54301–54360 z 158985 Autoři
Ahlea Khadro (1)
Zakladatelka Soulstice, centra pro optimální život a rehabilitaci pomocí jógy, pilates, meditačních technik a výživy.
Více od autora
Agneša Kalinová (2)
Slovenská novinářka, filmová kritička a publicistka, překadatelka z angličtiny, němčiny, francouzštiny a maďarštiny, komentátorka Slobodnéj Európy. Žije v Mnichově.
Více od autora
Agnès Galletier (1)
Novinářka, spisovatelka a milovnice koní svými knihami neustále vzdává hold těmto nádherným zvířatům. Její snahou je umožnit čtenářům, koně lépe pochopit, aby je začali milovat. Vydala řadu děl ve spolupráci s Gabrielle Boiselle, zvlášť ve Francii.
Více od autora
Agnès Gabriel (2)
Německá spisovatelka a novinářka, pod různými pseudonymy píše historické romány a romány pro ženy.
Více od autora
Agnes Baltsa (2)
Agnes Baltsa je vynikající řecká mezzosopranistka, proslulá svým bohatým, výrazným hlasem a přesvědčivým vystupováním na jevišti. Narodila se 19. listopadu 1944 v řeckém městě Lefkada, hudební vzdělání získala na aténské konzervatoři a později pokračovala ve studiu v Mnichově. Mezinárodní průlom Baltsaové nastal v roce 1970, kdy debutovala ve Vídeňské státní opeře. Její kariéra se rychle rozšířila do dalších významných operních domů po celém světě, včetně Metropolitní opery v New Yorku, milánské La Scaly a Královské opery v Londýně.
Více od autora
Aggy Gianni (2)
Diplomovona ekotrofoložka, zabývá se analýzou reziduí a použitím přírodních produktů v potravinách a kosmetice.
Více od autora
Afonso Cruz (2)
Portugalský spisovatel a ilustrátor, tvůrce animovaných filmů, hudebník - zpěvák, kytarista, harmonikář a hráč na banjo.
Více od autora
Afanasij Aleksandrovič Veselickij (1)
Ruský autor knihy o politickém skandálu poválečné Itálie, politologické knihy o terorismu.
Více od autora
Adriana Švecová (3)
JUDr., Mgr., Ph.D., slovenská historička, práce z oboru dějin práva na Slovensku a v Uhrách.
Více od autora
Adrian Buzo (1)
Adrian Buzo pusobil v polovině sedmdesátých let v Pchjongjangu jako australský diplomat. Tamní pobyt podnítil jeho zájem o problematiku severokorejské spoločnosti a politiky tak, že v nasledujících letech s pomocí dvou univerzitních ústavu napsal a obhájil na toto téma doktorskou disertaci. Spolupracoval s australským Ministerstvem zahraničních věcí a obchodu a v letech 1991-92 byl vedoucím ministerského projektu "Korea k roku 2000 a co z toho vyplývá pro Aurtálii". Měl přístup k materiálum Australského archivu a udržoval kontakt s mnoha vědci a vládními pracovníky v Korejské republice.
Více od autora
Adolf Zika (3)
Adolf Zika je český fotograf, režisér, producent a bývalý judista. Narodil se v roce 1972 v Prachaticích. Vystudoval střední pedagogickou školu. V roce 1988 se stal členem Střediska vrcholového sportu Praha. Získal titul juniorského mistra republiky v judu a byl bronzovým medailistou evropského turnaje juniorů ve Vídni. V roce 1990 odcestoval na Budo University of Katsura do Japonska, kde absolvoval tréninkový pobyt pod vedením nejlepších judistů světa. Po svém návratu s judem bez udání oficiálního důvodu ze dne na den přestal. Fotografovat začal v roce 1994 a rok nato zvítězil v nejobsazenější kategorii prvního ročníku Czech Press Photo – sport série. V roce 1996 pracoval pro německé cestovní kanceláře v Kolíně nad Rýnem. Následně si ho za svého kmenového fotografa vybrala módní značka Pietro Filipi. Na jaře 1997 otevřel v Praze fotografické studio. Začal fotografovat módu a reklamu a přicházely první velké zakázky pro značky jako Hermès, Australian Bodycare, Speedo a další. Fotografoval katalogy módy, vytvářel kalendáře a zakázky v Austrálii, na Barbadosu, na Havaji, v Dominikánské republice a desítkách dalších lokalit. Pracoval pravidelně pro časopis Playboy, kde vytvořil i mnoho titulních stran. V letech 1997 až 1999 vedl a vytvářel fotografickou podobu cestovní kanceláře Fischer a letecké společnosti Fischer Air. V roce 1999 založil filmovou a produkční společnost ZIPO film. Na podzim roku 2000 byl vybrán mezi šest fotografů světa, prezentovaných společností Leica na světové výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem. Poté byl zařazen do celosvětového kalendáře této značky. Je autorem knižního projektu, do kterého zapojil na 120 nejlepších fotografů z České republiky a dalších čtyř zemí. Výsledkem byla výpravná publikace POSLEDNÍ KNIHA STOLETÍ, Jeden den v životě České republiky. O rok později byl Adolf Zika zařazen do knihy Osobnosti české reklamní a módní fotografie. Od roku 2001 režíruje televizní spoty. V roce 2001 navázal na d...
Více od autora
Adolf Vladimír Bičiště (3)
Narozen 25.8.1889, zemřel 26.12.1969 v Praze. JUDr., legionářská literatura pro mládež a překlad z ruštiny.
Více od autora
Adolf Turek (3)
Narozen 20.2.1911 ve Vídni , zemřel 20.3.1998 v Opavě. PhDr., historik a archivář, práce z oboru.
Více od autora
Adolf Růžička (2)
Adolf Růžička byl český praktický lékař, fotoamatér, člen samosprávy města a předseda Literárního kruhu v Rožmitále pod Třemšínem. Adolf Růžička se narodil 19. června 1851 ve Stráži nad Nežárkou v okrese Jindřichův Hradec. Byl ženatý, jeho choť pocházela také ze Stráže nad Nežárkou. Není jasné kdy a jak přišel do Rožmitálu pod Třemšínem. Začal zde pracovat jako panský lékař na arcibiskupském statku, později působil jako železniční lékař a poté jako státní obvodní lékař. Nemocné léčil bez rozdílu na jejich společenské postavení a bedlivě sledoval lékařský pokrok i pokrok jiných vědních oborů. Záhy se zapojil do veřejného života. Působil v samosprávě města, jehož byl i po jedno volební období starostou a byl též předsedou místní školní rady. Založil spolu s Františkem Stupkou ze Starého Rožmitálu spolek Literární kruh, jenž si vzal za cíl seznamovat své členy s dobrou českou literaturou jak časopiseckou, tak knižní. Spolek odebíral zejména beletristické časopisy jako byla Zlatá Praha, Světozor, Osvěta, ale i naučné – Vesmír, Říše vědy. Literární kruh pořádal přednášky i koncerty. V rámci spolku působil i pěvecký kroužek a „tamburášský“ sbor, pro který spolek opatřil nástroje a řadu hudebnin. Byly pořádány i výlety, ale veškerá činnost spolku ustala vypuknutím první světové války a po ní už nebyla obnovena. Dalším Růžičkovým přínosem bylo zasazení pamětní desky na budovu tehdejší obecné školy v roce 1888 ke stému výročí příchodu Jakuba Jana Ryby do Rožmitálu a úprava Rybova hrobu s postavením pomníku na hřbitově ve Starém Rožmitále. Růžička byl ve styku i s významnými osobnostmi, byl např. přítelem Františka Augustina Slavíka manžela vnučky Jakuba Jana Ryby Gabriely Rybové. Slavík právě na popud Adolfa Růžičky vydal roku 1888 cenný spis o životě a působení Jakuba Jana Ryby a v roce 1890 také spis Rožmitál a jeho okolí, ke kterému Růžička přidal některé příspěvk...
Více od autora
Adolf Reitz (2)
Německý chemik, též autor populárně-naučných publikací z oblasti chemie a z dějiny přírodních věd.
Více od autora
Adolf Parlesák (2)
Adolf Parlesák patří k nejvýznamnějším českým cestovatelům 20. století. V letech 1935–36 působil ve funkci válečného poradce habešské armády a aktivně se účastnil bojů na italsko-etiopské frontě. Zabýval se publicistickou, je autorem cestopisů a reportáží. V osmnácti letech dokončil střední školu v Brně a dále pokračoval ve studiu oborů strojní inženýrství a elektrotechnika. Později se stal také absolventem Vysoké obchodní školy v Praze. Již ve čtrnácti letech procestoval na kole sousední země Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko a Německo a ve svých sedmnácti poznal Itálii a San Marino. S přítelem Aloisem Polákem se roku 1926 vydal na Balkán do Jugoslávie, Albánie, Řecka, Turecka a Rumunska. Ve věku devatenácti let procestoval jako námořní elév na palubě italské Lloyd Triestino také Sýrii, Palestinu, Egypt, dále pak Rhodos a další Egejské ostrovy. Po nedlouhé službě se vrátil do Československa, aby naplánoval novou výpravu, tentokrát do Afriky. S Aloisem Polákem během dvou let projeli na kolech značky Stadion oblast Blízkého východu a podél Nilu pokračovali na jih do Súdánu a Habeše. Z Eritreje se přepravili na sambúku do izolovaného království Severního Jemenu a odtud koňmo a na velbloudech do San'á. Po vodě pokračovali na ostrov Perim a do přístavu Aden, kde nastoupili cestu zpět do Československa. Během dalších cest, které Parlesák podnikl do roku 1937, navštívil jihovýchodní Asii a Oceánii, Čínu, Tchaj-wan, Japonské souostroví a přiléhající Rjúkjú a četné oblasti v Africe. Články z cest publikoval za minimální honorář v Českém slovu. Mimo jiné je i objevitelem jemenských domorodých „mrakodrapů“. Parlesák si postupně osvojil 12 jazyků a po druhé světové válce se věnoval překladatelské činnosti. Spolupracoval s pražským Automotoklubem a později s ČKD. Mimo torza knihy o putování do Jemenského království a reportáží z japonských ostrovů Rjúkjú se dochovala pouze jediná stať. Habešská odyssea, poprvé vyšla roku ...
Více od autora
Adolf Langer (3)
Adolf Langer byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista. V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole . V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity . Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře . Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Adolf Langer je autorem asi 60 skladeb zábavní a taneční hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých. Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautor publikací Hrajeme na foukací harmoniku a Instrumentationslehre für Blasorchester . Spolupracoval také na knize Moderní instrumentace. Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic, jako například kantáty, opery či písně...
Více od autora
Adolf Kařízek (3)
Narozen 1925, zemřel 9.9.1988. Germanista a rusista, učebnice ruštiny a němčiny pro odborné školy.
Více od autora
Adolf Kajpr (3)
Adolf Kajpr byl český jezuita, katolický kněz, horlivý kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, publicista a vydavatel katolického tisku. Vyjadřoval se nejen k ústředním tématům katolické víry, ale také k soudobým společenským a politickým tématům. Za své názory byl vězněn nacisty i komunisty . Po devíti letech v komunistických žalářích, ve věku 57 let, zemřel „v pověsti svatosti a mučednictví“. Adolf Kajpr se narodil 5. 7. 1902 v Hředlích, pokřtěn byl 12. 7. 1902 v kostele sv. Vavřince v nedalekém Žebráku. Rodiče Adolf a Anna, roz. Kytková , si v Hředlích pronajali hostinec a řeznictví. Po smrti matky se otec se syny vrátil do rodných Bratronic. Sám však záhy zemřel také. O osiřelé chlapce se starala hodná a přísná teta Klára spolu s manželem Josefem Bůžkem. V letech 1908–1916 studoval v obecné škole. Potom nádeničil, krátce se učil ševcem a nakonec vstoupil do učení v nedalekém mlýně Roučmída. Projevil však zájem o studium a proto se samostatně připravil ke studiu na gymnasiu. V letech 1924–26 absolvoval službu v československé armádě. Poté, ve věku 24 let, byl přijat na Arcibiskupské gymnasium v Praze spravované jezuity. Po sextě vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, který strávil v letech 1928–30 na Velehradě. Přitom se také připravil k maturitní zkoušce, kterou vykonal s vyznamenáním. Dne 15. 8. 1930 složil na Velehradě řádové sliby. V letech 1930–32 studoval filosofii v belgickém Eegenhoven a 1932–36 teologii v rakouském Innsbrucku . Tam přijal dne 26. 7. 1935 kněžské svěcení. O několik dní později slavil primici v kostele sv. Ignáce v Praze a v kostele Všech svatých v Bratronicích. Bezprostředně po závěrečných zkouškách byl na rok 1936–37 vyslán na třetí probaci ve francouzském Paray-le-Monial. Po skončení formace se vrátil do vlasti. Od r. 1937 Kajpr žil a pracoval u sv. Ignáce v Praze. Plnil své povinnosti v řádové komunitě, působil v ...
Více od autora
Adolf Galland (1)
Adolf "Dolfo" Joseph Ferdinand Galland byl německý stíhací pilot za druhé světové války a v letech 1941 až 1945 také velitel německých stíhacích sil. Galland vstoupil do Luftwaffe roku 1933 a i přes několik vážných zranění, která utrpěl během dvou leteckých havárií, nadále pokračoval v kariéře vojenského pilota. Během roku 1937 získal cenné zkušenosti u neblaze proslavené Legii Condor, nasazené ve Španělské občanské válce. V roce 1940 vstoupil do stíhacího letectva a během bitvy o Francii velice rychle získal status stíhacího esa. V roce 1941, kdy mu bylo 29 let, se s počtem 94 sestřelů stal generálním inspektorem stíhacích sil . Velel 11. února 1942 vzdušnému doprovodu křižníků Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při jejich průniku Lamanšským průlivem z Brestu do Německa při operaci Cerberus. Galland se i nadále účastnil zkoušek mnoha typů letadel a příležitostně i ostrých bojových misí. V lednu 1945 byl spolu s několika dalšími důstojníky degradován zpět na řadového stíhače poté, co otevřeně zpochybnil velitelské kompetence vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa. Během své kariéry dosáhl 104 uznaných sestřelů v 705 misích, za což byl vyznamenán rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči a stal se tak jedním z 27 vojáků, kteří byli tímto nejvyšším německým řádem vyznamenáni. Galland zažil konec války v nemocnici v Tegernsee v Bavorsku poté, co byl 26. dubna 1945 ve svém Me 262 zraněn do kolena střelbou ze stíhacího letounu P-51 Mustang při svém útoku na formaci B-26 Marauderů. V květnu 1945 se Galland vzdal Armádě Spojených států amerických. Jako válečný zajatec byl letecky dopraven do Anglie a umístěn v zajateckém táboře 7 v Latimeru. Od roku 1946 do začátku roku 1947 pracoval pro Historical Division US Forces, European Theater. Propuštěn byl 28. dubna 1947. Od roku 1948 do roku 1955 byl Galland v Argentině za tehdejšího prezidenta Juana Peróna, kam byl najat jako konzultant argentin...
Více od autora
Adolf Chaloupka (5)
Narozen 13.4.1895 v Rokycanech, zemřel 15.10.1973 v Praze. PhDr., úředník, literární a divadelní teoretik, práce z oboru.
Více od autora
Adharanand Finn (1)
Londýnský rodák Adharanand Finn je nadšený běžec, který už jako mladík trénoval s profesionály. V roce 2011 společně s manželkou a třemi dětmi přesídlil na půl roku do Keni, Mekky nejlepších běžců planety, aby objevil jejich tajemství. Finn pracuje jako reportér pro časopis Runner's World a pravidelně přispívá do deníků The Independent a The Guardian.
Více od autora
Adéla (3)
Více od autora
Adam Štrunc (1)
Narozen 10. 1. 2000. Podnikatel, spíkr, mentor, kouč a lektor prezentačních dovedností.
Více od autora
Adam Southward (2)
Britský pracovník ve vydavatelství a ve veřejném sektoru. Spisovatel zaměřený na thrillery a mystery literaturu.
Více od autora