Všichni Autoři a témata

Eduard Stružka (1)

Eduard Strasburger (1)

Botanik.

Eduard Stoklas (1)

Narozen 9.5.1845 ve Valašském Meziříčí, zemřel 16.7.1900 v Příboru. Středoškolský profesor, práce z oborů regionální vlastivědy, fyziky a chemie.

Eduard Steun (1)

Eduard Štěpař (1)

Narozen 3. 1. 1969. Tramp, spisovatel, autor povídek z prostředí trampingu a čínských bojových umění.

Eduard Šlemar (1)

Eduard Sládek (1)

Narozen 21.2.1881 Chicago , zemřel 2.7.1946 tamtéž. Katolický česko-americký kněz, benediktin, profesor na koleji v Lisle, pracovník Tiskárny Českých benediktinů.

Eduard Sitár (1)

Narozen 2. 4. 1960 v Mělníku. Účetní poradce, regionální historik a publicista.

Eduard Šimek (1)

Narozen 22. 2. 1936 v Praze, zemřel 21. 7. 2021. Historik, numismatik, ředitel Historického muzea Národního muzea v Praze v letech 1990-2002. Autor prací z numismatiky a českých dějin 15.-18. století.

Eduard Severin (1)

Autor publikací z oboru televizní a radiolokační techniky.

Eduard Schmidt-Weissenfels (1)

Německý spisovatel, novinář, literární historik a politik, autor biografií.

Eduard Sarkisjan (1)

Eduard Ramond (1)

Eduard Radvan (1)

Narozen 30.3.1947. Filozof a etik. Zabývá se problematikou politiky, moci, války, míru aj. Publikace v oboru, skripta pro vojenské vysoké školy.

Eduard Proněk (1)

Ekonom, práce z oboru.

Eduard Plietzsch (1)

Německý historik umění. Publikace z oboru.

Eduard Petiška (3)

Eduard Pernkopf (1)

Rakouský lékař, profesor anatomie, vysokoškolský pedagog.

Eduard Patočka (1)

Hudební skladatel a aranžér.

Eduard Odehnal (1)

Slovenský spisovatel, autor rozhlasových her.

Eduard Novák (1)

Narozen 28.8.1889 v Praze, zemřel 19.4.1939 tamtéž. Odborný učitel, hudební pedagog a skladatel, literatura z oboru.

Eduard Nikolajevič Verkin (1)

Ruský spisovatel. Autor fantasy a sci-fi knih pro děti, mládež a dospělé.

Eduard Neupauer (1)

Narozen 1976. Mgr., Ph.D., historik, práce o byzantské pravoslavné církvi, překlady z ruštiny.

Èduard Naumovič Temkin (1)

Ruský indolog, odborník na sanskrt, staroindickou a středoasijskou literaturu, středoškolský učitel na Donbasu, kurátor v oddělení rukopisů Leningradskogo otdelenija Instituta narodov Azii AN SSSR - Instituta vostočnych rukopisej RAN, zástupce vedoucího oddělení , výkonný tajemník redakční rady edice Pamjatniki pis‘mennosti Vostoka.

Eduard Nápravník (1)

Narozen 24. 8. 1839 v Býšti u Pardubic, zemřel 10. 11. 1916 v Rusku. Dirigent v ruské opeře, kapelník, varhaník, pedagog, skladatel.

Eduard Muret (1)

Narozen 1833, zemřel 1904. Autor německo-anglických slovníků.

Eduard Moskala (1)

Eduard Moerike (1)

Eduard Minársky (1)

Elektrotechnik, práce z oboru.

Eduard Milén (1)

Eduard Milén, původním jménem Eduard Müller , byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a designér. Mezi lety 1908 a 1912 byl posluchačem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, po první světové válce pokračoval na Akademii výtvarných umění. Mezi světovými válkami působil jako výtvarný redaktor Lidových novin. V brněnské redakci navázal blízké vztahy s Mahenem, Těsnohlídkem, Janáčkem a dalšími významnými kulturními postavami, přes které se dostal k divadlu. Nejznámější Milénovo scénografické dílo byla výprava a kostýmy pro původní premiéru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Od roku 1917 soustavně zachycoval podobu Brna v kresbách, grafických listech a litografiích. V roce 1961 vyšel jejich výběr knižně pod názvem Brno.

Eduard Míček (1)

Narozen 19.9.1891 ve Frýdku, zemřel 25.6.1962 v Austinu, Texas . PhDr., profesor slovanské filologie, publikace o americké výchově, L.N.Tolstém a Těšínsku.

Eduard Menčík (1)

RNDr., CSc., geolog.

Eduard May (1)

Eduard Maták (1)

Slovenský geodet a kartograf, autor publikací z oboru a autobiografie, též autor dvou televizních povídek.

Eduard Maria Oettinger (1)

Německý spisovatel historických románů.

Eduard Malota (1)

Èduard Makarovič Murzajev (1)

Ruský geograf.

Eduard Machaczek (1)

Narozen 1929 v Hanušovicích. Třinecký sportovní žurnalista.

Eduard Lohse (1)

Německý biskup, teolog.

Èduard Leonidovič Kuz'min (1)

Ruský politolog, kritik buržoazní demokracie.

Eduard Kukan (1)

Slovenský politik, diplomat, ministr zahraničních věcí.

Eduard Kühnl (1)

Eduard Kühnl byl československý diplomat, významný esperantista a člen Akademio de Esperanto. Během 2. světové války vedl v letech 1942–1947 velvyslanectví ČSR v Havaně, Kuba a od roku 1947 v Limě, Peru. Narodil se v rodině pojišťovacího dozorce Františka Kühnla. Po absolvování reálky vystudoval strojní inženýrství na českém VUT v Praze. Na přelomu let 1918-1919 se podílel na organizování prvního československému konzulátu v Barceloně a od února roku 1919 pracoval nejprve jako smluvní a později jako řádný úředník na Ministerstvu zahraničních věcí. Od ledna roku 1920 do srpna roku 1923 byl jako kancelářský rada přidělen k československému konzulátu v Madridu a poté krátce ke generálnímu konzulátu v Paříži. Po návratu do vlasti působil od října 1923 jako kancelářský správce a roku 1926 se stal ředitelem tzv. pomocné kancelářské služby celého Ministerstva zahraničních věcí. Od listopadu 1931 sloužil jako aktuárský ředitel u československého vyslanectví v Santiagu de Chile. Odkud roku 1939 přesídlil do New Yorku, kde se zapojil do druhého československého odboje. Nejprve pracoval u tamního generálního konzulátu, kde mj. redigoval španělsky vydávaný "Boletin Checoslovaco" a roku 1942 byl pak vyslán na Kubu, aby vedl jako první „rezidentní“ chargé d’affaires e. p. tamní nově zřízenou československou legaci v Havaně. Vyslanectví se projevovalo čilou propagační prací ve prospěch exilové vlády v Londýně. Za jeho působení bylo mj. několik lokalit na ostrově přejmenováno názvem "Lidice", úřad měl i řadu dalších propagačních aktivit a z této doby pochází i používání jména Lidice jako dívčího jména. V létě roku 1946 byl přeložen do Prahy, ale již v říjnu 1947 byl jako chargé d’affaires pověřen vedením vyslanectví v Peru. V březnu roku 1948 na protest proti vývoji v Československu na úřad rezignoval a brzy odjel do Chile, kde získal i s manželkou politický azyl. Později přesídlili znovu do USA, kde mj. pravidelně při...

Eduard Kuhn (1)

Narozen 21. 9. 1918 v Bílsku u Litovle, zemřel 2. 10. 2017. Prof. MUDr., DrSc., internista, klinický fyziolog .

Eduard Kučera (1)

Narozen 14.6.1884 v Praze, zemřel 21.12.1956 v Nové Pace. Středoškolský profesor, autor humoristických próz, sentimentálního románu a lyrických novel, dramatik, esejista.

Eduard Krekovič (1)

Slovenský archeolog, vysokoškolský pedagog, autor popularizačních prací pro mládež a monografií z oboru archeologie.

Eduard Krats (1)

Eduard Kotulský (1)

Český cestovatel a autor cestopisu.

Eduard Korselt (1)

Narozen 23.8.1880 v Moravanech , zemřel 30.12.1941 v Brně. Ing., docent, publikace o pozemkové reformě.

Eduard Knobloch (1)

Narozen 7.12.1907 v Horních Stakorách, zemřel 12. 12. 2002 v Praze. RNDr., DrSc., práce z oboru biochemie, výživy, myslivosti, práce a překlady o vitamínech.

Eduard Kepka (1)

Narozen 15.5.1902 v Klatovech, zemřel 30.7.1973 v Turnově. Novinář.

Eduard Johnson (1)

Èduard Jefimovič Gufel'd (1)

Původem ukrajinský šachový velmistr, autor šachových příruček a odborné šachové literatury.

Eduard Jarkovský (1)

Autor publikací z oblasti hydrodynamiky.

Èduard Jakovlevič Volodarskij (1)

Ruský scenárista, dramatik a prozaik.

Eduard Hulicius (1)

Narozen 22.12.1948 v Praze. Elektroinženýr, CSc., práce z epitaxních technologií a nanoskopie.

Eduard Houdremont (1)

Eduard Hofmann (1)

Narozen 19. 12. 1957. Doc. PaedDr., CSc., geograf a vysokoškolský učitel, zaměřený na didaktiku geografie.

Eduard Hlávka (1)

Myslivec, člen OV Českého Mysliveckého Svazu v Kolíně, autor publikace z oboru myslivectví.

Eduard Hlasivec (1)

Eduard Hanslick (1)

Eduard Hanslick, příjmení psáno též Hanslik , byl rakouský hudební kritik českého původu. Měl zásadní význam pro hudební estetiku. Byl synem písaře knihovny Josefa Hanslika a jeho manželky Karoliny , nejstarší z pěti sourozenců. Přestože vystudoval práva, začal se záhy, už v polovině 40. let 19. století v Praze, věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku 1852 působil trvale ve Vídni, kde se stal vůbec prvním profesorem v oboru dějin hudby na tamní univerzitě . Své hudební kritiky a fejetony publikoval v největších vídeňských listech své doby, ve Wiener Zeitung, Presse a Neue Freie Presse. Svým prosazováním pohledu na hudbu jako na absolutní umění, které nenese konkrétní významy a jeho krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou , se postavil do přímého protikladu k názorům Richarda Wagnera, který byl protagonistou tzv. programní hudby. Největší ohlas měla jeho habilitační práce, stať O hudebním krásnu z roku 1854. V ní se vyslovil proti programní hudbě a na obranu absolutní hudby. Rozsáhlé badatelské úsilí stojí za dvojsvazkovými Dějinami koncertního života ve Vídni a devítisvazkovým dílem Moderní opera . V roce 1894 vyšly v Berlíně jeho vzpomínky Aus meinem Leben. Do češtiny byl přeložen jeho spisek O hudebním krásnu . V roce 1992 vyšel výběr z jeho pamětí, fejetonů a kritik v překladu Jitky Ludvové pod titulem Dokonalý antiwagnerián. Jeho hudební dílo je skromné a obsahuje dvě písně na české texty Český houslista a Milostná píseň pod Vyšehradem. Eduard Hanslick zasáhl významným způsobem do skladatelské dráhy Antonína Dvořáka. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse, který jej posléze...