Všichni Autoři a témata

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Josef Maleř (1)

Narozen 1929, zemřel 1999. Doc., Ing., DrSc., vědecký pracovník v oboru mechanizace rostlinné výroby, zejména sklizně zrnin.

Rudolf Komínek (1)

Rudolf Komínek byl český akademický malíř, restaurátor a ilustrátor. V letech 1902-1906 studoval na pražské Malířské akademii u profesora Hanuše Schwaigera. Maloval portréty a ženské akty. Ilustroval zejména knihy pro mládež, pro nakladatelství v Praze. Zabýval se restaurováním starých obrazů ve šlechtických palácích a zámcích, Restauroval rovněž obrazy v několika pražských kostelech a dalších místech. Vystavoval svá díla opakovaně v Rubešově a v Součkově galerii v Praze.

Antonín Košťál (1)

Narozen 12. 6. 1906, zemřel 12. 10. 1969 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy zeměměřičské, učebnice geodézie.

Paul Hogarth (1)

Britský malíř, grafik a knižní ilustrátor.

Zinovij Masinovskij (1)

RNDr., CSc., biolog, ředitel společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o.

Lýdia Kyseľová (1)

Autorka čítanek a knih pro děti.

Richard Dreyfuss (1)

Richard Stephen Dreyfuss je americký herec, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Děvče pro zábavu z roku 1977. Narodil se v židovské rodině v Brooklynu, od devíti let žil v Kalifornii a absolvoval Beverly Hills High School. Herectví se začal věnovat v komunitním centru a v sedmnácti letech debutoval v televizním seriálu Karen. Jeho prvním filmem byl Absolvent a první hlavní rolí mořský biolog Matt Hooper ve filmu Čelisti . Hrál také ve filmech Americké grafitti, Blízká setkání třetího druhu, Čí je to vlastně život?, Somrák z Beverly Hills, Opus pana Hollanda, Akce Pelikán a Dámský klub. Působí v občanském hnutí Common Cause a založil organizaci podporující občanskou výchovu na veřejných školách. Spolu s Harrym Turtledovem napsal román The Two Georges, zabývající se alternativní historií USA. Byl třikrát ženatý: poprvé se scenáristkou Jeramie Rainovou, podruhé s Janelle Laceyovou a potřetí se Světlanou Jerochinovou. Má dceru a dva syny. Od dětství trpí bipolární afektivní poruchou, bojoval také se závislostí na drogách.

Janine Amos (1)

Janine Amosová je anglicky píšící autorka dětské literatury. Žije v anglickém Bristolu a amatérsky se zabývá archeologií. Vystudovala tvůrčí psaní, které dnes vyučuje. Její knihy byly přeloženy do čtrnácti jazyků včetně češtiny.

František Fechtner (1)

František Fechtner byl preparátor Botanického ústavu Univerzity Karlovy v Praze, houbař a znalec hub, který mimo jiné úzce spolupracoval botanikem a mykologem Josefem Velenovským. Velenovského zásoboval houbami a informacemi o jejich výskytu během příprav podkladů pro přelomové dílo České houby . Autor mu přičítá zásluhy mj. u následujících druhů: Hřib zelenavý 1), kozák krvavý 2), hřib černavý , hřib Fechtnerův , hřib růžovník , hřib skvrnitý , hřib kříšť , hřib červenka 4), hřib nepravý 5), hřib brotanový 6) a některých dalších. Velenovský na počest „pilného svého sběratele hub“ pojmenoval nově popsaný druh, hřib Fechtnerův , který mu Fechtner pravidelně nosil z teplých vápenatých hájů u Roblína. Velenovský používal pro Františka Fechtnera zkratku Fchtr, Fchr. či Fchr.

Helga Eisele (1)

Německá lékařka, autorka publikací z oboru přírodní medicíny a péče o zdraví.

Augustin Tschinkel (1)

Narozen 3. 8. 1905 v Praze, zemřel 1. 5. 1983 v Kolíně nad Rýnem. Avantgardní umělec, výtvarník, představitel figurálního konstruktivismu, též knižní grafik.

Jiří Kořínek (1)

Jiří Kořínek byl esperantista a překladatel. Překládal především operní árie a písně , českou poezii do esperanta. Narodil se v rodině libereckého krejčovského pomocníka Rudolfa Kořínka a matky Anny, rozené Prokopové . Vyrůstal v těžkých poměrech, protože otec padl v první světové válce. Byl obchodním příručím v Liberci, od roku 1931 v textilním závodě v Brně. Za války byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce se vrátil ke své původní profesi, nejdříve opět v Brně, v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval až do důchodu jako kontrolor kvality v závodě Textil Liberec. Jako student v roce 1922 se seznámil s esperantem, od roku 1949 začal překládat do esperanta prózu i poezii, vynikl v překladech operních árií. Jeho bibliografie zachycuje kolem 500 překladů básní a 300 původních prací, které se zachovaly rozsety po esperantských časopisech celého světa nebo v rukopisech v esperantských archívech . S manželkou Hildou, rozenou Urbanovou, měl dceru Věru. Její manžel Vlastimil Novobilský je také aktivním esperantistou. Na kongresu esperantistů Sofii v roce 1963 byly dva jeho překlady odměněny druhou cenou. Na kongresu v Tokiu v roce 1965 získal první cenu za překlad poezie. Dva týdny před smrtí byl vyznamenán titulem Zasloužilý pracovník kultury, který tehdejší stát uděloval amatérským umělcům.

Oto Košta (1)

Oto Košta je český lékař a vysokoškolský pedagog, od listopadu 2016 do února 2017 hejtman Olomouckého kraje, v letech 2016 až 2020 zastupitel Olomouckého kraje, bývalý člen hnutí ANO 2011. V letech 1976 až 1982 vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V 90. letech 20. století absolvoval odborné stáže ve Švýcarsku, Německu a Izraeli. Ve studiu pak pokračoval v letech 2005 až 2010, tentokrát doktorským oborem sociální lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity . Pracovní kariéru začínal v letech 1982 až 1984 jako lékař Ústavu patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 1984 přešel do Fakultní nemocnice Olomouc. Stal se vedoucím lékařem Závodního zdravotního střediska a oddělení zdravotní výchovy a také externím lékařem II. interní kliniky. Od roku 1992 vede soukromou lékařskou praxi jako praktický lékař pro dospělé, od roku 1995 k tomu soukromě podniká. V letech 2004 až 2005 byl předsedou představenstva akciové společnosti NAD BOTIČEM a od roku 2013 je jednatelem a společníkem se 100% majetkovou účastí ve společnosti MUDr. Oto Košta, Ph.D., praktický lékař. Za svou lékařskou kariéru napsal několik publikací a účastnil se zahraničních kurzů. Přednáší na Lékařské fakultě UP v Olomouci a na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Několik let byl lékařem dálkových plavců a tenistů, později ligových fotbalistů Sigmy Olomouc a 1. HFK Olomouc. Od roku 2014 je také poradcem Mezinárodního centra klinického výzkumu , které spadá pod Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Oto Košta je ženatý a má jednoho syna, žije ve městě Olomouc. Je členem Židovské obce Olomouc. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2000 kandidoval jako nestraník za ČSNS v obvodu č. 62 – Prostějov. Se ziskem 2,28 % hlasů však skončil na posledním 6. místě. Od roku 2015 spolupracoval s hnutím ANO 2011, na počátku roku 2016 do něj pak vstoupil. V krajských v...

Shevqet Musaraj (1)

Albánský spisovatel.

B. Engels (1)

Josef Strnad (1)

* 23. 2. 1912, Trojanovice † 4. 3. 1986, Praha Prozaik, básník, publicista, autor pro děti a mládež, překladatel a editor Narodil se jako syn pasekáře a dřevorubce, přitom však v rodině s živým vztahem k folkloru a s bohatými písmáckými tradicemi. Strýc Jan Knebl , trojanovický rodák, se jako sochař a malíř s folklorními východisky stal zakladatelem výtvarné tradice na Valašsku; bratr Bohumír psal pod pseudonymem Bohumír Četyna historickou prózu, bratr Antonín byl akademický malíř a grafik, který často ilustroval Strnadelovy knihy . – Reálné gymnázium navštěvoval v Místku a v Brně . Na Filozofické fakultě UK studoval češtinu a francouzštinu a rovněž experimentální fonetiku, etnografii a srovnávací literární vědu. Během studií zajížděl na Slovensko a pro národopisné oddělení Národního muzea dokumentoval zejména lidové stavitelství na Spiši, Oravě a v Liptově. Zápisy valašských pohádek a pověstí se Strnadel podílel na Soupisu českých pohádek Václava Tilleho, který byl jeho učitelem a také patronem jeho práce Valašské lidové hry vánoční. Filozofickou fakultu absolvoval 1937; PhDr. 1946 prací Růst a vývoj básníka – studie básnického díla Františka Hrubína . Ze sociálních důvodů začal Strnadel pracovat už při studiu: 1935 krátce působil ve Státním úřadě statistickém a poté se stal knihovníkem ve studijní knihovně ministerstva sociální péče, od počátku 1939 byl jejím vedoucím. Po 17. listopadu 1939 byl zatčen a do prosince 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění pracoval až do 1951 na ministerstvu sociální péče, naposledy ve funkci odborového rady knihovní a archivní služby. Souběžně byl 1944–49 redaktorem nakladatelství Josef Lukasík, kde řídil několik edic , a 1946–47 redakčním tajemníkem revue Doba (vydávané literár...

Lev Nikolajevič Gumilev (1)

Ruský historik, geograf, etnolog, básník a překladatel z perštiny.

Jiří Lír (1)

Jiří Lír byl český herec. Jednalo se o výrazného představitele mnoha drobnějších filmových rolí, výborného estrádního a kabaretního umělce s výrazným komediálním nadáním. Jeho někdejším pelhřimovským spolužákem byl herec Lubomír Lipský. Ačkoliv na divadle se mu hlavní role nevyhýbaly, ve filmu se dlouhodobě etabloval především jako oblíbený a režiséry vyhledávaný herec vedlejších filmových rolí, kterých v českém filmu za svůj bohatý herecký život ztvárnil okolo 180. Společně s bratry Lubomírem a Oldřichem Lipských po druhé světové válce spoluzakládal Divadlo satiry, kde se sešel s mnoha budoucími komediálními hvězdami českého filmu. Mimo jiné zde působil též s Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou nebo jiným známým hercem mnoha epizodních filmových rolí s Karlem Effou.

Pavel Adam (1)

Nar. 5. 12. 1960 v Příbrami. MUDr., CSc., doc. neurologie. Zabývá se cytologií a likvorologií.

Josef Uher (1)

Josef Uher byl český učitel a spisovatel. Byl výrazným představitelem bosácké literatury. Narodil se jako nejstarší syn v rodině chudého domkáře - tkalce. Jediným rodinným majetkem byla kráva, kterou Josef chodil pást; doma též vypomáhal s prací otci. Od roku 1893 chodil pěšky do měšťanky v Tišnově. Po ukončení školy se rozhodl stát se učitelem, aby mohl uniknout z neradostných domácích poměrů. Byl přijat na Učitelský ústav v Brně. Hudbě jej tu učil Leoš Janáček, literaturu bratři Mrštíkové, výtvarnou tvorbu Max Švabinský. Během studií trpěl hladem a nedostatkem, i když si přivydělával básničkami posílaných do moravských časopisů. Po studiích, v jeho 19 letech, se u něj při vojenském cvičení poprvé projevily první příznaky tuberkulózy, chrlení krve. Začal učit na různých místech Brněnska, v říjnu 1900 Židenice, 1901-1903 Babice u Rosic, 1903 Ostrovačice, 1904 Padochov u Oslavan, 1905 Vranov u Brna. Pak onemocněl, na vlastní žádost byl dán na roční dočasný odpočinek. Byl živ jen z honorářů a malé státní podpory. Předčasně ve svých 28 letech, i přes snahu se léčit, zemřel. Pochován je v Brně. Nestačil tak rozvinout své nadání, které se projevilo v povídkové tvorbě. Povídky o vyděděncích společnosti byly ovlivněny steskem nad životem zmařeným chorobou a bídou .

Karel Beba (1)

Narozen 7.10.1922 v Litomyšli. Novinář, zahraniční dopisovatel, publikace z cest.

Rudolf Kuthan (1)

Rudolf Kuthan byl český klasický filolog, středoškolský profesor a překladatel antické literatury . Kuthanovy překlady se vyznačují pečlivostí a sdělností. Narodil se v rodině ředitele vinohradské tržnice Vojtěcha Kuthana a jeho manželky Karoliny, rozené Hilšerové . Po maturitě na gymnáziu v Praze v roce 1905 studoval bohemistiku a klasickou filologii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po jejím absolvování v roce 1911 nastoupil jako středoškolský profesor češtiny, latiny a řečtiny na středních školách v Klatovech a v Praze. V Klatovech působil jeden rok, v Praze až do roku 1948 s výjimkou let 1941–1945, kdy byl dočasně nuceně penzionován. V letech 1956–1958 byl bezdůvodně vězněn. Z vězení se vrátil fyzicky i duševně zlomen. Oženil se 27. února 1916 v Klatovech s Miladou, rozenou Kuthanovou . Jeho ženou byla též MUDr. Marie Kuthanová . Měl syna Radima a dceru Milenu , provdanou Bubeníčkovou. Rudolf a Marie Kuthanovi jsou uvedeni v kenotafu na rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově. Ostatky obou manželů byly rozptýleny na hřbitově na Malvazinkách v Praze.

Frederick M White (1)

Václav Klimánek (1)

Narozen 18.10.1892 v Praze. Malíř, ilustrátor, knižní grafik.

Vladislav Zíka (1)

Narozen 21. 7. 1900 v Praze, zemřel 6. 10. 1971 v Žatci. Autor knih pro mládež a dospělé. Pod různými pseudonymy psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky.

Georges Dimoš (1)

Isabel Losada (1)

Anglická spisovatelka, působí v divadle a v televizi.

Jiří Václavík (1)

Narozen 24. 10. 1973 v Opočně. Vyšetřovatel hasičského záchranného sboru v Rychnově nad Kněžnou, též regionální publicista, autor prací o historii a současnosti městyse Častolovice, příběhů z hasičského prostředí a včelařského almanachu ke 120. výročí organizace v Kostelci nad Orlicí.

Chan-Šan (1)

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života. Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze. Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény...

Ludmila Ehrenbergerová (1)

Mgr. Ludmila Ehrenbergerová, autorka učebnic italštiny, překlady z italštiny.

Jiří Hanák (1)

Jiří Hanák byl český novinář, signatář Charty 77, nositel Ceny Ferdinanda Peroutky. Působil jako dlouholetý komentátor a sloupkař různých českých novin a dalších periodik. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení školy působil od roku 1967 jako redaktor časopisu Reportér, po dvou letech však v rámci normalizace musel toto místo opustit a živit se jako dělník. V letech 1963 až 1968 byl členem Komunistické strany Československa . V roce 1977 podepsal Chartu 77, od ledna 1988 působil v samizdatových Lidových novinách, v jejichž redakci Lidových novin zůstal i po sametové revoluci v listopadu 1989, a to ve funkci zástupce šéfredaktora. Byl i redaktorem Svobodného slova, stál u počátků časopisu Týden; z příběhů, které v letech 1999–2000 pro časopis psal, sestavil a vydal v roce 2001 knihu Orwellovo století, ilustrující rok po roce průběh a nejdůležitější události 20. století. Později nastoupil jako komentátor do deníku Právo. Od dubna 2016 začal publikovat opět v Lidových novinách, kde měl na starosti sobotní Poslední slovo. V roce 2005 mu byla udělena novinářská Cena Ferdinanda Peroutky. Roku 2016 získal Cenu Opus Vitae „za mistrovství pera, občanskou statečnost a paličatost“. Byl označován za doyena dnešních českých sloupkařů a je považován za mistra politicky aktuálního, historicky poučeného, vtipného krátkého komentáře, vynikajícího krásnou češtinou.

Jiří Antalovský (1)

Fotograf a grafický designér.

Tamara Griesser-Pečar (1)

Narozena 1947 v Lubljani. Studovala v New Yourku, Paříži a Suffolku. Studium dějin ukončila na Vídenské univerzitě roku 1973. V e svých článcích a statí se zabývá především zánikem Rakousko- uherské monarchie a počátky Rakouské republiky.

Jitka Plachá (1)

Narozena 2. 4. 1908 v Praze, zemřela 30. 4. 1972 tamtéž. PhDr., televizní pracovnice, autorka kulturně historické publikace.

Jaromír Měšťan (1)

Jaromír Měšťan se narodil 27.5.1916 v Plzni. Po matčině úmrtí se jako půlroční dítě dostal do Českých Budějovic. Po absolvování zdejšího gymnázia studoval na právnické fakultě UK Praha, kde promoval krátce před svojí emigrací v roce 1948. Již v době maturitních studií psal básnické příspěvky do studentského časopisu Sdružení, tento tisk také redigoval a aktivně se také zapojil do zdejšího studentského hnutí. V maturitním roce 1935 vydal svojí první básnickou sbírku Hoch ve smutku. O rok později následovala druhá kniha veršů Smlouvání s časem. V roce 1938 zahájil vydávání zamýšlené Malé jihočeské trilogie. První kniha lyricko – literárních esejů z tohoto projektu nesla název Země, kterou miluji. Druhá kniha vyšla až za války v roce 1942 a jmenovala se Tudy šel pán. V roce 1939 Jaromír Měšťan vydal sbírku milostné poezie pod názvem Zvěrokruh.Tento název také přijala i nově vzniklá básnická skupina vydávající za války ve stejnojmenné edici asi dvacet básnických sbírek. S psaním poezie nepřestával ani v době emigrace v roce 1948, kdy se usadil v Mnichově.Jeho verše byly otištěny v antologii Neviditelný domov s podtitulem Verše exulantů 1948 – 1953. V pařížské edici Rencontres vydal v roce 1953 knihu Zima v Alpách. V Mnichově také pokračoval i v činnosti edice Zvěrokruh, kdy zde vydal své knihy básní Malá noční hudba , Sladká jako med , Útěk do Egypta a Potměchuť svoboda . Byl také dopisovatelem týdenníku ,,Čechoslovák“ vydávaného v Londýně a aktivním členem exilového Pen-Klubu a dalších exilových organizací. V roce 1964 byla Měšťanova báseň Böhmische Landschaft otištěna v souboru překladů české poezie v německé antologii Linde und Mohn. Bylo to rok před básníkovou smrtí. Jaromír Měšťan zemřel 22.7.1965 v Mnichově.

Aleksander Grobicki (1)

Polský autor populárně naučné literatury pro mládež.

Josef Kroupa (3)

Narozen 25. 12. 1917 v Hošticích u Kroměříže, zemřel roku 1997. Doc. MUDr., DrSc., chirurg, publikace z oboru traumatologie. .

Karel Husička (1)

Spoluautor publikace o magnetofonech.

Josef Vogt (1)

Janice Harper (1)

Autorka publikace o aranžování květin.

Jan Kubeš (1)

Narozen 23. 10. 1961. Doc. RNDr., CSc., geograf. Publikace z oblastí územního a regionálního plánování venkova a krajinného plánovaní.

Josef Říha (1)

Josef Říha byl český právník a politik z Kutnohorska. Studoval na pražském akademickém gymnáziu a právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Titul doktora práv získal 30. prosince 1858. Po dvou letech státní služby v Kouřimi a v Kutné Hoře pracoval určitou dobu v advokacii a po roce 1862 v notářské kanceláři. Roku 1868 si založil vlastní advokátní praxi. Účastnil se veřejného a politického života. Už v roce 1867 byl zvolen do Českého zemského sněmu za venkovské obce kutnohorského okresu, o pět let později pak za město Kutná Hora. Zemský sněm ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady . Patřil ale do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Ještě předtím, v srpnu 1868, patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Byl i členem městského zastupitelstva a v letech 1877-86 purkmistrem Kutné Hory. Mimo toho působil jako starosta kutnohorské Měšťanské besedy a ve sboru Tylova divadla. Spoluzakládal bruslařský spolek a místní organizace Ústřední matice školské a Sokola. Organizoval i sbírku na obnovu Národního divadla po požáru. V nekrologu v časopise Světozor je uváděno, že současníci si ho vážili pro nezištnost a obětavost ve prospěch města i národa. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....

Beatrix Stoepel (1)

Německá bioložka, novinářka, televizní redaktorka.

Susanne Harthoorn (1)

Ingrid Selberg (1)

Élisabeth Brami (1)

Élisabeth Brami je francouzská klinická psycholožka narozená v Polsku, odkud s rodiči utekla do Francie, když jí bylo 18 měsíců. Od roku 1990 píše dětské knihy. Je autorkou cca 100 knih a románů, zejména pro děti.

Catherine Metzmeyer (1)

Narodila se v Sarthe v roce 1954. Od roku 1978 žije v Belgii nedaleko Leuvenu. Vzděláváním je učitelka, mnoho let píše pro děti.

Ladislav Pálka (1)

Český výtvarník. Narozen 14.4.1945 ve Zlíně. Grafik, animátor a knižní ilustrátor.

Jon G Ayres (1)

Ivan Medek (1)

Ivan Medek byl český novinář, původní profesí muzikolog, spolupracovník Talichova Českého komorního orchestru a České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka. Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit pro nepřátelský postoj ke KSČ a k novému zřízení. Podle složky, kterou na něj vedla Státní bezpečnost, "K únorovým událostem zaujal vlažné a nevšímavé stanovisko. Akcí, pořádaných jak stranou, tak i organisacemi Národní Fronty se nezúčastňuje. Na naše zřízení dost často nadává i veřejně, ke členům stranu v jeho bydlišti se chová nevšímavě a nadřazeně. Naše zřízení považuje za dočasné, neustále se vyjadřuje o tom, že u nás není žádná demokracie, že prý demokratický stát je USA. Sám pevně věří tomu, že u nás v nejbližší době dojde k převratu, že u nás budou osvobozovat Američané. Je zaměřen proti našemu zřízení reakčně a nepřátelsky. Ve své nenávisti k našemu zřízení by byl schopen i těch nejhorších činů. Vyhýbá se stykům se soudruhy." V roce 1957 byl zatčen a odpykal si několikaměsíční trest kvůli údajnému podílu na finančních machinacích. Po propuštění se ho Státní bezpečnost pokoušela naverbovat jako agenta. Tuto nabídku odmítl, slovy StB "zábranou, která nedává předpoklady k okamžitému zapojení Ivana Medka do naší práce je jest jeho povaha a charakterové rysy. Ivan Medek se jeví jako nesmlouvavě přímý, upřímný a v tomto směru i přísný vůči sobě, jest hluboce myšlenkově založen a v tomto směru vývojově zatížen katolicismem." Během pražského jara vstoupil do Československé strany lidové s cílem ji reformovat, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z ní vystoupil. Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po pros...

Vlastimil Košek (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Karel Zahrádka (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Vladislav Malý (1)

Vladislav Malý je entomolog, člen České společnosti entymologické.

Vojtech Balažovjech (1)

Práce z oblasti mechaniky.

Jaroslav Paleček (1)

Práce v oboru vzduchotechniky.

Bohumil Špinar (1)

Jiří Janáč (1)

Narodil se v Ústí nad Labem a žije v Českých Budějovicích. Poezii se věnuje řadu let a orientuje se především na humor.