53521–53580 z 158983 Autoři
Antonín Josef Zima (1)
Antonín Josef Zíma byl český spisovatel, buditel a knihtiskař. Narodil se v Táboře, v rodině místního měšťana a krejčího Františka Zimy a jeho manželky Josefy. Přestěhoval se jako chlapec s rodiči na Malou Stranu, rok navštěvoval piaristické gymnázium na Novém městě a když mu zemřel otec, učil se od roku 1782 tiskařem. Od roku 1783 tiskárnu řídil a koupil ji. Tiskárna byla nejprve v Týnské ulici na Starém Městě, později na Koňském trhu na Novém Městě. Tiskl v ní náboženské a poučné spisy. Již za studií se seznámil s Václavem Thámem a pod jeho vlivem spolupracoval s Vlasteneckým divadlem. V letech 1786—1788 patřil k tzv. slovníkářské společnosti, jejímiž členy byli též např. Václav Matěj Kramerius, bratři Václav a Karel Thámové či Josef Dobrovský. Na nátlak úřadů však tato společnost byla rozpuštěna. Josef Antonín Zíma patřil mezi dramatiky první obrozenecké generace.
Více od autora
Antonín Jiráček (2)
Narozen 11. 5. 1951 v Praze. Etnograf, scenárista a režisér, dokumentarista. Autor pohádkové knihy.Také sběratel naivního umění a autor textů ke katalogům výstav.
Více od autora
Antonín Jareš (2)
Narozen už nemístně dávno a následkem brzy pak nastalých časů k životu až nechtěně pestrému. Nedlouho po rudém Únoru odešen od Vysokého učení k budování socializmu lopatou, než se mu po čase podařilo vsoukat se alespoň k řemeslu automontéra. Od toho se po dalším čase vetřel až k existenci ve výzkumu motorových vozidel, sice náramně zajímavé, ale politicky právě tak vratké, ze které se mu ještě před příchodem bratrských armád zdařilo radši se přemístit do bezpečnějších krajin. Tam se až v Torontu uchytil u všelijakého výzkumnictví, než mimo do odborných a krajanských periodik začal psát doopravdy ve věku už dostatečně zralém. Jeho první knížka vyšla v r.1989 ve Škvoreckých nakladatelství 68 Publishers, druhá v nakl. Baronet 2006, třetí 2010 v nakl. Akcent, kde je i čtvrtá přítomně ve smlouvě k vydání. Ale protože už jen nemnoho času a energie mu zbývá k dalšímu zápolení s nakladatelským byznysem, rozhodl se publikovat zbývající spisy elektronicky. Dva z nich tu právě vycházejí a mělo by dojít ještě na tři další.
Více od autora
Antonín Jánský (3)
Narozen 1893 ve Svojšicích u Přelouče, zemřel 1968 v Přelouči. Legionář, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Antonín Hudeček (1)
Antonín Hudeček byl český malíř-krajinář. Po maturitě na reálném gymnáziu v Roudnici studoval od roku 1887 Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů M. Pirnera a V. Brožíka. Věnoval se figurální malbě, kterou v letech 1891–1893 studoval také v Mnichově u O. Seitze. Od roku 1895 měl atelier v Praze a připojil se – společně s A. Slavíčkem – ke skupině malířů, kteří pod vedením J. Mařáka malovali krajiny zejména v okolí Okoře. Roku 1898 vystavoval na první výstavě spolku Mánes a roku 1900 poprvé ve Vídni. V roce 1902 cestoval s Janem Preislerem po Itálii a Sicílii. Z cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné mariny. Později maloval krajiny v okolí Kolína a pohledy na Prahu. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii podruhé, doprovázen svými přáteli sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou, a do konce dubna 1909 pobýval v Syrakusách. Do Mariany se Hudeček zamiloval a měl s ní nemanželského syna Jiřího. Za války spolu s ní pobýval v Solnohradu, kde se s nimi seznámil její pozdější druhý manžel, sochař Ladislav Beneš. V roce 1909 Hudeček maloval v okolí Police nad Metují v Orlických horách. Dvakrát navštívil ostrov Rujanu, od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách a v Banské Bystrici a od roku 1927 také na Podkarpatskou Rus. Roku 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za životní dílo dostal její cenu. V roce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu . Od roku 1927 žil ve své vile v Častolovicích, kde také v r. 1941 zemřel. Po prvních pokusech o figurální malbu i akty se Hudeček plně věnoval malbě krajin, lesa a selských stavení. Byl ovlivněn J. Mařákem, A. Slavíčkem a do jisté míry i francouzským impresionismem, jeho obrazy jsou však spíš realistické. Hudečkovy četné obrazy se i dnes vysoce cení....
Více od autora
Antonín Horák (3)
Své dětství prožil v obci Spytihněv na Zlínsku. Často pomáhal při polních pracích, kde se poprvé seznámil s historií. Po každoroční orbě rozlehlých lánů nalézal stovky hliněných střepů s různými motivy. Jak tvrdil jeho otec, šlo o pozůstatky prastarého osídlení, která se dodnes nacházejí po celém údolí řeky Moravy a přítoku Dřevnice. Soutok obou řek zřejmě tvořil kdysi významný bod celé oblasti. V posledních 20 letech svého života se Horák intenzivně věnoval původu zvukového písma. Své objevy popsal v knize O Slovanech úplně jinak. Co je však méně známé, na překladech původního „praslovanského“ písma spolupracoval s Ing. Petrem Kovářem. Společně konzultovali a upřesňovali význam jednotlivých znaků. Zejména Petr Kovář pak intenzivně vyhledával a dokumentoval nová místa se znaky původního „praslovanského“ písma. Původních písemných záznamů neolitických „praslovanů“ se zachovalo velké množství po celé zeměkouli. Takových nápisů, pokud byly ryty do keramiky, hlíny a kamene, se zachovaly tisíce ve všech světových kulturách.
Více od autora
Antonín Holub (1)
Narozen 15.1.1888 ve Skutči, zemřel 1960. Plukovník generálního štábu, profesor vojenských dějin, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Hofman (2)
Narozen 30.9.1912 ve Vídni. PhDr., docent, vedoucí katedry jazyků Československé akademie věd v Praze, rusista, práce z oboru rusistiky.
Více od autora
Antonín Hlaváček (1)
Narozen 6.11.1959 v Benešově. PaedDr., rusista, publikace v oboru.
Více od autora
Antonín Hlaváček (3)
Matematik a publicista. Autor učebnic o vyšší matematice pro vysoké školy.
Více od autora
Antonín Hejna (3)
Antonín Hejna byl významný český archeolog a jedna ze zakladatelských osobností archeologie středověku. Vystudoval latinu, češtinu, klasickou archeologii a dějiny umění na Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Akademický titul doktora filozofie získal v roce 1952. V letech 1952–1983 pracoval v Archeologickém ústavu Akademie věd, kde v roce 1962 získal akademickou hodnost kandidát věd. Věnoval se předstihovým a záchranným archeologickým výzkumům, výzkumům středověkých hradů, tvrzí, zemanských dvorů, měst, vesnic, kostelů nebo sklářských hutí. K významným zkoumaným objektům patří například zřícenina hradu Vízmburk nebo města Cheb a Tábor. Napsal a vydal několik odborných i popularizačních knih. Je autorem mnoha desítek vědeckých statí v časopisech či sbornících.
Více od autora
Antonín Hartmann (2)
Narozen 14. 1. 1910 v Hněvošicích, zemřel 22. 12. 2001 v Brně. PhDr., CSc., klasický filolog, překlady z latiny, stati o odborné latinské terminologii lékařské a právnické.
Více od autora
Antonín Gondolán (2)
Pokud bychom hledali nějakou romskou hudební osobnost, která se svého času výrazně prosadila na domácí popové scéně, určitě bychom nemohli opomenout Antonína Gondolána, výborného zpěváka a muzikanta. Antonín Gondolán se narodil 13. června 1942 ve slovenské vesničce Brutovce u Spišského Podhradí. Ve dvou letech se s celou početnou rodinou odstěhoval do Čech. Stejně jako další sourozenci i Antonín byl svým otcem, výborným muzikantem, odmalička vedený k lásce k hudbě. Už jako dítě hrál na housle, kytaru, později na kontrabas. Jeho otec ho společně s bratry velmi brzy začal brát hrát křty a svatby. Právě zde Antonín získal své první muzikantské ostruhy. Osudové setkání, které zcela změnilo život tehdy patnáctiletého Antonína Gondolána, proběhlo na Vrchlabsku. „Při jedné příležitosti, kde hostoval Orchestr Gustava Broma, jsem se tam objevil, otec mi dal do rukou kontrabas, já jsem zahrál nějaké malinké sólíčko a opravdu jsem vzbudil pozornost. Tenkrát pan Brom přišel za otcem a co stojí za zmínku, bylo to, že pan Brom mě chtěl koupit - tak nějak lidově řečeno. Otec se zachoval velmi dobře a řekl, že dávno už svoje děti neprodává, ale pokud se pan Brom o mě postará ve všem ostatním, tak bude potěšení na jeho straně, že budu hrát v tak výborném orchestru. To se taky stalo,“ po letech vzpomíná Antonín Gondolán. V pouhých patnácti letech tedy Antonín Gondolán nastoupil k Orchestru Gustava Broma, kde začala jeho opravdová hudební kariéra. Záhy na to začal studovat státní konzervatoř v Brně. Mezitím párkrát vystupoval v Praze s Orchestrem Gustava Broma a tady se seznámil s tehdejší špičkou populární hudby včetně Karla Gotta, Rudolfa Rokla, Ferdinanda Havlíka. Pohádkový příběh Antonína Gondolána dále pokračoval. Brzy dostal angažmá v Divadle Semafor, což bylo té doby nejpopulárnější pražské divadlo, v němž tehdy účinkovali mladí Gott a Rokl. Pochopitelně opustil brněnskou konzervatoř, a začal studovat na stejné hudební škole v Praze u profesora Po...
Více od autora
Antonín Gála (3)
Narozen 8.5.1905 v Násedlovicích u Kyjova, zemřel v červnu 19 97. Učitel, redaktor, literatura pro děti, turistická a vlastivědná literatura z Brněnska a Hodonínska, památník popravených školských pracovníků z Moravy a Slezska.
Více od autora
Antonín Frinta (2)
Antonín Frinta byl český lingvista, slavista, bulharista a sorabista. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval slovanskou a románskou filologii. Jeho učiteli byl Jan Gebauer, Jiří Polívka, František Pastrnek a Josef Zubatý. V letech 1904–5 studoval v Paříži. V roce 1907 získal na Karlově univerzitě titul PhDr. Habilitace v roce 1916 mu nebyla potvrzena z politických důvodů, od 1918 docent pražské filozofické fakulty pro srovnávací slovanský jazykozpyt se zvláštním zřetelem ke stránce fonetické. Souběžně s tím působil jako vyučující středních škol a od roku 1919 jako učitel ortoepie na nově založeném dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze . Roku 1945 se stal řádným profesorem bulharského jazyka a literatury a lužickosrbské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné byl člen řady vědeckých institucí a redaktor odborných periodik. Vědecky se věnoval slovanskému hláskosloví, problematice pravopisu slovanských národů, ortoepii a transkripci cyrilského písma latinkou. Dále v rámci slovanské lexikologie zkoumal náboženskou terminologii. Spolupracoval na praktických učebnicích slovanských jazyků. Jeden z prvních českých propagátorů metod jazykového zeměpisu.
Více od autora
Antonín Frélich (2)
Narozen 15.2.1909 v Prostějově. Pedagog, prozaik, autor próz pro děti.
Více od autora
Antonín Fingerland (3)
Narozen 26. 2. 1900 v Jičíně, zemřel 27. 12. 1999. MUDr., DrSc., profesor patologické anatomie, literatura z oboru.
Více od autora
Antonín Fajkoš (2)
Narozen 11.6.1949 v Liberci, zemřel 8. 2. 2010. Doc., ing., CSc., zaměření na stavebnictví, pozemní stavby, publikace z oboru.
Více od autora
Antonín Dvořák (2)
Ing., absolvent Vysokého učení technického v Brně, oboru energetické stroje a zařízení a manažerského postgraduálního studia, pracuje v projekčně dodavatelské organizaci Kovoprojekta Brno, zabývá se kosmologií.
Více od autora
Antonín Dokoupil (2)
Narozen 13. 6. 1881 v Žeranovicích u Holešova, zemřel 11. 1. 1946 v Kvasicích u Kroměříže. Katolický kněz, náboženský spisovatel, autor životopisů světců a Dějin papežů, překlady náboženské literatury z latiny a italštiny.
Více od autora
Antonín Čubr (3)
Narozen 21. 8. 1904 v Litomyšli, zemřel 9. 5. 1988 v Paštikách, okr. Strakonice. JUDr., klavírista, muzikolog, pracovník ministerstva školství a kultury, pracovník redakce DILIA, dlouholetý předseda Dvořákovy společnosti a Českého spolku pro komorní hudbu.
Více od autora
Antonín Chlum (2)
Narozen 26. 5. 1910 v Semilech, zemřel 15. 3. 1987. Ing., stavební inženýr a projektant, zaměřený na vodní stavby .
Více od autora
Antonín Bubeník (1)
Narozen 12.6.1940, zemřel 15.5.1997. Mezinárodní tenisový rozhodčí, filmový komik.
Více od autora
Antonín Bernášek (3)
Narozen 26.11.1883 v Praze, zemřel 14.11.1966 v Praze. Profesor obchodní akademie, práce o francouzštině, též o divadle a literatuře, překlady z francouzšiny, překlady her také z němčiny a italštiny.
Více od autora
Antonín Bartoš (2)
Antonín Bartoš se narodil 12. září 1910 v Lanžhotě u Břeclavi. Po maturitě na břeclavském gymnáziu nastoupil zaměstnání jako poštovní adjunkt. V roce 1932 byl odveden a později nastoupil jako vojín u 2. roty 10. hraničářského praporu v Třebišově. Od 15. listopadu 1933 do 24. března 1934 absolvoval s dobrým prospěchem poddůstojnickou školu. Po ukončení vojenské prezenční služby se vrátil ke svému občanskému zaměstnání. Roku 1938 byl 20. září povolán na vojenské cvičení . V důsledku mobilizace byl dále ponechán v činné službě, z níž byl propuštěn 8. října. Do Břeclavi zabrané Němci se, ale už vrátit nemohl a proto si nalezl nové zaměstnání na nádražní poště v Brně. 10. března 1940 se rozhodl odejít spolu se svým bratrem Františkem a kamarády Janem Fojtíkem a Jaroslavem Kovanou do zahraniční armády. Podařilo se jim všem překročit moravsko-slovenskou hranici a obvyklou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii dojet až do Libanonu, a potom lodí z Bejrútu do Marseille. Hned 15. května 1940 byl Antonín Bartoš v Agde prezentován u čs. vojenské zahraniční jednotky jako vojín k 4. rotě 2. pěšího pluku. Prodělal celé francouzské tažení a po jeho skončení přijel v první polovině července 1940 lodí Rod el Farag do Anglie. Zde byl zařazen k II. pěšímu praporu umístěnému ve Walton Hallu. 15. března roku 1941 byl povýšen do hodnosti svobodníka aspiranta. V Moreton Paddox absolvoval školu důstojníků v záloze, kde se také seznámil se svými druhy Jiřím Štokmanem a Čestmírem Šikolou. Při náboru se přihlásil k nasazení pro zvláštní účely a prošel řadou specializovaných kursů. Na odeslání k plnění úkolu v protektorátě pak čekal i se svými druhy na vyčkávací stanici u Oxfordu a Stevenage. Zemřel 13. prosince 1998 ve věku 88 let a je pochován na hřbitově St. Michael’s v New Yorku.
Více od autora
Antonie Schneider (2)
Německá spisovatelka, autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka na základní škole.
Více od autora
Antonie Kavalírová (3)
Antonie Kavalírová , manželka zakladatele skláren v Sázavě nad Sázavou Františka Kavalíra. V letech 1859 - 1863 sepsala své vzpomínky, které byly později vydány pod názvem Paměti babičky Kavalírové.
Více od autora
Antonie Fischerová (2)
Narozena 22.2.1878 v Hofu , zemřela 31.1.1958 v Praze. Próza a hry pro děti.
Více od autora
Antoni Lange (2)
Antoni Lange byl polský spisovatel, básník, překladatel, dramatik, novinář a kritik, představitel polského modernismu. Své dílo tvořil především v polštině, verše i ve francouzštině. V překladatelské činnosti se věnoval především překladům poesie, zejména z francouzštiny, angličtiny.
Více od autora
Antoni Dalmau (1)
Antoni Dalmau i Ribalta je nejen romanopisec, ale též významný katalánský politik a historik. Za historickou studii "Po cestách dějin města Igualada" získal roku 1985 cenu časopisu Serra d´Or. Jeho třetí román Země zapomnění byl oceněn prestižní katalánskou Cenou Nestora Lujána za nejlepší historický román.
Více od autora
Anton Špiesz (3)
Anton Špiesz byl významný slovenský historik. Anton Špiesz strávil své dětství v Malackách, kde v roce 1949 odmaturoval na tamním gymnáziu. Po maturitě studoval historii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po nabytí vysokoškolského vzdělání pracoval v Historickém ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Publikačně byl velmi činný, napsal mnoho odborných článků a vydal několik knih týkajících se hospodářských dějin Slovenska. Již v roce 1961 vyšla jeho první práce Manufaktúrne obdobie na Slovensku 1725-1825. V roce 1972 následovala kniha Remeslo na Slovensku v období existencie cechov. Dokumenty Štatúty bratislavských cechov vyšly v roce 1978. Knihu Slobodné kráľovské mestá na Slovensku v rokoch 1680-1780 vydal v roce 1983. Ve stejném roce vyšla i jeho kniha Remeslá, cechy a manufaktúry na Slovensku. Bratislava v 18. storočí byla vydána v roce 1987. Dejiny Slovenska na ceste k sebauvedomovaniu vyšly v roce 1992. Nedožil se vydání knihy Bratislava v stredoveku , jejímž byl spoluautorem. Čtenář se z ní může dozvědět, jak vypadalo nynější hlavní město Slovenské republiky ve středověku. Další knihou vydanou po Špieszově smrti jsou Ilustrované dejiny Slovenska, kde se popisuje vývoj dějin Slovenska od příchodu Slovanů až do roku 1989. Je to publikace, která v první polovině devadesátých let vyšla již dvakrát pod názvem Dejiny Slovenska – na ceste k sebauvedomeniu. Novým, exkluzivnějším vydáním této knihy se naskytla čtenáři možnost získat na malé ploše informace o všem, co bylo ve slovenských národních dějinách důležité. Atraktivitu titulu zvyšuje působivá grafická úprava s více než třemi sty barevnými i černobílými ilustracemi. Kniha se používala na středních školách jako učebnice dějin. Dr. Anton Špiesz vystupoval se svými odbornými přednáškami na různých sympoziích doma i v zahraničí. V roce 1990 byla Dr. Špieszovi udělena Cena hlavního města SR Bratislavy za celoživotní práci v oblasti dějin. Dr. Špiesz n...
Více od autora
Anton Rasla (2)
Anton Rašla byl slovenský vojenský prokurátor a právník, jeden ze tří prokurátorů při procesu s Jozefem Tisem, po válce též poslanec Slovenské národní rady. V roce 1942 působil jako vojenský soudce při polním soudu v Žytomyru na Ukrajině, u zajišťovací divize slovenské armády, která se tehdy podílela na tažení do Sovětského svazu. Měl přezdívku Džugo. Už tehdy ale spolupracoval s odbojem. Pomohl například zajistit tajný byt pro komunistického odbojáře Júlia Ďuriše, jenž byl hledán slovenskou tajnou službou. Ve svých vzpomínkách to uvádí Ladislav Šimovič, poválečný československý diplomat a státní úředník, osobní účastník dobových schůzek s Rašlou. Generál JUDr. Anton Rašla byl polním prokurátorem SNP a po válce jedním ze tří prokurátorů při procesu s Jozefem Tisem. Měl v něm na starosti vojenskou část obžaloby. Při přípravě procesu doporučoval z obžaloby vyjmout obvinění z podílu na Tisově rozbití republiky v roce 1939. Poukazoval na to, že tento bod může Tisa stavět do role bojovníka za práva Slováků a práva na slovenský stát. Během samotného procesu mimo jiné přednesl závěrečnou řeč. Po rozsudku byl proti udělení milosti. Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady. Mandát ovšem nabyl až dodatečně, poslanecký slib složil v listopadu 1946. V SNR zasedal za KSS. Opětovně byl za poslance SNR zvolen ve volbách roku 1948. V poslední době se připomíná Rašlův podíl na odsouzení masového vraha Karola Pazúra, kterého dosáhl i přes odpor některých komunistických pohlavárů, jmenovitě zejména Bedřicha Reicina. Na přelomu 40. a 50. let byl žalobcem v řadě vykonstruovaných procesů vůči lidem nepohodlným komunistickému režimu, včetně takových, ve kterých byly vyneseny rozsudky smrti. Rašla byl hlavním prokurátorem v procesu, v němž byli tři členové Bílé legie odsouzeni na doživotí. Rašla se proti rozsudku odvolal a ne...
Více od autora
Anton Mészáros (1)
Narodil se 3.9.1959 v Nových Zámcích na Slovensku. Nevidomý učitel hudby, maďarské národnosti. Působí na Konzervatoři v Brně. Napsal knihu vzpomínek.
Více od autora
Anton Grigor'jevič Rubinštejn (2)
Ruský klavírní virtuos, skladatel klasické hudby období romantismu, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Anton Gratl (3)
Tyrolský knihvazač a fotograf. Vlastník fotografické firmy se sídlem v Innsbrucku.
Více od autora
Anton Du Beke (1)
Britský tanečník, televizní moderátor, hudebník, choreograf a spisovatel.
Více od autora
Anton Bagin (3)
Narozen 10.9.1923 v Ilavě, zemřel 21.11.1992 v Bratislavě. Historik, teolog, práce z oboru.
Více od autora