Všichni Autoři a témata

Pavel Dias (5)

Pavel Dias byl český fotograf a vysokoškolský pedagog. Narodil se 9. prosince 1938 v Brně. Otec se k němu nehlásil, vychovávala ho matka Věra. V dětství často býval v Brankovicích na jižní Moravě u prarodičů a příbuzných z matčiny strany, kteří byli za protektorátu zapojeni do protinacistického odboje a vězněni v koncentračním táboře. Matka provozovala cukrárnu v Kroměříži, ale po komunistickém převratu v roce 1948 musela živnost zavřít a pracovala jako prodavačka ve Zlíně. Pavel Dias v letech 1954–1958 vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně obor fotografie u profesora Karla Otty Hrubého. Zde se také seznámil se svou pozdější manželkou, rovněž fotografkou Hildou Misurovou-Diasovou . Při studiu spolupracoval s filmovým studiem ve Zlíně a pomáhal při vzniku filmu Vynález zkázy režiséra Karla Zemana. Dále studoval dva roky na FAMU v Praze kameru a fotografii a pak pracoval jako fotograf v barrandovských filmových ateliérech do roku 1961, kdy se vrátil ke studiu umělecké fotografie na FAMU, které dokončil v roce 1964 jako vůbec první absolvent tohoto oboru. Svými fotografiemi přispíval do časopisu Mladý svět od jeho založení v roce 1959 do roku 1977. V letech 1964–1983 byl fotografem spolupracujícím s různými časopisy. Věnoval se převážně reklamní fotografii. V letech 1983–1988 působil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně jako vedoucí oddělení fotografie. V letech 1989–2009 byl profesorem na FAMU v Praze, v letech 2005–2018 rovněž vyučoval fotografii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Pavel Dias spolupracoval s filmem, fotografoval koně a dostihy, koncentrační tábory jako památníky holokaustu, tvořil dokumentární cykly. Realizoval projekty Planeta malého prince a Poselství malých princů na podporu dětí s hematologickým onemocněním. V roce 2008 obdržel cenu Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos udělovanou Asociací fotografů České republiky. Byl otcem dvo...

Pavel Bušta (6)

Narozen v roce 1946. Právník, autor učebnic pravidel silničního provozu, tajemník sekce pojištění motorových vozidel České asociace pojišťoven.

Pavel Bagrjak (3)

Pavel Alexandr (2)

Ing., CSc, soudní znalec. Obory znalecké činnosti: bezpečnost práce, ekonomika, lesní hospodářství, ochrana přírody. Publikace z oboru.

Paullina Simons (6)

Narozena v roce 1963 v Leningradě. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Autorka několika knih. Je autorkou deseti románů, přičemž největšího úspěchu dosáhla Měděným jezdcem z roku 2001 , který se stal mezinárodním bestsellerem. Závěrečný díl trilogie o osudech Taťány a Alexandra The Summer Garden vyšel v nakladatelství Euromedia na konci roku 2013.

Pauline Réage (3)

Anne Desclos byla francouzská novinářka a spisovatelka píšící pod pseudonymy Dominique Aury a Pauline Réage. Narodila se do dvojjazyčné rodiny v Rochefort v Charente-Maritime a v raném věku začala číst francouzsky a anglicky. Po absolvování pařížské Sorbony,pracovala jako novinářka až do roku 1946, kdy se přidala ke Gallimard Publishers, kde pracovala jako redakční sekretářka a tam také získala svůj pseudonym Dominique Aury. Jako zanícená čtenářka anglické a americké literatury Desclos buďto přeložila nebo představila francouzským čtenářům díla slavných autorů, jako jsou např. Algernon Charles Swinburne, Evelyn Waugh, Virginia Woolfová, T. S. Eliot, Francis Scott Fitzgerald a mnoho dalších. Stala se vysoce uznávanou literární kritičkou a byla členkou mnoha porot udílejících literární ocenění. Její milenec a zaměstnavatel Jean Paulhan učinil poznámku o tom, že žádná žena není schopna napsat erotický román. Aby Desclos dokázala, že se mýlil, napsala sadomasochistický ilustrovaný román s názvem Histoire d'O , který byl publikován pod pseudonymem Pauline Réage v červnu 1954. Nejenom, že tento kontroverzní román dokázal, že se Paulhan mýlil, ale zaznamenal také komerční úspěch. Vzbudil také spekulace o pravé identitě autorky. Mnozí pochybovali, o tom, že se jedná o tak rezervovanou, intelektuálně založenou a skoro puritánskou ženu, jakou byla Dominique Aury. K tomu všemu, obrázkový obsah knihy zažehl tak velkou kontroverzi, že následující březen státní představitelé vznesli obvinění za oplzlost vůči vydavateli a záhadnému autorovi, který byl roku 1959 vyveden ze soudní síně. Nicméně soudce nařídil veřejný zákaz této knihy a její omezení prodeje mladistvým. Po vypršení veřejného zákazu v roce 1967 vydala závěr Příběhu O s názvem Retour à Roissy, a to opět pod pseudonymem Pauline Réage. Podle současného životopisu zpracovaného Angie Davidem, Desclos toto pokračování nenapsala. V roce 1975 d...

Pauline Mai (3)

Německá literární vědkyně, spisovatelka, redaktorka a lektorka.

Paul-Jean Toulet (4)

Francouzský básník a prozaik. Glosami přispíval do pařížského časopisu.

Paul Spiegel (3)

Narodil se jako syn dobytkáře ve Warendorfu v dnešním Severním Porýní - Vestfálsku. Jeho rodina se po útocích jednotek SA během Křišťálové noci roku 1938 přestěhovala do Belgie v naději, že se zachrání. Tam, ale byli její členové zatčeni a skončili v koncentračních táborech v Osvětimi a Dachau. Po osvobození se autor s matkou vrátil do rodného města. V roce 2000 se stal předsedou Ústřední rady Židů v Německu.

Paul Seitz (2)

Německý autor publikací o pěstování a využítí léčivých bylin.

Paul O Courtier (5)

Narodil se 14.1.1951 v Žebráku. Vzděláni na FAMU – obor scenáristika. Vystřídal spoustu povolání: uklízeč, dělník, vedoucí kulturního domu, herec, dramaturg , scenárista, novinář a redaktor . Nyní se živí jako spisovatel a publicista na volné noze. Ženatý s výtvarnicí Evou Zajícovou – 3 děti, 8 vnuků. Mezi jeho záliby patří astronomie, historie starověku a středověku, archeologie, zeměpis a cestování, přírodní a historické záhady, příroda. Pomáhal vybudovat hvězdárnu v jeho rodném Žebráku. Jeho vzpomínky popsal v povídce Hvězdní pavouci, publikovanou roku 1990 v časopise Škrt. Zaměřuje se hlavně na témata přírodních a historických záhad. Píše divadelní hry, televizní scénáře a literaturu faktu zaměřenou na historické záhady a tajemné tváře krajiny z okolí Brd a Berounska , v časopisech publikuje fantasy a hororové povídky, také napsal jeden fantasy román pro děti – Kouzelný meč Abaddon . Dříve také používal pseudonym Paul O. Courtier, pod kterým napsal několik westernů, román Conan a dědictví Atlantidy a jeho pokračování Conan a tajemství mořských ďáblů. Již několik let se bohužel marně pokouší o vydání velkého románu Sekera strážců; jedná se o pohádku na pomezí fantasy, mýtů a folklórních tradic.

Paul M Kennedy (4)

Britský historik.

Paul Du Noyer (4)

Paul Du Noyer se anrodil v anglickém Liverpoolu a studoval na London School of Economics. Již přes třicet let se věnuje vývoji hudební scény jak v Liverpoolu, tak v Londýně. Spolupracuje s magazíny Q, MOJO, heat a The Word. Ve středu jeho zájmu stála vždy skupina The Beatles a díky tomu se setkal i s dvěma jejími členy - Paulem McCartneym a Ringo Starrem. Několik interview natočil ale i dalšími výraznými osobnostmi jako je například Madonna nebo Mick Jagger.

Paul Carter (1)

Australský historik, filozof, spisovatel, vysokoškolský pedagog narozený ve Velké Británii.

Paul Birch (5)

Spisovatel a autor publikace o hrách a cvičeních k týmové spolupráci.

Patrik Nacher (4)

Patrik Nacher je český ekonom a mediální poradce, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2014 zastupitel hlavního města Prahy, nestraník za hnutí ANO 2011. Známým se stal především jako bojovník proti různým bankovním poplatkům, pravidelně pořádá veřejnou anketu Nejabsurdnější bankovní poplatek. Absolvoval vysokou školu Bankovní institut, obor Bankovní manažer . V letech 1996 až 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích ODS a později Unii svobody. V tomto období se také podílel na volebních kampaních do Poslanecké sněmovny, Senátu a do krajských zastupitelstev; byl mj. volebním manažerem Čtyřkoalice před sněmovními volbami v roce 2002. Mezi roky 2002 a 2004 byl poradcem místopředsedy vlády Petra Mareše, v letech 2004 až 2006 mediálním poradcem ministra obrany Karla Kühnla. Později si založil mediální a PR společnost Digitaiment, kterou angažoval např. ve prospěch Národní rady osob se zdravotním postižením. Dlouhodobě se věnuje problematice bankovních poplatků, provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější se od roku 2005 zabývá tématem bank, poplatků a zvyšování finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů – www.bankovnipoplatky.com. Byl spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě. Podílí se na různých projektech ke zvyšování finanční gramotnosti českých spotřebitelů, například na televizním pořadu České televize Suma sumárum aneb kde jsou mé peníze, na několika hraných dílech o finanční osvětě pro Černé ovce České televize či pořadu Prima rádce pro portál iPrima.cz . Je spoluautorem seriálu o finanční gramotnosti, který měsíc vycházel v Lidových novinách . V oblasti médií a marketingu se pohybuje 23 let, posledních více než 12 let se věnuje spotřebitelským tématům a bankovnictví. V roce 2015 vydal popularizační publikaci Konec finančních negramotů v Čechách. V roce 2018 vydal svou ...

Patricia Schultz (6)

Autorka průvodců.

Pat Alburey (2)

Americká autorka kuchařských knih.

Parker Huntingon, (5)

Pantelejmon Suchanov (6)

Zemřel 19.10.1969 v Praze. Profesor ruštiny, práce z oboru.

Panait Istrati (7)

Panait Istrati byl rumunský spisovatel a novinář. Své texty psal rumunsky i francouzsky. Byl pravděpodobně prvním spisovatelem, který učinil svým literárním hrdinou homosexuála. Hrdinou jeho románů je Adrien Zograffi, autorovo alter ego. V jeho literární kariéře mu zpočátku pomáhal Romain Rolland. Jeho otec byl Řek, který se živil jako pašerák. Zemřel, když bylo Panaitovi pouhých devět měsíců. Matka byla pradlena. Panait se již ve dvanácti letech začal toulat. Asi ve 23 letech, kolem roku 1907, začal přispívat do rumunských socialistických periodik jako novinář. Zde posléze otiskl i své první povídky. Podílel se i na organizování stávky v Braile roku 1910. Roku 1913 začal cestovat po Evropě, posléze se znovu toulal po Rumunsku. V té době také onemocněl tuberkulózou. Z té se pokoušel vyléčit ve Švýcarsku. V sanatoriu se spřátelil s ruským sionistou Josué Jéhoudou, který ho začal učit francouzsky. To ho přimělo se vydat do Francie. Zde ho však postihly deprese a roku 1921 se v Nice pokusil o sebevraždu. Byl ovšem zachráněn. Pomoci z bídy a depresí se mu pokoušel poté zejména Romain Rolland, který byl okouzlen bohémským způsobem Istratiho života. Napsal předmluvu k první Istratiho knize ve francouzštině, která vyšla roku 1923 a zajistil mu možnost publikovat v časopise Clarté, který vydával Henri Barbusse. Rolland také Istratiho vedl k sympatiím vůči Sovětskému svazu. Ty zpočátku také sdílel, ovšem po několika cestách do Stalinovy říše vystřízlivěl. Napsal pak knihu Zpověď odpadlíka, kde vylíčil své zklamání, popsal Stalinovu perzekuci starých bolševiků i pronásledování celých skupin obyvatelstva. Šlo o jeden z prvních demaskujících textů z řad levice, až později byly vydány známé texty Arthura Koestlera či André Gida. Reakce Istratiho komunistických přátel byla hysterická, byl označován za trockistu či fašistu, nejbrutálnější v útocích byl...

Pamela Allardice (3)

Australská autorka ekologických prací o přírodě, rostlinách, prírodním léčení a oekologickém soužití s přírodou.

Pacovská Ilka (7)

P. J Tracy (5)

P. J. Tracy je pseudonym pro autorské duo matky s dcerou – P. J. a Tracy Lambrechtových. Chaotický a věčně rozesmátý tandem má značně neklidné duše, před literární kariérou pracovaly, kde se dalo – byly sekretářkami, vydávaly sezónní noviny, chovaly koně, vlastnily obchod s oděvy, Tracy zpívala v rockové skupině… A také spolu psaly. Mají na společném kontě asi 18 romancí, ale po nich už prostě nešlo jinak než přesedlat na detektivní žánr… Ani vzdálenost pro ně není překážkou. Ačkoli P.J. žije na farmě u Minneapolisu a Traci v Kalifornii, napsaly spolu už čtyři skvělé detektivní romány. Na začátku psaní knihy se sjedou na matčinu farmu a dohodnou si zápletku a hlavní linie děje, pak se zas rozejdou a pracují každá zvlášť na dohodnutých pasážích nebo na situacích, které jim jdou lépe. Když inspirace vázne, přepnou telefon na hlasitý odposlech a hodiny se dohadují napříč celou Amerikou… Jejich strhující thrillery obsahují jak mrazivé zápletky, tak i humor a skvělé dialogy. Jsou naplněny množstvím postav, detektivů i šerifů, hlavními hrdiny jsou ale především dost svérázní společníci v počítačové firmě Monkeewrench, v čele s Grace McBrideovou.

P Trojanovskij (3)

P Matuška (6)

Slovenský autor publikací o vinařství a víně.

Owen King (4)

Americký spisovatel, editor. Syn Stephena Kinga.

Otto Lochmann (5)

Narozen 17.1.1939. Doc. MUDr., CSc., klinický mikrobiolog. Primář Ústavu lékařské mikrobiologie FN Motol Praha . Zabývá se zejména antibiotiky.

Otto Bonhoff (6)

Syn německého teologa, po válce pracoval jako divadelní herec, vystudoval dramaturgii na konzervatoří v Lipsku. Později pracoval jako novinář, dramaturg a scénárista. Je autorem řady knih, především s tématy antifašismu a špionáže.

Oto Přibyl (4)

Narozen 9.3.1977 v Prostějově. Matematik, práce z oboru, též autorem beletrie.

Oto Novotný (6)

Oto Novotný byl český právník, vysokoškolský profesor, významný představitel české trestněprávní a kriminologické nauky. Studoval gymnázium, z kterého byl v roce 1942 vyloučen. V letech 1944-1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození obdržel podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti na národním odboji za osvobození osvědčení o účasti na národním odboji. V Praze začal studovat práva na Univerzitě Karlově, které ukončil v roce 1957. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil i po jejím dokončení a to jako odborný asistent a poté jako docent. V průběhu šedesátých let se zúčastnil kongresů, pořádaných Mezinárodním sdružením pro trestní právo . V tehdejší Československé socialistické republice otevřel otázku zrušení trestu smrti a k tomu připravil expertizu pro Federální shromáždění. Oto Novotný přispěl k převedení vězeňství z resortu Ministerstva vnitra do resortu Ministerstva spravedlnosti, k celostátnímu zavedení sociálních kurátorů a vzniku experimentálního střediska ambulantní nápravné péče v Praze. V roce 1967 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře v Praze, z této funkce byl odvolán po čtyřech letech za snahy o prosazení ústavních, trestně právních a vězeňských reforem. Od roku 1971 do roku 1989 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný pracovník, ale nesměl přednášet ani publikovat. Až v roce po revoluci v roce 1990 se stal předsedou akademického senátu, vedoucím katedry trestního práva a byl jmenován vysokoškolským profesorem. Vedl tým autorů dokumentu Českého helsinského výboru „Právo občanů na bezpečnost“, obsahující kritické hodnocení realizace opatření systému proti kriminalitě. Za mimořádné zásluhy o rozvoj české penologie obdržel v roce 1997 Plaketu Vězeňské služby České republiky I. stupně, v roce 1998 mu byla udělena medaile Univerzity Karlovy a v roce 1999 převzal Randovu medaili, kte...

Otakar Zejbrlík (2)

Narozen 18. 1. 1890 v Praze, zemřel 15. 4. 1968. Malíř, průmyslový výtvarník, ilustrátor.

Otakar Sommer (4)

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Otakar Šimek (5)

Otokar Šimek byl český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých ale nedokončených dějin francouzské literatury. Vystudoval gymnázium v Brně a v Kolíně a poté francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil studijním pobytem na Sorbonně v Paříži, kde ještě stihl přednášky Gastona Parise, a dalšími pobyty ve Francii a Belgii. Po ukončení studií působil nejprve na Obchodní akademii v Kolíně a od roku 1902 až do odchodu do důchodu v roce 1938 byl profesorem francouzštiny, češtiny a němčiny na Obchodní akademii v Hradci Králové. Současně se podílel na českém literárním životě, do kterého vstoupil již za studentských let jako člen skupiny mladých autorů, kteří se hlásili k F. X. Šaldovi . Stal se autorem mnoha předmluv, doslovů, článků a statí a věnoval se i překladatelské činnosti. Během první světové války se ale Šimkův zájem začal postupně přesouvat od kritiky k literární historii, zejména k dějinám francouzské literatury. Významně se rovněž podílel na rozvoji česko-francouzské kulturní spolupráce . Již roku 1918 vydal první svazek plánovaných šestidílných Dějin francouzské literatury v obrysech, a to první část jejich třetího dílu Klasický věk. Století XVII.. Roku 1923 následovala druhá část třetího dílu a díl druhý Renesance a reformace. Století XVI.. První díl Středověk vyšel však až roku 1947. Další dva plánované díly, Věk osvícenský a Věk romantický, byly společně s fragmentem dílu šestého nalezeny v pozůstalosti v jednom exempláři psaném na stroji, a byly roku 1962 společně vydány pod názvem Dějiny francouz...

Otakar Nehera (7)

Narozen 25. 10. 1917 v Olomouci, zemřel 23. 10. 2009 v Bratislavě. Fotograf.

Otakar Frankenberger (3)

JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.

Otakar Filip (7)

Narozen 1.7.1874 v Praze, zemřel 10.4.1931 tamtéž. Novinář, redaktor, prozaik, překladatel.

Oskar Wöhrle (2)

Byl alsaský německý básník, spisovatel a nakladatel s rušným životem. Narodil se jako nejstarší ze synu obuvníka Bohdana Wöhrleho. Navštěvoval školu v Colmaru a začal studovat učitelství. Toto studium nedokončil a začal vést bohémský život ve Francii, Itálii. Nasledně vstoupil do cizinecké legie, kde dostal tyfus a z lazaretu v Marseille dezertoval přes Francii, Itálii a Švýcarské zpět do Alsaska. Tam pracoval jako barvíř v továrně. Sepsal příběhy ze svého bohémského života. V roce 1912 se stal žurnalistou v časopise "Die Lese". V roce 1933 se počítal k 131 spisovatelům, kterým národní socialisté spálili knihy. Prchl přes Alsasko do Prahy, ale v roce 1937 se vrátil do Neměcka a usadil se v Badenu. Ve své práci se pokoušel přizpůsobit současné kulturní politice. Později kolaboroval s nacisty a pracoval jako pomocný dělník pro německé úřady v Mülhausenu. V roce 1944 prchl do Basileje, kde v roce 1946 umírá na klinice v Gloterbadenu po amputaci nohy následkem cukrovky, kterou trpěl od roku 1920.

Osip Èmil'jevič Mandel‘štam (4)

Ruský básník, prozaik a překladatel. Narozen v Polsku.

Opus (6)

Ondřej S. Nečas (6)

Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně, v současnosti pracuje v univerzitním vydavatelství zaměřeném na publikace v Brailleově písmu a občas také učí logiku. Jako autor se nejprve prosadil v žánru fantasy , v poslední době se pak zaměřil na pohádky . Většinou Nečasovy tvorby se ve větší či menší míře prolínají detektivní a historické prvky, jichž naplno využil v sérii historických detektivek s rytířem Mojmírem Mrázem ze Žezlic. Ondřej S. Nečas žije v Brně s manželkou a třemi dětmi.

Ondrej Kalamár (7)

Slovenský básník, též autor vzpomínkové publikace.

Olle Mattson (2)

Olle Mattson byl švédský spisovatel především knih pro mládež. Olle Mattison se narodil v městě Uddevalla v jihozápadním Švédsku. V letech 1945–1948 studoval literaturu a skandinávské jazyky, poté pracoval jako novinář. Od roku 1953 se věnuje literatuře. Jeho romány pro dospělé se většinou odehrávají v 19. století v jeho rodném kraji Bohuslänu. Pro děti napsal okolo dvacítky knih a kromě toho je autorem několika rozhlasových her. Jeho dcera, Ellen Mattsonová , je také úspěšnou švédskou spisovatelkou.

Olga Votočková-Lauermannová (6)

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Olga Volicerová (3)

Publikace pro kutily.

Olga Skalníková (7)

Narozena 11. 5. 1922 v Praze, zemřela 1. 3. 2012. Etnografka, práce z oboru.

Olga Hrabáková (1)

Chovatelka psů, autorka publikací o chovu a výcviku psů.

Oleg Sarin (3)

Generálmajor sovětské armády, historik, publikace z oboru vojenství.

Oleg Kuzovkov (6)

Ruský scenárista, režisér a producent.

Oldřich Vinař (5)

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Oldřich Šmrha (4)

Narozen 13.11.1922 v Týnci, zemřel 27. 3. 2011. Ing., CSc., ekonom, spoluzakladatel vědeckého oboru nutriční ekonomika, práce o správné výživě.

Oldřich Rafaj (8)

Oldřich Rafaj – 29. dubna 2010, Praha) byl český literární historik, kritik, básník a překladatel, bratr prozaika Miroslava Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně češtinu a polštinu . Po základní vojenské službě byl od roku 1960 redaktorem Krajského nakladatelství v Ostravě, od roku 1965 redaktorem pražského nakladatelství Československý spisovatel a na přelomu let 1967–1968 Literárních novin. Pak krátce pracoval v Úřadu pro tisk a informace, od roku 1969 byl redaktorem časopisu Květy a od roku 1970 šéfredaktorem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu. Postupně se stal jednou z ústředních postav normalizačního Svazu českých spisovatelů, a proto se roku 1974 stal šéfredaktorem Literárního měsíčníku, který aktivně prosazoval normalizační kulturní politku. Od ledna roku 1989 do ledna roku 1990 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Panorama. Je autorem marxisticky orientovaných literárních studií a od 80. let i básnických knih. Jeho verše jsou politicky proklamativní, jsou založené na černobíle prezentované polaritě světa a zpracovávají témata jako je láska k socialistické vlasti, nacistická zvěrstva z doby okupace, osvobození Československa rudou armádou atp. Rozhlasová hra Soudruhům, kteří přijdou po nás zpracovává téma posledních dnů Julia Fučíka. Své literárněkritické práce, které publikoval od 70. let v Literárním měsíčníku, v Tvorbě a v Rudém právu, knižně je postupně vydal ve čtyřech svazcích. Od poloviny devadesátých let publikoval především přírodní lyriku. Překladatelsky se zaměřoval zejména na současnou polskou a slovenskou literaturu....

Oldřich Med (4)

Kněz, člen inspektoriální rady salesiánů, překladatel, spisovatel, farář v Rosicích. Pocházel z Jihlavy. Salesiánskou formaci prodělal v Radně v Jugoslávii, po noviciátu se vrátil do vlasti a pracoval jako vychovatel u P. Ignáce Stuchlého ve Fryštáku u Zlína. Absolvoval kroměřížské arcibiskupské gymnázium, poté jej páter Stuchlý doporučil do italského Turína, kde studoval a byl vysvěcen na kněze. Po návratu domů působil v Ostravském salesiánském ústavu. Ten byl krátce po heydrichiádě Němci rozpuštěn. Ihned poté páter Med s nasazením života shromáždil opuštěné salesiánské aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval s nimi v přerušené výuce. Po válce se stal ředitelem Fryštáckého salesiánského ústavu. Jako první z českých Salesiánů byl komunisty uvězněn a po návratu z vězení působil v Hodoňovicích u Frýdku-Místku až do 13. dubna 1950, kdy nastala hromadná likvidace řeholníků v Československu. Byl odvlečen do koncentračního tábora v Oseku u Duchova, odtud transportován a šest let převychováván v táboře nucených prací na Želivě u Humpolce. Po propuštění působil jako kaplan v Měříně, Jihlavě, farář ve Slavonicích a nakonec v Rosicích. Přes mnoho výslechů na STB, především v Jihlavě a Slavonicích, o něj v Rosicích ztratila STB zájem s tím, že zde se mu nemůže nic zdařit a jako kněz nemůže v žádném případě uspět. V krátké době však zahájil výuku náboženství jak ve škole, tak na faře, organizoval duchovní obnovy a cvičení, jako člen inspektoriální rady vedl porady a shromáždění duchovních laiků, pořádal přednášky, vzdělávací kurzy, založil oratoř Dona Bosca, připravoval proces blahořečení P. Ignáce Stuchlého, zorganizoval a zahájil stavbu Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách. Napsal: Pod modrým nebem , třídílný katolický katechismus , Kniha víry, Kniha naděje , Životopis svatého Dominika Savio. Životopis patera Ignáce Stuchlého, Život...

Oldřich Kryštofek (7)

Oldřich Kryštofek byl český básník, novinář, spisovatel, autor literatury pro děti a v letech 1968–1969 předseda České rady Pionýra. V letech 1956-1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin. Jako jeden z vedoucích představitelů reformních demokratizačních proudů v pionýrské organizaci stál v dubnu 1968 u vzniku samostatného Pionýra, v červnu 1968 byl pak zvolen předsedou České rady Pionýra. Po začátku normalizace v průběhu roku 1969 však z funkce předsedy ČRP odstoupil a 24. ledna 1970 byl z Pionýra vyloučen. Po roce 1970 následně nemohl oficiálně publikovat.

Oldřich Klobas (5)

Skaut, absolvent bučovického gymnázia , člen protikomunistické odbojové skupiny Sodan , politický vězeň v Jáchymově a na Mírově , dělník z donucení, spisovatel.

Oldřich Jendrulek (5)

Narozen 19.10.1927. Publicista, překladatel z ruštiny.

Oldřich Egem (3)

Narozen v říjnu 1925, zemřel 22. 8. 2009 v Praze. Novinář, nakladatel, spoluautor cestopisů, prozaik.

Oldřich Doskočil (7)

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Oldřich Blažíček (4)

Narozen 5.1.l887 ve Slavkovicích u Žďáru nad Sázavou, zemřel 3.5.1953 v Praze. Akademický malíř, profesor kreslení a malby, memoárová literatura.

Oldřich Blažek (2)

Literatura pro děti.