Všichni Autoři a témata

Françoise Spiess (1)

Francouzská teatroložka, učitelka moderní literatury, též režisérka a kostymérka.

François Truffaut (3)

François Roland Truffaut byl francouzský filmový režisér, který se na svých filmech podílel také jako producent, scenárista a herec. Byl jedním z hlavních představitelů hnutí Francouzské nové vlny, filmařů vzešlých z filmového časopisu Cahiers du cinéma. Publikoval také několik knih o filmu, z nichž nejznámější je kniha rozhovorů s Alfredem Hitchcockem, nazvaná Rozhovory Hitchcock/Truffaut. Narodil se v roce 1932 v Paříži. Jeho matkou byla Jeanine de Monferrand, otec byl uveden jako neznámý. V raném dětství žil se svojí babičkou a byla to právě ona, kdo v něm vyvolal lásku ke knihám. Teprve po babiččině smrti, kdy mu bylo 10 let, začal žít se svou matkou a nevlastním otcem Rolandem Truffautem. Svého biologického otce, židovského dentistu Rolanda Lévyho, poznal až v roce 1968. V dětství často utíkal z domova a pobýval se svými přáteli. Jeho celoživotním nejlepším přítelem byl již od mládí Robert Lachenay, se kterým často chodil za školu a čas trávil v pařížských kinech. Byl to právě film, který nabízel mladému Truffautovi únik z neuspokojivého života. Poté, co byl v roce 1946 vyloučen ze školy, začal porůznu pracovat. V patnácti letech založil vlastní filmový klub. Tehdy často navštěvoval Cinémathèque française, kde se setkával s dalšími mladými cinefily, budoucími představiteli Francouzské nové vlny a s nespočtem filmů z celého světa. Oblíbil si především film americký a režiséry jako Johna Forda, Howarda Hawkse či Alfreda Hitchcocka. V tomto období se seznámil s filmovým kritikem a teoretikem Andrém Bazinem, který měl velký vliv na jeho budoucí život. V roce 1950, kdy mu bylo 18 let, byl odveden do francouzské armády, po dvou letech ovšem dezertoval, byl zatčen a skončil ve vojenském vězení. Bazin využil svého politického vlivu a zařídil jeho propuštění, načež jej zaměstnal ve svém nově založeném filmovém časopise Cahiers du cinéma. Během několika násl...

Francis Mazière (2)

Francouzský etnolog.

Francis Marion Crawford (6)

Francis Marion Crawford, americký spisovatel a dramatik, se narodil v Itálii. Studoval v Harvardu, Heidelbergu a v Římě. Měl velký zájem o historii a ovládal na patnáct jazyků. Velkou část života strávil v Itálii a hodně také cestoval, hlavně po Indii. Právě v těchto končinách se odehrávají mnohé z jeho 45 románů - romantických příběhů, které dnes už většinou ztratily svou někdejší popularitu.

Francis Fukuyama (3)

Yoshihiro Francis Fukuyama je americký spisovatel, politolog a filosof japonského původu. Proslavil se především dílem Konec dějin a poslední člověk , které je považováno za protiklad díla též amerického spisovatele Samuela P. Huntingtona. Zatímco Huntigton předpovídá neustálý spor základních civilizačních celků , Fukuyama tvrdí, že pádem tzv. Železné opony dějiny v podstatě skončily, neboť sice stále budou „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát“, ale demokratický a ekonomicky liberální světařád svou úspěšnou expanzí ukazuje, že je jediným možným a finálním stádiem sociokulturního vývoje lidstva a lidské vlády. Totalitní státy a diktatury jako např. Kuba, či Bělorusko jsou pouze anachronismem a je otázkou času, kdy i v nich zvítězí západní model fungování společnosti. Fukuyama srovnává své myšlenky s Marxovými tak, že Karl Marx považoval dějiny za spění ke komunismu, Fukuyama za jejich konec považuje právě dosažení liberální společnosti, volného trhu a západního životního stylu. Ve svém následném díle Trust: Social Virtues and Creation of Prosperity však dochází k pozměnění původních východisek a uznává, že kulturu nelze beze zbytku oddělit od ekonomie. Fukuyama je také spojován s nástupem neokonzervatismu v USA v době vlády Ronalda Reagana. Během úřadování prezidenta George Bushe se od neokonzervatismu distancoval. Během své kariéry Fukuyama postupně působil na George Mason University a Johns Hopkins University, od roku 2010 pak na Stanford University.

Francis Clifford (4)

pravé jméno je Arthur Leonard Bell Thompson Rodák z anglického Bristolu se věnoval především psaní detetivních románů. Za svůj život jich napsal šestnáct a jednu sbírku povídek. Obdržel dvakrát cenu Edgar a dvakrát cenu Dagger . Kromě detektivek napsal také tři historické romány.

Francesco Sorti (5)

Francesco Sorti je italský novinář a spisovatel žijící v Římě a Vídni. Se svojí manželkou Ritou Monaldiovou spolu zatím napsali první tři díly sedmidílné románové fresky z období pozdního baroka. Francesco Sorti vystudoval muzikologii a specializoval se na hudbu 17. století. Předtím než se stal spisovatelem, pracoval mnoho let jako novinář. Autorům zbývají dopsat ještě další čtyři díly. Názvy knih tvoří větu: "Imprimatur secretum, veritas mysterium. Unicum..." Názvy posledních dvou knih autoři prozatím tají. Věta má prozatím tento význam: "I přesto, že je tajemství vytištěno, pravda je vždy tajemná. Jediné, co zbyde, je..."

Francesca Zappia (4)

Studuje informační technologie na University of Indianapolis a ve volném čase neustále vymýšlí příběhy, píše a také se věnuje malbě a ilustraci. Uvnitř mé hlavy je její debutový román.

Fr Lehne (5)

Německá spisovatelka ženské četby, jejíž kariéra rovnoměrně pokryla celou první polovinu 20. století.

Ford Madox Ford (1)

Ford Madox Ford ; 17. prosince 1873, Anglie – 26. června 1939, Francie) byl anglický spisovatel, básník, kritik a redaktor, jehož časopisy The English Review a The Transatlantic Review měly značný význam pro vývoj anglické literatury na počátku 20. století. Je autorem románů Nejsmutnější příběh , Parade's End tetralogy a The Fifth Queen trilogy . Román The Good Soldier bývá zahrnován mezi velkou literaturu 20. století, je na seznamu Modern Library 100 Best Novel, na seznamu časopisu The Observer 100 Greatest Novels of All Time, a listu The Guardian 1000 novels everyone must read . Ford Madox se narodil ve Wimbledonu v Londýně. Byl nejstarší ze tří dětí Catherine Madox Brown a Francise Hueffera; jeho bratr byl Oliver Madox Hueffer a jeho sestra byla Julie Catherine Emma Huefferová, manželka Davida Soskice a matka Franka Soskice, . Fordova matka byla Angličanka a otec byl Němec. Ford Madox se stal se hudebním kritikem listu The Times. Jeho dědeček z otcovy strany Johann Hermann Hüffer publikoval jako první básně německé básnířky Annette von Droste-Hülshoff. Ford Madox dostal jméno po svém dědečkovi z matčiny strany, malíři Ford Madox Brownovi, který patřil k prerafaelitům. Ford Madox Ford později napsal jeho životopis. Starší sestra jeho matky byla Lucy Madox Brown, manželka Williama Michaela Rossettiho a matka Olivie Rossetti Agresti. V roce 1889, po smrti otce, Ford s bratrem Oliverem žili u svého dědečka v Londýně. Ford absolvoval denní studium na škole University College School v Londýně, ale nikdy nechodil na univerzitu. V roce 1894 Ford utekl se svou spolužačkou Elsie Martindaleovou. Pár měl svatbu v Gloucesteru a přestěhoval se do Bonningtonu. V roce 1901 se přestěhovali do malého města v hrabství Sussex, do Winchelse...

Fonográf (6)

Fonográf byla maďarská rocková skupina, která působila v 70. a 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1971 a stala se jednou z významných skupin maďarské rockové scény. Jejich hudba obsahovala prvky folku, country a rocku, čímž se odlišovala od ostatních skupin té doby. Fonográf 'V sestavě byli významní hudebníci jako Levente Szörényi a János Bródy, kteří byli známí také díky své spolupráci se skupinou Illés, vůdčí osobností maďarského beatového hnutí.

Focus (8)

Focus je nizozemská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1969 v Amsterdamu založil klávesista, flétnista a zpěvák Thijs van Leer. Skupina je známá svou jedinečnou směsí rocku, klasiky, jazzu a jódlování. Mezinárodní pozornost si získali instrumentální skladbou "Hocus Pocus", která se objevila na jejich albu "Moving Waves" z roku 1971 . Tato skladba se proslavila výrazným kytarovým riffem a svéráznými vokálními projevy, včetně van Leerova jódlování.

Flying Saucers (3)

Britská rock'n'rollová / rockabillyová kapela. Založena 1972. Flying Saucers vystoupila na korbě nákladního auta během slavného Teddy Boy March v Londýně v roce 1976 . Skupinu Flying Saucers založili v roce 1972 baskytarista Pete Pritchard, bubeník Terry Earl, kytarista Chris Townsend a rytmický kytarista/zpěvák Alan Jones. Jones a Townsend skupinu opustili v roce 1975 a nahradili je kytarista Nigel "Niggsy" Owen a zpěvačka Sandy Ford, kteří ve skupině zůstali. V této době se do sestavy přidal také Jacko Buddin na saxofon. S pomocí obnoveného zájmu o hudbu Rockabilly a britské subkulturní hnutí známé jako Teddy Boy absolvovali The Flying Saucers turné po Evropě a získali nahrávací smlouvy s EMI Music. The Flying Saucers jsou nejznámější tím, že v roce 1976 vystoupili na korbě kamionu během pochodu Teddy Boy v Londýně. Tento pochod byl součástí úspěšného plánu na podporu vysílání rockabilly hudby v celostátním rádiu BBC Radio One. Během několika týdnů uváděli diskžokejové BBC Stuart Colman a Geoff Barker hodinový pořad "It's Rock 'n' Roll", v němž zaznívala hudba kapel tvořících ve stylu rockové hudby 50. let a dlouhý seznam hostujících interpretů, mezi nimiž byli mimo jiné The Flying Saucers , Dave Edmunds a Crazy Cavan & The Rhythm Rockers. Pochod Teddy Boy z roku 1976 je často považován za jiskru, která zažehla obrození rockabilly a explozi popularity mladších rockabilly kapel, jako jsou Stray Cats a The Blasters, na počátku 80. let. Díky vybroušené produkci a strategické propagaci umělců ze strany EMI jsou vydání kapely u velkých vydavatelství často spojována se scénou nové vlny, která zahrnovala zcela novou generaci skupin inspirovaných rockabilly. V roce 1980 se skupina The Flying Saucers objevila ve filmu Blue Suede Shoes, což byl dokumentární film o rokenrolu, který režíroval Curtis Clark. Ve filmu vystupovali významní průkopníci rocku, například Bill Haley & His Comets. Po četných personálních změnách se The Flying Saucers v polovině 80. let rozpadli. Pete Pritchard se stal sessionovým hráčem a koncertním baskytaristou, doprovázel kytaristu Alvina Leeho z Ten Years After a hrál na baskytaru Scottyho Moora, DJ Fontany a Jordanaires na několika turné. Pritchard byl spoluzakladatelem nezávislého bluesového vydavatelství Alligator Records, které prezentovalo zkušené umělce a nabídlo několika novým interpretům první šanci k nahrávání. V roce 2011 byl Pritchard uveden do Mezinárodní rockabilly síně slávy. Původním zpěvákem byl Alan Jones z dob, kdy se jmenovali North nine a změnili si název na The Flying Saucers . Jako jediný původní člen skupiny Ford pokračuje v turné a nahrávání s obnovenou verzí The Flying Saucers , vystupující pod názvem "Sandy Ford's Flying Saucers ." V roce 1991 se Sandy Ford's Flying Saucers objevili v britském filmu Buddy's Song, kde hráli Roger Daltrey, Chesney Hawkes, Sharon Duce a Michael Elphick. Film byl pokračováním televizního seriálu BBC Buddy z roku 1986, kde Daltrey hrál stejnou roli . Daltrey, Bill Curbishley a Roy Baird působili jako producenti filmu a Daltrey byl také hudebním režisérem. K filmu bylo vydáno album se soundtrackem, na kterém se objevil Hawkesův hit "The One and Only". Film se natáčel v Londýně a různých městech v údolí Temže. V hlavních rolích se objevuje plyšová rocková skupina Sandyho Forda Flying Saucers , která ve filmu hraje sama sebe. Hrají roli Terryho přátel, nabízejí mu podporu tím, že zkoušejí s Buddym a stávají se jeho doprovodnou kapelou. Buddy přispívá zpěvem a rytmickou kytarou, zatímco Sandy Fordová se stará o sólovou kytaru.

Filip Dřímalka (4)

Narozen 28. 5. 1983. Zabývá se digitální transformací a využitím informačních technologií. Mgr.

Ferdinand Prantl (5)

Doc. RNDr. Ferdinand Prantl byl český zoopaleontolog a také hermetik a alchymista. Byl členem známého hermetického spolku Universalia např. spolu s Dr. Janem Keferem nebo Petrem Kohoutem . Psal pod šifrou Dr. A. Lögell.

Ferdinand Leffler (6)

Narozen 12. 12. 1978. Zahradní architekt, hudebník, autor knihy pro děti.

Fenton S Bresler (3)

Britský právník, novinář, spisovatel.

Felix Vodička (7)

Felix Vodička byl český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury. Od 40. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, jehož byl v letech 1968 až 1970 ředitelem. V roce 1970 nuceně odešel do výslužby. Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu 60. let 20. století. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Usiloval zejména o uplatnění teoretických kategorií na literárněhistorickou problematiku a přispěl k založení teorie literárněkritické recepce. V roce 1969 obdržel Řád práce. V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Felix Holzmann (6)

Felix Holzmann byl československý komik, humorista a performer, známý svými stand-up komediemi a humornými monology. Narodil se 7. července 1921 v Praze a v 50. a 60. letech 20. století se stal jedním z nejpopulárnějších bavičů v Československu. Jeho kariéra se vyznačovala břitkým vtipem a schopností zachytit absurdity každodenního života v komunistickém režimu s lehkostí, která měla u diváků ohlas.

Felicity O'Dell (8)

Autorka učebnic angličtiny.

Fedor Vasil'jevič Gladkov (8)

Ruský spisovatel.

Fedor Martiš (4)

Slovenský autor prací z oboru tělesné výchovy a sportu.

Fedor Ivanovič Šaljapin (5)

Ruský operní pěvec a tanečník, též autor autobiografických publikací.

Fedor Cádra (5)

Narozen 18.4.1926 v Novém Mestě na Váhom, zemřel 10.2.1998 tamtéž. Slovenský prozaik a básník, autor televizních her, redaktor a rozhlasový komentátor, též působil jako redkator nakladatelství Pravda.

Fanoš Mikulecký (5)

Český písničkář, většina z nich se stala lidovou tradicí. Narodil se 28. července 1912 v Mikulčicích. Zemřel 23. března 1970 v Hodoníně .

Fabrizio Petrossi (4)

Italský výtvarník, ilustrátor. Pracuje pro Disney.

F. P Vožický (6)

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Eva Vitovská (6)

Autorka učebnic němčiny.

Eva Šafářová (7)

Autorka kuchařky.

Eva Pekárková (6)

Doc. Ing., CSc. - Publikace o pěstování zeleniny.

Eva Paulerová (5)

Eva Neumannová (4)

Eva Neumannová, roz. Švaňková je česká historička umění, galerijní pracovnice a kurátorka výstav zaměřená na výtvarné umění 20. století a kresbu. Po absolvování oboru polygrafie na Střední průmyslové škole grafické v Praze studovala v letech 1974–1979 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Absolvovala roku 1979 diplomovou prací Jan Smetana, tvorba 40. let V letech 1980–1981 byla odbornou pracovnicí pro umělecké řemeslo na SÚPPOP Středočeského kraje. Od roku 1985 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, 1985–1990 jako odborná pracovnice Oddělení regionálních galerií, 1990–2000 jako samostatná odborná pracovnice Sbírky grafiky a kresby, 2001–2004 jako vedoucí odboru registru sbírek. Je členkou ICOM. Roku 2004 byla kvestorkou Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, v letech 2004–2008 vedoucí odborného oddělení Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, od roku 2009 kurátorkou Galerie umění v Karlových Varech. Od roku 2016 je kurátorkou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jako členka nákupních komisí působila v Galerii a muzeu v Klatovech , od roku 1995 v GMU v Hradci Králové , Galerii v Novém Městě na Moravě , GVU v Havlíčkově Brodě, od roku 2004 v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Byla členkou poroty Mezinárodního bienále kresby v Plzni , Grafika roku a Ceny Vladimíra Boudníka .

Eva Matějková (7)

Mgr. Eva Matějková, PhD. se zabývá speciální pedagogikou, psychomotorikou a kinantropologií. Vystudovala Tělesnou výchovu a sport - speciální pedagogiku a absolvovala doktorskéo studium na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity .

Eva Martínková (5)

Vystudovala bohemistiku a slavistiku na Filozofické fakultě v Praze. Po studiích pracovala jako redaktorka Československého rozhlasu. Od konce 60. let se pohybovala v prostředí blízkém disentu a účastnila se různých opozičních aktivit. Po revoluci nastoupila do Lidových novin.

Eva Kollerová (8)

Eva Klímová (4)

RNDr., kartografka, práce z oboru.

Eva Kamínková (4)

Eva Kamínková, roz. Procházková, křtěná Eva Josefa Rudolfa byla česká klasická filoložka se zaměřením na latinskou medievistiku a profesorka dějin antického starověku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Narodila se v Holešovicích do rodiny úředníka pojišťovny Hynka Procházky a jeho ženy Karolíny roz. Horákové. V letech 1928-1934 studovala na filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Sestavila knihu Dílo Jana Amose Komenského, učebnice pro posluchače vysokých škol Výbor středověkých latinských textů a přeložila knihu Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků.

Eva Janečková (8)

JUDr. Eva Janečková vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Právnickou fakultu Západočeské univerzity. V letech 2005-2014 byla zaměstnankyní Úřadu pro ochranu osobních údajů. Po tříletém působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí nyní pracuje jako právník na Úřadu městské části Praha 8. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných článků a publikací zaměřených nejen na ochranu osobních údajů, ale také na pracovní právo, poskytování sociálních služeb a svobodný přístup k informacím.

Eva Jančovičová (6)

Učitelka, spoluautorka matematických učebnic.

Eva Horzinková (8)

Narozena 1951. Doc., JUDr., PhD., akademická pracovnice Policejní akademie, zabývá se správním právem. Práce z oboru.

Eva Frantinová (6)

Narozena 4. 9. 1956 v Praze. Houslistka, básnířka, autorka básnické prózy.

Eva Csölleová (7)

Narozena 30. 8. 1964 v Rychnově nad Kněžnou. Spoluautorka publikace o válečných letcích, autorka článků a fotografka.

Eva Bomerová (8)

Učitelka na základní škole a externí vysokoškolská pedagožka, spoluautorka učebnice matematiky.

Eva Blažková (4)

Narozena 27. 3. 1954 v Jindřichově Hradci. PhDr., překladatelka z francouzštiny a ruštiny.

Eva (8)

Eumir Deodato (8)

Eumir Deodato je brazilský klavírista, skladatel, aranžér a producent, který významně ovlivnil svět hudby napříč žánry, včetně jazzu, funku a popu. Deodato se narodil v roce 1943 v Rio de Janeiru a jeho kariéra trvá již více než pět desetiletí, během nichž vydal řadu alb a spolupracoval s celou řadou umělců. Jeho album "Prelude" z roku 1973, vydané u CTI Records, obsahovalo jeho široce uznávanou adaptaci skladby Richarda Strausse "Also Sprach Zarathustra", která se stala hitem a vynesla mu cenu Grammy za nejlepší popový instrumentální výkon. Po úspěchu alba "Prelude" pokračoval Deodato ve zkoumání své jedinečné fúze klasiky, jazzu a funku a v roce 1973 vydal album "Deodato 2".

Estrid Ott (3)

Erwin Schulhoff (5)

Erwin Schulhoff byl český skladatel a klavírista, narozený 8. června 1894 v Praze. Patřil k významným osobnostem hudby počátku 20. století a byl jedním z prvních skladatelů klasické hudby, kteří se přihlásili k novému jazzovému idiomu, jenž se objevil ve 20. letech 20. století. Studoval na pražské konzervatoři a později ve Vídni, Lipsku a Kolíně nad Rýnem, kde ho ovlivnili Debussy, Skrjabin a Schoenberg. Jeho raná díla se vyznačovala postromantickým stylem, ale brzy se začal zajímat o dadaismus a do svých skladeb vnášel jazzové prvky.

Ervín Knobloch (3)

Český paleontolog, narozen 27. 9. 1934 v Rumburku, zemřel 11. 4. 2004 v Praze. Práce z oboru paleontologie a paleobotaniky, publikovány též německy.

Erroll Garner (8)

Erroll Garner byl americký jazzový pianista a skladatel, známý svou swingovou hrou a baladami. Jeho kariéra vzkvétala v polovině 20. století. Garner se narodil 15. června 1921 v Pittsburghu v Pensylvánii a byl převážně samoukem, nikdy se neučil číst noty, ale hrál výhradně podle sluchu. Jeho osobitý styl hry se vyznačoval rytmickým talentem, charismatickým vystupováním na pódiu a schopností hrát složité improvizace se zdánlivě nenucenou grácií.

Ernesto Che Guevara (5)

Ernesto Guevara , běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl marxistický revolucionář a vůdce kubánských gueril. Původně vystudoval v Argentině lékařství. Otec, architekt Ernesto Guevara Lynch, byl irského a španělského původu, matka Celia de la Serna y Llosa pocházela ze španělské rodiny. Ze zdravotního důvodu, kterým bylo těžké astma, nechodil do běžné školy. Učila ho jeho matka a pěstovala v něm lásku ke knihám. Byla to ona, která v něm probudila náklonnost ke komunismu a levici prostřednictvím knih Marxe a Engelse. Dětství bez školního kolektivu se odrazilo v jeho uzavřenosti a introverzi. Rodinné zázemí jeho raného dětství nemělo daleko k ideálnímu: rodinu neprovázely žádné konflikty či rozepře. Na střední školu nastoupil v roce 1941, o studium projevoval malý zájem, více ho zajímal tělocvik. Hrál ragby, kde se projevily jeho vůdcovské sklony a taky odhodlání a cílevědomost. Ve studiu samotném byl však nadprůměrným. Lékařskou fakultu studoval na Univerzitě v Buenos Aires a v červenci 1953 ji dokončil bez větších problémů. Do Castrových jednotek narukoval právě jako lékař, brzy se však vypracoval až na Castrovu pravou ruku. Castro, který původně neměl ke komunismu vztah, se pod působením svého přítele Guevary postupně stal radikálním marxistou. Slovo che je rozšířeno v Argentině a Bolívii a používá se jako oslovení, případně jako ekvivalent zvolání „hej“ nebo „hele“. Guevara si svou přezdívku získal právě pro časté používání zmíněného slova, které jeho kubánským soudruhům muselo připadat jako pozoruhodný prvek jeho mluvy. Ernesto byl velkým čtenářem a diskutérem, a přesto, že měl jisté politické povědomí, stranil se zapojení do politiky až do věku hodně nad 20 let. V roce 1944 se Guevarova rodina přestěhovala do Buenos Aires. Měli vážné finanční problémy. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakult...

Ernest Volkman (4)

Americký reportér, redaktor, publicista, autor publikací o špionáži.

Ernest Kolowrat (4)

Ernest Kolowrat se narodil v roce 1935 jako druhé z pěti dětí hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského a Marie Klimtové. Po únoru 1948 odešel s rodiči do USA, kde vystudoval univerzitu v Yale. V rámci vojenské služby působil jako námořní důstojník v Pacifiku, později pracoval v USA a v západní Evropě jako redaktor, televizní režisér a v oblasti PR. Trvale žije ve Spojených státech s ženou Barbarou.

Erika Jarkovská (7)

Erika Jarkovská sa narodila 23. januára 1965 v Martine. Detstvo a mladosť prežila v Turčeku pri Kremnici a študentské časy na Strednej chemickej škole v Banskej Štiavnici. V súčasnosti pracuje a býva s rodinou vo Zvolene. Erika sa v mladosti prejavovala skôr výtvarne a hudobne. S písanou tvorbou začala na strednej škole , do rozsiahlejšieho diela sa pustila ako 18-ročná, ale potom sa na dlhé roky odmlčala po akejkoľvek umeleckej stránke kvôli materským a pracovným povinnostiam. K intenzívnemu písaniu sa vrátila v roku 2011, keď sa pustila do prepracovania románu Bojovníci dúhy, dovtedy uverejnenom na stránke Mámtalentu . Odvtedy sa viac rozpísala a stvorila celú trilógiu Bojovníkov dúhy, jeden novodobejší román o osude indiánskej ženy zo začiatku 20. storočia, spoločenský román zo súčasného Slovenska a neustále pracuje na ďalších, zväčša inšpirovaných skutočným životom Indiánov a kolonizátorov USA, no zo svojej spisovateľskej budúcnosti nevyníma ani iné spoločenské témy.

Erik Larson (6)

Narodil sa 3. januára 1954 v Brooklyne v New Yorku. Študoval Pensylvánsku univerzitu a Columbia univerzitu. Má 3 dcéry.

Erica David (6)

Americká spisovatelka, autorka komiksů.

Eric Powell (8)

Americký kreslíř, tvůrce komiksů, též scenárista.

Enn Vetemaa (2)

Enn Vetemaa byl estonský spisovatel literatury 2. poloviny 20. století – prozaik, dramatik i básník. Enn Vetemaa vystudoval chemii na polytechnickém institutu v Tallinnu a krátce působil jako chemický inženýr ve výrobě. Následně však od technické kariéry přešel k umění. Na tallinské konzervatoři absolvoval obor skladba. Než se roku 1977 stal spisovatelem na plný úvazek, působil jako redaktor a kulturní činitel. Do světa literatury vstoupil Enn Vetemaa jako básník počátkem 60. let, dnes je znám především svou prózou. Ještě v 60. letech vydal několik novel, které jsou detailními analýzami lidské osobnosti a chování. První z nich je novela Pomník z roku 1965, jež popisuje konání sochaře kariéristy, který jako by tahal za pomyslné nitky a manipuloval svým okolím ke svému vlastnímu prospěchu. Kritizováno je zde předstírané omezování a podléhání konvencím bez ohledu na umělecký přínos či jiné společenské hodnoty. Druhou obdobně zaměřenou novelou je Hudlař z roku 1967. Zde se jedná o psychologickou analýzu vyhrocenou tragickým příběhem nevděku a zrady osoby, která byla pro vývoj protagonistova života nepostradatelná. Zároveň dílo nabízí letmý pohled na způsob, jakým fungovala kultura SSSR, a na ty, kteří se kulturního dění účastnili. Ze druhé poloviny 70. let pochází tzv. malý román Snovači stříbrných snů , který poukazuje na to, jak jsou různé posty obsazovány nedostatečně kvalifikovanými či neschopnými lidmi. Dílo je psáno z pohledu několika postav, je tedy zároveň sondou do jejich niter, jejich myšlenek a plánů. V roce 1979 vyšla kniha s názvem Ach tak... popisující příběh člověka, který se i přes veškerou snahu být co nejprospěšnější zprotiví režimu a nedosáhne vytouženého povýšení. Všechna čtyři zmíněná díla, v češtině vydaná roku 1984 pod souhrnným názvem Snovači stříbrných snů, spojuje téma potrestané touhy dosáhnout něč...

Emma Lord (6)

Americká redaktorka. Autorka beletrie.

Emil Synek (7)

JUDr. Emil Synek byl český novinář, divadelní dramatik, filmový scenárista a kritik, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Praze, kde maturoval roku 1921. Následně dokončil úspěšně studia práv, titul získal v roce 1926. Krátkou dobu byl vyšetřujícím soudcem, v období 1927–1939 by redaktorem v listech A–Zet, České slovo a od roku 1936 byl šéfredaktorem deníku Telegraf. V roce 1932 se oženil s herečkou Evžou Budlovskou. Když v roce 1939 uprchnul z Protektorátu, zanechal manželku s dcerou ve vlasti. Za války pobýval v Londýně, od konce roku 1943 pracoval pro exilovou československou vládu jako zahraničněpolitický zpravodaj. Po válce se vrátil do Československa, od roku 1946 do roku 1955 byl poradcem na československém velvyslanectví ve Francii. Když byl svého pověření zbaven, do vlasti se již nevrátil. Ve dvacátých letech se prosadil jako spisovatel svými povídkami "Ano i ne" a "Usměvavý bůh" . Napsal romány "Muži mezi sebou "; "Krach " Ve třicátých letech pracoval jako novinář v České slovo a Telegrafu. Zde působil jako novinář a filmový recenzent. Používal šifry: -es- A-Zet 1932; České slovo 1935. Dramatické tvorbě se věnoval pod pseudonymy: Ricardo Gomez "" a Ríša Záhorský. Věnoval i politické publicistice. V knize "Svět, jaký je" zachytil atmosféru tehdejší Evropy a Asie těsně před propuknutím druhé světové války, kdy také emigroval do ciziny. Tam se umění dále nevěnoval. Tři jeho divadelní hry – "Jana ", "Mimo proud " a "Výdělečné ženy " – byly zfilmovány: Pro rozhlas napsal či upravil své hry Rychlebové , Dvojí tvář , Dějiny mluví a Noční hlídka .