Všichni Autoři a témata

Jaromír Šíp (8)

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Jaromír Demek (13)

Jaromír Demek byl český geograf a geomorfolog. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména svahovým pohybům a vlivu mrazu na geomorfologické pochody. Působil jako vedoucí Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně a jako vedoucí katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně , kromě toho přednášel geografii například na Katedře environmentálních studií. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1976–1980 byl předsedou Názvoslovné komise ČÚGK a věnoval se spolu se členy NK také přípravě Mezinárodního slovníku geografických termínů, ale i standardizaci geografických jmen geomorfologických jednotek v ČSSR i ve světě. Zabýval se geografickými jmény, zejména exonymy i při přípravě učebnic . V roce 2000 mu byla udělena stříbrná medaile Masarykovy univerzity. Seznam publikační činnosti Jaromíra Demka je obsáhlý a čítá přes 500 položek spadajících zejména do oblasti geomorfologie a teoretické geografie. Mezi jeho vybrané publikace patří:

Jarmila Svatá (8)

Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

Jarmila Otradovicová (8)

Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce . 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku a večerní kurzy na obchodní akademii . 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom . 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky . Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Jarmila Kubíková (8)

Narozena 12.2.1933. Promovaná bioložka, CSc., odborná pracovnice katedry botaniky, publikace z oboru.

Jane Wightwick (7)

Autorka jazykových příruček.

Jane Green (12)

Jane Green je autorkou dvanácti úspěšných románů,které se zabývají skutečným osudy žen,skutečným životem a všech těch věcí okolo,které se jich týkají. Bývalá spisovatelka pro Daily Express ve Velké Britanii,odešla v roce 1996 na volnou nohu a věnovala se psaní románů. Její první román dívka hledá toho pravého muže se stal v Anglii hitem . Úspěch byl ještě sladší ,když její druhý román Jemima J,se stal mezinárodním bestsellerem. Nyní kdy je jí něco málo přes čtyřicet píše romány ,které se týkají skutečných žen,z manželství , mateřství až do krize středního věku . Jane má šest dětí. Žije ve svém domě s nanželem a dětmi v Westport Connecticutu. Když nepíše ani nevaří své početné rodině ,obstarává svá zvířata.

Jane Courtier (6)

Práce o zahradničení.

Jane Chisholm (8)

Autorka naučných publikací pro děti.

Jana Marhounová (5)

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

Jana Kopecká (5)

Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...

Jana Hoffmannová (9)

Narozena 18. 11. 1950. Lingvistka, odborná publicistka, vysokoškolská pedagožka. Autorka knih o češtině.

Jana Chudá (9)

Autorka učebnice angličtiny.

Jana Cenkova (11)

Narozena 1957. Pedagožka, bohemistka, autorka učebnic.

Jan Váňa (11)

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Jan Toman (6)

Narozen 16.5.1933 v Hartmanicích, zemřel 14.5.1996 v Praze. Botanik, práce o přírodě a životním prostředí.

Jan Šulc (8)

Jan Šulc se narodil v roce 1965, po studiu anglistiky a portugalštiny pracoval v jednom z pražských antikvariátů a od roku 1990 tři roky v nakladatelství Odeon. V současné době je Šulcovo jméno úzce spojeno zejména s nakladatelstvím Torst, které je zaměřeno na vydávání memoárů, beletrie a odborné literatury. Spolupracuje s nakladatelstvím zhruba dvacet let a podílí se na tvorbě jeho edičního plánu a na vzniku knih.

Jan Sovák (9)

Jan Sovák je původem český akademický malíř, žijící od roku 1982 v Kanadě . V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské. V roce 1982 emigroval s manželkou Danielou Jeriovou do Kanady. Jan Sovák se od mládí zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem především Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování dinosaurů se mu splnil po emigraci. Malíř je znám stovkami rekonstrukcí pravěkého života , které vytváří pod vedením vědců, jako například kanadského paleontologa Philipa J. Currieho. Spolupracuje také s Bořivojem Zárubou. Jeho dílo zahrnuje více než 170 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery Channel Worldwide a spolupracoval též s National Geographic. Mimo jiné ilustroval i vědeckofantastický román Jurský park, který byl předlohou pro stejnojmenný film Stevena Spielberga. V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů, jak se v anglosaských zemích označují kreslíři pravěku. Také dostal neoficiální přezdívku „novodobý Zdeněk Burian“ a pokračuje spolu s dalšími českými ilustrátory – Inkou Delevovovou-Mrkvičkovou a Josefem Moravcem – ve slavné tradici českých ilustrátorů pravěku. Dne 17. listopadu 2019 bylo Janu Sovákovi uděleno čestné občanství města Tábora.

Jan Šnobr (10)

Jan Šnobr byl český básník, literární historik a kritik, bibliograf a editor. Narodil se v Klatovech, byl autorem knih pro mládež. Absolvoval obecnou školu, gymnázium, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na státní škole knihovnické . Jako knihovník pracoval v Masarykově lidovýchovném ústavu, tam spolupracoval na seznamu 1200 vybraných knih pro veřejné knihovny. Od roku 1935 byl učitelem a zkušebním komisařem na Státní škole knihovnické, přednášel zde světovou literaturu. Mezi lety 1935 a 1939 pracoval jako literární redaktor v Dělnickém rozhlasu. V roce 1939 se stal komisařem na ministerstvu školství a národní osvěty. Roku 1945 byl jmenován odborným radou pro úsek státních doplňovacích knihoven, později vedl oddělení městských knihoven. Dále Šnobr pracoval v sekci knihoven obcí nad deset tisíc obyvatel a v knihovnickém výzkumnictví, později jako vedoucí rozpočtového oddělení. Přednášel slovanské a západní literatury, sovětskou literaturu, lidové knihovnictví a výchovu literaturou na PF UK a na FF UK světovou literaturu pro obor knihovnictví. Počátkem 50. let byl vězněn, v letech 1952–1956 pracoval v národním podniku Chirana. V letech 1956–1958 byl vedoucím studijního oddělení ve Státním projektovém ústavu spojů. V letech 1958–1962 pracoval jako vedoucí redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy v Praze. Od roku se 1962 se stal spisovatelem svobodného povolání. Mezi jeho první sbírky patří například Spirála dní , Modré vlny , Světelná melodie, Prameny jara. Mezi jeho básně patří například Knihovník a panna, Severní záře, Růže a smrt. Absolvoval vojenskou službu, která poznamenala jeho dílo Druhá baterie. Po třiceti letech „pauzy" vydal Šnobr sbírku S pečetí vteřin.

Jan Šebelka (11)

Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, pracoval jako závozník, dělník, vychovatel a novinář, v současnosti je editorem kulturního dvouměsíčníku Světlík, vydávaného Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci, a editorem sborníku spisovatelů, badatelů, publicistů a výtvarníků Libereckého kraje Kalmanach.

Jan Rychlík (11)

Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na české a slovenské dějiny 19. a 20. století a na dějiny Balkánu. Je autorem celé řady studií a článků, knižních monografií Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914–1945 , dále Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1945–1992 a Rozpad Československa. Česko-slovenské vztahy 1989–1992 , a syntéz Dějiny Bulharska , Dějiny Chorvatska a Dějiny Makedonie , spoluautorem Dějin Srbska a editorem edice Korespondence T. G. Masaryka se slovenskými veřejnými činiteli . Ve Vyšehradu vyšlo jeho zpracování dějin formování balkánských národů habsburské a osmanské monarchie Mezi Vídní a Cařihradem .

Jan Petrus (11)

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Mohr (8)

PhDr. Profesně se zaměřuje na: užité umění, architekturu i regionální kultutru . Publikace v oboru.

Jan Martinec (5)

Jan Martinec byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež. Jan Martinec pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 mu byl přiznán invalidní důchod. Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem. Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí ...

Jan Lellák (3)

Narozen 16. 1. 1926 v Helcmanovicích u Gelnice , zemřel 31. 7. 1993. Prof., RNDr., CSc.,biolog, vysokoškolský pedagog, specializace na hydrobiologii, práce v oboru.

Jan Koller (4)

český kynolog

Jan Knobloch (10)

Narozen 28.6.1900 v Hanšpachu u Rumburka, zemřel 4.12.1997 v Praze. MUDr., DrSc., vedoucí katedry chirurgie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Jan Kloboučník (9)

Jan Kloboučník byl nakladatel, redaktor a spisovatel. Je autorem libreta komiksu pro děti Cour a Courek, které psal do své smrti. Byl šéfredaktorem časopisu Sluníčko. Původním povoláním byl učitel, později se stal filmovým dramaturgem a redaktorem různých časopisů. Působil v různých periodikách, např.: Autor námětu a scénáře filmu Žízeň

Jan Klíma (6)

Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.

Jan Jiskra (10)

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.

Jan Emler (10)

Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.

Jan Čeřovský (9)

RNDr. Jan Čeřovský, CSc. byl přední český botanik, ekolog a ochránce přírody. Věnoval se územní a druhové ochraně, především však je znám jako jeden z mezinárodních zakladatelů environmentální výchovy. Byl skautem a žákem botanika Jaroslava Veselého. V letech 1949-1953 vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze . Jako první Čech absolvoval v letech 1953-1956 na téže vysoké škole postgraduální studium v oboru geobotanika-ochrana přírody. V roce 1961 se stal kandidátem věd, v roce 1967 mu byl udělen titul RNDr. V sedmnácti letech se stal členem Československé, nyní České, botanické společnosti. Jde o bývalého dlouholetého vědeckého pracovníka československé státní ochrany přírody, kde působil od osmnácti let. Od roku 1959 působil ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze , zřízeném o rok dříve. Setrval zde až do odchodu do důchodu v roce 2002; v 70. a 80. letech se zde stal vedoucím vědeckovýzkumného oddělení. Během své kariéry kupříkladu inicioval a koordinoval systém naučných stezek, pětidílnou řadu československých, posléze českých a slovenských "červených knih" a spoluprosadil do českého slovníku pojem mokřad. Jan Čeřovský má za sebou významnou mezinárodní kariéru, zvláště v letech 1966-1975 a pak od převratu. V letech 1966-1969 byl na IX. Generálním shromážděním Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN při UNESCO jmenován místopředsedou stálé Komise IUCN pro výchovu. Je znám tím, že prosazoval zavedení ekovýchovy do všech školních stupňů. Mezi lety 1969 a 1973 vedl útvar výchovy a vzdělávání v ústředním sekretariátu IUCN v Morges ve Švýcarsku, než byl nucen vrátit se v roce 1973 do ČSSR. Kontakty s IUCN udržoval i nadále – v letech 1982–1988 byl tajemníkem Východoevropského komitétu IUCN pro výchovu, od roku 1984 získala ČSSR v IUCN trvalé zastoupení a roku 1988 byl zvolen členem jeh...

Jan Buchar (3)

Narozen 1895 v Mříčné u Jilemnice, zemřel v březnu 1988. Učitel, osvětový pracovník, autor příběhů z Podkrkonoší.

Jan Buchar (4)

Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...

Ján Botto (11)

Ján Botto byl slovenský romantický básník, autor balad a pověstí inspirovaných lidovou poezií. Ve své tvorbě užíval pseudonym Janko Maginhradský a jiné. Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v Nižném Skálníku v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na latinskou školu do Oždian. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne 9. září v roce 1843 se zapsal na evangelické lyceum v Levoči. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V Levoči ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: rétoriku a filosofii. Po studiích v Levoči se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, inženýr-zeměměřič. Studium začal v Pešti roce 1847 a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil báseň Nemzeti dal a dal jí název Pochod. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská policie. Jejího překladatele policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce 1850 se vydal na praxi ke krajskému zeměměřiči Ladislavu Horváthovi do katastru obcí Ožďany a Husiná. Pokračoval v letním semestru 1851 a složil rigorózní zkoušky a získal titul. V roce 1853 byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v Turci, jimiž se Já...

James Melville (4)

Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.

Jakov Isidorovič Perel'man (7)

Ruský spisovatel, autor populárně-naučných publikací z oblasti matematiky, fyziky a astronomie.

Jacques Le Goff (6)

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

Jack Challoner (7)

Po získání diplomu z fyziky na Imperial College v Londýně a postgraduálním studiu problematiky vzdělávání zahájil svou kariéru v Muzeu vědy v Londýně, v oddělení pro vzdělávání. V roce 1991 založil společnost Explaining Science a od té doby pracuje jako spisovatel, lektor a konzultant. Je autorem více než dvaceti populárně vědeckých knih pro všechny věkové skupiny, naposledy knihy The Baby Makers nakladatelství Channel 4 Books.

J. P Delaney (8)

Britský spisovatel narozený v Ugandě a kreativní ředitel britské reklamní agentury. Vlastním jménem Tony Strong vystudoval anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě . Poté pracoval jako copywriter. Od roku 1997 do roku 2003 vydával každé dva roky detektivní romány . Pracuje na scénářích pro britskou televizi. Žije a pracuje střídavě v Londýně nebo v anglickém hrabství Oxfordshire .

J. Moussaieff Masson (5)

Americký psychoanalytik, autor prací o psychologii a právech zvířat, editor korepondence S. Freuda, vyučuje též sánskrt.

J. Michael Straczynski (9)

Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.

J. M Roberts (9)

Ivo Vaculín (4)

Ivo Vaculín je český redaktor, žurnalista, překladatel a spisovatel. Roku 1955 dokončil studium divadelní vědy na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v letech 1955–1965 pracoval jako redaktor dobrodružné literatury v nakladatelství Svět sovětů, do roku 1968 jako redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy a poté až do roku 1992 byl redaktorem deníků Hospodářské noviny, Zemědělské noviny a Venkov. Překládá z ruštiny, je autorem publicistických a naučných knih a pod pseudonymem V. A. Coolin napsal několik vědecko-fantastických příběhů.

Ivo Machačka (6)

Narozen 24. 5. 1944 v Petrovicích. Elektroinženýr, CSc., práce o počítačích, programování a mikroprocesorech, též autor publikací z oblasti dopravy.

Ivana Štětkářová (8)

Narozena 11. 3. 1963 v Praze. MUDr., docentka neurologie, neurofyzioložka, zabývá se elektromyografií a evokovanými potenciály, periferním nervovým systémem, míšními funkcemi, spasticitou a vertebrogenní problematikou. Věnuje se též literární, výtvarné a hudební činnosti.

Ivan Mrázek (9)

Narozen 2. 1. 1940 v Žalkovicích, . RNDr., geolog, geoarcheolog, publikace z oboru.

Ivan Izakovič (10)

Slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry , od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ , napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.

Ivan Hostiňak (8)

Narozen 1939, zemřel 1999. Opavský spisovatel, pohádky a bajky pro děti a mládež.

Ivan Horáček (4)

Ivan Horáček je český zoolog, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde dosud působí. Na katedře zoologie této fakulty vedl oddělení zoologie obratlovců. Zabývá se systematikou, evolucí a ekologií savců, zejména netopýrů, paleoekologií čtvrtohor a filosofickými přesahy přírodovědných témat. Je také popularizátorem těchto témat a oborů, podílel se na tvorbě několika knih pro veřejnost, určovacích příruček i učebnic.

Iva Gecková (10)

Pracovnice státní správy, autorka příběhu pro děti a rozhlasových pohádek.

Irena Pelikánová (10)

Irena Pelikánová je česká právnička a univerzitní profesorka. Roku 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády; v letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry; mimoto působila jako advokátka. Od 12. května 2004 je soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. V roce 2013 se spekulovalo o jejím konci u Soudního dvora EU s tím, že by se jejím nástupcem stal ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna. Vláda ČR jeho nominaci v únoru 2013 dokonce schválila, v květnu téhož roku ji však odmítl Soudní dvůr EU. V červenci 2013 tak nová vláda Jiřího Rusnoka schválila jako kandidátku znovu Pelikánovou. Dne 16. října 2013 vlády členských států EU potvrdily prodloužení jejího mandátu, ve funkci by tak měla setrvat až do roku 2019. Irena Pelikánová je vdaná. S manželem Dragutinem Pelikánem má syny Tomáše a Roberta. Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva; zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.

Irena Camutaliová (10)

Narozena 24. 4.1926 v Praze, zemřela 17. 1. 2008. PhDr., rusistka, překladatelka z ruštiny.

Irena Baumruková (13)

Narozena 1951 v Praze. PhDr., učitelka angličtiny, zaměřená na odbornou angličtinu pro zdravotnické profese.

Ingela P Arrhenius (9)

Švédská ilustrátorka, grafička a designérka.

Ida Rystonová (13)

Autorka publikací o léčení bylinami.

Ian Kershaw (9)

Ian Kershaw je anglický historik, odborník na téma nacismu, autor ceněné dvoudílné biografie Adolfa Hitlera. Vystudoval historii na liverpoolské a oxfordské univerzitě. Na Manchesterské univerzitě byl odborným asistentem středověkých, později moderních dějin. V letech 1983–1984 byl hostujícím profesorem moderních dějin na univerzitě Ruhr v Bochumi, v západním Německu. Od roku 1987 do roku 1989 byl profesorem moderních dějin na univerzitě v Nottinghamu, a od roku 1989 na Sheffieldské univerzitě. Je členem Britské akademie, Královské historické společnosti, Wissenschaftskolleg zu Berlin a Alexander von Humboldt-Stiftung v Bonnu. Úzce spolupracuje s BBC, byl odborným konzultantem řady jejích historických dokumentárních seriálů na téma nacismu, mimo jiné i The Nazis: A Warning from History, který získal cenu BAFTA.

Ian Baxter (8)

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Ian Baxter je vojenský historik, specializující se na německou vojenskou historii dvacátého století. Je autorem více než dvaceti knih. Recenzoval také četné vojenské studie určené k publikaci, poskytl tisíce fotografií a důležitých dokumentů různým nakladatelům a filmovým producentům po celém světě. Přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem.

Iain Pears (10)

Iain Pears je anglický spisovatel, historik a novinář. Iain Pears vystudoval Wadham College a Wolfson College Oxfordské univerzity. Před tím, než se začal věnovat psaní, působil jako novinář pro BBC, ZDF a agenturu Reuters. Známou se stala jeho série detektivních příběhů, v nichž vystupuje obchodník a historik umění Jonathan Argyll. Mezinárodně poprvé uspěl s historickým románem Neviditelná chvíle rozhodnutí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iain Pears na anglické Wikipedii.

Hunter S Thompson (6)

Americký spisovatel a novinář.