Všichni Autoři a témata

František Jejkal (1)

Autor beletristické knihy.

Mode Heinz (1)

Josef Fabian (1)

Josef Fabián byl český regionální kulturní pracovník, divadelník a publicista z Valašského Meziříčí, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu povolání. Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku Urxovy závody Valašské Meziříčí, bytem Valašské Meziříčí. Působil jako předseda občanského sdružení Valašské Athény a porevoluční ředitel Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí. Byl hlavní postavou valašskomeziříčského divadla Schod, které v roce 1973 s několika přáteli zakládal a v němž působil coby scenárista , režisér a umělecký vedoucí. Ze souboru odešel koncem roku 2008. Napsal několik knih . Redigoval list Objektiv a časopis Šipinky, byl šéfredaktorem a v letech 1993-1994 i vydavatelem listu Valašské noviny, psal novinové sloupky. Získal Cenu města Valašského Meziříčí za rok 2011. V listopadu 1989 se podílel na stávce divadelníků ve Valašském Meziříčí. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990. Působil rovněž jako komunální politik . V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva Vsetína jako nezávislý kandidát. Za formaci Volba pro městokandidoval v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen.

Edgard Le Docte (1)

Překladatel francouzského, německého, anglického a španělského jazyka. Autor vícejazyčného právnického slovníku.

Jaroslav Trojan (1)

Jaroslav Trojan byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1956–1963 byl tajemníkem Krajského výboru KSČ v jižních Čechách a poté do roku 1968 vedoucím tajemníkem jihočeského Krajského výboru KSČ. 13. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. K roku 1968 se zmiňuje coby odborný referent z volebního obvodu Prachatice. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do své smrti v srpnu 1970. V oficiální posmrtné vzpomínce ve Federálním shromáždění se o něm uvádí, že „v kritickém období let 1968 a 1969, jako věrný člen Komunistické strany Československa, bojoval nekompromisně proti všem kontrarevolučním a protisocialistickým silám.“ Zemřel tragicky po těžké dopravní nehodě při převozu do českokrumlovské nemocnice.

Manuel Tiago (1)

Vlastním jménem Álvaro Cunhal. Byl politikem a předním funkcionářem Portugalské komunistické strany a jedním z hlavních odpůrců Salazarovy diktatury. Cunhal, jehož rodina se přestěhovala do Lisabonu, se stal aktivním členem PCP roku 1931. Ve 30. letech byl předsedou komunistické mládeže a navštívil Sovětský svaz. Současně studoval právo, které dokončil licenciátem na téma legality a ilegality potratu. Coby komunista byl Cunhal od roku 1937 zatýkán, případně se skrýval. Roku 1960 se mu za pomoci druhů podařilo prchnout z vězení v pevnosti v Peniche a odejít do Moskvy a posléze do Paříže; v letech 1961—1992 byl generálním tajemníkem PCP, která za salazarovského režimu působila ilegálně a byla řízena z exilu. V koloniálních válkách podporovala Cunhalova PCP antikoloniální odboj; v roce 1968 Cunhal výslovně podpořil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po Karafiátové revoluci se mohl vrátit do Portugalska a stát se členem parlamentu . Pod pseudonymem Manuel Tiago napsal několik historických románů, kromě toho maloval a překládal. Ke stáru trpěl zeleným zákalem a postupně slepl. Jeho pohřeb v roce 2005 byl masovou událostí. O dva roky později byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen 2. největším Portugalem v dějinách ; podle mnoha historiků a pozorovatelů nemá tato show přílišnou vypovídací hodnotu. Cunhal je však dosud živým symbolem portugalské radikální levice.

Lev Pučkov (1)

František Maršík (1)

Publikace v oborech Biofyzika, Kardiovaskulární nemoci vč. kardiochirurgie, Obecná matematika, Termodynamika, Mechanika tekutin.

Ladislav Andrej (1)

František Dřevíkovský (1)

Mgr. František Dřevikovský je majitelem stejnojmenného českobudějovického hudebního nakladatelství, které vzniklo v 90. letech minulého století. Citováno z jeho webu : Jako dlouholetému hráči na klavír a klávesové nástroje se mi podařilo sestavit čtyřdílnou školu hry na klávesové nástroje Každý se může stát kouzelníkem, kde se naučíte hrát na klávesy s automatickým doprovodem na známých písních z oblasti pop music, jazzu, country i klasické hudby. Využitelné pro úplné začátečníky i pokročilé hráče. Počátkem tohoto století jsem využil mezery na trhu a začal sestavovat zpěvníky současných hitů Hity přelomu tisíciletí s melodií, textem a akordy, čímž jsem vlastně navázal na známé zpěvníčky Zpíváme s kytarou, vydávané v 60. až 80. letech minulého století. Dosud vydáno 14. dílů.

David Spark (1)

Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc., hydrogeolog, vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu vodohospodářském. Narozen roku 1957. Autor prací z oboru, také autor beletrie.

M. G Veselov (1)

Guan Hanqing (1)

Kuan Chan-čching byl čínský dramatik z období dynastie Jüan, nejvýznamnější představitel klasické čínské dramatické tvory ca-ťü, která se vyznačovala funkčním střídáním mluvené prózy, zpívaných veršovaných partií a recitovaných veršů. Kuan Chan-čching se narodil ve městě Ta-tu , získal zde lékařský diplom, ale odmítl spolupracovat s vládnoucími Mongoly, ačkoliv mu to zajišťovalo bohatství a slávu. V Ta-tu žil do roku 1279 a poté se přestěhoval do Chang-čou. Vynikl jako profesionální divadelní autor i jako herec. Je mu přičítáno šedesát tři divadelních her žánru ca-ťü, z nichž se dochovalo sedmnáct. Vyznačují se sevřeným syžetem a syntetickým divadelním projevem a vynikají dějovým spádem. Náměty svých her bral většinou ze starých literárních předloh, prolínají se však do nich poměry jeho doby, rozbujelá korupce i národnostní útlak za nadvlády Mongolů. Zabývají se zejména ponižujícím postavením a útiskem žen, zobrazují pletky intrikánů, proradnost boháčů, drsnost života chudých, nespravedlivou justicí, která si vynucuje doznání mučením atp. Spravedlnost v nich ale nakonec zvítězí. Přes určitou naivnost zápletek jsou jeho hry prvořadým činem ve vývoji čínského dramatu. Kromě divadelních her se dochovalo i několik jeho básní čchü, které byly hlavní formou písňových árií v jeho hrách.

Inazo Nitobé (1)

Japonský úředník, pedagog, autor publikací z oboru etiky a filozofie.

Hana Bláhová (1)

- narozena v Berouně 22.7.1953 - VŠZ absolvovala v roce 1977 - fyzioterapii se věnuje od roku 1996 - poradce pro detoxikační medicínu od roku 2001

Kathi Dittrich (1)

Německá výživová poradkyně. Publikace z oboru.

Karel Schück (1)

Autor publikací z oboru strojnictví, překladatel.

Milan Hanák (1)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Městské, oblastní a dopravní plánování, Stavebnictví, Umění, architektura, kulturní dědictví, Právní vědy.

Zdeňka Illeková (1)

Autorka duchovně zaměřené literatury.

Josef Mírumil Pohořelý (1)

Narozen 15. 3. 1805 v Kutné Hoře, zemřel 27. 3. 1887 tamtéž. Katolický kněz, prozaik, náboženské a didaktické spisy, překlady z němčiny.

Miroslav Bázlik (1)

Miroslav Bázlik je slovenský hudební skladatel a klavírista. Od roku 1990 působí jako pedagog na VŠMU v Bratislavě. Je autorem opery Peter a Lucia, oratórií , orchestrálních i komorních děl, elektroakustických skladeb i vokální tvorby. Podává taktéž filosofický rozbor a výklad děl zejména Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a skladatelů z období romantismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miroslav Bázlik na slovenské Wikipedii.

Tennālirāman Katai (1)

Thomas Craig (1)

Craig Thomas získal vzdělání na univerzitě v Cardiffu, kde promoval v roce 1967. Je autorem skvělých knih, v kterých se odráží hluboký zájem o napětí a konflikty v různých oblastech světa. Žil se svou manželkou a se dvěma kočkami v Staffordshiru. Měl rád kriket a v hudbě dával přednost klasice a džezu.

Josef Slováček (1)

Narozen 1923.Práce z oboru anglistiky.

Gerhard Aders (1)

Německý historik, zabývající se hlavně letectvím. Publikace v oboru.

Henry Enfield Roscoe (1)

Britský chemik a fyzik.

Karel Cvrk (1)

Narozen 12. 10. 1881 v Předbořicích u Milevska, zemřel 1962. Učitel, práce ze zeměpisu, vlastivědy a zpěvu, překladatel z angličtiny.

Ronald J Watkins (1)

Vystudoval dějiny a práva, autor populárně-naučných knih.

Sharyn McCrumb (1)

Sharyn McCrumbová je autorkou bestsellerů New York Times. Získala ceny Chaffin a Plattner, dvě ceny za nejlepší Apalačský román a mnoho dalších ocenění. Svoji sérii oslavovaných Apalačských balad odstartovala románem If i Ever Return, Pretty Peggy-O z roku 1990. Absolventka Severokarolínské univerzity a Virginské technické univerzity bydlí v Blue Ridge Mountains ve státě Virginia, ale jinak cestuje po Spojených státech i po světě a pořádá přednášky o svém díle.

Max Pierre Schaeffer (1)

Max Pierre Schaeffer, rodák z Essenu byl německý novinář, pracoval v řadě německých novin a byl rovněž autorem několika kriminálních románů a románů z oblasti literatury faktu. Zemřel v roce 2000 – v té době žil jako novinář a spisovatel na volné noze v Mnichově. Některé z jeho knih se dočkaly filmové adaptace. Psal také pod pseudonymem Robert Williams .

Margaret Elphinstone (1)

Skotská spisovatelka a básnířka. Vysokoškolská učitelka anglistiky. Autorka beletrie a poezie.

Friedrich Ingwersen (1)

Německý psychoterapeut. Publikace z oboru partnerských vztahů

Jiří Pistorius (1)

Jiří Pistorius byl literární historik a kritik, překladatel, editor, publicista. Bratr divadelního režiséra a dramaturga Luboše Pistoria a strýc nakladatele Vladimíra Pistoria. V letech 1945–1948 studoval bohemistiku, estetiku a srovnávací literatury na Filosofické fakultě Karlovy University, zároveň působil tamtéž jako asistent Václava Černého. Svou činností se intenzivně zapojil do poválečného literárního života: Od roku 1945 uveřejňoval kritické články a studie o české literatuře zejména ve Svobodných novinách a Kritickém měsíčníku, v němž posléze vykonával funkci tajemníka redakce. V červenci 1948 J. Pistorius odešel do Francie, kde studoval komparatistiku na pařížské universitě u Jean-Marie Carrého a slovanskou filologii se specializací na český jazyk a literaturu ve Štrasburku . Do roku 1958 působil v české sekci francouzského rozhlasu, spolupracoval též se stanicí Rádio Svobodná Evropa. Po odchodu do USA roku 1958 působil na Lafayette College v Pensylvánii a studoval francouzskou literaturu na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V letech 1963–1968 byl mimořádným profesorem francouzské literatury na Williams College v massachusettském Williamstownu, řádnou profesuru získal roku 1968. V letech 1971–1982 vedl tamní katedru románských studií. K vydání připravil povídku F. X. Šaldy Analysa a výbor z jeho dopisů Josefu Horovi . Dále se jako editor podílel na vydávání Souboru díla F. X. Šaldy ; sám připravil k vydání svazky Studie o umění a básnících a Kritické projevy 1 . Z pozůstalosti edičně připravil též poslední svazek Vančurových Obrazů z dějin národa českého . V roce 1948 vydalo nakladatelství Melantrich jeho Bibliografii díla F. X. Šaldy, na níž pracoval už během války . V exilu vydal knihu Destin de la culture française dan...

Varlam Tichonovič Šalamov (1)

Varlam Tichonovič Šalamov , byl ruský spisovatel. V letech 1924 – 1926 pracoval jako koželuh, poté začal studovat práva. Poprvé byl zatčen roku 1929 za účast na protistalinské demonstraci, za tento čin byl odsouzen na tři roky. Celkem v lágrech na Kolymě strávil 17 let, v roce 1956 byl rehabilitován jako oběť kultu osobnosti. Ve svých dílech popisuje příběhy lidí, kteří strávili mnoho let v táborech nucených prací. Své příběhy zpracovával do krátkých povídek, které mají výraznou pointu. Na rozdíl od Solženicyna neusiluje o komplexní přístup k tematice táborů, ale zabývá se detaily a vzpomínkami. Jeho díla se šířila samizdatem, proto je velmi těžké uvést jednotlivá díla, oficiálně vyšly pouze jeho básně. Výbor z jeho prózy byl publikován v Paříži a v jiných částech světa, v Rusku teprve roku 1987. Od roku 2011 vychází sborníky povídek odpovídající původním vydáním: 2. HLAVÁČOVÁ, Anna. Čas zapečatený v Kolymských poviedkach. http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/2006/salamov_tarkovsky.php

František S Janovský (1)

Narozen 4.6.1913 v Dolním Nemojově u Dvora Králové. Evangelický farář, náboženský spis.

Vojtěch Mrštík (1)

Narozen 14. 2. 1896 v Kolíně, zemřel 1.10.1954 v Sendražicích u Kolína. Holubářský odborník, práce z oboru.

Emil Hlobil (1)

Emil Hlobil byl český hudební skladatel a pedagog. Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky a Josefa Suka . Jeho práce zahrnují opery , symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dceru Danu Hlobilovou.

Markéta Aubrechtová (1)

Ing., autorka kuchařky.

Jan Šlechta-Křivoklátský (1)

Karel Mokříš (1)

Kartograf.

Jaroslav Veris (1)

Jaroslav Veris byl český akademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav a publikace o francouzském sochaři a malíři Bourdellovi. Jaroslav Zamazal se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně na Valšsku v rodině tamního obvodního lékaře Josefa Zamazala. Otec pocházel z východních Čech, matka se jmenovala Žofie Nováčková Zamazalová, pocházela ze Vsetína a byla rovněž lékařkou. Bratr Jaroslava Zamazala se jmenoval Josef Zamazal a mimo jiné se také věnoval malířství. Oba sourozenci navštěvovali stejnou školu a v Praze později oba bratři studovali i na AVU. V roce 1910 se rodina Zamazalových přestěhovala do Brna a Jaroslav zde navštěvoval klasické gymnázium. V Brně navštěvoval Jaroslav malířské kurzy v ateliéru Vojtěcha Doležila. Od roku 1917 oba bratři Jaroslav i Josef Zamazalovi zahájili studium na pražské Akademii výtvarných umění v Praze . Jaroslav nejprve studoval jeden semestr ve třídě vedené akademickým malířem Janem Preislerem. Další jeden semestr strávil Jaroslav pod vedením profesora Vratislava Nechleby. V roce 1919 zahájil Jaroslav studium na speciálně zaměřené malířské škole u profesora Karla Krattnera a studoval zde až do roku 1923. Během studia Jaroslav podnikal sám krátké studijní cesty při nichž většinou navštěvoval místní muzea s díly starých mistrů. Po skončení studia na AVU ještě několikrát navštívil Vídeň a Mnichov. První cestu do Paříže podnikl Jaroslav v roce 1922 a po jejím skončení se ještě vrátil zpět do Prahy. Na delší dobu se do Paříže dostal až v roce 1924. Toho roku přesídlil do Paříže a zůstal zde trvale prakticky až do roku 1938, kdy se začalo schylovat ke druhé svět...

Jaroslav Čermák (5)

Narozen 13. 1. 1954. MUDr., CSc., hematolog .

Eliška Čížková (1)

Autorka povídek.

Joel Zadak (1)

Americký autor fotografických publikací o psech.

Ivo Mička (1)

Ivo Mička byl český novinář, spisovatel a učitel. Narodil se Ladislavu a Heleně Mičkovým. Po základní škole absolvoval tehdejší rakovnickou jedenáctiletku, kterou dokončil roku 1956. Pak studoval na pedagogické fakultě v Plzni. V roce 1963 začal spolupracovat s týdeníkem Rozvoj, když v něm vycházel jeho cestopis Deset vídeňských dnů. Později do něj pravidelně dopisoval a v lednu 1969 nastoupil jako redaktor, zodpovědný za národní výbory, školství, kulturu a zemědělství. V dubnu 1970 byl po nutném oslavném článku k 100. výročí narození V. I. Lenina z politických důvodů tehdejším vedením ONV okamžitě propuštěn. Jako učitel působil na několika školách , kromě toho pracoval nuceně jako dělník v Prunéřovské elektrárně. Na podzim roku 1989, těsně před sametovou revolucí, se vrátil do redakce Rozvoje. Od července 1990 byl vedoucím redaktorem, týdeník přejmenoval na Rakovnické noviny a stal se i jeho majitelem. Na konci roku 1990 otevřel v pronajatých prostorách, za pomoci svého přítele, akademického malíře Václava Zoubka, vlastní soukromou galerii umění Na Pražské. Politicky působil jako městský zastupitel za ODS. Roku 2002 pracoval jako dobrovolný učitel u ruských Čechů nedaleko Novorossijska v Rusku. V letech 2003 byl Centrem humanitární pomoci krajanům v zahraničí vyslán na dva měsíce k žitomirským Čechům z východní Volyně jako češtinář, kulturní a osvětový pracovník, muzikant a novinář. Byl významným kulturním činitelem Rakovnicka. Působil také jako novinář, návštěvník výstav a významných událostí, kulturní zpravodaj, jazykový korektor, textař, básník, fotograf nebo turistický průvodce. Nelze vynechat ani jeho muzikantskou kariéru, kdy působil jako jeden z trumpetistů tanečního a jazzového orchestru Merkur. Za mnohaletou spisovatelskou, publicistickou a pedagogickou činnost doma i v zahranič...

Francis Gabreski (1)

Francis Stanley Gabreski „Gabby“ byl předním americkým leteckým esem nasazeným během druhé světové války do bojů v Evropě s 28 sestřely, leteckým esem korejské války s 6,5 sestřely a významným důstojníkem Letectva Spojených států, v jehož řadách odsloužil celkem 26 let. Před válkou se začal zajímat o létání, ale málem nezískal pilotní licenci, protože dle svých instruktorů neměl pro létání vůbec žádný cit a praktickou zkouškou prošel až na poslední pokus. Po absolvování leteckého výcviku v roce březnu 1941 byl přidělen k 45. stíhací peruti, 15. stíhací skupiny na Hawaii. Zde prodělal svůj bojový křest při útoku na Pearl Harbour, kdy se mu společně podařilo s několika piloty vzlétnout po hlavním útoku, ale nepřítel již unikl. Jelikož byl původem Polák a doslechl se o polských perutích bojujících RAF a chtěl nabrat bojové zkušenosti, požádal svého velícího důstojníka o přeřazení. Bylo mu vyhověno a bojoval od ledna 1943 v řadách 315. polské stíhací perutě na strojích Supermarine Spitfire, kde nezaznamenal žádný sestřel. 27. února 1943 byl přeřazen k 56. stíhací skupině , létajíc na strojích Republic P-47 Thunderbolt pak dosáhl nad Francií a Německem 28 potvrzených sestřelů, největšího počtu vzdušných vítězství ze všech amerických letců v Evropě. Během korejské války pak dosáhl úspěchů na proudových strojích North American F-86 Sabre u 51. přepadového stíhacího křídla . Za celou svou bojovou kariéru dosáhl 34½ sestřelených nepřátelských letadel, navíc se mu jako jednomu z pouhých sedmi amerických pilotů povedlo dosáhnout statusu leteckého esa ve dvou různých válečných konfliktech. Během své kariéry velel dvěma stíhacím letkám, v dočasném měřítku pak velel šesti uskupením typu „křídlo“ a „skupina“. Celkem tedy působil 11 let jakožto velitel jednotky, 15 let jako bojový pilot. Po ukončení karié...

Martin Novotný (1)

Martin Novotný je český politik, mezi lety 2013 a 2017 poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V letech 2006–2014 byl primátorem statutárního města Olomouc, od ledna 2014 do ledna 2016 byl místopředsedou ODS. V letech 2000–2001 byl místopředsedou občanského sdružení Mladí konzervativci. Narodil se 21. ledna 1972 v Olomouci. Chodil na Základní školu Zeyerova v Olomouci, odmaturoval na Slovanském gymnáziu. Po střední škole nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, avšak studium ukončil v pátém ročníku. V roce 1998 a 1999 byl na studijním pobytu v Austrálii. Zde se zaměřoval na anglický jazyk a ekonomii. Poté vyučoval anglický jazyk, v letech 2000 - 2001 pracoval jako poradce pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, Martin Novotný je ženatý. S manželkou Martinou má dceru Alenu, z prvního manželství má dceru Ludmilu. V roce 2000 a v roce 2001 byl poradcem místopředsedy Poslanecké sněmovny. V roce 2002 byl poprvé zvolen do Zastupitelstva města Olomouce. Do roku 2006 zastával funkci náměstka primátora a v roce 2006 byl sám zvolen primátorem. V roce 2008 byl zvolen zastupitelem Zastupitelstva Olomouckého kraje. V roce 2010 byl primátorem zvolen na druhé funkční období. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Olomouckém kraji jako krajský lídr ODS a byl zvolen poslancem. Následně po zvolení poslancem oznámil, že kvůli souběhu funkcí odstupuje z postu primátora Olomouce. Na funkci olomouckého primátora pak rezignoval k 1. březnu 2014. Martin Novotný je od roku 1996 členem Občanské demokratické strany. V letech 2000–2001 byl předsedou o. s. Mladí konzervativci. V roce 2001 byl zvolen předsedou MS ODS Olomouc-město, kterým je až do současnosti. V současné době je také předsedou Oblastního sdružení ODS Olomouc. V roce 2012 byl kongresem ODS zvolen do Výkonné rady ODS. Ve volbách v roce 2013 vedl kandidátku ODS v Olomouckém kraji. Na 24. kongresu ODS 19. ledna 2014 byl ve třetím kole druhé ...

Jiří Mazurek (1)

Narodil se v roce 1974 v Českém Těšíně, vystudoval fyziku na MFF UK Praha, nyní učí matematiku a statistiku na Slezské univerzitě. Sci-fi a fantasy povídky publikuje v žánrových magazínech Ikarie, XB-1 a Pevnost. V roce 2007 debutoval young adult sci-fi románem Želes, po kterém následovala dvojice fantasy románů Legenda o Rennardovi , Legenda o Garonně a sbírka povídek Město čarodějů . V angličtině mu vyšly novely The City of Wizards a The War of Spells. Po několikaleté odmlce se připomenul strhujícím sci-fi thrillerem Polární záře . Jiří Mazurek je ženatý, má dva malé syny a žije v Orlové poblíž Ostravy. Mezi jeho koníčky patří četba knih, turistika, fotografování a fotbal.

Albert Kudělka (1)

Český autor povídek. Vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK v Praze, v současné době pracuje jako copywriter v jedné pražské reklamní agentuře. Hraje na kapele v punkové kapele The Penultimate Truth, mezi jeho další zájmy patří chov koček a vysokohorská turistika. Překládá z angličtiny beletrii i odbornou literaturu. Publikoval několik kratších textů ve fanzinech - dvě povídky z plánovaného cyklu o okultním detektivovi Normanu Applegateovi: Ke každé hlavě se tělo najde, Ledové sny a Drak skvrnitý.

Wade Krawczyk (1)

V Anglii žijící autor publikací o německých historických uniformách.

Walter Schulz (1)

účastnil se bojů ve 2. světové válce, což formovalo autorův světový názor. Krátce po válce začal studovat v Lipsku pedagogiku a stal se učitelem. Časem ředitelem Literárního ústavu J.R.Bechera.

Mirek Topolánek (1)

Mirek Topolánek je český politik, v letech 2002–2010 druhý předseda Občanské demokratické strany a v období 2006–2009 předseda vlády České republiky. Od ledna do května 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie. Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 6. místě se ziskem 221 689 hlasů . V současnosti se věnuje teplárenskému průmyslu, je rovněž aktivním politickým glosátorem. Vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě a poté strojní fakultu VUT v Brně. Podle informací jeho učitelů otištěných časopisem Týden byl v době středoškolských studií aktivním členem komunistické organizace Socialistický svaz mládeže. Pracoval jako projektant a později jako samostatný projektant v OKR , závodu Automatizace a mechanizace k.ú.o. Ostrava, Výstavní 10. Mezi lety 1987–1991 pak působil v Energoprojektu Praha, závod Ostrava jako vedoucí projektant specialista. V roce 1991 spoluzaložil a řídil obchodní společnost VAE, spol. s r. o. , která se zabývala energetickými projekty. V roce 1996 společnost zanikla bez likvidace a jejím právním nástupcem se stala obchodní společnost VAE a.s., v níž zastával do roku 2003 funkci předsedy představenstva. Před listopadem 1989 nebyl politicky organizován v žádné straně; v mládí měl v podprůměrné finanční situaci nabídku vstoupit do KSČ, ovšem jak uvádí ve své knize, jeho manželka byla proti a rozhodl se nepřijmout. V roce 1989 působil v Občanském fóru. V roce 1994 vstoupil do Občanské demokratické strany. V roce 1996 byl zvolen do senátu za obvod č. 70, Ostrava-město. V letech 1998–2002 byl předsedou senátního klubu ODS a od roku 2002 do roku 2004 pak byl místopředsedou Senátu. V listopadu 2002 se stal po Václavu Klausovi předsedou ODS. Za dobu Topolánkova předsednictví ODS vyhrála tato strana volby senátní, krajské, evropské, komunální a v roce 2006 i volby do Poslanecké sněmovny. V roce 200...

Janka Bryl' (1)

Janka Bryl , občanským jménem Ivan Antonovič Bryl či Jan Antonavič Bryl byl běloruský a sovětský spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině železničáře. V roce 1922 se rodina přestěhovala do Západního Běloruska, na území tehdejšího Polska. Vystudoval polskou základní školu a gymnázium s ezaměřením na matematiku, v roce 1938 publikoval první verše a publicistiku v běloruském časopise. V roce 1939 narukoval k námořní pěchotě polské armády, záhy padl do německého zajetí, odkud o dva roky později uprchl a přidal se k sovětským partizánům. Od roku 1944 žil v Minsku a pracoval jako novinář. Byl členem PEN klubu a Akademie věd Běloruska. Jeho vnuk Anton František Bryl je básník a překladatel do běloruštiny.

Uladzìmìr Kalesnìk (1)

Uladzimir Andrejevič Kalěsnik, rusky: Владимир Андреевич Коле́сник, bělorusky: Уладзімір Андрэевіч Калеснік byl běloruský sovětský literární vědec, prozaik, kritik a historik, kandidát filologických věd, profesor, autor studií a esejů o nové i starší běloruské literatuře. Narodil se v rolnické rodině, vystudoval pedagogickou školu. Běheme Velké vlastenecké války se účastnil protifašistického odboje, roku 1942 se přidal k partizánům. V roce 1949 absolvoval Pedagogický institut, byl vedoucím katedry literatury Borbujského učitelského institutu , vedoucím katedry běloruské literatury Brestského pedagogického institutu , vedl Brestský oblastní literární spolek , byl sekretářem Svaru spisovatelů Běloruské SSR .

Tobias S Buckell (1)

Tobias S. Buckell je sci-fi autor který se narodil v Grenadě v Karibiku. V současné době žije v Bluffton, Ohio.

F. Wohnout (1)

George Robert Sims (1)

Antonín Licht (1)

Narozen roku 1873 v Praze, zemřel 19.6.1926 v Praze. JUDr., podplukovník, guvernér Podkarpatské Rusi. Autor válečných vzpomínek. šéf pražského zeměbraneckého zastupitelství.

Karol Thiry (1)

Narozen ve Staré Ľubovně 26.10. 1937, malíř, historik umění.

Fialová Helena (1)

Vysokoškolský pedagog, inženýrka, docentka, kandidátka věd, publicistka. Mimo jiné autorka skript - Základy Makroekonomiky.