Všichni Autoři a témata

Karla Ulbert (6)

Německá pedagožka, autorka učebnic němčiny, žije v ČR.

Karla Prátová (8)

Mgr., učitelka základní školy, spoluautorka učebních materiálů z českého jazyka a dějepisu.

Karla Bártů (3)

Překládala z polštiny.

Karl Zuchardt (3)

Německý prozaik a dramatik.

Karin Stružková (5)

Autorka cestopisných příruček a pohádek pro děti.

Karen Harper (4)

Karen S. Harper je spisovatelka historické beletrie a moderní beletrie. Spisovatelka Karen Harperová je původním povoláním učitelka angličtiny jak na střední, tak na vysoké škole. Narodila se v Ohiu, kde je její trvalý domov. S manželem Donem, s nímž má tři děti, dělí svůj čas mezi americký středozápad a jihovýchod, Floridu. V obou těchto prostředích se odehrává celá řada z jejích 50 románů. Manželé velmi rádi cestují, ale nejvíc si oblíbili Britské ostrovy, kam sahají jejich rodinné kořeny. Anglie a Skotsko se staly dějištěm historických románů z tudorovského období i knih o skutečných a výrazných britských ženách.

Karel-bylinář (3)

Narozen 1898 v Lipencích u Zbraslavi, zemřel 1979 v Praze. Autor publikací o bylinářství a bylinkách.

Karel Zlábek (7)

Karel Žlábek byl profesor a vizionář, který navrhl projekt železničního spojení z Československa do Terstu na plánovaný umělý ostrov Adriaport. Karel Žlábek se narodil 12. srpna 1900 v Čanovicích u Slaného. Na vysoké škole učil soukromou ekonomiku. Karel Žlábek v roce 1975 navrhl železniční spojení z Českých Budějovic na plánovaný umělý ostrov ve Slovinsku, v Terstu s názvem Adriaport. Adriaport měl být vytvořen z rubaniny, která měla být vyrubána z plánovaných tunelů. Studii projektu začal zpracovávat Pragoprojekt, ale nikdy se neuskutečnil.

Karel Švejda (7)

Narozen 19.7.1914 v Praze, zemřel 1.9.1990 v Samechově. Technik, práce z oboru všeobecného strojnictví a technického kreslení.

Karel Steinbach (2)

Karel Steinbach byl český lékař. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a 5. června 1920 byl promován. Stal se z něj známý pražský porodník a gynekolog. Patřil k zakladatelům sociální medicíny. Šlo o výraznou osobnost společenského a kulturního života, mecenáše umění. Byl blízkým přítelem Ferdinanda Peroutky, Karla Čapka či Jana Masaryka. Patřil mezi Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka. Roku 1939 emigroval do USA, po skončení druhé světové války se vrátil do Československa. Do exilu odešel opět po roce 1948. Také zde pracoval jako lékař, byl aktivním členem Společnosti pro vědy a umění. S Viktorem Fischlem vydal roku 1988 knihu vzpomínek Svědek téměř stoletý. V roce 1992 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam. Knižně vyšlo:

Karel Rélink (7)

Karel Rélink, psán též Röhling byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty. Narodil se v rodině pražského kupeckého Gustava Röhlinga a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové . Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku. Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou . Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel. V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá. O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling. Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling. Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků. Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále ro...

Karel Rauner (8)

Dr. Ing. Karel Rauner vysokoškolský učitel na Katedře matematiky, fyziky a technické výchovy Západočeské univerzity v Plzni; též spoluautor učebnic.

Karel Rais (7)

Karel Rais je od roku 2013 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 2006 až 2014 působil jako rektor Vysokého učení technického v Brně. Vystudoval Fakultu elektrotechniky VUT, specializaci počítače a svá vzdělání si doplnil v postgraduálních kurzech Informatiky . Pracoval nejprve jako technik počítače , později jako vedoucí střediska na UJEP Brno. Po roce 1989 si doplnil vzdělání v managementu studiem MBA v Nottingham Trent University . Před rokem 1989 se zabýval operativním řízením výroby , po roce 1989 přesedlal zejména do oblasti makroekonomické a následně zejména do oblasti strategického řízení firem . Jeho odborná a vědecká činnost je dlouhodobě soustředěna zejména na problematiku modelování firemních manažerských procesů. Od 80. let se věnuje tvorbě a následné aplikaci modelů umělé inteligence v oblasti firemního řízení . Od roku 1989 se spolupodílel na založení řady mezinárodních studií , spoluzakládal studia LLM, MPA na MU v Brně, MBA studia na VUT společně s Dominican University v Chicago, dále MSc studia, BA HONS studia  na VUT, atd. Aktivně přednášel pro řadu zahraničních univerzit – např. ve Velké Británii , v Itálii , ve Španělsku nebo v Polsku . V letech 1992–...

Karel Prošek (2)

Kronikář klubu HC Energie Karlovy Vary. Publikace k 75. výročí hokejového klubu, hokejové ročenky

Karel Polomis (6)

Publikace o pionýrských táborech.

Karel Pexidr (4)

Karel Pexidr, , je český spisovatel, právník, filosof a skladatel klasické hudby. Historie rozvětveného rodu Pexidrů je spjata s jihočeským Protivínem, Pexidrovi rodiče i prarodiče žili však v Plzni. Zde působí po celý život i Karel Pexidr sám, narodil se však dne 4. listopadu 1929 v pražské podolské porodnici, kde si jeho matka přála být při porodu ošetřena. Středoškolské studium absolvoval Karel Pexidr na Klasickém gymnáziu v Plzni. V roce 1948 začal studovat práva na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, studium musel však v roce 1951 přerušit, neboť byl v rámci tehdejších politických zásahů proti určitým vrstvám obyvatelstva povolán na více než dva roky do jednotek PTP. Studium práv mu bylo umožněno dokončit teprve v roce 1955. Poté pracoval až do roku 1990, kdy mu vznikl nárok na důchod, ve funkci právníka či v jiné obdobné funkci u tehdejších socialistických podniků a organizací. V roce 1963 se oženil. Jeho manželka je lékařka. V manželství se narodil v roce 1964 syn Karel, který rovněž vystudoval medicínu a je zaměstnán jako lékař. V létech 1962 až 1966 se zabýval svépomocnou výstavbou vlastního rodinného domku v Plzni. V létech 1993 až 1999 působil pedagogicky na Západočeské univerzitě v Plzni v oboru filozofie. V létech 1993 až 2011 vykonával funkci předsedy zemědělského družstva v Horšicích u Přeštic. Ve svých filozofických publikacích těží z celoživotního studia prakticky všech hlavních pramenů světové filozofie, v jejichž kritickém vyhodnocování nachází i inspirační zdroj k vytváření svých vlastních filozofických myšlenek a koncepcí. Za důležitý inovační přínos pro filozofii pokládá zřetel k vědeckým poznatkům podávaným a garantovaným soudobou obecnou psychologií. Soustavně proto poukazuje na složitý systém myšlenkové práce plné zvratů a proměn, jimiž lidská psychika často až k nepoznání proměňuje výsledky poznávací činnosti. Bezpečnou orientaci nachází Karel Pexidr ...

Karel Pendl (4)

Spoluautor řemeslnických příruček.

Karel Pejml (3)

Narozen 30. 12. 1918 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 26. 4. 1992 v Chomutově. Pracovník Hydrometeorologického ústavu. Práce v oborech meteorologie, klimatologie a přírodních věd.

Karel Pavelka (8)

Karel Pavelka je český revmatolog. Pochází z lékařské rodiny, děd byl praktický lékař, otec také revmatolog. Po maturitě na Gymnáziu Ohradní vystudoval lékařskou fakultu UK. Studia všeobecného lékařství ukončil v roce 1980. Od roku 1991 působí jako ředitel Revmatologického ústavu v Praze a je členem vědeckých rad České lékařské komory a 1. lékařské fakulty UK. V roce 2003 získal Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze za klinickou revmatologii. Ze dvou manželství má pět synů.

Karel Pavas (2)

Narozen 15. 1. 1944 v Uherském Hradišti, zemřel 5. 2. 2015 v Praze. Stavitel zaměřený na rekonstrukce památkových objektů, galerista a jednatel Společnosti Topičova salonu, též autor hobby příruček.

Karel Ohnesorg (7)

Karel Ohnesorg byl český vysokoškolský učitel, romanista a fonetik, jenž vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení pražského gymnázia v Křemencově ulici vystudoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak po jejím absolvování směřovala jeho životní dráha ke středoškolskému vyučování a následně, a to i díky vlivu pražského fonetika prof. PhDr. Josefa Chlumského , se začal věnovati, již jako zapsaný posluchač, i hlubšímu studiu fonetiky. V roce 1948 se úspěšně habilitoval, profesorem byl pak jmenován roku 1957 . K 1. říjnu 1972 pak odešel již prof. Karel Ohnesorg do důchodu.

Karel Müller (7)

Narozen 13.4.1958 v Ostravě. PhDr., historik a archivář, práce z heraldiky.

Karel Míšek (2)

Narozen 28. 10. 1915 v Nové Hlíně u Třeboně, zemřel 27. 1. 2009 v Praze. Typograf, tvůrce písma, grafik, ilustrátor.

Karel Mičkal (7)

Autor učebnic z oboru strojírenství.

Karel Malina (4)

Narozen 21. 2. 1931 v Praze, zemřel 30. 1. 2015 tamtéž. PhDr., rozhlasový sportovní redaktor, publikace z oboru.

Karel Kamenický (8)

Narozen 17.11.1894 v Semechnicích u Nového Města nad Metují, zemřel 20.9.1964 v Praze. Ing., dr.techn., agronom, literatura z oboru ovocnictví.

Karel Kahovec (5)

Karel Hoffmeister (7)

Karel Hoffmeister byl český klavírista a pedagog, profesor klavírní hry. Je také autorem prací v oboru hudby a biografií hudebních skladatelů. Vystudoval gymnázium v Praze, zároveň byl krátce žákem B. Jeremiáše na Waňousově škole, potom navštěvoval pražskou filozofickou fakultu a zároveň pražskou varhanickou školu a klavír . Pak působil jako varhaník u trinitářů ve Spálené ulici a učitel hudby – nejprve v Lublani a pak na pražské konzervatoři . Zde přednášel hlavně teorii, dějiny hudby a klavír, šestkrát byl jejím rektorem . Na konzervatoři působil přes čtyřicet let, mimo jiné zde zavedl výuku clavicembala. K jeho žákům patřili Josef Páleníček, Jaromír Weinberger, Věra Řepková, Vilém Petrželka, František Rauch, Otakar Vondrovic, Miroslav Klega, Jindřich Jindřich nebo Oskar Moravec. Uplatnil se jako klavírista – byl zakladatelem a klavíristou Českého tria – a jako redaktor především v redakci Hudební revue, odborný spisovatel a skladatel několika klavírních skladeb. Redigoval různé sborníky a je autorem odborných studií, knih a článků. Je autorem monografií o životě a díle Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany , Josefa Kličky , Jana Kubelíka , Vítězslava Nováka aj. Rovněž napsal publikaci Klavír o nástroji a hráči, o klavírní hře, o pedagogice a literatuře. Interiér jeho bytu navrhl v roce 1902 ...

Karel Hipman (7)

Karel Hipman, též Karel František Hipman či Hippmann byl zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět, propagátor česko-francouzských vztahů. Narodil se v pražské Staré poštovské ulici ; jeho otcem byl typograf Josef Hippmann , matkou Josefa, rozená Fritschková . Podle policejní přihlášky byl jejich jediné dítě, rodiče žili odděleně nejpozději od roku 1889. Otec Josef Hippmann založil v roce 1895 První dělnickou tiskárnu, která později působila pod jménem Grafia. Karel Hipman vystudoval gymnázium a obchodní školu, stal se ředitelem továrny na email u Brna. V devadesátých letech 19. století vlastnil v Praze dva obchody s kovovým zbožím, ty však roku 1895 prodal, aby se mohl stát vydavatelem. Do roku 1900 pobýval několik let ve Švýcarsku. O své dojmy ze Švýcarska se dělil se čtenáři českého tisku, zejména Národních listů. Příspěvky podepisoval Charles Hipman. Poznatky shrnul knižně roku 1899 v publikace Na příč Švýcarskem. Ve francouzštině vydal několik publikací propagujících český národ. Vydávání časopisu Český svět bylo nejvýznamnějším počinem Karla Hipmana. Časopis založil po svém návratu ze Švýcarska a byl jeho jediným redaktorem a vydavatelem. První číslo vyšlo 5. října 1904 v úctyhodném nákladu 7 000 výtisků a bylo rychle vyprodáno. Hipmanovi se podařilo vydávat Český svět do roku 1913, kdy ho, již nemocný, prodal nakladatelství Emil Šolc. Na výtisku z 8. srpna 1913 je ještě uveden jako redaktor a vydavatel; číslo následující již uvedlo nového vydavatele a redaktora. Za hlavní přínos časopisu lze považovat systematické přinášení reportážních fotografií doplňujících text. Fotografie byly významnou součástí časopisu od samého počátku a pocházely často od nejvýznamnějších autorů své doby. Dne 1. prosince 1900 se na Smíchově oženil Aloisií , rozenou Koudelkovou . Měl dceru Ludm...

Karel Franczyk (6)

1961 – narozen v Ostravě, 28. června 1961, 1984 – Po promoci začíná pracovat na dole P. Bezruč jako provozní technik VOKD. Pracuje v různých funkcích v dole až do roku 1990, 1997 – vydává svou první knihu – cestopis „Jak si žije Austrálie“,

Karel Elgart Sokol (7)

Karel Elgart Sokol, vlastním jménem Karel Elgart byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik. Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích. Do obecné školy chodil v Neslovicích a Židlochovicích. Se středoškolským studiem začal na gymnáziu na Starém Brně a pokračoval v něm na brněnském Prvním českém gymnáziu . Pak studoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval. Učil pět let na obecní škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jako odborný učitel na vyšší dívčí škole spolku Vesna v Brně. Roku 1919 byl jmenován ředitelem učitelských ústavů pro průmyslové a hospodyňské obory v Brně a stal se jednou z významných osobností brněnské společnosti. Pracoval v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a v letech 1925 až 1929 starostou Moravského kola spisovatelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui. Byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, ale své články podepisoval pod různými jmény , zkratkami a šiframi. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně a v Brně-Husovicích je po něm pojmenována také jedna z ulic , na které se nachází tamější gymnázium. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně....

Karel Dvořák (5)

Narozen 28.5.1913 v Olomouci, zemřel 9.6.1989 v Praze. PhDr., CSc., profesor katedry folkloristiky a etnografie, literární historik, editor českých klasiků 19. stol., staročeské literatury, překlady z němčiny.

Karel Driml (6)

Karel Driml byl český lékař, popularizátor zdravotnických poznatků, spisovatel a dramatik. Redigoval odborné časopisy a přispíval články do denního tisku. Proslavil se jako autor básní, povídek a loutkových her, ve kterých vedl děti ke zdravému životnímu stylu. Narodil se 2. ledna 1891 v Chocni jako syn učitele. V roce 1914 absolvoval pražskou lékařskou fakultu a do roku 1919 na ní působil jako asistent. Studoval organizaci veřejného zdravotnictví v USA, Kanadě, Anglii a Francii. Roku 1920 byl na studijním pobytu na Johns Hopkins University v Baltimore. Po návratu přijal zaměstnání na ministerstvu zdravotnictví, kde se s úspěchem věnoval popularizaci poznatků. Svou činností probudil široký zájem veřejnosti o zdravotnické otázky. Redigoval časopisy Výživa, Zdraví lidu a Hygiena. Pořádal hygienickou expozici na Pražských veletrzích a na kulturní výstavě v Brně. Psal články do Národních listů. Díky literárnímu nadání se stal známým autorem básniček, povídek a především loutkových her, zaměřených na propagaci zdravého životního stylu u dětí . Nezapomněl ani na rodné město. V Chocni vznikl roku 1922 jeho zásluhou odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze, který finančně podporoval místní spolek na ochranu matek a dětí a přispíval na mléko pro chudou školní mládež. Byl rovněž činný v Československém červeném kříži, pro který tvořil zdravotně-popularizační filmy. Jeho posledním úkolem na ministerstvu zdravotnictví bylo, vybudovat oddělení pro propagaci a zdravotní výchovu při Státním zdravotním ústavu. 20. října 1929 ale náhle zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Driml dokázal spojit odborné znalosti s literárním talentem a praktickým přístupem k šíření poznatků. Zaměřil se zejména na děti. Velmi oblíbené byly jeho říkanky, ale psal i povídky a především loutkové hry, které pokládal za nejvhodnější způsob, jakým oslovit tuto věkovou skupinu. Díla mají výchovn...

Karel Černý (4)

Narozen 22.7.1912 ve Znojmě, zemřel v únoru 1996. Beletrista.

Karel Burian (3)

Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.

Karel Beneš (3)

Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.

Karel Beneš (2)

Narozen 14. 9. 1932 v Prachaticích, zemřel 15. 6. 2006. Prof., RNDr., CSc., botanik, anatom a cytolog, biolog, práce z oboru biochemie a metodologie a dějin přírodních věd.

Karel Altman (6)

PhDr. Karel Altman, CSc. je český historik a etnolog. Působí jako vědecký pracovník na brněnském pracovišti Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Po absolvování gymnázia v Brně vystudoval v letech 1979 – 1984 historii a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity . V roce 1984 se stal pracovníkem Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Jeho vědecká práce byla zaměřena zejména na vývoj společnosti v Brně, kde prolíná jak poznatky přímo vycházející z historiografie, tak z etnologie. Významné jsou zejména jeho práce o brněnských hostincích a hospodách, různých neformálních sdruženích a spolcích na přelomu 19. a 20. století v Brně či o trampském hnutí.

Karel Adámek (7)

Narozen 13.3.1840 v Hlinsku, zemřel 11.1.1918 v Hlinsku. Národohospodář, politik, práce z oborů, též popularizátor dějin.

Kåre Holt (3)

Norský prozaik.

Kamila Pálová (4)

Spisovatelka. Autorka knížek pro děti.

Kamil Pešťák (8)

Narozen 5. 8. 1967 v Plzni. Hudebník, zpěvák, beletrista.

Kafka Asagiri (8)

Kachou Hashimoto (8)

Autorka známá též pod pseudonymem Aiko Nagayama nebo Yasumi Nagayama, je mladá japonská ilustrátorka. Krom kariéry asistentky jiným mangaka měla pochopitelně aspiraci prorazit vlastními výtvory. Pro příklad se podílela na tvorbě mangy \"Whistle!\" od autorky Higushi Daisuke. Přestože od počátku své činnosti coby manga autorky dostaly její kratší příběhy prostor se ukázat, skutečný ohlas jí přinesla až série \"Cagaster\", kterou publikovala primárně skrze vlastní webovou stránku jako web komiks. V současné době pracuje na nové sérii nazvané \"Arbos anima\".

Jurij Sergejevič Rytchèu (3)

Jurij Sergejevič Rytcheu byl ruský spisovatel čukčského původu. Pocházel z rodiny lovců, jeho dědeček byl šamanem. Dostal jméno Rytcheu, což v čukštině znamená „neznámý“; v dospělosti přijal ruské jméno a otčestvo od svého známého, příslušníka geologické expedice, což byla podmínka k udělení občanské legitimace. V mládí pracoval jako námořník a přístavní nosič, přispíval do časopisu Sovětská Čukotka. Roku 1949 odjel z Čukotky do Leningradu, kde vystudoval filozofickou fakultu tamní univerzity. Roku 1953 vydal v ruštině svoji první knihu, sbírku povídek Lidé z našeho pobřeží, a v roce 1954 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků a byly sovětským režimem prezentovány jako doklad péče státu o kulturu malých sibiřských národů. V roce 1967 Rytcheu vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Za své dílo obdržel Státní cenu a Řád rudého praporu práce. Jezdil přednášet na Západ, díky znalosti angličtiny pracoval pro UNESCO. Časem začal své knihy psát v čukštině, v letech politického uvolnění se zabýval i do té doby tabuizovaným tématem původní čukotské spirituality. Přeložil do čukštiny román Tichona Sjomuškina Na Čukotce svítá, později překládal také Puškina nebo Tolstého. Je autorem libreta k suitě Eduarda Artěmjeva Teplo Země a scénáře filmu Kdo jde stopou rosomáka, který natočil roku 1978 režisér Georgij Kropačjov. Zemřel v roce 2008 v Petrohradu na mnohočetný myelom.

Jürgen Tautz (8)

Německý biolog a zoolog, odborník na včely.

Juliet Clutton-Brock (8)

Zooložka.

Julie Klassen (6)

Julie Andrews (7)

Julie Andrews je známá britská herečka, zpěvačka a spisovatelka, proslulá svou prací ve filmu, divadle a hudbě. Narodila se 1. října 1935 ve Walton-on-Thames v anglickém hrabství Surrey a její kariéra trvá již více než sedm desetiletí. Andrewsová debutovala na Broadwayi ve filmu "The Boy Friend" a proslavila se v divadelních představeních jako "My Fair Lady" a "Camelot" , kde předvedla svůj křišťálový soprán.

Julianne MacLean (5)

Autorka romantických příběhů.

Julianna Morris (8)

Spisovatelka.

Julian Tuwim (6)

Julian Tuwim byl polský básník a překladatel židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků. Jeho manželkou byla Stefania Tuwim , sestrou Irena Tuwim . Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba . Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě . V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander . V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i 'Związek Artystów i Kompozytorów Scenicznych' . Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? . Do války vyšla ještě dvakrát. V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu . Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach', ve Varšavě. Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista , Banda , Nowa Banda, Cyrulik Warszawski . Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů . Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski. Některá byla přeložena do češtiny....

Julian Symons (4)

Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .

Julian Lennon (5)

Julian Lennon je anglický zpěvák, skladatel, hudebník a fotograf, známý především jako syn člena skupiny The Beatles Johna Lennona a jeho první ženy Cynthie. Julian se narodil 8. dubna 1963 a na vlastní hudební dráhu se vydal v 80. letech 20. století. Jeho debutové album "Valotte", vydané v roce 1984, přineslo několik hitů, včetně titulní skladby "Valotte" a "Too Late for Goodbyes", které se dočkaly značného ohlasu a dobře se umístily v mezinárodních hitparádách. Úspěch alba mu v roce 1985 vynesl nominaci na cenu Grammy pro nejlepšího nového umělce.

Julian Gough (7)

Irský spisovatel a zpěvák.

Jules Renard (6)

Jules Renard , celým jménem Pierre-Jules Renard, byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském Mayenne. Roku 1889 patřil k spoluzakladatelům prestižní literární revue Mercure de France. Byl blízkým přítelem Edmonda Rostanda, autora Cyrana. Po vypuknutí Dreyfusovy aféry se Renard postavil na stranu Émila Zoly a patřil k bojovníkům za Dreyfusovu rehabilitaci. Byl pacifistou a antiklerikálem. Jeho nejslavnějším dílem se stal Deník, který byl publikován až posmrtně, roku 1925.

Judith L Powell (1)

Autorka publikací z oblasti osobního rozvoje, ovládnutí mysli, tzv. Silvově metodě, dosáhnutí úspěchu a bohatství.

Judith Ansell (6)

sice pracuje jako lékařka, vždycky ji však zajímalo psaní. Za svou kariéru pracovala v mnoha různých a někdy i vzrušujících oborech medicíny, a tak má skvělé zázemí pro psaní lékařských romancí. V současnosti se věnuje lékařské praxi jen na částečný úvazek a zbytek času píše a stará se o svou rozpustilou dcerku. Její muž je chirurg a Judith dosvědčuje, že lékaři jsou vynikající a trpěliví manželé.

Judas Priest (7)

Judas Priest je průkopnická britská heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1969 v anglickém Birminghamu. Je známá svými dvěma kytarovými sóly, operním vokálním stylem a image s kůží a kšandami a je jednou z nejvlivnějších kapel v metalovém žánru. Klasickou sestavu kapely tvořili zpěvák Rob Halford, kytaristé K. K. Downing a Glenn Tipton, baskytarista Ian Hill a střídající se bubeníci, z nichž nejdéle působil Scott Travis. Judas Priest si získala popularitu v 70. letech 20. století díky albům jako "Sad Wings of Destiny" a "Stained Class" , ale teprve album "British Steel" z roku 1980 upevnilo jejich status ikony heavy metalu. Toto album obsahovalo hity jako "Breaking the Law" a "Living After Midnight", které se staly hymnami metalové komunity.

Juan Goytisolo (5)

Juan Goytisolo byl jeden z nejvýznamnějších španělských spisovatelů druhé poloviny 20. století, laureát Cervantesovy ceny za rok 2014. V roce 2008 byl španělským deníkem Tiempo de hoy zařazen mezi 20 nejvlivnějších španělských homosexuálů. V roce 1968 veřejně odsoudil invazi sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Po exilovém pobytu ve Francii se usazuje v Marakéši a konvertuje k islámu. Velice obdivoval ruskou literaturu 19. století, avšak ruštinu neovládal.