Všichni Autoři a témata

Mary Bard (7)

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Martin Rázus (16)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Martin Izák (12)

Ilustrátor knih.

Martin Buber (14)

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Markus Zusak (11)

Markus Frank Zusak je australský spisovatel. Mezi jeho nejznámější díla patří Zlodějka knih a Posel - obě knihy se staly mezinárodními bestsellery. Za svůj přínos v oblasti literatury pro mládež obdržel Zusak v roce 2014 cenu Margaret Edwardsové. Zusak se narodil v australském Sydney. Jeho rodiče tam emigrovali na konci padesátých let - matka Lisa pochází z Německa a otec Helmut z Rakouska. Zusak má dvě sestry a jednoho bratra, ze sourozenců je nejmladší. Na University of New South Wales vystudoval anglický jazyk a dějepis. Zusak napsal pět knih. První tři, Roky pod psa, Smečka rváčů a Když psi pláčou vycházely v letech 1999 až 2001 a byly přeloženy do cizích jazyků včetně češtiny. Všechny získaly řadu ocenění. Roky pod psa se Zusak snažil vydat celých 7 let. Posel, jenž se na trh dostal v roce 2002, získal od CBC cenu za knihu roku 2003, a premiér Nového Jižního Walesu mu dokonce udělil cenu Ethel Turnerové. Kniha se také dostala do užšího výběru při udílení prestižní Printzovy ceny. Zlodějka knih vyšla v roce 2005 a byla přeložena do více než 30 jazyků. Kromě mnoha cen, které vyhrála v Austrálii i ve světě, se kniha dlouho držela na prvním místě žebříčku Amazon.com a na seznamu bestsellerů New York Times; stala se také bestsellerem v Brazílii, v Irsku a na Tchaj-wanu. Mezi prvními 5 nejprodávanějšími knihami se umístila ve Velké Británii, ve Španělsku, v Izraeli a v Jižní Koreji, a plánují se i další překlady. V roce 2018 vyšel Zusakův román Clayův most. Zlodějka knih byla v roce 2013 zfilmována . V roce 2014 získal Zusak od Americké asociace knihoven cenu Margaret Edwardsové. Tato cena je udělována za konkrétní knihu, která představuje zásadní přínos v oblasti literatury pro mládež. V roce 2006 Zusak obdržel cenu mladého australského romanopisce roku, kterou každoročně uděluje deník Sydney Morning Herald. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markus Zusak na anglické Wikipedii....

Mariusz Szczygieł (9)

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Marie Vágnerová (16)

Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc., je česká psycholožka, přední odbornice v oblasti pedopsychologie, vývojové psychologie a psychologie handicapu. V letech 1970–1990 byla zaměstnána jako klinická psycholožka v Oftalmopedickém ústavu FN v Motole. Následujících pět let vyučovala psychologii na Pedagogické fakultě UK jako externí učitel. Od roku 1995 až dosud působí na Husitské teologické fakultě UK, kde vyučuje psychologii pro posluchače oborů učitelství. Je autorkou řady monografií, vysokoškolských učebnic a metodických příruček.

Marie Kyzlinková (15)

Marie Kyzlinková, rozená Tesařová , byla česká publicistka a spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, manželka železničního úředníka, později inspektora státních drah, působícího v Litoměřicích. Její beletristické činnosti předcházela činnost publicistická . Později se však začala plně věnovat tzv. ženskému románu a publikovala hlavně v Červené knihovně a v Modré knihovně. Její díla však neřeší skutečnou problematiku prostředí, ve kterém se odehrávají , ale stereotypně zobrazují na citovou složku redukované postavy v rámci zkonvencionalizovaného milostného příběhu , jehož hlavním smyslem je šťastné rozuzlení. Po komunistickém převratu byly její knihy zařazeny na cenzurní index a vyřazeny z knihoven. Autorce bylo znemožněno publikovat a musela se za své literární hříchy „kát“: „Jakmile byly mé knihy označeny za brak a vyřazeny z knihoven, přestala jsem úplně psát. Nyní se snažím na své literární hříchy zapomenout.“ .

Marie Kornelová (9)

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové , české spisovatelky a překladatelky. Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš . Bratr, JUDr. Josef Hrubeš , byl za okupace popraven. V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum , na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university. Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947. Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení. Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou. Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově. Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví. Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd. Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří : Obdiv k dílu Marie Kornelové se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.

Marie Holková (16)

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Margaret Weis (16)

Margaret Weis se narodila 16.3.1948 v In­dependence, Missouri, kde také vyrůstala. Studovala na University of Missouri, Columbia, kterou ukončila roku 1970 s titulem bakalář tvůrčího psaní. Pracovala třináct let v Herald Publishing House v Independence, kde začínala jako korektor a vypracovala se na ředitele obchodního oddělení. Její první knihou byl životopis Franka a Jesse Jamesových, publikovaný v roce 1981. V roce 1983 se přestěhovala do Lake Geneva, Wisconsin, kde začala pracovat pro TSR, Inc., vydavatele DUNGEONS & DRAGONS, role-playing games. V TSR, se M.Weis stala součástí designerského týmu DRAGONLANCE, který vznikal na základě položeném Tracy Hickmanem a stal se revolucí v RPG. Knih z řady Dragonlance se prodalo více než dvanáct milionů kopií, a v její vlastní serii galactické fantasy, Star of the Guardian již vyšel pátý díl. Společně s T. Hickmanem nyní dokončila sedmidílný cyklus Death Gate knihou The Seventh Gate vydaný v srpnu 1994. Pokračuje dále na velkolepém projektu Dragonlance a na nové serii Sovereign Stone . Poslední její prací je serie Dragonvarld . Margaret Weis žije s manželem Donem Perrinem, dvěma koliemi a kočkami v přestavěné stodole ve Wisconsinu.

Marcello Argilli (6)

Marcello Argilli byl italským právníkem, novinářem, spisovatelem a autorem dětských knih i komiksů. Studoval práva, po úspěšném absolvování studií nejprve pracoval jako právní zástupce a následně jako žurnalista.

Marcel Ihnačák (8)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Magda Szabó (12)

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Maeve Binchy (13)

Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.

Ludvík Večeřa (8)

Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.

Ludvík Mucha (9)

Ludvík Mucha byl český kartograf, historik kartografie, vexilolog a vysokoškolský pedagog. V letech 1946–1950 studoval na Přírodovědecké fakultě UK u Karla Kuchaře zeměpis a dějepis. Od roku 1952–1993 působil na své alma mater jako pedagog . Narodil se sice v Ervěnicích , ovšem jeho rodina měla kořeny v Ivančicích a tam také strávil většinu svého mládí. Gymnázium absolvoval roku 1946 v Praze. Poté začal studovat obor zeměpis a dějepis na Přírodovědeckou fakultu UK. Po dokončení studií působil jako učitel na gymnáziu v Horním Jiřetíně a současně jako odborný redaktor v  nakladatelství Orbis. V roce 1952 se vrátil na svoji fakultu jako odborný asistent. V průběhu svého působení na škole získal v roce 1969 titul RNDr., v roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci. Habilitoval se jako docent kartografie teprve v roce 1983. V roce 1993 odešel do penze, nicméně i poté jako externista přednášel. Jeho ženou byla RNDr. Marie Muchová, rozená Richtrová . Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově v Jenišovicích u Jablonce nad Nisou. Zabýval se dějinami kartografie 19. století, zvláštní pozornost věnoval výrobě glóbů, školních map. Publikoval práce o kartografech: Václav Merklas, Josef Brunclík, Jan Felkl, František Kreibich, Blasius Kozenn. V 80. letech inicioval soupis slunečních hodin. Jeho vexilologické a filatelistické zájmy ho přivedly ke spolupráci na větších atlasech a přehledových příruček . Ludvík Mucha byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Vexilologického klubu, později se stal čestným předsedou nástupnické České vexilologické společnosti. V roce 2014 uzavřela Mapová sbírka PřF Uk v Praze licenční smlouvu s dědici a bude proto zveřejňovat dílo autora on-line....

Ludmila Karlíková (4)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Luděk Faustus (3)

Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...

Lubor Hájek (13)

Lubor Hájek byl český historik orientálního, čínského a japonského umění. Byl zakladatelem a budovatelem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologi u Vincence Lesného a srovnávací vědy náboženské u Otakara Pertolda. V letech 1945–1952 byl zakládajícím členem a odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient. Při pracovních cestách navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. V roce 1952 založil Sbírku orientálního umění Národní galerie v Praze, kterou vedl až do roku 1986. V letech 1964–1969 byla sbírka asijského umění umístěna v Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí. Expoice byla ale při požáru v roce 1969 značně poničena. V roce 1972 byla sbírka přemístěna do Zbraslavského zámku. Tam byla v roce 1998 otevřena nová stálá expozice orientálního umění. Je autorem asi 40 výstav, 15 knižních publikací a asi 120 odborných článků v časopisech. Psal rovněž předmluvy či doslovy k publikacím jiných autorů.

Lubomír Lipský (6)

Lisa Scottoline (9)

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Leo Pavlát (10)

Leo Pavlát je novinář, spisovatel a diplomat, první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě . Leo Pavlát po válce vyrůstal s matkou, která jako jediná z rodiny přežila šoa - věznění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau i dalších lágrech. Po základní devítileté škole a Střední všeobecně vzdělávací škole vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Od konce 70. let se začal angažovat v neoficiálních strukturách kolem Židovské obce v Praze. Po roční vojenské službě byl v letech 1975-1990 odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros. V letech 1990-1994 působil na československém/českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Od roku 1994 je ředitelem Židovského muzea v Praze. Jeho první díla tvořily překlady náboženských úvah a textů židovských autorů a děl s židovskou tematikou pro Věstník Rady židovských náboženských obcí a Ročenku Rady židovských náboženských obcí, později začal psát vlastní knihy. Od konce roku 1994 připravuje rozhlasový pořad pražské židovské obce Šalom alejchem a i jinak spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě naučných pořadů o židovských tradicích, zvycích a kultuře, dříve psal pravidelně fejetony pro českou redakci BBC a Rádio Česko . Z francouzštiny přeložil úvahy náboženského myslitele Ješajahu Leibowitze „Úvahy nad Tórou“ . Na téma antisemitismus a židovské tradice publikuje v novinách , vystupuje v rozhlase a televizi a přednáší na různých fórech, výsledky této činnosti lze nalézt i v některých sbornících. Od roku 1995 pracuje ve volených orgánech Židovské obce v Praze i Federace židovských obcí. Od roku 1997 j...

Lenka Bičanová (17)

Narozena 1983. Mgr., lingvistka, fonoložka, zabývá se srovnávací indoevropskou jazykovědou, též bohemistka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

Laurent Gounelle (10)

Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, odborník na neuro-lingvistické programování , autor knih o rozvoji osobnosti. Vystudoval ekonomii a přednáší na seminářích pro manažery velkých firem. Vyučuje na univerzitě v Clermont-Ferrand. Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. Jeho první kniha "Muž, který chtěl být šťastný" o hledání smyslu života a štěstí se stala během několika měsíců světovým bestsellerem. V Evropě a Americe se ji prodalo přes 600 tisíc výtisků. O překonávání zábran, strachu a naučených vzorců chování píše ve své druhé knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" .

Lauren Roberts (17)

Lauren Blakely (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Pod jménem Whitney, Daisy píše knihy pro mládež.

Laura Walden (10)

Spisovatelka pochází z Německa, narodila se v roce 1964. Po studiu práv strávila jako právní čekatelka řadu měsíců na Novém Zélandu. Zdejší prostředí ji natolik uchvátilo, že po návratu začala psát barvité reportáže.. Od nich nebylo daleko k nápadu, aby se Nový Zéland stal místem děje jejího románu. Po nějaké době se vzdala původně vysněné advokátní profese, stala se novinářkou a autorkou scénářů. Pokud nyní Laura Waldenová nepobývá na Novém Zélandu, žije s rodinou v Hamburku

Laura Thalassa (14)

Americká spisovatelka.

Ladislav Pešek (7)

Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...

Ladislav Dvořák (15)

Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...

Ladislav Deneš (13)

Slovenský fotograf, fotografické publikace ze Slovenska.

Květoslav Minařík (12)

Květoslav Minařík byl český jogín, mystik, buddhista, astrolog a autor duchovní literatury. Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem. V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou , s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.  Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích. Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností a...

Krista Pokorná (8)

Výtvarnice.

Kosmas (10)

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Kocian Quartet (3)

Kocian Quartet je renomované české smyčcové kvarteto, které se významně zapsalo do světa komorní hudby. Kvarteto bylo založeno v roce 1972 a nese jméno slavného českého houslisty Jaroslava Kociana. Soubor si rychle získal uznání pro svou technickou zdatnost a hlubokou muzikálnost a provádí široký repertoár, který sahá od klasických až po soudobá díla.

Kevin Hearne (16)

Americký spisovatel fantasy, narozen 9. prosince 1970 v arizonském Flagstaffu. Už odmala ho zajímaly superhrdinské komiksy a své sehrály i Hvězdné války, na střední k tomu přibyla ještě rocková muzika, což vytvořilo smrtící kombinaci. Během studií pedagogiky pracoval ve vysokoškolských novinách a začal se věnovat psaní, i když tehdy rozepsaný román zůstal jako několik následujících nedokončen. Po studiích se řadu let věnoval výuce středoškolské angličtiny, krátce v Kalifornii a po celých patnáct let i po návratu do Arizony. Dnes žije v arizonském Tempe a dál sbírá komiksy.

Kerry Lonsdale (8)

Kerry Lonsdale je držiteľkou titulu Bachelor of Science z Kalifornskej polytechnickej štátnej univerzity, San Luis Obispo a je zakladateľkou Asociácie ženských spisovateľov beletrie. Býva v Severnej Kalifornii so svojím manželom a dvoma deťmi.

Kendare Blake (9)

Původem z Jižní Korey, nyní žije s rodiči v USA. Rodiče pochází z Kavkazu. Získala bakalářský titul v oboru podnikání z Ithaca College a magisterského studia v psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda řeckou mytologii, červené maso a veganství.

Kathryn Taylor (13)

Kathryn Taylor začala psát už jako dítě. Když jí bylo jedenáct, tak byl vydán její první příběh. Od té doby věděla, že se chce živit jako spisovatelka. Její profesionální i soukromý život jí však přichystal řadu překážek. Nakonec se jí však její sen splnil, když napsala velmi úspěšnou sérii určenou převážně ženám - BARVY LÁSKY.

Karl Herloßsohn (16)

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Karin Michaëlis (13)

Dánská spisovatelka, manželka spisovatele Sophuse Michaëlise, posléze diplomata Charlese Emila Stangelanda. Jako antifašistka strávila druhou světovou válku v USA. Nejznámější jsou její knížky pro děti s hrdinkou Bibi, kterých napsala celkem 9. Skandální úspěch z jejích 36 románů pro dospělé zaznamenala kniha Den farlige alder a její pokračování Elsie Lindtner , které vzbudily pohoršení otevřeným konstatováním, že i žena může pociťovat sexuální touhu. Napsala i románovou autobiografickou trilogii vydávanou pod společným jménem Træet på Godt og Ondt a ve 40. letech další autobiografie Little Troll a Vidunderlige Verden .

Karen Robards (11)

Americká spisovateľka Karen Robardsová je autorkou štyroch desiatok románov, medzi ktorými nájdeme tak historické, ako aj súčasné romance s dobrodružnou zápletkou. Za svoje diela získala mnoho literárnych ocenení a jej diela boli preložené do jedenástich jazykov.

Karel Šebesta (17)

Narozen 10. 10. 1948 v Českých Budějovicích. Prof. PhDr., CSc., bohemista. Překladatel ze švédského jazyka.

Karel Novák (10)

Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák se narodil 8. prosince 1890 v Benešově v rodině chudého pekaře, jehož osud inspiroval V. Vančuru k románu "Pekař Jan Marhoul". Studoval na benešovském gymnáziu; spolužákem ve třetím a čtvrtém ročníku mu byl V. Vančura, s kterým se po celý život přátelil. Střední školu nedokončil, rozhodl se pro dráhu žurnalisty. Nejdříve nějaký čas přispíval do novin, od roku 1912 pracoval v redakci Českého slova. Za války narukoval, podařilo se mu dezertovat, pracoval ve Vídeňském deníku, první léta po válce opět v Českém slově. Jako novinář spolupracoval s levicově orientovanou inteligencí, zajímal se o sociální otázky, psal proti fašismu a blížícímu se válečnému nebezpečí. V období okupace neušel vězení, v r. 1944 byl v klečinském koncentračním táboře v Horním Slezsku. Po osvobození byl krátce redaktorem v Svobodném slově, dále pracoval v redakci armádního deníku Svobodné Československo a v deníku Práce; v letech 1952 - 56 byl šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Zemřel 23. listopadu 1980 v Praze.

Karel Dobeš (8)

Karel Dobeš je vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou agenturou pro družicovou navigaci GSA a od 30. října 2019 předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků . Je ženatý a má dvě děti, Coru a Carolinu . V roce 1961 vystudoval obor mechanik frekvenčních zařízení na Učňovském středisku TESLA Rožnov/Brno, v roce 1964 vystudoval obor měřící a řídící technika na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátu pod Radhoštěm. Mezi lety 1967 a 1969 studoval obor sdělovací technika na ČVUT Praha a mezi lety 1970 a 1975 vystudoval obor počítačové technologie a informatika na Technické universitě Mnichov. V letech 1975 nastoupil na studium a praktika v USA, Japonsku a Velké Británii. V roce 2002 absolvoval DGQ-Kurs „Quallity Management Systems and internal Audit“, DGQ v Kolíně nad Rýnem. Mezi lety 1975 a 2003 pracoval ve vlastní kanceláři a působil v Německu, spolupracoval na mnohých projektech například s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku DLR a Německým střediskem pro pozorování Země DFD v Oberpfaffenhofenu u Mnichova, společností Siemens v Mnichově, Steuma Refractometer Systems, Hohenbercha u Mnichova, s automobilkou BMW v Mnichově. V oblasti kosmických aktivit a informačních systémů v rámci jeho zaměstnání proběhly systémové analýzy a návrhy, implementace SW a HW, poradenství a management kvality. Mezi lety 2000 a 2006 pracoval pro společnost Büro Qualitas v Německu, působil jako jednatel a majitel. V roce 1991 byl jednatelem společnosti Dofra a mezi lety 1992 a 1994 byl poradcem generálního ředitele TATRA Kopřivnice. Mezi lety 1992 a 2001 by poradcem presidenta a representant pro EU v rámci Svazu průmyslu a dopravy ČR a v roce 2006 se usnesením vlády stal vládním zmocněncem pro kandidaturu ČR na sídlo Evropské Agentury pro navigační systémy GSA . V roce 2008 spoluorganizoval vstup ČR do Evropské kosmické agentury ESA a čl...

Karel Bečka (11)

MUDr. Karel Bečka, dětský lékař, osvětové práce z oboru.

Karel Bartošek (7)

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Julien Green (8)

Julien Green byl americko-francouzský spisovatel proslulý svými psychologickými romány. Ceněno je též osmnáct svazků jeho deníků a úvah. Psal je od roku 1926 až do smrti. Narodil se ve Francii americkým rodičům , kteří oba pocházeli z amerického Jihu . Ve Francii prožil většinu života, sžil se s francouzským kulturním prostředím a svá díla psal ve francouzštině. Přesto si až do smrti ponechal americké občanství, pod vlivem své matky se označoval za Jižana a hlásil se k odkazu jižanské Konfederace. Dětství prožil ve Francii. Za první světové války sloužil ve francouzské armádě, po válce studoval na University of Virginia, kde potom krátce učil. Roku 1922 se vrátil do Francie, ale za druhé světové války sloužil v americké armádě a po válce zůstal ve Francii. Psal romány, také z předválečného amerického jihu. dále eseje, divadelní hru a deset svazků velmi ceněných deníků. Roku 1970 získal literární cenu Francouzské akademie a o rok později byl zvolen jejím členem jako první Američan po rodičích. Sebrané spisy vyšly v letech 1954–1965 v desíti svazcích. Pocházel z episkopalistické rodiny, ale roku 1916 konvertoval ke katolictví. Později se vrátil k protestantství, ale roku 1939 znovu přestoupil na katolictví. Celý život vnitřně bojoval se svou homosexualitou. Kvůli své náboženské víře se nakonec rozhodl pro celibát. Zemřel v Paříži, na vlastní přání však byl pohřben v kostele sv. Jiljí v rakouském Klagenfurtu, a to kvůli nedaleké soše Panny Marie, k níž měl osobní vztah.

Judith Michael (9)

Judith Michael je pseudonymem, který vznikl kombinací křestních jmen manželů Judith a Michaela Fainových. Manželé v současné době žijí a píšou střídavě v Chicagu a v Aspeně, ve státe Colorado

Judith Arnold (10)

Judith Arnold vdaná dvě děti /chlapci/ žije v Massachusetts nedaleko Bostonu. Její první román vyšel v říjnu 1983, stejně jako narození prvního syna. Od té doby napsala více než 90 románů, které vydala v Silhouette, Second Chance at Love a Harlequin nakladatelství.

Joshua Williamson (19)

Americký autor komiksů. Mezi jeho díla patří např. některá čísla série Flash nebo série Ghosted.

Josephine Tey (5)

Josephine Teyová, vlastním jménem Elizabeth MacKintoshová byla skotská spisovatelka. Vystudovala Anstey College of Physical Education v Birminghamu a pracovala jako učitelka tělocviku. V roce 1923 se vrátila do rodného Invernessu, aby pečovala o staré rodiče, a stala se profesionální spisovatelkou. Psala divadelní hry s historickými náměty pod pseudonymem Gordon Daviot a detektivní romány s hlavní postavou inspektora Alana Granta pod pseudonymem Josephine Teyová. Žila v ústraní a odmítala veškerou publicitu. Její nejznámější knihou je Vrah či oběť? . Děj se odehrává v nemocnici, kde se detektiv Alan Grant zotavuje po zranění utrpěném při výkonu služby. Čas si krátí tím, že se s pomocí moderních kriminalistických metod snaží vyřešit záhadné zmizení následníka anglického trůnu Eduarda V. a jeho bratra Richarda. Kritickým rozborem dobových pramenů pak vyvrací obecně sdílené přesvědčení, že oba chlapce nechal zlikvidovat jejich strýc Richard III. Kniha v roce 1990 zvítězila v anketě 100 nejlepších detektivních románů všech dob.

Josef Štolba (17)

Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.

Josef Šimon (10)

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Josef Sedláček (14)

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

Josef Koláček (17)

Josef Koláček byl český katolický duchovní, teolog, překladatel, spisovatel a publicista z řad Tovaryšstva Ježíšova, dlouholetý redaktor a bývalý vedoucí české sekce Radia Vatikán. Napsal řadu knih týkajících se především historie jezuitů a je autorem řady překladů náboženských textů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, především pak děl sv. Terezie od Ježíše, papeže Jana Pavla II. a Tomáše Špidlíka a řady moderních církevních dokumentů. Jako žádaný vedoucí exercicií procestoval celý svět. Vystudoval gymnázium a vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Z četných básní, které tehdy napsal, se většina nedochovala, pouze malá část vyšla v zahraničí jako sbírka Křížová cesta ženy. V roce 1950 byl v rámci tzv. Akce K spolu s ostatními jezuity zbaven osobní svobody a deportován do koncentračních klášterů, internován byl v Bohosudově a Oseku. Po propuštění byl poslán do PTP a posléze v letech 1954 až 1968 pracoval jako pomocný dělník ve Zbrojovce Brno a tajně studoval teologii. Byl vyšetřován v různých procesech s jezuity, ale nikdy nebyl odsouzen. Na kněze byl vysvěcen 23. ledna 1968. Na podzim tohoto roku odešel do Rakouska, kde v Innsbrucku a ve Vídni dokončil svá teologická studia. V roce 1970 odešel do Říma, kde začal pracovat pro českou sekci Vatikánského rozhlasu, v letech 1971–2001 byl jejím vedoucím. V roce 1985 učil papeže Jana Pavla II. před jeho cestou do Rakouska česky, aby tam papež mohl skrz rakouskou televizi, naladitelnou i na českém území, Čechy pozdravit. Mimo následující knihy je autorem stovek článků a příspěvků pro katolický tisk a rozhlas, především pro českou sekci Radia Vatikán, jezuitský tisk a časopis Studie. Ze španělštiny Z italštiny Z francouzštiny Z němčiny V roce 2016 mu byla udělena Cena za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury....

Josef Heyduk (11)

Josef Heyduk, vlastním jménem Josef Hejduk, - 29. ledna 1994, Praha) byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Od roku 1928 používal umělecké jméno Heyduk. V roce 1923 absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Pak učil na obecných školách na Kolínsku. V roce 1929 absolvoval kurs francouzštiny na univerzitě v Nancy . Od roku 1929 do roku 1964 působil na obecních školách v Praze. Výjimkou bylo období v letech 1944-1945, kdy byl totálně nasazen. Po odchodu do důchodu v roce 1964 se věnoval literatuře a překládání. Dále psal pod různými šiframi kritiky a medailony do celé řady novin a časopisů.

Josef Beránek (13)

Narozen 18.7.1968 v Praze, Mgr., vystudoval obor Biofyzika a chemická fyzika, postgraduální studium na Institu Roberta Schumana v Bruselu, redaktor, publicista.

Jory John (16)

Americký autor knih pro děti a editor.