32821–32880 z 158699 Autoři
Patricia Tošnerová (2)
kurátorka oddělení dějin pošty a telekomunikací Poštovního muzea. Vystudovala FF UK, obor historie - ukrajinistika. Po studiích krátce pracovala jako korektorka a redaktorka ve Státním pedagogickém nakladatelství a r. 1974 nastoupila do Poštovního muzea, kde se věnuje hlavně poštovnictví v ranném novověku a ve 20. století. Kromě řady článků a studií je spoluautorkou publikací Pošta v ghetu Terezín a dalších
Více od autora
Patricia Janečková (3)
Narozena 1969 v Sydney, žije v ČR. Svatební koordinátorka, práce z oboru.
Více od autora
Pat Frank (2)
Narozen v Chicagu, novinář a spisovatel, pracoval také jako zahraniční korespondent v Itálii, Rakousku a Turecku.
Více od autora
Paschal Grousset (3)
André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.
Více od autora
Pascale Hédelin (4)
Francouzská scenáristka a spisovatelka. Autorka animovaných knih pro děti a mládež.
Více od autora
Paolo D'Alessio (2)
Italský průmyslový designer, zabývá se též sportovním automobilismem.
Více od autora
Paola Grimaldi (3)
Spoluautorka naučné knihy o zvířatech pro děti, též autorka prací z antropologie a historie.
Více od autora
Pamela Kavanagh (3)
Pamela Kavanagh se narodila v Chesteru. Vystudovala učitelství a působila jako učitelka na základní škole. V roce 1990 se přestěhovala do Walesu a začala se živit psaním. Roku 2008 získala ocenění Authors Christmas Award za knihu The Touchstone. V současné době žije v jižním Cheshiru.
Více od autora
Pamela Hansford Johnson (1)
Angličanka Pamela Hansford Johnsonová je žena známého spisovatele C.P. Snowa. Je autorkou řady psychologických románů,v nichž proniká do labyrintu milostných trojúhelníků i do propastí lidského zla.Jmenujme aspoň některé:Toto lůžko ,tvůj střed ; Kamenná třída ; Nemožné manželství a další.
Více od autora
Pamela Egan (1)
Zdravotní sestra, publicistika o výživě a zdraví, též spoluautorka knih kuchařských předpisů.
Více od autora
Paige Toon (4)
Paige Toon se narodila v roce 1975 a vzhledem k profesi jejího otce, který byl automobilový závodník, vyrůstala mezi Austrálií, Anglií a Amerikou. Momentálně pracuje jako recenzentka v časopise heat a s manželem Gregem žije v Highgate v severním Londýně. Svatební horečka je její prvotina.
Více od autora
Pablo de Sax (2)
Narozen 12. 4. 1961 ve Strakonicích. Výtvarník, grafik, fotograf, filmař, památkář, restaurátor, příležitostný herec a spisovatel. Autor článků a fotografií v časopisech Vokno, Reflex a Respekt, též dokumentárních filmů o undergroundové kultuře a knihy citací.
Více od autora
P Caha (2)
Více od autora
Otýn Břeněk (2)
Narozen 23.3.1870 ve Vanovicích u Jevíčka, zemřel 28.1.1926 v Brně. Redaktor, prozaik.
Více od autora
Otto Strachota (3)
Otto Strachota se narodil 11. září 1884 ve Veselí nad Moravou, kde prožil celé své dětství. Vyučil se zámečníkem ve Vídni, ale záhy se vrátil domů na Moravu kde se oženil a usadil v Bílovicích u Uh. Hradiště. Tato obec je spjata s počátky rodinného podnikání, založil zde malou výrobu limonád. Tady se mu narodily čtyři děti; za války narukoval, ale frontě se vyhnul, když působil jako “provianťák” v Brně na Špilberku. V roce 1918 se celá rodina stěhuje do Starého Města, kde otevírají pálenici, stáčírnu piva, sodovkárnu a korkárnu. Postupný a trvalý rozvoj firmy neunikl pozornosti Baťově, a tak v roce 1927 přemísťuje Strachota svůj podnik do Zlína, o deset let později rozšiřuje své působení do Otrokovic. Koncem 40. let je Strachotova sodovkárna jednou ze dvou nejvýznamnějších firem v tomto oboru na jižní Moravě. To však již přišel rok 1948, s ním znárodnění a konec podnikání. Otto nějaký čas pracoval v sodovkárně jako její zaměstnanec, poté v kafilérii v Otrokovicích a po dovršení důchodového věku si ještě řadu let přivydělával v Podniku bytového hospodářství jako skladník a topič. Literárně tvořit začal Otto Strachota až v dospělém věku. Z jeho povídkové tvorby vyšla knižně jenom část a sice v letech 1922, 1923 a 1949 byly postupně vydány knižní soubory s názvem “Slovácké figurky” v nakladatelstvích Slovácká knihtiskárna K. Novotného Uh. Hradiště a třetí po druhé světové válce v brněnské Rovnosti. V padesátých letech už psal své povídky díky totalitnímu režimu pouze pro sebe – “do šuplíku” a tak to trvalo až do jeho smrti s jedinou výjimkou, kterou bylo novinové vydání Slováckých figurek v tehdejších Slováckých novinách . Zemřel v osmdesáti sedmi letech, 19. listopadu 1971.
Více od autora
Otto Šling (1)
Narozen 24. 8. 1912 v obci Nová Cerekev, zemřel 3. 12. 1952 v Praze. Komunistický funkcionář, redaktor.
Více od autora
Otto Plášek (2)
Narozen 15.9.1962 v Zábřehu na Moravě. Stavební ing., věnuje se zejména železničnímu stavitelství.
Více od autora
Otto Petr (2)
Narozen 27.1.1923 v Havlíčkově Brodě. PhDr., CSc., docent teorie vyučování tělesné výchovy na katedře gymnastiky fakulty tělesné výchovy a sportu. Práce v oboru.
Více od autora
Otto Nordenskjöld (3)
Narozen v Hässelby ve finsko-švédské rodině. Vystudoval Uppsalskou univerzitu, kde v roce 1894 získal doktorát z geologie. Tam se také stal odborným asistentem a později také profesorem na katedře geologie. Vedl několik expedicí, v jejichž rámci prozkoumal Jižní pól, Patagonii, Aljašku, Grónsko, Chile, Peru a další lokality. Zahynul při dopravní nehodě v 59 letech v Göteborgu, kde byl také pohřben.
Více od autora
Otto Havlík (2)
Narozen 18.6.1923 v Praze, zemřel 12.8.1960 tamtéž. RNDr., zoolog a parazitolog, pracovník Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze, literatura z oboru.
Více od autora
Otto Gutfreund (3)
Otto Gutfreund byl přední kubistický sochař, průkopník českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost je považována za první kubistickou sochu. Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrtý z pěti dětí české židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. Vyrůstal v harmonické rodině. Otec byl drobný podnikatel a milovník literatury, matka praktická žena, která vedla početnou domácnost. Otto studoval na místním gymnáziu, kde si jeho výtvarného nadání povšiml učitel kreslení. Na jeho podnět přestoupil v roce 1903 na Školu výtvarných umění v Bechyni. Zpočátku se věnoval malbě porcelánu, ale brzy přešel do keramického ateliéru, kde se definitivně rozhodl pro sochařství. V letech 1905–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Drahoňovského. V roce 1909 Gutfreunda zaujala tvorba sochaře Antoina Bourdella u příležitosti jeho výstavy v Praze uspořádané SVU Mánes. S podporou svých přátel T.F.Šimona a Otakara Španiela získal otcův souhlas ke studiu ve Francii. V listopadu 1909 přijel do Paříže, kde se zapsal do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumière. Vedle Bourdella byl jeho vzorem Auguste Rodin, ale Gutfreund chtěl jít vlastní cestou. Zajímal se o antiku a gotiku, za svůj vzor označil přírodu. V Paříži potkal Bohumila Kubištu, který mu poskytl impuls pro vyjádření svých myšlenek novou formou. Bourdellův ateliér opustil v roce 1910. Gutfreundovy školní práce se nedochovaly. S přítelem Antonínem Matějčkem cestoval do Anglie, Belgie, Nizozemska a vrátil se do Prahy. V roce 1911–12 se stal členem Skupiny výtvarných umělců a aktivně se podílel na její činnosti, přispíval do jejího časopisu Umělecký měsíčník. Jeho díla z této doby, zejména řada volných figur, již vycházejí z nové koncepce kubismu ve spojení s expresionistickým vyjádřením duševních stavů a symbolickým obsahem. Příkladem jsou díla Úzkost, Don Quijote, Job. V ...
Více od autora
Otto Čačka (4)
Od roku 1971 působí na katedře psychologie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Je garantem výuky vývojové psychologie, ale přednáší také psychologii osobnosti, psychologii práce, psychologii kultury, psychologii imaginativní výchovy atp., a to i na fakultě přírodovědecké, lékařské, VŠPJI a jinde. Ke všem vyučovaným oborům již vydal vysokoškolské učebnice, které se dočkaly mnoha vydání, reedic a dotisků. Byl hlavním řešitelem mnoha grantů a svými příspěvky do sborníků se podílí i na výzkumném záměru svého pracoviště. Již řadu let je také hlavním organizátorem a garantem výuky dvouletého doplňujícího studia ARTETERAPIE v rámci CŽV na PdF MU. Ve volném čase se pak kromě olejomalby , sběru fosilií, mušlí atp. věnuje především studiu a stereofotodokumentaci pozoruhodných center světových kultur. Za tímto účelem navštívil již více než 60 zemí Evropy, Asie, Ameriky i Afriky. Jako fotograf je uváděn i ve Slovníku výtvarných umělců ČR.
Více od autora
Otokar Chlup (2)
Otokar Chlup byl český pedagog. Byl profesorem na Masarykově univerzitě, přednostou Škol vysokých studií pedagogických v Brně a v Praze. Stal se prvním děkanem Pedagogické fakulty University Karlovy, ředitelem Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV. Angažoval se v mravní výchově a dějinách pedagogiky. Za 1. republiky se zúčastnil reformního hnutí. Tvorba tohoto vědce se dá rozdělit do 3 období: Po ukončení středoškolského studia se stal posluchačem Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Studoval češtinu a francouzštinu, ale velice ho zaujaly semináře z psychologie a pedagogiky, které také navštěvoval. Po ukončení studií se věnoval výuce. Prvně jako suplent a po složení státní rigorózní zkoušky začal vyučovat na reálce v Náchodě. Během předválečného období hodně cestoval , díky čemuž se seznámil s řadou významných osobností a měl možnost studovat i některé významné proudy . V předválečném období se také zaměřil na publikační činnost a vydal své první studie. Mezi nejvýznamnější patří Kulturní boj o školu a Mravní nemoci dětství. Kromě publikační činnosti se věnoval i překladům a jako první do češtiny přeložil např. Duševní vývoj dětský od I. Kinga. Brzy po vypuknutí války musel narukovat na frontu, díky čemuž mohl pozorovat pocity vojáků i předrevoluční dění v Rusku. Po první světové válce se začal věnovat vědecké činnosti. Působil v Čs. ústavu J. A. Komenského a jako soukromý docent na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Podílel se také na vzniku instituce, která měla za cíl vzdělávat učitele měšťanských škol, nazvané Školy vysokých studií pedagogických. Kromě působení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity se podílel i na vzniku Pedagogického semináře na bratislavské univerzitě, kam pravidelně dojížděl přednášet. V tomto období je významná také jeho publikační činnost, např. Vý...
Více od autora