7561–7620 z 153045 Autoři
Guido Piovene (3)
Narozen v r. 1907, zemřel v r. 1974. Italský prozaik, esejista a žurnalista.
Více od autora
Graham Brown (7)
Graham Brown je americký spisovatel.Píše romány.Napsal romány či thrillery jako Černý déšt či Černé slunce.Napsal jich více.Oba tyto romány jsou vynikající... Americký spisovatel Graham Brown si ze svého dětství pamatuje zejména to, jak často se se svou rodinou stěhoval, proč, to sám Graham nikdy nezjistil. Kolikrát se rodina stěhovala, tolikrát později Graham vyzkoušel nejrůznější zaměstnání. Svou kariéru začínal jako pilot, po nějaké době dokončil svá další studia a stal se právníkem. Ani tato práce jej však moc nenaplňovala a proto se později rozhodl založit vlastní filmu zaměřenou na zdravotní pojištění. Žádná z těchto kariér jej tolik nenaplňovala a postupně se Graham Brown začínal zajímat o literaturu. Hned první thriller tohoto autora si získal obrovskou pozornost a Brown opustil svá předešlá zaměstnání, aby se mohl plnohodnotně věnovat právě psaní. Velkou inspirací Grahamu Brownovi jsou Stephen King, ale také paranormální televizní seriál Akta X. Dnes má Graham Brown na svém kontě hned několik románů, přeložených do mnoha světových jazyků. ddkk
Více od autora
Glen Campbell (5)
Glen Campbell byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, televizní moderátor a herec, který se v 60. a 70. letech 20. století stal jednou z vůdčích osobností country hudby. Campbell se narodil 22. dubna 1936 v Billstownu v Arkansasu a svou profesionální hudební kariéru zahájil jako studiový hudebník v Los Angeles, kde se stal členem proslulé skupiny sessionových hráčů známé jako "The Wrecking Crew". Během této doby hrál na nahrávkách pro řadu umělců včetně Elvise Presleyho, Franka Sinatry a The Beach Boys.
Více od autora
Gilles Lipovetsky (8)
Gilles Lipovetsky je francouzský filosof, sociolog, esejista a profesor v Grenoblu. Snaží se o analýzu dnešní postmoderní a hyperkonzumní společnosti. Mimo jiné tvrdí, že člověk v dnešní době prodělává antropologickou mutaci, která z něj postupně před našima očima činí tvora narcisticky, hédonisticky a individualisticky založeného. Člověk je čím dál víc zotročován svou slabou vůlí, podléhá tlaku společnosti a žije povětšinou sám, protože láska k druhému člověku je pro něj nesnesitelným jařmem.
Více od autora
Gilbert Schlogel (8)
Působil třicet pět let jako chirurg, byl primářem fakultní nemocnice v Paříži. Od roku 1993 se věnuje výhradně psaní knih. Kromě řady odborných publikací je autorem devíti románů. Některá jeho díla byla zfilmována nebo posloužila jako předloha televizních inscenací. Nyní je jeho domovem slunná Provence.
Více od autora
Gertrud von le Fort (9)
Gertrud von Le Fort Stark a Petrea Vallerin, 11. říjen 1876, Minden – 1. listopad 1971, Oberstdorf) byla německá spisovatelka křesťanské literatury. Gertruda von le Fort pocházela ze šlechtické rodiny Le Fortů a dětství prožila na rodinném statku Boeků v Meklenbursku.Jejími rodiči byli plukovník pruské armády Lothar von le Fort a Elisabeth rozená von Wedel-Parlow. Od roku 1908 studovala protestantskou teologii, historii, dějiny umění, literaturu a filozofii v Heidelbergu, Marburgu a Berlíně. V roce 1926 konvertovala ke katolicismu. Psala povídky, romány, poezii a eseje s převažující ženskou tematikou, byla ovšem velkou odpůrkyní feministického hnutí. Vyslovovala se o něm např. takto: „….když se feministky prohlašují za věřící, je nutné pochopit, že feministka ve skutečnosti vyznává pouze „ten nejubožejší kult ze všech, kult vlastního těla“.“ Gertruda von Le Fort patřila k nejznámějším katolickým spisovatelkám 20. století a stylově bývá spojována se jmény jako Paul Claudel, Hermann Hesse a Reinhold Schneider. V roce 1952 získala tzv. Gottfried-Kellerovu cenu a později byla vyznamenána „Velkým křížem s hvězdou“ za zásluhy o německou literaturu.
Více od autora
Georgij Dmitrijevič Gulia (6)
Georgij Dmitrijevič Gulia, rusky: Георгий Дмитриевич Гулиа , sovětský spisovatel abcházského původu. Syn abcházského básníka Dmitrije Josifoviče Gulia. Žil v Abcházii a Gruzii, ale své dílo psal rusky. Posledních 20 let svého života v letech 1969 až 1989 žil Georgij Gulia v Moskvě na adrese Новопесчаная улица, дом № 16. V roce 2002 byla umístěna na jeho počest na tento dům pamětní deska.
Více od autora
Georges Sadoul (8)
"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.
Více od autora
George Michael (10)
George Michael byl anglický zpěvák, skladatel a hudební producent, který se proslavil jako člen hudebního dua Wham! v 80. letech. Byl známý svým uhlazeným hlasovým stylem a stal se jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob. Po rozpadu skupiny Wham! se Michael vydal na velmi úspěšnou sólovou dráhu. Jeho debutové sólové album "Faith", vydané v roce 1987, zaznamenalo obrovský úspěch a obsahovalo několik hitů včetně písní "Faith", "Father Figure" a "One More Try". Michaelovo následující album "Listen Without Prejudice Vol. 1", vydané v roce 1990, představilo vyzrálejší zvuk a obsahovalo hity jako "Praying for Time" a "Freedom! '90." Během své kariéry prodal George Michael více než 100 milionů desek po celém světě, získal řadu hudebních cen, včetně dvou cen Grammy, a měl sedm singlů na prvním místě ve Velké Británii a osm hitů na prvním místě v žebříčku Billboard Hot 100 v USA. Jeho kariéra byla poznamenána jak uznáním kritiků, tak osobními problémy, včetně právních problémů a zdravotních potíží. George Michael zemřel 25. prosince 2016 a zanechal po sobě odkaz popové ikony a významné osobnosti hudebního průmyslu.
Více od autora
Georg Christoph Lichtenberg (7)
Georg Christoph Lichtenberg byl německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. Narodil se jako nejmladší ze 17 dětí výjimečně vědecky vzdělaného luterského pastora. Byl velmi drobné postavy a celý život trpěl hrbem, který mu později ztěžoval i dýchání. Absolvoval "latinskou školu" v Darmstadtu a s podporou hesenského vévody od roku 1763 studoval na univerzitě v Göttingenu, kde se roku 1769 stal mimořádným a od roku 1775 řádným profesorem experimentální fyziky, matematiky a astronomie. Na pozvání svých žáků v letech 1770 a 1774-1775 dvakrát navštívil Anglii, kde byl srdečně přijat králem Jiřím III., který mu nabídl místo profesora filosofie. Ze svých cest publikoval Dopisy z Anglie a byl známým, i když také kritickým anglofilem. Jako jeden z prvních, kdo své přednášky doplňoval experimenty, si získal nejen oblibu u studentů, ale i celoevropskou pověst. Dopisoval si s mnoha významnými osobami své doby, včetně J. W. Goetha a I. Kanta, matematik Carl Friedrich Gauss navštěvoval jeho přednášky a roku 1783 ho v Göttingen navštívil italský fyzik Alessandro Volta. Roku 1793 byl zvolen členem Royal Society v Londýně. V životě měl několik lásek, s mladou M. Stechardovou žil až do její smrti 1782, od roku 1783 žil s M. Kellnerovou , s níž se 1789 oženil a měl s ní šest dětí. Lichtenberg se zabýval zejména elektřinou a zkonstruoval velký elektrofor , který nabíjel elektrostatickou indukcí a který produkoval výboje na vzdálenost 38 cm. Studoval rozvětvené tvary výboje na povrchu izolantů a zobrazoval je tak, že povrch po výboji posypal jemným práškem, který pak otiskl na papír. Tak objevil fyzikální princip pozdější xerografie. Byl také jeden z prvních, kdo zavedl do Německa hromosvod, a vymyslel systém formátů papíru, který se jako ISO 216 užívá dodnes. Za života proslul jako břitký polemik a autor populárně vědeckých článků...
Více od autora
Franz Konwitschny (12)
Franz Konwitschny byl významný německý dirigent a houslista, který se narodil 14. srpna 1901 ve Fulneku na Moravě, která byla tehdy součástí Rakouska-Uherska a dnes leží v České republice. V polovině 20. století se stal vlivnou osobností světové klasické hudby. Konwitschnyho kariéra vycházela především z německé tradice a od roku 1949 až do své smrti v roce 1962 působil jako generální hudební ředitel orchestru lipského Gewandhausu. Jeho působení zde upevnilo jeho pověst mistrovského interpreta děl Beethovena, Brahmse, Brucknera a dalších romantických skladatelů.
Více od autora
František Xaver Harlas (8)
František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...
Více od autora
František Xaver Brixi (11)
František Xaver Brixi byl český klasicistní skladatel, který hrál významnou roli v hudebním životě Prahy v 18. století. Brixi se narodil v rodině se silnou hudební tradicí a hudbě se věnoval od útlého věku. Stal se vynikajícím varhaníkem a skladatelem a ve věku 26 let nastoupil po svém otci na místo varhaníka ve svatovítské katedrále, které zastával až do své předčasné smrti ve věku 39 let.
Více od autora
František Vejvoda (2)
Učitel dějepisu na základní škole, od roku 1956 učitel v Odolené Vodě, v roce 1964 zástupce ředitele na ZŠ v Odolené Vodě, v roce 1990 ředitel tamtéž, autor děl o regionálních dějinách a dějinách školství v Odolené Vodě.
Více od autora
František Tomášek (11)
Narozen 30. 6. 1899 ve Studénce , zemřel 4. 8. 1992 v Praze. Prof., ThDr., teolog, vysokoškolský pedagog, pražský arcibiskup a primas český v letech 1977-1991, kardinál od roku 1976, autor pedagogické a náboženské literatury.
Více od autora
František Suchán (8)
Spoluzakladatel a hlavní editor portálu Bez frází , autor textů ze sportovního prostředí.
Více od autora
František Skála (9)
František Skála je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné skupiny B. K. S. , komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles . Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého . Gejzír tvořivosti, k sochařské tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. „Do roku 63 jsem vyrůstal v Karlíně. Nejstarší vzpomínka: objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje a nacházím předměty.“ Ze šmelcu dává dohromady mj. roztodivné kytary, z mořských řas kelp vymodeloval sérii hlav, vytvořil interér pražského Paláce Akropolis, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest. Akcentuje ekologickou zodpovědnost, a proto se dobrovolně vzdává civilizačních výdobytků – nemá mobil, auto, televizi ani nepracuje s počítači. Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , pak televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze . Svým způsobem se proslavil na MFF v Karlových Varech jako člen skupiny Tros Sketos ve festivalových znělkách. František Skála je také autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce 1987, nazvaného Velké putování Vlase a Brady. Z komiksu také vznikla loutková inscenace v divadle Minor .
Více od autora
František Petrů (11)
RNDr. RTDr. Ing. František Petrů, DrSc. , profesor chemie na katedře anorganické chemie. Práce v oboru, překlady z polštiny.
Více od autora
František Parkan (11)
PaedDr. František Parkan Pracoviště: Katedra dějin a didaktiky dějepisu - tajemník, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze.
Více od autora
František Kobosil (7)
Ing. arch. Autor prací v oboru stavebnictví. Činný v letech 1962-1979.
Více od autora
František Karásek (10)
Narozen 24. května 1902 v Týnci nad Sázavou. Prof. MUDr., fyziolog. Promoval v roce 1925. Ještě před promocí se stal asistentem Fyziologického ústavu a tomu zůstal věrný s výjimkou okupace po celý život. Habilitován byl v roce 1931 a řádným profesorem byl jmenován roku 1946, v letech 1953–1970 Fyziologický ústav vedl. Specializoval se hlavně na kardiofyziologii. Zemřel 5. února 1979 v Praze.
Více od autora
František Jura (8)
František Jura je český politik, manažer, bývalý fotbalista a od roku 2016 zastupitel Olomouckého kraje , od roku 2018 primátor města Prostějov, člen hnutí ANO 2011. Jako fotbalista působil v menších klubech na Prostějovsku . Vystudoval obor management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského . V letech 1992 až 2000 pracoval u Městské policie v Prostějově a v letech 2000 až 2010 pak u Vězeňské služby ČR. V roce 2011 se stal generálním manažerem 1. SK Prostějov. V roce 2017 kandidoval do vedení Fotbalové asociace ČR. František Jura žije ve městě Prostějov. Je ženatý a má tři děti. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za hnutí NEZ na posledním 35. místě kandidátky subjektu "Koalice SNK ED, NEZ" do Zastupitelstva města Prostějov, ale neuspěl. Jako povolání uváděl státní zaměstnanec a fotbalový trenér. Ve volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za TOP 09, ale opět neuspěl. Tentokrát jako povolání uváděl sportovní ředitel fotbalového klubu. Zastupitelem města se tak stal až po volbách v roce 2014, kdy byl zvolen jako člen hnutí ANO 2011 na jeho prostějovské kandidátce. Jako povolání uváděl generální sportovní manažer. Působil v kontrolním výboru zastupitelstva a ve sportovní komisi rady. Ve volbách v roce 2018 byl lídrem hnutí ANO 2011 a post zastupitele města obhájil. Novou koalici složily vítězné hnutí ANO, třetí hnutí Pévéčko, čtvrtá ODS a nezávislé osobnosti města Prostějova a pátá ČSSD. Dne 30. října 2018 byl Jura zvolen novým primátorem města Prostějov, ve funkci vystřídal Alenu Raškovou. V krajských volbách v roce 2008 kandidoval jako nestraník za stranu Moravané do Zastupitelstva Olomouckého kraje, ale neuspěl. V ...
Více od autora
František Jachim (10)
PaedDr. František Jáchim absolvoval pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích a v Praze. Působí na základní škole ve Volyni a vyučuje dějiny fyziky na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Historií fyziky a astronomie se zabývá soustavně dlouhou řadu let a dnes je považován za předního odborníka v tomto oboru u nás. Publikuje zejména v časopisech Říše hvězd, Dějiny vědy a techniky, Matematika-fyzika-informatika a Rozhledy matematicko-fyzikální; kromě toho je spoluautorem učebnic fyziky pro 6. až 9. ročník základní školy.
Více od autora
František Drtina (9)
František Drtina – 14. ledna 1925 Praha) byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti . Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii. Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky. Na další studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho ovlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu, smíchovském gymnáziu a kolem roku 1891 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání. V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vor...
Více od autora
František Červený (11)
Narozen 7.5.1858 v Rakové, zemřel 10.12.1919 v Praze. Ing. strojní, literatura z oboru.
Více od autora
Frans Eemil Sillanpää (7)
Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...
Více od autora
Frankie Goes To Hollywood (13)
Frankie Goes to Hollywood byla britská skupina, která se proslavila v 80. letech 20. století svou tanečně-popovou hudbou, provokativními texty a okázalou image. Skupina vznikla v Liverpoolu v roce 1980 a tvořili ji Holly Johnson , Paul Rutherford , Peter Gill , Mark O'Toole a Brian Nash . Poprvé na sebe upozornili hitem "Relax", který byl zakázán BBC pro svůj sexuálně sugestivní obsah, ale přesto se v roce 1984 vyšplhal na první místo UK Singles Chart.
Více od autora
Francois de La Rochefoucauld (4)
François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech. La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales , sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrai...
Více od autora
Francis Bacon (6)
Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...
Více od autora
Flynn Ian (13)
Více od autora
Felix R Paturi (5)
Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.
Více od autora
Evgenij Melnikov (8)
Narozen 8. 12. 1909 v Rožyšči . PhDr., rusista, zpočátku se zabýval dějinami umění, od roku 1945 věnoval pozornost ruské lexikografii, morfologii a dějinám ruského jazyka.
Více od autora
Eva Veškrnová (6)
* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.
Více od autora
Eva Tinková (10)
Mgr. Eva Tinková je česká autorka vzdělávacích publikací, překlady z italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny.
Více od autora
Eva Outratová (3)
Narozena 16.2.1912 v Paříži, zemřela 3.11.1989 v Praze. Překladatelka z ruštiny, francouzštiny a angličtiny, překlad do francouzštiny.
Více od autora
Eva Lenartová (10)
Eva Lenartová se narodila a vyrostla v Ostravě. Vystudovala češtinu a hudební výchovu na pedagogické fakultě tamní univerzity, nějaký čas učila, ale záhy kantořinu vyměnila za rozhlasový mikrofon. Odvedly ji od něj mateřské radosti, a než se do kulturní redakce ostravského studia vrátila, vyzkoušela si ještě práci v kabelové televizi. Vždy ji ovšem přitahovala tvůrčí práce se slovem. Pro malé "naslouchače" napsala různé říkačky a přeložila veselé veršovánky, u tvorby pro nejmenší ale nezůstala. Lákalo ji zachytit svět, jak si ho uvědomujeme, jak v něm tápeme, jak hledáme své místo a tím lépe poznáváme sebe.
Více od autora
Eva Hartmanová (9)
Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.
Více od autora
Etela Farkašová (12)
Narozena 5. 10. 1943 v Levoči. Slovenská filozofka, prozaička, esejistka, pedagožka, překladatelka z němčiny a angličtiny. Věnuje se problematice gnozeologie a feminismu, vysokoškolská pedagožka na Katedře filozofie Univerzity Komenského. Též básnířka.
Více od autora
Erik Tabery (6)
Erik Tabery ml. je český novinář a publicista, šéfredaktor týdeníku Respekt. Podle vlastních slov se narodil v jihočeském Vimperku a dětství prožil v Českých Budějovicích. Je synem herce Erika Taberyho st. a režisérky Kristýny Taberyové . V redakci Respektu začal pracovat jako elév v roce 1997, po dvou letech se stal kmenovým členem redakce. Od roku 2009 je šéfredaktorem. Píše především komentáře o domácí politice, za které získal cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let věku. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2011 obdržel Novinářskou cenu. Věnuje se rovněž publicistice. V roce 2006 vydal knihu Vládneme, nerušit, za niž získal Cenu Toma Stopparda a která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Další nominaci na totéž ocenění si vysloužil i jeho další knižní počin, Hledá se prezident z roku 2008. K úspěchu a získání Magnesie Litery za rok 2018 pak vedla o 10 let později třetí Taberyho kniha Opuštěná společnost. Podle knihy Vládneme, nerušit vznikl i dokumentární film, který získal cenu Trilobit. Tabery se stal také autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu Generace nula.
Více od autora
Erik Axl Sund (7)
Pod jménem ERIK AXL SUND se skrývá švédská autorská dvojice JERKER ERIKSSON & HÅKAN AXLANDER SUNDQUIST . Håkan je výtvarníkem, hudebníkem a zvukařem, Jerker producentem Håkanovy elektropunkové skupiny i love you baby!, s níž podnikli několik turné po Ukrajině, Rusku, Bělorusku a Polsku. Vraní dívka, úvodní část trilogie nazvané Slabost Victorie Bergmanové s podtitulem Vraždy a psychoterapie, je jejich literární prvotinou – knihou, jež se stala milníkem v žánru thrillerů. Švédská akademie autorů krimi udělila v roce 2012 sérii zvláštní cenu za „hypnoticky fascinující psychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního románu“.
Více od autora
Enja Rúčková (9)
Eva sa narodila v roku 1983 a zahorela pre písané slovo už v rannej puberte. Odvtedy ju prenasleduje túžba zvečniť svoju predstavivosť a myšlienky. Je vydatá, má dve deti, žije na Liptove. Enja je prezývka, ktorou ju doteraz volá moja najbližšia rodina. Dôvod, prečo ju zverejnila, je jednoduchý. Nosí manželovo priezvisko, takže chcela, aby aspoň v jej krstnom mene bolo niečo naozaj osobné, čo patrí iba jej. Slovenská kráľovná dievčenských románov.
Více od autora
Energit (7)
Energit byla československá jazzrocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. Skupinu vedl kytarista Luboš Andršt, výrazná postava české jazzové a bluesové scény. Energit 'Hudba skupiny se vyznačovala fúzí jazzu, rocku a funku se silným důrazem na improvizaci a instrumentální zručnost. Debutové album kapely s vlastním názvem " Energit " vyšlo v roce 1973 a představilo její novátorský přístup k žánru. V roce 1978 následovalo album "Piknik", které navázalo na jejich pověst energických a komplexních skladeb. Po celou dobu své kariéry byla skupina Energit známá svými živými vystoupeními, která zdůrazňovala technickou zručnost jejích členů. Přestože nedosáhli širšího mezinárodního věhlasu, Energit významně ovlivnili středoevropskou hudební scénu a zůstávají důležitou součástí hudební historie regionu.
Více od autora
Èmmanuil Genrichovič Kazakevič (9)
Emmanuil Genrichovič Kazakevič , mezi přáteli znám jako Emma 2. 1913, † 22.9.1962) — ruský a židovský spisovatel a básník, překladatel a filmový scénárista. Prózu psal v ruštině, poezii v jidiš. Narodil se na Ukrajině v rodině židovského publicisty a literárního kritika Genecha Kazakeviče a jeho manželky a sestřenice Jevgenije Borisovny. Kazakevič Je vnímán jako nekonformní autor zejména válečných próz Hvězda , Dva ve stepi , Jaro na Odře . I v novelách jako Srdce nejvěrnější , Nemilosrdné světlo a Otcova návštěva u syna upozorňoval na bolestná témata své doby - vnitřní nesvobodu, podezíravost, strach a odcizení, na existenciální dilemata. Do roku 1938 působil jako novinář v Židovské autonomní oblasti v Birobidžanu, publikoval poezii a prózu v jidiš . Válku dovršil jako šéf rozvědky v Berlíně.
Více od autora
Emma Tekelyová (7)
Emma Tekelyová modelka, televízna hlásateľka, moderátorka, scenáristka, módna návrhárka, spisovateľka Vzdelanie: Vyštudovala právo, novinársky postgraduál a na základe konkurzu sa v roku 1981 stala hlásateľkou Slovenskej televízie, moderátorkou kultúrnych a spoločenských podujatí, festivalov a zábavných programov. Životopis: Od roku 1974 pôsobila ako modelka pre všetky slovenské módne a ženské časopisy, predvádzala doma i v zahraničí pre Slovakotex a Centrotex, počas pôsobenia v modelingu mala 41 titulných strán. Bola dvornou fotomodelkou časopisu Móda a najviac fotografovaná Karolom Kállayom a Jadranom Šetlíkom z Prahy. V roku 1986 založila prvú módnu agentúru Štúdio módy na podporu slovenských módnych tvorcov a odevných výtvarníkov , ktorých tvorbu prezentovala v scénických kompozíciách na Slovensku ale aj v rámci Dní kultúry v zahraničí. V roku 1991 založila na podnet francúzskej agentúry CARIN PARIS Prvú školu modeliek na Slovensku. Koncepčne a scenáristicky sa venovala módnym prehliadkam a prezentácii slovenskej módnej tvorby s dôrazom na jej presadenie sa v kontexte československých pomerov a zviditeľnenie sa smerom k zahraničiu. Publikovala v odbornej tlači, prácou v médiách pomáhala pri rozvíjaní módneho diania na Slovensku. Ako prvá na Slovensku vyhrala čitateľskú anketu – najlepšie oblečená žena na televíznej obrazovke. V roku 1993 ako odborný poradca, scenárista i moderátor stála pri zrode najprestížnejšej svetovej súťaže modeliek v Československu The LOOK of the YEAR v Prahe a Bratislave. V roku 1994 sa stala garantom a producentom Medzinárodnej súťaže známeho nemeckého časopisu BURDA na Slovensku a prostredníctvom nej pomáhala pri presadzovaní sa slovenským módnym tvorcom v zahraničí. Od roku 1991 – 1995 sa stala uznávanou moderátorkou mimoriadne úspešného televízneho programu SALÓN BEAUTY. Jej scenáristickou doménou sa stala oblasť módy, kultúry a životného štýlu. Kaž...
Více od autora
Emma Goldrick (9)
Pod pseudonymem Emma Goldrick se skrývá manželský pár Emma Elizabeth Jean Sutcliffe a Robert N. Goldrick , kteří napsali společně 41 romantických románů. Řadu knih napsali ve spolupráci s dalšími autory.
Více od autora
Emíre Khidayer (9)
Mgr. Emíre Khidayer, PhD. je slovenská diplomatka, podnikatelka a spisovatelka. Je autorkou několika rozhlasových seriálů a víckrát vystoupila jako host v arabských, českých a slovenských televiziich a rozhlasech.. Na Univerzite Komenského v Bratislavě vystudovala arabistiku, anglistiku a islamistiku, z arabských studií má i doktorát. Studium arabistiky pokračovalo stipendiem na univerzitě Ajn Šams v Káhiře.
Více od autora