Všichni Autoři a témata

K. H Scheer (19)

Narozen 19.6.1928, zemřel l5.9.1991. Autor sci-fi románů, detektivních a námořnických příběhů.

Julian Semenovič Semenov (9)

Ruský prozaik a překladatel.

Judith McWilliams (13)

Americká spisovatelka.

Józef Augustyn (18)

Autor vstoupil k jezuitům v roce 1965, maturoval v roce 1970. V letech 1970 - 1973 absolvoval studium filosofie v Krakově, 1973 - 1976 studium teologie a katechetiky ve Varšavě. V letech 1981 - 1982 absolvoval studia na Gregoriáně v Římě. Doktorát získal v roce 1994. Kněžské svěcení přijal v roce 1976, po vysvěcení působil v pastoraci a v letech 1982 - 1983 jako redaktor Vatikánského rozhlasu. V letech 1983 - 1984 pobýval v rekolekčních střediscích ve Francii a Belgii. Od roku 1984 působí v rekolekčních domech v Čenstochové. Je poradcem komise pro výchovu při Polské biskupské konferenci

Josef Wolf (12)

RNDr. Josef Wolf, CSc. profesor honoris causa Přední český antropolog a etnolog, který byl žákem profesora Jiřího Malého a Vojtěcha Fettera. Vystudoval na přírodovědecké a filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a zde také jako asistent působil od roku 1950. Během své padesátileté pedagogické a odborné činnosti přispěl k rozvoji kulturní a sociální antropologie a stal se spoluzakladatelem integrální antropologie v mezinárodním měřítku. Studia a povolání: 1946-1959 Přírodovědecká fakulta UK, Praha 1960-1973 FF UK, Praha 1974-1988 Ústav školských informací při MŠ ČSR 1988-1990 Psychologický ústav ČSAV od r. 1990 nezávislý publicista a spisovatel, hostující profesor UK v Praze a v zahraničí od r. 1999 profesor honoris causa, Univerzita v Antverpách

Josef Sedláček (14)

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

Josef Poulík (15)

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Podzimek (15)

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Josef Luža (8)

Narozen 20.10.1912, zemřel 5.11.1968. Ing., dr., profesor zahradnické školy. Práce v oboru.

Josef Krása (10)

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Kořán (10)

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Josef Kalenský (15)

vlastním jménem Josef Urbánek Josef Kalenský, vlastním jménem Urbánek, se narodil 12. 7. 1860 v Moravských Budějovicích a zemřel 14. 2. 1951 v Praze. Byl spisovatelem pro mládež, tvůrcem a upravovatelem pohádek, autorem říkadel, překladatelem a adaptátorem dobrodružné literatury, pořadatelem zpěvníků, tiskárenským a nakladatelským pracovníkem. Psal též pod pseudonymem Klatovský Boleslav. Mezi jeho dílo patří zejména adaptace těchto románů: Mezi piráty, V zemi Apačů , Lovci v amerických pralesích., Šelmobijec , Chaloupka strýčka Toma , Zemí divých mužů, Stopař lesů amerických , Poslední Mohykán , Jim, zálesák americký , Lapač divé zvěře , Orlí oko , Petr, bílý ďábel , V pustinách divoké Ameriky , Zlaté údolí a U táborového ohně v Údolí lovce jelenů (J. F. Cooper a P. Moritz, G. Ferry aj.

Josef Holub (12)

Narozen 23.12.1881 v Rakovicích, zemřel 30.6.1966 v Praze. PhDr., profesor učitelského ústavu, autor jazykovědných prací, editor staročeské památky, překlad z polštiny.

Josef Bernard Prokop (11)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Johan Richter (14)

Autor publikací z oboru alternativní medicíny.

Joachim Dvořák (16)

Narozen 7. 9. 1966 v Praze. Novinář, redaktor a rozhlasový moderátor. Zakladatel nakladatelství Labyrint a časopisu pro děti Raketa. Editor magazínu Magnus. Šéfredaktor kulturního časopisu Labyrint revue. Překladatel ze slovenštiny.

Jiří Zahradník (13)

Jiří Zahradník byl český entomolog, autor řady publikací o hmyzu, fotograf a hudebník. Byl uměleckým vedoucím souboru Collegium musicum Český ráj. Až do své smrti žil v Lomnici nad Popelkou, rodném městě, jehož je čestným občanem. Jeho bratrem je český hudební skladatel Zdeněk Zahradník.

Jiří Plamínek (14)

RNDr. Jiří Plamínek, CSc. Ve své poradenské praxi se hrdě hlásím k myšlenkám tří českých velikánů – Jana Ámose Komenského, Josefa Švejka a Járy Cimrmana. Ámosova hravost, Švejkova prostota a Cimrmanova všestrannost – to jsou ideály, ke kterým nemotorně směřuji. Zatím jsem pod jejich vlídným vlivem dospěl v zarostlé individuum, jež bývá pro svůj zanedbaný zevnějšek, marně vydávaný za nedbalou eleganci, odháněno od vrat firem a přednáškových síní, dokud se nelegitimuje. Protože jsem naprosto neschopný uživit se rukama, zkusil jsem to hlavou. Z podobnosti dějů v přírodních a ekonomických systémech jsem odvodil teorii vitality, která dnes sice skromně, ale stále spolehlivěji pomáhá identifikovat a odstraňovat problémy našich firem a institucí. Vedle managementu se věnuji i řešení konfliktů. Moji kamarádi dokonce tvrdí, že konflikty vytvářím, abych je potom mohl řešit. Dlouho jsem to považoval za povedený bonmot – než jsem si uvědomil, že v teorii vitality skutečně takový postup existuje pro případ, že je firma příliš nehybná a konzervativní. Řešení konfliktů je totiž podstatou vývoje. Jako zatvrzelý pacifista jsem se zamiloval do nenásilného řešení sporů. Z výletů do USA jsem přivezl do tehdejšího Československa mediaci - řešení sporů za pomoci neutrálního odborníka – a stal se prvním českým mediátorem. Na tu dobu rád vzpomínám - občas jsem musel vysvětlovat, že v rámci mediace nebudeme ani meditovat, ani vyvolávat duchy. Vystřídal jsem devatero řemesel – rád jsem byl prospektorem v poušti, českým koordinátorem programu řešení konfliktů a rozhodování při OSN, ředitelem odboru na federálním ministerstvu, koordinátorem vzdělávání trenérů při Johns Hopkins University v Baltimore, ale třeba i členem komise pro vyčíslování škod po okupaci Československa v letech 1968 – 1991. Posledních zhruba 15 let jsem nezávislým lektorem a konzultantem. Píšu tradiční a e-learningové tréninkové programy, snažím se být užitečný jako facilitátor a mediátor. Tato praxe je neuvěřitelně boha...

Jiří Kalousek (6)

Jiří Kalousek byl český malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Byl žákem Antonína Pelce a Františka Muziky na VŠUP. Ilustroval řadu knih pro děti, humoristických publikací, leporel, kreslených filmů i umělecky naučné literatury.

Jiří Jožák (8)

Narozen 29. 7. 1945 ve Skutči, zemřel 25. 7. 2006 v Praze. PhDr., archivář a historik.

Jiří David (13)

Prof. PaeDr. Jiří David, syn učitele výtvarné výchovy Josefa Davida, studoval výtvarnou pedagogiku na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně estetiku na FF UK v Praze. Po ukončení studia pracoval v Liberci v letech 1955-1962 v oboru experimentální zájmové činnosti s dětmi a vyučoval na tamním Pedagogickém institutu, od roku 1965 pak na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Jako vědecký aspirant absolvoval stáž v oboru výtvarné výchovy na školách všech stupňů ve státě New York v USA a účastnil se jako delegát ČSSR 19.světového kongresu INSEA v new Yorku, přednášel též na Columbia University N.Y. jako "foreign expert for art education." Po návratu z USA v roce 1969 následovala výpověď z politických důvodů a dvacetileté období perzekuce. Zaměstnání čerpače hydrogeologického průzkumu však umožňovala studium, vědeckou práci i publikační činnost . V maringotce Stavební geologie na více než devadesáti lokalitách severního, západního a jižního pohraničí Čech vznikla převážná část odborných textů do roku 1989. Teprve sametová revoluce umožnila návrat k původnímu povolání, nejprve na PF v hradci Králové, pak na PFUJEP v Ústí nad Labem, kde autor působí doposud jako profesor estetiky a školitel- examinátor doktorandského studia. Prof. David vydal monografie Oči dokořán , Vladimír Komárek , Vánoční motivy v českém výtvarném umění , Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén , Vladimír Komárek , Václav Černý, buddha, dandy a umění akvarelu ve Slatiňanech . Dále vyšlo kolem 80 statí v odborných časopisech i jako předmluvy či doslovy odborných publikací nebo referáty na sympósiích a kongresech pořádaných v ČR i v zahraničí, otištěných ve sbornících těchto akcí. Zemřel 6.6.2014.

Jenny Dale (17)

Autorka literatury pro děti a mládež.

Jean-Michel Jarre (17)

Jean-Michel Jarre je průkopník francouzské elektronické hudby, skladatel, performer a hudební producent. Jarre se narodil 24. srpna 1948 ve francouzském Lyonu a celosvětovou proslulost získal díky inovativnímu používání syntezátorů a propracovaným živým vystoupením. Jeho kariéra odstartovala po vydání zásadního alba "Oxygène" v roce 1976, které se stalo obrovským hitem a upevnilo jeho pozici vůdčí osobnosti nastupující elektronické hudební scény.

Jayne Wildman (15)

Britská autorka jazykových příruček.

Jaroslava Neoralová (14)

Práce z oboru hudby.

Jaroslava Černá (17)

Jaroslava Černá, rozená Perutková , je česká spisovatelka převážně historických románů. a pedagog. Po gymnáziu v Hranicích na Moravě studovala Sociálně právní školu v Ostravě, deset let pracovala jako sociální pracovnice, později učila na soukromé střední škole, kde vyučovala i angličtinu. Provozuje relaxační a astrologické středisko Návrat jara.

Jaroslav Vlček (16)

Narozen 22.1.1860 v Banské Bystrici , zemřel 21.1.1930 v Praze. PhDr., profesor české literatury, publikace z oboru dějin české a slovenské literatury, redakční činnost, překlady z němčiny.

Jaroslav Šimek (10)

Jaroslav Šimek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za Slavii Praha. Nastoupil v 52 ligových utkáních a dal 2 ligové góly. V Poháru UEFA nastoupil ve 4 utkáních.

Jaroslav Průšek (12)

Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...

Jaroslav Brož (13)

Narozen 13.1.1907 ve Vídni, zemřel 3.9.1977 v Praze. Ing., filmový pracovník a kritik, práce z oboru.

Jaroslav Blažek (14)

Jaroslav Blažek po absolvování reálného gymnázia v Lounech studoval v letech 1945-1949 obor matematika - deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě UK, kde pak po dva další roky působil jako asistent. Po ukončení aspirantury v ČSAV nastoupil v roce 1954 jako odborný asistent na tehdejší Vysokou školu pedagogickou v Praze. Po jejím zrušení přešel v r. 1959 na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity na katedru algebry a pak na katedru didaktiky matematiky, od roku 1969 působil jako docent. V letech 1975-2001 pracoval též na část úvazku na katedře matematiky pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1993-1995 vedl na ÚJEP v Ústí nad Labem grantový projekt zaměřený na počítačovou malbu a od této doby se problematice počítačové grafiky intenzivně věnoval.

Jára Beneš (18)

Narozen 5.6.1897 v Praze, zemřel 10.4.1949 ve Vídni. Dirigent a hudební skladatel, autor scénické a filmové hudby.

Janis Joplin (14)

Janis Joplin byla americká rocková, soulová a bluesová zpěvačka a skladatelka, všeobecně považovaná za jednu z největších a nejvlivnějších umělkyň své doby. Proslavila se koncem 60. let jako zpěvačka psychedelicko-kyselé rockové skupiny Big Brother and the Holding Company a později jako sólová umělkyně s vlastními doprovodnými skupinami The Kozmic Blues Band a The Full Tilt Boogie Band. Její syrový, silný vokál a elektrizující pódiová prezentace uchvátily publikum a zapsaly ji do hudební historie.

Janet G Hudson (12)

Jana A Brabcová (8)

Historička výtvarného umění.

Jan Vojtěch (21)

Jan Vojtěch byl český matematik a pedagog. Narodil se v kyjovském domě č. 26 v rodině bednáře Eduarda Vojtěcha a jeho manželky Anežky, rozené Seidlové. V letech 1890–1898 absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti. V roce 1898 byl přijat ke studiu matematiky na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Zde také 13. prosince 1902 promoval a o dva dny později vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky. Ještě před ukončením svého studia  působil na střední škole v Praze. Později suploval v Olomouci a definitivní místo získal poté v Lipníku nad Bečvou. Odtud přešel v roce 1907 na nově zřízenou II. českou státní reálku do Brna , kde působil deset let. V srpnu roku 1909 se habilitoval na České vysoké škole technické v Brně pro matematiku. Později se stal honorovaným docentem základů matematiky pro posluchače chemie. V roce 1915 byl jmenován titulárním, v únoru 1918 mimořádným a v lednu roku 1920 řádným profesorem matematiky na České vysoké škole technické v Brně. V roce 1923 přešel na České vysoké učení technické v Praze, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1949. Profesor Jan Vojtěch byl členem mnoha vědeckých spolků; například byl členem Královské české společnosti nauk a Jednoty českých matematiků a fyziků, kde byl roku 1940 zvolen čestným členem. Své učitelské zkušenosti ze středních i vysokých škol zúročil Jan Vojtěch při vytvoření řady středoškolských a vysokoškolských učebnic jako například učebnice geometrie pro vyšší třídy středních škol a učebnici Matematika pro nejvyšší třídy gymnázií a reálek, kterou napsal společně s Bohumilem Bydžovským. Velmi známá byla i vysokoškolská učebnice Základy matematiky ke studiu věd přírodních a technických, která vyšla v sedmi vydáních v letech 1916–1946. V roce 1926 byla tato učebnice doplněna o Přehled vyšší matematiky. Jan Vojtěch se ve své odborné práci věnoval teorii transformací, teorii rovinných ...

Jan Simonides (7)

Ján Simonides byl slovenský spisovatel memoárové a cestopisné prózy. Pocházel z rodiny evangelického kněze, vzdělání získal v Prešově a ve Wittenbergu a po studiích působil v Brezně jako rektor školy. Po odhalení Vesselényiho spiknutí ho věznili v Leopoldově a byl odsouzen na neapolské galeje. Cestou na galeje ujel spolu s Tobiášem Masníkem, ale po pěti dnech je opět chytili a uvěznili. Na svobodu se dostal díky tomu, že je vykoupil jistý německý kupec. Procestoval mnoho zemí , než se usadil v Německu, kde žil do roku 1683. Po návratu do vlasti působil jako evangelický kněz v Banské Bystrici-Radvani , Kráľovej , Hronseku , Banské Bystrici , tam se stal superintendantem . Je znám zejména jako autor cestopisných a memoárové děl, ve kterých se věnoval svým zážitkům od odsouzení v Bratislavě až po návrat domů. Vycházel přitom ze svých deníků, které si cestou psal. Ve svých dílech však nepopisoval jen své zážitky, ale věnoval se i popisem krajů, které navštívil, jejich regionálních zvyklostí, etnografických poměrů a architektury . Používal jednoduchý, bezprostřední jazyk, přičemž nevkládal do textu téměř žádné náboženské detaily , takže jeho dílo je považováno za víceméně světskou prózu, která v té době byla vzácná. Byl též autorem latinské příležitostné poezie, náboženských polemik a náboženských výchovných spisů. Obhajoval význam mateřské řeči, slovakizoval biblickou češtinu, dokladem toho je jeho úvod ke katechismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Simonides na slovenské Wikipedii.

Jan Mukařovský (11)

Jan Mukařovský byl český estetik a literární teoretik, čelný představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku, akademik ČSAV. Po maturitě studoval lingvistiku na pražské univerzitě, kde studium úspěšně zakončil roku 1915 . Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. Roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky na Karlově univerzitě. V letech 1931–1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde byl v roce 1934 jmenován profesorem. Řádným profesorem Univerzity Karlovy se stal v roce 1948. Po 2. světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení“, což mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy a zůstal jím až do roku 1954. Toto období je spojeno s vypovězením řady kvalitních pedagogů, na němž měl Mukařovský také svůj podíl. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V letech 1951 – 1962 byl ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Od roku 1948 až do své smrti působil v mírovém hnutí, byl členem byra Světové rady míru a předsedou Československého výboru obránců míru. Napsal desítky článků, ale nikdy své myšlenky neshrnul do souborného díla. Mezi jeho nejvlivnější práce patří například studie „Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty“. Zprvu ho ovlivnil ruský formalismus, později se inspiroval sémiotikou a fenomenologií. Zabýval se problémy obecné estetiky, a to hlavně vztahem estetična k ostatním oblastem, povahou estetické funkce a hodnoty, estetických norem a významem estetična pro společnost. Rovněž se věnoval charakteru uměleckých děl, které chápe jako autonomní znak, strukturu...

Jan Kuklík (15)

Prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc. byl český historik a pedagog, specializující se v oblasti českých dějin především na období Protektorátu a Mnichovské krize. Po úspěšných studiích na Filosofické fakultě Karlovy univerzity nastoupil tamtéž v roce 1964 vědeckou aspiranturu a od té doby na fakultě soustavně působil. Specializoval se na československé dějiny 20. století, pro tento obor se i habilitoval a v roce 1997 byl jmenován profesorem. Od roku 2003 pedagogicky působil i na katedře historie Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem, od roku 2006 na Filozofické fakultě tamtéž. Na konci šedesátých let začal pracovat jako tajemník na Letní škole slovanských studií, v roce 1989 se stal ředitelem Letní školy i Ústavu bohemistických studií. Profesor Kuklík byl autorem osmi monografií a stovek vědeckých studií. Často spolupracoval především s historikem Janem Gebhartem. Zemřel v srpnu 2009 v průběhu 53. běhu Letní školy slovanských studií ve věku 69 let. 17. září 2009 se mělo konat řízení k udělení titulu doktor věd profesoru Kuklíkovi. Jan Kuklík je otcem českého historika a právníka Jana Kuklíka ml.

Jan Křen (12)

Jan Křen byl český historik se specializací na česko-německé vztahy, vysokoškolský pedagog a jeden z představitelů disentu v době normalizace. Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké školy politické ÚV KSČ . V letech 1946–1969 byl členem KSČ. Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na VŠP a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin první republiky, KSČ a československého odboje za druhé světové války. Z jeho rozsáhlého díla o čs. emigraci na Západě za druhé světové války mohly ovšem vyjít jen první dva svazky. Pro nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany, v roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Stal se jedním ze zakládajících signatářů Charty 77, publikoval v samizdatu a významně se podílel na přípravě bytových seminářů podzemní univerzity. Po listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Byl rovněž jedním z iniciátorů založení Česko-německé komise historiků, jejímž cílem je prostřednictvím zkoumání společných dějin Čechů a Němců přispět ke vzájemnému porozumění a pochopení minulosti a jejíž české sekci deset let předsedal. Problému česko-německých vztahů v novodobých dějinách a nahlížení na ně věnuje Křen začnou část svého badatelského úsilí. Angažoval se rovněž v Česko-německém fondu budoucnosti. Jeho kniha Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců se dočkala několika vydání v obou zemích. Jako hostující profesor působil na univerzitách v Brémách , Berlíně a Marburgu . Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého, udělovanou za díla v oblasti historie. V roce 2000 obdržel Velk...

Jan Hammer (13)

Narozen: 15.9.1919 Nýřany, okr. Plzeň-sever , zemřel: 2.5.1989 Praha. MUDr.CSc. kardiolog, skladatel a jazz.hudebník ; abs. LF UK Praha ; prac. na inter.klin.fak. nem.Pod Petřínem ,v Ú.pro choroby oběhu krevního . Zasloužil se o vybudování 1.koronární jednotky v ČSSR . Kardiolog IKEM Praha-Krč do r. 1989). Předseda Kruhu taneční a jazzové hudby.

Jan František Hruška (14)

Jan František Hruška byl český národopisec, spisovatel a středoškolský profesor. Stejně jako jeho vzdálený příbuzný Jindřich Šimon Baar, s nímž se znal z domažlického gymnázia, se zajímal především o rodné Chodsko. Narodil se v rodině Melchiora Hrušky, pracovníka na pile a matky Anny, rozené Teydlové, oba rodiče pocházeli z rodů s písmáckou tradicí. Po obecné škole v Trhanově vystudoval v letech 1878-1886 gymnázium v Domažlicích; poté studoval soukromě bohosloví a od roku 1888 slovanskou a klasickou filologii na filozofické fakultě v Praze. Po studiích pracoval jako středoškolský profesor češtiny a latiny v různých českých městech. Každoročně navštěvoval rodné Chodsko a za honorař ze své knihy Chléb náš vezdejší, doplněný veřejnými sbírkami, nechal v Trhanově vybudovat roku 1909 kapli sv. Prokopa. Poté, co získal v roce 1899 definitivní profesorské místo na gymnáziu v Plzni, žil zde až do smrti. Jan František Hruška se věnoval především chodské dialektologii. Vrcholem jeho díla je Dialektický slovník chodský. Vydal i řadu beletristických publikací, zejména pohádek a příběhů z Chodska. Jako hluboce věřící člověk nebyl v období komunistického režimu příliš připomínán. V tomto období vyšla pouze převyprávěná kniha jeho pohádek Pták štěstí v nakladatelství Albatros . Jan František Hruška doprovázel v roce 1882 po Chodsku Aloise Jiráska, a spolupracoval s ním při studiu archivu v Domažlicích, kde Jirásek sbíral podklady pro román Psohlavci.

Jan Eskymo Welzl (11)

Jan Velcl nebo Jan Eskymo Welzl , dle svých slov „Čech moravské národnosti“, byl cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, nejvyšší soudce v Nové Sibiři a vypravěč uvedený jako spisovatel. Je znám pod pseudonymem Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck. Po základní škole se vyučil zámečníkem ve Zvoli. Roku 1884 se stal tovaryšem, v následujících dvou letech pěšky procestoval značnou část tehdejší Rakousko-uherské monarchie. V roce 1888 na tři roky narukoval. Po návratu z vojny se vydal do Janova, kde získal místo topiče na zámořské lodi. Od roku 1892 pracoval jako dělník v přístavu Port Arthur na hranicích Ruska a Číny, následujícího roku odešel do Irkutska, kde pomáhal při stavbě transsibiřské magistrály, po několika měsících ale stavbu opustil a putoval pěšky přes Jakutsk, Verchojansk a Nižněkolymsk na Novosibiřské ostrovy, kde údajně prožil následujících 28 let. Na Novosibiřských ostrovech a později na Aljašce Welzl působil jako lovec kožešin, obchodník a nakonec i neoficiální smírčí soudce. Jeho soudcovské aktivity při potírání kriminality však byly spíše vigilantismem a zahrnovaly dokonce lynčování provinilců. Oblast jeho obchodních aktivit prý sahala od Země Františka Josefa až po severní Kanadu, kde zásoboval lovce, zlatokopy a polární badatele potravinami, léky, střelivem a dalším potřebným zbožím. Rozvážel s psím spřežením také poštu. K domorodým Inuitům na Aljašce a v Kanadě zastával přátelský vztah, jednal s nimi bez předsudků, jako se sobě rovnými. Byl mezi nimi znám jako Pojídač medvědů. Welzl tvrdil, že ho dokonce zvolili náčelníkem. Tento i další údaje o kontaktech s domorodými obyvateli dalekého severu je však obtížné prokázat. Není vůbec jisté, jestli Welzl inuitsky uměl, protože ukázky „eskymáčtiny“ v jeho knihách jsou z lingvistického hlediska pochybné až nesmyslné. V roce 1924 Welzl ztroskotal u západního pobřeží USA s ...

Jan Drábek (11)

Jan Drábek narozený v roce 1935, opustil Československo s rodiči v roce 1948. Působil jako hlasatel Svobodné Evropy. Čtvrt století prožil v kanadském Vancouveru, nejdříve jako středoškolský profesor, později jako spisovatel a publicista. Po roce 1990 byl velvyslancem ČR v Keni a Albánii. Žije ve Vancouveru.

James Dashner (10)

James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.

Jakub Chovan (16)

Slovenský kartograf, fotograf, specialista na leteckou fotografii a geografické informační systémy.

Jacqueline Susann (14)

Jacqueline Susann se narodila roku 1918 ve Filadelfii v rodině malíře a učitelky. V osmnácti letech odešla z domova a proslavila se jako herečka nejprve na newyorských scénách a později v televizi, kde vynikla i jako moderátorka. V mediální superhvězdu ji však proměnily až její velmi úspěšné romány Údolí panenek , Stroj lásky a Jedenkrát to nestačí . S prvním jmenovaným se dokonce dostala do Guinessovy knihy rekordů; počet prodaných výtisků přesáhl sedmnáct milionů. Jacqueline Susann se provdala za producenta Irvinga Mansfielda, který jí byl velkou oporou nejen v profesním životě. Zemřela roku 1974 v New Yorku.

Jacqueline Baird (13)

Autorka románů, knih Harlequin.

Jackie Braun (19)

Americká autorka romantických příběhů.

J. B Priestley (14)

Anglický spisovatel a rozhlasový hlasatel.

Ivo Fischer (5)

Ivana Kocmanová (12)

Šéfredaktorka nakladatelství Axióma. Toto vydavatelství vydává nejen knihy pro děti, ale i leporela či omalovánky. Ivana Kocmanová je nejen šéfredaktorkou, ale také grafičkou a tudíž je podepsaná pod velikou spoustou knížek pro děti jako spoluautorka.

Ivan Slavík (17)

Ivan Slavík byl český básník, spisovatel, překladatel a editor. Narodil se do rodiny dělníka, po maturitě v Praze roku 1939 se zapsal na Filozofickou fakultu UK, ta byla však vzápětí zavřena a Slavík totálně nasazen. Po roce 1945 studoval češtinu, francouzštinu a filosofii na Filozofické fakultě UK, roku 1946 konvertoval ke katolictví a redigoval časopis Vyšehrad. Roku 1948 promoval prací o Karlu Tomanovi a působil jako profesor na gymnáziu v Praze a v Domažlicích, od roku 1952 na průmyslové škole a od roku 1972 na gymnáziu v Hořovicích, kde pak žil od roku 1980 v důchodu a věnoval se literatuře. Napsal řadu básnických sbírek, například Snímání , Deník Arnošta Jenče , S očima otevřenýma , Suspiria , Dvacet pozdních básní , které vycházely s nesnázemi jako bibliofilie nebo v samizdatu a přispíval do mnoha časopisů a samizdatových sborníků. Překládal z francouzštiny , z angličtiny , z němčiny , z ruštiny a španělštiny . Soustavně se věnoval kultuře předkolumbovské Ameriky a vydal o ní několik knih a překladů z původních jazyků: Sláva a pád Tenočtitlanu , Popol Vuh . Jeho deníkové záznamy vyšly pod titulem Hory roků, souborné Básnické dílo a výbor pod názvem Moje Velikonoce . Významná je rovněž i jeho editorská činnost, jejímž prostřednictvím vřadil do kontextu české literatury pozapomenuté autory , ale také i Richarda Weinera .

Ivan Hričovský (18)

Dr.h.c. Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc. je významný slovenský pomológ, profesor v odbore špeciálna rastlinná výroba na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, odborník v odbore ovocinárstvo a záhradníctvo, neúnavný propagátor záhradníctva a ovocinárstva, vedecko-pedagogický pracovník na Katedre ovocinárstva, vinohradníctva a vinárstva Fakulty záhradníctva a krajinného inžinierstva. Po skončení štúdia v roku 1955 na Vysokej škole záhradníckej v Lednici na Morave pôsobil v ovocinárskom výskume na Šlachtiteľskej stanici v Rajeckých Tepliciach, Zarieč-Keblove, plantáži drobného ovocia v Okoličnom, VÚRV v Piešťanoch a Výskumnom ústave ovocných a okrasných drevín v Bojniciach, aby napokon zakotvil v roku 1989 na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, kde sa zaslúžil o vznik Fakulty záhradného a krajinného inžinierstva. Na akademickej pôde vychoval veľa odborníkov ovocinárov a záhradníkov pre potrebu záhradníckej praxe. Svoje bohaté vedomosti však rozdáva aj širokej laickej verejnosti. Ročne absolvuje mnoho prednášok a praktických inštruktáži, je členom redakčných rád a taktiež prispievateľom v mnohých časopisoch. S jeho cennými a praktickými radami sa možno stretnúť v Slovenskej televízii a v Slovenskom rozhlase – v relácii Klub Rádia Regina, rubrike Záhradkári každý druhý týždeň radil poslucháčom v oblasti ovocinárstva. Je autorom desiatok odborných publikácií. Medzi rokmi 1990 – 2010 pôsobil ako predseda Slovenského zväzu záhradkárov v súčasnosti je čestným predsedom RV SZZ . Ako odborný poradca účinkuje aj v relácií Nová Záhrada komerčnej TV JOJ.

Isabel Allende (19)

Isabel Allende Llona je současná chilská spisovatelka. V roce 2010 získala chilskou Národní cenu za literaturu jako čtvrtá žena v pořadí. Spisovatelka je dcerou chilského diplomata Tomáse Allende a Francisky Llony. Narodila se v Limě, když její otec pracoval v Peru jako velvyslanec. V roce 1945 se její rodiče rozvedli a Isabel se s matkou a dvěma sourozenci vrátila do Chile, kde žila až do roku 1953. Později žila střídavě v Bolívii a Libanonu. Část svého života strávila i v Bruselu a Švýcarsku. Kromě spisovatelské činnosti se věnovala žurnalistice. Pracovala jako novinářka v časopisech a v televizi. Roku 1963 se jí a manželovi Migueli Fríasovi narodila dcera Paula , o 4 roky později, po návratu do Chile, syn Nicolás . Kvůli cestám, při kterých prezentovala své knihy, skončilo jejich manželství rozvodem. Isabel Allendeová je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který spáchal sebevraždu při vojenském puči v Chile v roce 1973. Tehdy nadobro opustila Chile a odešla se svou rodinou do Venezuely. Od roku 1988 žila se svým druhým manželem, Williamem Gordonem, v Kalifornii. V roce 2015 se pár po 27 letech manželství oficiálně rozešel. Od roku 1959 do 1965 pracovala v Organizaci spojených národů v Santiagu de Chile. Spolupracovala s nejrůznějšími časopisy a novinami, napsala několik pohádek, divadelních her. V roce 1982, kdy ve věku 99 let umíral její dědeček, se rozhodla napsat mu dopis, který se později stal jejím stěžejním dílem. Dům duchů se setkal s velkým úspěchem a byl převeden i na filmová plátna. Roku 1984 vydala O lásce a temnotě, která byla později také zfilmována. O 8 let později zemřela na porfyrii její 28letá dcera Paula. Isabel Allende se rozhodla napsat svoji autobiografii Paula, ve které vypráví o svém dětství a mládí až do okamžiku svého exilu. Roku 2003 jí bylo uděleno americké občanství a o 4 roky později obdržela titul Doctor Honoris Causa Univerzity v Trentu. V...

Irvin David Yalom (18)

Ilsa Madden-Mills (11)

Americká spisovatelka. Autorka románů pro ženy.

Henry David Thoreau (11)

Henry David Thoreau byl americký filosof, jeden z hlavních představitelů transcendentalismu, dále esejista, moralista a básník. Narodil se jako David Henry Thoreau v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Zejména znalosti jazyků se ukázaly být velmi užitečné – díky nim mohl číst díla klasiků v originále a v některých jeho knihách se objevují například přímé citace v řečtině. Studia na Harvardu ukončil v roce 1837. Po návratu z Harvardu přijal místo učitele na concordské Center School, ale pracovní poměr netrval dlouho. Po dvou týdnech přišel na hospitaci jeden z členů školní komise a mladému učiteli vytkl, že ve svých hodinách málo používá rákosku. Thoreau tedy náhodně vybral několik žáků, těm demonstrativně napráskal a ještě ten den dal výpověď. To ho v rodném městě nepostavilo do dobrého světla, stejně jako když se někdy v této době rozhodl změnit své původní jméno David Henry na Henry David. Většina jeho spoluobčanů totiž měla zato, že jméno dané při křtu, tedy od Boha, by člověk neměl měnit. V dalších letech se Thoreau podílel na činnosti rodinné továrny na výrobu tužek, živil se jako zeměměřič, se svým bratrem Johnem provozoval soukromou školu a pracoval jako zahradník a údržbář v domě svého přítele a mentora Ralpha Waldo Emersona. V roce 1839 vyrazili bratři Thoreauovi na dvoutýdenní cestu lodí, kterou Henry později shrnul do jednoho týdne v knize Týden na řekách Concord a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack River...

Heinrich Alexander Stoll (5)

Celým jménem Heinrich Friedrich Karl Hans Joachim Stoll Heinrich Alexander Stoll byl syn úředníka a vyrůstal v Mecklenburgu. Po absolvování vysoké školy, studoval 1929-1933 protestantskou teologii a dějiny umění na univerzitě v Erlangenu a Rostocku . Poté působil jako farář ve Wittenburgu , Ratzeburgu , Neubukowu a Wismaru . Od 1936-1943 žil v Dánsku , v Nizozemsku , ve Švýcarsku a v Itálii. V Římě studoval archeologii a pracoval jako dopisovatel zahraničních novin. V roce 1943 sloužil v trestní jednotce wehrmachtu v roce1944 utrpěl vážné zranění, které ho učinilo neschopným vojenské služby pro zbytek války. Po skončení druhé světové války Stoll žil znovu v Parchimu. V roce 1945 se stal členem Liberálně demokratické strany Německa a vedl místní kapitolu Ligy kultury .V roce 1946 byl, pravděpodobně proto, že měl kritické poznámky o sovětské okupaci ,zatčen NKVD ; pak následovala dvouletá internace v Neubrandenburgu.Po propuštění Stoll byl v národním vedení kulturní aliance v Schwerinu . Stoll byl v listopadu 1949 znovu zatčen a vzat do vazby pro údajné špionážní aktivity. Dne 6. ledna 1950, zmizel beze stopy. Stoll byl bez soudu odsouzen na deset let nucených prací na Sibiři Po předčasném propuštění z vězení v Sovětském svazu v roce 1953 se Stoll opět vrátil do Parchimu a pracoval jako spisovatel na volné noze. Od roku 1958 žil v Thyrow . Stoll napsal vedle populárních spisů o historii a archeologii řadu historických románů a povídek , kromě toho působil jako vydavatel a redaktor, zejména německých dávných legend.

Heather Amery (14)

Heather Amery je autorkou, překladačkou, editorkou a vypravěčkou dětských knih. Mezi vydané patří např. oblíbené série prvních tisíc slov v různých cizích jazycích .