53461–53520 z 158983 Autoři
Antonio Cassese (1)
Antonio Cassese byl italský právník, který se specializuje na mezinárodní veřejné právo.
Více od autora
Antonio Baldini (1)
Italský novinář, spisovatel a esejista. Studoval na filozofické fakultě univerzity La Sapienza v Římě. Patřil mezi zakladatele literárního časopisu La Ronda a později působil jako šéfredaktor časopisu La Nuova Antologia. Psal impresionistické cestopisy, autobiografie, krátké povídky a eseje. Roku 1957 získal Premio Feltrinelli za své literární dílo.
Více od autora
Antonio Arraiz (1)
Narozen 27.3.1903, zemřel 16.9.1962. Venezuelský prozaik, básník, novinář a diplomat.
Více od autora
Antonina Georgijevna Golubeva (3)
Ruská spisovatelka dětské literatury, dramatička, folkloristka a herečka.
Více od autora
Antonín Železný (1)
Ing. Antonín Železný byl podnikatel, zakladatel firmy JIKOV, Velešín . Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal vybudovat stabilní výrobní společnost na jihu Čech, úspěšně dodnes podnikající, kromě jiného v oboru českého leteckého průmyslu. Antonín Železný se narodil 21. února 1903 na Šumavě v Žihobcích u Sušice. Narodil se v rodině tesaře. Po ukončení obecné školy, a přestěhování do Prahy – Nuslí, ještě před začátkem první světové války byl jedenáctiletý Antonín Železný přijat na reálné gymnázium v Praze Vinohradech. Díky sociálním opatřením za Rakousko-Uherska byl na základě tzv. „vysvědčení nemajetnosti“, nejen osvobozen od školného, ale dostával zdarma i školní pomůcky a jednou ročně nové šaty. Další výhodou byly denně zdarma obědy v klášteře Milosrdných na Karlově náměstí, což byl „domov důchodců“ pro misionáře. Kromě toho si vydělával, jak bylo tehdy u chudých kluků obvyklé, roznášením uhlí, ministrováním na pohřbech apod. Studenti, kteří chodili na obědy k Milosrdným, měli za povinnost vždy jednu hodinu denně se zúčastnit některého ze seminářů, které vedli vysokoškolsky vzdělaní misionáři v důchodu. Mladý Antonín si vybral seminář z filozofie, kde byly jednotlivé filosofické směry podávány vždy z hlediska filosofa samého a tak se podrobně seznámil s díly všech význačných světových filozofů. Po maturitě využil svých znalostí francouzštiny a němčiny a pracoval rok jako překladatel na pražském celním ředitelství, aby si vydělal na další studium. Nejdříve šel studovat techniku do Vídně, kde tehdy byla velká inflace, takže mladý student počítal s tím, že mu našetřené koruny nově vzniklé Československé republiky umožní přežít ve Vídni celá studia. Rakouská vláda ale asi po půl roce všechny zahraniční studenty vyhostila. Antonín Železný se musel přesměrovat. Měl několik známých a kamarádů, kteří studovali v Paříži. Rozhodl se zkusit štěstí tam....
Více od autora
Antonín Zbyšek Hnízdo (3)
Narozen 5.12.1906 v Písku, zemřel 20.6.1973 v Táboře. RNDr., pedagog, autor popularizačně přírodovědných knih pro mládež a vlastivědných prací o Táborsku.
Více od autora
Antonín Vimmer (3)
Narozen 18. 7. 1864 v Novosedlech u Křivoklátu, zemřel 30. 4. 1941 v Praze. Pedagog, školní inspektor, přírodovědec, entomolog, autor prací z oboru. Jeden ze zakladatelů České společnosti entomologické. Zabýval se studiem dvoukřídlého hmyzu; s J. Zavřelem zakladatel české dipterologie. Autor či spoluautor 170 vědeckých prací a pěti knižních publikací.
Více od autora
Antonín Veverka (2)
Narozen 1908 ve Vídni , zemřel 24.5.1959 v Holešově. Horolezec, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Veverka (1)
Významný český meziválečný horolezec, výstupy ve Vysokých Tatrách i Alpách. Působil také jako instruktor, spoluautor horolezecké učenice Základy Horolezectví . Publikoval i řadu popularizačních knih o horolezectví . Nejvýznamější výstupy: SZ stěna Kriváně v zimě, SV žlab Slavkovského štítu v zimě, JV hrana Stredohrotu v zimě, a zimní přechod hl. hřebene Vysokých Tater . Civilním povoláním učitel, v zaměstnání působil mimo jiné i v Popradě.
Více od autora
Antonín Večeř (3)
Narozen 31.5.1853 v Šilperku u Zábřehu, zemřel 14.2.1941 ve Velkém Meziříčí. Ing., profesor hospodářské školy ve Velkém Meziříčí. Autor učebnic elektrotechniky, matematiky, geometrie, práce v oboru ovocnářství.
Více od autora
Antonín Václav Slavíček (1)
Narozen 2. 1. 1895 v Rozseči, zemřel 27. 10. 1938 ve Zlíně. Malíř, grafik a ilustrátor.
Více od autora
Antonín Tichý (1)
Narozen 13.12.1907 v Mělníku, zemřel 2. 3. 1988 v Teplicích. JUDr., právník a publicista, účastník II. odboje, autor memoárové publikace.
Více od autora
Antonín Ter-Manuelianc (2)
Dr. Ing, publikace a překlad z oboru matematiky, výpočetní techniky a informačních technologií.
Více od autora
Antonín Stránský (1)
Narozen 1793 ve Velké Řetové, zemřel 1858 v Hradci Králové. Profesor teologie, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Antonín Smrček (2)
Narozen 1933 ve Vysokém Mýtě, Zemřel 1. 12. 2010. Ing., CSc., autor publikací z oboru sklářství.
Více od autora
Antonín Skočdopole (3)
Antonín Skočdopole byl český katolický kněz, budějovický čestný kanovník a profesor teologie, český národní buditel, člen Matice české, čestný měšťan rodného města Soběslavi, apoštolský protonotář a papežský prelát. Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854biskupem Jirsíkem a čtyři roky působil v duchovní správě . Poté se stal na tři roky prefektem pro studium v chlapeckém semináři v Českých Budějovicích. Většina svého kněžského života však strávil v diecézním bohosloveckém ústavu jako profesor pastorální teologie a katechetiky. Svůj život zasvětil vědě a zůstal profesorem i v situaci, kdy jeho mladší kolegové odešli z bohosloveckého ústavu na výhodnější postavení. Od roku 1861 přednášel na českobudějovickém teologickém učilišti, kam ho povolal biskup Jirsík, pastorální teologii a katechetiku. Je pozoruhodné, že biskup Jirsík, který dbal na to, aby na budějovickém teologickém ústavu působili jen ti, kdo měli doktorát, povolal Skočdopoleho, ač ten doktorem nebyl. Mnohem později ho však pražská teologická fakulta jmenovala za jeho zásluhy o teologickou vědu čestným doktorem. Tento fakt svědčí o tom, že Jirsík dokázal rozpoznat a jeho vědecké schopnosti a vážil si jich. Neučil však jen v semináři, ale také na dalších školách, zvláštně na dívčí škole „U sv. Josefa“. Zdůrazňoval, že přednášené látce musí žáci, rozumět a použil-li mladší kolega těžko srozumitelných cizích slov, Skočdopole mu taktně naznačil, že není srozumitelný např. slovy: „...užil jste dobrých sedmnácti slov, kterým ty dětičky nerozuměly…“. S jeho vyučováním úzce souvisela i jeho činnost literární. Již jako student redigoval časopis „Oulek“. První samostatnou vydanou prací v roce 1868 v Praze bylo dílo: „Národní čili obecná škola, její oprava a oddělení od...
Více od autora
Antonín Roček (2)
Narozen 30. 5. 1941 v Praze, zemřel 7. 11. 2013. Mgr., sovětolog, zabývá se i dějinami československé tělovýchovy, sportu a olympijského hnutí.
Více od autora
Antonín Ptáček (2)
Narozen 27.2.1865 v Dolní Cerekvi u Jihlavy, zemřel 3.4.1943 v Pardubicích. Učitel zpěvu, práce v oboru, autor opery a dětských zpěvoher, beletrista.
Více od autora
Antonín Pikhart (1)
Antonín Pikhart byl český překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová. Rodným jménem Anton Method Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského v Třebíči. V Praze vystudoval práva a pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval nejprve jako A. Pikhart, z vlasteneckých důvodů Antonín Pikhart. V roce 1891 se oženil s Olgou Hausmannovou. Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà, pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse. Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.
Více od autora
Antonín Petruželka (3)
Narozen 5. 1. 1952 v Pardubicích. Básník, editor, knihovník, bohemista.
Více od autora
Antonín Pavelčík (1)
Narozen 3. 4. 1936 ve Vlčnově, zemřel 3. 11. 2022 tamtéž. Ředitel Klubu sportu a kultury ve Vlčnově, jeden z iniciátorů založení Společnosti Jízdy králů. Autor publikací z oboru folklóru a lidové kultury.
Více od autora
Antonín Odvárka (1)
Narozen 12. 1. 1922 v Poličce, zemřel 21. 6. 1994 tamtéž. Obvodní lékař v Telecím a posudkový lékař ve Svitavách, regionální publicista, prozaik, amatérský divadelník.
Více od autora
Antonín Odehnal (1)
Antonín Odehnal byl český sochař a medailér. Antonín Odehnal se narodil 1. října 1878 ve Svratce v Palackého ulici čp.79 jako syn kupce. Navštěvoval obecnou školu ve Svratce, od roku 1892 odbornou keramickou školu v Bechyni, kde absolvoval v roce 1895. Protože trpěl velkou chudobou, avšak vynikal výrazným talentem, podporovalo jej město Svratka ve výživě i na studiích. V letech 1902–1909 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Stanislava Suchardy. Poté vyučoval na odborné škole pokračovací v Praze. Po 1. světové válce Antonín Odehnal navrhoval a vytvořil mnoho pomníků padlým, namátkou lze jmenovat Třebíč , reliéfy na pomníku padlým v Praze XIX, Hlinsku, v roce 1934 také památník padlým ve Svratce, který autor věnoval svému rodnému městu. Pro Svratku také vytvořil sošku Houbaře a spolu s Karlem Pavlíkem provedl reliéfní výzdobu svratecké sokolovny . Od 20. let se Odehnal také věnoval návrhům mincí a medailí, zúčastnil se svým návrhem soutěže na dukát, byl i příležitostným malířem. Svému rodnému městu věnoval několikrát i peněžní dary, obnos byl později věnován na stavbu sokolovny. Dne 6. dubna 1957 zemřel v Praze.
Více od autora
Antonín Mojžíš (3)
Narozen 23. 3. 1856 v Lounech, zemřel 31. 12. 1927 v Jindřichově Hradci. Pedagog a spisovatel, překladatel z angličtiny a němčiny. Studoval v Hradci Králové, učil v Lounech a v Praze. Je autorem literatury pro mládež a sběratel čítanek. Překládal do češtiny pohádky bratří Grimů a H. Ch. Andersena. V roce 1882 založil a redigoval časopis Pokladnice mládeže. Organizoval také humanitární akce pro mládež.
Více od autora
Antonín Modr (2)
Antonín Modr byl český hudební vědec, skladatel a příležitostný dirigent. Začínal jako dělník a amatérský hudebník ve Strašicích na Rokycansku. Později hrál ve vojenských kapelách v italském Roveretu a v Rimavské Sobotě na Slovensku. Po první světové válce studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Rudolfa Reissiga a skladbu u Josefa Suka. V letech 1923–1927 byl violistou České filharmonie, poté hrál v orchestru Národního divadla a v letech 1934–1936 v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu, který také příležitostně řídil. Vedl lidové umělecké soubory a byl sbormistrem pěveckého sdružení Lukes. Na konzervatoři vyučoval teoretické předměty a hru na kytaru a staré nástroje. V roce 1949 odešel do invalidního důchodu a pouze externě vyučoval na Vyšší hudebně pedagogické škole. Jeho skladatelské dílo na veřejnost příliš neproniklo. Velký význam však měly jeho teoretické práce. Kniha „Hudební nástroje“ vyšla v několika vydáních v tehdejším Československu i v zahraničí. V průběhu druhé světové války se věnoval téměř výhradně chrámové hudbě. Zkomponoval několik mší a jiných duchovních skladeb.
Více od autora
Antonín Měšťan (2)
Antonín Měšťan byl český literární historik a slavista zaměřující se zejména na polskou kulturu. Maturoval v roce 1949 na reálném gymnáziu v pražských Dejvicích. Poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1953. Poté krátce pracoval jako překladatel ve Výzkumném osvětovém ústavu, aby v roce 1954 zahájil kariéru vědeckou, nástupem do Slovanského ústavu Československé akademie věd. Tam se stal v roce 1959 kandidátem věd, když obhájil práci Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století. V roce 1966 dostal pozvání na univerzitu ve Freiburgu, aby učil češtinu a polštinu. Učil souběžně též na univerzitě v Heidelbergu. Ve Freiburgu se roku 1971 stal docentem, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. Do roku 1974 byl v Německu s povolením československých úřadů, po vypršení termínu, kdy se měl vrátit, se rozhodl v Německu zůstat a oficiálně emigrovat. V roce 1980 se ve Freiburgu stal řádným profesorem. Učil zde do září 1995. V emigraci též přispíval do exilového tisku a spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa. Po sametové revoluci rozvinul aktivity i v bývalé vlasti. V roce 1992 se stal ředitelem Slovanského ústavu Akademie věd v Praze a byl jím až do roku 1998. Vždy se hlásil ke slavistické linii Karla Krejčího, která oponovala strukturalismu, v české slavistice jinak tradičně převládajícímu.
Více od autora
Antonín Mecl (2)
Doc. MUDr. Antonín Mecl, CSc. Narozen 13.10.1907, zemřel 14.7.1978 v Plzni. Docent vnitřního lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Antonín Martin Brousil (3)
Antonín Martin Brousil byl český divadelní a filmový teoretik, kritik, historik a profesor AMU. Studoval mezi lety 1928–1932 FF UK, již v 30. letech se vyprofiloval jako kritik a teoretik. Po válce pomáhal založit AMU, respektive FAMU, kde byl v letech 1949–1970 rektorem. Zastupoval také československou kinematografii na mezinárodních soutěžích, festivalech a kongresech, zastupoval FAMU na Mezinárodním výboru filmových a televizních škol . Vystupoval v 50. letech jako přední ideolog socialistického realismu v českém filmu, nicméně jako rektor AMU představoval i zahraniční nesocialistické tvůrce. Vedle sovětského filmu se zaměřoval i na italský, francouzský, španělský a mexický film. A. M. Brousil se narodil roku 1907 v Dolním Ostrovci u Písku, kde se posléze angažoval v místní ochotnickém životě, kde po několika rolích, také režíroval hry Maryša, Jan Výrava a Červen. Na konci 20. let začal studovat na Univerzitě Karlově a začal se z praktické tvorby orientovat na teoretickou a zároveň se více zaměřoval i na profesionální divadlo, ale i film. Publikoval například ve významných agrárních časopisech Venkov a Brázda, v revue Divadlo a dalších. Ve vyhrocené atmosféře druhé republiky, která se dotkla i kulturního života našel souznění s oficiálním radikálně českým proudem. V roce 1938 se stal předsedou divadelní sekce v Národní kulturní radě a předsedou Sdružení filmových novinářů. Po vzniku protektorátu se musel poněkud stáhnout do pozadí, ale navštěvoval např. Jiráskův Hronov, který se mu podařilo pozvednout. Po konci války se znovu naplno projevila jeho činorodost, která spolu s veskrze pozitivním přístupu k novému vývoji v kultuře, který udávala komunistická strana, umožnila Brousilovi značný vliv. Znovu se dostal do čela obnoveného Klubu filmových novinářů. Stál u zrodu Vesnického divadla, zasloužil se o vznik Akademie múzických umění v letech 1945–1946, kde...
Více od autora
Antonín Marián Svoboda (3)
Narozen 21. 5. 1930 v Praze, zemřel 3. 2. 2021 tamtéž. Ing., CSc., dendrolog se zaměřením na cizokrajné dřeviny, znalec botanických zahrad a parků a jejich historie. Publikace z oboru dendrologie, práce z oboru zahradní architektury.
Více od autora
Antonín Malach (3)
Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.
Více od autora
Antonín Machát (2)
Narozen 3.11.1880 v Lomničce u Tišnova, zemřel 26.2.1967. Krajanský kulturní pracovník a ředitel České lidové tiskárny ve Vídni, novinář, fejetonista, editor českých publikací v Rakousku.
Více od autora
Antonín Lukáš (2)
Antonín Lukáš je bývalý český fotbalový obránce. Působil jako trenér u menších klubů z jižní Moravy. Mezi jeho oblíbené hráče patřil Giacinto Facchetti – člen slavné generace Interu Milán 60. let 20. století, ve fotbale přeje Zbrojovce Brno a Sigmě Olomouc. Rád si poslechne The Beatles či švédskou skupinu ABBA. Žije v Brně-Kohoutovicích, je ženatý a pracuje jako učitel. S fotbalem začínal ve Startu Brno, dále hrál za ZKL Brno, na vojně byl v Táboře. V nejvyšší soutěži zasáhl do dvou utkání sezony 1972/73 v dresu Zbrojovky Brno. V 80. a na začátku 90. let minulého století hrál v Bystrci, končil v Kupařovicích. Jeho první trenérskou štací byl v sezoně 1994/95 divizní nováček z Bystrce , dále trénoval v Mokré-Horákově, Vojkovicích, Rajhradě, Zbýšově, Rosicích, Líšni, Moutnicích a v roce 2012 v Zastávce.
Více od autora
Antonín Lokaj (1)
Narozen 21. 2. 1961 v Opavě. Vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na problematiku spolehlivosti dřevěných konstrukcí. Publikuje v oboru.
Více od autora
Antonín Langweil (1)
Antonín Langweil byl český úředník, litograf a výtvarník. Od roku 1826 až do své smrti vytvářel papírový model Prahy, zachycující historické části hlavního města, včetně čtvrtí zničených asanací na přelomu 19. a 20. století. Model je znám jako Langweilův model Prahy. Langweilův otec Vít se narodil 6. června 1746 v Chýnově u Tábora jako čtvrtý syn mlynáře z Dolejšího mlýna, v matrice byl zapsán pod českým jménem jako Vít Dlouháchvíle. Ve dvaceti odjel na zkušenou do ciziny, ve 27 letech nastoupil do chýnovského schwarzenberského pivovaru jako mládek. V roce 1774 byl povýšen na stárka pivovaru v Prachaticích, od té doby užíval už jen německou verzi příjmení. V roce 1776 byl přeložen do Českého Krumlova, kde se 20. ledna 1780 oženil se čtyřiadvacetiletou Annou Marií Turkowitzerovou, dcerou zámožného měšťana. 14. října 1780 se jim narodilo první dítě, dcera Tereza. Následující rok se přestěhovali do severních Čech, kde Vít získal místo sládka pivovaru v Toužetíně. Každý rok do rodiny přibylo jedno dítě: Barbora , Anna , jedna dcera zemřela hned po porodu v roce 1785, Josef , František . V únoru 1788 se rodina přestěhovala do nedalekých Postoloprt. Tam se 26. dubna 1789 narodil syn Jan a 5. května 1790 dcera Marie, kteří však oba v srpnu 1790 zemřeli na psotník. V Postoloprtech se, jako deváté dítě, narodil 13. června 1791 Antonín. V říjnu téhož roku však na zápal plic zemřel otec Vít. Rodině po něm zůstalo dědictví 4330 zlatých zejména ve schwarzenberských obligacích , vdově pak byl přiznán roční vdovský důchod 60 zlatých v hotovosti a naturální podíly. Na jaře se rodina přestěhovala k příbuzným zpět do Českého Krumlova; tam v červnu zemřela nejstarší dcera Tereza na záškrt. V letech 1805–1807 studoval Antonín piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, po druhém ročníku však ...
Více od autora
Antonín Langr (2)
Narozen 20.6.1922 v Novém Bydžově, zemřel 24.12.1974 v Praze. Dramatik, dramaturg, autor dramatizací, monografie a odborných statí o televizi.
Více od autora
Antonín Landa (2)
Narozen 2.5.1899 v Praze, zemřel 8.4.1968 v Praze. Středoškolský profesor, ilustrátor.
Více od autora
Antonín Kybal (2)
Antonín Kybal byl český textilní výtvarník a pedagog, zakladatel české školy tapisérie. Svou kariéru začal studiem na Uměleckoprůmyslové škole v sochařském ateliéru prof. Josefa Mařatky. Absolvoval v roce 1925. Ve škole se seznámil se svou budoucí manželkou a nejbližší spolupracovnicí, Ludmilou Kybalovou. Po absolutoriu dva roky vyučoval na gymnáziích, v roce 1927 opustil školství a vydal se na dráhu výtvarníka. Od roku 1928 měl s manželkou Ludmilou vlastní výtvarný ateliér, ve kterém tvořili koberce, tapisérie, záclony, tištěné dezény a další návrhy a realizace. Roku 1939 byl pozván do Třebíče Bedřichem Vaníčkem a Viktorem Nikodémem, později si v blízkém Ptáčově postavil chatu, kterou pravidelně navštěvoval. Kybal se stal vůdčí osobností a průkopníkem českého moderního textilního umění. Po druhé světové válce založil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze „Kybalovu textilní školu“, jejíž činnost zaměřil na tapisérie a koberce, stal se akademickým profesorem a vyučil dvě generace textilních výtvarníků. Byl významným textilním výtvarníkem nejen po stránce výtvarné, ale i technické. Vycházel z rodinné tradice, jeho otec vlastnil textilní továrnu. Jeho práce zahrnuje i spolupráci s dalšími výtvarníky, především manželkou Ludmilou, ale i Sochorem. Kromě návrhů tapisérií, koberů a bytových textilií dělal návrhy látek pro historické filmy. Rád se vracel do rodného kraje, kde vytvořil mnoho kreseb a návrhů. Jeho synem je botanik a biochemik Jan Kybal a dcerou historička umění Ludmila Kybalová .
Více od autora
Antonín Kurial (3)
Narozen 22.9.1907 v Břeclavi, zemřel 5.2.1983 v Brně. Ing.arch., profesor architektury, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Kozina (2)
Narozen 16. 9. 1900 v Břeclavi, zemřel 27. 11. 1970 v Ostravě. Profesor a děkan Vysoké školy báňské v Ostravě, působil také v koksárenských podnicích na Ostravsku. Publikoval z koksárenství, úpravy uhlí a teplárenství, také překládal z němčiny.
Více od autora
Antonín Koniáš (2)
Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ , byl český kazatel, misionář, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu, v některých starších dílech je česky označován jako Koňas či Koňas z Vydří. Známý je především zabavováním a pálením protestantských a jinak nekatolických „bludných“ knih a jejich nahrazování katolickými. Celý svůj život zasvětil protireformaci v českých zemích. Věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení značného množství knih, z nichž byla většina spálena na veřejných hranicích. Koniáš byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace. Narodil se v Praze Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Mezi roky 1705 a 1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech, v roce 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Celkem 26 let působil jako kající misionář, 14 let jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách. Horlivě kázal . Vedl asketický způsob života, trpěl migrénami a míval záchvaty i na kazatelně, když popisoval obecenstvu hrůzy pekelné; pravděpodobně se jednalo o epilepsii. Zabavené „bludné“ knihy nahrazoval katolickými, mnoho z nich rozdával zdarma , jiné „opravil“ a ostatní odevzdával na biskupství – většinu z nich teatrálně pálil. Podílel se též na konfiskaci a zničení knihovny jansenisty hraběte F. A. Šporka v Kuksu. Základem pro zabavování knih mu byl církevní Index librorum p...
Více od autora
Antonín Kolář (3)
Alois Kolář byl český lékař, jako spisovatel píšící pod pseudonymem Ludvík Kolář. Narodil se v rodině spešovského půlláníka Aloise Koláře a jeho manželky Marie, rozené Stejskalové. Vystudoval gymnázium v Brně, studia meidicíny na české univerzitě Ferdinando–Karlově v Praze ukončil úspěšně roku 1910. Byl lékařem ve Vídni, první světovou válku prožil na italské frontě. Po válce se vrátil do Československa a stal se obecním lékařem v Myjavě. V závěru života odjel do Prahy, aby se zde léčil a v Praze nemoci podlehl. Dne 31. ledna 1920 se v Praze-Smíchově oženil s Helenou Kotekovou . Manželé Kolářovi žili v Myjavě. Z jeho tří knižně vydaných děl jsou Lékaři věnováni lékařskému prostředí, Tiché zdi se odehrávají v klášteře a knihou Zákop se vrací k zážitkům z první světové války.
Více od autora