Všichni Autoři a témata

Steen Steensen Blicher (1)

Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...

Marko Vovčok (1)

Ruská a ukrajinská spisovatelka. Psala ukrajinsky, rusky a francouzky, především pohádky pro děti a vesnickou prózu.

Flora Tristan (1)

Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.

Gleb Ivanovič Uspenskij (1)

Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...

Tim Stafford (1)

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Victor Conzemius (1)

Katolický teolog, zabývá se vývojem církve a teologie v novodobých dějinách.

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.

Aleksej Vasil'jevič Kol'cov (1)

Ruský básník.

Milan Jan Halla (1)

Autor a překladatel historického válečného románu.

Lindsay Porter (1)

Americký autor prací a knih o problematice tajných společností.Píše také o teoriích spiknutí v USA.

Miloš Vajkrt (1)

Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.

Sara Schneidman (1)

Eva Krtilová (1)

Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.

Jiří Adámek (1)

Jiří Adámek je český historik, politik strany Moravané, bývalý československý politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za HSD-SMS po sametové revoluci počátkem 90. let. Po volbách roku 1990 zasedl za HSD-SMS do Sněmovny lidu . Mandát nabyl až dodatečně jako náhradník v září 1991 poté, co zemřel poslanec Boleslav Bárta. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora za HSD-SMS . Opětovně se o zvolení do tamního zastupitelstva neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006 . V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval za stranu Moravané, ale strana nezískala parlamentní zastoupení. Uváděn je jako historik, bytem Brno. Zasedá ve výkonném výboru Moravského národního kongresu.

Jiří Veltruský (1)

Jiří Veltruský, původním jménem Jiří Vařečka byl český divadelní teoretik a politolog, představitel poúnorové vlny exilu. Byl synem spisovatele Ladislava Veltruského , jehož pseudonym přijala v roce 1928 rodina jako úřední příjmení. Studoval na Univerzitě Karlově estetiku a sociologii, pod vlivem Jana Mukařovského se hlásil ke strukturalismu, byl také aktivní v Divadelním kolektivu mladých. Poté, co okupanti zavřeli vysoké školy, pracoval jako nakladatelský redaktor a později dělník ve firmě ETA. Účastnil se sociálnědemokratického protinacistického odboje, po osvobození působil v Ústřední radě odborů, pro konflikty s komunistickým vedením byl sesazen a po únoru 1948 emigroval do Rakouska a pak se usadil ve Francii. Působil jako politický publicista v Hlasu Ameriky, Právu lidu nebo ve francouzských časopisech Oedipe, La Révolution prolétarienne a Le Contrat social, byl také dlouholetým funkcionářem Mezinárodní konfederace svobodných odborů. Je spoluautorem komentovaného českého překladu Marxova Kapitálu. Publikoval také pod pseudonymy Daniel Simon, Pavel Bartoň nebo Paul Barton. Jeho manželka Jarmila Veltruská je odbornicí na české středověké divadlo.

Chris Lewis (1)

Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.

N Tasin (1)

Ruský prozaik, kritik, novinář a překladatel, revolucionář, působil v emigraci ještě před r. 1917.

Lester David (1)

Autor životopisů.

Margita Titlová (1)

Margita Titlová-Ylovsky je česká akademická malířka. V mládí studovala na gymnáziu Na Pražačce, poté pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby. Byla součástí generace mladých umělců 80. let 20. století. V té době patřila k tzv. akčním umělcům. Zabývala se volnou kresbou a malbou. Od malby časem přešla k prostorovým objektům a instalacím. Je pedagogem na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jako vedoucí ateliéru grafiky je v akademickém senátě a v radě studijního programu. Její předci jsou maďarského původu. Jejím manželem je Vladimír Merta s nímž má dceru Fábinu.

Jitka Plachá (1)

Narozena 2. 4. 1908 v Praze, zemřela 30. 4. 1972 tamtéž. PhDr., televizní pracovnice, autorka kulturně historické publikace.

Jaromír Měšťan (1)

Jaromír Měšťan se narodil 27.5.1916 v Plzni. Po matčině úmrtí se jako půlroční dítě dostal do Českých Budějovic. Po absolvování zdejšího gymnázia studoval na právnické fakultě UK Praha, kde promoval krátce před svojí emigrací v roce 1948. Již v době maturitních studií psal básnické příspěvky do studentského časopisu Sdružení, tento tisk také redigoval a aktivně se také zapojil do zdejšího studentského hnutí. V maturitním roce 1935 vydal svojí první básnickou sbírku Hoch ve smutku. O rok později následovala druhá kniha veršů Smlouvání s časem. V roce 1938 zahájil vydávání zamýšlené Malé jihočeské trilogie. První kniha lyricko – literárních esejů z tohoto projektu nesla název Země, kterou miluji. Druhá kniha vyšla až za války v roce 1942 a jmenovala se Tudy šel pán. V roce 1939 Jaromír Měšťan vydal sbírku milostné poezie pod názvem Zvěrokruh.Tento název také přijala i nově vzniklá básnická skupina vydávající za války ve stejnojmenné edici asi dvacet básnických sbírek. S psaním poezie nepřestával ani v době emigrace v roce 1948, kdy se usadil v Mnichově.Jeho verše byly otištěny v antologii Neviditelný domov s podtitulem Verše exulantů 1948 – 1953. V pařížské edici Rencontres vydal v roce 1953 knihu Zima v Alpách. V Mnichově také pokračoval i v činnosti edice Zvěrokruh, kdy zde vydal své knihy básní Malá noční hudba , Sladká jako med , Útěk do Egypta a Potměchuť svoboda . Byl také dopisovatelem týdenníku ,,Čechoslovák“ vydávaného v Londýně a aktivním členem exilového Pen-Klubu a dalších exilových organizací. V roce 1964 byla Měšťanova báseň Böhmische Landschaft otištěna v souboru překladů české poezie v německé antologii Linde und Mohn. Bylo to rok před básníkovou smrtí. Jaromír Měšťan zemřel 22.7.1965 v Mnichově.

Karel Husička (1)

Spoluautor publikace o magnetofonech.

Josef Vogt (1)

James Kerswell (1)

Anglický chovatel koní. Autor publikací o koních.

Janice Harper (1)

Autorka publikace o aranžování květin.

Jan Kubeš (1)

Narozen 23. 10. 1961. Doc. RNDr., CSc., geograf. Publikace z oblastí územního a regionálního plánování venkova a krajinného plánovaní.

Susanne Harthoorn (1)

Ingrid Selberg (1)

Élisabeth Brami (1)

Élisabeth Brami je francouzská klinická psycholožka narozená v Polsku, odkud s rodiči utekla do Francie, když jí bylo 18 měsíců. Od roku 1990 píše dětské knihy. Je autorkou cca 100 knih a románů, zejména pro děti.

Catherine Metzmeyer (1)

Narodila se v Sarthe v roce 1954. Od roku 1978 žije v Belgii nedaleko Leuvenu. Vzděláváním je učitelka, mnoho let píše pro děti.

Ladislav Pálka (1)

Český výtvarník. Narozen 14.4.1945 ve Zlíně. Grafik, animátor a knižní ilustrátor.

Jon G Ayres (1)

Vlastimil Košek (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Karel Zahrádka (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Vladislav Malý (1)

Vladislav Malý je entomolog, člen České společnosti entymologické.

Karel Dušek (1)

Po studiu na klatovském gymnáziu studoval lékařství, později filosofii. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. Jeho první žena, herečka Hana Kubešová, ho přivedla k divadlu. V roce 1900 se stal dramaturgem Národního divadla. Po roce 1918 působil jako šéf činohry Vinohradského divadla. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Roku 1998 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Vojtech Balažovjech (1)

Práce z oblasti mechaniky.

Jaroslav Paleček (1)

Práce v oboru vzduchotechniky.

Bohumil Špinar (1)

Jiří Janáč (1)

Narodil se v Ústí nad Labem a žije v Českých Budějovicích. Poezii se věnuje řadu let a orientuje se především na humor.

Hanuš Landsperský (1)

Autor publikací z oblasti práškové metalurgie.

Herbert Frisch (1)

Prof., Ing. Autor příručky o elektronických obvodech.

Čestmír Šalamoun (1)

Narozen 1.12.1930 v Praze, zemřel 8.8.1983 tamtéž. Docent na katedře automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel Strojní fakulty ČVUT v Praze. Práce z oboru strojírenství.

Miloš Suchý (1)

Práce o mechanických a hydraulických převodech.

Tomáš Johánek (1)

Autor prací z oblasti strojírenství a technické estetiky.

Ivan Kuna (1)

* 23. 9. 1930 Plzeň Maturoval na Odborné škole stavitelské v Plzni . V r. 1951 absolvoval PedF UK, pobočku v Plzni , v r. 1960 Fakultu společenských věd VŠP v Praze a v l. 1964–65 studijní pobyt na Moskevské státní univerzitě. V r. 1969 získal titul PhDr. Postgraduální studium na MFF UK ukončil v r. 1980. V l. 1953–60 učil na základních školách. V l. 1960–70 působil na PedF v Plzni, kde v r. 1967 založil Ústav filozofie a logiky, který vedl až do nuceného odchodu z fakulty. V l. 1971–90 učil na SPŠE v Plzni. Od února 1990 pracuje na katedře společenských věd PedF v Plzni, od listopadu 1991 jako její vedoucí. V únoru 1993 byl jmenován ředitelem Ústavu sociálních a politických věd Západočeské univerzity . V r. 1994 se habilitoval na MU pro obor filozofie. První K. publikované práce se zabývají jednak problémy stylistickými , jednak náměty psychologickými. Do tohoto období lze také zařadit obsáhlejší studii o Zločinu a trestu, která se vyrovnává mj. s tehdejšími ideologickými dezinterpretacemi Dostojevského díla. Později se jeho stěžejním předmětem bádání stane „vědomí“ jako psychologický, filozofický i sociální problém . V l. 1971–90 se věnuje otázkám aplikovatelnosti sociologie v průmyslové praxi. Je autorem výzkumné zprávy K.p. Škoda, v níž podává obraz disciplín, které svými poznatky mohou inspirovat projektanty a konstruktéry složitějších technických zařízení. V r. 1977 publikuje s M. Šmídem první naši středoškolskou učebnici ergonomie. V 80. l. se zabývá postavením lidského činitele v technických systémech zvláště z hlediska jeho spolehlivosti. Po návratu na PedF v Plzni zpracovává s kolektivem autorů skripta mající nahradit „normalizační“ texty v oboru filozofie. V r. 1992 iniciuje na ZČU konferenci o významu humanizace vzdělávacího systému a rediguje sborník z této konference. Publikuje i v dalších sbornícíc...

Jan Kulhánek (1)

Narozen 27. 10. 1993 v Kadani. Autor publikace z oboru geologie.

Emil Řeháček (1)

Příručky elektrotechnické, energetické a o motorech a částech strojů.

Miroslav Ondříček (1)

Miroslav Ondříček byl český kameraman a jeden z tvůrců České nové vlny. Byl dlouholetým spolupracovníkem Miloše Formana. Byl nominován i na Oscara a stal se držitelem Českého lva. Narodil se 4. listopadu 1934 v Praze, vyrostl na Žižkově v rodině živnostníka. Základní školu dokončil v roce 1949 a jako syn živnostníka nesměl studovat. Nastoupil do učebního oboru, kde se učil práci se železem, a o rok později přešel do učebního oboru filmového laboranta. Po ukončení učebního oboru nastoupil do laboratoří Barrandovských ateliérů, následně se stal asistentem kamery a později asistentem zpravodajského filmu. Začal studovat večerní školu filmové tvorby na FAMU v Praze. Teprve po dvanácti letech se dostal k práci na celovečerních filmech, kdy začal spolupracovat jako kameraman, na filmech Miloše Formana a Ivana Passera. Miroslav Ondříček se podílel jako kameraman na čtyřech desítkách celovečerních filmů, kdy polovinu z nich natočil v zahraničí. Spolupracoval i s českým režisérem Vávrou, americkým režisérem Mendelem, Hillem a Angličanem Lindsayem Andersonem. Mezi nejslavnější filmy, na kterých se podílel, patří: Lásky jedné plavovlásky, If, Hoří, má panenko, O Lucky Man, Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont, Taking Off. Byl členem správní rady Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a byl členem dozorčí rady akciové společnosti SK Slavia Praha - fotbal. Miroslav Ondříček byl dlouholetým pedagogem na pražské FAMU. Jeho jméno pak nese Filmová akademie v Písku, které byl patronem. 29. března 2015 zemřel po delším pobytu v nemocnici ve věku 80 let. Poslední rozloučení se konalo v úterý 7. dubna 2015 v bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. Byl dvakrát ženatý, s Evou Ondříčkovou žil 51 let, měli spolu syna Davida. Rodinnou tradici kameramanů přebírá právě jeho syn David....

János Inczédy (1)

Adolf Pavlík (1)

Narozen 1917, zemřel v únoru 1986. Ing., Dr., stavební inženýr - betonář, výzkumný pracovník ve stavebnictví, práce z oboru.

Antonín Širaich (1)

Ing. autor publikace o výrobě tabulového skla.

Jan Kopeček (1)

Narozen 1923. Ing., CSc., elektrotechnik, publikace z oboru.

Miroslav Pán (1)

Narozen 14. 9. 1918, zemřel 30. 11. 2005. Ing., autor učebnic chemie pro keramiky.

Libuše Jilemnická (2)

Narozena 6.6.1946 v Pardubicích. Geolog, přírodovědec, publikační obor životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, autorka mineralogicko-geologické bibliografie Československa.

Břetislav Klobouk (1)

Jiří Hendrych (1)

Jiří Hendrych byl český a československý poúnorový politik Komunistické strany Československa, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění a jedna z nejvlivnějších postav KSČ během éry Antonína Novotného. Od roku 1931 byl členem československého Komsomolu. V meziválečné ČSR byl zatčen a vyloučen ze studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy pro „rozvratnou činnost“ mezi vojáky. Od roku 1934 byl členem KSČ a ve druhé polovině 30. let byl funkcionářem strany na Kladensku. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. V letech 1939–1941 zastával post člena ilegálního krajského výboru KSČ v Kladně. Koncem srpna 1941 ho zatklo gestapo a až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Po osvobození se zapojil opět do politické práce pro KSČ. Koncem 40. let se profiloval jako odborník na „boj proti ideologické diverzi“. Zastával četné stranické posty. VIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Od ledna do září 1951 a znovu od září 1951 do února 1952 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od září 1951 do února 1952 a znovu od června 1954 až do dubna 1968 byl tajemníkem ÚV KSČ. V období červen 1958 – prosinec 1962 byl členem politického byra ÚV KSČ, od prosince 1962 do dubna 1968 pak držel post člena předsednictva ÚV KSČ. V letech 1965–1968 byl rovněž členem ideologické komise ÚV KSČ. Dále byl od června 1954 do dubna 1968 členem sekretariátu ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1963 Řád Klementa Gottwalda. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ústí nad Labem. Mandát nabyl až do...

Jaroslav Přibyslavský (1)

Ing. Jaroslav Přibyslavský , elektrotechnik, práce v oboru.

Lumír Kule (1)

Narozen 5.1.1926 v Plzni. Prof., Ing., CSc., elektrotechnický inženýr, práce z oboru elektrických pohonů.

Vojtech Kellö (4)

Profesor fyzikální chemie.