Všichni Autoři a témata

Leigh Bardugo (25)

Leigh Bardugo je americká spisovatelka, autorka zejména young adult a fantasy knih. Většinu svých děl zasadila do vlastního fantasy světa jménem Grishaverse. Řadí se do něj trilogie Griša , duologie Šest vran, duologie Zjizvený král a doplňkové knihy. Bardugo se narodila v Jeruzalémě, ale vyrůstala v Los Angeles. Studovala Yaleovu univerzitu, kde na jaře 1997 absolvovala studium angličtiny. Před vydáním svého prvního románu pracovala v oblastech copywritingu, žurnalistiky, make-upu a výroby speciálních efektů. Žije v Los Angeles a příležitostně zpívá se svou hudební skupinou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leigh Bardugo na anglické Wikipedii.

Lass Small (21)

Lass Small byla americká spisovatelka více než 60 romancí. Psala v letech 1983 až 2000.

Ladislav Sitenský (12)

Ladislav Sitenský byl český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěžejními tématy jeho tvorby byla krajinářská fotografie a Praha. Byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války. Zemřel 14. listopadu 2009, pohřben je na hřbitově v Řevnicích. Ladislav Sitenský se narodil ráno 7. srpna 1919 v Rubešově ulici č. 25 na Královských Vinohradech. Na obecnou školu chodil na Vinohradech na Smetanku nad Wilsonovo nádraží do jedné třídy s Radovanem Lukavským. V roce 1930 nastoupil na reálné gymnázium ve Slovenské ulici, kde hrával v divadelních představeních spolu s Václavem Voskou, který byl o třídu výše a který byl „až do svého konce můj přítel z nejvěrnějších“. V roce 1933 mu otec koupil malý fotoaparát Baldax 4,5 x 6 cm. S ním fotografoval dva roky. Vystřídala ho zrcadlovka Voigtländer Superb 6 x 6 cm. V následujícím roce začal Ladislav Sitenský jako student publikovat fotografie v časopisech. Od roku 1937 fotografoval s přístrojem Rolleiflex Automat 6 x 6 cm. Fotografoval pro časopis Ozvěny – obrazový týdeník vydávaný Národní politikou. Druhým obrázkovým týdeníkem, kam přispíval, byl Ahoj na neděli, který vydával Melantrich. Týdeník byl bohatě vybaven fotografiemi a kresbami. Postaven byl na krátkých povídkách a pohotových reportážích. Ilustrátory byli malíři Zdeněk Burian a Bohumil Konečný, kreslící pod jménem Bimba. Zde vyšla reportáž o pohřbu TGM . V červnu 1938 maturoval. Fotografoval reportáž z X. všesokolského sletu. Začal studovat architekturu na ČVUT. 15. března 1939 nafotografoval příjezd okupantů do Prahy. Během 48 hodin udělal 2000 zvětšenin. Vpád německé armád...

Kojoharu Gotóge (16)

Klaus Bötig (22)

Novinář, publicista. Autor publikací z prostředí cestovního ruchu a několika cestovních příruček. Žije v Brémách. Od roku 1980 tráví ročně šest měsíců na cestách po Řecku.

Katapult (9)

Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Praze. Skupinu tvořili Oldřich Říha , baskytarista Jiří Schmutz a bubeník Pavel Chrastina. Na přelomu 70. a 80. let se stali jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v Československu. Jejich hudební styl obsahoval prvky hard rocku a byl ovlivněn západními kapelami, což bylo pro východní blok v období komunistické vlády poněkud neobvyklé.

Karina Havlů (21)

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Jostein Gaarder (23)

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka. Jeho matka Inger Margrethe je autorkou několika knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: "románu o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie. Anna – Jaký bude rok 2082? Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Anna se ocitne v roce 2082 a zjistí, že svět budoucnosti vypadá docela jinak. Kam zmizel hmyz potřebný k opylování stromů, proč vyhynula některá zvířata? V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii. To je otázka Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které  sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.   Dívka s pomeranči Oduševněle napsaný zamilovaný příběh, který osloví čtenáře všech věkových kategorií. V průběhu jednoho večera, během něhož 15let...

Josef Václav Bečka (14)

Josef Václav Bečka byl český jazykovědec, specializující se na oblast stylistiky.

Josef Teichman (17)

Narozen 21.7.1896 v Praze, zemřel 6.12.1958 tamtéž. Hudební kritik, dramatik, literatura z oboru.

Josef Hendrich (23)

Narozen 1. 5. 1920 ve Střížovicích, zemřel 9. 4. 2012 v Praze. PhDr., CSc., filolog, autor učebnic francouzštiny.

Josef Filgas (10)

Josef Filgas byl známý ostravský rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel. Narodil se v Chropyni dne 16. října 1908, avšak dětství prožil na ostravské periferii, když jeho otec získal práci ve Vítkovických železárnách. Po vychození měšťanky se vyučil pekařem a až do roku 1933 vystřídal celou řadu zaměstnání – pracoval na stavbách, v hutích, prodával na ulicích noviny. Kromě toho procestoval pěšky střední Evropu a své zážitky po návratu zveřejnil v denním tisku. V roce 1933 si ho jako nezaměstnaného všiml uznávaný rozhlasový reportér F. K. Zeman a uvedl ho do světa rozhlasu. Do roku 1938 pak Filgas odvysílal více než sto třicet fejetonů a reportáží. Na podzim roku 1944 se stal pomocným dělníkem. Po druhé světové válce krátce pracoval jako úředník Zemského národního výboru v Ostravě a nakonec redigoval deník Nová svoboda a závodní časopisy Jiskra a Nová Ostrava. Kromě toho se činil i na poli spisovatelském a v roce 1942 tak spatřila světlo světa jeho kniha pro děti Koníček Ivánek. Dojímavý a laskavý příběh o životě důlního koníčka popisuje jeho životní pouť od narození na malém statku až po příhody na šachtě. Svým námětem je kniha v české literatuře pro děti a mládež zcela unikátní. A přesto, že důlní koníčci z českých šachet zmizeli již v šedesátých letech 20. století, Filgasovo poselství je dodnes platné. Ke stému výročí spisovatelova narození proto nakladatelství Repronis vydalo v roce 2008 již páté vydání Ivánkových dobrodružství, které ozdobily ilustrace Viléma Wünscheho. Ty mj. doprovodily druhé vydání z roku 1946. Další významnou spisovatelovou knihou je Zapomenutá Ostrava z roku 1948, kterou autor vydal vlastním nákladem a opatřil podtitulem Sbírka feuilletonů a reportáží z dávné i nedávné minulosti města. Obsahem je výběr Filgasových rozhlasových fejetonů a reportáží. Pravdivostí a upřímností sdělení, schopností umělecké zkratky a vrchovatou měrou empatie tato kniha dodnes bere čt...

John Lennon (16)

John Lennon byl kultovní anglický hudebník, zpěvák a skladatel, který se celosvětově proslavil jako člen skupiny Beatles, jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin v historii populární hudby. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se Lennon vydal na sólovou dráhu, během níž vydal několik uznávaných alb. Jeho debutové sólové album " John Lennon /Plastic Ono Band", vydané v roce 1970, je známé svým syrovým, minimalistickým zvukem a hluboce osobními texty, které odrážejí jeho boje a terapeutický dopad terapie prvotním křikem.

John Knittel (16)

John Hermann Knittel se narodil v r.1891 v Dhárváru Indii jako syn basilejského misionáře a vnuk zvonaře z Esslingenu. V pěti letech přesídlila rodina do Švýcarska. Po absolvování gymnázia a obchodní školy odešel do Anglie, kde pracoval jako bankovní úředník, obchodoval s filmy a podílel se na vedení divadla, později se stal spisovatelem. Zimu trávil většinou v severní Africe a nakonec se usídlil u Ženevského jezera. od r. 1933 žil poblíž Káhiry, potom střídavě v Egyptě a v Maienfeldu, kde zemřel v r.1970. Kromě svého několikrát zfilmovaného světového bestselleru "Via Mala" napsal jedenáct dalších románů a mnoho povídek.

John Flanagan (23)

John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.

Jiří Žák (21)

Jiří Žák se narodil 9.9.1946 v Praze. Strávil řadu let v oblastních divadlech a v současné době je členem Divadla Na Vinohradech v Praze. V poslední době se však prosadil také jako publicista, překladatel a spisovatel. Přeložil více než 25 knih, v nichž významnou roli hrají především knihy herců a herecké životopisy. Jiří Žák napsal knihy: Francouzské rozhovory Hovory o knihách Na slovíčko, Francie... Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán Kdyby nám Paříž vyprávěla Co ještě Paříž neřekla Co všechno Paříž zatajila Je také autorem scénářů dvou pořadů pro školy: o jeho nejmilejším básníkovi, kterým je Karel Hynek Mácha, a o Karlu Havlíčkovi Borovském. Jiří Žák sbírá všechna vydání Máje Karla Hynka Máchy a staré pohledy města Chrudim.

Jiří Stránský (17)

Jiří Stránský byl český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut. Jiří Stránský pocházel z pražské patricijské rodiny, po svém otci JUDr. Karlu Stránském měl šlechtické předky , z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil i zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Studoval gymnázium, měl maturovat v roce 1950, byl však ze školy těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Živil se pak manuálně, později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde pracoval až do odvodu do lidové armády k PTP útvarům. V lednu roku 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady. Za tento vykonstruovaný zločin byl komunistickou justicí odsouzen na osm let vězení . Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení . Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců až do roku 1990 a v této době dále externě spolupracoval s filmem. Po roce 1989 začal znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998. V roce 2011 v Kolíně na Valném sněmu Junáka obdržel za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona, a za celoživotní příklad ostatním ...

Jiří Dušek (18)

Mgr. Jiří Dušek, Ph.D. je ředitelem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária, stejně jako dalším způsobům astronomického vzdělávání. Je autorem řady populárně-vědeckých publikací , vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. V roce 2004 po něm byla pojmenována planetka Dušek. Kromě astronomie je jeho velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

Jindřich Snížek (20)

Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

Jaroslav Veis (13)

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Jaroslav Putík (17)

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Jaroslav Honza (16)

RNDr., CSc., autor či spoluautor učebnic a příruček z oblasti chemie.

Jaromír Hořejš (19)

Jaromír Hořejš, vlastním jménem František Hořejš byl český básník, dramatik a překladatel z angličtiny. Jaromír Hořejš absolvoval učitelský ústav v roce 1922, stal se mimořádným posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Vysoké školy pedagogické v Praze . Působil jako učitel ve Větřní a mezi lety 1926 a 1930 v Českém Krumlově, poté v Praze. Od roku 1938 do 1949 byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. V letech 1949 a 1950 pracoval v loděnicích, ve sklárně a v porcelánce, od roku 1952 až do odchodu do důchodu učil v Praze-Strašnicích.

Jane Austenová, (11)

Jana Pacnerová (17)

Narozena 6. 5. 1955 v Praze. Překladatelka beletrie a literatury faktu z angličtiny. Autorka scénářů k televizním pohádkám. Původním povoláním právnička.

Jan Zahradníček (25)

Jan Alois Zahradníček starší byl český básník, novinář, překladatel a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poezie. Ve čtyřicátých letech redigoval katolickou revue Akord. Jeho otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba jej přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory, již před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Po únorovém převratu byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění zemřel. Monumentální básnická skladba Znamení moci, kterou dokončil těsně před svým uvězněním, je považována za nejostřejší a nejlepší české básnické protikomunistické a protitotalitní dílo. Komunistický režim jej vyškrtl z učebnic a oficiální historie české literatury, po jeho trvání se Zahradníčkova díla šířila pouze samizdatem a v zahraničí. F. X. Šalda jej nazval knížetem české poezie. Jan Zahradníček se narodil v obci Mastník na Třebíčsku v rodině rolníka Tomáše Zahradníčka a jeho ženy Antonie, rozené Lorencové . Byl dvanáctý z 19 dětí, z nichž ovšem bylo pět mrtvorozených. Dospělosti se dožilo sedm z nich, včetně Jana. Rodina byla poměrně chudá – asi 15,2 ha polí ji jen stěží uživilo. Jan měl navíc velkou smůlu, v druhém roce svého života spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a tzv. plicní srdce. Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů. V domácnosti a hospodářství mu byly vyhrazeny lehčí p...

Jan Eskymo Welzl (9)

Jan Velcl nebo Jan Eskymo Welzl , dle svých slov „Čech moravské národnosti“, byl cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, nejvyšší soudce v Nové Sibiři a vypravěč uvedený jako spisovatel. Je znám pod pseudonymem Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck. Po základní škole se vyučil zámečníkem ve Zvoli. Roku 1884 se stal tovaryšem, v následujících dvou letech pěšky procestoval značnou část tehdejší Rakousko-uherské monarchie. V roce 1888 na tři roky narukoval. Po návratu z vojny se vydal do Janova, kde získal místo topiče na zámořské lodi. Od roku 1892 pracoval jako dělník v přístavu Port Arthur na hranicích Ruska a Číny, následujícího roku odešel do Irkutska, kde pomáhal při stavbě transsibiřské magistrály, po několika měsících ale stavbu opustil a putoval pěšky přes Jakutsk, Verchojansk a Nižněkolymsk na Novosibiřské ostrovy, kde údajně prožil následujících 28 let. Na Novosibiřských ostrovech a později na Aljašce Welzl působil jako lovec kožešin, obchodník a nakonec i neoficiální smírčí soudce. Jeho soudcovské aktivity při potírání kriminality však byly spíše vigilantismem a zahrnovaly dokonce lynčování provinilců. Oblast jeho obchodních aktivit prý sahala od Země Františka Josefa až po severní Kanadu, kde zásoboval lovce, zlatokopy a polární badatele potravinami, léky, střelivem a dalším potřebným zbožím. Rozvážel s psím spřežením také poštu. K domorodým Inuitům na Aljašce a v Kanadě zastával přátelský vztah, jednal s nimi bez předsudků, jako se sobě rovnými. Byl mezi nimi znám jako Pojídač medvědů. Welzl tvrdil, že ho dokonce zvolili náčelníkem. Tento i další údaje o kontaktech s domorodými obyvateli dalekého severu je však obtížné prokázat. Není vůbec jisté, jestli Welzl inuitsky uměl, protože ukázky „eskymáčtiny“ v jeho knihách jsou z lingvistického hlediska pochybné až nesmyslné. V roce 1924 Welzl ztroskotal u západního pobřeží USA s ...

Ivan Dylevský (17)

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Iva Hoňková (20)

Iva Hoňková se narodila r.1977 v Bílovci. Od narození bydlela ve Studénce . Když jí bylo 24 let, odstěhovala se do Čech - přesněji do Čisté u Rakovníka. Česká spisovatelka, ilustrátorka a malířka. Od dětství kreativně tvoří, píše knihy a maluje. Zajímá se o kosmonautiku, astronomii, letectví a výtvarné umění, zejména staré mistry. Maluje akvarelem, pastelem, temperou a tuší.

Hermann Schreiber (13)

Spisovatel Hermann Schreiber se narodil roku 1920 v Rakousku ve vídeňském Novém Městě. Vystudoval ve Vídni germanistiku, uměnovědu, filozofii a historii. V roce 1944 byl promován doktorem filozofie. Dnes žije v Mnichově jako nezávislý spisovatel. Proslul dvěma romány zobrazujícími realitu 50. let z francouzského prostředí "Pád do noci" a z prostředí vídeňské buržoazie "Vloupání do ráje". Popularitu si získal spolu s bratrem populárně-vědeckými pracemi, např. "Symfonie", "Číňané", "Zaniklá města", "Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé." Hermann Schreiber ve svém nejvýznamnějším díle "Lásky a životy velkých metres", zasvěceném ženám z různých dob a zemí, které měly jedno společné - svou láskou a inteligencí často dokázaly nahradit téměř vše, čeho se králům, císařům a diktátorům nedostávalo v jejich oficiálních manželstvích. Svět vášnivých lásek, intrik, ale i intimností mocných lidí je začleněn do širšího historického rámce, počínaje rokem 1584, kdy se narodila Bianca Capellová, milenka dvou králů. Dalším příběhem je krátký příběh lásky mezi Marií Manciniovou a Ludvíkem XIV., největší a jediné lásky tohoto panovníka. Spisovatel se zaujetím popisuje život v německých rezidencích a krásu metres Magdaleny Sibylly a Aurory z Konigsmarcu. Posledním příběhem je příběh Evy Braunové milenky a později i manželky Adolfa Hitlera a Kláry Petacciové, milenky Benita Mussoliniho.

Hana Kneblová (20)

Narozena roku 1976 v Novém Jičíně. Historička, jazyková redaktorka a překladatelka. Autorka populárně naučné publikace z historie.

Gordon Thomas (15)

Autor 53 knih, 45 milionů prodaných výtisků. Držitel mnoha cen a ocenění, dvakrát vyznamenán cenou Marka Twaina. Za knihu Shipwreck obdržel cenu Edgara Alana Poea. Sedm jeho knih se stalo předlohami filmů, včetně Voyage of the Damned, pětkrát nominovaného na Oskara. Kniha Gideon´s Spies se stala předlohou hlavního dokumentárního pořadu Channel Four. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Gordon Thomas žije v Irsku, je ženatý a má čtyři děti.

George Gordon Byron (17)

Anglický básník a představitel romantismu

Frederick Marryat (19)

Frederick Marryat byl anglický spisovatel dobrodružných příběhů s námořní tematikou. Je považován za zakladatele anglického námořního románu a jeho žánrové varianty, románu pirátského. Narodil se roku 1792 v Londýně jako syn člena parlamentu, ale již jako chlapec se chtěl stát námořníkem a údajně prý kvůli tomu třikrát utekl z domova. Skutečností ale je, že již roku 1806 ve svých čtrnácti letech vstoupil do Královského námořnictva, kde sloužil do roku 1830. Bojoval v napoleonských válkách a roku 1812 byl povýšen na poručíka. Poté se v letech 1812–1814 zúčastnil britsko-americké války. Roku 1819 se oženil s Catherine Shairpovou, se kterou měl čtyři syny a sedm dcer. V další válce proti Barmě v letech 1824–1826 obdržel vyznamenání a domů se vrátil jako námořní kapitán. Velmi obdivoval skotského spisovatele a básníka Tobiase Smolletta , původně lodního lékaře, proslulého svými pikareskními romány, a pokoušel se podle jeho vzoru literárně zpracovat své bohaté životní zážitky. Jeho první román The Naval Officer zaznamenal slušný úspěch a to jej přivedlo k rozhodnutí vzdát se po dvaceti čtyřech letech slibné námořnické kariéry a zcela se věnovat psaní. V letech 1832-1835 se stal vydavatelem časopisu The Metropolitan Magazine, kde publikoval i své práce. Po dvou letech strávených v Kanadě a ve Spojených státech se vrátil do Londýna a roku 1843 se odstěhoval do Langhamu v anglickém hrabství Norfolk, kde také roku 1847 zemřel. Jeho knihy nebyly určeny přímo mládeži, ale díky pestrému a dobrodružnému ději, humornému způsobu vyprávění a chytrým, čestným a poctivým hrdinům, oplývajícími anglickými ctnostmi jako je odvaha, láska k pravdě a pokora před Bohem, se staly brzy oblíbenou dětskou četbou....

František Widimský (20)

Narozen 15.11.1887 v Plzni, zemřel 25.12.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, pracovník olympijského výboru, překlad z francouzštiny.

František Gel (14)

František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...

Ervín Hrych (15)

Ervín Hrych byl český literární vědec, spisovatel literatury faktu, humorista a překladatel z angličtiny a francouzštiny. Ervín Hrych studoval v letech 1948–1953 obor literární věda – čeština na FF UK. V letech 1953–1957 působil jako literární kritik v redakci Mladé fronty, 1957–1967 pracoval v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů a 1967–1969 v zahraničním odboru Ministerstva kultury a informací. V letech 1970–1989 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír v Praze a měl omezenu možnost publikovat. Roku 1990 byl tiskovým mluvčím Ministerstva kultury, 1990–1995 působil jako redaktor v Československém, respektive Českém rozhlasu. Mezi jeho nejznámější díla patří Krhútská kronika, humoristická kniha o fiktivním národě Krhútů. Při tvorbě této fiktivní mytologie Hrych vycházel z textů T. R. Fielda, z čehož pak vznikaly spory a obvinění Hrycha z plagiátorství.

Erich Fromm (22)

Erich Pinchas Fromm byl německý a americký psycholog a humanistický filosof a sociolog. Představitel neofreudismu a západního marxismu. Pokoušel se spojit myšlenky těchto dvou směrů do jednoho systému, takže se jeho teorie soustředí především na sociokulturní vlivy působící na člověka. Fromm je také jedním ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně než biologicky. Erich Fromm pocházel z religiózní židovské rodiny a původně se chtěl stát rabínem. Po dvou semestrech práv ve Frankfurtu studoval sociologii v Heidelbergu, kde promoval roku 1922 u Alfreda Webera. Prodělal psychoanalytický výcvik v berlínském psychoanalytickém institutu. Roku 1926 se oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichmann a sám se začal Freudově psychoanalýze věnovat; roku 1929 je již v Berlíně známým psychoanalytikem. V té době manželé Frommovi opustili ortodoxní judaismus. V letech 1929–1932 byl spolupracovníkem frankfurtského Ústavu pro sociální bádání a zároveň berlínského Kruhu marxistické psychoanalýzy okolo Freudova žáka Wilhelma Reicha. Roku 1931 se odloučil od své ženy, rozvedli se však teprve 1943. V roce 1933, kdy nacisté začali pronásledovat židy, emigroval do USA a působil na univerzitách v Michiganu a v New Yorku. Zde přerušil spolupráci s exilovou Frankfurtskou školou, přestože je nadále mnohé pohledy spojovaly. Vyučoval v Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy Karen Horneyové, ale tu v roce 1943 z osobních i odborných důvodů opustil. O rok později se oženil s imigrantkou Henny Gurlandovou. Roku 1949 přesídlil do Ciudad de México, kde učil na Universidad Nacional Autónoma de México. Roku 1953, rok po nečekané smrti své druhé ženy, se oženil potřetí, s Američankou Annis Freeman. Podporoval americké mírové a studentské hnutí, zastávaje svou vizi humanistického, demokratického socialismu. Roku 1965 byl Fromm emeritován ...

Eoin Colfer (21)

Eoin Colfer je irský spisovatel, autor knih o Artemisi Fowlovi. Narodil se ve Wexfordu na jižním pobřeží Irska v roce 1965. Zde také vyrůstal se svými čtyřmi bratry, otcem a matkou . Poprvé začal psát příběhy již na základní škole. Příběhy o Vikinzích později vyprávěl všem svým kamarádům. Náměty pro svoje příběhy čerpal z toho, co se naučil na hodinách dějepisu. Později vystudoval Univerzitu v Dublinu a jako učitel se vrátil pracovat zpět do Wexfordu. V roce 1991 se oženil a spolu se svou ženou 4 roky cestoval a pracoval v Saúdské Arábii, Tunisku a v Itálii. Jeho první kniha, Benny a Omar, byla vydaná v roce 1998. Použil v ní své zážitky z Tuniska. Pokračování Benny a Babe následovalo v roce 1999. Po vydaní prvního svazku Artemis Fowl v roce 2001 přestal Eoin učit a soustředil se jenom na psaní. V současnosti Eoin žije v Irsku se svoji ženou a dvěma dětmi. Řekl:“Nepřestanu psát, dokud lidé nepřestanou číst nebo dokud se nezblázním“. Tituly označené hvězdičkou vyšly i v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eoin Colfer na slovenské Wikipedii.

Elizabeth Chadwick (15)

Elizabeth Chadwick žije v Nottinghamu se svým manželem a dvěma syny. Většinu výzkumu pro své knihy provádí jako členka Regia Anglorum . Elizabeth působí také jako lektorka psaní historických a romantických fikcí. Za svůj první román, The Wild Hunt, získala Elizabeth Chadwick cenu Betty Trask. V roce 1998 nominována na cenu Romantic Novelists´Award za novelu The Champion, v roce 2001 za Lords of the White Castle, v roce 2002 za The Winter Mantle v roce 2003 Za The Falcons of Montabard. Knihy Elizabeth Chadwick byly přeloženy do mnoha jazyků.

Douglas Adams (26)

Douglas Noël Adams byl anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který proslul knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií. Tato pětidílná série, jíž se v tištěné podobě vydalo přes patnáct milionů výtisků, byla nejprve uvedena v rádiu, a posléze přepracována do podoby televizního seriálu, komiksové řady, počítačové hry a celovečerního filmu . Knihy se dočkaly také divadelního zpracování v několika provedeních - rané inscenace čerpaly z aktuálních Adamsových poznámek. Jeho fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem jeho nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciálů, DNA. Kromě Stopařova průvodce napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who . Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho, dvě knihy Životic, na nichž spolupracoval s Johnem Lloydem, a dokumentární publikace Ještě je můžeme vidět - výprava za vymírajícími živočichy , která vznikla jako doprovod ke stejnojmennému rozhlasovému vysílání BBC. Dal také podnět k vytvoření počítačové hry Vesmírná loď Titanic, která byla později Terry Jonesem převedena do románové podoby. On sám se označoval za „radikálního ateistu“, přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších „technických vymožeností". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion právě jemu a popisuje v ní, jak jeho výklad evoluce vyústil v Adamsovo „konvertování“ k ateismu. Byl nadšeným zastáncem techniky - například o e-mailu a Usenetu psal dávno předtím, než se staly populárními a široce rozšířenými. Ke konci života působil jako vyhledávaný lektor, přednášející o moderních technologiích a životním prostředí. Dne 25. května je na jeho památku pořádán Ručníkový den. Narodil se Janet A...

Derek Parker (21)

Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele zabývající se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce po sebě ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Derek pracoval v redakci novin, pak se stal pracovníkem TWW, nezávislé televizní stanice v Cardiffu, Wales, jako moderátor, scenárista, novinář. Mezi lety 1965 a 1970 editoval Poetry Review a publikoval v roce 1968 krátkou biografii lorda Byrona. Již v roce 1970 publikoval studii o astrologii v moderním světě a společně s manželkou napsal mnohé další knihy na toto téma.

Dan Simmons (19)

Dan Simmons je americký spisovatel science fiction a hororu známý zejména svým románem Hyperion a jeho pokračováními Pád Hyperionu, Endymion a Vzestup Endymionu. Od konce 90. let napsal také několik mainstreamových a detektivních románů. Roku 1971 dostudoval angličtinu na univerzitě v St. Louis, poté 18 let vyučoval na základních školách, poslední čtyři roky se věnoval zvláště nadaným dětem. Spisovatelem na plný úvazek je od roku 1987, první práce mu byla otištěna 15. února 1982 – v den, kdy se mu narodila dcera Jane. S ní a svou ženou Kathryn žije v Longmontu ve státě Colorado. Neúplný seznam

D. G Hessayon (13)

Britský botanik.

Collegium Musicum (12)

Collegium Musicum byla slovenská progresivní rocková skupina, kterou koncem 60. let založil Marián Varga, významný klávesista a skladatel. Kapela byla známá svou jedinečnou směsí rocku s vlivy klasické hudby, často se složitými aranžemi a rozsáhlými instrumentálními pasážemi. Během své kariéry se Collegium Musicum stala jednou z předních skupin československé progresivní rockové scény a v sedmdesátých letech získala značnou popularitu.

Chuck Palahniuk (18)

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

Charlotte Link (24)

Charlotte Link je německá spisovatelka. Je dcerou právníka a německé spisovatelky, novinářky Almuth Link. Po maturitě se rozhodla ke studiu práv, avšak studium nedokončila, neboť se rozhodla neodmítnout smlouvu s nakladatelstvím Bertelsmann-Verlag na tři svoje knihy. Její o 16 měsíců mladší sestra Franziska zemřela v únoru roku 2012 po šesti letech nemoci na rakovinu. Svoji sestře také posléze Charlotte zasvětila knihu s názvem Sechs Jahre: Der Abschied von meiner Schwester.

Charlie Chaplin (6)

Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin , byl britský herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce – babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906–1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907–1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna . V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav – komickou postavu tuláka Charlieho s neodmyslitelnou buřinkou, hůlkou a knírem kartáčkem, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží . Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho „neamerickou činnost“ nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených států amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscar za c...

Charles Bukowski (21)

Charles Bukowski , celým jménem Henry Charles Bukowski, přezdívaný Hank nebo Buk, původním německým jménem Heinrich Karl Bukowski, byl původem německý básník a spisovatel, který se proslavil nekonvenčními autobiografickými prózami a vulgárním stylem. Vzhledem ke svému stylu bývá často přiřazován ke spisovatelům poněkud vágní skupiny beat generation, kam patří zejména Jack Kerouac, William Seward Burroughs nebo Allen Ginsberg. Osobně se však tomuto zařazení vždy velmi silně bránil. Historky o tom, že byl nechtěným nemanželským dítětem, které o sobě sám šířil, nejsou pravdivé. Narodil se 16. 8. 1920 v německém Andernachu. Jeho otec Heinrich Bukowski tam po skončení 1. světové války sloužil v místní posádce americké armády, zamiloval se do osmnáctileté švadleny Kathariny Fett a vzal si ji. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Charles Bukowski strávil bezmála 50 let života. Český překladatel jeho díla Robert Hýsek v pořadu Schůzky s literaturou, který vysílala stanice ČRo Vltava v neděli 15. května 2016 , tvrdí, že se Bukowski narodil ve vesnici Pazderna na Frýdecko-Místecku a po emigraci do Spojených států svou skutečnou identitu úspěšně zatajil. Nemluvil dobře anglicky a pro svůj německý původ byl často terčem posměchu ostatních dětí, trávil čas většinou o samotě. V mládí díky své izolaci navštěvoval knihovnu a hodně četl. John Fante, Sherwood Anderson, Ernest Hemingway, Robinson Jeffers, Edward Estlin Cummings, James Thurber, Ezra Pound, D. H. Lawrence, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Sergejevič Turgeněv, Louis-Ferdinand Céline, Antonin Artaud, Knut Hamsun, Franz Kafka, Albert Camus a další, to byli autoři, kteří jej významně ovlivnili. V roce 1936 nastoupil na vyšší střední školu, kam chodili potomci rodičů, kteří netrpěli finanční nouzí, i proto špatně nesl svou chudobu. V Americe probíhala hospodářská k...

Chaim Potok (14)

Rabín Dr. Chaim Potok byl americký spisovatel a rabín. Vlastním jménem Herman Harold Potok. Narodil se v newyorském Bronxu v ortodoxní rodině přistěhovalců z Polska. Stal se rabínem, vystudoval na univerzitě filozofii a nechtěl se vzdát ani náboženského, ani světského prostředí. Působil také jako vojenský kaplan v korejské válce. Jeho díla jsou autobiografická či svědectvími o pocitech a problémech Židů ortodoxního původu v současné americké společnosti. Byl ovlivněn Jamesem Joycem, Evelynem Waughem a Ernestem Hemingwayem. Jeho nejznámější román Vyvolení je o přátelství dvou židovských chlapců z různě nábožensky orientovaných rodin. Kniha byla zfilmována.

Cait London (22)

Cait Londonová, vlastním jménem Lois Kleinsasserová, napsala již více než 40 knih z oblasti současné románové literatury. Píše také historické romance pod pseudonymem Cait Loganová. Byla oceněna několika literárními cenami. Žije v Missouri v městečku Ozarks, ale každé léto miluje cestování po severozápadních starých cestách, které kdysi zažily období zlaté horečky. Ráda se setkává s různými lidmi a diskutuje s nimi o životě. Cait je dychtivá čtenářka, ale také ráda maluje, hraje počítačové hry a pěstuje bylinky. Jejím šťastným číslem je trojka: má tři dcery. "Moc ráda píšu," říká Cait Londonová. A jak získává náměty pro své romány? " Jediné, co dělám jsou dlouhé jízdy krajinou, dívám se na staré budovy a větrné mlýny bez ramen a náměty se samy objevují. Tyto dlouhé jízdy americkým Západem jsou pro mě velice podnětné." Dále se Cait vyznává: "Jednou z nejkrásnějších věcí na světě jsou reakce vzrušených čtenářů, jejich vděčnost a láska, která vyzařuje z dopisů, které dostávám."

Bruce Springsteen (10)

Bruce Springsteen , často označovaný jako "The Boss", je kultovní americký zpěvák, skladatel a hudebník, známý díky své práci s kapelou E Street Band. Jeho kariéra se vyznačovala jak uznáním kritiky, tak i úspěchem u lidí, a to díky charakteristické značce heartland rocku protkaného popovými háčky, poetickými texty a americkým sentimentem. Springsteenovo průlomové album "Born to Run" z roku 1975 ho katapultovalo ke slávě, ale teprve album "Born in the U.S.A." z roku 1984 z něj udělalo celosvětovou superstar, která zaznamenala sedm hitů v top 10 a stala se jedním z nejprodávanějších alb všech dob.

Arnošt Vaněček (17)

Arnošt Vaněček byl úředník, překladatel, spisovatel, prezident českého PEN klubu. Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček , zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie rozená Vanclová . Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však jeho matka manžela brzy po svatbě opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským. Ten ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček příjmení, po skutečném křestní jméno. Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor ministerstva národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě. V letech 1929–1937 založil a řídil v Praze nakladatelství bibliofilií, v němž vydával bibliofilskou edici Mys dobré naděje . V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení . Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v Nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy. Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání. V letech 1952...

Arnošt Tabášek (16)

Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.

Arno Kraus (17)

* 22. 6. 1921, Praha † 12. 9. 1982, Praha Syn spisovatele a překladatele Arna Krause . Dětství prožil na Žižkově. 1939 maturoval na reálném gymnáziu v Libni. Začal studovat Vysokou školu zemědělského inženýrství, po uzavření vysokých škol pracoval jako lesní dělník, později jako zemědělský účetní. Studia dokončil 1947 . V letech 1945–1952 vedl kulturní rubriku Zemědělských novin, od 1946 také rubriku dětskou. Současně řídil knižnici Život a dobrodružství třebechovického nakladatelství Dědourek. 1952 vstoupil do diplomatických služeb, zpočátku působil ponejvíce ve funkcích kulturního a politického přidělence v Rumunsku, Bulharsku a Itálii, 1958–1968 pak vedl kulturně propagační sekretariát ministerstva zahraničních věcí. V 70. letech byl tajemníkem Svazu českých dramatických umělců , od 1978 jeho ústřední tajemník. 1980 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu.

Apollobeat (13)

Czech pop/rock/soul orchestra, led by Jan Spálený, backing band of his brother Petr Spálený. Founded in November 1966 as The Hippopotamuses or The Hipp’s, renamed to Apollobeat in 1967 after becoming the second staff orchestra at the Apollo theatre in Prague. Involuntarily renamed to Orchestr Jana Spáleného in the early 1970s.

Anton Hykisch (19)

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Anna Bauerová (16)

Anna Bauerová byla česká kunsthistorička a spisovatelka. Napsala několik populárně-naučných knih a řadu historických románů. Zaměřovala se zejména na období, kdy v Čechách žili Keltové. Vystudovala historii, kunsthistorii a muzeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Působila v oblasti památkové péče a správě muzejních fondů ve Středočeském kraji, zpracovala publikaci Národní kulturní památky Středočeského kraje, připravila řadu výstav i stálých expozic. Ve vlastní tvorbě postupně přešla od literatury populárně-naučné k psaní historických románů.

Alois Bauer (16)

Narozen 1.7.1954 ve Šternberku. Pedagog, autor příruček o českém jazyce a literatuře, malíř, grafik, překladatel prací o výtvarném umění. Vystudoval FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Působí jako profesor na gymnáziu, je malířem, grafikem, spisovatelem, překladatelem, vede loutkové divadlo, K literární tvorbě se dostal po roce 1990 Seznam jeho knih přesahuje dvě desítky titulů, je autorem alternativních učebnic , píše knihy pro zájemce o výtvarnou tvorbu , ve stejném oboru i překládá , v poslední době se věnuje i beletrii nebo tvorbě pro děti . Své knihy si sám ilustruje. (Vložil uživatel:

Alexandra Niklíčková (21)

Narozena 2. 9. 1978 v Klatovech. Překladatelka z angličtiny. Hudebnice, písničkářka, harmonikářka a textařka.