Všichni Autoři a témata

Jenni Fletcher (4)

Skotská spisovatelka. Vysokoškolská lektorka tvůrčího psaní. Autorka romantických historických románů.

Jen Sincero (5)

Americká koučka, autorka motivačních knih, též členka rockové a punkové kapely, autorka částečně autobiografické knihy z prostředí těchto kapel.

Jeffrey Zaslow (3)

Populární novinář, spoluautor knihy Poslední přednáška a otec tří dcer. Předčasně zemřel při autohavárii.

Jeanne Ruland (8)

Matka tří dětí, stevardka, autorka knih s dlouholetým šamanským a metafyzickým vzděláním a také uznávaná léčitelka a členka německé asociace duchovních léčitelů . Má bohaté zkušenosti s prací s duchovními silami, které v jádru všechny vedou k Jednotě, Bohu, Zdroji. Toto vědění Jeanne Ruland ráda šíří dál, aby se mohlo dotknout srdcí ostatních.

Jeanne Kalogridis (4)

Jeane Kalogridis je americká spisovatelka, která je známa pod pseudonymem J. M. Dillard jako autorka řady knih ze fiktivního světa Star Treku. V posledních letech jí pod vlastním jménem vychází i historické romány. Je vdaná a žije s rodinou v Kalifornii. Své dětství prožila ve střední Floridě. Zde také absolvovala universitní studia na University of South Florida se zaměřením na jazyky . Pak se několikrát kvůli dalšímu studiu a zaměstnání stěhovala, ve Washingtonu DC působila jako učitelka angličtiny pro cizince, žila i ve Vermontu, nakonec se vdala a s manželem a psy usadila v jižní Kalifornii. Věnuje se psaní knih. Je známá i zájmem o jógu, buddhismus a patchwork. V České republice byly vydány pod pseudonymem J.M.Dillard tyto její práce

Jean Balthazar (2)

Jean Anglade (4)

Jean Anglade se narodil v Thiersu, v kraji Auvergne, a s tímto regionem je spjatá i většina jeho literární tvorby. Působil jako venskovský učitel a později jako profesor italštiny v Clermont-Ferrandu. Nejdřív byl francouzskou kritikou zařazován mezi regionální autory, až jeho román Zapomenuté jablko zpracovaný i pro televizi, mu přinesl celonárodní popularitu. Román je situován do kraje Auvergne a líčí osud stařenky, která jako jediná zbyla ve vesnici, kterou už všichni opustili . Autor psal romány, povídky, historické, esejistické a biografické práce. Anglade patří mezi realistické prozaiky s vypravěčským talentem, z jeho příběhů čiší láskyplný vztah k lidem, má vzácný dar vidět život z veselé, humorné stránky.

Jay Asher (3)

Americký spisovatel.

Javier Sierra (5)

Javier Sierra Albert je španělský novinář, spisovatel, výzkumník, romanopisec a hlasatel, který studoval žurnalistiku v Madridu. Spolupracuje se spoustou anglických spisovatelů zabývajících se historií a mystériemi. Jeho román Poslední Večeře, který vyšel roku 2006, byl v první desítce na seznamu New York Times Best Seller a byl publikován ve 42 zemích. Javier Sierra se narodil 11. srpna 1971 ve španělském městě Teruel. Po celá léta Sierra spolupracuje s národními a mezinárodními experty, jako jsou Graham Hancock a Robert Bauval , aby mohl studovat na existenci údajného zlatého věku lidstva, období v naší dávné minulosti, které zaniklo asi roku 10.500 před n.l, byla to doba kdy začaly vznikat všechny známé civilizace. V současné době je ředitelem vydavatelství časopisu Science Beyond a podílí se na různých rozhlasových a televizních programů . V posledních letech věnuje hodně úsilí na řízení a prozkoumávání tajemství z minulosti a historických záhad, která doposud nebyla objasněna. Jeho romány mají společný cíl, řešit historické záhady na základě dokumentace a terénního výzkumu, se zaměřením na záhady historie.

Jason R. Rich (5)

Jaroslava Pavlíčková (7)

Dietní sestra, spoluautorka populárně naučných publikacích o léčbě a prevenci nejčastějších chorob.

Jaroslav Vozka (5)

Jaroslav Vozka , Čechy - 8. května 1954 Západní Berlín - Německo) byl český novinář, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Působil jako sociálně demokratický publicista . Jako popularizátor dějin socialismu a socialistických teorií se věnoval politickým a ideologickým tématům. Jaroslav Vozka maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1923 až 1924 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V rozmezí let 1924 až 1927 pak pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze na Albertově. Během nacistické okupace patřil Jaroslav Vozka k aktivním účastníkům domácího protiněmeckého odboje. Zde plnil úlohu spojky mezi různými ilegálními skupinami. Také přispíval do ilegálního tisku. Po vzniku deníku "Práce" zastával pozici šéfredaktora. V letech 1945 až 1950 přednášel jako pedagog na Vysoké škole politické a sociální. Jaroslav Vozka byl jedním z prvních historiografů protinacistického odboje. Známá je jeho kniha "Hrdinové domácího odboje", která vyšla v roce 1946. V červnu roku 1945 byl zvolen předsedou přípravného výboru "Svazu českých novinářů", funkci vykonával až do ustavující valné hromady v březnu 1946. Po Únoru 1948 byl Jaroslav Vozka donucen odejít z veřejného života, ale dále působil jako pedagog. V roce 1954 se pokusil odejít do exilu přes Západní Berlín, ale východoněmecká policie jej zadržela a následně údajně spáchal sebevraždu. Jaroslav Vozka byl členem sociální demokracie. Po sloučení ČSSD a KSČ v červnu roku 1948 se stal členem KSČ. Pískovcová pamětní deska je umístěna na domě v městě Železnice v Husově ulici č. 101. Její odhalení iniciovala sestra Jaroslava Vozky, paní Květa Jiránková, která působila jak...

Jaroslav Vojta (9)

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Jaroslav Vinař (4)

Narozen 25.8.1921 v Semíni. RNDr., geograf, autor map.

Jaroslav Veteška (9)

Dr. Veteška patří u nás k velmi fundovaným odborníkům v oblasti andragogiky a řízení lidských zdrojů. Jeho práce týkající se kompetencí ve vzdělávání patří ke špičkovým dílům v oboru. Toto nové dílo lze přiřadit k probíhající diskusi o kompetencích v e vzdělávací oblasti i v oblasti intervence do lidských zdrojů v podnicích a organizacích Velmi správně je v práci charakterizována kontextuální specifičnost významu pojmu kompetence v různých etapách lidského života... Autor velmi přesvědčivě ukazu je, že kompetence mohou být získávány a ovlivňovány prostřednictvím vnějších intervencí do lidských zdrojů. doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Akcent, který autor k lade nejen na edukační, ale rovněž na sociální rozměr daného konceptu, činí z posuzované odborné publikace nejkomplexnější zdroj poznatků určený nejen pro pedagogické pracovníky, andragogy různé profilace, ale zároveň též pro studenty i praktiky obor ů personální řízení, respektive řízení či rozvoj lidských zdrojů Zvláště pozitivně hodnotím autorův soustavný zájem o deskripci a analýzu změn v paradigmatech počátečního i dalšího vzdělávání a jejich reflexi ve vlastní vědecko-výzkumné činnosti, je jíž závěry jsou v textu rovněž uvedeny a vhodně tak doplňují další statistická data, týkající se jak účasti na vzdělávání zvláště u dospělé populace, tak obecnějších požadavků na výsledky učení... PhDr. Michaela Tureckiová, CSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Publikace se teoreticky a metodologicky zabývá významným fenoménem přelomu 20. a 21. století klíčovými kompetencemi v kontextu sociálních a hospodářských změn. Autor dává uvedené ko mpetenční pojetí do širších edukačních souvislostí, a to vždy se stálým zřetelem k možnostem aplikace do různých společenských oblastí, zejména pak do vzdělávání, rozvoje a řízení lidských zdrojů prof. PhDr. Alena Vališová, CSc.Katedra věd o výc...

Jaroslav Valenta (5)

Narozen 27. 10. 1930 v Kryrech u Podbořan, zemřel 23. 2. 2004 v Praze. PhDr., CSc., profesor obecných dějin, práce z oboru moderních evropských dějin, zejména polských, též překladatel.

Jaroslav Svojše (5)

Jaroslav Svojše byl český skaut a spisovatel, autor dobrodružných příběhů pro chlapce. Jaroslav Svojše se narodil roku 1920 v rodině horažďovického kartáčníka Jana Svojšeho a jeho manželky Františky, rozené Břindové. Otec zemřel, když mu bylo šest let. V deseti letech onemocněl tuberkulózou a léčil se v sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Vyučil se zámečníkem se specializací na pletací stroje. Během druhé světové války pracoval v České zbrojovce ve Strakonicích, což jeho zdraví nepřispělo a musel plicní chorobu opět léčit, tentokrát v lázních ve Velichovkách. Dne 4. září 1945 se oženil s Vlastou Svatošovou a přestěhoval se do Kraslic, kde pracoval jako úředník Okresního národního výboru. Založil zde skautský oddíl a stal se jeho vedoucím. Jeho nemoc si však opět vyžádala léčbu ve Vysokých Tatrách. Po návratu a poté, co Junák byl v roce 1948 komunisty likvidován, se s manželkou přestěhoval do Prachatic, kde opět pracoval jako úředník. Ve svých 42 letech byl pro nemoc dán do plného invalidního důchodu. V té době začal psát příběhy ze skautského prostředí. Roku 1968 se zasloužil o obnovení Junáka v Prachaticích a působil zde jako výchovný zpravodaj jeho okresní rady. Roku 1969 mu vyšla kniha Jezero sedmi světel o dobrodružstvích chlapců ze skautské družiny na letním táboře. Další jeho knihy již za normalizace vyjít nemohly. Po opětovném zákazu Junáka pracoval Svojše v ochraně přírody, fotografoval přírodní i památné stavební objekty a výsledky své práce o Schwarzenberském plavebním kanálu předal Národnímu technickému muzeu v Praze. Naučil se také esperanto a přeložil do něj knihu Miroslava Horníčka Dobře utajené housle. Do espererantského časopisu La skolta mondo přispíval pod pseudonymem King-Kay. Dalších vydání svých knih se již nedočkal. Zemřel roku 1983 v Prachaticích....

Jaroslav Stránský (5)

Narozen 15.1.1884 v Brně, zemřel 13.8.1973 v Londýně . JUDr., profesor trestního práva, práce z oboru, redaktor, politik, emigrant po 1948.

Jaroslav Šonka (3)

Narozen 23. 8. 1918 v Praze, zemřel 22. 10. 1990 tamtéž. JUDr., překladatel z francouzštiny, angličtiny a řečtiny.

Jaroslav Škabrada (5)

Jaroslav Škabrada byl český skladatel, aranžér a textař pro dechovou kapelu nebo dechový soubor.

Jaroslav Roth (6)

Narozen 14.2.1898 v Praze, zemřel 30.10.1973. Ing. dr., DrSc., profesor katedry zdravotnického inženýrství, hydrolog, publikace z oboru.

Jaroslav Riedel (7)

Narozen 5. 8. 1963 ve Vsetíně. Hudební kritik a publicista, editor, překladatel, sestavovatel sbírek básní, antologií písňových textů.

Jaroslav Papoušek (8)

Jaroslav Papoušek byl český malíř, karikaturista, prozaik, sochař, scenárista a režisér. Jaroslav Papoušek se narodil 12. dubna 1929 ve Velkém Bočkově, sídle v Podkarpatské Rusi, která byla součástí tehdejšího Československa. Během dětství a dospívání žil v Čimelicích na jihu Čech. Studoval na obchodní škole, později byl zaměstnán jako pomocný dělník na stavbách a poté jako ladič harmonik. Na přelomu 40. a 50. let 20. století se přihlásil na uměleckou školu – AVU, kterou roku 1957 úspěšně dokončil. Byl sochařem, malířem a karikaturistou, cizí mu nebyl ani literární projev. Jeho novelu Černý Petr zfilmoval podle společného scénáře režisér Miloš Forman. Papoušek poté kromě Formana spolupracoval i s Ivanem Passerem a Václavem Šaškem. Roku 1968 natočil Papoušek svůj filmový debut Nejkrásnější věk. Následovala slavná filmová trilogie o rodině Homolků, která žne úspěchy i řadu let po vydání: Ecce homo Homolka , Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka . Poslední díl však osobně nepovažoval za tolik zdařilý jako předchozí dva, neboť jej točil v éře pokročilé normalizace, v níž postrádal tvůrčí volnost. Do konce sedmdesátých let natočil ještě tři filmy: komedii Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi , film pro mládež Konečně si rozumíme o problémech dospívání a sociální komedii Žena pro tři muže , v níž sochař hledá pro sebe a svého potomka manželku respektive matku. V osmdesátých letech se po prodělaném infarktu věnoval klidnější tvorbě – malování. Proběhlo několik výstav jeho impresionistických olejomaleb krajin, portrétů i karikatur. Do režisérského křesla se vrátil v roce 1984, kdy natočil rovnou dva filmy. Jedním z nich byla hořká komedie Všichni musí být v pyžamu o životních peripetiích kontrolora zaměstnanců ve stavu nemocných a druhým vydařený humorný snímek Cesta kolem mé hlavy, v němž se středoškolský ...

Jaroslav Mrnka (3)

Narozen 2.8.1922 v Růžodole u Litvínova, zemřel 25.9.1965 v Praze. Redaktor, cestopisy.

Jaroslav Metelka (7)

Květnová revoluce v roce 1945 přinesla spoustu nového i do Úpice. Ta v té době neměla ani správní orgán, ani starostu. Začátkem roku sílila činnost odbojových skupin, která vyvrcholila 8. května, když poslední německé auto opustilo Úpici a Češi obsadili budovu městského úřadu. 9. května 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor a jeho předsedou byl zvolen učitel Jaroslav Metelka. Byla vytvořena jednotka národní gardy, která sídlila v sychrovském chudobinci a 11. května byla na náměstí postaven katafalk a byl vypraven pohřeb sedmi padlým - obětem květnové revoluce v Úpici.

Jaroslav Makuš (5)

Narozen 24.11.1891 v Červeném Újezdě, zemřel 26.5.1945 v Praze. Beletrista, autor her pro děti.

Jaroslav Láník (7)

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Jaroslav Kulhánek (5)

Narozen 6. 10. 1912 v Praze, zemřel 8. 12. 1970. Autor fotografických příruček.

Jaroslav Kulhánek (5)

Dr., práce z oboru fotografování.

Jaroslav Křička (8)

Jaroslav Křička byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně . Poté žil tři roky v Rusku , kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského , Severní noci , Tři bajky pro soprán a klavír , Elegie na smrt Rimského-Korsakova . Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře , Písně rozchodu na slova Otakara Theera a hlavně opera Hipolyta provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda . Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písně , symfonií , oper až po filmovou hudbu . Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery...

Jaroslav Krejčíř (4)

Spoluautor knihy - Dějiny České - chronologický přehled.

Jaroslav Kovanda (8)

Narozen 26. 2. 1941 ve Zlíně. Výtvarník, sochař, malíř, typograf, básník a prozaik, publicista, vydavatel poetického magazínu, regionální literatura Zlínska.

Jaroslav Kokoška (5)

Šéfredaktor časopisu My 68, publicista, autor literatury faktu, specializace na období 2. světové války. Činný v letech 1968-1994.

Jaroslav Koch (4)

Doc. PhDr. Jaroslav Koch, Csc. Jaroslav Koch strávil dětství v Jičíně, školní a studentská léta ve Vídni. Když absolvoval na filozofické fakultě psychologii, získal i učitelskou kvalifikaci, a proto určitou dobu učil na české reálce ve Vídni. Za druhé světové války se přestěhoval do Prahy. Do roku 1951 pracoval jako odborný psycholog v Ústavu lidské práce a potom přešel do Ústavu pro matku a dítě v Praze - Podolí. První významné práce docenta Jaroslava Kocha se týkají neuropsychického vývoje dětí v jeslích. Jeho další knihy, Výchovné zaměstnání batolat, Psychologie a pedagogika dítěte, souvisejí se zavedením nového vyučovacího předmětu pro budoucí dětské sestry. Jiné publikace doc. Kocha přispěly k zlepšení výchovných a organizačních podmínek v kojeneckých ústavech. Usiloval o to, aby se výchovné prostředí podobalo prostředí rodinnému. Doc. Jaroslav Koch, byl dlouholetým spolupracovníkem časopisu Československé pediatrie a autorem řady článků a monografií. Jeho práce teoretická i praktická byla oceněna v roce 1978 Cenou ministra zdravotnictví. Kniha Výchova kojence v rodině vyšla původně v roce 1973 jako příručka pro pediatry a dětské sestry.

Jaroslav Koblížek (3)

Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.

Jaroslav Havlů (2)

Spoluautor publikace o pěstování růží.

Jaroslav Guth (2)

Fotograf, spoluautor knih o zbraních.

Jaroslav Goll (9)

Narozen 11. 7. 1846 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 8. 7. 1929 v Praze. Profesor všeobecné historie, historické práce, též redaktor a básník, překládal z francouzštiny, italštiny, polštiny. Rektor univerzity, církevní a literární historik, hagiograf, básník, esejista, překladatel, zakladatel a spoluredaktor Českého časopisu historického, člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, člen panské sněmovny.

Jaroslav Chyský (4)

Narozen 1.4.1926 ve Slaném, zemřel 14.1.2002. Docent na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického, práce v oboru vzduchotechniky.

Jaroslav Cholevík (6)

Autor technických motoristických příruček.

Jaroslav Blažke (7)

Jaroslav Blažke je literární historik a kritik, autor učebnic literatury, překladatel. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Brně v roce 1956 a po ukončení dvouleté Vyšší školy pedagogické v Brně vystudoval v roce 1962 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po absolvování učil na středních školách a učilištích, pracoval jako stavební dělník. Po roce 1989 krátce působil jako metodik pro výuku češtiny v Krajském pedagogickém ústavu v Brně a jako krajský inspektor, následně až do důchodu učil češtinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Společně s manželkou Marií Blažkovou podepsali v březnu 1977 Chartu 77, podíleli se na výrobě samizdatové literatury a pořádání bytových seminářů zahraničních lektorů Husovy nadace. Tuto činnost organizovali jejich přátelé Jana a Milan Jelínkovi . Autorských čtení se účastnili spisovatelé Milan Uhde, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Lenka Procházková aj., Debatní večer Václava Havla po jeho propuštění z vězení v roce 1989 zprostředkoval Petr Oslzlý. Literární recenze publikoval v samizdatových časopisech Obsah a Host, politické karikatury v periodiku Alternative. Periodikum Alternative vycházelo v Paříži a jeho karikatury na téma Rudá hvězda zde uveřejnil filozof Bernard Fabre. Jeho pohádky vyšly v ineditním sborníku k narozeninám Jana Trefulky. Je autorem brožury pro výchovu filmového diváka. Pro samizdat přeložil z ruštiny knihu matematika a filozofa Alexandra Zinovjeva Zející výšiny a z angličtiny Farmu zvířat George Orwella. Po roce 1989 publikoval své recenze a studie v Učitelských novinách, Literárních novinách, v časopise Český jazyk a literatura aj. Působil v redakční radě Radia Proglas, připravoval pořad Knihovnička a načítal texty pro Čtení na pokračování a Bibli v liturgii. Uspořádal třísvazkovou antologii Čtení z historie literatury české i světové . Je autorem učebnicového cyklu K...

Jaromíra Nejedlá (6)

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Jaromír Málek (4)

Jaromír Málek je český egyptolog, který působí od 60. let ve Velké Británii. Během své kariéry mj. vedl 3 roky Světovou egyptologickou společnost. Profesor Málek vystudoval egyptologii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1969 obhájil doktorát. V současnosti je správcem archivu Griffith Institute na univerzitě v Oxfordu, kde též vyučuje.

Jaromír Košťák (7)

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Jaromír Brož (5)

Jaromír Brož byl český experimentální fyzik a pedagog. Je spoluautorem známých Fyzikálních tabulek a učebnice Základy fyzikálních měření. Po ukončení studií začal r. 1932 pracovat ve Fysikálním ústavu Karlovy university, který r. 1937 byl změněn na Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zde se nejprve podílel na rentgenografickém studiu mikrostruktury látek. R. 1940 se začal věnovat problematice magnetické defektoskopie, z čehož vzešla konstrukce přístrojů ke kontrole nosných lan a manesmannských trub. Po druhé světové válce se Fyzikální výzkum Škodových závodů reorganizoval v Ústřední ústav fyzikální. Po vzniku Československé akademie věd byl přeměněn na Ústav technické fyziky a potom na Ústav fyziky pevných látek ČSAV. Po válce se Jaromír Brož vrátil do Fysikálního ústavu a setrval v něm až do roku 1953. V r. 1953 byl „za vypracování metody a konstrukci přístrojů pro sériové zkoušení vad výrobků těžkého průmyslu" vyznamenán státní cenou. V ústavu fyziky pevných látek pracoval v oboru fyziky pevných látek na metodách k přesnému měření magnetických veličin a zároveň zde byla zkonstruována řada původních přístrojů. Taky se věnoval studiu magnetických vlastností velmi čistého železa a výzkumu nekovových feromagnetik — feritů. R. 1959 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university. Po krátkém působení na katedře fyziky pevných látek byl v r. 1960 ustanoven vedoucím ka­tedry obecné fyziky. Zde konal postupně přednášky z mechaniky, termiky, elektřiny, optiky a molekulární fyziky. V rámci reformy studia dosáhl zavedení souborné zkoušky z fyziky po ukončení základního studia. Vedení katedry obecné fyziky ukončil r. 1973. Je autorem nebo spoluautorem knih

Jaromír Borecký (6)

Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. .  Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký

Jarmila Vacková (4)

Významná historička umění. Její celoživotní vášní byla, vyjma české renesance, holandská malba – svoje poznatky zúročila v knize Van Eyck, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2005.

Jarmila Servítová (3)

Editorka a sestavovatelka pohádkových knih.

Jarmila Novotná (7)

Jarmila Novotná, provdaná Daubková byla česko-americká operní pěvkyně-sopranistka a filmová herečka. Narodila se na Královských Vinohradech, nyní městské části Prahy, v rodině krejčího Josefa Novotného a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové . Měla starší sestru Pavlínu. Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala i v kabaretech, hrála a zpívala též v operetách a byla herečkou v českých filmech. Nejprve účinkovala v operních představeních, která byla občas pořádána ve Divadle na Vinohradech. Posléze odešla zpívat do milánské opery Teatro alla Scala. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, roku 1933 v Berlíně. V témže roce nastoupila angažmá ve Vídni, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 zvolila i se svou rodinou emigraci do Spojených států. Nahrávala též často na gramofonové desky. Po několik měsíců byla žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při amatérském uvedení Verdiho Traviaty v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou pěvkyni na předzpívání a následně jí nabídl hostování v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a později i roli Violety v Traviatě. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho. Dne 16. července 1931 se v kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně provdala za Jiřího Daubka , se kterým měla syna Jiřího . Kromě svých angažmá v Berlíně a na Vídeňské státní opeře vystupovala Jarmila Novotná již od roku 1935 do roku 1956 na newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se ...

Jarmila Hannah Čermáková (6)

Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......

Janina Černá (5)

Narodila se v Mostě, ale v současnosti žije v Praze. Je autorkou blogu Cukrfree, za který v roce 2016 obdržela cenu Food Blog roku. Napsala dvě kuchařky , které dohromady obsahují téměř dvě stě receptů. Obě patří k nejprodávanějším v Česku. Spolu se svou kamarádkou Hanou Valáškovou předává své znalosti o nízkosacharidovém stravování dál formou víkendových kurzů. Kromě vaření ráda fotografuje a cestuje.

Jane Wertheim (6)

Jane Harper (8)

Australská spisovatelka Jane Harper se narodila v Manchesteru ve Velké Británii. Ve věku osmi let se s rodinou přestěhovala do Austrálie, kde získala i občanství. Do Velké Británie se po šesti letech vrátila a později vystudovala angličtinu a historii na univerzitě v Kentu. Po ukončení studia si doplnila kvalifikaci, aby mohla pracovat v žurnalistice. Poté pracovala v novinách Darlington & Stockton Times a Hull Daily Mail. V roce 2008 se přestěhovala zpět do Austrálie. Psala pro noviny Geelong Advertiser, od roku 2011 působila v deníku Herald Sun v Melbourne. V roce 2014 napsala povídku pro magazín Big Issue. To ji přimělo, aby se intenzivněji věnovala vlastní tvorbě. Zapsala se do on-line kurzu kreativního psaní, v němž postupem času vznikl její první velmi úspěšný román Sucho s kriminalistou Aaronem Falkem. Nepublikovaná část rukopisu byla v roce 2015 oceněna v australské literární soutěži. Druhý román série s Aaronem Falkem Síla přírody již nebyl tak úspěšný. Vysoké hodnocení pak získal autorčin další, tentokráte samostatný román The Lost Man, 2018.

Jane Elliott (4)

Pedagožka, autorka encyklopedii pro děti.

Jane Ellen Wayne (2)

Jane Ellen Wayne na sebe již mnohokrát strhla pozornost svým osobitým přístupem k milostným historiím i historkám slavných hollywoodských herců. Postupně napsala knihy o milostných vztazích Clarka Gablea, Joan Crawfordové, Roberta Taylora, Avy Gardnerové a Grace Kellyové.

Jana Volfová (5)

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Jana Vašáková (6)

Výživová poradkyně se specializací na zdravou výživu, výživu v těhotenství, během kojení a dětskou výživu, publikace v oboru.

Jana Uhlířová (7)

Jana Uhlířová *1964 čes. pedoložka. Narozena 1. 10. 1964 v Ivančicích. Ing., pedoložka a kartografka, odborné práce o ochraně půdy a vody.

Jana Šrámková (7)

Slovenská spisovatelka pro děti.

Jana Smetanová (7)

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.