Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1 - 60 z celkem 979 záznamů

Svatopluk Čech
Svatopluk Čech byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil příběhy pana Broučka. Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech byl panský hospodářský správce a český vlastenec. V letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895. Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým...
Více od autora
Anton Pavlovič Čechov
Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...
Více od autora
Miguel de Cervantes Saavedra
Miguel de Cervantes y Saavedra byl španělský voják, básník a spisovatel. Působil na přelomu 16. a 17. století za vlády Filipa II. a jeho potomka Filipa III. Ačkoliv ve Španělsku byla hospodářská krize, španělské umění a literatura dosahovaly svého vrcholu. Dalšími významnými osobnostmi v této době byli: Velázquez, Murillo, El Greco, Lope de Vega a Calderon). Cervantes se narodil jako třetí dítě z pěti v rodině zchudlého nižšího šlechtice Rodriga Cervantese z rodu Saavedrů , špatného chirurga, dobrého jezdce na koni a amatérského hráče na violu, a Doni Leonor de Cortinas Sánchez z rodiny statkářů. Rodiče mu zajistili vzdělání, jaké jim dovolila tehdejší finanční situace, kdy král Karel V. uvalil na obyvatele tak vysoké daně, že je bylo schopno zaplatit kolem 20% z nich. V roce 1551 se pětičlenná rodina přestěhovala za lepším životem do Valladolidu. Tento cíl se nenaplnil, protože Cervantesův otec Rodrigo byl špatný lékař, trpěl hluchotou, brzy byl uvězněn kvůli dluhům a majetek rodiny byl zabaven. V roce 1553 se rodina vrátila do rodného města, šestiletého Miguela učil číst a psát příbuzný rodiny Alonso de Vieras, od roku 1555 Cervantes chodil do nově založené Jezuitské školy v Córdobě. V roce 1564 se přestěhovali do Sevilly, a v roce 1566 do Madridu. V devatenácti letech začal studovat na veřejné škole Estudio de la Villa, kterou vedl lingvista, profesor Juan Lopéz de Hoyos, který se nejvíce zasloužil o Cervantesovo vzdělání a také v jednom se svých děl vydal i několik Cervatesových raných básní. Roku 1550 se narodil Cervantesův bratr Rodrigo, v roce 1552 sestra Magdalena, v roce 1554 bratr Juan. V roce 1569 se Cervantes přestěhoval do Říma. Tam pracoval jako tajemník pro Gulia Acquaviva. Možné vysvětlení pro Cervantesův nečekaný odjezd ze Španělska byl útěk před trestem za účast v souboji s Antoniem de Sigurga. V roce 1570 narukoval k vojsku Juan...
Více od autora
František Ladislav Čelakovský
František Ladislav Čelakovský byl český básník národního obrození, kritik a překladatel; v mimořádných případech používal pseudonym Marcián Hromotluk. Několik básní podepsal také jménem Žofie Jandová. Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu . Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, kde se spřátelil s J. V. Kamarýtem, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filozofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen . Pokračoval pak ve studiu na lyceu v Linci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Z profesorů mu imponoval Bernard Bolzano. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných univerzitních zkouškách v roce 1822 propadl z logiky, a tak studia nedokončil. Živil se kondicemi , jako soukromý vychovatel a na přímluvu K. A. Vinařického mu pražská arcibiskupská konzistoř zadala překlad spisu Aurelia Augustina De Civitate Dei. Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem a Václavem Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale z nabídky sešlo patrně přičiněním Václava Hanky. František Palacký mu proto zařídil alespoň podporu knížete Rudolfa Kinského. V letech 1829–1842 byl korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z něm...
Více od autora
František Josef Čečetka
František Josef Čečetka byl český spisovatel historických námětů i děl pro děti a mládež. Byl učitelem na chlapecké měšťanské škole v Nymburce.
Více od autora
Aleš Česal
Aleš Česal je český spisovatel. Zajímá se o historii a archeologii. Vystudoval archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracoval jako vedoucí Oddělení historie a společenských věd v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech a také v Centru pro prezentaci kulturního dědictví při Národním muzeu. Autor několika výstav. V současné době žije dlouhodobě mimo Českou republiku. Ve svých knihách se zaměřuje na zajímavé historické fenomény, historii krajiny, české pověsti a legendy. Svoje články a projekty pravidelně zveřejňuje na svém webu.
Více od autora
František Ringo Čech
František Ringo Čech je český hudebník, výtvarník, spisovatel a politik, který je známý svou bohatou kariérou v českém zábavním průmyslu. Čech se narodil 9. února 1943 v Praze a poprvé se prosadil jako bubeník v 60. letech 20. století v beatové skupině Olympic, která byla jednou z prvních a nejvýznamnějších kapel československé hudební scény. Později se proslavil spoluprací s dalšími hudebními skupinami a sólovou kariérou zpěváka a skladatele.
Více od autora
Michal Černík
Michal Černík je český spisovatel, básník. Vystudoval PedF UK v Brandýse nad Labem, obor čeština-historie, čtyři roky učil, poté působil v Praze jako nakladatelský a časopisecký redaktor v různých funkcích s výjimkou let 1988-1989, kdy byl předsedou Svazu českých spisovatelů. V září r. 1988 po svém zvolení předsedou na výboru SČS předložil návrat zakázaných spisovatelů zpátky do literatury a návrat vyřazených knih zpátky do knihoven. Vytyčil tak program jediné nedělitelné české literatury, který se také v ostrém střetu s politickými a spisovatelskými dogmatiky začal realizovat. Vydal přes dvě desítky knih pro děti , dále vydal deset knih veršů pro dospělé, šest knih literární publicistiky, editorsky připravil řadu výtvarných publikací pro děti a několik knižních a zvukových výborů z české a světové poezie. Jeho verše a knížky pro děti byly přeloženy do slovenštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny, arménštiny, estonštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, vietnamštiny, italštiny, slovinštiny, lotyšštiny. Od roku 1987 žije v Praze, od léta roku 2005 je v důchodu a věnuje se literární tvorbě.
Více od autora
Rudolf Čechura
Rudolf Čechura byl český spisovatel, věnující se dětské a detektivní literatuře. Pracoval jako učitel, úředník. V šedesátém roce nastoupil do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu. Po několika letech přešel pak z rozhlasu do časopisu Věda a technika mládeži , od roku 1973 byl literátem na volné noze. Napsal námět k večerníčkovým seriálům Maxipes Fík a Hugo z hor, dětem je určena také kniha Pavián mezi lidmi, využívající vědeckofantastický námět k poučení o pravidlech slušného chování. Čechurovým literárním vzorem byl Arthur Conan Doyle a vytvořil četné pastiše na jeho dílo . V roce 1967 se stal členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese. Rudolf Čechura je také autorem scénáře televizní hororové komedie Šplhající profesor , v níž hrál Holmese Viktor Preiss. Dalším okruhem Čechurovy tvorby byly dobrodružné romány, odehrávající se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po druhé světové válce: Jako zvíře, Šperhák, Namydlená šikmá plocha.
Více od autora
Jan Čep
Jan Čep byl český spisovatel, esejista a překladatel katolické orientace. V letech 1922–1926 studoval na FF UK češtinu, francouzštinu a angličtinu,studia však nedokončil. Během studií napsal své první literární dílo nazvané Anglické dojmy. Stal se spisovatelem a překladatelem z povolání, pracoval také jako nakladatelský lektor a publikoval v řadě časopisů a revuí . Osobně znal spisovatele, jako byli František Halas nebo Egon Hostovský. Blízké přátelství jej pojilo mj. s Janem Zahradníčkem či Bedřichem Fučíkem. V roce 1938 se stal kmotrem pozdějšího hudebníka Petra Skoumala. Dne 26. února 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu 1948 emigroval přes Aš do Francie , kde i zemřel a byl pochován. Domů se již nikdy nevrátil. V letech 1951–1954 žil v Mnichově, kde působil v rádiu Svobodná Evropa, po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj a autor kulturní rubriky Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. Roku 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Jako prozaik se prosadil zejména povídkami. Byl F. X. Šaldou hodnocen jako výborný povídkář „jitřního zraku“, čímž mínil pohled zacílený k podstatě věcí, k neviditelné skutečnosti, zároveň ale dětský . Jan Čep nepatří mezi ruralisty, neboť základním akcentem jeho próz není pro tento proud typické vyvyšování venkovského prostředí nad městské a řád jako ideová maxima, nýbrž existenciální napětí v duších jeho hrdinů. Nelze ho však zařadit ani mezi autory psychologických próz, protože hlavním dějištěm povídek je duchovní, nikoli je...
Více od autora
Jaroslav Čechura
Jaroslav Čechura je český historik, specializující se na novověké sociální dějiny. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie – politická ekonomie – dějiny umění. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze; dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea. Učil na FF UK a spolupracoval též s Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingenu. Kromě toho vyučuje na KTF UK a Technické univerzitě v Liberci. Je členem několika redakčních či vědeckých rad. Od počátku se profiloval jako medievalista a zabýval se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, jež nahlíží „zdola“, konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova. Vzhledem k nebývalému rozsahu knižní tvorby, která cílí nejen na odborného, ale i laického konzumenta, tak Čechura náleží k nejvýznamnějším současným českým představitelům mikrohistorie. V rámci reorganizace bylo schváleno děkankou filosofické fakulty UK rozhodnutí ředitele Ústavu českých dějin Ivana Šedivého o zrušení profesorského místa se specializací na české dějiny raného novověku s účinností 1. července 2015. Zrušení místa, a tedy Čechurovo propuštění, vzbudilo jisté překvapení v rámci univerzity, ovšem upozornil na ně i Petr Zídek v Lidových novinách.
Více od autora
Marie Čechová
prof. PhDr. Marie Čechová, DrSc. je česká vysokoškolská profesorka českého jazyka a autorka prací z oboru. Zdroj: Zimová, Ludmila. Životní jubileum prof. PhDr. Marie Čechové, DrSc. In: http://nase-rec.ujc.cas.cz
Více od autora
C. W Ceram
C. W. Ceram byl pseudonym německého novináře a spisovatele, jehož skutečné jméno bylo Kurt Wilhelm Marek. Je známý díky svému dílu v populární archeologii. V roce 1949 napsal svoji nejslavnější knihu „Götter, Gräber und Gelehrte“ – Bohové, hroby a učenci, klasické dílo historického vývoje archeologie vydané v 28 jazycích s celkovým nákladem přes 5 milionů kopií, přičemž se ještě stále vydává. Ceram sepsal poutavá vyprávění o slavných archeolozích a průzkumnících, jejich fascinujících objevech a jiných zajímavých klíčích, které otevírají dveře do minulosti, právě do této „novely o archeologii“. Od roku 1947 byl hlavním lektorem v Rowohlt Verlag. Roku 1953 se přestěhoval do USA. Jeho vdova žila až do roku 2002 v Hamburku.
Více od autora
Václav Černý
Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...
Více od autora
Karel Černoch
Karel Černoch byl významný český zpěvák a hudebník, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 60. let 20. století. Byl známý svými vystoupeními v oblasti populární hudby a v 60. letech 20. století byl členem skupiny Rebels. Černochova hudební kariéra se vyznačovala jeho všestrannými hlasovými schopnostmi a schopností vystupovat ve více jazycích, včetně češtiny, slovenštiny, angličtiny a italštiny. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů v Československu a později i v České republice. Jeho repertoár zahrnoval jak původní písně, tak coververze světových hitů, které často upravoval do češtiny. Černochův přínos české hudební scéně byl významný a až do svého odchodu v roce 2007 zůstal populární osobností. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím rozsáhlé diskografie a trvalého vlivu, který měl na českou populární hudbu.
Více od autora
Eduard Čejka
ČEJKA Eduard - spisovatel Absolvent FF Univerzity Karlovy Praha. V letech 1955-92 pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky , spoluprácoval s tiskem, rozhlasem, televizí, překladal, byl lektorem a redaktorem. Jako spisovatel se věnoval literatuře faktu, věnoval se však také historii.
Více od autora
Václav Černý
Narozen 26. 3. 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. 7. 1987 v Praze. PhDr., profesor srovnávacích dějin literatury, literární historik a kritik, bohemista, romanista, filozof, autor esejí, monografií, memoárů, překladatel z románských jazyků, autor esejů o románských literaturách.
Více od autora
Jožka Černý
Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.
Více od autora
Eduard Čech
Eduard Čech byl český matematik. V matematice je známý především díky zavedení tzv. Čechovy kohomologie. Eduard Čech se narodil ve Stračově v Čechách. Jeho otec byl Čeněk Čech, četník, matkou Anna Čechová, rozená Kleplová. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové začal Eduard Čech v roce 1912 studovat matematiku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1915 musel studium kvůli válce přerušit, neboť byl povolán do armády. Po návratu z války se do školy vrátil a vysokoškolská studia řádně ukončil. Aby se mohl věnovat učitelskému povolání, absolvoval v té době i zkoušku učitelské způsobilosti a získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Krátkou dobu pak učil na reálce v Praze-Holešovicích. V roce 1920 předložil odborné matematické pojednání O křivkovém a plošném elementu třetího řádu a na základě této práce byl promován doktorem filozofie. Díky stipendiu mohl Eduard Čech školní rok 1921–1922 strávit v Itálii, v Turíně, kde prohluboval své dosavadní znalosti, zejména v oblasti projektivních vlastností geometrických útvarů, u profesora G. Fubiniho. Když se Čech ze zahraničí vrátil, požádal o habilitační řízení. Roku 1922 se skutečně na univerzitě v Praze pro projektivní diferenciální geometrii habilitoval. O rok později pak byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde se uvolnilo místo po smrti Matyáše Lercha. Geometrii na univerzitě v Brně přednášel profesor Ladislav Seifert, na Čecha tedy zůstalo vyučovat algebru a analýzu. Přestože matematická analýza ani algebra nebyla v té době právě středem jeho zájmů, během krátké doby do ní pronikl a záhy obě disciplíny úspěšně přednášel. V roce 1928 byl jmenován řádným profesorem. V letech 1930–1931 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 1931 se začal intenzívně věnovat topologii. V roce 1935 se Eduard Čech zúčastnil speciální konference o kombinatorické topologii v Moskv...
Více od autora
Miloš Čermák
Miloš Čermák je český novinář a spisovatel, konzultant a spolumajitel firmy NextBig.cz. Do února 2019 byl šéfredaktorem serveru iHNed.cz. Předtím působil v Lidových novinách a časopise Reflex . Je spoluautorem postmoderního komiksu Hana a Hana. Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je na částečný pracovní úvazek členem katedry žurnalistiky FSV UK. Od 1. června 2019 je externím spolupracovníkem Seznam.cz. V Seznam Zprávy bude připravovat originální autorský komentář a v Televizi Seznam by měl mít od podzimu 2019 vlastní publicistický pořad. Vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 1988 se jako dobrovolník zúčastnil experimentu Štola 88 simulující let k Marsu. Jeho manželkou je Senta Čermáková. Čermák Staněk je označení pro komickou dvojici, kterou tvoří Luděk Staněk a Miloš Čermák. Natáčí spolu podcast a veřejně spolu vystupují na stand-upech a ve Werichově vile, kde svá vystoupení zkoušejí před menším publikem. Čermák Staněk Comedy Podcast je podcast, který natáčí Luděk Staněk a Miloš Čermák. Námětem podcastu byly diskuse na sociální síti Facebook. Proto se v podcastu řeší ta největší aktuální společenská témata . Podcasty jsou dostupné zdarma a bez reklam či spoluprací na Spotify a Apple Podcasts. 100. díl je výjimka, ten probíhal naživo na Letní Scéně pod Žižkovskou věží a hostem byl Leoš Mareš. odehrál se 4.9. 2020 a dostupný je již pouze na webu cermakstanek a je jediný placený. Čermák Staněk Comedy Podcast je jeden z nejlépe hodnocených podcastů v ČR a částečně se uchytil i na Slovensku. V první polovině zahajují podcast. na začátku si řeknou, kdo má jaký stupeň na stupnici svého osobního štěstí. Stupnice osobního štěstí se pohybuje na škále 1–10, kdy 1 znamená agonii a 10 je euforie. Luděk Staněk se běžně pohybuje 2–4, Miloš Čermák 6–9. Pokračují ...
Více od autora
Juraj Červenák
Juraj Červenák, pseudonym Thorleif Larssen je slovenský spisovatel. Je znám jako úspěšný autor fantasy děl, filmový recenzent a redaktor časopisů Fantázia, Pevnost a DVD mag, často se objevuje na nejrůznějších conech. Proslul hlavně knihami o barbaru Conanovi, černokněžníku Roganovi, bohatýrovi Iljovi Muromcovi a o českém legendárním hrdinovi Bivojovi. Prakticky všechny jeho knihy vyšly z komerčních důvodů v češtině. Po úspěšné sérii Dobrodružství kapitána Báthoryho začal v Pevnosti vycházet jeho román na pokračování Chřestýš Callahan a brána duchů. V současné době žije ve východoslovenské metropoli Košice, kde pracuje jako spisovatel a publicista na volné noze. Série dobových detektivek o vyšetřování zločinů za vlády Rudolfa II. Habsburského na přelomu 16. a 17. století s prvky hororu a mysteriózního dobrodružného románu.
Více od autora
Jiří Černý
Narozen 25. 2. 1936 v Praze, zemřel 17. 8. 2023 tamtéž. Novinář, hudební publicista a redaktor, práce z oboru.
Více od autora
Petr Čermák
Petr Čermák je absolventem novinářské fakulty Univerzity Karlovy. Vedle bohaté novinářské činnosti zejména v oblasti literatury a výtvarného umění se uvedl knížkou rozhovorů s osobnostmi, rovněž píše humoristické povídky. V posledním období se věnuje nejvíce portrétům významných celebrit formou literatury faktu a pracuje na svém prvním románu z porevolučních devadesátých let.
Více od autora
Arnošt Černík
Arnošt Černík byl český horolezec , cestovatel, publicista, spisovatel a překladatel. Zemřel při zemětřesení na úpatí hory Huascarán jako účastník československé horolezecké expedice Peru 1970 na Huandoy, kdy celý základní tábor, údolí i přilehlé město zavalila kamenná lavina. Působil v redakční radě časopisu Krásy domova, který vydával ČSTV.
Více od autora
Stanislav Češka
Narodil jsem se roku 1955 v Brně. Po maturitě na brněnském Gymnáziu Křenová jsem vystudoval technickou kybernetiku na elektrofakultě Vysokého učení technického v Brně. Od ukončení studií pracuji jako softwarový specialista. Více jak dvacet pět let je mým bydlištěm podobně jako u mého literárního hrdiny Stanislava Berky brněnská čtvrť Bystrc. Po obvyklých literárních pokusech na škole jsem napsal dvě série pohádek, z nichž část byla opakovaně odvysílána jako rozhlasové a televizní večerníčky. Mám rád americkou drsnou detektivní školu a její autory, jako jsou například Raymond Chandler, Ross Macdonald nebo Robert B. Parker. Podobný žánr mi v domácí detektivce chyběl. Po určitém váhání, jestli jsem schopen napsat detektivku, jsem nakonec přivedl na svět svého soukromého brněnského detektiva Stanislava Berku. Na sérii jeho příběhů nyní pracuji a doufám, že snad ještě nějakou dobu pracovat budu. Berka je bývalý kriminalista, který policii opustil v 90. letech. Používá při svém pátrání často velmi neortodoxní metody a má jediný cíl, pomoci svým klientům a spravedlnosti. K mým velkým koníčkům patří také historie. Proto jsem rozpracoval sérii historických detektivek, ve kterých se zvědavý čtenář bude moci podívat do období raného středověku v naší zemi. První z těchto románů by měla MOBA vydat v 1. pololetí roku 2012.
Více od autora
Dana Čermáková
Narozena v r. 1960 v Praze, česká publicistka. Absolventka fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy.
Více od autora
Pavel Čech
Narozen 5.11.1968 v Brně. Malíř, grafik,autor komiksů, knižní ilustrátor zejména dětské literatury.
Více od autora
Karel Černý
Narozen 12. 1. 1965 v Novém Městě na Moravě. Politik, spisovatel, dokumentátor. Zabývá se regionálními dějinami oblasti Vysočina, převážně ve vztahu k druhé světové válce, též práce o filatelii, též práce o regionálních dějinách železniční dopravy, historických pohlednících. Od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ČSSD.
Více od autora
Karel Červený
Rodinné dôvody mu nedovolili vyštudovať vysokú školu - odbor psychológia. na celý život mu zostal záujme o medicínu. Intenzívne študuje zahraničnú i našu literatúru z odboru výživy. Dlhoročný vegetarián a propagátor vegetariánskeho hnutia. Prednáša pre laikov i lekárov. Autor mnohých kníh o zdravej výžive.
Více od autora
Karel Černý
Český publicista. Nar. 12.1.1965 Nové Město na Moravě. Zabývá se regionálními dějinami oblasti Vysočina, převážně ve vztahu k druhé světové válce, též práce o filatelii, též práce o regionálních dějinách železniční dopravy, historických pohlednících. Od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ČSSD.
Více od autora
Jan Červenka
Jan Červenka byl český prozaik, dramatik, básník a překladatel z francouzštiny a španělštiny, ve své poezii navazoval na Jaroslava Vrchlického. Narodil se v rodině Jana Červenky, klasického filologa a překladatele. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval na pražské univerzitě práva. Po dokončení studií působil jako tajemník městského úřadu na Vinohradech, ale věnoval se také organizaci literárního života v Praze. Patřil mezi zakladatele literárního spolku Máj, jehož byl řadu let tajemníkem, a podílel se i na organizaci stejnojmenného nakladatelství. Přispíval do řady časopisů: Květy , Máj , Národní listy , Lumír , Ruch , Rozhledy literární ad. Nejvýznamnější oblastí jeho činnosti je poezie, patřil k žákům a pokračovatelům Jaroslava Vrchlického. Námětem jeho poezie byla zpočátku téměř výlučně láska a milostný cit, v pozdějších letech se objevuje tematika vyrovnání a smíření se životem. Veřejně poprvé vystoupil roku 1879 v Květech s překladem básně Fr. Coppéea a v Lumíru s vlastními básněmi i s překlady několika básní španělských. První sbírku svých lyrických básní Amoroso vydal v roce 1883, po ní následovaly další sbírky: z roku 1885 Ztišené vlny a z roku 1891 Písně Závišovy. Písně Závišovy jsou nejznámější z jeho sbírek, jde o milostnou lyriku opěvující ženu a lásku k ní. Tato sbírka byla zhudebněna Rudolfem Frimlem . Co se týče formální stránky básní, usiloval Jan Červenka, většinou však neúspěšně, o zavedení nových forem, např. tzv. trylků, což byly básně o pěti slokách, z nichž každá následující sloka je kratší o jeden verš. Jeho prozaické práce, uveřejněné většinou v Lumíru, byly souborně vydány pod názvem Novelly . O rok později byla vydána druhá sbírka jeho novelistických prací Dětské kartony . V jeho prozaickém díle jde většinou o povídky z vesnického a maloměstského prostředí a také zde bývá ústředním...
Více od autora
Ivan Černý
Ivan Černý je bývalý slovenský hokejový obránce. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a Poldi SONP Kladno. Nastoupil ve 449 ligových utkáních, dal 84 gólů a měl 117 asistencí. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Za reprezentaci Československa nastoupil v dubnu 1983 ve 2 utkáních. Reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1978, kde tým skončil na 4. místě, na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1979, kde tým skončil na 2. místě a na mistrovství Evropy juniorů do 18 let v roce 1977, kde tým skončil na 2. místě. Kariéru končil v Itálii.
Více od autora
František Čermák
Prof. PhDr. František Čermák, DrSc., je český jazykovědec. Specializuje se na lexikologii, lexikografii, frazeologii, idiomatiku, sémantiku, morfologii, teorii jazyka, metodologii jazyka a korpusovou lingvistiku.
Více od autora
Miloň Čepelka
Miloň Čepelka je český básník, prozaik, textař, herec, scenárista, moderátor a cimrmanolog. Absolvoval gymnázium v Dobrušce a následně obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické v Praze . Zde byl spolužákem Zdeňka Svěráka a seznámil se tu i s Ladislavem Smoljakem. Po vystudování učil tři roky na základní škole v Novém Kníně, kde vstoupil do KSČ. Poté v roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu. Traduje se, že ho tam přivedl jeho přítel Jiří Šebánek. Jde ovšem o omyl – zatímco Šebánek v Československém rozhlasu už několik let pracoval, Čepelka tam nastoupil jako úplný nováček, aniž by tam někoho znal, a se Šebánkem se spřátelil až tam. Šebánek mu v následující době dělal mentora. V roce 1967 se stali spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana. Roku 1969 vystoupil z KSČ a současně, aby předešel připravovanému vyhazovu na začátku normalizace, z rozhlasu dobrovolně odešel „na volnou nohu“. Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a jedné knihy povídek. Jako jediný z cimrmanologů dlouhodobě působil jak v divadelní družině okolo Svěráka a Smoljaka, tak i v Šebánkově Salonu Cimrman. Po roce 1990 po několik let připravoval na ČRo 2 – Praha pořad Dechovková hitparáda. Je moderátorem následujících pořadů: Knižní hitparáda na Country radiu, pořadu Dechovka, to je moje, vysílaný ČRo České Budějovice a ČRo Region Jihlava. Pořad vysílá i stanice Český rozhlas Dvojka a pořadu Písničky s Miloněm na Radio dechovka. Se svojí manželkou Hanou Šotovou má dva syny – Jana a Josefa Čepelkovy, pojmenované po obou jeho dědečcích. Jeho vnuk je zase po něm Miloň. „Tehdy býval v jednom sloupci kalendář katolický, ve druhém český. A v něm u data 31. srpna našli Miloně, zatímco vedle byl katolický Raimund. Dnes je tam Pavlína. I když to bylo kalendářově doloženo, opoče...
Více od autora
Jiří Černý
Jiří Černý je významný český hudební kritik a muzikolog. Pořádá klubové poslechové pořady . Jiří Černý maturoval na stavební průmyslovce v roce 1955. Vystudoval žurnalistiku a češtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. V letech 1961–1965 pracoval s výjimkou vojenské služby jako kulturní redaktor týdeníku Mladý svět. Poté co dostal výpověď z ideologických důvodů, živil se jako publicista na volné noze. Přispíval do hudebních časopisů Melodie, , Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba , Bulletin Jazz a Kruh, kam napsal několik slavných článků o Elvisu Presleym, Joe Cockerovi, Johnnym Cashovi, Bobu Dylanovi, Ericu Claptonovi nebo třeba Franku Sinatrovi. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce , jež byla v té době velice populární, nebo rozhlasový pořad Desky načerno . V době normalizace byl donucen z Československého rozhlasu odejít z politických důvodů, poté pak přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o skupinách jako Queen, Beatles, Sex Pistols, Genesis, The Police, Aerosmith, Pet Shop Boys, U2, Scorpions, Black Sabbath, Bee Gees, The Velvet Underground, Nirvana, R.E.M., AC/DC, Sweet, Lynyrd Skynyrd, Rolling Stones, The Who, Kiss, Deep Purple, ABBA, Pink Floyd, Led Zeppelin, Smokie, Modern Talking, Metallica, Judas Priest, ZZ Top a jiných, které později nabízel do různých časopisů. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 1990–1992 zastával místo šefredaktora a předsedy správní rady hudebního časopisu Rock & Pop. Jiří Černý pravidelně uvádí vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal...
Více od autora
Václav A Černý
PhDr. Václav A. Černý, CSc. , byl český lingvista, specializující se především na kavkazské jazyky a překladatel z gruzínštiny, angličtiny, němčiny, arménštiny, ruštiny a havajštiny. V roce 2015 obdržel Řád cti za celoživotní zásluhy o reprezentaci gruzínské literatury a kultury. Maturoval roku 1950 na Benešově gymnáziu v Praze 6, v roce 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK . V letech 1960-80 pracoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci . 1990-92 rehabilitován a znovu přijat do Orientálního ústavu.
Více od autora
Petr Čepek
Narozen 26. 11. 1960 v Jičíně. Právník zaměřený na obchodní a korporátní právo. Vedoucí Oddělení majetkových práv Městské části Praha 4. Spisovatel, autor románů, povídek, logopedických říkadel a příběhů pro děti.
Více od autora
Jindřich Černý
Jindřich Černý byl český spisovatel a překladatel . Jindřich Černý se sice narodil ve středních Čechách, ale za svůj rodný kraj už považoval Čechy severní. Když mu byly dva roky, bylo veškeré obyvatelstvo z jeho rodné vsi vysídleno kvůli vytvoření vojenského cvičiště. Rodina se přestěhovala do Drahůnek a později do Běhánek u Teplic, kde jeho otec pracoval jako truhlář. Po ukončení gymnázia v Duchcově pracoval od roku 1925 v továrně na dýmky v Teplicích. Roku 1926 začal pracoval v poštovních službách, a to zpočátku jako pomocný telegrafní dělník v Ústí nad Labem a od roku 1927 jako výpomocný poštovní úředník v Děčíně. Od roku 1931 působil v různých administrativních funkcích na hlavní poště v Praze. Koncem padesátých let musel odejít kvůli srdeční chorobě do invalidního důchodu. Své básně začal knižně publikovat od roku 1934 . Ve čtyřicátých letech se věnoval především próze a ke konci života tvorbě pro děti. Jeho poezie je námětově velmi bohatá . Významná je i jeho činnost osvětová a spolková (působil ve Společnosti přátel Lužice, pro Český rozhlas připravoval pořady o Lužici, pracoval v esperantském hnutí a také v Církvi československé.
Více od autora
Jaroslava Černá
Jaroslava Černá, rozená Perutková , je česká spisovatelka převážně historických románů. a pedagog. Po gymnáziu v Hranicích na Moravě studovala Sociálně právní školu v Ostravě, deset let pracovala jako sociální pracovnice, později učila na soukromé střední škole, kde vyučovala i angličtinu. Provozuje relaxační a astrologické středisko Návrat jara.
Více od autora
Jaroslav Čejka
Jaroslav Čejka je český tanečník a herec-mim. Během svého života vystupoval přibližně ve 20 českých filmech. Mezi jeho nejznámější herecké kousky patří imitování chování slepice, které předváděl i na Silvestra v Československé televizi pod názvem „Pan Slepice“. Dobře imituje i americkou zpěvačku Tinu Turnerovou. V roce 2007 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. Jaroslav Čejka je gay a dlouhodobě žil se svojí starou matkou, o kterou se staral.
Více od autora
František Černý
Těžiště práce Františka Černého spočívá ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná, problémy realismu a naturalismu. Černý se soustřeďuje k otázkám dramatu, herectví a režie i k otázkám metodologie oboru. Jeho četné dílčí studie i syntetické práce se opírají o zevrubnou heuristickou přípravu a o velikou sumu faktů; výklad přihlíží ke společenské funkci divadla a vždy zdůrazňuje význam tradice a kontinuity národní kultury.
Více od autora
Drahomíra Červená
Hoci má manželka a spoluautorka Karla Červeného dve maturity. rozhodla sa, že pre zdravie ich dvoch detí zostane doma v domácnosti. S veľkým záujmom vymýšľa a preveruje recepty na zdravé a chutné jedlá.
Více od autora
Tomáš Čechtický
Tomáš Čechtický maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981. Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu. Posílal reportáže z osmi olympiád . Má dvě dcery a čtyři vnučky.
Více od autora
Milana Čechurová
PhDr., pedagožka, redaktorka učebnic a prací ze společenskovědních oborů.
Více od autora
Jana Červenková
Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.
Více od autora
Edvard Cenek
Edvard Cenek byl úředník, redaktor, spisovatel a fotograf. Používal také pseudonym Eda Cenek. Po středoškolském studiu absolvoval v letech 1922–1926 v Brně techniku. Pak byl dva roky lektor a úředník v nakladatelství. V letech 1931 až 1943 pracoval v nakladatelství Melantrich, nejprve jako redaktor Českého slova v Ostravě a od roku 1941 jako redaktor Nedělního Českého slova v Praze. Po roce 1945 byl redaktorem tělovýchovného časopisu Naše cesta, v období 1948–1950 byl spisovatelem z povolání, v roce 1951 byl pomocným dělníkem. V roce 1952 se ve 48 letech uchytil na 13 let jako technický úředník.. Cenek je autorem jednoho sci-fi románu, dvou populárně napsaných životopisů a několika reportáží o protifašistickém odboji. Zabýval se uměleckou fotografií a napsal také několik divadelních her s detektivní zápletkou.
Více od autora
Dora Čechova
Narodila se v roce 1971 ve vlaku mezi Moskvou a Prahou. Žije střídavě nedaleko Prahy a v Moskvě. Její otec je Rus. Studovala na konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textu a scénáře u Zdeňka Borovce. Pobývala v Sergiev Posadu u rodiny spřízněné s Dušanem Petrovičem Makovickým, osobním lékařem L.N.Tolstého. Učí na základní umělecké škole.
Více od autora
David Černý
David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku. Quo vadis je prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší veřejnou pozornost. Jedná se o plastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze. Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na pražské Malé Straně. Dne 28. dubna 1991 společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál. Roku 2008 na Smíchově krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku. Růžový tank však není první svého druhu. V roce 1985 natřela narůžovo tank polská skupina Lady Pank, která tak reagovala na represe polského komunistického režimu. Dne 21. srpna 2018 ráno v den padesátého výročí od sovětské okupace Československa v roce 1968 umístil umělec David Černý na náměstí Kinských v Praze 5 torzo tanku v klasické zelené barvě s bílým okupačním pruhem. Umělecký objekt je dle jeho slov na travnaté ploše „Dočasně umístěn. Tak tomu říkali“. Původně měl být objekt deinstalován za dva dny, ale radní Prahy 5 povolení k umístění prodloužili až do konce roku 2018. V květnu 2020 se torzo tanku na náměstí stále nachází. Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění ...
Více od autora
Zdeněk Čech
Narozen v roce 1950 v Praze. Spisovatel a novinář, autor beletrie i populárně naučné literatury, mj. knih o sportu, publikoval i pod pseudonymy. Mgr, v roce 1975 úspěšně absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Zkušený redaktor - v letech 1993-95 působil jako šéfredaktor populárního časopisu Reflex, posléze vedl redakce nakladatelství Knihcentrum a Plejáda. V roce 2005 spoluzakladatel a spolumajiel nakladatelství Daranus. Autor či spoluautor 9 knih.
Více od autora
Vladimír Černík
Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.
Více od autora
Svatopluk Černoch
Narozen 25.4.1882 v Brušperku u Ostravy, zemřel 15.5.1973 v Praze. Ing, středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.
Více od autora
Jan Karel Čemus
Jan Karel Čemus byl český spisovatel, autor mnoha dobrodružných a umělecko-naučných knih pro mládež. Narodil se v rodině učitele. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze a po dokončení studia elektrotechniky na pražské Vysoké škole technické pracoval jako inženýr u různých firem a později měl vlastní technickou kancelář. V průběhu dvacátých a třicátých let procestoval Itálii, Jugoslávii a Německo. Publikovat začal od roku 1925, a to jednak odborné články v novinách a časopisech , jednak knižně odborné příručky . V letech 1926 až 1929 redigoval časopis Auto a od roku 1927 působil jako fejetonista a rovněž jako překladatel odborných článků z angličtiny, francouzštiny, němčiny a italštiny. Byl rovněž výtvarníkem v oblasti drobné grafiky a uplatnil se také jako autor drobných klavírních skladeb a pochodů, uváděných zejména v rozhlase. Svůj první román vydal roku 1938 . V sešitových edicích publikoval pod pseudonymy detektivní romány. Na počátku okupace byl vězněn gestapem, byl ale propuštěn a do konce války se živil jako učitel cizích jazyků a jako spisovatel znemožněno publikovat, protože jeho knihy nebyly podle komunistických cenzorů vhodné pro mládež.
Více od autora
Dagmar Digma Čechová
Narozena 2. 12. 1975 v Červeném Kostelci. Šéfredaktorka, editorka, jazyková korektorka a spoluautorka projektu Pohádky pro kulíšky. Autorka románu pro ženy a divadelních scénářů pro děti a dospělé ochotníky.
Více od autora
Antonín Cechner
Narozen 25.4.1857 v Praze, zemřel 24.9.1942 v Mělníku. Ing.architekt, redaktor odborného tisku, literatura z oboru architektury a památkové péče.
Více od autora
Věnceslav Černý
Věnceslav Černý byl český malíř, ilustrátor a loutkař. Nejprve studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později i na akademii ve Vídni u prof. Christiana Griepenkerla. Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Byl ženat, s manželkou Marií, rozenou Jechovou měl syna Aleše a dceru Květuši . Zemřel v nemocnici v Mladé Boleslavi, pohřben byl v Železnici. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní , tak i časopisecké . Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy, v podobě kreseb i velkých olejomaleb. Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství , v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.
Více od autora
Richard Češka
Narozen 29.4.1957 v Praze. Prof. vnitřního lékařství , MUDr., CSc. Absolvoval na FVL UK v roce 1982 a nastoupil na III. interní kliniku, kde je dodnes. Zabývá se vnitřním lékařstvím, hyperlipoproteinémií a preventivní kardiologií. Od roku 1997 vedoucí Centra preventivní kardiologie, předseda České společnosti pro aterosklerózu.
Více od autora
Pavel Červinka
Narozen 18. 4. 1959 v Novém Městě na Moravě. RNDr., PaedDr., Ph.D., vysokoškolský pedagog na katedře fyzické geografie a geoekologie přírodovědecké fakulty UK, práce z oboru a z didaktiky zeměpisu, též spisovatel a trenér atletiky.
Více od autora