Všichni Autoři a témata

František Jirásek (24)

Narozen 1938. Doc. RNDr., DrSc., matematik, práce z oboru.

Filip Jánský (12)

Richard Husmann , publikující pod literárním pseudonymem Filip Jánský, byl český spisovatel, známý především jako autor románu s autobiografickými prvky Nebeští jezdci o životě českých bombardovacích letců ve Velké Británii za 2. světové války. Jako nadšený skaut se okamžitě po německé okupaci zapojil do odboje v organizaci Obrana národa, jíž byl v létě 1939 vyslán se zpravodajským posláním do Německa; odtud se dostal do Belgie a Francie. Tam jako řada dalších Čechoslováků, odcházejících do zahraničí bojovat proti nacismu, musel vstoupit do cizinecké legie; po vypuknutí války přešel do československých jednotek, s nimiž byl po pádu Francie evakuován do Velké Británie. Tam se stal příslušníkem čs. 311. bombardovací perutě Royal Air Force jako zadní střelec; roku 1944 přešel do SSSR k 3. československému bitevnímu leteckému pluku. Dvakrát byl v boji těžce raněn a přežil osm nouzových přistání v zasažených strojích. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu dopravy, ale v roce 1948 byl propuštěn a jistou dobu musel pracovat jako pomocný dělník. Hned jeho debut Nebeští jezdci dosáhl mimořádné popularity, byl vydán slovensky, maďarsky, rumunsky, ale i ve Velké Británii a západním Německu a v roce 1968 zfilmován režisérem Jindřichem Polákem – viz heslo Nebeští jezdci. Jánského následující, podstatně méně známé knihy rovněž čerpají z jeho životních zkušeností nebo leteckého prostředí :

Eva Zábojová (25)

Doktorát z filozofie získala přes obor - angličtina. Podílela se na učebnicích angličtiny.

Dana Čermáková (33)

Narozena v r. 1960 v Praze, česká publicistka. Absolventka fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy.

Bill Willingham (27)

William Willingham se narodil ve Fort Belvoir, Virginia. Spisovatel žánru sci-fi a ilustrátor komiksů. Autor románu Down the Mysterly River , série Fables a několika povídek. Především se však zaměřuje na komiksové příběhy, kterých má za sebou několik desítek jako autor i ilustrátor.

Arthur Schopenhauer (34)

Arthur Schopenhauer byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho. Byl synem gdaňského velkoobchodníka. V roce 1793, tedy pět let po synově narození, přesídlil otec do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života strávil Schopenhauer u otcova přítele v Le Havru, kde se dokonale naučil francouzsky. Také později brali s sebou rodiče chlapce na své dlouhé cesty Belgií, Francií, Švýcarskem a Německem. Za svého půlročního pobytu v Anglii se důkladně seznámil s anglickým jazykem a literaturou. V šestnácti letech vstoupil na přání svého otce do učení u hamburského obchodníka. Otcova smrt , k níž došlo krátce poté, přiměla matku Johannu Schopenhauerovou, později známou spisovatelku, která byla o dvacet let mladší než manžel, aby přesídlila do Výmaru. Zde se setkával mladý Schopenhauer např. s Goethem, Schlegelovými apod. a osvojil si vzdělání potřebné k tomu, aby se mohl zapsat na univerzitu. Výmarské společnosti nicméně mladý Arthur připadal příliš kritický a přemoudřelý, s matkou se proto po hádce rozešel ve zlém a až do její smrti se s ní nestýkal. Se svou sestrou Adel vedl pouze sporou korespondenci, po svém odchodu z domova se potkali pouze jednou v roce 1840, Adel o devět let později umírá. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejně dlouho v Berlíně. Roku 1813 promoval prací O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Následná čtyři léta žil v Drážďanech, kde napsal spisy O vidění a barvách a pak i své hlavní dílo Svět jako vůle a představa . Roku 1820 se habilitoval v Berlíně, ale po neúspěšném prvním semestru, kdy všichni posluchači následovali slavného Hegela, se stáhl do ústraní. Hegelovi nicméně nikdy svůj neúspěch nezap...

Antonín Podlaha (33)

Antonín Podlaha byl český římskokatolický kněz, teolog, archeolog, historik umění a docent Univerzity Karlovy. V letech 1919–1930 byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a od roku 1920 pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem z Pafu. Podle tabulky, která je umístěna před jeho hrobem v katedrále sv. Víta, zemřel „v pověsti svatosti“. Pocházel z významné pražské středostavovské rodiny Antonína Podlahy a jeho ženy Aloisie, rozené Černické . Narodil se jako druhý potomek ze tří sourozenců. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě nejprve v roce 1883-84 práva, pak přešel na teologii. V roce 1888 byl vysvěcen na kněze a nastoupil na dva roky jako kaplan do Rokycan, pokračoval pět měsíců v Kojetíně, odkud odešel do Prahy, kde první rok dělal kaplana u sv. Haštala. Od roku 1891 se stal adjunktem na Teologické fakultě Univerzity Karlovy, dále tam působil v alumnátu, a pak dlouhá léta přednášel. 8. listopadu 1894 získal doktorát teologie. Roku 1895 vyučoval náboženství na novoměstském gymnasiu, odkud byl povolán na Strakovu akademii pro zchudlé šlechtice jako prefekt a spirituál. Od roku 1899 učil na malostranském reálném gymnasiu. V arcibiskupském semináři dále přednášel biblistiku , od 1. ledna 1906 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Řadu l...

Anna Todd (32)

Anna Todd je autorka známé série 'After'. Je jí 25 let a žije spolu se svým manželem v Texasu. 'After' publikovala na veřejnou síť Wattpad, kde jí četly miliony lidí po celém světě. Tato série je založena na kapele One Direction. První kapitolu Afteru napsala v roce 2013. Stalo se to velice populární díky faktu že v tom má hlavní roli Harry Styles, což přilákalo spoustu mladých čtenářů. V květnu 2014 'After' získal knižní podobu díky Gallery Books a bude podle toho i Film díky UTA.

Alois Křesala (31)

Narozen 17.12.1959 Hranice na Moravě. Malíř, knižní ilustrátor.

Alfred de Musset (29)

Alfred de Musset byl francouzský romantický básník, spisovatel a dramatik. Narodil se ve staré, avšak nepříliš bohaté šlechtické rodině. Jeho otec Victor-Donatien de Musset-Pathay pracoval jako úředník na ministerstvu války. Vedle toho se věnoval literatuře. Napsal životopis Jeana-Jacquese Rousseau a uspořádal jeho sebrané spisy . Jeho děd Joseph-Alexandre de Musset-Pathay se rovněž zabýval literaturou. Měl staršího bratra Paula , který byl rovněž spisovatelem, a dvě sestry, z nichž jedna zemřela nedlouho po narození. Vystudoval Lyceum Jindřicha IV. v Paříži, kde platil za velice nadaného žáka. Podle přání rodičů měl pokračovat ve studiu na École polytechnique. Nakonec ale začal studovat práva a lékařství a posléze hudbu a kreslení. Žádná studia ale nedokončil a začal se věnovat literatuře. Když mu bylo 17 let, přivedl jej Paul Foucher do společnosti romantiků v čele s Victorem Hugem, která byla nazývána "Le petit-cénacle" a scházela se u básníka Charlesa Nodiera. Sám se ovšem k romantikům nepočítal, dokonce prohlašoval, že v jeho knihovně klidně sousedí Shakespeare s Racinem. Také nikdy – ač se pohyboval v okruhu Victora Huga – nebyl bojovným straníkem romantismu a nikdy do “války romantiků" aktivně nevstoupil. Zachovával důsledně postoj blazeovaného mondénního světáka, povzneseného nad tuto vřavu. V roce 1832 se dokonce s Hugovým kruhem zcela rozešel. Ve svém díle uložil vlastní životní reflexi doby, o níž napsal v prozaickém díle Zpověď dítěte svého věku, že “staré už nebylo a nové ještě nebylo", a v níž – opět podle jeho slov – “lidé trpěli podivnou mravní chorobou: nevírou v cokoliv". Psát dramata začal v roce 1830, ale jeho první hra Benátská noc zcela propadla. Po osobním rozchodu s Hugovým ...

William Makepeace Thackeray (28)

William Makepeace Thackeray byl anglický romanopisec a žurnalista. Za jeho stěžejní dílo je považován román Jarmark marnosti , který satiricky zobrazoval britskou společnost 19. století. Thackeray se narodil v Kalkatě v Indii, kde jeho otec Richmond Thackeray pracoval pro britskou Východoindickou společnost. Ve věku 5 let Williama poslali jeho rodiče zpět do Anglie, kde se mu mělo dostat odpovídajícího vzdělání. Studium začal ve školách v Southamptonu a Chiswiku, dále v Charterhouse School a konečně na Trinity College v Cambridgi, odkud odešel bez dosažení akademického titulu v roce 1830. Po nějaké době, kterou strávil cestami po kontinentě , se vrátil do Londýna, kde chtěl studovat právo. Ve věku 21 let ovšem zdědil dostatečně velké množství peněz, které mu mohlo zajistit pohodlnou existenci do konce života a tak studia opět zanechal. Začal se věnovat investicím, podpoře různých periodik , studoval v Paříži umění . 20. srpna 1836 se oženil s Isabellou Gethin Shaw, se kterou měl 3 dcery . V roce 1840 se u Isabelly projevila duševní choroba, přinejmenším jednou se pokusila o sebevraždu, do konce svého dlouhého života zůstala nemocná. Od roku 1837 žila rodina opět v Londýně, kde Thackeray pracoval jako novinář, publikoval v časopise Fraser’s . O něco později začal publikovat i v časopise Punch. Finanční zajištění a určité stálé místo v novinářském světě mu přinesla série satirických článků v Punchi, které později vyšly pod názvem The Book of Snobs . V Punchi vyšla v letech 1847-48 i jeho dnes asi nejznámější práce Vanity Fair. V roce 1851 se rozešel s redaktory časopisu Punch a v roce 1859 se stal editorem nově založeného Cornhill Magazine. William Makepiece Thackeray zemřel v roce 1863 v důsledku srdečního záchvatu, jeho pohřbu s...

Vladimír Klevis (25)

Vladimír Klevis je prozaik, autor povídek a novel. Vladimír Klevis se narodil v rodině lesního inženýra, který byl v době krize často bez práce. Matka, vyučená modistka, zůstala po narození syna v domácnosti. Dětství prožil Vladimír v Dobrušce, válečná léta v Berlíně a poválečná léta v Josefově. Gymnázium navštěvoval v Jaroměři. Po přestěhování rodiny do Mariánských Lázní, ukončil studium maturitou v Plané. Poté učil na jednotřídkách v pohraničí a dálkově studoval pedagogickou školu. Studia však nedokončil, změnil zaměstnání a pracoval od roku 1958 v knižním obchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy, kde získal místo kulturního redaktora v Zemědělských novinách, později v redakci Světa práce a v Literárním měsíčníku. Od roku 1979 působil Vladimír Klevis jako dramaturg na Barrandově, později jako šéfredaktor časopisu Pionýr.

Václav Černý (30)

Narozen 26. 3. 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. 7. 1987 v Praze. PhDr., profesor srovnávacích dějin literatury, literární historik a kritik, bohemista, romanista, filozof, autor esejí, monografií, memoárů, překladatel z románských jazyků, autor esejů o románských literaturách.

Thomas Harris (21)

Thomas Harris je americký spisovatel a scenárista, který se nejvíce proslavil svou sérií knih vyobrazující celosvětově známou postavu Hannibala Lectera. Všechny jeho práce o této postavě byly zfilmovány, mezi nejslavnější filmový snímek patří Mlčení jehňátek podle stejnojmenné knihy, v seriálovém světě je to pak seriál Hannibal, který se začal vysílat v roce 2013 na americké stanici NBC.

Tennessee Williams (21)

Tennessee Williams , vlastním jménem Thomas Lanier Williams , byl americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Roku 1948 a roku 1955 obdržel Pulitzerovu cenu za drama. Byl synem imigrantů, kteří se do Spojených států přestěhovali ze Sicílie. Sám měl těžké dětství, ať už kvůli dysfunkčnímu vztahu jeho rodičů nebo prostředí amerického jihu, jehož konzervativní hodnoty tvrdě kontrastovaly s Williamsovou citlivostí a feminitou. Otcem, mj. závislým na alkoholu, byl proto soustavně ponižován. Jeho dětství mělo významný vliv na jeho pozdější tvorbu. Vystudoval střední školu v St. Louis, později studoval žurnalistiku na University of Missouri . Pod vlivem znudění a psychických problémů ale školu nedokončil. V průběhu studií si vydělával psaním divadelních her. Jeho první byla Krása je slovo později následovaná hrami Horké mléko ve tři ráno a Já, Vashya . Po nedokončeném studiu na University of Missouri začal Williams koncem roku 1937 studovat na University of Iowa, kde získal bakalářský titul z anglického jazyka. Zhruba v této době se Williamsovi rodiče rozešli kvůli neutuchajícímu alkoholismu ze strany jeho otce, nikdy se ovšem úředně nerozvedli. Williamsově sestře Rose byla v průběhu let diagnostikována schizofrenie a v roce 1943 podstoupila lobotomii. Williams se následně o sestru staral a pravidelně jí posílal procentuální zisky se svých her. Ostatně to byla i její nemoc, která měla na jeho tvorbu významný vliv a ze strachu, že stejně jako ona „zešílí“, prohloubila jeho vlastní závislost na alkoholu, amfetaminu a barbiturátech. Širší popularitu si jeho díla získala v průběhu 40. a 50. let, kdy vydal řadu her produkovaných na Broadwayi. Mezi nimi například Tramvaj do stanice Touha , Léto a dým , Tetovaná růže , Sestup Orfeův , Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Sladké ptá...

Rostislav Vojkovský (41)

Rostislav Vojkovský je kronikář frýdecko-mítecké obce Dobrá. V rámci Dobré je významným občanem - dlouhodobě se podílí na pracích propagující obec, organizuje výstavy archiválií, sepsal a vydal knihu „U nás v Dobré“. Specializuje se na sepisování monografií obcí na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku, které se týkají jejich historie.Zároveň se mu, ale daří odklánět od suché formy vědecké monografie, ale hezkou a poutavou formou přivádí lidi k historii. Např. kniha "U nás v Dobré" je uspořádaná do třech sekcí pod názvy Lidé, Domy a Události. Sekce Lidé je o spolcích a o dění v Dobré. Sekci Domy představuje procházka Dobrou a historický místopis. Sekce je Události začíná v době třicetileté války - z doby, ze které už máme i nějaké příběhy.

Robinson Jeffers (12)

Robinson Jeffers byl americký básník, myslitel, epik, lyrik, baladik, vizionář, realista, tragik. Žil se ženou Unou a dvěma syny na pobřeží Pacifiku na mysu Sur. Jeho přítel a překladatel byl český básník a překladatel Kamil Bednář. Jeho tvorba i život je spojena s nespoutanou přírodou, divokými živly, rozbouřeným oceánem. Kritizoval civilizaci a její sklon k úpadku. Byl antimilitarista. Vlastnoručně postavil Dům na útesu a kamennou Jestřábí věž. Byl překládán do češtiny a v Československu byla hrána většina jeho divadelních her. V době jeho skonu se strhla prudká sněhová bouře . Ve světě je znám jako Básník z Kamenné věže nebo Samotář, myslící na blaho lidstva.

Petr Kettner (17)

Narozen 14.8.1921 v Praze, zemřel 14.6.2003. Novinář, redaktor, literatura pro děti, sci-fi, překlady z angličtiny.

Nelson DeMille (26)

Nelson Richard DeMille se narodil v New Yorku. V dětství se rodina přestěhovala na Long Island. Tři roky studoval na Hofstra University, poté vstoupil do armády a byl přijat do důstojnické školy. Stal se poručíkem americké armády a zúčastnil se bojů ve Vietnamu jako velitel pěchotní čety 1. divize kavalerie. Byl vyznamenán Leteckou medailí, Bronzovou hvězdou a Vietnamským křížem za statečnost. Po návratu do Spojených států znovu nastoupil na Hofstra University a dosáhl univerzitního titulu v oboru politických věd a historie. Jeho rané knihy jsou detektivky z prostředí New Yorku. Jeho prvním velkým románem byl titul By the Rivers of Babylon . Je členem amerického Cechu autorů, organizace Mystery Writers of America a americké Menzy. Je držitelem tří čestných doktorátů: doktor humanitních věd z Hofstra University, doktor literatury z Long Island University a doktor humanitních věd z Dowling College. Kniha Zlín připravuje vydání těchto deMillových knih: Plum Island , The Lion\'s Game , Night Fall , Wild Fire a The Lion .

Miroslav Graclík (31)

Miroslav Graclík je český novinář, spisovatel a producent. Vyprodukoval přes sto alb od hereckých portrétů, přes taneční muziku až po pohádky, které i dramatizoval. Mluvené slovo: Vladimír Menšík , O Menšíkovi, Stella Zázvorková , Vlastimil Brodský , Jiřina Jirásková , Miroslav Horníček , Iva Janžurová , Josef Vinklář , Jiří Lábus , Naďa Konvalinková , Ondřej Suchý , Věra Galatíková , Jan Kačer , Miroslav Donutil , Blanka Bohdanová , P. Jan Bobčík , Mons. Jan Graubner , Mons. Jan Hrdlička , Jiřina Švorcová …. Pohádky: Nejkrásnější pohádky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 , Pohádky Karla Jaromíra Erbena 1, 2, Pohádky z kouzelné mošny 3 …. Hudba: Josef Zíma , Karel Gult & Josef Oplt , Bedřich Čuba , Lenka Kořínková , Jiří Helekal , Wizard , Roland Santé , Robert N. , NewTrio , Nancy & Robert , Michaela Valchářová , Eva Hurychová …. Samplery – výběry: Mamince k svátku, To nejlepší z dechovky 1, 2, Staropražské písničky, Písničky, které šlapou, Šílená láska, Lásko, buď má, Dávno tě znám, S tebou mě baví žít, Chtěl bych tvou lásku, Pojď ke mně blíž, Proč nemůžu tě znát, Vánoční tajemství, Nové písničky pejska a ko...

Milan Hejný (33)

Milan Hejný je český a slovenský matematik, odborník na didaktiku matematiky, profesor Pedagogické fakulty UK v Praze. Syn pedagoga Víta Hejného a herečky Nadi Hejné, synovec politika Ivana Pietora a pravnuk novináře Ambro Pietora. Roku 1959 absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, potom působil na ČVUT v Praze, VŠD v Žilině, MFF UK v Bratislavě a od roku 1991 přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. V letech 1975–1979 a 1983–1989 experimentálně vyučoval matematiku na ZŠ. Rok působil jako hostující profesor na Concordia University v Montréalu a půl roku na Central Michigan University v USA. V devadesátých letech byl náměstkem slovenského ministra školství, od roku 1991 je profesorem na Pedagogické fakultě UK v Praze. Jeho výzkumný tým zde rozpracoval teorii generického modelu a koncipoval „scheme-oriented“ edukační teorii čili teorii vyučování, orientovaného na budování schémat . Tento tým zpracoval v letech 2006–2010 pro Nakladatelství Fraus řadu učebnic matematiky pro 1. stupeň ZŠ. V roce 2013 založil obecně prospěšnou společnost H-mat, o.p.s., která má rozvíjet a šířit jím a jeho otcem započaté dílo. V roce 2014 byla jeho výuka orientovaná na budování schémat rozšířená na 19% škol. Prof. Hejný je autorem nebo spoluautorem 16 matematických publikací a více než 270 publikací z didaktiky matematiky, včetně 13 často citovaných knih. Přednášel na 13 zahraničních univerzitách a na více než 30 mezinárodních konferencích, byl a je řešitelem nebo spoluřešitelem 7 domácích a 4 mezinárodních grantových projektů, je členem redakční rady časopisu Educational Studies in Mathematics a redakční rady nakladatelství Kluwer pro sérii Mathematics Teacher Education. Mezi jeho hlavní vědecké výsledky v oblasti didaktiky matematiky patří: Jeho metoda pro výuku matematiky je založena na teorii generických modelů a vede žáky k vytváření obecných modelů a schémat. Vychází z poznatků jeho otce Víta Hejného (jako reakce...

Michal Vaněček (27)

Ing. Michal Vaněček, Ph.D., MBA je autorem úctyhodné řady téměř 30 knih povídek a pohádek. Ač to vypadá na první pohled zcela neslučitelně s pohádkami, jeho hlavní profesí jsou informační systémy. Je spolumajitelem a ředitelem společnosti T-SOFT a.s., a to již 27 let. Mimo to se věnuje nadaci a charitativní činnosti. V rámci Nadace T-SOFT ETERNITY vydává též knížky, zejména s medicínskou tematikou nebo s tematikou, která je obtížně uplatnitelná komerčně. Sám se jako autor, spoluautor nebo manažer podílel na téměř 60 knižních titulech a CD. V současné době významně spolupracuje s nakladatelstvím Grada, kde vydává úspěšné a oblíbené knihy pro děti i pro dospělé. Mezi bestselery se řadí kniha – Co má vědět správný Čech. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Od roku 2007 je členem Komory daňových poradců a rovněž i certifikovaným účetním. Vykonává daňové poradenství a lektorskou a publikační činnost v oblasti problematiky správy bytového fondu. Vzdělání: · MBA 2008 – B.I.B.S. · Ph.D. 2004 – VVŠ PV Pozemího vojska ve Vyškově · VŠ 1987 – ČVUT FEL, obor elektronické počítače

Michaela Zindelová (24)

Získala doktorát na FF UK, působila v časopisech v oblasti kultury a výtvarného umění, pracovala jako tisková mluvčí Jiřiny Jiráskové v Divadle na Vinohradech, vedla tiskový odbor rektora Univerzity Karlovy. Ve dvacítce knih, na kterých se jako autorka podílela, se orientuje na profily osobností české kultury . Věnuje se české módě 20. století.

Léon Clifton (38)

Léon Clifton byl fiktivní románový detektiv. Za skutečné autory Cliftonových příběhů jsou považováni Jaroslav Pulda a Alfons Bohumil Šťastný. Cliftonovy fiktivní paměti vydával mezi roky 1906–1911 pražský nakladatel Rudolf Storch. V meziválečném období na něj pak navázalo několik vydavatelů, především Anna Tylová, Václav Jenč a následně Václav Palán. V převážné většině se však už jednalo jen o reedice předešlých Štorchových vydání. Léon Clifton je geniální americký detektiv. Je to mistr převleků, vyřeší každou záhadu, všemu přijde na kloub. Sešity z Cliftonovými detektivními příběhy, kterým se začalo říkat cliftonky, představovaly ve své době svébytný fenomén. Z hlediska literární kritiky se jednalo o brakovou literaturu. Svým charakterem spadají mezi jiné triviální sešitové romány s dobrodružnou tematikou, jakými byly například bufalobilky nebo rodokapsy. Cliftonky výrazně ovlivnily například meziválečnou tvorbu spisovatele Jaroslava Foglara.

L. J Smith (29)

Lisa Jane Smithová známá jako L. J. Smith nebo Ljane je americká autorka žijící v Bay Area v Kalifornii. LJ Smith je pseudonym. Píše knihy převážně pro mládež. Její knihy jsou různých literárních žánrů, nejčastěji však píše fantasy s prvky romance. Říká, že nejšťastnější je ve svém srubu v blízkosti národního parku Point Reyes. Psala od roku 1987 do roku 1998, kdy s psaním přestala, a znovu začala až v roce 2008. Tuto pauzu si Ljane udělala z mnoha různých osobních důvodů . Její knihy jsou kombinací stylů pro mladé i dospělé čtenáře. Věnuje se velkému množství žánrů, které se nebojí kombinovat, včetně hororu, sci-fi/fantasy a romantiky. Jejím nejúspěšnějším dílem jsou série Night World a Vampire Diaries. Napsala tři trilogie, dvě série a dva společenské romány. Dohromady více než dvě desítky knihy pro mladé a dospělé. Její knihy jsou charakteristicky plné krásných postav, lidí a nadpřirozených bytostí, většina z nich jsou mladí lidé, nebo se alespoň mladí v knize objeví. V jejích knihách můžeme obvykle najít boj temnoty a světla, zla a dobra, který se točí kolem hlavních postav, snaží se svést hrdinu na stranu temna, nakonec se hrdina znovu vzchopí a vrátí se na tu správnou stranu a stane se dobrým. Někdy je scénář knihy převrácen naruby, nebo jinak zamotaný různými variacemi s příběhem a tématem. Renka dodává : Na základě střípků informací jsem rozběhla rozsáhlé pátrání. Zjistila jsem následující: Poslední díl série Upířích deníků, který autorka opravdu napsala, je Midnight . Všechny další díly série píše tzv. ghostwriter, tedy bezejmený spisovatel, najatý vlastníkem autorských práv k sérii Upíří deníky. A světe div se, L. J. Smith tím vlastníkem není. Lisa uvádí, že před 20 lety byla mladá a naivní a podepsala smlouvu, která ji o práva na její vlastní práci připravila. Tak se stalo, že když pak přinesla svoji verzi Phantoma (opět dvojdílně Druhá ša...

Karel Felt (30)

Narozen 27. 7. 1957. PhDr., publicista, specializace na publikace z oblasti sportu. V letech 1979-1997 přispíval do periodika Právo .

Joyce Carol Oates (22)

Joyce Carol Oatesová je americká spisovatelka, básnířka a dramatička. Za novelu them získala roku 1969 National Book Award, na niž byla k tomu ještě osmkrát nominována. Třikrát byla rovněž nominována na Pulitzerovu cenu, nikdy ji však nezískala. Napsala přes 80 knih, některé navíc pod pseudonymy Rosamond Smith a Lauren Kelly. Její kniha Foxfire byla roku 1996 zfilmována.

Joseph Haydn (28)

Franz Joseph Haydn byl plodný rakouský hudební skladatel, který hrál zásadní roli ve vývoji klasické hudby v 18. století. Pro svůj významný přínos oběma žánrům je často označován jako "otec symfonie" a "otec smyčcového kvarteta". Haydnova kariéra trvala více než šest desetiletí, během nichž složil obrovské množství děl, včetně 104 symfonií, 68 smyčcových kvartetů, mnoha oper, mší, klavírních sonát a koncertů.

Johannes Brahms (35)

Johannes Brahms byl německý skladatel a klavírista období romantismu, který se narodil 7. května 1833 v Hamburku a zemřel 3. dubna 1897 ve Vídni. Pro svůj významný přínos klasické hudbě je často řazen do skupiny "tří B" spolu s Johannem Sebastianem Bachem a Ludwigem van Beethovenem. Brahmsova kariéra se vyznačovala tradicionalismem i novátorstvím. Jeho díla jsou hluboce zakořeněna ve strukturách a kompozičních technikách klasicistních mistrů. Ačkoli nepsal opery, byl plodný v mnoha jiných formách, včetně komorní hudby, symfonií, klavírních děl a sborových skladeb.

Joanne Harris (33)

Joanne Michèle Sylvie Harrisová, v nepřechýlené formě Harris, je britská spisovatelka. Joanne Harrisová se narodila v roce 1964 v Barnsley v Yorkshiru. Její matka pochází z Francie a otec je Angličan. Studovala moderní a středověké jazyky na St. Catharine’s College v Cambridgi. Věnovala se zaměstnáním jako např.: rocková hudebnice, bylinkářka, nebo účetní. Žádná z těchto činností ji nenaplňovala, tak se nakonec patnáct let věnovala povolání učitelky francouzštiny na chlapecké škole v Leedsu. Během této doby vydala tři romány: Ďáblovo sémě , Spi, bledá setřičko a Čokoláda . Začala se plně věnovat psaní a sepsala dalších osm knih: Ostružinové víno , Pět dílků pomeranče , Slaná vůně přílivu , Svatí blázni , Gentlemani a hráči , Krysařovy střevíce , Znamení run , Modrá je barva vraždy a Jiné světy, jiní lidé . Za spolupráce s kuchařkou Fran Warde sepsala dvě kuchařské knihy. Její knihy byly vydány ve více než čtyřiceti zemích. V roce 2004 byla Harrisová nominována na cenu Whitbread Novel of the Year Award a v roce 2005 na cenu Orange prize. Ve volném čase hraje na basovou kytaru ve skupině, která byla založena v jejích šestnácti letech. Věnuje se také studiu staré severštiny. Žije v Yorkshiru se svým manželem a dcerou Anouchkou.

Jitka Taišlová (28)

Knihovnice a autorka učebnic francouzštiny. Referentka Nakladatelství Oeconomica Vysoké školy ekonomické v Praze

Jiří Šlitr (21)

Jiří Šlitr byl český hudební skladatel, instrumentalista , zpěvák, herec, knižní Ilustrátor a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén. Spolu s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založil roku 1959 divadlo Semafor. Zhudebnil přes 300 písní. Roku 1966 uvedl svůj vlastní recitál Ďábel z Vinohrad a roku 1968 uvedl muzikál Poslední štace. Napsal hudbu k deseti celovečerním filmům, v některých z nich i hrál , Zločin v šantánu ). V letech 1996–2001 vyšlo osm CD Písničky ze Semaforu. Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, hrající v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník , svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír . Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik. V letech 1949–1951 absolvoval povinnou vojenskou službu v Milovicích. Poslední rok vojenské služby pracoval jako výtvarník Ústředního domu armády. V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým. Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén. Jiří Šlitr se ale oficiálně nikdy členem divadla Semafor nestal. Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice . V roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým divadlo ...

Jiří Kuthan (22)

Jiří Kuthan je český historik a historik umění, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Odborně se zabývá především architekturou a uměním doby posledních Přemyslovců, Lucemburků a Jagellonců. Po studiu na gymnasiu v Písku absolvoval studium historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Ve své diplomové, rigorózní a kandidátské práci se zabýval středověkou architekturou jižních Čech. V letech 1968-1969 pracoval jako odborný pracovník v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a člen redakce revue Arch, poté jako redaktor v nakladatelství Artia v oddělení publikací o umění . V letech 1972–1977 pracoval jako historik umění na Útvaru hlavního architekta města Prahy, 1977–1983 byl odborným pracovníkem Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Od 1. ledna 1984 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu dějin umění ČSAV. V letech 1988-1989 absolvoval studijní pobyt v Německu umožněný nadací Konrad-Adenauer-Stiftung. Od roku 1990 vyučuje dějiny umění a památkové péče na katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1994–1995 byl hostujícím profesorem na Technické univerzitě v Berlíně na Ústavu pro dějiny umění . V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Palackého v Olomouci a v roce 1997 získal titul DrSc. Od roku 2001 působí i v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 15. května 2002 byl jmenován profesorem pro dějiny umění na Univerzitě Karlově a v letech 2003–2018 vedl Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Je rytířem papežského řádu svatého Řehoře Velikého a rytířem katolického řádu sv. Lazara. V letech 2006–2007 krátce působil jako proděkan pro vědu na FF UK. V letech 2005–2012 člen vědecké rady Centra medievistických studií AV ČR a UK, od roku 2013 člen Vědecké ...

Jan Červenka (11)

Jan Červenka byl český prozaik, dramatik, básník a překladatel z francouzštiny a španělštiny, ve své poezii navazoval na Jaroslava Vrchlického. Narodil se v rodině Jana Červenky, klasického filologa a překladatele. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval na pražské univerzitě práva. Po dokončení studií působil jako tajemník městského úřadu na Vinohradech, ale věnoval se také organizaci literárního života v Praze. Patřil mezi zakladatele literárního spolku Máj, jehož byl řadu let tajemníkem, a podílel se i na organizaci stejnojmenného nakladatelství. Přispíval do řady časopisů: Květy , Máj , Národní listy , Lumír , Ruch , Rozhledy literární ad. Nejvýznamnější oblastí jeho činnosti je poezie, patřil k žákům a pokračovatelům Jaroslava Vrchlického. Námětem jeho poezie byla zpočátku téměř výlučně láska a milostný cit, v pozdějších letech se objevuje tematika vyrovnání a smíření se životem. Veřejně poprvé vystoupil roku 1879 v Květech s překladem básně Fr. Coppéea a v Lumíru s vlastními básněmi i s překlady několika básní španělských. První sbírku svých lyrických básní Amoroso vydal v roce 1883, po ní následovaly další sbírky: z roku 1885 Ztišené vlny a z roku 1891 Písně Závišovy. Písně Závišovy jsou nejznámější z jeho sbírek, jde o milostnou lyriku opěvující ženu a lásku k ní. Tato sbírka byla zhudebněna Rudolfem Frimlem . Co se týče formální stránky básní, usiloval Jan Červenka, většinou však neúspěšně, o zavedení nových forem, např. tzv. trylků, což byly básně o pěti slokách, z nichž každá následující sloka je kratší o jeden verš. Jeho prozaické práce, uveřejněné většinou v Lumíru, byly souborně vydány pod názvem Novelly . O rok později byla vydána druhá sbírka jeho novelistických prací Dětské kartony . V jeho prozaickém díle jde většinou o povídky z vesnického a maloměstského prostředí a také zde bývá ústředním...

Jakob Wassermann (23)

Jakob Wassermann byl německý romanopisec, básník a esejista židovského původu. Patřil k nejčtenějším autorům své doby, jeho literárními souputníky byli Thomas Mann a Arthur Schnitzler. Wassermannova tvorba se zabývá mystikou a etickými otázkami, odráží se v ní dobový vliv psychoanalýzy. Byl redaktorem časopisu Simplicissimus a divadelním recenzentem. V letech 1926 až 1933 byl členem Pruské akademie umění. Jeho román ze soudního prostředí Případ Mauricius zfilmoval v roce 1954 Julien Duvivier. Od roku 1993 se v jeho rodném Fürthu uděluje Literární cena Jakoba Wassermanna.

J. D. Robb (31)

Nora Roberts se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: „Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu.\" Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. „Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec,“ říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo. Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník , vyšel v nakladatelství Silhouette v roce 1981. Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví. Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná holka. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují. V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování. Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu....

Ivo Jahelka (12)

Ivo Jahelka je český písničkář a právník, známý svými humornými a satirickými písněmi, které často obsahují prvky folku a country. Jeho hudební kariéra je poněkud netradiční, neboť své umělecké aktivity vyvažuje profesionální kariérou právníka. Jahelkova hudba často odráží jeho právnické vzdělání, vtipné texty si pohrávají se slovy a právními pojmy. V České republice si získal příznivce díky svému jedinečnému spojení hudby a komedie, které nachází odezvu u posluchačů, kteří oceňují jeho chytrý pohled na každodenní situace a společenské komentáře.

Ian Fleming (24)

Ian Lancaster Fleming byl námořní důstojník, novinář, bankovní úředník a po dobu druhé světové války pobočník šéfa tajné služby v britském námořnictvu. Nejznámější je však jako tvůrce Jamese Bonda. Ian pocházel ze známé, vážené a dosti bohaté rodiny. Jeho dědeček byl puritánský Skot a známý bankéř. Otec, plukovník Valentine Fleming, padl na frontě roku 1917 a nekrolog do Timesů za tohoto vojáka a člena parlamentu psal sir Winston Churchill. První životní úspěch však zaznamenal ve sportu. Studoval elitní školu Eton, kde sice nebyl dobrým studentem, ale dva roky po sobě tam byl mistrem v lehké atletice. Jeho rekordní výkon ve skoku do dálky z roku 1926 byl dlouhé roky nepřekonaný. Byl to vysoký, štíhlý a uzavřený mladík. Při fotbale si zlomil nos, ale po operaci ho měl zase rovný. Žárlil na diplomatickou kariéru svého staršího bratra, ale oba dva syny matka nemohla v kariéře diplomata podporovat. Naučil se však dobře francouzsky, německy a rusky a po studiu se vrhl na novinářství. Z té doby měl i Stalinův dopis s vlastnoručním podpisem. Byl totiž v roce 1933 jako dopisovatel agentury Reuters v Moskvě na procesu s britskými inženýry obžalovanými ze špionáže a požádal Stalina o interview. Stalin ho sice odmítl, ale velmi zdvořile a vlastnoručně podepsaným dopisem. Na podzim pak odešel pracovat pro Reuters do Šanghaje. V žurnalistice měl otevřenou velkou budoucnost. Po dvou letech mu ale banka Gull and Co nabídla místo, které obvykle dostávali osvědčení padesátiletí zaměstnanci. Místo přijal, přestože ho novinařina bavila, vzrušovala a uspokojovala. V květnu roku 1939 dostal mladý bankovní úředník Ian Fleming pozvání na schůzku v starobylém a vznešeném hotelu Carlton v Londýně. Díky klidnému prostředí, diskrétní obsluze a vynikající kuchyni a vinnému sklípku se Fleming na ten rozhovor velmi těšil. Nemohl však tušit, že mu od základu změní život. Na schůzku ho totiž pozval kontradmirál John Godfrey, který hledal pobočníka, a pro tip z...

František Michálek Bartoš (31)

František Michálek Bartoš, křtěný František Josef Vincenc byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy , Royal Historical Society . Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana. Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova, kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost židovskému obchodníkovi. V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal. Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václ...

Frank Sinatra (33)

Frank Sinatra byl americký zpěvák, herec a producent, který je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob a prodal více než 150 milionů desek po celém světě. Sinatra se narodil 12. prosince 1915 v Hobokenu ve státě New Jersey a proslavil se ve 40. letech 20. století poté, co v roce 1943 podepsal smlouvu s nahrávací společností Columbia Records. Jeho kariéra se vyznačovala hladkým, charismatickým hlasem a schopností předávat emoce prostřednictvím své hudby. Poté, co se zpočátku proslavil jako člen orchestrů Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho, se stal úspěšným sólovým umělcem.

Elton John (26)

Elton John je uznávaný britský zpěvák, skladatel, klavírista a příležitostný herec, který má za sebou rozsáhlou a vlivnou kariéru v hudebním průmyslu. Narodil se jako Reginald Kenneth Dwight 25. března 1947 v Pinneru v anglickém Middlesexu a na počátku své kariéry přijal umělecké jméno Elton John . V roce 1967 navázal spolupráci s textařem Berniem Taupinem poté, co oba odpověděli na inzerát hledající autory písní. Toto partnerství se ukázalo jako jedno z nejúspěšnějších v hudební historii.

E. L Doctorow (22)

Edgar Lawrence Doctorow, vlastním jménem Edgar Lawrence, americký spisovatel, bývá označován za představitele historizující fikce, která se vyznačuje prolínáním skutečných a fiktivních událostí, aktualizujícím pojetím historie, nikoliv však dokumentární věrností. E. L. Doctorow se narodil v New Yorku. Je vnukem židovských přistěhovalců. Po studiích v Kenyon College a na Kolumbijské univerzitě pracoval jako nakladatelský redaktor. Učil na několika univerzitách, svoji profesi profesora zakončil na Newyorské univerzitě. Od roku 1984 je členem Americké akademie a Národního institutu umění a písemnictví. Edgar Lawrence Doctorow je jedním z nejvýznamnějších soudobých spisovatelů USA. Za jeho dílo mu byly uděleny téměř všechny důležité ceny a vyznamenání. Zemřel 21. července 2015 ve věku 84 let.

Debbie Macomber (35)

Debbie Macomber je bestsellerová americká autorka, jejíž příběhy o rodinných i romantických vztazích si získaly srdce mnoha čtenářů po celém světě a byly oceněny nejvyššími oceněními v rámci romantického žánru. Na základě jejích knih vzniklo také několik televizních adaptací. Momentálně žije ve státě Washington, má čtyři děti a několik vnoučat. Kromě psaní se věnuje také charitě.

Clive Gifford (30)

Britský autor a editor knih pro děti a mládež.Věnuje se i literatuře faktu a žurnalistice.

Charles Théodore Henri De Coster (21)

Charles-Theodore-Henri De Coster byl belgický, francouzsky píšící spisovatel. Jeho nejznámějším dílem je Čtení o Ulenspiegelovi, o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde z roku 1867, v Česku vydané jako Pověst o Ulenspieglovi.

Carl Gustav Jung (32)

Carl Gustav Jung byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1...

Arkadij Timofejevič Averčenko (27)

Arkadij Timofejevič Averčenko byl ruský spisovatel, humorista, satirik, dramatik a divadelní kritik. Narodil se v kupecké rodině. Nedokončil gymnázium a od patnácti let pracoval jako písař a úředník. V roce 1897 odjíždí pracovat do Donbasu a asi v roce 1900 do Charkova. Zde otiskl 31. října 1903 v novinách Jižní kraj svou první povídku Jak jsem pojistil život . V letech 1906-1907 přispíval do místních humoristických časopisů Štyk , Meč . V roce 1908 odjíždí do Petrohradu, kde se stal sekretářem časopisu Strekoza , který byl později přejmenován na Satirikon 1908–1913 a Nový Satirikon 1913–1918. Od roku 1913 byl pak jeho redaktorem. V letech 1910–1912 cestoval po Evropě s malíři Aleksejem Aleksandrovičem Radakovem a Nikolajem Vladimirovičem Remizovem. Z této cesty napsal knihu Výprava do západní Evropy satirikonovců: Južakina, Sanderse, Mifasova a Krysakova. Říjnovou revoluci nepřijal. V srpnu 1918 zastavili bolševici vydávání časopisu Nový Satirikon. Na podzim 1918 uprchl Averčenko na jih do Sevastopolu, kde se angažoval v novinách Приазовский край, Юг a Юг России proti bolševikům. 15. listopadu 1920 byl Sevastopol dobyt Rudou armádou. Averčenko odjel jednou z posledních lodí do Konstantinopole. V červnu 1922 přijel do Prahy, kde zůstal až do své smrti. V létě roku 1924 absolvoval oční operaci, po které mu lékaři zakázali pracovat. Začátkem roku 1925 byl hospitalizován se srdeční chorobou, které v březnu 1925 podlehl. Averčenkovu knihu Tucet nožů do zad revoluce četl Vladimir Iljič Lenin a spisovatele nazval „zuřivým psem, uboze vyjícím do plamenů Revoluce...“ Meduza Gordone, Falstaff, Foma Opiskin, Volk, Ave Na motivy Averčenkových děl napsal Jan Pišta divadelní hru Šalebné rozmary dam ...

Anne McAllister (32)

Americká spisovatelka Harlequinek. Anne McAllisterová se narodila v Kalifornii. Léto trávívala na místních plážích sněním a pozorováním surfařů, plavců a volejbalistů, mezi nimiž hledala perfektního hrdinu, a u prarodičů na malém ranči v Coloradu. Zde zase naopak studovala kovboje, kteří jí rovněž učarovali. V jejích knihách jich najdeme pěknou řádku. Jejím typem v té době byl mohutný a černovlasý vlk-samotář. Nakonec pro sebe toho pravého našla. Ani na pláži, ani na ranči, pravý hrdina se jí zjevil v univerzitní knihovně, kde pracovala. Žijí spolu již přes třicet let. Spolu s manželem a čtyřmi dětmi se pak přestěhovali na Středozápad. Prošla celou řadou zaměstnání - učila, editovala, pomáhala psát kázaní a uzavírala lahve s deodorantem. Pak se zase vrátila ke své největší lásce - psaní romantických příběhů. V češtině již Anne vyšlo cca sedmnáct knih.

Aleš Skřivan (17)

Narozen 11.11.1944 v Uhříněvsi. Prof., PhDr., historik, práce a překlady z oboru novodobých dějin a mezinárodních vztahů.

Svatopluk Hrnčíř (23)

Svatopluk Hrnčíř byl český spisovatel píšící především pro děti a mládež. Hrnčíř začal studovat na reálném gymnáziu v Novém Bydžově. Za okupace studium přerušil a vyučil se knihkupcem. Roku 1945 odmaturoval a pak v letech 1945–1947 absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze. Následně působil po většinu života jako redaktor v dětských časopisech. V roce 1948 spoluzakládal Ohníček, redaktorem byl i v časopisech Vpřed, Pionýr a Větrník, externě redigoval dětskou rubriku Slovíčko ve Svobodném slově. V redakcích časopisů pracoval až do roku 1986. Přispíval pohádkami a povídkami do časopisů, které redigoval, a také do Sluníčka, Mateřídoušky, Čtyřlístku, Pionýrských novin, Sedmičky pionýrů. Od roku 2000 otiskuje fejetony a publicistické texty v Bělohradských listech. Hrnčířova prozaická tvorba je zaměřena zejména na děti staršího školního věku a syžetově často vychází z modelu prázdninových dobrodružství . Pro mladší čtenáře jsou určeny jeho scénáře ke kresleným seriálům a komiksům na kterých často spolupracoval s Adolfem Bornem . Pod vlivem knih Jaroslava Foglara o Rychlých šípech napsal trilogii o Uctívačích ginga. Publikoval také sci-fi povídky a napsal rovněž vědeckofantastický román Případ skončil v pátek, který byl později zfilmován jako Zpívající pudřenka. Jeho dcera Lenka Vybíralová je výtvarnicí a zabývá se především ilustrováním knih pro děti.

Stanislav Motl (26)

Stanislav Motl je český novinář a spisovatel. Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci. Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství, který dostal i televizní podobu. V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy . Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a hlavní cenu E. E. Kische . Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C . Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona....

Stanislav Havelka (28)

Narozen 1939, zemřel 21. 9. 2018 v Praze. Spisovatel a scénárista, autor komiksů, televizních scénářů Večerníčků, obrázkových seriálů a příběhů pro děti. Spolu s Petrem Chvojkou psal i pod pseudonymem Stanislav Hojka.

S. W Hawking (24)

Stephen William Hawking byl anglický teoretický fyzik, kosmolog a spisovatel. Na Univerzitě v Cambridgi působil jako ředitel výzkumu Centra teoretické kosmologie a mezi lety 1979–2009 držel pozici lukasiánského profesora matematiky. Jeho vědecká činnost zahrnovala spolupráci s Rogerem Penrosem na teorémech gravitačních singularit v rámci obecné relativity a teoretické předpovědi tepelného záření emitovaného černými dírami, známého pod názvem Hawkingovo záření. Jako první se zabýval kosmologickou teorií, která by vycházela ze sjednocení obecné teorie relativity a kvantové mechaniky. Patřil k výrazným příznivcům mnohasvětové interpretace kvantové mechaniky. V průběhu vědecké kariéry byl přijat do Královské společnosti, stal se doživotním členem Papežské akademie věd a obdržel nejvyšší americké civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. V roce 2002 se umístil na 25. místě ankety 100 největších Britů, průzkumu sestaveného BBC. Vysoké prodejnosti dosáhly jeho populárně-vědecké knihy, v nichž vysvětloval své teorie a kosmologická témata. Stručná historie času vytvořila v žebříčku nejprodávanějších knih deníku Sunday Times nový rekord, když v něm figurovala 237 týdnů. Během vysokoškolského studia mu bylo diagnostikováno vzácné a nevyléčitelné degenerativní onemocnění motorického neuronu – amyotrofická laterální skleróza , s pomalou progresí, které jej na více než čtyři desetiletí upoutalo na elektrické kolečkové křeslo. Po ztrátě řeči roku 1985 v důsledku tracheostomie komunikoval se světem prostřednictvím dorozumívacího programu, který mu umožnil psaní textu i hlasový projev díky syntetizátoru řeči. Nejdříve k tomu využíval tlačítka ovládaného palcem. Po ztrátě jeho hybnosti funkci zastoupil snímač infračerveného paprsku v brýlích, jenž měřil změny svalového napětí žvýkacích svalů na jedné straně tváře. Zemřel 14. března 2018 ve věku 76 let v Cambridgi, ačkoli první prognózy po odhalení ALS predikovaly dvou až tříleté přežití.

Raye Morgan (33)

Helen Conrad píše také pod pseudonymy Jena Hunt a Raye Morgan. Pod pseudonymem Raye Morgan píše příběhy pro nakladatelství Harlequin. Raye Morgan vyrůstala v Holandsku, Kalifornii a strávila několik let ve Washingtonu D.C. Dnes žije s manželem a čtyřmi syny v okolí Los Angeles. "Tím, že kolem sebe neustále mám tolik mužů, udržuje mě to v neustálém střehu," říká Raye se smíchem. "Psaní mě však dodává romantického ducha, který samozřejmě v takovéto rodině chybí." Na psaní se jí nejvíce líbí, že může snít i ve dne, ale vyžaduje to určitou disciplínu. Raye miluje Kalifornii, malá pobřežní městečka, farmy a ranče a sněhem pokryté hory. To prý je to nejhezčí na celém světě.

Petr Macek (28)

Narozen 23. 4. 1981 v Praze. Spisovatel, scénárista a novinář.

Pecháčková Ivana (43)

Pavel Scheufler (25)

Pavel Scheufler je český publicista, historik fotografie a fotograf. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na FAMU. V období 1992–2002 byl členem Rady Českého rozhlasu, v letech 1996–2012 spolupracoval s časopisem FotoVideo. Fotografii se věnuje již od mládí a zájem o proměny všedního života v průběhu času ho brzy přivedl k dějinám fotografie. Po studiích historie a archivnictví a muzeologie se specializoval na dějiny fotografie se zaměřením na střední Evropu, zejména české země. V letech 1970–1988 byl odborným pracovníkem Muzea hlavního města Prahy, 1988–1997 odborným pracovníkem Národního technického muzea v Praze. Roku 1982 začal vyučovat dějiny fotografie na Pražské fotografické škole, roku 1991 byl pedagogem na FAMU, od roku 1992 ve svobodném povolání. V roce 1984 se začal věnovat digitální fotografii a o rok později digitalizaci jako způsobu uchování historických fotografií. Na toto téma uspořádal již v roce 1989 dvě samostatné výstavy. V současnosti se věnuje připomínání méně známých historických fotografů prostřednictvím knih, výstav a stálých expozic , provádí odborné konzultace k dějinám fotografie a uchování fotografických památek , vyučuje dějiny fotografie na FAMU a na kurzech v Centru FotoŠkoda a účastní se projektů souvisejících se záchranou fotografického dědictví. Jako zálibu rovněž fotografuje a příležitostně píše verše a povídky. Udržuje velkou sbírku historických i vlastních uměleckých snímků, z nichž mnoho prezentuje na svých webových stránkách. V letech 1992 až 2002 byl také veřejně činný ja...

Pavel Preiss (19)

Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.

Otakar Štěpánek (18)

Narozen 24. 8. 1903, zemřel 30. 3. 1995. Od 1. 8. 1948 do 28 .2. 1949 byl pověřen vedením zoo ve funkci ředitele na poloviční úvazek Doc. RNDr. Otakar Štěpánek, vedoucí zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Doc. dr. O. Štěpánek patřil k význačným ornitologům a herpetologům. Poměry v zoo velmi dobře znal, zastával tady od roku 1939 funkce v komisích, především v odborné komisi zoo.

Miroslav Hroch (25)

Miroslav Hroch je český historik se zaměřením na problematiku formování moderních národů. V 50. letech vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, se kterou následně spojil takřka po celý svůj profesní život. Od roku 2000 pak přednášel na Fakultě humanitních studií, kde v letech 2002–2004 vedl společně s prof. Richardem van Dülmenem první doktorandské kolegium zaměřené na historii a kulturní antropologii v České republice. Zabývá se dějinami novověku, zejména srovnávacími dějinami národních hnutí v Evropě. Hostoval na univerzitách v Německu, Itálii, USA, Finsku a Litvě. Průběžně zasedá v odborných a vědeckých grémiích a je dopisujícím členem Finské akademie věd. V roce 1997 obdržel čestný doktorát univerzity v Uppsale. Od roku 1984 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent, jeho svazek byl však zničen 8. prosince 1989, krátce po vypuknutí sametové revoluce. Jeho manželkou byla česká historička Věra Hrochová. Hroch se stal mezinárodně uznávanou autoritou svými srovnávacími pracemi o vzniku a vývoji národních hnutí menších národů ve střední, severní a východní Evropě, Hroch ukázal, že toto "národní obrození" všude probíhalo obdobně, i když s časovým posunem, daným hlavně sociálními a politickými podmínkami, a to ve třech fázích.