1981–2040 z 145115 Autoři
Jaroslav Danda (27)
Narozen 6.3.1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10.6.2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, spisovatel - autor dobrodružných románů, publicista. Přednosta dermatologické kliniky v Hradci Králové, se stal docentem v r. 1956, profesorem byl jmenován až v r. 1990 po pádu komunismu. Již jako student psal drobné novely a rozhlasové hry, později jako lékař napsal román z prostředí totálního nasazení Spoutaná lavina , dobrodružný román Bílý vodopád , detektivky Podružný případ a Konec cesty Lenky Bohdalové z lékařského prostředí . Až po r. 1990 začal psát značné množství románů z Dalekého západu, nejdříve pod jménem Ben Boeters, později pod svým vlastním. V r. 1995 jej vydavatel Ivo Železný představil při oslavě stého čísla obnovených Rodokapsů jako svého nejúspěšnějšího autora: „Pan profesor svou tvorbou ve volných chvílích zřejmě baví nejen konzumenty nekomplikované četby, ale především sám sebe. Je to lékař, který kromě léčení kožních chorob a výuky lékařského dorostu poslal na onen svět pěknou řádku padouchů.“ Jinak se autor věnuje svému největšímu koníčku: dřevořezbě a keramice. -- MUDr. Jaroslav Danda, DrSc, byl docent dermatologie a venerologie na lékařské klinice fakulty v Karlovy univerzity v Hradci Králové. Autor řady prací ze svého oboru, spisovatel - autor dobrodružných, detektivních a humoristických románů, autor divadelních a rozhlasových skečů a autor jedné operety.
Více od autora
Jana Coufalová (27)
Narozena 1952. Doc. PaedDr., CSc., matematička, vysokoškolská pedagožka, autorka učebnic matematiky pro základní školy.
Více od autora
Jan Žáček (23)
Mgr. Jan Žáček se narodil 1. 3. 1963 v Praze a v současné době žije v Brandýse nad Labem. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, avšak bez SZZK, poté FAMO i se SZZK. Na UJAKu vystudoval obor Sociální a mediální komunikace. V roce 1990 krátce pracoval jako redaktor Lidových novin. V letech 1991 - 1992 byl režisérem dramatické redakce Čs. rozhlasu. Po této době byl na "volné noze" a pracoval často v různých televizích jako režisér, autor či produkční. V roce 1996 - 1999 byl obchodním ředitelem a jednatelem Halley, spol. s. r. o. a poté byl opět na "volné noze". Od 2013 - 2014 vyučoval na SPŠ scenáristiku, sdělovací techniky a dabing. V současné době se věnuje psaní knih, režii, scénářům a režii dabingu. Je nositelem Pamětní medaile , udělené policejním prezidentem plk. Mgr. Bc. Tomášem Tuhým za významný a dlouhodobý přínos pro výkon policejních pyrotechnických činností.
Více od autora
Jan Vyčítal (10)
Jan Vyčítal byl český country zpěvák, skladatel a karikaturista, známý svým humorným přístupem k hudbě i výtvarnému umění. Narodil se 6. března 1942 v Brně v Československu a stal se významnou osobností české country a folkové scény. Vyčítalova kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a hojně koncertoval. Jeho tvorba často odrážela každodenní život obyčejných lidí, ale také politickou satiru, která byla obzvláště palčivá v době komunistické éry v Československu. Vyčítalovy písně se vyznačovaly vtipnými texty a chytlavými melodiemi, díky nimž se stal oblíbeným umělcem mezi fanoušky country hudby ve své vlasti. Byl také členem slavné české country skupiny Greenhorns . Jan Vyčítal zemřel 23. února 2020 a zanechal po sobě odkaz jednoho z průkopníků žánru české country.
Více od autora
Ivo Pondělíček (17)
Ivo Pondělíček byl český sexuolog, malíř a filmový teoretik. Byl autorem řady sexuologických publikací, také kultovní příručky pro dospívající Sexuální zrání mladého muže. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Založil první poválečnou manželskou poradnu v Československu. Zkušenosti ze sexuologické praxe přenesl později do výtvarného umění, kterému se aktivně věnoval až v důchodovém věku.
Více od autora
Ivan Bičík (19)
Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...
Více od autora
Hana Primusová (22)
Narodená 30. December 1961.Študovala na Přírodovědecké fakulté UK. Žije v Praze. Hana Primusová o sobe: Celý život se dřu jako blázen, abych mohla dělat zejména to, co mě baví, čehož je poměrně dost. Ačkoli jsem vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, vědě jsem se věnovala pouze rok. Místo bádání pořád jen píšu, maluju, edituju, rediguju, čtu a koukám kolem sebe a snažím se to vnímat.
Více od autora
Hana Pražáková (14)
Hana Pražáková byla česká spisovatelka. Jejím otcem byl český prozaik František Křelina. Vystudovala češtinu a ukrajinštinu na Karlově univerzitě v Praze, po studiích pracovala jako nakladatelská redaktorka a překladatelka, v letech 1972 až 1990 byla redaktorkou literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. Je autorkou devíti knih pro děti a dívky, nejúspěšnější z nich Dárek pro Moniku, byla přeložena do několika jazyků. Česky vyšla třikrát, naposledy v roce 2000. V roce 2001 vydala memoárovou prózu Nadějí tu žijem, v níž líčí život své rodiny v padesátých letech, kdy byl její otec politickým vězněm v komunistickém vězení. Na ni pak navázala kniha Dobrý den Brno, v níž autorka zachycuje období normalizace v Brně, ale i devadesátá léta v Budapešti, kde její manžel Richard Pražák působil jako první velvyslanec České republiky. V posledních dvou letech svého života bojovala s rakovinou, ještě krátce před smrtí, 22. listopadu 2010 měla autorské čtení v Mahenově památníku v Brně.
Více od autora
František Volf (16)
Narozen 1.12.1897 v Třeboni, zemřel 3.7.1983 v Českých Budějovicích. Učitel, akademický malíř, spisy z oboru pedagogiky, výtvarného umění, etiky a národopisu.
Více od autora
Frank P Jones (9)
Frank P. Jones se narodil v roce 1924 v bohaté rodině londýnského advokáta. Studoval rovněž práva, ale studium přerušil, přihlásil se za války k letectvu a stal se střelcem na palubě létající pevnosti britské RAF. V roce 1944 bylo jeho letadlo sestřeleno nad Německem. Z osmičlenné posádky se zachánil jako jediný. Téměř zázrakem přešel německou frontu a dostal se ke spojeneckým vojskům ve Francii. Byl vyznamenán válečným křížem a získal hodnost kapitána. Po válce vystudoval psychiatrii v Oxfordu. V roce 1952 se přestěhoval do USA. Psychiatr, záhadolog, žurnalista.
Více od autora
Ferdinand Krch (16)
Ferdinand Krch byl český pedagogický pracovník, stoupenec reformní pedagogiky, redaktor časopisů pro děti a mládež, spisovatel. Narodil se v Praze na Smíchově jako třetí dítě ze sedmi sourozenců, do rodiny c. k. úředníka, stavebního rady Matyáše Krcha. Vystudoval reálné gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však opustil těsně před řádným ukončením. Rozhodl se, že se bude věnovat výchově dětí. Po doplňovací maturitě na pražském učitelském ústavě sbíral několik let pedagogické zkušenosti jako pomocný a prozatímní učitel na pražských obecných školách, včetně internátní školy pro mladistvé kárance. V roce 1913 otevřel se skladatelem a pedagogem Josefem Křičkou bezplatný Dětský hudební ústav, který financoval z vlastních prostředků. V letech 1919–1924 byl Ferdinand Krch ředitelem Domu dětství v Horním Krnsku, reformního výchovného ústavu pro legionářské sirotky. Spolu s pedagogy Ladislavem Švarcem a Ladislavem Havránkem zde vybudovali opravdový dům dětství s rodinnými vztahy, důraz byl kladen na výchovu v přírodě, výchovu hrou a na jednotu mravní, citové, estetické a tělesné výchovy. V Domě dětství Ferdinand Krch důsledně propracoval svou „výchovu srdce“, stejně později vedl děti v Milíčově domě. V roce 1919 založil Ferdinand Krch časopis pro děti Zlatá brána. Později redigoval dětské časopisy Lípa a Radost . Krch byl autorem nebo spoluautorem mnoha dětských knih, divadelních her a zpěvníčků. Začátkem 30. let 20. století se Ferdinand Krch připojil k Přemyslu Pittrovi a jeho spolupracovníkům, kteří se rozhodli vybudovat Milíčův dům, denní útulek pro zanedbané žižkovské děti. Těm pak věnoval bezplatně svůj volný čas jako učitel sborového zpěvu, vedoucí čtenářských kroužků a vychovatel. V roce 1944 byl Krch spoluzakladatelem ilegálního Výboru křesťanské pomoci židovským dětem. Pro tyto děti, které se vrátily z koncentračních táborů, byly v květnu 1945 v rámc...
Více od autora
Felix Mendelssohn-Bartholdy (16)
Felix Mendelssohn-Bartholdy , narozený 3. února 1809 v německém Hamburku jako Jakob Ludwig Felix Mendelssohn Bartholdy, byl plodný a vlivný skladatel raného romantismu. Byl zázračným hudebním dítětem, které od útlého věku projevovalo výjimečný talent, podobně jako Mozart. Mendelssohnova kariéra se vyznačovala jak skladatelskými, tak dirigentskými a klavírními schopnostmi.
Více od autora
Eva Semotanová (22)
Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.
Více od autora
Erin Hunter (25)
Erin Hunter je kolektivní pseudonym. První knížky tak začali psát Victoria Holmes, Cherith Baldry a Kate Cary. Postupem času se k nim přidaly Tui Sutherland, Gillian Philip, Inbali Iserles a Rosie Best. Společně vydávají série Warriors , Survivors , Seekers a Bravelands. Victoria Holmes \"Vyrostla jsem na farmě a miluji všechna zvířata, včetně koček, ale nejvíce koně a psy. Je to velmi praktické, když potřebuji poslat kočičí postavy k nepříjemnému konci - měla bych větší problém zabít psa, nebo koně! Ráda jsem jednou z autorek a když vymýšlím novou dějovou linii, často sním o tom, že jsem jedna z koček běžících lesem. Spolupráce s Kate a Cherith na Kočičích válečnících je dost netradiční způsob práce, ale nás baví psát společně a zvládáme tak napsat knihu rychleji, než jeden samotný spisovatel. Každá máme své oblíbené postavy a představy, co se stane dál, což znamená, že příběh má třikrát víc energie a vášně!\" Cherith Baldry \"Vyrostla jsem na farmě, takže samozřejmě mezi kočkami - pracujícími kočkami, které chytaly myši v domě a ve stodole, ale přesto stále přátelskými domácími kočkami, které si rády hrály a pak se vám stočily na klín. Mojí první kočkou poté, co jsem se vdala, byl šedý mourek Tomlyn. Získali jsme ho, když jsme byli v Africe přednášet na Univerzitě v Sierra Leone. Byl to kříženec siamské kočky a servala a zároveň jedna z nejpřátelštějších koček, které jsem kdy poznala. Když jsme se vrátili do Británie, vzali jsme si ho s sebou. I přesto, že musel být šest měsíců v karanténě, nezapomněl na nás a když jsme si ho přišli vyzvednout, lezl po nás, línal a předl jako blázen! Můj další kocour se jmenovala Schrodinger, po australském fyzikovi - můj manžel Peter byl vědec. Byl zrzavo-bílý a velmi hravý. Moji dva synové, Will a Adam, s ním vyrůstali, takže vždycky bude mít zvláštní místo v jejich srdcích. Peter před pár lety zemřel a Will s Adamem vyrostli, takže teď sdílím svůj domov se dvěma kočkami, Bram...
Více od autora
Erich Kulka (13)
Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...
Více od autora
Edith Piaf (17)
Edith Piaf , narozená jako Édith Giovanna Gassion 19. prosince 1915 v Paříži, je jednou z nejslavnějších francouzských zpěvaček všech dob. Její hudební kariéra začala ve 30. letech 20. století, kdy byla objevena při zpívání na pařížských ulicích. Piaf si díky svému silnému hlasu a emotivnímu projevu rychle získala slávu a proslavila se svými baladami o lásce, ztrátě a smutku. Její charakteristická píseň "La Vie en Rose", vydaná v roce 1947, se stala trvalým mezinárodním hitem a je dodnes široce uznávaná.
Více od autora
Eckhart Tolle (16)
Eckhart Tolle, původním jménem Ulrich Leonard Tolle, je německý filozof a duchovní učitel. V Německu strávil prvních třináct let života. Po ukončení studia na Londýnské univerzitě odešel do Cambridge, kde pracoval jako badatel a odborný asistent. Když mu bylo devětadvacet let, radikálně změnil směr svého života. Posledních deset let je poradcem a duchovním učitelem pracujícím s jednotlivci i malými skupinami v Evropě a Severní Americe. Od roku 1996 žije ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Jeho prvotina Moc přítomného okamžiku se stala bestsellerem a byla přeložena do 33 jazyků.
Více od autora
Dominik Tatarka (18)
Dominik Tatarka byl slovenský spisovatel a publicista. Gymnázium začal studovat v Nitře, ale odmaturoval roku 1934 v Trenčíně. Poté studoval na UK v Praze a na Sorbonně v Paříži . Od 1939 do 1944 vyučoval na střední škole v Žilině a v Martině. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení války pracoval jako úředník a redaktor v různých denících, v letech 1949–1951 byl tajemníkem a ústředním tajemníkem Svazu československých spisovatelů, v letech 1951–1952 byl redaktorem deníku Pravda. V roce 1969 vrátil legitimaci KSČ, protože nebránila suverenitu Československa, poté byl vyloučen ze všech organizací a od roku 1970 pracoval v manuálních profesích a stal se zakázaným autorem. Od tohoto vystoupení byl pod stálým dozorem StB. Od roku 1971 byl v invalidním důchodu. Roku 1977 jako první Slovák podepsal Chartu 77 . Roku 1986 mu Nadace Charty 77 ve Stockholmu udělila Cenu Jaroslava Seiferta. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy . Při příležitosti 100. výročí jeho narození v r. 2013 vydala Slovenská pošta poštovní známku s portrétem Dominika Tatarky od akademického malíře Dušana Grečnera.
Více od autora
Cyril Bouda (22)
Cyril Bouda, křtěn Cyrill Mikoláš Bouda , byl český malíř, grafik a ilustrátor a profesor na Karlově univerzitě. Narodil se v Kladně, ale většinu života prožil v Praze. Oba rodiče Cyrila Boudy byli výtvarníci; otec byl středoškolským profesorem kreslení, matka Anna Boudová Suchardová umělecko-průmyslovou výtvarnicí, sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardů. Za kmotra mu byl Mikoláš Aleš. V roce 1923 absolvoval Bouda Umělecko-průmyslovou školu v Praze u Františka Kysely, v roce 1926 zakončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Švabinského. Dále byl na AVU asistentem T. F. Šimona. V letech 1946–1972 působil jako pedagog a posléze jako profesor na Pedagogické fakultě UK v Praze a v Brandýse nad Labem . Mezi jeho žáky na pedagogické fakultě patřil například Jaroslav Weigel. Často pobýval v Ptáčově u Třebíče, tam ho přivedl Bedřich Vaníček a manželé Antonín a Ludmila Kybalovi, jeho druhá manželka Helena pocházela z Třebíče. Žil v zahradním domku ve Vlašské ulici na úpatí Petřína. Jeho syn Jiří Bouda se stal rovněž grafikem. Ulice Cyrila Boudy je v Kladně, Prostějově, ve Slaném a v Třebíči. Pamětní deska v Kladně na vile Libochvíle. Věnoval se nejprve volné grafice a malbě obrazů. Je však znám především jako mnohostranný a velmi pilný autor užité grafiky. Celý život pracoval jako ilustrátor knih, zvláště pohádek, českých pověstí, humoristických a historických knih . Své ilustrace převáděl také do podoby kreslených filmů . Zvládal mnoho grafických technik, dřevoryt a mědiryt, lept a zejména litografii. Byl mj. grafikem-návrhářem československých známek. Vytvořil také návrhy pro vitráže a...
Více od autora
Colin Falconer (20)
Colin Falconer, vl. jménem Colin Richard Bowles je britský spisovatel, autor šestnácti románů. Píše především dobrodružné romány. Narodil se v severním Londýně. Nyní žije na západním pobřeží Austrálie.
Více od autora
Chuck Palahniuk (21)
Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...
Více od autora
Christian Morgenstern (18)
Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern byl německý básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele německé nonsensové poezie. Studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství. Léčil se s tuberkulózou v mnoha sanatoriích, ale 31. března 1914 jí v Meranu podlehl. Jeho prozaická díla vyšla péčí jeho ženy Margarety většinou až po jeho smrti. Za svého života se dočkal velmi malého uznání. Narodil se v Mnichově jako jediné dítě Carla Ernsta Morgensterna a jeho ženy Charlotty Morgenstern , rozené Schertelové. Oba rodiče pocházeli z malířských rodin, otec byl významný německý malíř krajinář. Když mu bylo 10 let, zemřela mu matka na zápal plic. Otec jej poté poslal ke kmotrovi do Hamburku, kde nastoupil do internátní školy. Zde se stal obětí soustavné a trýznivé šikany spolužáků. Jeho otec se v této době podruhé oženil. Morgenstern se roku 1884 odstěhoval za otcem, v té době ředitelem Královské umělecké školy ve slezské Vratislavi. V letech 1885–1889 zde pak navštěvoval gymnázium a pokoušel se sám psát. Roku 1892 začal studovat národohospodářství na Vratislavské univerzitě, kde poslouchal přednášky věhlasného profesora socialistické orientace Wernera Sombarta, studium ovšem musel brzy ze zdravotních důvodů přerušit. Po částečném zotavení si našel práci v Národní galerii v Berlíně, navázal spolupráci s deníkem Tägliche Rundschau a psal do časopisů Freie Bühne, Kunstwarts a Der Zuschauer. Stále cestoval po různých evropských sanatoriích, zdržoval se zejména v Itálii. Překládal z francouzštiny, později také z norštiny. V roce 1898 cestoval několik měsíců po Norsku a setkal se zde s Henrikem Ibsenem. V Norsku mu vyšla jeho prvotina Ich und die Welt . V roce 1900 se dozvěděl, že trpí tuberkulózou. Pod vlivem této smutné skutečnosti psal Šibeniční písně. Roku 1903 přeložil Večerní červánky Knuta Hamsuna a básně Björnstjerne Björns...
Více od autora
Cécile Aubry (11)
Cécile Aubryová byla francouzská filmová herečka, spisovatelka a televizní scenáristka. Narodila se jako Anne-José Madeleine Henriette Bénardová, kariéru začínala jako tanečnice. Ve věku 20 let podepsala smlouvu se společností 20th Century Fox. Zlom v kariéře jí přinesla role ve filmu Manon režiséra Henri - Georges Clouzota z roku 1949, který dostal Zlatého lva na festivalu v Benátkách. To jí přineslo hlavní úlohu vedle Tyronea Powera a Orson Wellese ve filmu The Black Rose amerického režiséra Henry Hathawaye z roku 1950. Výrazný výkon podala ve filmu Barbe-bleue režiséra Christian-Jacquea z roku 1952, jednom z prvních francouzských barevných filmů. Krátký čas byla hvězdou Hollywoodu, podepsala lukrativní kontrakt se společností 20th Century Fox, zaměstnávala své rodiče v reklamním týmu a pravidelně se objevovala ve francouzských filmových magazínech jako příklad dokonalého hybridu francouzsko-americké ženskosti. Její filmová kariéra byla krátká. Přerušilo ji šestileté utajované manželství se Si Brahimem El Glaouim, prvorozeným synem marrákešského paši. Odchod do filmového důchodu oznámila v roce 1959. S velkým úspěchem pokračovala v psaní dětských knih a televizních scénářů pro děti. Byla známá televizním seriálem pro děti Poly a televizní adaptací její knihy Bella a Sebastián. Hlavní roli v obou sériích hrál její syn, Mehdi El Glaoui . Zemřela na rakovinu plic v Dourdan . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cécile Aubry na francouzské Wikipedii.
Více od autora
C. S Forester (10)
Anglický spisovatel, dramatik, novinář a válečný zpravodaj. Autor série 11 historických románů z námořnického prostředí doby napoleonských válek.
Více od autora
Bohuslav Reynek (23)
Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...
Více od autora
Bärbel Mohr (15)
Bärbel Mohr byla fotoreportérka, fotoredaktorka a grafička. V roce 1995 začala psát. Její první kniha Objednáváme si z vesmíru se napřed rozšiřovala jako podomácku vyráběné kopie, až se roku 1998 dostala do správného nakladatelství. Kniha byla přeložena do 12 jazyků. Od roku 1996 začala vést kurzy a přednášet. Roku 2000 natočila na video film „Jak si každý může sám splnit svá nejtajnější přání”. V roce 2001 se jí narodila dvojčata. Od té doby omezila své vystupování na veřejnosti.
Více od autora
Antónia Mačingová (15)
Mgr. Antónia Mačingová žije na Slovensku, v Košicích. Vystudovala UPJŠ, obor andragogika, a již několik let se zabývá účinkem stravy na lidský organismus, jejím ozdravujícím a očistným efektem.
Více od autora
Alois Volkman (16)
Alois Volkman je český lékař a básník. Narodil se 18. září 1937 v Chudobíně u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu v Litovli absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci . V témže roce nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde působil jako internista a vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy. Od roku 1968 přešel na venkovský obvod v kraji pod Budčí jako praktický lékař. Byl přítelem i osobním lékařem Jaroslava Seiferta. Básník a lékař Alois Volkman pochází z rodiny kněze Cirkve československé husitske. Výchova k viře společně s přirodnimi krásami rodné Hané se trvale vryly do jeho duše a ovlivnily ho při psaní poezie. Láska k poezii ho svedla dobromady i s českým básníkem Jaroslavem Seifertem. Narodil se v roce 1937 v Chudobině u Litovle na faře Cirkve československé husitské. „Chudobin má velmi zajimavou polohu. Pospolehnut o posledni výběžky Drahanské vrchoviny je zahledeny do Hanáckých rovin až k vrchum Hostýnským a Jesenikům. To bylo mé klukovské Eldorádo," řiká.„A jestliže plati, jak píše Thomas Hardy, že velikost života nespočívá ve vnějších okázalostech, nýbrž ve vnitmich prožiteich, kdy vnímavý venkovan žije plnějším a dramatičtější životem než král s hroší kůži," pak přesně takový život jsem prožíval do svých pětadvaceti let na rodné Hané,“ popisuje charismatický lékař. Život mu však připravil několik nástrah. Ve třech letech onemocnel dětskou obmou, po niž mu zůstala postižená levá noha. „Postupem let jsem si musel zvykat na svůj handicap a smiřovat se s tím, že nemohu všechno jako druzi," řiká. „Naučil jsem se však nelitovat toho, co je mi odepřeno, pokud možno to nevnímat a naopak orientovat se a vážit si všeho, co mohu, co je mi dopřáno a tím si svou životní situaci kompenzovat,“ pokračuje. Kromě tělesného handicapu však musel překonávat i mnohem vic. „Dostat se s mým kádrovým profilem na Gymnázium Jana Opletala v Litovli a později na Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, byl téměř na...
Více od autora
Alena Peisertová (24)
Alena Peisertová pracovala v nakladatelství Albatros a je přítelkyní a spolupracovnicí ilustrátorky Heleny Zmatlíkové.
Více od autora
Agnetha & Anni-Frid Björn & Benny (11)
Björn Ulvaeus a Benny Andersson spolu s Agnethou Fältskogovou a Anni-Frid Lyngstadovou tvoří švédskou popovou skupinu ABBA, jednu z nejúspěšnějších skupin v historii populární hudby. Skupina vznikla ve Stockholmu v roce 1972 a rychle se proslavila po vítězství v soutěži Eurovize v roce 1974 s hitem "Waterloo". Toto vítězství je katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy. Hudba skupiny ABBA se vyznačuje chytlavými melodiemi, složitými harmoniemi a charakteristickými vokály Agnethy a Fridy. Vydali řadu hitových alb včetně "Ring Ring", "Waterloo" a "ABBA", která obsahují některé z jejich nejikoničtějších písní. Skupina svými inovativními produkčními technikami a využíváním nahrávacích technologií předběhla svou dobu a přispěla tak ke svému zvuku, který je dodnes vlivný a široce uznávaný. Přestože se skupina ABBA v roce 1982 rozpadla, její odkaz přetrvává a její hudba si stále získává nové fanoušky díky různým revivalům, včetně muzikálů jako "Mamma Mia!", a vydávání nového materiálu i desítky let po jejich největší popularitě.
Více od autora
Zdeňka Bezděková (13)
Zdeňka Bezděková, rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Promována byla v roce 1931. Poprvé se provdala dne 22. června 1929 se v Praze, za gymnaziálního profesora Františka Bezděka . Toto manželství bylo rozvedeno v roce 1930 a prohlášeno za rozloučené roku 1932. Od roku 1933 učila, nejprve na měšťanské škole, později na gymnáziu v Českých Budějovicích. Po válce byla učitelkou Sušici a Praze, od roku 1949 učila českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie. Do důchodu odešla v roce 1962. Nejčastěji vydávaným dílem Bezděkové je kniha pro děti a mládež Říkali mi Leni. V roce 1983 též knihu vydalo nakladatelství Práce jako četbu pro žáky základních škol. Kniha byla mnohokrát upravována a přeložena do několika jazyků, například do ruštiny, angličtiny, slovenštiny či švédštiny. V poutavém a dobře vykresleném příběhu se rozvíjí osudy dívky, která byla za druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na převychování. Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen? Postupně se před dívenkou kupí indicie na...
Více od autora
William Golding (15)
William Gerald Golding byl anglický spisovatel, básník, esejista a dramatik, oceněný Nobelovou cenou . Golding se narodil v St. Columb Minor, vesnici poblíž Newquay v Cornwallu. Začal psát již ve svých sedmi letech. O jeho cornwallském původu se zřídkakdy mluví, nicméně jako mladík se učil kornsky. Jeho otec byl místním učitelem a intelektuálem s radikálním politickým přesvědčením a silnou vírou ve vědu. S rodinou se přestěhovali do Marlborough, kde navštěvoval gymnázium. Později na Oxfordské univerzitě studoval přírodní vědy a angličtinu. Jeho první kniha, sbírka básní, spatřila světlo světa rok předtím, než získal bakalářský titul za umění. V roce 1939 se oženil s Ann Brookfieldovou, analytickou chemičkou. V Salisbury se stal učitelem angličtiny a filosofie na Bishop Wordsworth's School. Během druhé světové války sloužil u královského loďstva, a pomohl tak k potopení německé nejmocnější bitevní lodě Bismarck. Účastnil se vylodění v Normandii a na konci války se mohl vrátit k psaní a vyučování. V roce 1961 mu jeho úspěšné knihy dovolily opustit učitelský post a strávit rok psaním na Hollins College ve Virginii. Později se stal spisovatelem z povolání. Stejně jako James Lovelock žil ve Wiltshiru a když Lovelock vysvětloval svoji teorii, Golding navrhl nazývat ji Gaia podle řecké bohyně země. Goldingova alegorická beletrie často používá narážek na klasickou literaturu, mytologii a křesťanskou symboliku. Ačkoli žádné konkrétní vlákno nespojuje jeho romány a jeho technika se mění, Golding se principiálně vypořádává se zlem, čímž vzniká druh temného optimismu. Goldingův první román Pán much představuje jedno z opakujících se témat v jeho románech – konflikt mezi lidským přirozeným barbarstvím a civilizujícím vlivem rozumu. Dědicové zasahuje do prehistorického období a rozvíjí tezi o evolučních předcích lidstva, vítězících nad jemnější rasou jak n...
Více od autora
W. Bruce Cameron (17)
William Bruce Cameron je americký humorista – sloupkař, spisovatel a milovník psů. Žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Doughter , podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Masového čtenářského zájmu však dosáhl právě s románem Psí poslání , který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times. Postupně pak vyšel ve více než 15 zemích po celém světě a produkční společnost Dreamworks zakoupila práva na jeho zfilmování. Svého první psa autor dostal, když mu bylo stejně jako Ethanovi , osm let. A i on měl po několika letech pocit, že se k němu jeho čtyřnohý miláček vrátil, ale v jiné podobě...
Více od autora
Vilém Kraus (19)
Narozen 30. 5. 1924 v Praze, zemřel 7. 6. 2013. Prof., Ing., CSc., začínal ve vinařství Mělník, poté vystudoval zemědělskou univerzitu a později studoval na univerzitě v Brně. Odborník v oblasti vinařství a vinohradnictví, autor prací z oboru. Otec stejnojmenného vinařského odborníka.
Více od autora
Tomáš Durdík (23)
Tomáš Durdík byl český archeolog a kastelolog, který se specializoval na českou hradní architekturu, hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku i ochranu národního kulturního dědictví. Absolvoval studia prehistorie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Po celou svou aktivní kariéru pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR. Přednášel na Fakultě architektury ČVUT, Filozofické fakultě UK v Praze a také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde od července 2012 vedl katedru archeologie. Stal se členem vědeckých rad EUROPA NOSTRA, Deutsche Burgenvereinigung e. V., expertem Mezinárodní rady pro památky a sídla, dále byl člen Comité permanent Castrum Bene a Comité Castella Maris Baltici, člen poroty pro udělování Ceny EU za ochranu evropského kulturního dědictví, člen vědecké rady NPÚ, předseda Stálé komise MK ČR pro hodnocení kulturních památek, starosta Společnosti přátel starožitností, člen Exekutivního výboru Českého národního komitétu ICOMOS, předseda Nezávislé památkové unie, člen Hlavního výboru České archeologické společnosti a člen Centra medievistických studií. Byl rovněž vedoucím redaktorem a předsedou redakční rady Časopisu Společnosti přátel starožitností, členem redakční rady časopisu Zprávy památkové péče a editorem sborníku Castellologica bohemica. Kromě odborných knih a článků byl autorem scénářů k televizním seriálům Hrady obývané i dobývané a Štíty království českého . V roce 2011 mu byla udělena prestižní mezinárodní cena Europa Nostra. Zemřel náhle 20. září 2012, den po návratu z archeologické konference Archaeologia historica v Českém Těšíně. Svými znalostmi, vtělenými též do četných publikací, i neformálním pedagogickým působením mezi brigádníky na archeologických výzkumech, přehledným objasňováním významu archeologického i stavebního dědictví na četných přednáškách či v televizních pořadech nepominutelně ovlivnil značnou část svých součas...
Více od autora
Tereza Boučková (17)
Tereza Boučková je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka. Tereza Boučková je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku. Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické škole, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit. Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha . Od roku 2001 je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země. V Evropských volbách 2004 kandidovala za Stranu zelených. Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za Ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská , kde žijí dodnes. Mají tři syny, dva adoptované, Dominika a Mariána, a jednoho vlastního, Vincka . Literární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička. Na konci 80. let 20. století samizdatově publikovala několik povídek, povídka Indiánský běh vyvolala rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Podle této povídky je také pojmenována c...
Více od autora
Stanislav Kratochvíl (21)
Stanislav Kratochvíl je český klinický psycholog. Zabývá se především psychoterapií, zejména neuróz, hypnózou a sexuální terapií. Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog , které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes . Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie - např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení , které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdin...
Více od autora
Scott Turow (18)
Jeden z nejpopulárnějších amerických právníků a spisovatelů zároveň, který ráno píše a odpoledne zastupuje klienty… Po studiích na Amherst College ho přilákala literatura a na Stanfordu se věnoval tvůrčímu psaní, aby ho pak další tři roky tamtéž sám vyučoval. Zjistil ale, že mu to nesedí, a zamířil na Harvard studovat práva. V letech 1978–86 pracoval jako zástupce prokurátora v Chicagu. Účastnil se jako žalobce mnoha významných kauz v oblasti daňových podvodů a korupce. Byl zvolen do mnoha veřejných institucí, mimo jiné byl členem nominační komise, která doporučovala federální soudce k jmenování. V současnosti je členem Illinoiské Výkonné Etické komise. Nyní je partnerem v národní právnické firmě, specializující se na zločiny „bílých límečků“ V mediálně sledovaném případě také zastupoval muže, kterému pomohl dostat se na svobodu po 11 letech v cele smrti za vraždu, kterou nespáchal. Kromě toho všeho se věnuje literatuře, na kterou si vždy najde čas. V roce 1997 byl předsedou Sdružení autorů, už od 80. let také píše bestsellerové právnické romány, literaturu faktu a eseje nebo tzv. op-ed sloupky do různých periodik, jako jsou Washington Post, Vanity Fair, The New York Times aj. Jeho 7 právnických thrillerů je zasazeno do fiktivního Kindle County, jehož předobrazem je nejspíš Chicago. Podle jeho knihy Presumed Innocent byl roku 1990 natočen televizní film Podezření s Harrisonem Fordem v hlavní roli a roku 2004 byl zfilmován román Reversible Errors s Tomem Selleckema a Williamem H. Macym.
Více od autora
Robert Kraft (19)
Robert Emil Kraft byl německý spisovatel, autor dobrodružných, detektivních a fantastických kolportážních románů, z nichž nejznámější je jeho cyklus Detektiv Nobody. Rober Emil Kraft se narodil v Lipsku roku 1859 jako syn bohatého obchodníka s vínem. Jeho rodiče se brzy rozvedli, ze střední školy byl vyloučen pro časté absence a dvakrát se pokusil o útěk z domova. Na příkaz otce se vyučil zámečníkem a poté vystudoval strojařinu na Královské Vyšší odborné škole v Saské Kamenici. Roku 1889 ukradl svému otci větší částku peněz, aby mohl cestovat po světě. Byl zatčen a krátce vězněn. Po propuštění se nechal v Hamburku v najmout na loď Shakespeare, se kterou se dostal do Londýna, pak do New Yorku a nakonec do Grónska, kde loď ztroskotala. Byl zachráněn a další jeho cesta vedla do Kanady, San Franciska, plavil se na Samou a do Austrálie navštívil Kalkatu a Bombaj. Na lodích pracoval jako námořník, steward i jako kuchař. V červenci roku 1890 byl v Suezu, odkud chtěl do Istanbulu. Plavil se jako černý pasažér na britském parníku, na kterém vypukla cholera. Rovněž onemocněl a v Istanbulu byl léčen v německé nemocnici. Zde byl chycen německými úřady a musel na tři roky narukovat do Královského námořnictva ve Wilhelmshavenu. Po propuštění z vojenské služby roku 1894 se vrátil zpět do Egypta, kde žil jako pouštní lovec v Libyjské poušti. Zde se setkal s tajemnou sektou tančících dervišů, která na něj hluboce zapůsobila a díky které se začal zabývat nadpřirozenem a okultismem a rozhodl se stát se spisovatelem. Roku 1895 se vrátil do Lipska a marně se snažil usmířit se s otcem. Oženil se s dcerou obchodníka s vínem a měl s ní dvě dcery. Uzavřel smlouvu s nakladatelem Heinrichem Gottholdem Münchmeyerem a začal psát jeden dobrodružný román za druhým. Inspiraci pro svá díla nacházel především ve svých zážitcích z cest po celém světě. Po smrti otce roku 1901...
Více od autora
Richard Weiner (15)
Richard Weiner byl český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu. V roce 1902 vystudoval gymnázium a o čtyři roky později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Pracoval jako chemik lihovaru v Pardubicích , v soukromé zkušební laboratoři ve Freisingu a v továrně v Allachu . V letech 1912–1914 byl pařížským dopisovatelem novin Samostatnost. Za první světové války prošel mobilizací , ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže . Od roku 1927 byl členem skupiny Le Grand Jeu. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. Weiner – básník je považován za jednoho z výrazově nejkomplikovanějších autorů české literatury. Vlivy v jeho poezii zahrnují odkazy na lidové říkanky, formy českého barokního básnictví , experimenty s jazykem v českém národním obrození , stejně tak jako mají svůj obsahový zdroj v českém symbolismu , aby posléze Weiner přejímal řadu podnětů i z novější francouzské literatury . Velkým tématem Weinerovy poezie je téma mystiků: dobrovolné přijetí břímě neuvědomělé viny a trestu za ni. Je možné, že toto vyplývalo i z Weinerovy trojí cizoty ve světě – cizoty Žida , cizoty homosexuála a cizoty emigranta. Weiner, nazvaný Václavem Černým „Janem Křtitelem české moderní poezie“ přitom ve svých sbírkách dlouho o pozici výsostného básníka...
Více od autora
Petra Nachtmanová (21)
Narozena 9. 11. 1972. Spisovatelka, autorka knih pro mládež, detektivních příběhů, románů pro ženy a cestopisných článků z oblasti Děčínska a Karibiku.
Více od autora
Petr Kovařík (14)
Narozen v Praze, po absolvování PF UK pracoval jako redaktor. Debutoval svými verši v almanachu Pozvání do krajiny , v témže roce překládá básně Pabla Nerudy, v následujícím roce vydává svoji první básnickou sbírku Skleněná harmonika, překládá, píše dětské knížky, zabývá se publicistikou, ... je to hodně činorodý člověk
Více od autora
Pavol Országh Hviezdoslav (30)
Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...
Více od autora
Pavlína Brzáková (13)
Pavlína Brzáková je česká publicistka a etnoložka. Po ukončení gymnázia v Novém Bydžově absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor etnologie V rozmezí let 1991–2001 opakovaně studijně pobývala na Sibiři, věnovala se tamějším původním národům , ve svých knihách popsala jejich mytologii, písně, lovecké zážitky a setkání s duchovními světy. Později se zaměřila na působení šamanů v jihosibiřské republice Tuva. Navštívila též Peru. Zabývala se také tzv. automatickou kresbou, některé knihy si ilustrovala sama. Jako redaktorka nebo šéfredaktorka prošla řadou časopisů .
Více od autora
Pavel Dobeš (6)
Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.
Více od autora
Paul Tobin (20)
Paul Tobin je komiksový spisovatel, k jehož nejznámějšímu dílu patří Spider-Man a další tituly převážně pro Marvel Comics.
Více od autora
Paul Perry (11)
Paul Perry je spoluautorem několika bestsellerů New York Times, včetně Evidence of the Afterlife, Closer to the Light, Transformed by the Light a Saved by the Light, z nichž vytvořil populární film Fox.
Více od autora
Paul Claudel (21)
Paul Claudel byl francouzský básník a dramatik. Vychází z tradic symbolismu. Věci mu nejsou jen objekty poznání , ale i pohnutkami spoluzrození . Postavy v jeho hrách jsou symbolem či alegorií. V jeho hrách se často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Od roku 1893 diplomatem: Boston, Šanghaj, Peking, ale také Praha . Bratr sochařky Camille Claudelové, milenky Augusta Rodina.
Více od autora
Otokar Fischer (26)
Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....
Více od autora
Ota Holub (16)
Ota Holub byl český spisovatel a publicista zabývající se vojenskou historii, průkopník tzv. „bunkrologie“, jež se věnuje československým opevněním. Pocházel z Malých Svatoňovic na Trutnovsku, v roce 1949 vystudoval trutnovskou obchodní akademii a poté se zabýval žurnalistikou a literaturou faktu. Díky svému studiu na vojenské vysoké škole se ve svých pracích zabýval vojenskou tematikou. Působil v armádě a SNB, dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván jako český nejznámější spisovatel, publicista a žurnalista, zabývající se československou vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů. Jako jeden z prvních začal v Československu psát opevnění vybudovaném vybudované ve druhé polovině 30. let na ochranu československého státu před Německem. Svými pracemi přivedl celou generaci tzv. bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti, o systém pevnostní ochrany státu proti německému nacismu ve 30. letech a také o československou vojenskou historii. Zajímal se především o rodné Trutnovsko, ale i o sousední Náchodsko, Králicko či Podkarpatskou Rus. Podle předkládaných faktů a skutečných událostí z období 30. let polemizuje o správnosti obranného rozhodnutí státu a Hlavního štábu československé armády při rozhodování mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a správně zvolenou statickou, tedy převážně pevnostní obranou s vybudováním speciálních vojenských útvarů "hraničářů" a jednotek SOS . Ve svých pracích, po zhodnocení odborných vojenských názorů a skutečných parametrů a možností tehdejší obrany československého státu, téměř vždy dochází k závěrům, že byla zvolena správná strategie pevnostní statické obrany země a že prvorepubliková armáda byla logisticky, kapacitně, výcvikově a zejména morálně lids...
Více od autora
Moravanka (19)
Moravanka je tradiční moravská lidová hudební skupina z České republiky, kterou v roce 1976 založil vynikající akordeonista a skladatel Jan Slabák. Soubor je proslulý autentickou interpretací moravské lidové hudby, která se vyznačuje živými melodiemi, bohatou instrumentací a regionálními kulturními vlivy. Během své kariéry vydal Moravanka řadu alb, která oslavují tradiční zvuk Moravy a do svého repertoáru často zařazují charakteristické lidové tance a písně tohoto regionu. Kapela se těší popularitě nejen ve své vlasti, ale i na mezinárodní scéně, kde vystupuje na různých festivalech a akcích, na nichž prezentuje živé lidové tradice Moravy. Jejich hudba významně přispívá k zachování a propagaci regionální české kultury a dědictví.
Více od autora
Miroslav Slach (17)
Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.
Více od autora
Miroslav Bobek (16)
Miroslav Bobek je český přírodovědec a manažer, od roku 2010 ředitel Zoo Praha a v letech 2014–2016 také prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Dlouhou dobu pracoval v Českém rozhlasu, kde se proslavil především projektem Odhalení, v němž formou reality show sledoval život goril v Zoo Praha. Miroslav Bobek vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 do 2009 působil v Českém rozhlase, kde pracoval zpočátku jako redaktor a zpravodaj. Věnoval se především popularizaci vědy. V roce 1997 byl vedoucím projektu Duhový most, zajišťujícího vysílání v době povodní na Moravě. V letech 1998–2000 byl šéfredaktorem stanice Praha. V roce 2000 založil divizi Český rozhlas 8 a stal se jejím šéfredaktorem. V roce 2005 koncipoval vybudování populárně-naučné stanice Leonardo, jejíž byl do roku 2009 ředitelem. Na sklonku roku 2009 zvítězil v konkurzu na ředitele Zoo Praha a k 1. lednu 2010 tuto funkci převzal. V červnu 2014 byl zvolen prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad . Tuto funkci vykonával do roku 2016. Miroslav Bobek je ženatý; s manželkou Klárou mají syna Kryštofa a dceru Markétu. V roce 1994 Miroslav Bobek inicioval a pak řadu let organizoval projekt Africká odysea, při kterém byla za pomoci satelitní a VHF telemetrie monitorována migrace čápů černých z České republiky do afrických zimovišť a zpět do Čech. Čápi byli při těchto sledováních vybaveni „batůžky“ s vysílačkami a byli sledování satelitní telemetrií. Vedl řadu expedic do Afriky, z nichž uskutečnil stovky živých vstupů. Vedoucí roli měl rovněž v projektu Nová odysea o migraci čápů v Asii, který byl zahájen v roce 2002 a volně navazoval na projekt Africká odysea. Poté dva roky organizoval on-line přenos líhnutí sokolů stěhovavých na Týnském chrámu v Praze a budovu Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Projekt měl název Sokoli v srdci velkoměsta. Mezi da...
Více od autora
Miloš Nesvadba (18)
Miloš Nesvadba byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim. Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla . V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014. Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna . Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva. Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a př...
Více od autora
Milena Holcová (17)
Dlouhá léta žila v Brně, nyní žije v Praze. Popírá přívlastky spisovatelka a cestovatelka, přestože projela skoro celý svět a napsala již devět knih. Pobývala mezi mongolskými pastevci, africkými Masaji, zambijskými venkovany, islandskými farmáři, americkou střední vrstvou, laponskými intelektuály, afgánskými táliby, poznala orinocké a mexické indiány, domorodce v Laosu i venkovany na Kubě… Cestování chápe jako životní filosofii a styl, který upřednostňuje svobodu a zajímavost před bezpečím. Věří, že celý svět se dá objevit v jedné vesnici, jde jen o to umět se dívat a naslouchat. Přestože byla pozvána do mnoha „klubů cestovatelů“, členství odmítá, protože nechce patřit k sortě výkonostních cestovatelů.kteří byli nejvýš, nejdál, tam kde ještě žádný běloch nebyl… V prvenství nenachází nic smysluplného, popisy podobných zážitků jí připadají zoufale nudné. Podle vlastních slov cestuje, aby si potvrdila nebo vyvrátila některé soukromé hypotézy, které pak čtenářům nabízí, ale nevnucuje.
Více od autora
Michal Bystrov (15)
Michal Bystrov je český novinář, spisovatel, překladatel, písničkář a básník. Absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka . Studium bohemistiky na FF UK neukončil. V novinářské profesi se zabývá zejména kulturou a hudební publicistikou. Začínal jako elév v Českém rozhlase. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů, reportáží a sloupků v Lidových novinách. Pracoval také jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, píše o historii. Velkou část článků uveřejnil v LN, Deníku, Reflexu a UNI. K okruhu autorů časopisu UNI patří od roku 2007, autorem Reflexu je od roku 2015. Další spolupráce: Xantypa , Respekt , Rádio Česko , Crossroads , Aktuálně , Rock & Pop , Rock & All , Reportér , Tři veteráni . Zaměstnání: redaktor domácího zpravodajství Hospodářských novin , redaktor kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor ČRo 7 , redaktor kulturní rubriky Lidových novin , redaktor zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku , vedoucí kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor kulturně publicistického týmu Deníku . Autorsky se prosadil knižní trilogií Příběhy písní o historii starých zlidovělých skladeb . Je autorem básnické sbírky Všechna hvězdná znamení , variací na texty starých bluesmanů Blues na rozcestí a knížky básní pro děti Nech ten mech, kterou ilustroval Petr Nikl . Spolu s Gitou Zbavitelovou přeložil texty Boba Dylana v knize Lyrics/Texty 1962–2001. Od roku 2004 překládal hudební biografie . Časopisecky publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana, Charlese Bukowského a Kennetha Rexro...
Více od autora