůdcům revoluce v roce 1989. Ve svých 22 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu. O svých zkušenostech z práce v komisi napsal knihu Polojasno. Zisk z prodeje knihy mu umožnil absolvovat cestu okolo světa. Pracoval jako reportér deníku Mladá fronta DNES, vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, později vlastnil firmu zabývající se pořádáním výstav a vypracováváním marketingových studií. Od nástupu Alexandra Vondry do pozice ministra zahraničí je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. V roce 2010 se stal zvláštním vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín. Je ženatý s českou harfenistkou Kateřinou Englichovou. V roce 2015 se v rozhovoru pro server neovlivní.cz vyjádřil o požáru budovy odborů v Oděse a zabíjení proruských aktivistů obsadivších vládní budovy na Ukrajině jako o možnosti jak předcházet válce: Těmito výroky vzbudil nelibost šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka z ČSSD .

Ursel Scheffler (12)

Rodačka z Norimberku, vystudovala literaturu v Erlangenu a Mnichově. Od roku 1970 píše knihy pro děti a mládež. Vytvořila série: Kommissar Kugelblitz, Pizzabande, Üxe, Rinaldo, Hafenkrokodile, Bär, Hasenfranz, Paula, Piratenlissy und Ätze.

Umberto Nobile (4)

Umberto Nobile – 30. července 1978, Řím) byl italský generál, vzduchoplavec, objevitel a konstruktér, profesor na Neapolské univerzitě. Proslavil se zejména cestami do arktických oblastí ve vzducholodích vlastní konstrukce. Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a L. Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. Výprava byla částečně sponzorovaná fašistickou vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně. Mussolini chtěl jeho úspěch využít pro další propagandu, a proto podpořil jeho další polární výpravu roku 1928 na vzducholodi Italia, tentokrát nesoucí italskou vlajku. Šestnáctičlenná posádka byla téměř výhradně italská. Jedním ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek. Vzducholoď při návratu z pólu ztroskotala severně od Špicberk. Při mezinárodně organizované záchranné výpravě o měsíc později zemřel polárník Amundsen. Sám Nobile byl kontroverzně zachráněn jako první švédským letcem Einerem Lundborgem, který dostal příkaz, že Nobileho musí zachránit jako prvního. Moderní studie dokazují , že Nobile chtěl jako kapitán výpravy opustit místo ztroskotání jako poslední. Lundborg sám havaroval při pokusu o záchranu dalších členů posádky Italie. Kvůli svému neúspěchu byl propuštěn z armády. Některé moderní studie naznačují, že při výpravě nechyboval, jak se po havárii tvrdilo, ale že ztroskotání pouze posloužilo jeho politickým nepřátelům, protože stále prosazoval další vývoj vzduchoplavby, zatímco vedení fašistické strany bylo spíše nakloněné výzkumu v oblasti letectví. Na druhou stranu Nobilův postup později zdrženlivě kritizoval i jeden z nejzkušenějších vzduchoplavců Hugo Eckener. V letech 1...

Tristan Corbière (5)

Tristan Corbière, vlastním jménem Édouard-Joachim Corbière, byl francouzský básník pocházející z Bretaně. Narodil se na pobřeží Congar, kde žil po většinu svého života a nakonec i zemřel. Jeho dílo nebylo příliš známé až do doby, kdy jej Paul Verlaine zařadil mezi prokleté básníky . Verlainovo slovo stačilo k tomu, aby si veřejnost všimla díla tohoto bretaňského rodáka a zařadila jej mezi mistry symbolismu. Corbière psal básně z prostředí námořníků a moře, ovlivněn svým rodným krajem. Jedinou publikovanou sbírkou básní za jeho života byla sbírka Žluté lásky . Zemřel na tuberkulózu ve věku 29 let.

Tony Smith (10)

Odborný redaktor lékařské literatury. Působil mnoho let jako zástupce vydavatele časopisu British Medical Journal.. 10 let byl dopisovatelem pro noviny The Times v oboru medicíny. Je autorem řady článků a šéfredaktorem velmi populární encyklopedie Complete Family Health Encyklopaedia , kterou vydala BMA .

Toni Morrison (11)

Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Wofford byla americká spisovatelka, redaktorka a profesorka. V roce 1993 obdržela Nobelovu ceny za literaturu. Její knihy jsou známy díky užívání epických témat, živých dialogů a propracovaných charakteristik postav afroamerického původu. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi modré oči, Píseň o Šalamounovi nebo Milovaná, za kterou získala v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Americkým časopisem s názvem Ladies' Home Journal byla vybrána mezi třicet nejmocnějších žen v Americe. Toni Morrisonová se narodila ve městě Lorain v americkém státě Ohio do chudé dělnické rodiny jako druhé ze čtyř dětí. Jako malé dítě Toni neustále četla, jejími oblíbenými autory byli Jane Austenová a Lev Nikolajevič Tolstoj. Její otec George Wofford pracoval jako svářeč. Své dceři často vypravoval příběhy černošské komunity a to způsobem, jež později našel uplatnění i v bezspočtu knih Toni Morrisonové. V roce 1949 byla přijata ke studiu angličtiny na prestižní černošské Howardově univerzitě. Zde začala užívat přezdívky Toni, jež má svůj původ v jejím prostředním jméně Anthony. V roce 1953 Toni úspěšně ukončila bakalářské studium. Na magisterské studium nastoupila na Cornellovu univerzitu, kde úspěšně obhájila práci o sebevraždách v dílech W. Faulknera a V. Woolfové, což jí dopomohlo k získání titulu v roce 1955. Po studiích působila jako asistentka pro výuku angličtiny na Texaské jižní univerzitě ve městě Houston, po dvou letech se však vrátila zpět na Howardovu univerzitu. V této době se také stala členkou spolku Alpha Kappa Alpha, což je spolek žen zabývajících se sociální činností za účelem zlepšení sociálních a ekonomických životních podmínek. V roce 1958 se provdala za Howarda Morrisona, s nímž měla dvě děti – Harolda a Sladea. V roce 1964 se s Howardem rozvedla a s oběma dětmi se přestěhovala do města Syracuse ve ...

Tomáš Trnka (14)

Narozen 6.12.1888 v Dunovicích u Štěkně, zemřel 24.4.1961 v Praze. PhDr., ředitel Masarykova lidovýchovného ústavu, docent lidové výchovy, publikace z oboru filozofie, psychologie a osvěty.

Tomáš Šimek (15)

Narozen 1966. Autor publikací z oboru počítačových programů.

Tomáš Kosačík (6)

Tomáš Kosačík alias Břicháč Tom - 27 kilo dole za rok.

Tomáš Gráf (11)

PhDr. Tomáš Gráf, Ph.D. je český vysokoškolský učitel a anglista , zabývající se didaktikou anglického jazyka. Zdroje: a)is.cuni.cz b)uajd.ff.cuni.cz/o-ustavu/vyucujici/tomas-graf/

Tomáš Baťa (11)

Tomáš Baťa byl československý podnikatel, „král obuvi“ – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků , dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu. Rozsahem svých aktivit působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu . Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství . Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z významné rodiny. Její otec měl titul císařského rady. Byla velmi činnou v sociální a zdravotní sféře. Díky svým aktivitám se stala v...

Tom Wolfe (9)

Thomas Kennerly „Tom“ Wolfe byl americký novinář a spisovatel, klíčový představitel tzv. Nového žurnalismu , který kombinoval literární a novinářské postupy. V 60. letech 20. století byly velmi populární jeho reportážní knihy, zejména The Electric Kool-Aid Acid Test , která pojednávala o Kenu Keseym, hnutí hippies a experimentech s drogami, zejména LSD. Později však uspěl i jako prozaik, zejména knihou The Bonfire of the Vanities z roku 1987. Roku 1980 získal National Book Award v kategorii literatura faktu za knihu The Right Stuff, která pojednává o sedmi astronautech vybraných pro let na Měsíc . Kniha byla roku 1983 zfilmována. Zemřel v New Yorku ve věku 88 let.

Tom Robbins (11)

Thomas Eugene Robbins je americký spisovatel, píšící pod jménem Tom Robbins. Tom Robbins se narodil 22. července 1932 v Blowing Rock Georgi T. Robbinsovi a Katherine B. Robinsonové. Oba Robbinsovi dědečci působili jako baptističtí kazatelé. Jeho vzdáleným příbuzným je i spisovatel Daniel Defoe. Robbinsův otec pracoval jako elektrotechnik a charakter jeho práce nutil rodinu k častému stěhování. Po změně vlastnických poměrů u jeho zaměstnavatele se Robbinsovi přestěhovali do státu Virginie, nejprve do Urbanny a později do Richmondu. Robbinsův prospěch a chování na střední škole nebyly na takové úrovni, aby získal doporučení ke studiu na univerzitě, a proto nastoupil na Hargraveovu vojenskou akademii ve virginském Chathamu. Přispíval do školních novin a za povídku Vúdú měsíc získal Medaili za esej. V 50. letech 20. století Robbins studoval žurnalistiku na Washingtonově a Leeově univerzitě. V prvním ročníku pracoval jako elév sportovní redakce školních novin, kde jako jeho nadřízený působil později známý novinář Tom Wolfe. Dále Robbins pracoval jako stážista v listu Richmond Times-Dispatch. Studia předčasně opustil na konci druhého ročníku, krátce pracoval na poštovním oddělení pojišťovny v Richmondu a poté ve stavební společnosti. V roce 1953 se Robbins přihlásil do armády a u letectva strávil následující čtyři roky jako meteorolog, včetně ročního pobytu na vojenské základně v Koreji. Po návratu z Asie strávil ještě dva roky na vojenské základně Offnut v Nebrasce, patřící Strategickému velení vzdušných sil. Během svého vojenského angažmá se Robbins úspěšně zapojoval do armádních literárních soutěží. Z letectva odešel v roce 1957, vrátil se do Richmondu a naplno se zapojil do žurnalistiky a do života místní bohémské scény. Zde si získal reputaci svými performancemi a autorským čtením poezie v beatnickém podniku Rhinoceros Coffee Hou...

Timothy Ferriss (8)

Timothy Ferriss je americký spisovatel, autor bestsellerů o osobním rozvoji, podnikatel, investor a speaker. V roce 2007 vydal knihu „The 4-Hour Workweek: Escape 9-5, Live Anywhere, and Join the New Rich“, v češtině vyšla v roce 2010 pod názvem „Čtyřhodinový pracovní týden: Nemarněte celé dny v práci, žijte kdekoli a staňte se novým bohatým“ . Tato kniha se krátce po svém vydání stala bestsellerem a vyšplhala se na první místo v žebříčku nejlépe prodávaných knih, který sestavuje New York Times, Wall Street Journal nebo BusinessWeek, a autora katapultovala mezi americké celebrity. K tomuto dílu se brzy přidaly i další úspěšné kniny s tématem „čtyřhodinovky“, jako je „Čtyřhodinové tělo“ nebo „Čtyřhodinový šéfkuchař“. V roce 2016 Ferriss vydal knihu „Tools of Titans“, která vyšla česky v roce 2017 pod názvem „Nástroje titánů: Návyky a taktiky výjimečných osobností, miliardářů a světových ikon.“ Zatím poslední novinkou z pera tohoto autora je kniha „Tribe of mentors: Short Life Advice From the Best in the World“. Tato publikace obsahuje krátké taktické rady od světově nejznámějších úspěšných podnikatelů, sportovců, investorů, umělců nebo hráčů pokeru. Timothy Ferriss aktuálně působí také jako investor a poradce předních společností, mezi jinými je to Facebook, Twitter, StumbleUpon, Evernote nebo Uber. Zároveň je autorem úspěšného blogu, který magazín Inc. Magazine's zařadil mezi 19 blogů, které stojí za pozornost. Blog byl také označen za jedničku mezi top 150 blogy zaměřenými na management a leadership . Toto hodnocení je založené na ukazatelích, jako je Google PageRank, Alexa traffic ranking nebo PostRank. Timothy Ferriss se narodil 20. července 1977 v USA, vyrůstal v East Hamptonu, New York, a absolvoval neurovědy a východoasijská studia na prestižní Princeton University. Nějakou dobu žil v kalifornském San José, kde provozoval společnost BrainQUICKEN specializovanou na on...

Tiffany Reisz (8)

Americká spisovatelka.

Thin Lizzy (14)

Thin Lizzy byla irská rocková skupina založená v Dublinu v roce 1969. V čele s charismatickým frontmanem a baskytaristou Philem Lynottem je skupina známá především díky písním "The Boys Are Back in Town", "Whiskey in the Jar" a "Jailbreak". Thin Lizzy Hudba skupiny se vyznačovala melodickým hard rockem, jehož hnacím motorem byly Lynottovy poetické texty a harmonie dvou sólových kytar, které se staly charakteristickým znakem jejich zvuku. Kapela prošla během své kariéry mnoha změnami v sestavě, přičemž Lynott byl stálým členem až do své smrti v roce 1986.

Theresa Francis-Cheung (10)

Britská spisovatelka, odbornice na paranormální jevy, sny a duchovní růst.

The KLF (4)

Team (7)

Team je významná slovenská rocková skupina, která vznikla v roce 1980 ve městě Martin. Její sestava prošla v průběhu let několika změnami, ale v jejím čele stál trvale frontman a zpěvák Pavol Habera. Team je známá svým melodickým rockovým zvukem, který obsahuje prvky popové hudby, a stala se jednou z nejúspěšnějších a nejvlivnějších hudebních skupin na Slovensku.

Tatsuya Endō (11)

Japonský tvůrce manga komiksů.

Svjatoslav Vladimirovič Sacharnov (7)

Ruský prozaik, autor knih pro děti.

Stuart Woods (9)

Stuart Woods se narodil v malém americkém městě Manchester v Georgii, absolvoval sociologii na University of Georgia. Stuart Woods je úspěšným autorem více než třiceti románů. Získal Cenu Edgara Allana Poea. Je rozvedený, s bývalou manželkou má ve střídavé péči labradora a žije v Key West na Floridě, na Mount Desert Island v Maine a v New Yorku.

Steven Saylor (7)

Dějiny vystudoval na jihu Spojených států v Austinu na University of Texas. V současné době již delší dobu žije v kalifornském Berkeley u San Franciska. Na sxénu detektivního žánru pronikl dvěma romány Roman Blood a Arms of Nemesis, a třemi povídkami publikovanými v EQMM. Po úspěchu své prvotiny opustil předchozí zaměstnání a plně se věnuje psaní.

Štěpán Filípek (7)

PhDr. Štěpán Filípek, Ph.D., absolvoval Fakultu sociálních věd UK, mediální a komunikační studia a zabývá se historií médií se zaměřením na významné osobnosti žurnalistiky první republiky.

Štelbaská Zuzana (15)